Naruto - Ultimativní zbraň 19

Yorochi vyrazil ráno unavený z celonočního cvičení do Hlavního centra, kde se měl setkat se svým týmem, aby dostali další misi.
Když tam dorazil, tak tam již čekali Dairokkan a Seki, ale Amaeru nikde. Čekali půl hodiny, ale Amaeru se nikde neukázal, tak se vydali k jeho domu.
„Já ho asi zmlátím.“ řekl Dairokkan, kterého skutečnost, že Amaeru nepřišel včas, nejvíc naštvala.
„Klid. To obstarám já.“ pronesl Yorochi a zamyslel se nad tím, kde jsou jeho kolegové a kde je Naruto a ostatní.
Přibližně v tu samou chvíli dorazili Naruto, Sakura, Kakashi a babička Chiyo ke skrýši Akatsuki, kde už čekali Gai, Lee, Neji a TenTen.
Obeznámili se navzájem se situací a rozdělili se, aby odstranili pečeť. Gai, Lee, Neji a TenTen šli odstranit další čtyři pečetě, zatímco Kakashi se připravil k té na kameni. Vysílačkou si dali signál a strhli pečeti všichni zároveň. Následně Sakura pěstí rozbila ten balvan.
Kakashi, Naruto, Sakura a Chiyo vskočili do té jeskyně, zatímco Gaiův tým se musel vypořádat s pastí, která tam byla nastražena. Vytvořili se jim protivníci, ale přitom to byly jejich klony. Gai a jeho tým začal bojovat proti klonům, během chvilek, kdy Naruto, Kakashi, Sakura a Chiyo zjistili, že přišli pozdě.
V jeskyni byli akorát Deidara a Sasori. Deidara seděl na těle Gaary a chvilku se bavil se Sasorim, než vytvořil velkého jílového ptáka a s Gaarou odletěl ven. Naruto se vydal za ním a Kakashi za Narutem.
Deidara letěl pryč a naštvaný Naruto ho pronásledoval. Za nimi byl Kakashi, který věděl, že by Naruto Deidaru sám neporazil.
Mezitím Chiyo a Sakura začaly bojovat se Sasorim.
Tamten kluk přistál po meditaci dole vedle stromu, který se přeměnil zpátky na tamtoho muže.
„Musím jít zabít Sasoriho.“ řekl kluk, ale muž ho rázně zastavil.
„Ne, ještě tam jsou ty dvě kunoichi. Počkej, až zemřou a pak ho vyřiď.“ pronesl muž, ale to se jednoznačně klukovi nelíbilo.
„Ani náhodou! Nebudu tu stát a čekat, až je zabije. Ostatně, ty máš vlastní misi a cíl ti mizí v dáli.“ řekl kluk a ukázal směrem za Deidarou.
„Nezdrhne daleko. A navíc, z části jsem si ho už prohlédl a i to stačí. Prostě tu počkej.“ odvětil muž a bylo poznat, že by ho kluk nejraději udeřil, ale uvědomoval si dobře, že ten muž je fyzicky silnější.
„Dobře. Ale Deidara ti stejně zmizí.“ pronesl kluk a začal na tom místě meditovat.
Sakura a Chiyo brzy zničily jednu ze Sasoriho loutek, ve které se po celou dobu skrýval. Sasori se záhy vytasil s lidskou loutkou z Třetího Kazekageho.
Sasori pak ukázal hlavní výhodu lidských loutek a to, že jim zůstává Chakra a umějí stejné techniky, jako dotyčný, ze kterého jsou vyrobeny. Začal totiž užívat Satetsu. Vytvořil ze železného písku velké geometrické tvary, které vrhal po Sakuře. Avšak Sakura je odrážela pomocí svých silných úderů.
Zanedlouho potom vytvořil pomocí Satetsu síť, ve které se nedalo pořádně hýbat. Na tom klukovi venku už bylo hodně poznat, že by se rád připojil k boji a muž se stále rozhlížel po okolí.
