Naruto - Ultimativní zbraň 31 - 2. polovina

„Silné Genjutsu…“ řekl Yorochi, ale Taida ho přerušil rychlým vymrštěním ruky nahoru a do strany.
„Mlč. Má Genjutsu nejsou stejná, jako v tvém světě. Moje jsou silnější, než jakákoliv jiná a je téměř nemožné, aby se z nich někdo dostal jen pomocí vlastní vůle, či umu. Stalo se mi to jen jednou a dotyčného jsem uznal za velmi mocného, takže… když se ti podaří dostat z mého Genjutsu, tak ti řeknu, jak se vypořádat s mými zbývajícími bratry… Avšak, do té doby tu budeš trpět. Našel jsem v tvé mysli velmi zajímavé vzpomínky… A teď se posaď a sleduj představení.“ pronesl klidně Taida a najednou Yorochi v té iluzi seděl v křesle a ruce měl pevně připoutané.
Ocitl se v nějaké omšelé výzkumné laboratoři a sledoval jeden z výjevů jeho minulosti.
Viděl Orochimara a Kabuta, jak zabíjejí děti, od novorozenců až po pětileté, kvůli tomu, že jejich experimenty s nimi nevyšly.
Náhle se něco změnilo a do vzpomínky přibylo něco, co tam rozhodně nepatřilo.
Yorochi viděl, že některé z jemu neznámých dětí byly nahrazeny jeho přáteli.
Orochimaru došel k jednomu z nich, byl to Naruto připoutaný železnými pouty ke zdi. Jeho tělo bylo pohublé a také měl hodně zranění, hlavně od biče.
„Tenhle se taky nepovedl.“ pronesl Orochimaru a proklál bezmocného Naruta, který vypadal tak zuboženě, že přímo prosil o smrt.
I když toto byla jen silná iluze a Yorochi to věděl, tak tomu Yorochi podlehl. Nikdy se nesetkal s tak silným Genjutsu, bylo dokonce silnější, než Tsukuyomi.
A co bylo horší, že Taida se pomocí té iluze přehrabával v Yorochiho vzpomínkách a tak získával informace.
Taida pokračoval ve stále stejné iluzi, kde Kabuto a Orochimaru vraždili Yorochiho přátele a známé, kteří byli většinou v tak hrozném stavu, že smrt byla vysvobozením.
Takto viděl Yorochi ´zemřít´ Naruta, Hinatu, Kibu, Leeho, Shikamara, Shina, Sakuru, TenTen, Nejiho, Hotoriho, Tatsumiho, Gouina, Koishiho, Anda, Dairokkana, Amaera, Seki a mnoho dalších, než se Kabuto a Orochimaru dostali k poslední osobě.
Byla to Hiko a Taida zvolil za vhodné mučení pro Yorochiho to, že Orochimaru bezmilostně rozsekl Hiko a na to už se Yorochi nedokázal dívat.
Ten hrozný přelud musel ukončit, za každou cenu. Začal se hýbat v tom křesle, ale byl příliš mocně připoután.
Ta samá iluze se spustila znovu od začátku v momentě, kdy Orochimaru zabil pomocí meče Kusanagi zuboženého Naruta.
Yorochi nevěděl, co dělat, aby se z toho dostal a tak se pokusil o aktivaci Genmitsuna Byakuganu ještě na vyšší úrovni.
Žíly mu začaly vystupovat po celém obličeji a tak silně, že byly jemně vidět i kapiláry. Žíly mu vystupovaly po obličeji a brzy i po krku, kde se zvýraznily hlavně krkavice. Poté to přešlo ještě trochu níž, že Yorochimu vystouply i cévy a kapiláry i vepředu na horní polovině hrudi, na zádech na horní polovině a i na rukách.
Celé Genjutsu se začalo otřásat v základech takovým způsobem, že se obraz rozplýval.
Nakonec se stalo, že Yorochi a Taida stáli proti sobě a Taida se díval na to, jak to vypadá v jeho mozku, přesněji to bylo, jako když někoho vyslýchal Yamanaka Inoichi.
