Naruto - Ultimativní zbraň 32

Když se Yorochi probral, tak cítil chlad, protože měl sundaný svršek.
Klečel na kolenou, paže měl roztažené a každou z nich připoutanou nejméně pěti řetězy pevně usazenými ve zdi.
Okolo něj bylo poměrně dost lidí z ANBU, ale také členové speciálních výslechových jednotek, Yamanaka Inoichi a Morino Ibiki a krom jiných i Tsunade, Koharu a Homura.
„Ten mladík je magnetem na problémy. Nemyslím si, že byl dobrý nápad ho nechávat ve vesnici, i když tomu už jsou téměř tři roky…“ řekla Koharu, když si všimla pomalu se probouzejícího Yorochiho.
„Pátá, už je vzhůru.“ oznámil jeden z ANBU a všichni zbystřili.
„Můžeš vysvětlit, co se stalo ve vesnici a proč v části vesnice, která je poměrně hustě osídlena, to vypadalo, jak po boji? A také, proč většině lidí, kteří byli ve vesnici, schází půlhodina času, která se někam vypařila?“ zeptala se Tsunade a Yorochi si uvědomil, že už to s ním neberou na lehkou váhu.
„Vesnici napadlo sedm zkušených bojovníků. Dokázali lapit obyvatele vesnice do velmi mocného Genjutsu a jediným jejich cílem jsem byl já…“ odpověděl Yorochi a podíval se na Ibikiho, který neměl zrovna důvěřivý výraz.
„Dobře, ale proč po nich nezbyla ani stopa? A co po tobě chtěli?“ položila další otázku Tsunade a netrpělivě čekala.
„Těch sedm užilo nějakou techniku, která je sem dostala odněkud jinud. Když jsem zabil jejich vůdce, tak se technika zřejmě zrušila a všech sedm zmizelo i s věcmi, se kterými přišli. A co po mě chtěli? Nejspíš o mě slyšeli a tak se chtěli přesvědčit, zda jsem opravdu tak zdatný.“ odpověděl Yorochi, při čemž opatrně vybíral slova, která by mohl užít, aby se zbytečně neprořekl o něčem, co nechtěl.
„Má to něco společného s vyvražděním pohraniční vesnice před několika dny?!“ zeptal se tvrdě Ibiki, který vyletěl jako ´čertík z krabičky´.
„Nejspíš za to můžou oni.“ řekl Yorochi a podíval se na Ibikiho, který měl ještě víc nedůvěřivý výraz, než před minutou.
„Nevěřím mu. Bylo by lepší to z něj dostat násilím…“ poznamenal Ibiki, ale Tsunade zakroutila hlavou.
„To by bylo přece jen moc… Sice nemáme jistotu, že mluví pravdu, ale také není jisté, jestli lže.“ pronesla Tsunade, Yorochi sklopil hlavu a začal přemýšlet nad tím, jak dlouho se tam ještě nechá držet.
„Je problémový a je dost zřejmé, že něco tají. Myslím, že by byla vhodná doba pro využití Inoichiho služeb.“ řekl Homura a Tsunade se na něj zlostně podívala.
„Je jedním z nejlepších ninjů, které máme ve vesnici a má zásluhy na mnoha těžkých misích. Také je pro nás velmi důležitý, co se týká sběru informací o aktivitách Akatsuki a o jejích členech, protože se s nimi tak často setkává…“ řekla zostra Tsunade a nad něčím se zamyslela.
„Tohle je největší důvod, proč se mu nedá věřit. Jeho setkání s různými členy Akatsuki jsou až příliš častá. Navíc je schopen se na několik dní vypařit, či se nechat operovat někým, o kom nám neřekne ani hlásku. To je příliš podezřelé.“ pronesl Homura a Yorochi pokýval hlavou.
„Dobře, je čas skončit tuhle maškarádu… Všichni v této místnosti tuší, že mám nějaká tajemství a došlo to až do bodu, kdy mi nikdo nedůvěřuje. Důvod, proč často bojuji s členy Akatsuki, je, že je sám vyhledávám, abych prověřil své schopnosti a získal více informací. Když se na několik dní vypařím, tak to značí, že plánuji další souboj s nimi, nebo se věnuji vlastním projektům. A jméno toho zázračného ´chirurga´ je zapsané ve spisech v Konožské věznici. Je mezi ninjy, kteří se zmizeli beze stopy. A nyní, když mě omluvíte…“ řekl Yorochi a pomalu začal vstávat.
