Neztrácet naději ! 4

Po pěti dnech.

Hinata ležela vedle Naruta. Jen tak tam ležela a po tvářích jí stékaly v malých potůčcích slzy, které jako jediné věděly, jak trpí. Nenáviděla ten pohled. Nechtěla se dívat na Naruta, když je v tomhle stavu. Byla plná beznadějí. Nevěděla, co má dělat. Nevěděla jak mu pomoct a to Hinatu ničilo. Chtěla mu pomoct tak moc, ale nemohla. Její zoufalství nadále stoupalo a ještě horší bylo to, že skoro došly zásoby…)

Po 7 dnech.
Hinata už byla celá vyhladovělá a bledá. Neměla co pít, protože voda došla a v blízkosti nebyl žádný potok a nechtěla chodit moc daleko od Naruta. Na jídlo už nebylo nic. Neměla tu odvahu zabít nějaké zvíře a potom ho sníst. Nebyla vegetariánka ale tohle by nezvládla. Byla ještě vyčerpanější, protože se pokoušela uzdravit Naruta pomocí Lékařského jutsu ale nepomáhalo to. Čekala, jestli tudy neprojdou Sasuke a Sakura ale čekala marně. Neobjevili se. Hinatě bylo strašně špatně. Cítila se, jakoby umírala. Pomalu ale jistě.
„Když už tu mám umřít, tak ti aspoň chci něco říct Naruto.“ Začala Hinata a položila si hlavu na jeho hruď. „Nebudu dělat nějak dlouhý proslov, ale říct ti to musím.“ Zhluboka se nadechla a pustila se do toho. „Víš Naruto … už od té doby, když jsem tě viděla poprvé, tak jsem věděla, že ty jsi jiný. Nebylo to v tom, že jsi v sobě měl démona, ale proto že si se mě vždy zastával, ale nemá to co dočinění jen se mnou. Ty jsi se životem probíjel. A neztratil jsi naději, když si z tebe dělali legraci. Prostě si na ně zařval, že ty máš svůj sen, a že ty se jednou staneš Hokage. Každý tě měl za blázna. Nikdo tě nebral vážně, ale já věřila, že ty to dokážeš. Ale nikdy jsem nenašla odvahu říct ti to. Byl jsi poblázněný do Sakury a mě sis nevšímal. A vždycky, když jsem zčervenala, ptal ses, jestli nemám horečku … ale nebyla to horečka. Byla to láska Naruto. Já jsem ti jí nedala a ty jsi mi jí nemohl opětovat. Bála jsem se. Pořád se bojím, a proto ti to říkám teď. Říkám ti to teď, protože jinak bych ti to říct nedokázala.“ Na chvíli se odmlčela a potom promluvila. „Miluju tě Naruto. Milovala jsem tě a milovat tě nepřestanu. Nikdy.“ Hinata nechala stéct slzy, které celou dobu zadržovala po tvářích. Chvíli tam jen tak brečela, a potom zavřela oči …

A najednou zase všechno zčernalo. Jako, když jsem padal dolů. Ale teď to bylo přeci jen jiné. Padal jsem nahoru. Teda spíš jsem se vznášel. A zase jsem byl v té malé jeskyni. Oheň byl vyhaslý a všude byla tma. Hinata ležela na jeho hrudi. Podíval se na ní a zhrozil se. Její obličej byl bledý. Lícní kosti měla vystouplé a strašné kruhy pod očima. Už na první pohled bylo vidět jak je hubená. Ale její srdce bilo. Naruto na nic nečekal. Popadl svitky a Hinatu do náruče. V mžiku byli ve větvích stromů. Narutovi se nějak podařilo použít Senin-mód. Cítil jak je vyčerpaný, ale věděl, že se musí rychle dostat do nemocnice v listové.

Po pár hodinách.
Naruto doběhl do Konohy. V celé vesnici byl rozruch. Bylo mu to divné, protože teprve svítalo, ale tyhle myšlenky okamžitě zahnal a běžel dál ulicemi. Po cestě se za ním otáčeli lidé a slyšel, jak říkají, že už jsou konečně tady. A že to někdo musí říct Hokage. Všemi těmi lidmi se ale nezabýval. Zajímal se jen o Hinatu. Když už byl skoro v nemocnici, uviděl ho Neji a hned běžel za ním. Naruto doběhl k recepci, kde zrovna měla službu Sakura. Jakmile uviděla Naruta na tváři se jí objevil vystrašený výraz, ale zachovala klidnou hlavu. Zavolala pár doktorů, aby vzali Hinatu na nosítka a mezitím se ptala Naruta co se stalo. Naruto jí rychle převyprávěl, co se stalo. Sakura vypadala zaskočeně a naprosto šokovaná se ztratila v chodbách nemocnice. Naruto si vzal sklenici vody a sedl si na jednu volnou židli. Připadal si strašně. Všechno ho bolelo. Neji si sedl vedle něj.
„Předpokládám, že chceš taký říct, co se stalo co?“
„Jo přesně to chci!“
„Tak dobře, začalo to tím, že …“ Naruto začal vyprávět svůj příběh a Neji ho pozorně poslouchal.
„Takže ty jsi byl v mezivětě?“Ptal se Neji.
„Jo byl.“
„A potkal jsi tam svého otce a zachránila tě odtamtud Hinata?“
„Jo!“
„Hm…“ Zabručel Neji.