Změna je život - 8.Kde to ksakru jsem ??
Saia se začala pomalu probírat. Pomalu otevírala oči s vědomím, že kolem ní bude oslňující světlo vycházejícího slunce. Ale co to? Saia okamžitě zbystřila, když zjistila, že kolem ní je šero a nečekaný chlad. 'Kde to ksakru jsem?' prolítlo jí hlavou. Pomalu se posadila a dala se na zkoumání svého okolí.
Kroutila hlavou ze strany na stranu. Všude byly jenom chladné šedivé stěny a přímo naproti ní dřevěné dveře s mřížkovaným okýnkem. 'Tak moment tohle není stan a les, kde jsme byly, vůbec ne!'
Obratně jako žebřiňák zhupla z něčeho, co by se podle vzhledu dalo přirovnat v hodně nepovedené náhražce postele a vydala se ke dveřím. Skrze mřížku vykoukla ven, aby obhlídla situaci. Za mřížkou ovšem neviděla nic než další šedivou stěnu. Jelikož vedla po celém jejím výhledovém poli, usoudila, že to bude nejspíš chodba.
'Že bych byla unesena?' vydedukovala z poznaných skutečností. 'Proč by mě proboha kdo unášel? Co po mě můžou chtít? Žádný super kousky neumím.' začala pochybovat o zdravém rozumu svého únosce a vrátila se zpátky na postel. Pohodlně se usadila a čekala, jestli se někdo uráčí přijít.
O půl hodiny později …
Saia stále seděla na posteli a ani nedutala. A nakonec se dočkala. Po chodbě uslyšela pomalu se blížící kroky. 'Hergot ta osoba vysloveně dupe.' zasmála se Saia. Z toho neuvěřitelného ticha jí hold trochu hráblo.
Onen dupot se zastavil u dveří. Za mřížkou se objevila silueta kohosi s delšími vlasy. 'Ha je to ženská!' zašklebila se Saia. Zámek ve dveřích cvakl a osoba vešla do místnosti. 'Sakra tak ne. Je to chlap.' opravila se Saia a doslova zírala na osobu před ní.
'O, teda čekala jsem, že přijde někdo netradiční, ale že to bude týpek s dlouhými vlasy v culíku a ještě navíc v županu?' Saia se neubránila lehkému výbuchu smíchu, což mělo za následek jisté pobouření chlapíka ve dveřích.
"Něco k smíchu?!" tázal se hlubokým, tajemným hlasem. Saia se pomalu uklidnila. 'Hergot, klid to je neslušné smát se svému vězniteli do obličeje za to, že mě přišel zkontrolovat v županu!' usoudila nakonec Saia a čekala, jaké úžasné skutečnosti se od chlapíka dozví.
"Jsi Saia Shichio že ano?" zeptal se stále tím tajemným hlasem. Saia zbystřila. 'To mě jako unesli, aniž by měli jistotu, že sem ta, koho chtějí? Bože to je úroveň. Tak tedy si je trošku prověřím.' řekla si pro sebe. "Ne." Řekla pevným a sebevědomím hlasem, že až chlapíka zaleklo, jak moc si věří.
"Nehraj si se mnou děcko! Poznám, když někdo lže!" rozhučel se týpek. 'Pche nervák.' protáhla ksicht Saia. "Co po mě chceš?" snažila se převzít kontrolu nad jejich rozhovorem. "Nic, co by tě mělo zajímat." Vrátil se ke svému ledovému klidu. "Tak mi aspoň řekni, co si zač?" nedala se odradit Saia. "Trochu moc ukecaná na to v jaký situaci se nacházíš ne?" prohodil bez jakékoliv reakce na její otázku.
"Síla zvyku." Zašklebila se. Z chlapíka a jeho hlasu šel sice respekt a jakási tajemná síla, ale Saia se ho nebála. Chlapík nevěnoval její poznámce žádnou pozornost. Ještě chvíli tam tak nehybně stál a pozoroval ji, ale nakonec se otočil a vyšel ze dveří.
'Co to jako mělo znamenat.' divila se Saia zvláštnímu počínání muže v županu. 'No nic od něj sem se toho teda moc nedozvěděla. Ale třeba tu bude ještě někdo, s kým se bude dát líp komunikovat.' povzbudila se, lehla si na postel a snažila se usnout. "Jedna ovečka, dvě ovečky, tři ovečky …" ozývalo se z její cely, dokavaď neusnula.