Všichni z ANBU vytáhli zbraně, především kunaie, aby zastavili Yorochiho. V tom se však okolo něj objevilo několik klonů, při čemž jeden měl v obou očích aktivovaný Sharingan, další Byakugan a byl tam jeden i se Senriganem.
Yorochiho klonů bylo šest a udělalo kruh okolo Yorochiho, který roztrhal pouta.
Než stačil kdokoliv něco udělat, tak Yorochi i s klony byl pryč a po něm na zemi zbyly jen kusy zničených pout a přetrhaných železných řetězů.
„Mám dojem, princezno, že nyní se už nabízí možnost prohlásit ho za nukenina…“ poznamenala Koharu a s Homurou odešla pryč.
„Taková blesková akce. Co má, k čertu, v úmyslu…“ pomyslela si Tsunade a jen pokynula na ANBU, kteří vyrazili sledovat Yorochiho.
ANBU sice vyrazili za Yorochim a jeho klony, ale zbytečně. Rychlost Yorochiho i klonů byla taková, že během minuty byli mimo Konohu, takže ani jeden člen ANBU je nedokázal dohnat.
„Omlouvám se, Pátá, ale je pryč…“ oznámil jeden člen ANBU Tsunade, když se vrátil po několika minutách.
„Jako by nestačilo, že Akatsuki zaútočila na Chrám ohně, teď ještě on. Zajímalo by mě, jak dlouho plánoval, že ho zatkneme.“ řekla Tsunade a odešla do své kanceláře.
„Bylo to sedm měsíců…“ ozval se opravdu potichu nějaký hlásek v temném koutě, který to nejspíš řekl jen tak pro sebe.
Z toho kouta vyšel černý kocour, který vyběhl z místnosti i z budovy směrem k Yorochiho domu.
Yorochi a jeho šest klonů si to vysokou rychlostí mířilo směrem k moři a tím pádem i k Zemi Vody.
„Jinak, jak jdou experimenty?“ zeptal se pravý Yorochi a po pravé straně se vyměnily dva klony, při čemž ten, který nyní byl blíž k Yorochimu, měl na sobě bílý plášť, místy ožehlý od plamenů.
„Vše pokračuje dobře. Ale subjektem 28 jsme prozatím skončili. Nepodařilo se nám ani vytvořit stejně silný subjekt, natož silnější. Jediné pokroky jsou v oddělení výzkumu Doujutsu, které se blíží ke konci bádání.“ odpověděl klon v plášti a Yorochi souhlasně přikývnul.
„Velmi dobře. Ale teď, proč jste se vy tři z výzkumu vydali sem, namísto někoho z pátracích oddělení?“ zeptal se Yorochi a ten klon si povytáhl tričko u krku.
„Eh… pátrací oddělení už není. Museli jsme ho rozpustit a jeho členy přesunout do farmy. Neočekávaně nám před dvěma dny zemřelo dvacet šest z farmy…“ pronesl nervózně klon a Yorochi se zasmál.
„Nevadí, hlavně, když pokračujeme dál.“ odpověděl Yorochi a rychle se přesouval i s klony k hranicím.
„Jo, tady máš.“ řekl jeden z klonů a podal při běhu Yorochimu dlouhý černý kožený plášť.
Yorochi si nandal ten plášť, aby měl alespoň něco na vršku těla. Přece jen při tom běhu mu byla docela zima.
„Stát!“ zařval jeden z klonů a všech sedm se zastavilo.
Klon se podíval na Yorochiho s aktivovaným Senriganem a na chvilku se přestal hýbat.
„Hidan a Kakuzu… bojují s někým z Listové… jsou proti čtyřem ninjům… tři z nich jsou teprve chuuniny, ale ten čtvrtý byl u Dvanácti strážných ninjů… Hidan se chystá použít svoji kletbu…“ řekl heslovitě ten klon a Yorochi se ohlédl.
„Za jak dlouho?“ zeptal se Yorochi a přemýšlel nad tím, že by se vydal jim na pomoc.
„Maximálně za osm minut začne boj… cesta na to místo i pomocí techniky bude trvat déle… je to před místem výměny blízko Chrámu ohně.“ odpověděl klon a Yorochi zatnul zuby a pěsti.
