Utajovaná láska (NaruxHina)

Sedím u sebe v pokoji. Na stole mám rámeček s tvojí fotkou. Usmíváš se na ní. Máš na sobě své obvyklé oblečení a tvé vlasy září jako slunce.

Tehdy si možná ani nevěděl, že existuju. Míjel si mě bez povšimnutí, neustále si měl oči jen a jen pro Sakuru. Bolelo mě to, ale chtěla jsem, abys byl šťastný a pak začala Sakura chodit s Leem a já pro tebe začala být kamarádka. Byla jsem z toho strašně šťastná, ale stejně jsem ti nevyznala svou lásku. Bála jsem se, aby se tak nezničilo naše přátelství.

Čas letěl dál a pak si mi jednoho dne řekl, že jsem tvá nejlepší kamarádka a že mi můžeš říct všechno. Ráda jsem se stala tvou kamarádkou, ale pořád jsem chtěla být něčím víc, ačkoliv před tebou jsem to tajila, myslím, že si to na mně musel poznat. Vždy když jsem byla s tebou, tak se mi rozbušilo srdce, že si to určitě musel slyšet. Všechny mé kamarádky mi říkaly, abych ti to řekla, abych ze sebe smyla všechny pochybnosti a řekla ti ta dvě nejkrásnější slova na světě, ale já nemohla. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že na to není správný čas. Nevěděla jsem, jestli někdy ten správný čas nastane, ale pro tuto chvíli jsem vše nechala tak, jak to je a nechtěla jsem to měnit. Chodili jsme spolu na procházky, smáli se spolu, vše se zdálo ideální. Jenže nebylo, jakmile se Sakura rozešla s Leem, hned si za ní utíkal a tentokrát úspěšně. Neumíš si představit, jak jsem se cítila. Byla jsem nešťastná, nevěděla jsem, co budu dělat, chtělo se mi umřít. Chtěla jsem pryč. Přála jsem si, aby mi bylo všechno jedno a hlavně, abych vás už neviděla spolu. Celé dny jsem byla zavřená v pokoji a brečela. Hanabi s Nejim mi nosili jídlo. Víš o tom, že tě chtěl dokonce Neji zmlátit? Chápala jsem, že by to ale nemělo smysl. Nemohla jsem tě nutit, abys byl se mnou. Stejně jako jsem tě nemohla nutit, abys mě miloval. Nakonec jsem se rozhodla na tebe zkusit zapomenout tak, že jsem začala chodit s Kibou, ale nebylo to ono. Nemilovala jsem ho. Chodila jsem s ním, a přesto jsem ho nemohla políbit, nemohla jsem mu říct „Miluji tě,“ protože tahle slova mu nepatřila. Tato slova patřila jen a jen tobě.

S Kibou jsme se rozešli asi týden potom, co jsme spolu začali chodit, protože i on tušil, že to nemá smysl. Zase jsem začala upadat do depresí a zavírala se v pokoji. Nakonec jsem to nevydržela a zkusila alkohol. Nebyla jsem moc zvyklá pít a tak mě museli dopravit do nemocnice, protože jsem se tím alkoholem tak trochu přiotrávila. Ležela jsem v té nemocnici. Bylo tam všechno krásně bílé a čisté. Pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Slyšela jsem venku za oknem ptáčky, jak si prozpěvují a na své pravé dlani ucítila dotek. Vedle mě se ozývalo lehké oddechování. Pomalu jsem otočila hlavu a spatřila jsem tě. Srdce mi poskočilo radostí. Vychutnávala jsem si pohled na tebe a tvůj dotek, který mi byl tak příjemný. Po chvíli ses probudil a usmál ses na mě. Zjistila jsem, jak moc ses o mě bál, když ses dozvěděl, že mě sem dopravili a jak ti Sakura zabraňovala utíkat za mnou. Řekl si mi, že sis v té chvíli uvědomil něco, co sis do téhle chvíle nechtěl připustit.Protože ses bál a konečně si mi řekl ta dvé nejkrásnější slova, která jsem si od tebe tak přála slyšet. Viděla jsem na tobě, jak se ti ulevilo. Ale jak po chvíli odvracíš tvář, protože sis myslel, že to tak já necítím. Konečně jsem pochopila, že nastala správná chvíle pro vyslovení věty, která mi celé ty roky svírala srdce „Miluji tě“. Potom jsme spolu začali chodit a já si připadala jako nejšťastnější člověk na světě. Užívala jsem si tvé polibky, doteky, tvá objetí, každou sekundu, kterou jsme mohli být spolu. Bylo to jako nejkrásnější sen, ze kterého jsem se nechtěla probudit. Ale každý sen jednou skončí a tenhle skončil tak tvrdě. Když mě jednoho dne Kiba unesl, vydal ses mě zachránit a já…já jsem tě viděla zemřít. Viděla jsem tvou tvář špinavou od krve. Tvé ruce, které byli celé rudé a tvé oblečení, jímž prosakovala červená tekutina. Držela jsem tě v náručí a plakala. Najednou jsem chtěla všechno vrátit, měla jsem zemřít já a ne ty. Viděla jsem tě naposledy vydechnout, byla jsem tak bezbranná.

Už je to měsíc a já stále nemůžu přestat na tebe myslet. Srdce mě při pohledu na tvou fotku bolí, když se podívám z okna, vidím hřbitov a na něm ihned rozeznám tvůj hrob. Každý den tam nosím čerstvé květiny, ale po dnešku už nepřijdu...už ne. Musím být silná a já vím, že to dokážu. Není to nic, proti tomu, co musím každý den prožívat. „Miluji tě Naruto.“

Hinata dořekla poslední větu, vytáhla kunai a rozřízla si své bílé zápěstí. Vytryskla rudá krev, po celém pokoji se roztřískla a zbarvila stěny jejího pokoje do ruda, pomalu ztrácela vědomí, ale její duše začínala stoupat vzhůru až do nebe a tam v nebi potkala její duše tu duši, se kterou vždy chtěla být. Její tělo poté její rodina uložila vedle Narutova, byla položena vedle člověka, kterého celý život milovala.