Akatsuki in the school 7

Deidara a ostatní protočí oči, ale vykročí směrem ke stavbě, která má zachránit –spíš zabít- Kisameho. A mně nezbývá nic jiného, než jít s nimi. Nebo-li jít spáchat sebevraždu.

V nočních ulicích jdeme jako borci největší na stavbu. Nezávidím těm lidem, které jsme potkali. V klidu si vykračují z klubu a narazí na gang naprostých bláznů, kteří ruší noční klid. Čekám, kdy se za námi ozve policejní auto.
Přijdeme k plotu, který je rozprostřen kolem celé stavby. Všichni začnou přelézat plot, až na Kisameho, mě a Itachiho.
,,Proč tam stojíte a nelezete?"
,,A jak se tam má asi dostat ,Pan WC'?!"
,,Aha."
,,Neříkejte mi ,Pan WC'! Uráží mě to."
,,Promiň. Ale nejsi zrovna v situaci, kdy si můžeš stěžovat."
,,Sakra." Hm, Itachi se nezdá, ale je pěkný prevít. Takové vydírání.
,,Víte co? Počkejte tady s ním. My vylezeme na jeřáb a pak si pro něj přijdeme."
,,Kdo ten jeřáb bude řídit...?" To víte, opatrnost nade vše. Zvlášť u těch bláznů.
,,Já," odpoví hrdě Deidara.
,,A já," přidá se Madara. No super, to dopadne. Ti dva dohromady tu stavbu rovnou pohřbí v zemi a Kisame bude pořád chodit po světě se záchodovou mísou trčící z jeho pozadí. Myslím, že Itachi a Kisame se dopracovali ke stejnému názoru, jako já. Oba se na mě zhrozeně podívají.
,,Peine...? Nechceš nechat řídit ten jeřáb raději někoho jiného...?"
,,Ani ne. Proč?"
,,Ale, jen tak."
,,Tak vidíš, Itachi."
,,No, Kisame, rozluč se se životem," poplácám ho soucitně po zádech.
,,Konan, budeš mi chybět. A ty taky, Itachi." Kisame má skoro na krajíčku. Ani se mu nedivím. Kdybych měla umřít, přála bych si smrt jinak, než z ruk těch dvou šílenců.
,,Neboj, Kisame. Uspořádám Ti úžasný pohřeb."
,,Děkuji, Konan. To je od tebe milé."
,,Já vím. To jsem prostě já, dobrá duše." Začnu se naparovat, jako předtím Pein, když nás donutil pochválit mu jeho hrdinský proslov.
Ostatní už dávno vykročili k jeřábu. Deidara a Madara vylezou do kabiny, snaží se přijít na to, jak se to ovládá a pak začne "šou". Velké rameno jeřábu se začne přibližovat k nám. Kisame jenom bledne a bledne. Když je rameno už úplně nad námi, začne se sesunovat dolů, blíž a blíž ke Kisamemu. Najednou Kisame vyskočí a otočí se zády k plotu, chystá se utéct. Ani mu to nemám za zlé, na jeho místě bych už byla kilometry daleko. Ale to Kisame neměl dělat...
Velký hák, který visí na rameni, se zahákne o WC mísu. Ano, tušíte správně. I s mísou tahá Kisameho na pozemek stavby, k ostatním. A co na to Kisame? Začne samozřejmě vřískat na celé kolo.
,,Nééé! Pomooooc! Pomoc! Vraždááá!!!" Zvednu ruce, že ho soucitně poplácám po rameni, ale Kisame si to vyložil samozřejmě tak, že mu chci pomoct, a tak mě chytne za ruce.
,,Co to-"
,,Konan, nepouštěj mě, prosííím!" Z jeho očí bylo vidět, že má opravdu strach. Bylo mi ho fakt líto v tu chvíli. Ale jen co jsem přestala cítit pevnou zem pod nohama, jsem i já zbledla strachy.
,,Itachi! Chytni mě! Prosíím! Nechci umřít! Já se bojííím! Pomoooc! Chytni mě a nepouštěj mě! Děleej," vřískám i já. Itachi přiskočí a chytne mě za pas (ještě jsem až tak vysoko nebyla, ale nevadí). Jenže místo toho, aby mi pomohl a Kisamemu rovněž, ho to taky začalo tahat i s námi. Kisame i já celou dobu vřískáme jako smyslů zbaveni, jediný Itachi si zachovává klidnou hlavu, naprostý nezájem v obličeji.
,,Itachi, jestli to nepřežiju, odkazuji Ti svou kočku."
,,Ty máš kočku?"
,,Ne." Kouká na mě jako na blázna. Hm, myslím, že i můj rozum začíná strádat. Najedou jeřáb začne sebou škubat a házet a Itachi se mě pustí...Padá dolů a dolů...A přistane Hidanovi na hlavě. Nebyli jsme moc vysoko, takže se nic nestalo. Zatím.
,,Au, ku*va do pi*e, co si myslíš, že děláš?!" Co se stalo? Ale nic, jenom Hidan otevřel pusu.
Rameno nás vytahuje čím dál výš a výš.
,,Konan, to nevypadá moc dobře."
