Naruto - Ultimativní zbraň 31 - 1. polovina

Ikari drže dva své bratry uháněl za Danzovými podřízenými, ale držel si od nich dostatečnou vzdálenost, navíc se kryl pomocí nějakého prazvláštního jutsu. Stejně jako jeho bdící bratři.
Díky tomu se dostali až k vesnici. Rychlost členů ANBU Root byla dost vysoká, takže to zvládli během několika hodin, stejně jako těch sedm vedených Ikarim.
„Zaútočíme v noci, aby jsme měli výhodu…“ pronesl Senbō, ale byl přerušen.
„Žádný v noci, ty idiote, ve dne. Nebudem, jak čů**ci, hledat po tmě někoho, o kom ani přesně nevíme, jak vypadá. Ku**a, jasně, že zaútočíme ve dne a s celou parádou, ať se z nás pos**ou strachy.“ vysvětlil plán Ikari a Gōyoku souhlasně přikývl, chtěl totiž získat rychle nazpět svou moc.
Brzy padla tma a Senbō začal být neklidný. Taida spal, jako obvykle a Hokori ho chtěl probudit, avšak Gōyoku zastavil Hokoriho ruku a málem ho praštil.
„Co děláš? Měl by znát plán, než vyrazíme. A teď je ještě vhodná doba…“ namítl Hokori, ale dostal pěstí od Gōyoku.
„On spánkem sílí, copak to nevíš. Čím víc spí, tím silnější bude v boji. Proto je nezbytné, aby se pořádně prospal, jestli máme získat MOU moc zpět.“ odpověděl Gōyoku a Hokori vytáhl své zrcátko a začal se za měsíčního světla česat.
„A jsi si jistý? Já ho ostatně nikdy neviděl bojovat.“ řekl Gyoshoku a Ikari se zasmál.
„To, protože ty a on dostáváte zcela rozdílné úkoly. Zatímco z něho, ze zku****ýho spáče, z něj se pos**ou i největší borci, tak dostává ku***sky těžký úkoly, a ty jsi jen poseroutka.“ pronesl Ikari a opět zasmál se.
„Má neprorazitelnou kůži, tak se nediv. Já… já jen srším nápady, krom jiného. Akorát vy mě nechcete zcela uznat. Níž, než já, je akorát Senbō a to je naprostá lama.“ řekl rozhořčeně Gyoshoku a mezi prsty rukou mu probleskl elektrický výboj.
„Zku****ej, zasr**ej hajzl. Vy máte všechno, do pr***e, a já velký ho**o!“ zařval Senbō a Ikari ho uklidnil pěstí tak, že Senbō padl do mdlob.
„Aby nám pak pomohl.“ konstatoval Gōyoku a Ikari akorát pokrčil rameny.
„Ticho, jde se spát!“ křikl náhle Daikui, svalil se se zaduněním na zem a usnul.
Ostatní postupně usínali, až zbyl vzhůru jen Ikari, který nemohl nadšením ani usnout.
Yorochi se příštího dne vzbudil brzy a doufal, že unikne z nemocnice, aniž by si ho kdokoliv všiml, ale ANBU byli stále na stráži. Nicméně už měl na sobě své oblečení a nechtělo se mu čekat, navíc jeho zranění už byla zahojená.
„Ach jo, už to berou příliš vážně. Dávají si hodně pozor, kam se teď hnu, což mě značně omezuje.“ pomyslel si Yorochi, když zvenčí zaslechl něčí křik.
Okamžitě vyskočil oknem ze svého pokoje, ale ANBU se ani nehnuli, jakoby ho neviděli.
Ostatně i všichni ostatní na tom byli podobně. Všichni lidé v okolí stáli jako zamražení, až to bylo děsivé. Jen stáli a dívali se stejným směrem, bez mrknutí oka. Vypadalo to, že podlehli nějakému Genjutsu, ale Yorochi nic takového necítil.
„Skvělá technika, že?“ ozval se něčí hlas a Yorochi se rozhlédnul.
