Písečná bouře 21

Když přišlo ráno, měla Suki před sebou obrovské dilema. Nebyla si vůbec jistá, jestli některá z aktivit, které zatím ani nezvládla vymyslet, bude něco, co Kazekageho zaujme. Ale rozhodně měla v plánu to zjistit. Nakonec jí ani nic jiného nezbývalo. A tak vylezla z postele, ustlala, převlékla se a po krátkém zaváhání nakonec vyšla z jeho pokoje.
Kazekage už byl samozřejmě vzhůru. Vypadalo to, že už na ni nějakou tu chvilku čeká, protože seděl u snídaně a naproti něj stál talíř čekající jen na ni.
„Dobré ráno.“ pozdravila ho s lehkým úsměvem, který jí pobaveně vrátil se slovy: „Tobě taky.“
Suki věděla, že čeká na její první návrh, ale ona potřebovala ještě chvilku na rozmyšlenou a tak se místo toho zakousla do chleba se sýrem.
Když se čekání začalo zdát příliš dlouhé, odvážila se předložit první návrh: „Umíš tancovat?“
„Teoreticky umím valčík, ale myslím, že bych to raději moc netestoval.“ odpověděl zdráhavě a jeho předchozí pobavení zcela vyprchalo.
„Já taky ne…takže zkusíme něco jiného.“ řekla trochu rozpačitě.
„Ukousla sis větší kus, než můžeš sníst, že?“ zeptal se Gaara bez jakéhokoliv náznaku veselí.
„Ani náhodou!“ popřela to okamžitě. Nezáleželo jí na tom, že je to pravda. Nikdy si nepřiznávala porážku a rozhodně s tím neměla v plánu začínat zrovna teď a už vůbec ne před ním.
Gaara se jejímu tvrzení lehce pousmál a namítl: „Tohle není tvoje vesnice. Neznáš její možnosti ani klady. Nemůžeš přece vymyslet program z ničeho.“
Suki se nadechla k odpovědi, ale už nestihla nic říct, protože je přerušilo zaklepání na dveře.
Gaara se při něm lehce zamračil a šel trochu neochotně otevřít.
„Kazekage-sama?“ oslovil ho Baki váhavě.
„O co jde?“ zeptal se Gaara trochu stroze a ustoupil stranou, aby mohl Baki vejít.
„Chce vás rada.“ odpověděl mu formálně a zůstal stát na místě.
Gaara se na to nezatvářil zrovna nadšeně, ale nakonec se překonal a zeptal se: „A je to důležité?“
„Neřekli mi, o co jde.“ odpověděl Baki s lehkým pokrčením ramen.
„Vzal jsem si volno!“ postěžoval si Kazekage polohlasem sám sobě a otočil se na Suki.
„Já to chápu. Práce má přednost. Klidně běž.“ předběhla ho s úsměvem.
Gaara jí úsměv vrátil lehkým pousmáním a zeptal se: „Chceš, abych našel někoho, kdo ti bude dělat společnost?“
„Ne.“ odpověděla bez rozmýšlení a přešla ke dveřím.
„Víš to určitě?“ ujišťoval se ještě Gaara, překvapený její rychlou odpovědí.
Suki trochu provinile sklopila oči, ale v zápětí se vzpamatovala, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Co jsem tady, mám pořád nějakou společnost, ale já jsem spíš samotář, takže budu jen ráda, když budu mít chvilku jen pro sebe.“
„Jak si přeješ.“ řekl Gaara a vyrazil ven a Bakimu nezbylo nic jiného, než ho s nesouhlasným výrazem a slovy: „Víš jistě, že je to dobrý nápad?“ následovat.
Gaara moc dobře věděl, jak to Baki myslí, ale i tak odpověděl na pravý opak: „Jsem si jistý, že Suki bude ve vesnici v bezpečí.“
Baki mu na to nic neřekl a tak promluvila ona: „Já taky.“ a zamířila na ulici.

