Obchodníci 40 - Zastavení armády

Deidara, v bílé propocené košili a černých kalhotách, seděl na kolejích a prohlížel si černé kameny, které mu připomínaly uhlí. Nohou líně kopal do písku, který byl všude okolo. Koleje začaly pomalu vibrovat a signalizovaly tak blížící se vlak.
„Jenom kretén,“ vstal blonďák a přešel pár metrů od kolejí. „Si může myslet, že zaútočí na území Akatsuki,“ z kapsy vytáhl malou krabičku s jedním knoflíkem. Vlak právě projel kolem něho. „Bez odvetný dávky patřičný brutality,“ zmáčkl tlačítko a koleje pod vlakem začaly vybuchovat.
Vlak se na několika místech naráz zvedl díky tlakovým vlnám, které vyvolaly nálože. Začal se kroutit a svíjet jako had. Jednotlivé vagóny vylítávaly z kolejí a tahaly ven za sebou další. Některé se několikrát převrátily, než zůstaly nehybně ležet.
Po sérii výbuchů, řevu, řinčení železa a dalšího hluku nastalo hrobové ticho. To pochvíli prolomili až přeživší, kteří se dostávali z vlaku.
„Shi, Darui!“ vykopl Raikage železné dveře vagonu a začal shánět svoje podřízené.
Ti na zavolání ihned přiběhli. Oblečení měli na několika místech potrhané a měli drobné oděrky, ale nic co by jim zabraňovalo plnit rozkazy svého pána.
„Zjistěte kolik nám zůstalo bojeschopných mužů,“ Raikage se rozhlídl po troskách co zbyly z jeho vlaku. Nehybná těla jeho podřízených se válela všude kolem. „Já jdu napřed,“ zahřměl Raikage a strhl si z těla potrhanou sametově modrou košili.
Mizukage vyskočila z převráceného vagonu a začala si česat vlasy. Sedla si k nejbližšímu stínu a pokračovala v česání. Ignorovala skučící muže, kteří se dožadovali lékařské pomoci.