„Vylez, jsi-li ochotný bojovat!“ křikl Yorochi a náhle zaslechl smích.
„Ochotný bojovat? Kvůli tomu JSEM tady. JÁ BUDU tvé první kolo. Můžeš MI říkat velectěný urozený Hokori.“ pronesl Hokori, který vyšel zpoza jednoho tlustšího muže.
„Budu ti maximálně říkat NULO.“ odvětil Yorochi a Hokori se naštval.
„Co si to dovoluješ, ty jeden zmetku! Tvé schopnosti určitě nejsou srovnatelné s mými, tak mě neprovokuj, nebo zaplatíš životy svých přátel!“ řekl naštvaně Hokori, chytl svoji hůlku oběma rukama a v hůlce něco cvaklo.
Hokori chytil pevněji madlo hůlky a odňal ho od zbytku hůlky. Ukázalo se, že ta jeho hůlka doopravdy byla upravená šavle v bílé dřevěné pochvě a bez kovové číšky.
Následně si Hokori sundal plášť, který přehodil přes toho tlustého muže a také si sundal klobouk, který dal také tomu muži na hlavu.
„Jsem expert v umění zacházení s meči všeho druhu. Tas svůj a ukaž, co dovedeš. Ani jeden z nás neužije nic jiného, než svou zbraň, jasné?“ pozeptal se tak trochu laškovně Hokori, až se Yorochimu zdálo, že se ho snaží uhnat.
„Dobře, hošane, jak chceš.“ pronesl Yorochi, složil několik jednoručních pečetí a vytáhnul si levou rukou katanu z pečetě na pravé ruce.
„Katane versus šavle, zajímavé. Takový zápas bude úchvatný, ale předem JSEM VYHRÁL, samozřejmě. Nikdo na MĚ v zacházení s mečem.“ řekl chvástavě Hokori a Yorochi na něj s velkým důrazem zaútočil.
Zamířil přímo na hlavu, ale tento výpad Hokori vykryl pochvou šavle a následně samotnou šavlí zasáhl Yorochi do pravé paže.
Yorochi odskočil dozadu a prohlédl si hlubokou ránu. Vše by bylo v pořádku, až na jeden malý detail. Yorochi byl zase celý pokrytý tím svým kovem, přesto jím šavle projela jako máslem.
„Co to máš za zbraň?“ zeptal se podezíravě Yorochi, zatímco si omotával poraněnou ruku.
„Zřejmě narážíš na její složení, že? Sháněl jsem ji špatně, protože je unikátní. Je z nejpevnější organické látky v našem světě. Je tak pevná, že prorazí i Fukashin, to je ten kov, ze kterého máš tu další vrstvu kůže. Fukashin je opravdu unikátní kov, ale proti MÉ šavli je úplně na nic.“ poznamenal Hokori a vyrazil na Yorochiho.
Yorochi se sotva vykryl, ale pak dostal zásah pochvou šavle do zad, což ho lehce překvapilo. Yorochi však měl na zádech stále svou ochrannou vrstvu, takže pochva šavle se roztříštila a Yorochi odskočil několik metrů dozadu, aby si urovnal některé informace.
Hokori mu ale nedal šanci přemýšlet a vyrazil kupředu. Hokoriho šavle zasvištěla vzduchem, ale Yorochi ji odklonil od sebe svou katanou, kterou následně poranil Hokoriho na pravé ruce, ve které třímal šavli.
Hokori vypadal zaskočeně, ale jen se pousmál, protože se mu rána okamžitě zacelila a měl jen poškozené sako.
„Ach ne, MÉ nádherné sako. Teď už nemůžu být králem večírků, protože tady nemám nic na převlečení. Chováš se hrubě jako nějaký barbar.“ řekl zklamaně Hokori a udělal výpad dopředu na Yorochiho, který jeho šavli zachytil a sám chtěl zasáhnout Hokoriho katanou, ale Hokori se bravurně vyhnul a poranil Yorochiho na ruce a stehně.