„Dobře, pokračujte dál k laboratoři. Já s naším Uchihou se vydám zpět.“ řekl Yorochi a s klonem, který měl v očích aktivovaný Sharingan se vydal na dané místo.
Ostatních pět klonů pokračovalo stále kupředu ještě vyšší rychlostí, než předtím.
Yorochi se svým klonem běželi na to místo, co nejrychleji mohli.
„Musíme se přenést, jestli to chceš stihnout.“ podotknul klon, ale Yorochi zakroutil hlavou.
„Ne, budeme potřebovat veškerou Chakru na souboj. A navíc, neznám ten výměník osobně, jen vím, kde je.“ odpověděl Yorochi a ještě přidal v běhu.
Ti dva svištěli skrz les, tak rychle, že z nich byli vidět jen šmouhy.
Yorochi za běhu aktivoval Genmitsuna Byakugan a díky tomu se mu vyjasnila pozice nepřítele, protože měl rozhled dobrých pět set kilometrů.
„Tudy!“ křikl Yorochi a lehce zahnul doleva a klon za ním.
Hnali se jak šílení, ale i tak nestíhali. Když Yorochi a jeho klon doběhli až na to místo, tak se Hidan zrovna zasáhl vlastní kosou a díky svému jutsu tím zasáhl i Asumu.
Kotetsu a Izumu držel Kakuzu pod krkem, tak Yorochi zasáhl.
Zrovna, když Hidan zvedal svůj bodec, aby se jím probodl a tím zabil Asumu, tak Yorochi i s klonem zasáhli.
Klon použil zvláštní způsob, jak upoutat pozornost nepřítele a také mu zapříčinit zranění.
Vletěl na to místo jako meteorit s přímým cílem, kterým byl Kakuzu. Narazil do Kakuzu a společně s ním vytvořil menší kráter.
Mezitím Yorochi zastavil Hidanův poslední tah tím, že se přenesl přímo před něj, stočil bodec, kterým se nechal sám záměrně zasáhnout.
Hidan i Kakuzu byli nadmíru překvapeni, stejně jako Asuma, Shikamaru, Kotetsu a Izumo.
Hidan chtěl vytáhnout z Yorochiho ten bodec, ale Yorochi chytil Hidanovu kosu, kterou měl Hidan stále v sobě, a odhodil Hidana i s kosou dál od té krvavé stopy na zemi, ve které Hidan stál.
Kotetsu a Izumo se rozdýchávali, protože ještě před chvilkou je Kakuzu držel pod krkem, avšak nyní ležel ve spod kráteru, který pomocí jeho těla vytvořil Yorochiho klon.
Asuma byl popálený a vypadal dosti bledě, Shikamaru byl vyčerpaný a Kotetsu s Izumou byli přidušení, tak se Yorochi rozhodl, že to tam za ně dokončí.
Náhle Yorochiho klon nedobrovolně vyletěl ven z kráteru a za ním vyskočil Kakuzu, který dopadl kousek od Hidana.
„Kakuzu, kde se tu vzali dva další?“ zeptal se stále zmatený Hidan, když ze sebe vytáhnul svou kosu.
„Pozorně se podívej, je to jen jeden.“ odpověděl Kakuzu a Hidan si prohlédl Yorochiho i jeho klon.
„Co tu děláš? Kde ses tu vzal?“ zeptal se Shikamaru a Yorochiho klon se postavil a usmál.
„Zrovna jsme šli okolo a tak nás napadlo, že se stavíme. A ty, už to ze sebe vyndej a nehraj divadýlko!“ křikl klon na Yorochiho, který bodec svedl rovnou do svého hrudníku, kde nejspíš probodl plíci.
Yorochi ze sebe vyjmul bodec, objevilo se jasné světlo a Yorochiho rána se zacelila. Navíc, ani na bodci nebyla žádná krev.
„To je ten zmetek, který nás už jednou podvedl klonem!“ zařval Hidan, když si vzpomněl na jejich poslední setkání.
„Shikamaru, Kotetsu, Izumo, vemte Asumu a okamžitě odtud vypadněte! Jsou nad vaše síly!“ křikl Yorochi a Shikamaru přikývnul.
„Ani náhodou! Ještě jsme, ku**a, neskončili!“ zařval Hidan, když se před něj přenesl Yorochi, popadl ho za ruku a mrštil s ním o budovu výměníku, které tím zbořil jednu část zdi.
