Mám umřít? To je otrava! (ShikaTema) 2/3

Tak jsem zpět. Omlouvám se za to zpoždění, ale byl sem mimo republiku a notebook i s materiálem sem nechal doma. Snad mě za to nebudete linčovat

„Hele, ty buď zticha ty Štětečku, nikdo na Tebe není zvědavej," obořil se na něj Kiba.

O hodinu později v nemocnici...

„Takže proto ses choval jak Boží umučení?" zeptala se nevěřícně Temari, když Shikamaru skončil s vysvětlováním. Teď seděl u její postele, koukal do prostěradla a opíral si hlavu o ruce. Vzhédl k ní a na souhlas kývl. Právě teď čekal, že se do něj Temari pustí, začne mu nadávat, nebo ho rovnou začne mlátit. Namísto toho se jí zalily oči slzami a k tomu ho objala a začala ho konejšit. To pro něj byl celkem šok a rozbrečel se jí v náručí. On ohrozil ji i jejich dceru, zasloužil by si, aby ho na místě zabila, ale ona mu nic neudělala. Jen tak seděla a houpala se s ním sem a tam. Po chvíli se trochu uklidnil a odvážil se jí podívat do tváře. Hned ale zase pohledem uhnul. Nedokázal se podívat do těch krásných temně modrých očí.
„Prosím, odpusť mi," stačil jen říct a zase začal brečet. Temari ho najednou pustila a bez varování mu dala facku. Ne surovou, ale dostatečně ráznou, aby se probral.
„Přestaň sakra bulet jako nějaký děcko! Omluva se přijímá, ale prober se kruci! Jsme přece všichni v pořádku! Teď se jenom někam budeme muset schovat, ale bude to v pohodě, slyšíš?!" Temari to říkala rázně, ale dostatečně tiše. Pod pohrůžkou Kuchiyose: Kiri Kiri Mai si totiž vynutila, aby mohla Kurora zůstat s ní na pokoji. Ino by souhlasila tak jako tak, ale na poprvé musela kvůli nařízením nesouhlasit. Jakmile se ale Temari vytasila s výše zmíněnou technikou, s úsměvem jí dovezla i postýlku z dětského oddělení. Kurora teď tiše spala.
„No, to je právě další věc, o které jsem s tebou chtěl mluvit," řekl Shika už s mírně pobaveným úsměvem.
„Ono. Totiž. Hmm. Takhle. Nemůžete být se mnou," vypadlo konečně z Shikamara.
„C-co? Proč kruci ne?!" Temari jakoby právě ztratila půdu pod nohama.
„Narutovo nařízení. A ať tě ani nenapadne mu to zkusit jakkoliv rozmluvit, má totiž absolutní pravdu."
„A v čem, smím-li se zeptat?" zeptala se celkem podrážděným tónem. „To je holý nesmysl! Co by jsme tak mohli udělat?"
„Vy nic. Ale co by mohli udělat oni Vám, to mě děsí." Celé to vysvětlování mohlo začít nanovo.
„To, co se stalo v lese, to ti nestačilo? Aby mě dostali, tak si chtěli odnést Vás. A když jsem tam skočil, tak by vás taky zabili! Jestli mě najdou, tak po sobě nebudou chtít nechat svědky! Jestli mě najdou a vy budete u toho…" Jen to pomyšlení a Shikamarovi bylo špatně.
„Neodpustil bych si, kdyby se vám něco stalo. Půjdete do Písečné. Gaara se o vás postará. Aspoň do té doby, než bude všechno v pořádku. Až se všechno spraví, tak si pro vás příjdu a vrátíme se do Konohy. Slibuju."
„Tak teda doufej, že to bude za pěkně dlouho. Až totiž bráškům řeknu, proč jsme odešli z Konohy, tak bude nějakej zločineckej klan tvůj nejmenší problém," řekla mu Tem a musela se tomu zasmát. Její smích byl pro jeho duši jako balzám.
„I kdyby mě měl Gaara pohřbít zaživa, tak mě to nezastaví, abych se k Vám nevrátil," řekl a jako důkaz jí políbil.

O další hodinu u Brány...