Na ruce, protože Yorochi držel tu šavli a Hokori ji vytrhl ze sevření a na stehně, protože ho tam následně Hokori zasáhl.
Potom začal úchvatný souboj mistrů mečů. Katana i šavle se střetávaly ve vzduchu za jiskření. Ti dva byli naprosto vyrovnaní soupeři, až na to, že se Hokori léčil daleko rychleji, čímž Yorochiho udivoval.
„Musím uznat, že jsi opravdu dobrý bojovník s mečem.“ poznamenal Yorochi, když zkřížili své zbraně a chytili je tak, že si zblízka hleděli do tváří.
Následně však Yorochi udeřil Hokoriho loktem do obličeje, vyrval mu šavli z ruky a tou ho připíchnul k nejbližšímu domu.
Šavle byla opravdu unikátní, protože projela zdivem zlehka. Yorochi připevnil Hokoriho ke zdi za rameno levé ruky a natolik pevně, že ať se snažil, jak se snažil, tak se z toho Hokori nemohl dostat.
„Nedovolím, abys nade MNOU zvítězil. JÁ JSEM KRÁL, JSEM BŮH, JSEM VŠE, NA CO DOKÁŽE TAKOVÝ UBOHÝ ČLOVĚK JAKO TY POMYSLET. JSEM NEJMOCNĚJŠÍ Z NEMOCNĚJŠÍCH!! NENECHÁM SE PORAZIT ŠPINAVÝM A UBOHÝM ČLOVĚKEM!!“ zařval Hokori, následně se kousnul do palce pravé ruky, kterou udeřil o zeď.
Objevil se šedý dým, a když se rozplynul, tak Hokori byl sice stále připevněný ke zdi, ale na deseti Chakrových vláknech měl upoutanou smečku zvláštních loveckých psů.
„Roztrhejte ho, mí mazlíčci!“ křikl Hokori a uvolnil Chakrová vlákna.
Psi, velcí jak koně, se rozběhli na Yorochiho za mohutného štěkotu a z tlam jim cákaly sliny.
„Ubohý člověk? Dokázal by ubohý člověk toto?“ poznamenal Yorochi, rozplynul se na vzduch a všech deset psů se postupně rozplynulo v dým.
Hokori se jen nechápavě díval, když se před ním objevil Yorochi se zkrvavenou katanou.
Zničehonic se ozval potlesk a za Yorochim se objevil rozesmátý Gyoshoku.
„Velmi hezké zacházení s mečem i s Fuutonem. Viď, můj milý bratře? Nepřipadáš si trapně, že po všech těch kecech tě on dostal. Nyní už jsi bezmocný. Nemáš dostatečnou sílu, aby ses odpoutal od zdi a jediná tvá technika bylo přivolání těch psů, kteří mu ublížili asi jako letní vlahý deštík.“ řekl Gyoshoku a Hokori začal supět.
„Ty neuspěješ taky!!!“ křikl Hokori, ale Gyoshoku se zasmál.
„Je to dost možné, ale aby znemožnil mě pokračovat v souboji, bude mě muset zabít, zatímco u tebe stačí jen šavle a zeď.“ poznamenal Gyoshoku a Hokoriho pýcha splaskla.
„Vy dva jste bratři? Asi nemáte moc dobré rodinné vztahy, že?“ pozeptal se Yorochi a Gyoshoku jen vztáhl ruce k obloze.
Z jasné oblohy se najednou udělalo zamračené bouřné nebe a začalo pršet.
Do místa, kam stál Gyoshoku najednou uhodil blesk, ale když zmizelo světlo z blesku, tak bylo jasně vidět, že Gyoshoku zachytil blesk, který držel jako kouli energie.
„Tohle trošičku štípne. Neměl ses vyptávat.“ pronesl Gyoshoku a ten blesk vyslal na Yorochiho, který nestačil nic udělat a dostal přímý zásah.
Yorochiho to odhodilo několik metrů a zastavil se až o tu zeď, na které byl přibodnutý Hokori.
Když Yorochi dopadl na zem, tak jeho oblečení bylo hodně poničené a samotný Yorochi doutnal.