Kakuzuova ruka náhle zčernala a Kakuzu se chystal udeřit Yorochiho, který úder vykryl pravou rukou a levou dal pěstí vší silou Kakuzuovi do břicha.
Kakuzu poodletěl čtyři metry, a když přistál, tak se držel za břicho.
Mezitím se Shikamaru, Kotetsu a Izumo vzpamatovali a společně odnesli Asumu dál od místa souboje.
„Hej, kam si myslíte, že jdete! Vy, kre**ni!“ zařval Hidan, ale do cesty se mu postavil Yorochiho klon.
„Počkej, za tamtoho z Dvanácti strážných ninjů je sice odměna 35 miliónů ryou, ale za tohohle je vyšší. Od čtyřiceti až po osmdesát. Největší částky nám za něj dají v Zemi Země a Zemi Blesku. Tam je obzvláště populární…“ řekl Kakuzu a jako by se pousmál.
„Před asi půl hodinou jsem byl prohlášen za nukenina, takže se částka na některých místech ještě z dvojnásobí.“ prohlásil Yorochi, protože věděl, že kvůli tomu si ho Kakuzu bude více všímat a tak má Asumův tým šanci uniknout.
„Dneska si pořádně namastíme kapsy.“ řekl Kakuzu a promnul si ruce.
Shikamaru, když zaslechl Yorochiho, že byl prohlášen za nukenina, se na chvilku zastavil, ale musel pokračovat dál, kvůli Asumovi.
„Kakuzu, ale já už mám rozdělanej rituál u tamtoho!“ křikl Hidan a ukázal směrem, kterým odešel Asumův tým.
Kvůli tomu, že byli všichni z něj nějak vyčerpaní, tak se nemohli dostat daleko, což věděli. Proto raději odešli za roh budovy, kde začali s Asumovým provizorním ošetřením.
„Katon: Hōō!“ zařval zpoza rohu Yorochiho klon.
Za chvilku bylo vidět, jak se nějaký obrovský plamenný útvar vznesl do vzduchu. Útvar připomínal jakéhosi ptáka, či mytologické stvoření, fénixe.
Vedle probíhal dost hlučný souboj, když na místo dorazila jiná jednotka s Choujim, Ino a dalšími dvěma muži.
Chouji a Ino šli rovnou k Shikamarovi a Asumovi, zatímco ti dva další šli do toho probíhajícího souboje.
Shikamaru vysvětlil Ino, co se Asumovi stalo a požádal ji o to, aby ho alespoň trochu vyléčila.
Mezitím kousek od nich probíhala bitva, při které se tříštila země.
Yorochi s klonem byli dobře sehraní a jejich útoky se navzájem doplňovali, takže Kakuzu a Hidan měli, co dělat.
„Raikiri!“ zařval Yorochiho klon a rozběhl se na Hidana, který jen taktak uhnul před tím Raikiri.
„Genshikaen!“ křikl v ten moment Yorochi, který se ocitl ve vzduchu nad Hidanem a pokusil se Hidana zasáhnout svou technikou, ale i tomu se Hidan vyhnul.
Yorochi, jeho klon, Hidan i Kakuzu už těžce oddychovali, když se Kakuzu i Hidan na něco začali soustředit.
Následně Hidan i Kakuzu zmizeli a Yorochi a klon se sesunuli na zem.
„Řeknu ti, takovéhle akce nechci.“ poznamenal klon a podíval se směrem, kde předtím stáli Hidan a Kakuzu.
„Náhodou by to byla zábava, kdybychom se mohli rozjet naplno a nemuseli se strachovat o Asumu.“ řekl Yorochi, z boku si vytáhnul nějaký úlomek meče, za kterým se rána okamžitě zacelila pomocí toho divného světla.
„Jste v pořádku?“ zeptal se muž se slunečními brýlemi Yorochiho a jeho klonu.
„O nás strach mít nemusíte, jak je na tom Asuma?“ zeptal se Yorochi a muž se zatvářil poněkud zmateně.
„I teď se strachuje o druhé? Zajímavý chlapík…“ pomyslel si ten ninja a jen pokrčil rameny.
„Asumu nesou Chouji a Ino do Konohy. My vyrazíme za nimi, a ty?“ pozeptal se Shikamaru, který nevypadal zrovna nejlépe.
„Jestli jsi mě slyšel, tak víš, že se vrátit nemůžu… alespoň ne hned.“ odpověděl Yorochi a s klonem vstal.