„Huh, tak tohle jsem nečekal. Nejen, že jsi prolomil, ne… doslova zbořil mé Genjutsu, ty ses dostal i do mé mysli. Uznávám, jsi hodně silný, ne… lepší výraz je mocný. Takže ti pomůžu. Poslouchej pozorně, jediná možnost, jak se nás zbavit a tím pádem nás zapečetit zpět do svitků, je, že přivedeš mého bratra, Ikariho, na pokraj života a smrti. Pro upřesnění, Ikari proti tobě půjde jako poslední a bude bojovat s Taijutsu. Je to taková horká hlava a moc rád nadává, takže si ho určitě s nikým nespleteš. Přeju ti hodně štěstí v budoucnu s tvým výzkumem…“ řekl Taida a Yorochi se podivil, jak hluboko se dostal do jeho mysli a hlavně, že je ochotný mu pomoci.
Následně se oba ocitli zpět a Taida unaveně popošel několik kroků, padnul na lavičku a usnul.
Yorochi zrušil Genmitsuna Byakugan a začal zhluboka dýchat. Jeho únava byla velká, ale nemohl si dovolit, zrovna v té chvíli, jít někam odpočinout.
Před Yorochim stanul další a v pořadí šestý z bratrů a to Gōyoku s naštvaným výrazem ve tváři.
„Zaplatíš za to, že jsi mě tak potupně porazil!“ křikl Gōyoku a Yorochi se na něj překvapeně podíval.
„Tebe jsem ale nikdy neviděl.“ pronesl Yorochi a Gōyoku ještě víc zrudnul.
„V téhle formě možná ne, ale v mé démonní ano. Říkal jsem si Mammon, ale nyní jsem jen Gōyoku.“ vysvětlil naštvaně Gōyoku a Yorochiho něco napadlo.
„Ah ano, teď mi to docvaklo. Je vás sedm bratrů. Každý se vyznačujete jinak a máte svou démonní formu, ke které potřebujete speciální Chakru, kterou jsem sebral Mammonovi. Každý z vás sedmi užívá naprosto jiný styl boje a vaše chování… Mám pocit, že vás sedm ve vašem světě představuje sedm hlavních hříchů, ne? Dává to smysl. Ta mánička, se kterou jsem bojoval, jako s první musí být pýcha, hned po něm přišel představitel smilstva, pak to byl hmyzák, čili závist, pak ten tlusťoch, obžerství. Ten líný s Genjutsu, lenost, ty budeš chamtivost a poslední z bratří bude vztek, že?“ zeptal se Yorochi a Gōyoku se na něj podíval s výrazem naprostého ohromení.
„Jsi bystřejší, než by se zdálo a ano máš celkem pravdu. Tak, teď tě porazím a získám zpátky SVOU moc. Běžte, MÍ, miláčkové.“ řekl až trošičku úchylně Gōyoku a dotknul se několika nejbližších lidí z Konohy.
Ti se začali pohybovat a rozběhli se na Yorochiho s nenávistným pohledem.
Yorochi nevěděl, co dělat. Přece jen to nebyli nepřátelé, jen je Gōyoku ovládnul, ale Yorochi bohužel netušil, jak.
Naneštěstí pro Gōyoku, ti, co vybral, nebyli zrovna nejzkušenější a pod vlivem jeho jutsu byli ještě slabší, takže je Yorochi dokázal omráčit pomocí jednoho úderu.
„Do pr***e, já mám ku***skou smůlu. Tak jinak…“ podotknul Gōyoku a dotknul se několika dalších, kteří se okamžitě rozběhli proti Yorochimu.
Yorochi je omráčil rychlostí blesku a pak si všiml, že Gōyoku drží velké kladivo celé ze zlata, či nějakého podobného kovu.
Yorochi si pořádně kladivo prohlédnul a pak několikrát za sebou rychle nasál nosem vzduch. Nato se zatvářil znechuceně a podíval se na Gōyoku.
