Panenka03

„Tady jsme!“ Křikla Othari na své přátelé a pomalu pokulhávala k nim, Sasuke šel pomalu za ní a pomáhal jí.

„Kde jste byli tak dlouho? Dělali jsme si starosti.“ Řekla Sakura naštvaně.

„Měli jsme menší problémy,“ řekl Sasuke bez zájmu, i když se užíral zvědavostí.

„Problémy?“ Zopakovala Sakura vyděšeně. Othari jen kývla hlavou a odkryla si poraněné místo. Sakura vykřikla.

„Co se stalo, na vás někdo zaútočil? Měli bychom hned za Kakashim sensei!“ Vyjekla Sakura a táhla Othari ke Kakashimu.

„Klídek Sakuro! Není to nic vážného! Au to bolí!“ Vzdorovala Othari mezitím co jí Sakura tahala za ruku zpět na mýtinu za Kakashim.

„Kakashi sensei!!!“ Křičela už zdálky Sakura. Kakashi byl během mžiku u ní.

„Co se stalo? Othari si zraněná?“ Ptal se Kakashi rozrušeně a vzal Othari do náručí. Pak jí položil na mýtinu a zkontroloval ránu. Rána nebyla moc hluboká, ale byla ošklivě rozšklebená, Kakashi jí ránu opatrně zašil.

„Othari teď mi řekni, co se stalo.“ Řekl Kakashi ostře. Othari chvíli váhala.

„No pohádali jsme se se Sasukem a já mu utekla hlouběji do lesa. No a potom nás přepadli potulní ninjové, chtěli nás okrást. Nebyli moc dobří ale nebýt Sasukeho tak to asi schytám víc, dlužím mu omluvu.“ Zalhala Othari, vypadalo to, že Kakashi uvěřil všemu, co řekla, a odešel za ostatními. Othari se opatrně přetočila na druhý bok, aby viděla na ohniště. Kakashi na ní křiknul, ať se moc nehýbe a ať pořádně odpočívá. Sasuke si k ní přisedl a zvědavě na ní civěl.

„Tak vysvětlíš mi jak je možné, že tě ti útočníci znali? Řekl Sasuke vážným hlasem. Othari bolestně pohlédla do Sasukeho tmavých očí.

„Útočníci byli zbloudilí nijové ze země vodopádů, kdysi jsem jim překazila atentát na Yutaku a tak se mi za to snaží pomstít.“ Řekla Othari šeptem.

„Yutaku? Syna feudálního pána z vodopádové země, kterého máme chránit?“ Ptal se Sasuke zmateně.

„Jo, přesně toho. Není to tak dávno, co jsem u něho tajně bydlela.“ Řekla Othari. Pohlédla opět na Sasukeho. Byl zaražený. Othari nechtěla, aby se dál vyptával.

„Dobrou noc Sasuke,“ řekla, sklopila hlavu a pomaloučku se převalila na druhý bok. Sasuke na ní ještě chvíli civěl a pak si šel také lehnout. Othari vstala hned s prvními paprsky slunce. Posadila se doprostřed mýtiny a sledovala své spící společníky, Kakashi seděl na stromě nedaleko mýtiny a koutkem oka pozoroval Othari.

„Dobré ráno Kakashi sensei.“ Pronesla zdvořile Othari po tom co Kakashi seskočil ze stromu, aby mohl zbudit své žáky.

„Dobré ráno Othari, můžu se podívat na tvé zranění?“ Řekl Kakashi až skoro otcovsky. Po jeho obličeji přelej zmatený výraz, když uviděl Othařinu ještě včera krvácející, rozšklebenou ránu, zcela zahojenou.

„Už od malička se mi všechny rány hojí strašně rychle.“ Řekla Othari aby Kakashiho uklidnila. Kakashi se snažil vypadat klidně, ale bylo na něm vidět, že nad celým tím příběhem pochybuje. Othari mezitím zbudila Sakuru a Sasukeho a pokoušela se zbudit i Naruta.

„Ne mě se ještě nechce nikam chodit, dáme si ještě pauzu!!“ Naříkal ospale Naruto, když do něj Othari šťouchala prstem. Nakonec se však i Naruto postavil.

„Do odpoledne musíme dojít z přístavu, takže nemáme moc času, rychle si vše zabalte, za deset minut vyrážíme!“ Zavelel Kakashi. Cesta do přístavu proběhla bez problémů.

„Počkejte mě tady, musím ještě něco zařídit.“ Řekl Kakashi a zmizel. Tým 7 se posadil na okraj mola.

„Ehm Sasuke-kun co se včera vlastně stalo?“ Ptala se Sakura bojácně. Othari vzhlédla a podívala se na Sasukeho.