„Tohle jsem nečekal. Bratr tohohle neschopy a umí tak dobře zacházet s Raitonem?“ poznamenal Yorochi, když Gyoshoku vytvořil na obou rukách techniku podobnou Kakashiho Raikiri.
Gyoshoku se rozběhl na Yorochiho a začal mávat oběma Raikiri, aby upoutal Yorochiho pozornost a mohl ho tak lépe zmást a zasáhnout.
„Fuuton: Kiatsu no Bakuhatsu!“ zařval Yorochi, složil několik pečetí a ruce napřáhl dlaněmi proti Gyoshoku.
Před Yorochim začal vířit vzduch a země kousek před ním se začala slabě propadat.
Gyoshoku už byl kousíček před Yorochim, když znenadání cosi vybouchlo přímo u Yorochiho. Gyoshoku odletěl dobrých dvacet metrů.
Okamžitě vyskočil na nohy a čekal, až se rozplyne prach a dým z výbuchu. Když se tak stalo, spatřil, že Yorochi okolo sebe vytvořil kopuli z Fukashinu a tak se mu vůbec nic nestalo.
Gyoshoku se znovu rozeběhl směrem k Yorochimu a opět vytvořil dvě Raikiri, ale ohromně velké. Yorochi právě v ten moment zrušil svou ochrannou kopuli a v levé ruce třímal plamen Genshikaenu, který odpařoval kapky vody, a v druhé ruce měl jakousi vodní techniku ve formě koule.
Yorochi dal před sebe levou ruku a Gyoshoku se musel zastavit, jinak by ho Genshikaen hrozně popálil. Toho Yorochi využil a rovnou vyrazil s druhou technikou kupředu.
„Mizutaihō!“ zařval Yorochi a jutsu v jeho pravé ruce začalo reagovat.
Vodní koule se začala vlnit a nakonec z ní vyrazil vodní proud přímo proti Gyoshoku. Ten neměl ani vteřinu na uhnutí a tak ho ten kužel z vody přímo zasáhl a odnesl s sebou.
Když technika Mizutaihō skončila, tak Gyoshoku visel zaražený ve stěně jednoho domu a byl promočený, jakoby se koupal i s oblečením.
Yorochi vypadal, že je mu trochu špatně a tak zrušil Genshikaen. Následně na to začal silně respirovat, protože ho Mizutaihō vyčerpal.
„To je moje šance.“ pomyslel si Gyoshoku, když dopadl do hlíny.
Urychleně vyskočil na nohy a mezi rukama začal cosi formovat. Do toho místa opět udeřil blesk a Gyoshoku vzápětí držel energii blesku, ale tentokrát byla nějaká tmavá. Z té techniky sálalo zlo a Yorochi to cítil, protože díky démonovi dokázal tohle rozpoznat.
Gyoshoku udělal rukama rychlý pohyb směrem dopředu a té temné energie blesku vyslal menší výboj, kterému se Yorochi sice vyhnul, ale výboj se za ním stočil a zasáhl ho do zad.
Yorochi klesl na kolena a začal ještě víc vdechovat a vydechovat. Na zádech měl propálené tričko, Fukashin byl pryč a Yorochi měl popáleniny prvního stupně.
„Copak copak? Cítím pečínku, že bych tě zranil?“ pronesl Gyoshoku a pořád svíral tu energii.
„Ještě uvidíme, kdo je silnější.“ poznamenal Yorochi, zasmál se a po rtu mu stekla kapka krve.
Náhle Gyoshoku zaklopýtal směrem dopředu, uvolnil tu tmavou energii a jakoby poklekl.
Za ním stál další Yorochi s aktivovaným Genmitsuna Byakuganem a ten, se kterým Gyoshoku i Hokori bojovali, se začal ještě více smát.
„Jste opravdu naivní, když si myslíte, že bych šel do přímého boje proti někomu, koho neznám a kdo dokázal zamrazit celou ninjovskou vesnici.“ odpověděl Yorochi, který před tou malou chvilkou udeřil Gyoshoku do zad.
