Akaťáci v lázních

Byl horký letní den, a proto se naši hrdinové z Akatsuki máčeli v horkých pramenech. Až na Kisameho, který si při představě na vroucí, bublající vodu, šel ihned napustit studenou vanu. Nad lázněmi se nesla klidná pohoda, smích, odpočítávání a klábosení, občas šly slyšet i nadávky a to zejména tehdy, když se někdo zmínil o Bohu.
Konečně byl čas na to, aby si každý chvilku s někým popovídal nebo odpočinul. A samozřejmě to bral každý po svém.
,,Je to blázen!“ řekl po chvíli jakéhosi pozorování Kakuzu, který si přišel na chvíli odpočinout od zašívání svého kamaráda.
,,Proč myslíš?“ ozval se po dlouhé odmlce Itachi, který si dával okurky na oči.
,,Jen se na něj podívej, řekl bys že je tohle normální?“ opáčil Kakuzu a ukázal na hlouček lidí nedaleko od sebe.
Itachi zpozorněl, sundal okurku z oka a upřeně se díval na ono místo, které Kakuza tak lákalo.
Bylo vidět nějakého kluka s bílými vlasy, který na sobě měl černé plavky s červenými mráčky a podle toho, že neustále mlel něco o Jashinovi, bylo vidět, že nebude tak úplně v pořádku.
,,Jedna a padesát! Dva a padesát! Tři a padesát! Čtyři a padesát!…“ rozléhalo se od skupinky, která ho obestupovala.
Z jejich hlasů byl slyšet zájem o to, kde se nakonec počítání zastaví a zda jejich ,mistr‘ dokáže překonat svůj dosavadní rekord.
,,To bude tím horkem. Ty by jsi měl stejně vědět nejlíp, co dokáže. Seš s nim přeci na pokoji,“ řekl Itachi a znovu se dal do svého maskování.
,,Ten chlápek mě nikdy nepřestane překvapovat,“ odpověděl zamyšleně Kakuzu, ,,Vlastně mě pořád vrtá hlavou, proč ho musim sešívat.“
Itachi neodpovídal, právě totiž relaxoval a nechtěl si zase sundávat zbytečně z očí okurky. Kakuzu mezitím pořád hypnotizoval skupinku nedaleko od nich, teď už počítali něco přes sto třicet. Vyrušila ho však nějaká hádka mezi dvěma hochy.
,,Ty vůbec nevíš, co je to umění!“ rozčiloval se červenovlasý mladík.
,,Já vím, co je umění! Vy to jen nemůžete pochopit, Sasori no Danna!“ snažil se obhájit blonďák.
,,Chm, já naprosto přesně vim, co je to umění! Je to krása, která vydrží věčnost a…“ začal se červenovlasý kluk rozplývat nad uměním.
Najednou kolem něj prolétlo. Něco, co vypadalo jako zmuchlaná vlna.
*PRÁSK!* Ozvalo se nad lázněmi a voda se vydala směrem vzhůru. Sasori se zasekl.
Vznesla se obrovská vlna, která s sebou vzala vše, co se jí připletlo do cesty. Naneštěstí jí v cestě stál nějaký drobný mužík s oranžovou maskou na obličeji.
,,Senpáái, pomóc!“ stačil ještě maskovaný vykřiknout, než ho smetla vlna.
,,Tohle je umění!“ vykřikl vítězoslavně blonďák.
,,Jakej parchant?! Najděte mi ho a já mu zpřelámám všechny vazy v těle!“ šlo slyšet od středu skupinky, kde se konalo ,mistrovství světa‘ v potápění.
,,Já radši odcházím, nerad bych okusil umění boje. A mimochodem Deidaro, topí se ti žák!“ řekl červenovlasý a rychle se odebral někam, kde by nebyl na očích.
Jmenovaný ztuhl, rychle začal tápat po okolí, až uviděl topícího se Tobiho.

***
Když se ozval výbuch, spadly Uchihovi z očí okurky a už se mu je opravdu nechtělo nasazovat. Raději se díval, co se kde děje. Oči ho pálily a skoro neviděl, jak mu do nich šplouchla vařicí voda. Chtěl si je osušit, tak šel k nejbližšímu ručníku, alespoň si tedy myslel že je to ručník. Doopravdy to totiž byl Zetsu. Jakmile se ho Itachi dotkl, jeho bílá polovina začala ječet jako malá holka.
,,Áááá, obluda s červenejma očimáááá!!! Božéé, zachraň měě!‘‘
,,Pro Jashinovi rány! Kdo řekl to zpropadený slovo? Rozporcuju jeho tělo na malinkatý kousíčky, který ho pak donutim sežrat!“ zařval Hidan, který byl ještě pořád rozzlobený od toho, jak mu nějaký idiot překazil rekord v potápění.
