Letní večer 20

Jídelna byla relativně velká místnost plná stolů, ale i tak neměl Neji problém najít Hoshiho.
Velitel karavany seděl sám u stolu a lidé v jeho blízkosti snad z úcty nebo taky ze strachu všichni pouze šeptali.
„Zdravím vás.“ začal Neji klidným hlasem.
Hoshi se na něj krátce podíval a potom lehce rozzlobeným hlasem řekl: „O co jde?“
Neji se krátce podíval na senseie s Leem a potom řekl: „Právě dorazil zbytek našeho týmu…“
„Fajn.“ přerušil ho Hoshi nevrle, a když se Neji neměl k odchodu, tak dodal: „Bude mi stačit, když se nebudou plást pod nohy.“
„Jistě.“ vysoukal ze sebe Neji a raději i s ostatními odešel.

„To bylo nepříjemné.“ řekla Tenten zaraženě.
„Takový je pořád?“ zeptal se Lee a zvědavě si ho prohlížel.
„Bohužel ano.“ odpověděl Neji rozmrzele.
„Tak to bude vážně zábavná mise.“ konstatoval Lee a podíval se na senseie.
Ten se postavil do svojí obvyklé vznešené pózy a se zábleskem řekl: „Tak ho musíme přesvědčit, že za to stojíme!“
„Budeme na tom pracovat.“ řekl Neji už jen ze zvyku a šel si pro jídlo.

Tenten se k němu po krátkém rozhovoru s Leem a senseiem přidala a jen tak mimochodem řekla: „Má pravdu.“
„Kdo?“ zeptal se Neji trochu zmateně.
„Sensei.“ odpověděla dívka a usmála se.
„Sensei???“ podivil se Neji oprávněně a nechal Tenten, aby to vysvětlila.
„Musíme jim ukázat naši cenu a cenu všech shinobiů. Cenu Konohy!“ řekla Tenten neochvějně.
„Já vím, jen nevím jak.“ souhlasil s ní Neji trochu smutně.
„Přijdeme na to.“ ujistila ho Tenten a na chvíli ho vzala pod stolem za ruku. „Spolu.“
Neji se na ni krátce usmál a řekl: „Co kdybychom to snědli a šli taky na takový menší průzkum okolí?“
Tenten mu úsměv vrátila i s mírným ruměncem a tiše řekla: „Zní to slibně, ale myslím, že by jsme tu ty dva neměli nechávat.“
Neji se trochu otráveně ohlédl a podíval se na senseie, který si právě horlivě třásl rukou s jedním ze členů ochranky.
„Možná to tu na chvilku zvládnou.“ řekl Neji s nadějí v hlase.
„Jestli jde jen o jednu pusu, tak asi jo.“ přidala se Tenten a podívala se na Leeho, který dělal sensei stín.
„Sníme to.“ řekl Neji rozhodně a dal se do jídla.
„Takže za deset minut za jídelnou?“ zeptala se Tenten.
„Beru.“

„Opravdu mě velice těší.“ říkal Gai nadšeně a třásl s mladíkovou rukou opravdu velmi silně.
„Vyškubni se.“ poradil mu jeho soused, který to už měl za sebou.
„Myslím, že to stačí, sensei.“ řekl Lee váhavě, ale účel to splnilo, protože mladík se vyškubnul a trochu nejistě řekl: „Taky mě těší.“
Gai ho obdařil zářivým úsměvem a zeptal se: „Jak dlouho už tady pracujete?“
„Přijel jsem minulý měsíc.“ začal váhavě, protože všichni přijeli minulý měsíc.
„Aha.“ řekl Gai spokojeně a ani trochu mu nevadilo, že dostal tutéž odpověď jako u předchozích pěti lidí.
„Všichni jsme přijeli před měsícem.“ řekl mladíkův soused, který mu předtím radil.
„To ledacos vysvětluje.“ odpověděl Gai nadšeně a zároveň zamyšleně a Lee se na něj trochu váhavě podíval.
„Proč s námi vlastně mluvíte?“ zeptal se muž z druhé strany od stále trochu zaraženého mladíka.
Na sensei bylo vidět, jak ho mužova otázka zaskočila a lépe na tom nebyl ani Lee, který se zaraženě zeptal: „Neměli bychom?“
Muž, který vypadal na veterána v tomhle oboru, si je důkladně prohlédl a řekl: „Poslední ninjové, které jsem viděl, byli namyšlení kr*t*n*, co s náma neprohodili ani tři slova a zdechli při prvním útoku.“
„Nehoráznost.“ postěžoval si Gai zaujatě.
„Odkud byli?“ zeptal se Lee zvědavě.
„Netuším, ale byli pěkně otravní.“ odpověděl muž lhostejně.
„Takže byli neschopní?“ ptal se Gai zklamaně dál.
„Vlastně ano.“ potvrdil muž trochu netrpělivě.
Gai už se nadechoval k další otázce, ale Lee zakročil: „Tak vám děkujeme.“ a senseie odtáhl pryč.

„Konečně sami.“ řekla Tenten spokojeně a nechala se vzít za ruku.
„Škoda jen, že to bude na tak krátko.“ řekl zklamaně Neji a povzdechl si.
Dívka se na něj usmála a stoupla si před něj se slovy: „Tak toho využijme.“
Neji se jí chvíli díval do očí, než si ji přitáhl o kousek blíž, aby ji mohl políbit.
Tentenin úsměv se ještě prohloubil a dívka se zavřenýma očima čekala na jeho rty. Místo nich však slyšela jen křik a zvuk připomínající praskání.
Když Tenten oči otevřela, viděl Nejiho, jak se už dívá byakuganem.
„Vidíš něco?“ zeptala se poněkud zbytečně, protože on vždycky našel to, co hledal.
„Zhroutila se jedna budova.“ řekl Neji a pustil ji z náručí.
Tenten na to nic neřekla a jen se připravila rozběhnout se za ním, hned jak vyrazí.
„Byli v ní lidé.“ řekl Neji a nespokojeně se zamračil.
„Tak na co čekáme?“ zeptala se Tenten nervózně a udělala dva kroky směrem, kterým slyšela výkřiky.
„Jdeme.“ řekl Neji zbytečně a vyrazil a Tenten ho poslušně následovala.