„Dokážeš manipulovat s kovy, že? Je to na tobě poznat, protože jsi nasával pach kladiva, abys zjistil, z jakého kovu je. Ale, co je horší pro tebe, tak tenhle kov nedokážeš přetvořit, či s ním manipulovat, protože ses s ním zatím určitě nesetkal. Je daleko dražší a tvrdší, než zlato samo a tak se mi líbí. Kladivo z takového kovu je velmi užitečné… ale dost řečí, rád předvedu MÉ kladivo.“ řekl Gōyoku a rozmáchnul se s tím kladivem.
Yorochi nevěřil, že by Gōyoku mohl mít takovou sílu, protože kladivo muselo vážit něco k tuně, ale Gōyoku s ním pohyboval, jako by to byl péřový polštář.
Gōyoku s kladivem máchnul po Yorochim, který jen taktak uskočil a sledoval, jak to těžké kladivo tříští zeminu na kousky.
Gōyoku pevněji sevřel rukojeť a s kladivem pohnul doprava, začal se s ním roztáčet a jako nějaká káča se točivě přibližoval k Yorochimu.
Yorochiho napadla jediná myšlenka, jak se z toho dostat a tak ruce svěsil k zemi. Následně za paží vyslal velké množství Chakry do půdy a před ním ze země vyrazilo několik silných kovových sloupů.
Točící se Gōyoku společně s kladivem do jednoho ze sloupů narazil, lehce ho zohnul a sám se přestal točit.
Gōyoku se naštval, vyskočil vysoko a při skoku se rozpřáhnul s kladivem. Když dosáhl vršku jednoho z těch sloupů, tak na něj seshora udeřil a sloup se velikým rachotem vjel zpátky do země.
Takto to Gōyoku udělal i u ostatních sloupů a Yorochi na něj jen překvapeně zíral.
„Co je to tu za bordel?!“ křikl rozespalý Taida a vstal z lavičky, čímž chtěl dosáhnout toho, že by vyvedl Gōyoku z míry.
Taida nebyl jako jeho šest bratrů, hlavně proto, že když někdo překonal jeho Genjutsu, tak Taida dotyčného sám prohlásil za neporazitelného a nechtěl, aby dotyčnému některý z bratrů něco udělal.
Teď se mu to částečně vymstilo, protože Gōyoku se lekl a máchnul po Taidovi kladivem a navíc ještě zavřel oči.
Ozvalo se hlasité tříštění. Okolo Gōyokovy hlavy něco proletělo a teprve v ten moment otevřel oči.
Gōyoku už v rukách nesvíral kladivo, nýbrž zbytek z něj. Víc, jak polovina palice kladiva byla roztříštěna na kousky, které se rozletěly po okolí.
Taida už nestál na tom samém místě, ale asi o dvacet metrů dál seděl na zemi nezraněn.
Gōyoku se podíval na zbytky svého kladiva a najednou mu vhrkly slzy do očí.
„Ty čů**ku zasr**ej, kvůli tobě je MOJE drahocenné kladivo úplně na ho**o!!“ zařval naštvaně Gōyoku, pustil násadu a skočil k Taidovi, načež s ním začal třást a mlátit ho.
„Tak, ten asi pokračovat nebude…“ pomyslel si Yorochi a z části mu bylo líto toho kladiva.
Poté si všiml hned dvou věcí. První byla, že jeden z úlomků palice kladiva ho trochu zranil na tváři a druhá, že přišel poslední ze sedmi bratří, Ikari.
„To sou huli**ci, ani jednomu se nepovedlo tebe sejmout. Musíš být buď hustej čů**k, nebo zasr**ný dítě štěstěny.“ řekl Ikari a odhodil zbytky kladiva k Hokorimu, kterého tím málem zasáhl.
„Dávej do pr***e pozor! Ku**a!“ křikl Hokori a Ikari se zasmál.
