Naruto Icha Icha special 12

U Hokage
Hinata zaklepala na dveře.
„Dále,“ ozvalo se zevnitř kanceláře, a tak sestry vešly dovnitř. Hokage vykoukla zpoza hromady papírů, aby zjistila, kdo přišel.
„Konnichiwa, Tsunade-sama,“ pozdravily obě.
„Co potřebujete, děvčata?“ Zajímala se.
„Chtěly jsme se zeptat, koho jste nám přidělila na ten dnešní souboj ve Skryté stromové vesnici.
„Aha, jo to. Shizune!“ zařvala. Její asistentka se ve vteřině objevila vedle ní i s Tontonem v náručí. Tsunade jí pokynula, ať se přiblíží a pak jí zašeptala do ucha:
„O čem to mluví?“ Černovláska jí to tiše vysvětlila, holky se mezitím na sebe tázavě podívaly.
„Máš taky takový pocit, že neví, co po ní chceme?“ zašeptala hnědovláska směrem k Hinatě, ta se jen pobaveně umála.

„Tak se podíváme, kdo nám tu zbyl,“ řekla Hokage, jakmile jí byla situace objasněna a pokynula Shizune, ať jí podá kartičky shinobi, kteří mají volno.
“Včera jsem měla náročný večer, nestíhám. Takže mě omluvte, že jsem se ještě nerozhodla. Nějak se dnes necítím dobře,“ laicky se usmívala. Shizune, hledajíc v šuplíku požadované dokumenty, si živě vybavila včerejší noc. U pátého šálku vypitého saké raději přestala počítat, kolik jich do sebe Hokage ještě hodila. Moc dobře tedy chápala, že se dnes její nadřízená necítí dobře.
„Tady je máte,“ podala asistentka žádané dokumenty.
„Takže,“ nadechla se sanninka. „Tým 9 je na misi v Suně, tým…hm… Nuže, dobrá. Jediní volní a vhodní shinobi jsou Kiba se Shinem. Hinato, mohla bys je za mnou poslat, viď?“ zeptala se s úsměvem, který nepřipouštěl námitky.
„Ha-hai!“ řekla Hinata a s rozloučením vyběhla z kanceláře spolu s Hanabi v patách. Běžely se podívat na místo, kde předtím jejich tým trénoval. Naštěstí tam ještě byli oba. Holky jim vyřídily vzkaz a pospíchaly domů, aby se stihly připravit.
„Co tak ženeš onee-sama?“ ptala se Hanabi, když už začínala být udýchaná.
„Je to takový trénink,“ usmála se na ni sestra.
„To je sice hezké, ale takhle ten zápas nevyhraju, když budu k smrti unavená!“
„Tak promiň,“ zpomalila modrovláska. Po chvilce dorazily domů.

“Kde jste tak dlouho?“ ptal se Hiashi svých dcer sotva je zahlédl.
„Musely jsme vyřídit Kibovi-kun a Shinovi-kun, že máme společnou misi,“ odpověděla Hinata.
„Jakou misi? Chceš říct že Hanabi doprovází kromě tebe i ti dva budižkničemové?“
„To nejsou žádní budižkničemové ale plnohodnotní chuuninové!“ rozohnila se Hinata. „Ostatně, já taky!“ dodala bojovně. To otcovo věčné shazování jí už víc než štvalo. Její otec si ji chvíli měřil pohledem.
„Půjdu si to vyřídit s Hokage! A ty mi nelez na oči, drzá nevděčná holko,“ řekl nakonec a odešel. Hanabi zalezla do svého pokoje dřív, než hádka začala, ale stejně to slyšela. Bylo jí Hinaty líto, protože se k ní vždy chovala mile a přátelsky. Nebylo fér, že se k ní jejich otec takhle choval a pořád jí předhazoval, jak je Hanabi dobrá. Jako mála si vždy myslela, že je její starší sestra opravdu slabší, protože to Hiashi pořád opakoval. Teď je ale rozumnějsí a ví, že Hinata je opravdu silná.

U Hokage:
„Dále,“ odpověděla slimáčí princezna na klepání.
„Tsunade-sama,“ Hiashi vstoupil do dveří a hned si začal stěžovat. „Nemůžete přece poslat moji dceru Hanabi s těma slabochy a…“
„Dost, Hiashi!“ umlčela ho Hokage. „Nejsou to žádní slaboši a nikdo jiný stejně není volný. Každý má misi,“ vysvětlila, ovšem pokračovala ve své rozmluvě: „Neměl bys lidi posuzovat podle věku a už vůbec nemůžeš soudit shinobi! Ne vždy je mladý člověk slabý. Třeba Uzumaki Naruto. Je mu teprve osmnáct a už porazil členy Akatsuki a je téměř na naší úrovni!“
Hiashimu poklesla údivem čelist.
„Jak nás můžeš srovnávat s ním?!“ rozzuřil se.
„Proč ne? Shinobi jsou shinobi,“ zklidnila se Tsunade z předchozího výbuchu. Hyuuga se zamračil a byl zticha.
„Potřebujete ještě něco?“ ptala se jízlivě.
„Jo, jiné shinobi! Jako hlavní rodinný klan v Konoze si zasloužíme někoho lepšího!“ každým slovem zvyšoval hlas.
„Ne!“ zpražila ho pohledem. „A to je mé poslední slovo!“ oznámila přísně a sklonila hlavu k papírům. Tím mu dala jasně najevo, že již není o čem diskutovat. Chvíli tam ještě stál, pak si uvědomil, že to dohadování nikam nevede a uraženě odkráčel.