NARUTO: Věčné slovo hrdiny 4 část

4.První neshody

Zbytek dne bylo hrobové ticho. Nikdo nepromluvil a ve vzduchu poletovaly otázky. Mnoho otázek.
Večer u ohně se Naruto zase schoulil ke Kony.
„Mám tě pozdravovat od Koičiho. Moc nám děkuje a máme se zase stavit,“ řekla Kony s přivženými víčky.
„Koně byly v pořádku?“
„Ano,“ oblízla Naruta na tvář a zalehla jeho nohy.
„Děkuju Kony. Dobrou noc,“ byli poslední kdo byl vzhůru.
Ráno Sakura probudila Naruta a tím i Kony.
„Naruto. Teď nám řekneš o co jde!“ všichni byli vzhůru. Přivztali si.
„Prostě hledáme Madaru,“ řekl a zase zavřel oči.
„Naruto! Proč? Co chceš jako dělat až ho najdeš? Pozdravit ho?!“ Sakura dloubla do Naruta, aby si jí začal všímat.
„Zabít ho, aby nezničil vesnici. To ti mohlo dojít, ne?“ Naruto se překulil za Kony a opřel se o strom.
„Naruto hned vztaň a pojď nám to...,“ Kony se vztičila a s vyceněnýma zubama se vzepřela před Sakuru. Ta váhavě couvla.
„Naruto uklidni si psa a řekni nám pravdu,“ to už Kony vystartovala. Rychlost byla až neuvěřitelná. Nikdo nestačil zareagovat, tedy až na ospalého Naruta. V jednu chvíli se Kony kření a v druhé má zuby těsně před Sakuřiným obličejem. Čelist sklapla na prázdno, přední tlapy ve vzduchu a škrtila se o Narutovu ruku. Chytl Kony za krk právě v čas a zatáhl jí k sobě. Sakura byla v šoku. Kakashi a Yamato to ani nestíhali.
„Nech mě ať jí prokousnu hrdlo a bude o jednu krávu na světě míň!“ zavrčela Kony a upřela zrak na Sakuřin štíhlý krk.
„Dost Kony. Pořád je to má kamarádka,“ pohladil Kony mezi ušima.
„Akorád zdržuje. Stačí říct a bude po ní,“ otočila se a lehla si ke stromu. Naruto si jen povzdychl.
„Neboj Sakuro teď ho zabíjet nebudu. Neohrozil bych vás. Jdeme ho jen sledovat a podívat je jestli něco zjistíme. Zabiju ho s Kony sám. U toho nebudete. Stačí ti taková odpověď?!“ díval se přísně, až moc teď působil dospěle. Sakura, která byla stále v šoku, se neudržela a se slzami v očích vběhla do neznámého lesa.
„Ach jo,“ Naruto se podrbal na hlavě a šel za ní.
„Vys*r se na ní a lehni si. Minule jsi nespal dva a půl dne. Teď bys měl spát,“ Kony zvedla hlavu z mokré trávy.
„Ještě jí něco sežere,“ dodal Naruto ironicky a zmizel v lese.
„Jo... Já!“ prohodila Kony a zase si lehla. Kakashi se podíval na Yamata a ten jen pokrčil rameny a nechápavě se podíval do lesa. Rozhodli se, že zatím vše zbalí.
Sakura chtěla pořád utíkat a už se nezastavit, už nikdy. Sráz jí to ale neumožnil. Musela se zastavit. Brečela a celá se třásla, ani nevěděla proč.
„Sakuro. Musíme se vrátit,“ Naruto se jí chtěl dotknout a utěšit ji, ale škubla sebou.
„Sakuro... Promiň, ale nemůžu ho nechat být. Nejde to,“ zase ji chtěl chytit za rameno, ale vytrhla se mu. Tentokrát to přehnala, zakolísala se na okraji strmého srázu a spadla dolů. Praštila se do ramene o výčnělek skalky, ale dole jí Naruto chytil.
„Sakuro? Jak je ti?“
„Špatně! Přímo hrozně! Vadí mi, že nic nevím! Nechápu co děláš! Kony a Madara! Nechápu proč jsi se tak změnil... Proč?!“ Naruto jí sevřel pevněji a vyrazil k tábořišti.