„Místo očumování okolí bys měl jít pronásledovat Deidaru. Myslím, že je již hodně daleko.“ řekl naštvaně kluk a muž se podíval jeho směrem.
„Dobře, asi máš pravdu. Ale ty tady neudělej žádnou blbost.“ řekl muž a vydal se směrem, kterým zmizeli Deidara, Kakashi a Naruto.
„Konečně zmizel, teď je čas na mě. Jen počkej, Sasori.“ řekl kluk, pomalu vstal a sundal si ten velký shuriken ze zad.
V jeskyni, která téměř už neměla strop, stále bojovala Sakura se Sasorim, zatímco Chiyo ji naváděla pomocí Chakrových vláken.
Všichni tři se náhle zastavili, protože zaslechli divný zvuk. Ze začátku to znělo pouze jako drolení kamenů, pak jako vrtání.
Zničehonic něco prorazilo stěnu jeskyně a vletělo to dovnitř. Vydávalo to prapodivný zvuk, jako když něco mocně rotuje. Málem to zasáhlo Sasoriho, který se pokoušel použít schopnosti loutky Kazekageho, aby to zastavil, ale marně.
Magnetické pole na to neúčinkovalo a vším to proletělo skrz na skrz. Jakmile se tomu Sasori vyhnul, tak se to zabořilo hluboko do země, ale i tak Sasori viděl, že je to velký a divný shuriken.
Vedle Chiyo přistál ten kluk, odhodil z Chiyo ten kámen a během toho Sakura využila momentu překvapení a zničila loutku Kazekageho. Záhy se rozpadla ta síť vytvořená pomocí techniky Satetsu Kaihou.
Sakura přiskočila zpátky k Chiyo, řekla jí potichu o protijedu, který namíchala v Písečné a začala ji léčit, ale koutkem oka pozorovala toho kluka, který si toho zřejmě všiml.
„Klid, jsem zde jako externista a jdu na výpomoc.“ pronesl kluk, sundal si plášť, pod kterým měl podobný cvičební komplet jako Gai a Lee, jen v černém s bílým lemováním na rukávech.
„Externista?“ zeptala se tiše Chiyo, protože si nebyla jistá jeho slovy a chtěla na něj zaútočit, když si Sasori také začal sundávat plášť.
„Už je to fakt dlouho, co jsem použil sebe.“ pronesl Sasori a ukázal své tělo, které měl jako loutku.
„On se předělal na lidskou loutku?“ řekly s úžasem Sakura a Chiyo, která konečně pochopila, proč vypadá stejně, jako když odešel z vesnice, což bylo před dvaceti lety.
„Proč jdete na souboj s někým, o kom máte jen omezené informace?“ zeptal se kluk a Sakura nahodila vražedný výraz, i když bylo poznat, že už je vyčerpaná.
„Pokud se přeměnil na loutku, tak každá zbraň na jeho těle je plná jedu.“ pomyslely si obě, jak Sakura, tak Chiyo.
„Už je to přes minutu, co jsem použila protijed.“ zamyslela se Sakura, když se opět podívala na toho kluka, který si pozorně prohlížel místnost, nebo tak něco.
„Pokud nebudete útočit jako první…“ pronesl náhle Sasori, napřímil dopředu své ruce a z dlaní mu vyjely kovové trubky, ze kterých začal vypouštět plameny.
Sakura a Chiyo okamžitě skočily za nějaké kameny, ale ten kluk byl zase pryč.
Žár plamenů, které vycházely ze Sasoriho, byl vysoký a tak balvany, za kterými se schovávaly, začaly praskat. Proto se rychle přemístily za jiné.
Brzy však Sasorimu oheň došel, tak přeladil na vodu. S vodou zchladil kameny, za kterými se schovávaly Chiyo a Sakura a ty kameny následně praskly.
Sasori potom přešel na užší proud vody, kterým řezal vše, když si všiml, že nikde nevidí toho kluka.
Opět zaslechl zvuk drolícího se kamení, který neměl za příčinu on sám. Podíval se kousek před sebe, kde ze země náhle vyskočil ten kluk a snažil se Sasoriho zasáhnout kunaiem.