„Nic vážného, jen nás přepadli potulní hladoví ninjové,“ řekl Sasuke bez zájmu. Othari se ulevilo. Naruto se zničehonic zvedl a přisedl si blíž k Othari.

„Othari-chan si v pořádku?“ Ptal se zdvořile Naruto.

„Naruto, sem v pohodě,“ řekla Othari s úsměvem. Za chvíli dorazil Kakashi a dovedl je na loď, kterou poplují do země vodopádů. Všichni se nalodili. Naruto skákal, smál se a blbnul.

„Cesta potrvá tak tři hodiny. Připravíme si tedy strategii!“ Přikázal Kakashi a všichni se sedli na palubu do kolečka.

„Yutaka-sama se musí do dvou týdnů dostat do země trávy, kde se bude konat jeho sňatek s dcerou feudálního pána trávové země Tomoko-sama. Zítra vyrazíme, noci budeme trávit pod stanem, půjdeme po lesních cestách, abychom se vyvarovali zbytečným útokům. Je možné, že Yutaka-sama nebude moc spolupracovat, jelikož si Tomoko-sama vzít nechce. Musíme ho mít pořád na očích! Našim úkolem je ho chránit a po příchodu do trávové země chránit i Tomoko-sama do doby než proběhne sňatek. Otázky?“ Vysvětlil vše Kakashi.

„No já bych jednu měl? Proč si jí teda bere, když jí vlastně nechce?“ Ptal se zmatený Naruto.

„Protože musí.“ Vysvětlila Othari ale Naruto nevypadal, že by to vysvětlení stačilo tak dodala: „je to takzvaný sňatek z rozumu, otcové obou lidí se domluví, že se jejich děti vezmou a posílí tak bohatství své země, nebo vojenskou sílu. Když se takto domluvený sňatek neuskuteční, většinou vypukne mezi zúčastněnými zeměmi válka, proto má hodně lidí zálusk sňatek zmařit a pak na válce vydělat.“

„To je hrozné!“ Vyjekla Sakura. Othari přikývla.

„Naruto nenakláněj se tak přes okraj té lodi!!“ Křikla Othari, asi po dvou hodinách cesty, ale už bylo pozdě Naruto zmizel v moři. Sasuke okamžitě skočil za ním. Všichni stáli a vyděšeně se dívali do třpytícího se moře. Za chvilku se na hladině objevil Sasuke držící Naruta. Othari okamžitě hodila přes palubu lano a pomalu je za pomoci námořníku vytáhla z vody.

„Naruto si v pořádku?“ Ptala se vystrašená Othari. Naruto jen zakýval a lapal po dechu.

„Naruto ty tupče!! Nebýt Sasukeho tak bys umřel, si k ničemu a ještě přiděláváš problémy!!“ Křičela na Naruta naštvaná Sakura. Othari musela uznat, že teď má Sakura právo být naštvaná.

„Přestaňte blbnout, za chvilku sme v přístavu.“ Řekl Kakashi. A opravdu za chvilku se na obzoru začala rýsovat pevnina.

„K sídlu feudálního pána je to asi hodinu cesty.“ Oznámil Kakashi po té co opět vstoupili na pevnou zem. Čtveřice se beze slova vydala za ním. Prošli přístavem a dali se na prašnou cestu podél lesa. Othari najednou zpomalila, zavřela oči, po chvilce je opět otevřela a usmála se.

„Vypadá to, že máme společnost.“ Řekl Sasuke a Othari se Sakurou přikývly. Naruto šel popředu a vypadalo to, jako by nic netušil. Najednou se Othari prudce otočila a vykryla letící kunai. Všichni krom Naruta se okamžitě seskupili do formace. Naruto se zastavil a nic nechápal. Najednou se vedle něj objevila Othari a odstrčila jej stranou, kolem nich proletělo několik shulikenů. Sasuke okamžitě vyrazil na místo odkud shulikeny letěly. Útočník tam však už nebyl a tak se Sasuke vrátil do formace.

„Tak vylezte vy srabi!“ Zakřičela Othari.

„Srabi? Bát se party děcek?“ Ozvalo se za ní. Othari se okamžitě otočila, byli to tři muži neměli ochranné čelenky, takže se nedalo určit, ze které země jsou. Chvíli jen tak stáli a zírali na sebe. Po té co se jeden z útočníků pohnul, vystartovala Othari vpřed a dala mu pořádnou ránu, muž se okamžitě zvedl a zaútočil.

„Jen počkej ty spratku!“ Zakřičel jeden ze zbylých dvou a vyrazil na Othari.

