NARUTO: Věčné slovo hrdiny 3 část

3. Vlčí touha

Sakura balila věci a přemýšlela jestli Naruto honil i Sasukeho a jestli to náhodou není kvůli němu. Zbalila si a vyrazila k bráně.
"Co to je?" Yamato vyjeveně zíral vpřed. Slálo před ním stvoření, které vypadalo jako vlk, ale bylo velké jako on sám. Bílá srst se tetelila ve větru a jantarově šedé oči se upřely na další příchozí.
"To je Kony," odfrkl Naruto a přistoupil ke Kakashimu a Sakuře.
"Fajn. Můžeme jít?"
"N-Naruto? Co to je?" ozvala se Sakura.
"Kony!" okřikl ji a pokračoval v cestě.
"Klid Naruto," Kony se proměnila zpět v lidskou podobu.
"Co?" žádná technika, žádné znaky. Kony se měnila ve vlka bez pomoci chakry. Mohla být tedy celý život vlkem a nic by jí v tom nebránilo. To proto, že byla z klanu, který to měl v genech, který to bral jako samozřejmost. Všichni z jejího klanu tuto schopnost měli. Byly tu však i výjimky, které se místo vlků měnily v jestřába, medvěda, či jelena.
"Jsi z klanu wolf's desire, že?" zeptal se Kakashi Kony.
"Ano," otočila pomyslně hlavou a zese pokračovala v cestě. Byla jiná. Všichni z klanu se měnili na normálně vzrostlé vlky, jen Kony byla větší, ba i větší než člověk. Říkali, že je prokletá.
"Pokud vím, tenhle klan už neexistuje. Byl vyvražděn," dodal Kakashi, aby zjistil o krásce víc.
"Tak dost! Nechte jí, nemá náladu," napomenul Naruto ostatní a usmál se na Kony. Ta ovšem koukala do země s hlavou plnou vzpomínek. Tak to šlo celý den. Šli mlčky, občas nějaká ta otázka padla, ale nebralo se to jako konverzace.

"Tady se utáboříme," sešel Naruto z cesty a vedl všechny lesem k menší planině. Zůstali ovšem pod stromy. Naruto rozdělal oheň a Kony zmizela v nadcházející tmě.
"Nechtěli jsme jí urazit," ozvala se tiše Sakura s pohledem na Narutovi ruce.
"Neurazila se, šla na lov," ohříval si dlaně nad ohněm a poohlédl se kolem.
"Jaká smečka hlídá Konohu Naruto? A proč?" zeptala se konečně Sakura po dlouhém váhání.
"O tom jindy. Teď se jdu podívat kolem a pak si povíme o misi. O tom ostatním jindy, dobře," oči se mu zasmály, ale ústa zůstala nehybně ležet na obličeji. Vztal a odešel do noci.

"Mám pro vás zajíce. Stačí vám to?" přišla Kony a v ruce jí vysel bezbraný tvor. Dost velký pro dva až tři lidi.
"No a ty nebudeš?" zeptal se Yamato.
"Ne," hodila zajíce na kus dřeva, ke kterému přivázala lanem nohy. Klacek zapíchla do země tak, aby zajíc byl těsně nad ohněm a klacek obložila kameny. Hopsající hlodavec byl už bez hlavy, bez kůže a stačilo ho jenom obrátit, až bude jedna strana hotová.

Naruto procházel lesní stezky a prohledal snad celé okolí. Vrátil se až když už skoro všichni spali.
"Hotovo," svezl se ke Kony, která ležela u jednoho ze stromů. Už byla zase ve vlčím a tak si Naruto opřel hlavu o slabinu a nohy dal pod Kony hlavu.
"Unavenej co? To víš smečka to vždy ohlídala... Teď tu ale nejsou," položila plnou vahou hlavu na jeho nohy a ocas dala okolo něj. Naruto zabořený do její srsti se naposledy podíval na všechny kolem a zavřel oči.

Ráno když Kakashi vztal, nemohl se vynadívat. Na kameni se na něj koukala snídaně. Chléb a rýžový bochánek. Bylo to u každého z nich.
"Dobré ráno," Naruto přicházel z planiny, celý mokrý a jen do půl těla. Kakashi zíral na jeho jizvy. Bylo jich tolik, některé větší a jiné menší. Od kunaiů, mečů, různých technik i kousance se daly poznat. Ovšem jedna ho obzvlášť zaujala.
"Naruto, co se ti stalo?" Kakashi vztal a ukázal na velkou jizvu (připomínala spíš kráter v měsíci), která se rýsovala po celé délce ramene a prsu.
"Trénoval jsem," ucedil mezi zuby a oblékl si triko.
"Dobré ráno všem," Sakura se právě soukala ze spacího pytle.
"Dobré," řekli a Naruto odešel zpět na planinu. Z dálky k němu běžela Kony.
"Pryč Naruto. Hned je odveď!" když Kony probíhala kolem Naruta, naklonila hlavu. Naruto se zachytil za krk a přehoupl se na její hřbet. Otáčel se, ale nic neviděl, až potom se najednou z lesa na druhé straně planiny vyřítili jezdci na koních.
"Pryč!" upozornil Naruto ostatní, ti už rychle všechno sbalili a utíkali k cestě. Sakura si v běhu všimla, že Naruto něco šeptá Kony. Najednou vyskočil a byl před ostatními.
"Rychle," obrátil se na ostatní a potom kývl na Kony. Ta se na místě otočila a běžela zpět.
"Naruto. Kony!?"
"V pořádku, poběž," dorozili na cestu a Naruto se zastavil.
"Dobrý, půjdeme po cestě, už jsme v bezpečí," hodil na sebe plášť a přes rameno a šíji si přehodil návleky, na kterých spočíval meč s ručně vybroušenými znaky: "Nemusíš přijmout osud, který nechceš," bylo vyryto do strany meče.
"Naruto co se stalo?" Sakura chytla Naruta za paži. Silně ji stiskla.
"Žoldáci, vrazi a navíc šlohli koně," usmál se na ní a vytrhl svou ruku z jejího držení.
"Kam šla Kony?" zeptal se Kakashi s trochu nedůvěřivým tónem.
"Šla jim ukázat, že se nemá krást. Vrátí koně ke statku a žoldáky poučí," vzal si její batoh na záda a šel směrem do vesnice Skryté v Trní. Nebyla to vesnice známá. Malá s malým počtem obyvatel, ovšem velmi neprostupná.
"Naruto a jak ví komu ty koně patří?" zeptal se Yamato.
"Jednou jsme u Koičiho přespali, byl milý a pohostil nás. Koně jsou určije jeho. Poznáme je." Sakura se ohlížela jestli neuvidí žoldáky, ale nic neviděla a ani nezaslechla.