„Čekal jsem sice nějaký bodyguardy, ale ve snu by mě nenapadlo, že jich bude tolik," začal zase Shika reptat, když konečně dorazil k Bráně. Kromě Naruta a několika přátel tam stálo asi dvanáct ANBU.
„Nedělej si naděje, tihle jsou jen na odlákání pozornosti. Každý tým pošlu s jedním klonem různými směry, jen pro jistotu. Myslel sis, že bys tam šel po svých? Na to seš moc línej. Ne, my se tam přemístíme pomocí mojí časoprostorové techniky," oznámil Naruto jakoby nic.
Shikamaru nestačil ani hlesnout, když ho Naruto popadl za rameno a s dalšími dvěma ANBU se přemístili. Naruto s tím měl bohaté zkušenosti, takže pro něj to bylo zcela normální. ANBU měli podobnou praxi, takže byli jen trochu dezorientovaní. Pro Shiku to byla ale úplná novinka, takže jakmile dopadl, začal zvracet. Naruto tuhle reakci dobře znal a s úsměvem ho poplácal po zádech.
„To budu jako spát mezi stromy, nebo co?" vypadlo z Shikamara když konečně přestal zvracet.
„Ne, to fakt ne. Ještě se musíme trochu projít a budeme tam. Čeká tam na nás další tým. A buď v klidu, na zemi fakt spát nebudeš." odpověděl mu ANBU, kterého Shika neznal.
Shikamaru se už radši na nic neptal. Stačil mu jeden pohled na Naruta a bylo mu jasný, že nemá na povídání náladu.
Asi po půl hodině tiché chůze došli na malou mýtinku. Naruto se postavil doprostřed mýtinky, rozhlédl se a hvízdl. Z křoví vyskočilo šest ANBU a čtyři další ninjové. Ty ANBU Shikamaru neznal určitě, ale ty ostatní poznal. Naruto na tenhle úkol vybral jen specialisty. Nemohl mu dát sice k dispozici elitu, ale stačilo to. Na samotnou ochranu mu Naruto přidělil ANBU, ti ostatní měli zajistit, aby se nikdo nepovolaný nedostal ke skrýši, ale hlavně aby se Shika nezbláznil.
„To je on, Hokage-sama?" zeptala se Hyuuga Hanabi. Na tuhle misi ji doporučila Hinata. Byakugan se hodí vždycky.
„Jo, to je on Hanabi." odvětil Naruto.
Zbytek jednotky tvořili Yamato, Aburame Shino a ten poslední byla Karin. Po tom, co skončila Čtvrtá velká válka ninjů vyšlo najevo, že Karin je nejen z Narutova klanu, ale současně jeho blízká příbuzná. No, a jelikož neměla kam jít tak přijala Narutovu nabídku a přidala se ke Konoze. Žila ve vesnici už nějaký čas a vesničané ji přijali za svou. Na tento úkol se hodila skvěle, vzhledem k její schopnosti vycítit jakoukoliv čakru.
„Tak Naruto, budeme tady jen tak stát, nebo už se bude něco dít?" spustila Karin.
„Jo díky, Karin. Málem jsem zapomněl. Yamato, buď tak laskav," kývl Naruto na Yamata.
„Hai!" Yamato udělal pár pečetí a už před nimi stála malá rezidence.
„No dobře. Je to otrava, ale asi tu budu muset zůstat." ozval se konečně Shikamaru.
„Jo, to budeš." přisvědčila Hanabi.
„Fajn, tak už jen pár detailů a budeme se moct vrátit," řekl Naruto a začal skládat složité pečetě. Po chvíli se dotkl země a rezidenci i s nejbližším okolím obestoupila bariéra.
„OK, tak my mizíme. A prosím vás, zkuste se tu nepozabíjet," řekl Naruto a i s jedním ANBU se přenesl.
„No skvělé. Jak dlouho tady budu, to my říct nemoh," stěžoval si Shika.
„To nemohl, protože to sám neví. A přestaň si ztěžovat" okřikl ho Shino a zmizel ve dveřích.

Shikamaru čekal, že tam bude jen pár dní, maximálně týdnů. Čas ale neúprosně plynul a týdny se protáhly v měsíce. Shikamarovi začínalo pomalu šplouchat na maják. Pořád to samé ho už unavovalo. Jeho koníček sice bylo celodenní koukání na mraky, ale všeho moc škodí. Chtěl nějaké vzrušení, akci. Mohl si ale jen povídat se svými společníky a i ti ho už štvali. Naruto je musel po dvou týdnech nechat střídat. A aby toho nebylo málo, Shika nepřestával myslet na Temi a svou malou holčičku. Pořád uvažoval, jak se jim vede.