„A můžu jinak pro tebe něco udělat?“ zeptal se Shikamaru a Yorochi se pousmál.
„Jednu věc. Něco by tu bylo. Potřebuji předat všechny své informace někomu z Listové. Někomu inteligentnímu, který by zaručil jejich správné užití pro vesnici.“ řekl Yorochi a Shikamaru přikývnul.
„Tak tedy, jdem...“ řekl Yorochi, popadl klon a Shikamara a s oběma se rozplynul.
Když se opět zhmotnili, tak byli uprostřed velké jeskyně, na jejímž dně byla voda.
„Kde to jsme?“ zeptal se Shikamaru a nasál mořský vzduch.
„Nemel a pojď. Je to důležité pro vaše další jednání. Možná jsem to neměl zatajovat, tak dlouho, ale každý dělá chyby.“ řekl Yorochi a s klonem a Shikamarem šel kamsi do té jeskyně.
Za asi dvě minuty přitiskl Yorochi ruku na jednu stěnu jeskyně a vyslal z ní Chakru.
Ozvalo se cvaknutí a v té zdi se otevřely nějaké dveře.
Yorochi, klon a Shikamaru tam vstoupili a ocitli se v malé místnosti. Okamžitě se za nimi zavřely ty dveře a potom se zdálo, že se místnost začala pohybovat a taky že ano.
Doopravdy to byl větší výtah, který směřoval kamsi dolů neuvěřitelnou rychlostí, takže se Shikamarovi zdálo, že se asi za chvilku vznese ke stropu výtahu.
Když se výtah zastavil a otevřely se dveře, tak Shikamaru vylezl jako první do obrovského areálu, plného světel, ale hlavně tam vše bylo bílé, jako v nějaké nemocnici.
Krom toho, tam pobíhaly Yorochiho klony v pláštích s nějakými dokumenty a všemožně testovaly něco na počítačích, kterých tam bylo také hojně.
„Tudy, skrz nejdůležitější sekci.“ poznamenal Yorochi a ukázal doprava, kde byly velká a masivní vrata.
Yorochi se do nich opřel a otevřel je, jako by to byly normální dveře. Shikamaru jen zíral, protože nebyl dvakrát zvyklý na takovou fyzickou sílu.
Prošli skrz vrata, která se za nimi automaticky zavřela. Dostali se do nějaké sekce, kde nebylo už tolik klonů, jen asi deset tam poletovalo.
Mimo klonů se tamtudy mihl i Tatsumi a dokonce i Hotori.
„Ty, už běž.“ řekl náhle Yorochi tomu klonu, který ho provázel.
Klon vzápětí zmizel a dál šli jen Yorochi a Shikamaru. Shikamaru se nejistě rozhlížel, ale jeho pozornost hlavně upoutal vysoký strop, skoro kdyby tamtudy mělo projít něco obřích rozměrů.
„Počkej vteřinku...“ pronesl Yorochi a odběhl k nejbližším normálně velkým dveřím.
Vstoupil do místnosti za dveřmi, kde byly rozsáhlé archívy. Většina spisů měla nadpis: Výzkum. Bylo tam i pár s dalšími informacemi, třeba o vesnicích, o klanech a tak podobně.
Yorochi něco hledal, až to konečně našel. Vzal knihu s tučným nadpisem: Akatsuki.
Vyšel zase ven a dal tu knížku Shikamarovi. Shikamaru se do ní podíval a nemohl uvěřit. Byli tam informace o všech členech Akatsuki, až na dva, Zetsu a Madaru.
„To-to-tos nám tohle nemohl předat dřív?! Kvůli tobě Asuma skoro zemřel a ty si tady zatím syslíš takovéhle informace?!“ řekl naštvaně Shikamaru a Yorochi svěsil hlavu.
„Mé aktivity mimo Konohu jsou značné, dokonce větší a častější, než to, co dělám pro Konohu samotnou. Nemohl jsem nic říct, bylo to příliš velké riziko, ale nyní už je to jedno, nepatřím do vesnice, takže... Shikamaru, tyhle informace ti nedávám pro ofenzívu, ale defenzívu, tak je laskavě tak užij. O útok proti Akatsuki jsem se již postaral. Mám jednotku nejsilnější ninjů, které tento svět poznal. Každý z nich je výjimečný. A navíc, nebyl jsem to já, kdo se snažil zabít tvého bývalého mistra, ale Hidan. Kdybych nezasáhl, tak by Asuma zemřel. Navíc jsem nastavil vlastní tělo, i když jsem si nebyl zcela jistý, jestli ta technika vyjde. A teď, pojď dál se mnou. Ukážu ti něco dalšího, co se ti bude hodit, co se bude hodit vesnici, až Naruto vybouchne a Kyuubi se zcela probudí.“ řekl Yorochi a Shikamara zamrazilo v zádech.