Dorazili k hranicím vesnice a Naruto se podíval do nějakého pergamenu. Sakura šla blíž aby se také podívala, ale Naruto pergamen sruloval a vrátil ho do Kony batohu.
"Půjdeme přes hlavní bránu a poptáme se po muži jménem Samaru. Rozdělíme se a za hodinu se sejdeme zase u brány. Jasné?" souhlasně kývli hlavou, ale Sakuru pořád trápilo, o co tady jde.

Když chodila Sakura vesnicí všimla si, že jsou tu velice přátelští a skoro každý ve vesnici vlastnil ptáky. Jiskřice byli údajně ptáci, kteří v trní hledali bobule, které rostli až ve středu neprostupného klestí, trnů a listí. Lidé z vesnice z bobulí dělali chutné speciality a proto chovali tyto Jiskřice. Ptáci jim bobule nesli a za to dostávali oblíbené zrní z polí.
"Zajímavá vesnice," pomyslela si Sakura a ptala se dál po muži, o kterém vlastně nevěděla nic, ani proč ho hledá.

Kony už také byla ve vesnici, potkala někoho kdo o něm ví a tak našla Naruta.
"Mám ho," zašeptala na Naruta a ten jen s oddychem řekl: "Konečně."
"Najdu ostatní, přiveď ho za bránu do houštin," kývla a už byla pryč. Naruto nejdřív našel Sakuru, potom Yamata a na konec i Kakashiho.
"Proč jsme v těch keřích Naruto a kdo to je?" zvýšeným hlasem se zeptala a nasadila nepříčetný pohled.
"Ticho už jdou," odsekl jí a zamračil se tak jako nikdy. Sakuru to opravdu zarazilo.
"Samaru?! Doufám, že mi řekneš všechno?!" Naruto přistoupil k chlapíkovi dvakrát tak velkýmu než Sakura. Ta se až zděsila.
"Jdi do hajzlu skrčku," chytl Naruta za hlavu, ale v tu chvíli byl na zemi v křečích. Nikdo to nestihl postřehnout, jak byl Naruto rychlí.
"Ještě jednou. Co víš o Madarovi, dělej nebo budeš předkrm tady Kony," Kony zavrčela a chňapla obrovzkou tlamou na prázdno.
"Madara?" ozval se Kakashi a bylo znát, že i ostatní zírali.
"Nic nevím."
"Víš. Kony," ta chytla obra do zubů. Krk držela pevně aby se nevyprostil, ale né tak aby ho prokousla. Pramínek krve se rozběhl po zpoceném ohryzku.
"Naruto.."
"Tak co!?" vykřikl Naruto a přerušil tím Sakuřinu žádost, aby přestal.
"Chystá se do Listové. Nejdřív," zakašlal a vyplivl krev.
"Nejdřív se ale pustí do Písečné. Zabije Kageho a pak."
"Pak co?" Naruto se zklidnil, ale hlas měl stále hluboký, na to si Sakura nestačila zvyknout.
"Pak zničí Konohu!" zasmál se a krev na zubech ho dělala ještě hnusnějším.
"Kde je?" zeptal se Naruto a ohlédl se na vesnici.
"Jsi hloupý, naivní dítko!" rozkašlal se znovu. Naruto byl stále ještě klidný, ale pořád častěji se ohlížel na vesnici.
"Tak kde?" zvýšil na něj hlas, jako by už ztrácel trpělivost.
"Neporazíš ho. Nikdy a ten tvůj přítelíček mu pomůže tě zabít," rozchechtal se a Kony zesílila stisk. Bolestí vyjekl a chytl se za krk.
"Kde, je, Madara!?" řekl postupně s navyšujícím vztekem.
"V Mlžné," zaskřehotal bolestí a pustil si krk.
"Prosím," řekl a smál se. Kony se koukla na Naruta, ten jen otočil hlavu a na tým se usmál.
"Jdeme do Mlžné," oznámil a kývl na Kony. Ta muže pustila a prokousla mu lítkovou kost. Zapraskání a řev se ozíval Sakuře ještě celý den v hlavě.