Nechám tě spát...

Já když v noci krásně sním,
nevím, kdy se probudím.
Chtěla bych ten krásný sen,
zahnat zas na další den.

Aby se zdál zas a znova,
a já si mohla pamatovat.
Ty chvíle s tebou strávené,
v náruči tvé sevřené.

Říká se, co sejde pryč,
k tomu nepoznáme chtíč.
Vím, že tě mám nechat spát,
Nebi můžu tajně lát.

Stejně se už nevrátíš,
Lásku naši rozvrátíš.
Zmatek v srdci stále mám,
nikdo nechce zůstat sám.

Mám snad vzdát se tě a žít?
Mám tě nechat odejít?
Z okna se teď dívám ven.
Zdá se mi to? Je to sen?

Vidím v mracích tvoji tvář,
a jak se na mě usmíváš.
Teď už vím, co mám dál dělat,
budu na tě pamatovat.

Na skvělého člověka,
co láskou a sílou přetékal.
Vím už, že mám kráčet dál,
ty si mého srdce král.

Poznámky: 

Tak, tahle básnička mě napadla, když jsem ležela v posteli a přemýšlela o Tsunade Doufám, že se vám to bude líbit.
Předem se omlouvám, pokud tady už něco takového je, ale neviděla jsem to tu, protože nechodím moc do kategorie poezie
Můžete si tipnout na jaký pár to je a nebo případně domyslet, je to na určitý pár, ale nechávám zcela na vaší fantazii Jinak samozřejmě budu ráda, když mi napíšete komentář. Děkuju všem

Tuhle povídku věnuji dvoum spisovatelům, které mám velmi ráda.
Jsou to Kitsuki a Nateri Samenava Doufám, že napíšete spoustu nových povídek