,,To je Itachi, ty pako,“ odpověděla černá polovina.
,,Ups…“ zarazila se bílá půlka, jakmile si uvědomila, co vlastně řekla.
,,P-p-promiňte, promiňte I-Itachi-sama. Já jsem se jenom nechal unést-t! N-n-nepotřebujete něco?“ začala se omlouvat bílá Zetsuova polovina.
,,Kde sou nějaký ručníky?“ opáčil vztekle Itachi.
,,T-t-támhle, Itachi-sama…“ ukázala roztřesená polovina Zetsua na kupu ručníků a rychle se ztratila, neboť v dálce zahlédla spěchajícího Hidana, který hledal zdroj, jež vyřkl to nepřípustné slovo.

***
Zatímco Deidara prozkoumával vodu a snažil se zjistit, jak moc je to tam hluboké, Tobimu se nějak podařilo připlavat ke břehu.
,,Tobi už je venkůůů, Senp-!“ nestačil to však doříct.
,,Katsu!“ vykřikl Deidara, který asi chtěl vyhodit Tobiho do povětří a tak ho zachránit.
*ŽBLUŇK!* Tobi znovu spadl do vody. Naštěstí už ne tak daleko od břehu a snadno se dostal na souš.
V tu chvíli přišel k vodě Pein, který si šel pro ledovou tříšť.
,,To snad nemyslíte vážně!“ zařval tak, že překřičel všechen dosavadní hlukot, dokonce i Zetsuovo ječení.
,,Já na chvíli odejdu a co se nestane?! Ze Zetsua je ječící holka, Itachimu začnou lízt oči z důlků, Deidara se asi zbláznil, jelikož svýho parťáka vyhazuje do povětří, Hidanovy nadávky jdou slyšet až ke stánku s hot-dogama a Sasori… počkat, Sasori přeci nic neproved! No nevadí… Co mi k tomu můžete říct?“ vylítlo jedním dechem z Peina.
,,Ale noták, klid. Však neudělali nic špatného. Jenom se prostě baví,“ zastávala se jich Konan.
,,Jsme tady v utajení! Hlídačovi i lidem, co tu chodí jsem musel namluvit, že sme Akaťáci* a že jsme firma na ohodnocování koupališť a horkých pramenů. Teď je všechno moje snažení pryč!“
,,Akaťáci? Bože, kde jsi na to přišel?“ zeptal se Kakuzu, který začínal mít záchvat smíchu.
,,Kakuzuu! Ne*er mě ku*va!! Kolikrát ti to mám ještě vysvětlovat?!“ začal nadávat Hidan.
,,Jako by si ty nenadával!“ hájil se Kakuzu.
,,Já ku*va nenadávám… když ku*va nedokáže tvoje pitomá palice pochopit, že-!“
,,Odcházíme!“ přerušil Hidana rozhodně Pein.
,,Álé néé, Tobimu se to začínalo líbit! Tobi je hodný kluk, nic neprovedl a všechno zařídí!“ začal Peina přemlouvat klučina s maskou na hlavě a běžel k Itachimu.
,,Itáchí-kun, prosím vymazej těm lidičkám, co tu stojí, mozečkýý! Prosíííím, Tobi si tohleto nezaslouží!“ začal přemlouvat ještě Itachiho.
Ten ho ale přetáhl po hlavě a chudák Tobi omdlel.
Všechna Peinova snaha byla opravdu fuč! Snad všichni lidé, co v lázních byli se sešli okolo jejich bazénku a vytřeštěně na ně koukali. Sasori už se také odvážil vylézt z jeho skrýše a přidal se k počumujícím, bohužel ho jeho plavky prozradili.
,,Sasori nehraj si na idiota a poď sem k nám,“ napomenul divně čučícího Sasoriho Pein.
Sasori zklamán, že jeho převlek nevyšel, se přidal ke skupině. Rozčilením zapomněl i na to, že už stojí ve vodě a sedl si na nejhlubší možné místo.
,,Sasori no Danna!“ vykřikl Deidara a hned začal něco žmoulat v ruce, myslíc, že když to nezabralo na Tobiho, na Sasího to zabere. Naštěstí ho v tomto pokusu zastavila Konan, když hodila něco, co vypadalo jako zmenšená ryba a prosvištělo mu to kolem ucha. Deidara se za tím otočil a začal to honit po celých lázních, neboť si myslel, že je to jeho jíl, který mu vypadl z ruky.
V tu chvíli se probral Tobi, který doteď ležel na zemi.
