Death Note 04... Lízátko má halucinace!

UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------

"Ja...jablka?" z otvoru v masce se vykulilo očko.
"Jo, jablka," přikývla příšera, "to je takový to sladký ovoce, většinou krásně červeňoučký, roste to na stromech..."
"Tobi ví, co je to jablko!" pískl mužíček dostčeně.
"Tak proč se tak blbě ptáš?!" obořil se na něj přízrak.
Vida, že se jeho děsivý host nejspíš zlobí, Tobiho popadla vlna strachu. Pokorně se uklonil.
"Omlouvám se, Tobi vás nechtěl nazlobit," dušoval se, "sežene vám nějaká jablka!"
Poté odběhl směrem kuchyně, kde hodlal obrátit všechno vzhůru nohama a najít nějaké to ovoce pro příšeru, co ho jinak jistě zabije.

Do kuchyně v Akatsuki sídle dopadalo měsíční světlo malým okýnkem a odhalovalo strašlivou spoušť, stávající se z rozházených hrnců a pánviček, příborů a pokliček, talířů a mističek, nějakého toho jídla, rozsypaného pytlíku mouky, rozbité sklenice s medem a jiných věcí. V jejím středu seděl skrček v oranžové masce a fňukal.

"Co to tady vyvádíš, Tobi?" ozvalo se najednou zhůry.
"Deidara-senpáááái!" skočil umolousaný, plačící Tobiátor blonďáčkovi kolem krku, "to je tak skvělé, že jste tady!"
"Necháš toho?" odstrčil ho umělec a počal si teatrálně oprašovat dlouhou růžovou noční košili, nyní už ale celou nenávratně špinavou.
"No podívej se na to!" láteřil, "jak to teď ais mám dostat dolů?!"
"T-Tobi se o-omlouvááá...!" kňučel maskovaný, "ale když on se hrozně bojí!"
Deidara se podrbal na rozcuchané hlavě, čímž si nevědomky do svých pečlivě udržovaných blond kadeří nanesl trochu toho humusu, co se mu podařilo otřít z noční košilky. Nedokázal pochopit, proč se zrovna sladkým posedlý Tobík evidentně ještě před minutou prohrabával v ledničce* v boxu na zeleninu.
A čeho se tak může tenhle mrňous bát?
Stvořeníčko zatím dál fňukalo, zhroucené už zase na podlaze.
"Tobi?" zkusil to Deidy milejším tónem, "čeho se to bojíš?"
Skrček pomalu zvedl hlavu a upřel očko na svého senpaie. Chvíli to vypadalo, že se rozmýšlí, jestli má něco říct, nebo ne. Pak se zřejmě rozhodl, že svěřit se nebude nejhorší nápad a že by mu jeho "ó, veliký Deidara-senpai" mohl možná dokonce pomoci.
"To ta příšera!" vyhrkl.
"Cože?!" vyjevil se mistr výbuchu, "Co to proboha žvaníš?"
"Příšera," opakovalo Lízátko, "u Tobiho v pokoji. A chce jablíčko!"
Deidara si pomyslel něco v tom smyslu, že s blázny se má jednat mírumilovně a vyhovět jim, sáhl di jediné nepoškozené části zeleninového boxu a vyndal čerstvé, lesknoucí se jablko.
"Tak tohle té příšeře dej a ona ti dá pokoj...ne?" usmál se na Tobíka povzbudivě.
Očekával, že se dotyčný zvedne, vezme jablko a odejde. Jenže Tobi seděl ve stejné pozici a zjevně se...klepal strachy?
"Ale Tobi nemůže! On tam sám nejde!"
"Fááájn," protáhl otráveně blonďatý, "tak já tam s tebou půjdu. Ale nejdřív to tu uklidíme, jo?"

Dveře do skrčkova pokoje se otevřely.
"Tam!" vypískl ninja s maskou a namířil prst přímo tím směrem, kde stále postával onen zjev a podivně se šklebil.
"Kde?" nechápal jeho doprovod, "nic nevidím!"
"Ale vždyť tam je! Opírá se o zeď a civí na nás!" dušovalo se Tobítko, "na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí! Kulí na mě ty svý očiska...ííík!"
Zakrslík se urychleně schoval do bezpečí před děsivým pohledem hrůzného přízraku. Vzápětí byl však zpod senpaiova pláště nemilosrdně vytažen.
"Tak dost, Tobi," namích se Deidara, "jsou dvě ráno a na tyhlety vtípky vážně nemám náladu!"
Hodil po človíčkovi jablkem a uraženě odkráčel dlouhou chodbou pryč.

"Dáš sem to jablko?" zeptalo se po vteřině ticha to děsivé stvoření, "Za odměnu ti vysvětlím, jak moc jsi vyvolený."
Tobi přistoupil k němu, zvědavě poulíc očenko, "Tobi je vyvolený?"
"To si piš," usmál se zjev a zakousl se do obdrženého ovoce, "vyvolený shinigamim Ryuukem k tomu, abys směl používat jeho Zápisník."