Ikari a Yorochi se proti sobě rozběhli plnou rychlostí. Ikari napřáhl pravačku a chtěl udeřit Yorochiho, který se mu mrštně jako lasička vyhnul a dal plnou silou Ikarimu pěstí levačkou do brady.
Ozvalo se zadunění a Yorochi už myslel, že vyhrál, když se podíval na levou ruku, kde se mu okamžitě objevila modřina. Otočil se na Ikariho ve chvíli, když byl Ikari těsně u něj.
Než Yorochi stačil cokoliv udělat, tak dostal pěstí od Ikariho do žeber, že se ozvalo křupnutí a Yorochi odletěl několik metrů jako hadrový panák.
Když se zastavil, protože chvíli jel i po zemi, tak si uvědomil, že mu Ikari přerazil dvě žebra, protože se začalo Yorochimu špatně dýchat.
Yorochi vyplivl krev, vstal a hned u něj byl Ikari a pravačkou dal Yorochimu směrem seshora dolů, takže Yorochi přistál obličejem v prachu a z otevřené pusy mu vytekla další krev.
Ikari na nic nečekal, vyskočil vysoko a nastavil loket, aby jím zasáhnul Yorochiho přímo do páteře a tak ho zabil.
Naštěstí se Yorochi dokázal vyhnout svým rozplynutím na vzduch, a když se opět zhmotnil, tak viděl, že Ikari rozlámal půdu po svém dopadu v okruhu deseti metrů na prach, takže tam byla nyní metrová prohlubeň.
„Jeho síla je nesrovnatelně větší, než moje a navíc je v plné síle, zatímco já už klepu z posledních. Jestli nezemřu, tak to bude zázrak.“ pomyslel si Yorochi, vyplivl další dávku krve a téměř bezmocně sledoval blížícího se Ikariho.
Ikari opět napřáhl pravou ruku, zatnul pěst a mířil svůj úder přímo na Yorochiho hlavu. Yorochi v poslední vteřině úder odklonil hřbetem předloktí levé ruky a vší silou Ikariho praštil pravačkou do břicha.
Efekt byl nulový a tak Yorochi odskočil dál od Ikariho, chytil si pravou rukou levou část hrudníku, kde měl zlomená žebra, a snažil se dýchat, ale moc dobře mu to nešlo.
„Myslel jsem si, že po soubojích s mými zku****ými bratry budeš mít malou motivaci k boji, tak jsem se pojistil. Uvidíme, ty huli**ku, zda budeš uhýbat i teď…“ pronesl Ikari, lusknul prsty a zpoza rohu přišli tři omámení ninjové.
Byli to Amaeru, Dairokkan a Seki. Ikari, jakmile k němu došli, chytil Amaera a Dairokkana za límce a zvedl je vysoko nad hlavu.
„Nevím, proč bych se měl teď chovat jinak!“ křikl z posledních sil Yorochi, aby zastřel, že má nějaká pouta s těmi třemi.
„Nehraj to na mě, sr**i, vím, že jsou to tví studenti, nebo spíš byli.“ řekl Ikari a Yorochi ztuhl.
Krev mu zmrzla v žilách, protože byl šokován o tom, že tohle Ikari ví. Nemělo cenu, dál si na něco hrát a tak Yorochi přiznal barvu.
„Dobrá, ale než budem pokračovat, řekni, jak jsi to zjistil.“ pronesl Yorochi, protože ho to doopravdy zajímalo.
„Taida je sice zku*****n a čů**k nejvyšší kategorie, ale má pro mě osobně vysokou cenu. Sdílí se mnou svoje vzpomínky a myšlenky, takže když ti prohrabal mozek, tak se to všechno odeslalo mě. Takže vím i že nás, sr*č jeden, podrazil. Překvápko, co?“ odpověděl Ikari a zasmál se.
Yorochi se zarazil a podíval se směrem na Taidu, se kterým pořád třásl Gōyoku, ale bez výsledku.
„Hej, ku**a! Tady sem!“ zařval Ikari a Yorochi na něj opět upřel svůj zrak.