„Mrzí mě jak jsem se choval, ale nebyli jste ke Kony zrovna vřelý a taky jsi pořád potřebovala vše vysvětlit. Překvápko bys zkazila a nic by z toho nebylo!“ Sakura si ho jen pozorně prohlížela. Maličko se červenala, bylo příjemné když ji tak nesl a pevně držel. Pořád ale nic nechápala.
„Jo... Promiň,“
„Ne... Jen už to nech na později, ano? Po překvapení,“ smál se a ona v něm zase spatřila tu známou dětskou tvář. Jen na ten malý okamžik.
„Dobře... Děkuju Naruto.“
V tu samou chvíli Kony ucítila divný pach. Hnilobu se sladkým nádechem, jako by to něco připomínalo, něco co už cítila dřív. Rozběhla se za tím. Běhy byly celé v ohni jak moc pospíchala, ale něco nesedělo. Pach byl cítit po hnilobě, ale pohyboval se. Šlachy napnuté vrušením a čenich nasáklý nezvyklým pachem.
„Grrr...,“ Kony z prudka zastavila, přesto však úplně neslyšně. Na lesní cestě se motal člověk, který
byl jako ožralý. Zhrbený, motal se a vydával jen chrčení a něco co vzdáleně připomínalo vrčení psa. Zastavilo se to a upřelo zrak na Kony, té se do nozder zaryl další pach, ten ovšem moc dobře znala.
Smrt.
„Kde je kony?“ zeptal se Naruto Yamata, když se se Sakurou vrátili na tábořiště.
„Někam běžela a už se nevrátila, vypadala jako by chytila stopu nebo co,“ Naruto se ohlédl na všechny strany a uviděl stopy Kony.
„Kakashi?“
„Ten řekl, že se jí pokusí dohonit a ať tu na vás počkám,“ vzali věci a vyrazili za nimi.
„Vrrrgrrr... Yumi,“ Kony mezi nesrozumitelnými zvuky a stálým chrčením zaslechla jméno. Yumi? Hnilobou zapáchající člověk ji popadl za čenich a stiskl ho tak, že Kony zakňučela.
„Chrrr... Chcípni!“ zařval a kousl Kony do krku. Ta sebou mrskla a vytrhla se z jeho sevření. Připravovala se na útok, ale v tom se chlap otočil a zase pokračoval v cesté tou opilou chůzí. Kony nevěřila svým očím. Rána na krku jí pálila a cítila v ní silné tepání.
„Konečně! Kam jsi běžela?“ ozval se za ní Kakashi. Kony ho pomalu ani neslyšela, zalehly jí uši a bušelo jí silně srdce.
„Byl tady chlap a byl divný. Páchl jako hniloba, ale jiná... Úplně jiná,“ Kakashi si všiml rány na krku.
„Co se stalo?“
„Vrčel a vydával spoustu zvuků a taky řekl jméno... Yumi,“ Kakashi se ohlédl na cestu, ale chlap tak již nebyl.
„A taky mě chytl za čumák a zařval ať chcípnu... Pak mě kousl.“ Kony se udělalo nevolno, točila se jí hlava a zalehlé uši se nelepšily.
„Ukaž mi tu ránu,“ Kakashi se podíval blíž a opravdu to byl otisk lidského chrupu.
„Kony? Kakashi? Jste v pořádku?“ to už dorazil i zbytek týmu.
„Kony, co to je?“ Naruto viděl Kakashiho u rány na krku, jak si jí s nedůvěrou prohlíží. Kony mu vše řekla a Naruto se znepokojil ještě o něco víc.
„Můžeš se jí na to podívat Sakuro? Byl bych ti vděčný,“ prosil Naruto a zatím drbal Kony mezi ušima. V tom se Kony ohnala a protrhla Sakuře tričko v úrovni ramene. Pak vystartovala podruhé. Naruto jí držel a netušil co se děje.
„Kony dost! Žádný ryvality!“
„Vrrr,“ v tu chvíli se ale ohnala i po Narutovi a teprve teď začaly problémy.

Omlouvám se za tu dlouhou dobu. Mám teď moc práce, ale řekla jsem si, že si udělám čas a pak se hold budu učit do noci Doufám, že se Vám bude pokračování líbit. Je to krátké, ale příště to bude zase dlouhé :)