Následně nato spojil ruce v pečeť a zraněný Yorochi, čili klon, se rozplynul ve vzduch.
„Gōyoku měl pravdu, vážně jsi svinsky mazaný. Ale teď uvidíš… co?“ řekl překvapeně Gyoshoku, když se snažil o další záhadnou techniku.
„Jak si řekl. Ty užíváš jutsu a tak jsem ti znemožnil nějaké další použít. S tímhle Byakuganem dokážu vyslat svou Chakru do celého tvého těla a s její pomocí zapečetit tu tvou. Už nikdy nebudeš moc užívat svá jutsu, tedy, jestli tu pečeť nezruším.“ řekl Yorochi a obloha se opět rozjasnila.
Gyoshoku se nadále snažil, seč mohl, ale to už neměl proti Yorochimu moc velké šance.
Yorochi užíval jen trochu Taijutsu. Zasáhl Gyoshoku do nohy, ve které následně praskla kost a Gyoshoku zařval.
Poté, když Yorochi udělal hvězdici, tak trefil Gyoshoku do krku a srazil ho na zem. A nakonec použil jutsu Mahi a paralyzoval Gyoshoku.
Něco však stále nehrálo. Všichni lidé v okolí byli stále zamrzlí.
„Neříkej, že máte dalšího bratra?“ zeptal se Yorochi Hokoriho, který se zase pokoušel osvobodit.
„Já a ten budižkničemu jsme ze sedmerčat. No, a přišli jsme tě navštívit všichni.“ odpověděl Hokori a slizce se pousmál.
„To jsem mohl tušit, že mu to všechno vykecáš. Teď už to nebude žádné překvapení.“ řekl Senbō, který se tam zničehonic objevil a Hokori pyšně otočil svou hlavou do strany, aby se na Senbōa nemusel dívat.
„A čímpak asi disponuješ ty?“ řekl znechuceně Yorochi, když zaslechl nějaký podivný zvuk.
Jako kdyby se okolo něj plížil nějaký hmyz, ale ve velkém počtu.
Yorochi deaktivoval Genmitsuna Byakugan a rozhlédl se po okolí, když si definitivně všiml toho, co ten pazvuk vydávalo.
Okolo Senbōa se shromažďovali švábi ve velkém. Švábi se začali kupit a tak vytvořili několik útvarů stejně velkých, jako samotný Senbō.
Najednou se ty útvary změnily v klony, které vyrazily proti Yorochimu.
Yorochi vytáhl z předloktí katanu a všech pět klonů rozsekl, ale záhy se mu za zády opět spojily.
„Teď by se hodil biolit.“ poznamenal Yorochi a katanu obalil Chakrou podstaty Katon, takže na čepeli vzplál jasný plamen.
Vzápětí rozsekl jeden z útočících klonů a zaznamenal úspěch, protože švábi z toho klonu shořeli, nebo utekli pryč.
„Takže Katon.“ pomyslel si Yorochi, rozsekl další klon, přiložil si jednu ruku k ústům a vyplivnul několik ohnivých střel.
Klony shořely na jakýsi seškvařený zbytek hmyzích schránek a Senbō stojící opodál nahlas polknul.
„Katon: Housenka no Jutsu, že? S tím mám vždy problémy.“ řekl Senbō, otevřel dokořán pusu a z ní vyletěl oblak much.
Mouchy byly poměrně velké a okamžitě zaútočily na Yorochiho, který se bránil opět technikou Housenka no Jutsu, ale ohnivé koule akorát prolétávaly skrz ten oblak.
„Hehe, to ti nepomůže.“ prohlásil posměšně Senbō a Yorochi se z plných plic nadechnul.
Když už bylo to mračno much u něj, tak najednou začal foukat, ale to již používal techniku Fuutonu, Tsumetai kaze.
Mouchy mrzly ve vzduchu a padaly na zem jako kroupy. Senbō nevěřícně koukal a Yorochi se k němu rychlostí blesku přiblížil a dal mu již zhaslou katanu na krk.