Yorochi a Shikamaru šli dál. Prošli asi čtvery další obří vrata, než se dostali do asi nejzvláštnější z místností.
Byly tam obří výběhy, do kterých bylo vidět skrz velké skleněné plochy, které tvořili ´stěny´ chodby. Navíc byly ty skleněné plochy ještě posíleny z obou stran železnými tyčemi.
To, co bylo ve výbězích, to Shikamaru nikdy neviděl a snad ani nikdy nechtěl vidět.
Byli tam démoni, ale ne démoni jako byl Mammon, ale spíš podobní Bijuu, až na velký rozdíl, že tito byli vytvořeni uměle.
Prvních pět výběhů bylo volných, ale v dalších byli dva jednoocasí, šest dvouocasých, pět tříocasých, čtyři čtyřocasí, tři pětiocasí, dva šestiocasí a v poslední byl ten největší sedmiocasý a pak ještě hodně dalších volných výběhů.
„Tito bijuu jsou uměle vytvořeni mnou. Zrychleně ti to vysvětlím. Akatsuki získává postupně oficiálních devět bijuu, aby nakonec vytvořili Juubiho, se kterým by ovládli svět. A já zde provádím experimenty, abychom mohli udeřit stejnou silou proti nim. Rozdíly v mých a původních bijuu jsou podstatné. Mí se dají lépe ovládat jinchuurikim i bez něho. A většina z nich má nějakou elementární podstatu Chakry, jako ninjové. A také, jdou ovládat jakýmkoli doujutsu, až na Sharingan a jeho stupně. Navíc, prakticky nemají vlastní vůli, takže nemůžou ovládnout svého jinchuuriki, což je jejich největší výhoda. Jen prvních pět jednoocasých má vlastní vůli, ale ty jsem zapečetil do sebe, aby nemohli nikoho ohrozit. Teď k tomu hlavnímu. Kdyby se Kyuubi chystal utrhnout ze řetězu, tak jsou dvě možnosti, jak ho zklidnit. Pomocí Mokutonu, ale to je jen do určitých mezí, protože Yamato si v něm není příliš jistý. A také pomocí Sharinganu, takže Kakashi by to měl zvládnout taky, ale s tím si zase nejsem jistý já.“ pronesl Yorochi a Shikamaru zíral na tříocasého chameleona, který byl ve výběhu napravo od něj.
„Jak jsi je dokázal vytvořit?“ zeptal se užaslý Shikamaru a Yorochi pokynul, aby šel za ním.
Došli nakonec chodby s výběhy, při čemž Shikamaru uzřel prapodivná stvoření. Nejvíc ho asi fascinoval pětiocasý zajíc.
Yorochi otevřel dveře a ukázal obrovský prostor, kde byly samé jeho klony.
Klony tam byly upoutány na křeslech, do těl jim byla přiváděna umělá výživa a z těla jim některé přístroje odsávaly Chakru.
„Tohle je moje farma. Je tu více, než dvě stě tisíc mých klonů, kteří vyrábějí Chakru. Ta je skladována v jiné sekci. Tam s ní pracují mí vědci, také převážně klony. A ti následně Chakru zpracovávají stylem, že vytvářejí bijuu. Myslím, že toho docilují pomocí Mangekyou Sharinganu, Rinneganu, doujutsu klanu Akuma a Mokutonu. Je to několika měsíční proces, než z nezpracované Chakry vytvoří bijuu a také to vždy nevyjde. Hlavní problém je, že nedokáží vytvořit bijuu s více, jak sedmi ocasy.“ poznamenal Yorochi, zavřel ty dveře a pomalu se s Shikamarem vracel zpět.
„Jak jsi získal Mokuton? Či, co to všechno má společného s klanem Akuma?“ zeptal se zmateně Shikamaru, kterého najednou zaplavilo velké množství informací.