,,Itachí-kun… jak jsi mi to mohl udělat? Vždyť Tobi je hodnej kluk, že ano, Senpai?“ začal se zapojovat do rozhovoru Tobi.
,,Senpai? Kde jste Senpai?“ řekl polekaně Tobi a vytřeštěně hledal svého Senpaie všude po okolí.
Nakonec ho uviděl na druhém konci lázní, jak za něčím běží.
,Co to dělá?‘ pomyslel si Tobi a šel se za ním podívat.
,,Katsu!“ ozvalo se někde vzadu, když už Deidaru přestalo bavit honit se za jílem. Bylo vidět jak nějaký blonďatý člověk vylétl vzhůru a jak dělá kotrmelce.
,,Konan co jsi to udělala?“ zeptal se pln obav Pein.
,,Já? Nic. To on musel nechat vybouchnout ten jíl, co má u sebe v ruce,“ odpověděla v klidu Konan.
,, Senpáí, stalo se vám něco?“ zavolal za létajícím mužíkem Tobi.
,,Tobi vám jde pomoct!“ zavolal a rozběhl se, za teď už, doutnající hromádkou masa a kostí.
Samozřejmě by to nebyl Tobi, kdyby asi osmkrát za cestu k Deidarovi nezakopl a nenamlel si pusu.
Sasori si pořád hověl pod vodou a Kakuzu se nemohl přestat smát trefnému názvu, které Pein vymyslel, což ho začínalo pomalu ale jistě štvát.
,,Hele Kakuzu, zavři už konečně tu svou hubu,“ opáčil na něj, doteď nevšímaný, Hidan.
,,Chachacha… to nejdé!“ svíjel se už v křečích Kakuzu. A ani si nevšiml, že se vedle něj zničehonic zjevil Zetsu.
,,Co se děje?“ ptala se bílá polovina.
,,To nevidíš?“ odpověděla černá polovina.
,,Jéé! Sasorí!“ zaradovala se bílá polovina a ukázala na Sasoriho, který pořád seděl pod vodou.
,,TO SNAD NEMYSLÍ KU*VA VÁŽNĚ! TAKHLE MĚ PŘEKONÁVAT V POTÁPĚNÍ!“ naštval se Hidan a ihned strčil hlavu pod vodu, aby rychle napravil svou pozici.
,,Jo, vážně mu křuplo v hlavě,“ řekl Kakuzu.
,,Proč Deidara doutná?“ ptal se opět bílý Zetsu.
,,Nevidíš, že se právě vyhodil do povětří?“ odpověděl černý Zetsu.
,,Já viděl jenom to, jak si tak spokojeně běžel,“ řekl zklamaně bílý, protože zase přišel o to nejlepší.
,,No tak teď už jenom leží,“ řekla černá polovina a bílá už se na nic neptala.
,,Konan, vidíš, jaký to máme u nás idioty? A já myslel, jak dobře to vedu,“ řekl úplně vyčerpaně Pein své společnici.
,,Klídek Peine, mohlo to být horší a myslim, že Sasori nám začíná modrat,“ snažila se ho, alespoň částečně, uklidnit.
,,Neboj, ten si dá pozor a stejně nemá na vybranou, protože si Hidan myslí, že ho chtěl překonat. Takže jakmile by vystrčil hlavu nad hladinu, Hidan by ho s největší pravděpodobností stejnak uškrtil,“ řekl zamyšleně svou diagnózu Pein, načež se nervově zhroutil a padl k zemi.
,A na koho vždycky zbude všechna práce? Samozřejmě že na hodnou Konan!‘ pomyslela si zarputile Konan a začala svému příteli poskytovat první pomoc. Načež začala z vody tahat vzpurného Sasoriho a Peinova teorie se tak stala skutečností. Hidan ho chtěl zmlátit, ale jaksi se mu to nepovedlo, protože se mu do cesty připletl Tobi, který nesl na zádech, už dodoutnávajícího, Deidaru a dával si veliký pozor, aby se jeho Senpaiovi něco nestalo. Kakuzu, který se už přestal na zemi cukat a najednou začal vylučovat takové množství slz, které by mohly zásobovat celé lázně. Hidan, který se už vyrovnal s tím, že nemůže zabít Sasoriho, se z nudy začal znovu potápět, tentokrát už se stopkami v ruce a tak si znovu a znovu zažíval pocit tonutí. Bílá polovina Zetsua ze zbláznila z toho, co všechno zameškala a černá zase z toho, jak se bílá pořád na něco ptá.
Všichni byli šťastní (až na utahanou Konan, která litovala, že ji taky nekleplo) a přemýšleli, co navštíví příště.