„Budeš dál bojovat, nebo tě mám podříznout, jak podsvinče?“ zeptal se Yorochi a Senbō se rozpadl na milióny létajících mravenců a zmizel pryč.
„Tak, kdo další?“ zařval Yorochi, protože věděl, že přijdou ještě další čtyři.
„Bratříčci mi zakázali sežrat vesničany a já už několik hodin nejedl, takže mám pořádný hlad. A další chod jsi ty.“ ozval se Daikui, jemuž tekly podivné fialové sliny z pusy.
„Dobře, a co umíš ty?“ pozeptal se otráveně Yorochi, když náhle Daikui zmizel.
Yorochi se rozhlédl, ale než si stačil něčeho všimnout, tak ucítil cosi na levé ruce.
Podíval se na ni a zjistil, že mu ji Daikui žužlá. Bohužel pro Daikuie, tak Yorochi měl stále svou kovovou kůži, ale kvůli začínající únavě ji měl už trošičku tenčí.
„Chutnáš dost divně.“ pronesl Daikui a více se zakousnul.
Tomu, co se dělo dál, nemohl Yorochi uvěřit. Zkus Daikuie byl natolik silný, že pomačkal Fukashin na Yorochiho levé ruce takovým stylem, že Yorochi musel tu svou kovovou kůži zrušit. A tím, že Daikui pomačkal ten kov, tak udělal i velké rány na Yorochiho levé ruce.
Následně se Yorochi rozplynul na vzduch a přenesl dál od Daikuie. Když se opět zhmotnil, tak něco znovu ucítil, ale tentokrát to bylo mnohem silnější a také na druhé ruce.
Daikui se do něj zase zakousl, ale tentokrát se začalo dít něco prapodivného.
Yorochimu se rozmazávalo vidění, cítil velkou únavu a svaly po těle ho přestávaly poslouchat. Yorochi nakonec dopadl na zem a Daikui pustil jeho ruku ze svých silných čelistí.
„Moje sliny dokážou paralyzovat mou oběť, čili můj oběd. Teď už jsi proti mě bezbranný.“ vysvětlil Daikui a otevřel dokořán ústa.
„Hodně si o sobě myslíš.“ poznamenal Yorochi a kopl vší silou Daikuie do brady, čímž mu vykloubil dolní čelist a také ho omráčil.
„Díky výcviku u ANBU jsem hodně odolný proti takovýmto ´jedům´.“ řekl Yorochi a podíval se na krvácející levou ruku.
„To je dost vážné zranění. Jsem překvapen, že si neomdlel bolestí, když tě Daikui kousnul.“ řekl ospale Taida, který se tam celou dobu válel na lavičce.
„Ach, ještě jste tři, že?“ poznamenal otráveně Yorochi, protože se na něm začaly projevovat známky únavy.
„Ze začátku jsi chtěl bojovat, ne?“ zeptal se Taida a Yorochi se postavil do obranné pozice.
„Tak pojď a ukaž, co umíš.“ vyzval Taidu Yorochi a Taida se na něj jen znechuceně podíval.
„Jak barbarské, já dávám přednost něčemu trošičku jinému.“ odvětil Taida a nahlas zívnul.
Yorochiho následně zaplavil pocit chladu a připadalo mu, že se všechno v okolí mění. Zničehonic byl někde jinde, na nějaké pusté poušti a vše z okolí bylo pryč.
„Genjutsu. Jak prosté.“ řekl Yorochi, pousmál se a aktivoval Genmitsuna Byakugan.
Avšak iluze nemizela a Yorochi byl poněkud nemile překvapen. Rozhlížel se tam všude možně, ale iluze i nadále přetrvávala.
Zničehonic zaslechl jakoby vzdálený smích, který se ohromně rychle přibližoval, až konečně Yorochi uzřel v té iluzi někoho. Proti Yorochimu stál Taida s výrazem ve tváři označujícím, že ví víc, než by bylo poznat na první pohled.