„S tím klanem Akuma sám nevím, tedy zatím. A Mokuton jsem získal v Orochimarových laboratořích. Má tam ještě nějaké zásoby. A díky tomu, že je mé tělo vysoce přizpůsobivé, tak první generaci mých dokonalých klonů jsem implantoval buňky Senju Hashiramy, Prvního Hokage. Nyní tě vrátím zpět do Konohy. Nezapomeň, ty záznamy mají sloužit Listové na obranu, ne tobě na útok. A hlavně je nikomu neukazuj, byl by si považován za zrádce. A taky o tom, co jsi tady viděl, raději pomlč.“ řekl Yorochi, když byli ti dva zpátky u výtahu.
Vyrazili výtahem nahoru a v jeskyni nahoře si Yorochi vytvořil klon, který poslal se Shikamarem zpátky do Konohy a on sám se vrátil opět dolů.
„Ta nezměrná síla, co se točí okolo mě je úžasná… Začínám chápat, proč všichni chtějí větší moc jakýmkoliv způsobem. A to, že to chápu, je zlé.“ pomyslel si cestou dolů Yorochi a pousmál se.
Když dorazil s výtahem zase dolů, tak už u dveří výtahu stál jeden z jeho klonů se složkou, která byla nadepsaná: Doujutsu.
„Už máme zjištěné veškeré vztahy mezi jednotlivými doujutsu, chcete si je prohlédnout?“ zeptal se uctivě klon a Yorochi uchopil složku.
Byl tam rozsáhlý graf o vývoji jednotlivých doujutsu, díky kterému zjistil mnoho zajímavých věcí. Nejdůležitější byla, že z počátku existovaly jen tři doujutsu: Rinnegan, Kuraigan a Akippoigan.
„Takže… Kuraigan a Akippoigan už se nijak nerozvíjeli, zatímco z Rinneganu vzniklo doujutsu, ze kterého později vznikl Sharingan, Byakugan a doujutsu klanu Akuma, které má nejbližší příbuznost s tím záhadným doujutsu prvního Uchihy? Zajímavé…“ řekl Yorochi, dal složku zpátky tomu klonu a poplácal ho pochvalně po zádech.
Poté se odebral do místnosti, kde jeho klony vytvářely ty ohromné zásoby Chakry. Chvíli tam bloudil a prohlížel si klony, když se konečně zastavil.
„Tenhle je vědec, to se hodí...“ pomyslel si Yorochi a postupně odpojil daný klon od všech přístrojů a i od přístroje na odvádění Chakry.
Klon se asi za minutu vzbudil a Yorochi mu rázně pomohl vstát.
„Jediný důvod, proč jsem tě odpojil, je, že budeš pokračovat ve svém výzkumu a asi za tři dny pro mě sem přijdeš.“ řekl Yorochi, lehl si do křesla a začal na sebe nadávat čidla, která měla kontrolovat jeho tep.
Klon poznal, že ten s kým mluví, je pravý Yorochi, a tak poslechl a pomohl Yorochimu k tomu, aby vše správně zapojili.
Yorochi hned potom usnul a přístroj z něj začal odsávat Chakru, při čemž bral i démonní.
Klon potom vyšel z místnosti, zavřel za sebou dveře a šel do sekce s jeho výzkumem.
Příštího dne mezi ránem a polednem se kdesi v Zemi Země potloukali Koishi a Gouin společně, protože Gouin měl za úkol hlídat Koishiho.
„Ku**a, už dnes je ten den a já potřebuji, už vážně potřebuji vypustit tu sílu.“ řekl Koishi přes zatnuté zuby, sevřel ruce v pěsti a Gouin se na něj podíval.
„Většina lidí si myslí, že úplněk je romantický, zatímco ty zažíváš horor. Zajímavé...“ pronesl zadumaně Gouin a Koishi se posměvačně zasmál.
„Celkem jsi to vystihl, jen mě překvapuje, že takový hovado jako ty, umí myslet. Do pr***e, s**u na pravidla, jdu zabít svůj cíl, ať to stojí, co to stojí!“ křikl Koishi a Gouin se zhrozil.
„Jen to ne, neblbni!“ řekl Gouin a pokusil se chytit Koishiho, což se mu vymstilo.
Koishi mu dal ránu loktem do břicha, ale takovou silou, že se i zem pohnula. Koishi následně vyrazil směrem do Země Ohně, protož věděl, kde najít svůj cíl.
Gouin místo, aby ho šel pronásledovat, tak se svalil na zem a půl hodiny se ani nehnul.