Ikari, pro zdůraznění situace, pustil Dairokkana na zem, ale Amaera chytil pod krkem a začal ho dusit.
„Pusť ho, chceš mě, ne?!!“ křikl Yorochi a Ikari se začal nahlas smát.
„Já chci zabíjet, ty jsi jen první na seznamu.“ odpověděl Ikari a Yorochi poznal, že se Ikariho pohled změnil na pohled psychopata.
Yorochi sebral veškerou zbylou sílu a vystartoval po Ikarim, jak nejrychleji uměl. Ikari na to přesně čekal, tak pustil Amaera a připravil se to skoncovat.
Napřáhl pravačku, a když byl Yorochi už u něj, tak se rozhodl ho udeřit přímo do obličeje, což by Yorochi už nerozchodil.
Místo toho se ale stalo, že se Ikariho pěst srazila s Yorochi, až zahřmělo.
Následně na to bylo slyšet praskání kostí. V Ikariho i Yorochiho ruce popraskaly kosti prstů, zápěstní kůstky a vřetenní s loketní kostí se zlomily u kraje kloubu přiléhajícího k zápěstí.
Ikariho pravá ruka a Yorochi levá ruka se následně podivně pokroutily a Ikari zařval bolestí, zatímco Yorochi ani nepíp.
Oba od sebe odskočili a tak mezi sebou nechali asi tři metry volného prostoru.
Ikari kousajíc se do rtu, aby přetrpěl bolest, sledoval, jak se kosti jeho ruky dávají zpátky a opět se spojují, takže měl asi po minutě zase všechny kosti v pravé ruce vcelku.
Potměšile se zasmál, prohlédl si pořádně paži a pak se s úsměvem podíval na Yorochiho.
To, co uviděl, ho naprosto vyvedlo z míry. Yorochi levá ruka byla také naprosto v pořádku, krom toho se mu zhojila i modřina, žebra se scelily a jizva na tváři zmizela.
Z Yorochiho začala vybublávat Chakra, přesně tak, jak se to občas stává Narutovi, ale tahle Chakra byla nezvykle bílá.
Yorochimu se vytvořil jeden Chakrový ocas z té bílé Chakry, podobný ocasu velké kočky. Okolo úst se mu objevilo černé zvýraznění, stejně jako okolo očí a duhovky očí se mu zúžily. Nehty na rukách se proměnily ve velké a ostré drápy. Uši se mu trošku protáhly a zašpičatily. Z úst mu nyní vyčuhovaly dva velké špičáky.
Ikari se tiše uchechtl a pak viděl, že se Yorochiho uši pohnuli tak, aby lépe zaslechl jeho smích. Yorochi vypadal jako něco mezi velkou kočkovitou šelmou a člověkem, což asi nejlépe vystihovalo to, co se doopravdy stalo.
Yorochi ve snaze bojovat dál s Ikarim uvolnil ve chvíli, kdy Ikari sténal bolestí, pečeť, která v něm udržovala jedno ze zapečetěných zvířat, bílého tygra.
Chakra toho tygra pokryla Yorochiho tělo, stejně jako se čas od času Narutovi stane, že ho pokryje Chakra Kyuubiho.
Díky tomu se Yorochimu zregenerovala veškerá zranění, zbystřily se mu smysly a zesílil.
Yorochi pohlédl na Ikariho, otevřel pusu, kde ukázal ostré horní i dolní špičáky a zasyčel, jako kočka na psa.
Následně Yorochi sklopil uši dozadu, což bylo velice zajímavé hlavně kvůli faktu, že k něčemu takovému nejsou lidské uši dělané, ale poté, co se Yorochimu změnila stavba uší, to již bylo možné.
Yorochiho duhovky se ještě více stáhnuly a hned na to Yorochi vyrazil proti Ikarimu takovou rychlostí, že než stačil Ikari něco udělat, tak už Yorochi stál za ním.