I Gaara opět vyrazil, připravený čelit Bakimu, který čekal jen na to, až bude Suki z doslechu.
„Víš dobře, že tak jsem to nemyslel!“ podotkl Baki rozzlobeně, ale nezvýšil při tom hlas. Stále měl na paměti s kým mluví.
„Ano a ona možná taky, což rozhodně nechci.“ odpověděl Gaara s jeho oblíbenou maskou nečitelnosti.
„Může být nebezpečná.“ připomněl mu Baki zbytečně.
„Ona není zajatec, nemůžeme ji pronásledovat!“ argumentoval Gaara s nepatrným zamračením.
Tak dobrému čtenáři, jakým byl Baki, to ale samozřejmě nemohlo uniknout: „Vím, že se ti to nelíbí. Jsi skvělý Kazekage, ale hledáš v každém jen to dobré a na to špatné často zapomínáš.“
„A to je špatně? Měl bych být paranoidní cvok?“ zeptal se Gaara podrážděně a zastavil se v půli kroku.
„Ano, pokud jednáš s někým z venku.“ odpověděl Baki rozhodnutý, neustoupit.
Gaara si krátce povzdechl a potom řekl: „Byla s Kankurem i s Temari a ani jednomu se nezdála podezřelá nebo nedůvěryhodná.“
„Oni se jen snaží udělat dobrý dojem, ale ty se musíš starat o bezpečí vesnice.“ namítl Baki a snažil se vyčíst cokoliv z Gaarovi tváře, ale Kazekageho maska byla opět dokonalá.
„Víš, co chce rada?“ zeptal se Gaara a pohled jeho očí jasně říkal, že předchozí téma je uzavřeno a nikdo se k němu nesmí vracet.
„Vím jen, že tě chce přímo starší.“ odpověděl zakaboněný Baki.
Gaara na okamžik pustil svoji masku a ukázal Bakimu náznak odporu.
„Taky ho nemám zrovna rád, ale…“ začal Baki, ale Gaara to dokončil za něj: „Ale musíš ho respektovat.“
„Přesně tak.“ souhlasil Baki a musel si pospíšit, aby Gaaru dohnat, protože ten se slovy: „Tak ať to mám za sebou.“ vyrazil až překvapivě rychle.

Suki seskočila ze střechy domu a s lehkým zamračením se dívala na ulici, ze které právě odešel Kazekage se svým protivným společníkem.
Nikdy si nepředstavovala, že pobyt v Suně bude nějak zvlášť jednoduchý nebo že ji budou všichni bezmezně důvěřovat, ale Baki, tlačící na Gaaru, jí opravdu rozčiloval, aniž by věděla proč.
„Co ty tady?“ přerušil její rozjímání povědomý hlas.
„Byla jsem ponechána osudu.“ odpověděla s lehkým úsměvem a otočila se na zmateného Kankura.
Ten se na ni jen nechápavě zamračil a po chvíli vnitřního boje přiznal porážku: „Nemám tušení, jak to myslíš.“
Suki se na něj znovu usmála a řekla: „Kazekage-sama mi měl dnes dělat společnost, ale něco mu do toho přišlo, takže jsem zůstala sama.“
„Aha.“ řekl Kankurou a váhavě dodal: „A chceš, abych to napravil třeba…pozváním na oběd nebo na večeři?“
Suki se nad tím zamyslela a potom řekla: „Myslím, že na večeři bych se pozvat nechala.“
„Dobře!“ řekl Kankurou okamžitě až tím Suki zaskočil.
„Takže se uvidíme večer, jo?“ vypravila ze sebe nakonec a váhavě sledovala jeho nadšený výraz.
Kankurou se tím ale moc nezabýval, protože se pouze zeptal: „Kde se potkáme?“
Suki na chvíli zaváhala, než odpověděla: „Co třeba v sedm u budovy Kage?“
„Jsem pro.“ odpověděl pohotově.
„Tak se zatím měj.“ řekla Suki a s myšlenkou: ‚Pochopil jsi to špatně!‘ rychle zmizela.