Další den u oběda bylo stejné ticho jako předchozího dne při večeři. Všichni členové Úsvitu zaraženě pozorovali zakrslíka, jak se zjevně baví s výplodem své fantazie.
"A Ryuuk-sama," ptal se právě, "nedáte si taky šťavnatý bifteček jako Tobi a ostatní?"
"Vidíte to co já?" zeptal se nevěřícně Kisame, "baví se teď právě Tobi se...vzduchem?"
"Co já vim," broukl Itachi, "on byl vždycky divnej, ne?"
"Ale," přidal se do hovoru i Deidara, "není tohle už moc extrém? V noci tu dokonce hledal jablka pro nějakýho zjeva!"
Když tohle uslyšel bělovlasý jashinista, který doposud až podivně potichu žvýkal jídlo, rozhodl se, že taky promluví.
"Možná k němu promlouvá jeho svědomí," uchechtl se, "protože už taky nevydrželo, jaký p*čoviny to pako celej svůj život provádí!"
"Ty se do toho nemotej," rýpl si Uchiha, "ty s tim svym Jashinem!"
"Neber Jashinovo jméno nadarmo!" zavrčel naoplátku Hidan nepřátelsky.
"Nechte toho už," vložil se do toho Šéf, "neslyším, co to ten ňouma plácá!"
A tak všichni našpicovali uši a poslouchali.

Tobi se zatím bavil s tím velice zajímavým, děsivě vypadajícím bohem smrti.
"Shinigami nejedí bifteky," odpovídal zrovna na jeho otázku.
"A čím to, že nejíte dobroučkej bifteček?" zvědavě se tázal maskovaný, "Máte rád aspoň dortíky?"
"Ale kdepak," odporoval Ryuuk, "pouze jablka."
"Tak to aby vám Tobi sháněl čerstvá jablíčka častěji, Ryuuk-sama!"

Pohled na to malé trdlo, jak zuřivě gestikuluje a zjevně promlouvá k něčemu, co vidí jenom on, byl vážně velice zábavný. Ninjové však začali brzy zase rokovat o tom, co se asi mrňousovi přihodilo, a obsah toho hovoru-nehovoru nechali vymizet. Stejně nechápali, o čem to vlastně to hyperaktivní na hlavu padlé lízátko mluví.
"Ty hele," nadhodil znenadání Kisame, vzpomenuv si na událost toho dne u řeky, "nemá to z toho, co ho praštilo po hlavě?"
Deidara s Itachim souhlasně pokývali hlavou.
"To by mohlo bejt ono," zamyšleně pronesl černovlasý.
"Chudáček malej," zalitoval Tobiho blonďáček, "ono se mu to v tý šišce asi trošku pomotalo a teď má naše ubohoučký Lízátko halucinace!"

Zatímco Tobi čelil v Naruto světě obviněním ze šílenství a magorismu, halucinací a vůbec různých podivností, v úplně jiném světě si jedna velice chytrá osoba lámala hlavu s něčím mnohem důležitějším.
"Watari," oslovil detektiv svého nejbližšího spojence, "všiml sis taky, že poslední dva dny není hlášena ani jedna Kirova vražda?"
"Máš pravdu," odtušil starý pán, "čím to asi bude?"
"To je právě to, co nevím," povzdechl si Ryuzaki, "a značně mě to znepokojuje. Třeba se nám Kira snaží tímto počínáním zanechat nějaký vzkaz?"
Hodil už třináctou kostku cukru do hrnku s kávou, nepřítomně míchal lžičkou v černé tekutině a hlavou mu vířila jedna hypotéza za druhou.
Má snad Kira nějaký nový ďábelský plán, na který ani on, velký detektiv L, nebude schopen přijít?
Nemožné!
Ať je to cokoliv, on to odhalí. A Kira bude po zásluze potrestán!

Yagami Raito padl vyčerpaně na svou postel. Ať hledal jak hledal, po zápisníku nikde ani stopy. Co teď bude dělat? Kráčí tady na tenkém ledě, den co den riskuje odhalení a teď tahle pohroma! Zločinci musí umírat a zdá se, jako by ho nejen jeho shinigami, ale i ten největší poklad, zápisník, nadobro opustili!
"Budu hledat zase zítra," řekl sám sobě, než ještě oblečený, upadl do tvrdého spánku.

Ryuuk v tu dobu seděl v koutě Tobiho pokoje, pojídal šťastně už třetí jablko, a říkal si, jestli to maskované pako pochopilo, že zápisník je nástroj k zabíjení. Protože co tam zatím viděl, byla akorát zvláštní kresba zřejmě kočky, kterou pojmenoval Chibi...