„Není slušné míchat se do cizích bitev, nemyslíš?“ řekl Sasuke a zastavil útočníkův útok. Nyní zbýval už jen jeden, rozběhl se proti Sakuře. Sakura nebyla připravená na opravdový boj, ale byla odhodlaná bojovat. Útočník se blížil a Sakuře se roztřepaly kolena a najednou útočník zmizel v zemi a jediné co čouhalo, byla jako hlava. Kakashi se postavil vedle hlavy a usmál se na Sakuru.

„Nechte mi jednoho!“ Zakřičel Naruto.

„Tak se o něj postarej!“ Křiknul Sasuke a během mžiku stál vedle Othari.

„Chyba!“ Řekl útočník, kterého Sasuke přenechal Narutovi a rozběhl se za ním. Najednou se kolem něj objevilo asi třicet blonďatých střapatých kluků.

„Já sem tvůj protivník!“ Řekl Naruto vážně a všech třicet klonů se na útočníka sesypalo. Teď už jen zbývalo dostat třetího útočníka. Othari vykryla všechny kopy, o které se útočník snažil. Sasuke se nadechl, poskládal pečetě a ze svých úst vypustil obrovskou ohnivou kouli. Útočník vyskočil do výšky, ale byl okamžitě sražen až k zemi Othařiným kopem. Nyní byli vyřízeni všichni tři útočníci.

„Kdo jste a proč jste na nás zaútočili.“ Otázal se Kakashi jednoho z útočníků po té co je přivázali ze stromu. Útočník mlčel.

„Ptal jsem se kdo jste a proč jste na nás útočili!“ Křiknul Kakashi a přitisknul jednomu z mužů ke krku kunai.

„Prosím nezabíjej mě! Všechno řeknu, všechno řeknu!!“ Prosil útočník vystrašeně. Othari se jen zasmála.

„Poslal nás správce Susumu z trávové země, abychom zabránili sňatku Yutaky a Tomoko chce vyvolat státní převrat!“ Řekl jeden z útočníků.

„Aha, díky za informace.“ Řekl Kakashi a vrátil se na cestu.

„Deme!“ Zavelel Kakashi a čtveřice se okamžitě vydala za ním.

„To nemůžete udělat!! Nemůžete nás tady takhle nechat!“ Křičeli útočníci, ale nikdo z týmu tomu nevěnoval pozornost. Když se blížili k domu feudálního pána Kakashi se zastavil.

„Nikomu neřeknete o těch útočnících ani správci Susumovi nemáme žádné důkazy, že stojí za tím útokem opravu on a do doby než nějaký důkaz získáme, o tom nikomu neříkejte!“ Přikázal Kakashi a všichni pokývali hlavou, aby vyjádřili souhlas.

„Dobrý den! Buďte vítáni, feudální pán si na vás hned udělá čas. Udělejte si zatím pohodlí.“ Uvítal je v domě jeden z vojáků. Všichni se posadili již na připravené židle a vyčkávali audience u feudálního pána.

„Vítejte v mém domě, posaďte se!“ Pozdravil feudální pán.

„Dobrý den.“ Řekl jednohlasně tým a slušně se posadil na připravené polštáře.

„Zítra za rozbřesku vyrazíte do trávové země, můj syn Yutaka se tam má oženit s Tomoko-sama dcerou jejich feudálního pána. Můj syn je velice tvrdohlavý a stojí si za tím, že se sňatek konat nebude, ale doufám, že s ním nebude moc problémů. Na úspěšnosti vaší mise závisí osud naší země, jelikož nemáme moc dobré vztahy s trávovou zemí a pokud se sňatek neuskuteční, vypukne státní převrat a možná i válka!“ Objasnil situaci feudální pán a pak dodal: „nyní si udělejte pohodlí, připravili jsme pro vás hostinu, ale ještě předtím vás chce seznámit s mým synem.“

„Zdravím,“ řekl připitoměle chlapec stojící za naší skupinou, všichni se otočili. Chlapec se zahleděl na Othari otočil se a rychle odešel.

„Nebuďte na něj naštvaní, nemyslí to špatně.“ Omlouval se feudální pán.

„To je v pořádku,“ řekla Othari zasmušile, Sasuke na ní chápavě hleděl.

„Omluvte mě, udělalo se mi nevolno.“ Omluvila se Othari a stejně rychle jako předtím Yutaka zmizela z kanceláře. Ladně se vyhnula strážím a zamířila si to přímo do zahrady, toto sídlo znala jako své boty a doufala, že na místě kam mířila Yutaku najde. Vyběhla po vydlážděné cestě na vrchol útesu, který byl za domem, na kterém stála mohutná rozkvetlá třešeň, a pod ní stál chlapec.

„Ahoj Yutako, dlouho jsme se neviděli.“ Řekla Othari a čekala na Yutakovu reakci.