Ikari se otočil a uviděl Yorochi s pravou rukou ve výši pasu a celou od krve. Yorochi se napřímil a otočil se k Ikarimu čelem.
Ikari následně ucítil strašlivou bolest na boku a tak se podíval, co se stalo. Svršky na tom místě měl roztrhané a v pase měl ze strany ohromnou díru.
Ikari, zařval bolestí, upadl na kolena a vyzvracel se. Po chvilce už měl bok zase celý, ale to už Ikarimu nebylo do boje.
Přešla ho chuť, protože si teprve uvědomil, jakou silou Yorochi disponuje.
Než Ikari na cokoliv pomyslel, tak opět ucítil strašlivou bolest, ale tentokrát šla ze zad až na druhou stranu.
Yorochi k němu totiž přiskočil a nemilosrdně Ikarimu vrazil do horní části zad svou ruku a když ji vytáhl, tak nejenže byla celá od krve, ale také v ní svíral ještě bijící srdce.
„A do pr***e! Teď potáhnem zase do svitků, ku**a!“ zanadával si Hokori a Ikariho tělo dopadlo na zem.
Yorochi pustil srdce, které již přestalo bít, a začal se uklidňovat.
V tom se všech sedm bratří i s tím, co si přinesli, nebo naopak s tím, co ztratili, či jim bylo vytrženo z těla, rozplynuli v černý dým, který odvál pryč.
Najednou se všichni lidé v Listové opět začali pohybovat a první reakce v Yorochiho okolí byla, že několik žen zakřičelo strachem a hrůzou nad zakrváceným Yorochim v jeho nynější formě. Poté několik lidí uteklo pryč, ale to se již Yorochi vrátil do normálu.
Když vypadal opět normálně, tak se mu podlomila kolena a dopadl na bok.
Mezitím se Amaeru, Dairokkan a Seki divili, jak se tam ocitli a proč je tam taková spoušť.
„Jestli je to jeden z tvých blbých vtípků, tak si mě nepřej.“ pronesl chraplavým hlasem Amaeru a ukázal na Seki prstem.
„Hele, mistr Yorochi.“ poznamenal šokovaný Dairokkan a ukázal na Yorochiho, který usnul vyčerpáním.
„Můj vtípek tohle není a mám pocit, že je to nejspíš jeho zásluha.“ pronesla Seki a také ukázala na Yorochiho, okolo kterého se shromáždilo několik jednotek ANBU.
Daleko, ale opravdu daleko od Konohy, na místě, kde se poprvé objevilo těch sedm ´milých a slušných´ bratrů se objevil ten černý kouř, ve kterém zmizeli z Konohy.
Kouř se rozdělil do sedmi částí, které vstoupily zpět do svitků. Svitky se poté zapečetily a zůstaly ležet na místě.
Několik minut potom se tam objevili Hotori, Tatsumi a Yorochi, tedy jeden z jeho klonů, avšak tenhle měl oproti pravému Yorochimu hnědé duhovky a jizvu na bradě.
„Nejspíš jsme měli počítat s něčím takovým.“ řekl Tatsumi a podezíravě se podíval na Hotoriho.
„Vidím do budoucnosti, ale nevidím až tak daleko, takže nech tohohle pohledu. Jak je na tom Yorochi?“ pozeptal se Hotori a Yorochiho klon na vteřinku zamrzl.
„V pořádku, jen vyčerpaný. Všech sedmi se zbavil pomocí subjektu 1 neboli Ichibimu no Kazetora.“ odpověděl klon a Tatsumi ´vyvalil oči´.
„A tohles taky netušil?!“ křikl Tatsumi na Hotoriho, který sbíral svitky.
„Ne, ale věděl jsem něco jiného. Yorochimu se podařilo plně ovládnout sílu subjektu 1, to je dobré.“ odpověděl poměrně šťastným tónem Hotori a sebral poslední svitek.
„Alespoň tohle se ti povedlo.“ poznamenal hrubě Tatsumi a ti tři odešli pryč.