,,Právě myslím na to samé." Rameno najednou s námi začne házet a poletovat ve vzduchu. Jeřáby se hýbou pomalu, ale když na jednom visíte, připadá vám to jako světelná rychlost.
,,Ááááááá," vřeštíme na celé kolo. Začal foukat vítr. No, to zrovna na uklidnění nepřidá.
Hák s námi začne házet na všechny strany. Kisame mě v tom větru pustí a odhodí někam až k řídící kabině. S trochou štěstí bych už mohla být mrtvá...
,,Konan, žiješ?" Zachytil mě Madara. Drží mě a já visím z jeřábu. No, hlavně se nedívat dolů...
,,Jestli žiju? Jo, to bych taky ráda věděla. Ale jestli žiju, tak to chci radši ZEMŘÍT!"
,,Nemel blbosti a drž se, vytáhnu tě." Začne mě tahat do kabiny. Když mě tam vtáhne, zabouchne dveře a já se na něj a Deidaru okamžitě obořím.
,,Jste normální?! Chcete nás zabít?!"
,,Ne. Ale řídí to celou dobu Deidara!"
,,Deidaro!"
,,Já za to nemůžu, mají to nějaký porouchaný."
,,Proč se prostě nepřiznáš, že s tím neumíš?!"
,,No, i to je možnost." Přiskočím k němu a dám mu pohlavek. Hlava mu spadne přímo na ovládání jeřábu. Cosi tam omylem zmáčkl a rameno s Kisamem se točí po celém pozemku. Kisame opět vříská, jako by ho na nože brali.
,,Ups. Promiň, Kisame." Nahodím andělský úsměv.
,,Víš co, radši slez opatrně dolů. Ještě ho zabiješ," povídá mi Madara. Uraženě se na něj podívám, ale otočím se, vyrazím dvířka kabiny a dostanu se na žebřík. Opatrně lezu dolů, v hlavě si pořád opakuji, ať se nedívám dolů.
Už mě dělí od země jenom asi 5 metrů, když se jeřáb začne nebezpečně kymácet.
,,Hej, co tam nahoře děláte?!" Asi jsem čekala odpověď, ale bohužel jsem se jí nedočkala. Protočím oči a pomalu lezu dál, když se celý jeřáb opět začne kymácet, tentokrát ale víc a víc. Držím se žebříku jako klíště, ale moc mi to nepomáhá, protože zády narážím do trubek, které ohraničují žebřík. A teď jsem do jedné z nich narazila tak silně, až se urvala a já padám z žebříku rovnou dolů...
,,Neboj, Konan, chytám tě," zařve na mě Zetsu a přiskočí pode mě. Místo toho, abych spadla Zetsuovi do náruče, sebou hodím do hromady písku, propadnu se až na samé dno.
,,No, tak tě asi nechytám," zašveholí Zetsu sladce. K hromadě přiběhne Itachi a Kakuzu a začnou mě vyhrabávat z písku. Vytáhnou mě a posadí vedle Zetsua.
,,Dík ,Zetsu. Hned je mi líp, když jsem přistála ve tvé náruči," zavrčím ironicky.
,,Jsem si to myslel." Náš rozhovor přeruší Kisameho zavřeštění. Všichni se otočíme na Kisameho.
,,Chudák. Soucítím s ním." Kisame totiž lítá ve vzduchu všude možně, mísa se ho nechce pustit. Rameno s ním začne škubat, vytahuje ho nahoru, pak prudce dolů a hned prudce nahoru. Ale konečně vypadá, že by se to mohlo za chvíli podařit, zbavit ho té mísy. Už tam není v ní tolik zaražený.
,,Kisame, ještě chvíli to vydrž! Už to skoro bude," povzbuzuje ho Pein. Kisame nevypadá, že by ho to nějak uklidnilo. Spíš naopak.
,,Drž hu*u a dostaň mě z toho, ku*va! Myslím, že asi budu zvracet." Jen to dořekne, jeho...ehm...pozadí se uvolní z mísy a Kisame padá z té výšky rovnou...NA MĚ! Nebo spíš do hromady písku. Nějakým nedopatřením se od něčeho ale odrazí a padá, tentokrát opravdu na mě. Spadne na mě a srazí mě k zemi.
,,Hej, Konan! Jsi živá? Nééé!!! Ona nemluvíí! Je mrtvá!!"
,,Kisame...Sklapni...A slez ze mě...Jsi těžký...A žiju, kdyby...něco."
,,Jéé, Konan, ty žiješ!" Kisame ze mě sleze a ostatní mě zvednou. Itachi mě podepře, jinak bych totiž sebou švihla. Přijdou si k nám naprosto vysmátí Deidara s Madarou.
,,A všichni to přežili. Že, Konan?"
,,Sklapni, Madaro. Nesnáším ten tvůj humor. Někteří z nás tu málem vypustí duši a ty se u toho můžeš po*rat smíchy. Fakt tě nesnáším."
,,Moje oko tě taky nesnáší."
,,Stejně s ním nic nemáš."
,,Dost. Měli bychom radši rychle zmizet, než nás tu nachytají," zavelí Pein a všichni se začneme pomalu šourat k plotu...

Poznámky: 

POZOR! Spoiler!

No, nějaká další blbost spatlaná.. Omlouvám se, že tak pozdě, neměla jsem vůbec čas...No, ale snad budete spokojení... :D