Sai s Hidanem procházeli jednou z moha chodeb rozlehlých katakomb pod Listovou ve které se ukrýval kult uctívačů Jashina. Stěny byly tentokrát vyzdobeny kameny, které byly na dotek studené a vlhké. Nikde nebylo žádné světlo, které by jim usnadnilo cestu, avšak Hidan kráčel sebejistě dál.
„Víš kudy jít?“ podezříval Sai svého nevítaného společníka.
„Jo,“ odvětil bělovlasý. „Všechny tyhle svatyně jsou stavěný na jedno brdo. Poznal bych i poslepu, kde má pokoj hlavní kněz.“
„Myslel jsem, že patříš k nim,“ rozvíjel Sai hovor dál. Chtěl se o svém partnerovi dozvědět co nejvíc.
„Cha,“ zasmál se Hidan. „Ne, nikdy jsem k nim nepatřil,“ Hidan se na chvíli zastavil a zavzpomínal. „Vlastně jsem nikdy nedokončil závěrečný rituál přijímání nových stoupenců… vlastně jsem je všechny zabil!“ Sai uviděl jak se Hidanovi ve tmě lesknou oči. „Nikdo mě nenutil zabíjet,“ pokračoval Hidan dál. „Mě to prostě bavilo!“ znovu se zasmál. „Ale teď,“ znovu se dal do pohybu temnou chodbou. „Teď už mám rodinu. Nechci, aby moje dítě vyrůstalo bez otce a zničení posledního Jashinova kultu je poslední věc, která tíží mojí minulost,“ pronesl Hidan smutným hlasem. „Jestli mě potom budeš chtít stále předat spravedlnosti. Jsem ti k dispozici, ale nepůjdu dobrovolně,“ dokončil svoji řeč.
Sai nasucho polkl. Věděl, že Hidan myslí svá slova vážně a to že bude bojovat o svojí rodinu jej dokáže přinutit udělat vše, aby ji ochránil, aby od ní nebyl odtržený. Na jednu stranu mu rozuměl, ale na druhou stranu všechna ta svinstva která udělal. Všechny ty rodiny, které rozvrátil svým nesmyslným zabíjením. To nemohl přejít jen tak, jako lusknutím prstu, jako, kdyby se nic nikdy nestalo. Nemůže ignorovat jeho minulost a to co udělal. Musí nést následky za své činy a on jako zástupce zákona je povinen na něm vykonat rozsudek, ale teď, právě teď v útrobách starodávného kultu, který zabíjel lidi už po tisíciletí je to jeho jediný spojenec.
„Nah,“ vydechl Sai nahlas a začal skřípat zuby nad svými vnitřními myšlenkovými pochody.
Minato si olízl rty a vymrštil pěst proti Kakashimu. Ten udělal otočku zády ke svému soupeři a nohou obkroužil vzduch nad Minatem, který musel do podřepu, kde se pokusil podkopnout Kakashimu nohu. Jemu nezbývalo nic jiného, než vyskočit do vzduchu a vyhnout se tak útoku. Oba od sebe uskočili a měřili se pohledem.
V tom na Minata ze zadu zaútočil Jiraiya, pokusil se jej sevřít v obětí jako medvěd. Minato vyskočil do vzduchu a jednou rukou se chytl Jirayova ramena, díky čemuž jej přeskočil, jako, když děti při tělocviku přeskakují kozu.
Dostal se Jiraiyovi do zad, ale právě za Jiraiyou stál Killer-Bee, který už měl lehkou práci. Pěstí uděřil do Minata, který se jen tak tak snažil krýt. Rána jej odhodila přímo do náruče Jiraiyi, jenž pevně sevřel své ruce kolem blonďáka.
„Možná,“ přistoupil k vztekajícímu se Hokagemu Kakashi. „kdybys předtím neabsolvoval tolik bojů, tak bys nás dokázal porazit.“
„Chceš mě nasrat?!“ zařval Minato a předklonil hlavu. Prudce trhl a dal hlavičku Jiraiyovi, který ucítil jak mu praská nos. Povolil sevření čehož Minato využil, aby dal staršímu muži loktem do žeber. Žlutý blesk vyrazil proti Killer-Beemu. Levou nohu mu zarazil do břicha, odrazil se ještě víš a pravou jej kopl do obličeje, tak prudce, že se Minato ve vzduchu otočil a ještě stačil kopnout do hlavy Jiraiyu. Killer-Bee s Jiraiyou leželi na zemi a snažili se vstát, z úst a nosů jim proudila krev.
„Hmm,“ zamručel Kakashi, když pozoroval ten výkon. Rychle zkontroloval jestli je už Naruto a zbytek potížistů, které chtěl zachránit, v pořádku. Doufal, že tady dnes rozhodne o osudu všech, ale naděje jej velmi rychle opouštěla. Byl to přece Namikaze Minato, jeho bývalý učitel.
„Kakashi,“ Hokage si utřel krev, které mu stékala z natrženého rtu. „Jsi opravdu naivní, když sis myslel, že tohle bude stačit na moje poražení!“
„Dobrá,“ usmál se Kakashi a poprvé od jejich souboje vyndal ruce z kapes. „Budu s tebou bojovat celou svoji silou.“

„Co tu k***a děláte?!“ zařval Neji co mu síly stačily, když otevřel dveře od svého bytu a uviděl v kuchyni Hinatu s Kibou, jak připravují večeři.
„Bydlíme tu?“ odpověděl nechápavě Kiba a dál krájel maso. Akamaru šťastně poskakoval kolem pánovo nohy a čekal na zbytky.
„Ale! Tohle!“ Neji naštvaně praštil dveřmi, až se otřásl celý barák. Nevěděl jak na tohle reagovat, chtěl mít chvíli klid.
„Jednou jsi řekl, že tady můžeme všichni bydlet,“ napomínala jej Hinata, když omývala zeleninu.
„Co ty tady děláš?!“ začala řvát TenTen. Přišla z obýváku a v ruce držela noviny, které pomalu rolovala. Akamaru, který to viděl a vzpomněl si kolikrát dostal přes zadek podobně srolovanými novinami, začal kňučet. „Máš být ještě v nemocnici!“ peskovala TenTen svého muže. „Ty jsi zdrhnul!“ začala jej mlátit po hlavě novinami.
„Nech mě!“ bránil se Neji.
„Celý bar mi zase ničí a není tam nikdo kdo by zastavil,“ TenTen pokračovala dál. „Měla jsem štěstí, že jsem odtamtud nepozorovaně vyklouzla. Hokage mi na parketu nechal víc mrtvol jak ty po poslední návštěvě!“
„Hokage?“ chytl Neji konečně noviny. TenTen přestala vyšilovat a Nejiho objala. „Bála jsem se,“ Ten ji pohladil po vlasech a políbil. „Už je to dobré,“ snažil se ji uklidnit.