Sasori na něj zamířil svůj proud vody, ale kluk se mu bleskově vyhnul a odskákal dozadu. Nevyhnul se proudu zcela, protože měl od něj lehce poškozenou masku, která popraskala a spadla dolu.
Kluk měl neuvěřitelně světlou kůži, krátké bílé vlasy, ale hlavně, byl slepý. Jeho oči měly tu šedou barvu, jakou mají slepci.
Sakura, Sasori i Chiyo byli překvapeni, když to uviděli, ale i tak Sasori pokračoval v útoku.
Brzy mu však došla i voda a tak poslal ze své břišní dutiny tu hadici s bodcem pomazanou jedem.
Poslal ji na toho slepce, protože si myslel, že ho jednoduše tím vyřídí, ale spletl se.
Kluk se rozběhl proti bodci s takovou rychlostí, že téměř nebyl vidět. Když měl ten bodec těsně před obličejem, tak skočil šipku a s ohromným zaduněním a tříštěním kamenů se zabořil do země.
Bodec se zabodl kousek od místa, kde se ten kluk zabořil do země. Sasori však bodec stále ovládal, tak ho poslal za tím klukem do té jámy.
Kluk chytl ten bodec a začal Sasoriho stahovat za sebou. Sasori zapnul své čepele a rozletěl se k jámě, když ucítil, že toho kluka hadicí připevněnou k bodci obmotal.
Následně kluka vytrhl ze země a hodil s ním směrem k Sakuře, která se rozbíhala proti Sasorimu.
Sasori po ní vystřelil bodec, který ji však zasáhl lehce na boku a zabodl se do země. Sasori se poté rozletěl směrem na Chiyo, která ustrnula schovaná za kamenem.
Sakura překonala bolest a začala stahovat Sasoriho pomocí hadice, avšak ta se stále odmotávala z jeho těla a tak Sasori pokračoval stále k Chiyo.
Když už byl u ní, tak ze země vyskočil ten kluk a zachytil ho, aby Chiyo nezasáhl.
V tu chvíli byla hadice na konci, takže Sakura k sobě Sasoriho přitáhla a udeřila ho vší silou. Sasori se rozpadl na kousky.
Sakura a Chiyo si oddechly, protože si už myslely, že je po něm.
„Pozor!“ křikl kluk a ukázal za Sakuru, kde se Sasori dával znovu dohromady.
„To není možné.“ pomyslela si Sakura a pomalu se otočila na Sasoriho.
„Dobře tedy. Vy dvě se stáhněte a já ho vyřídím.“ pronesl kluk a usmál se.
„Vždyť je slepý. A stejně ví, kde Sasori je, úžasné.“ pomyslela si Sakura a Chiyo si nandala zpátky svou umělou ruku.
„Ale tentokrát tě dostanu. Toto je technika, kterou jsem si sama zakázala používat. Myslela jsem, že ji už nikdy nebudu muset použít. Ale život není od toho, aby byl jednoduchý.“ pronesla Chiyo, vyndala z kabely nějaký svitek a ve vzduchu ho rozprostřela.
„Tak začneme tuhle šou.“ řekla poté Chiyo a z toho svitku vylezlo deset loutek.
„Schopnosti loutkáře se hodnotí podle počtu loutek, které používá. Působivé, babčo.“ řekl Sasori a Sakura se podívala směrem k Chiyo.
„J-je jich tolik! Deset v jednom!“ pronesla s úžasem Sakura.
„O tom jsem už slyšel… že prý to jsou loutky, které jsi použila na dobytí hradu. Tajný Bílý Útok, Chikamatsuova Sbírka Deseti. Práce prvního mistra loutkáře, Monzaemona. Je to opravdu působivá sbírka loutek. Ale…“ řekl Sasori, chvilku se odmlčel, poté vytáhnul svitek, hodil ho nad sebe a otevřel si část hrudníku, ve které byla vidět jeho Chakra, která vytvořila Chakrová vlákna k loutkám vyslaným z jeho svitku.
„...tohle jsem já použil na podrobení celého národa.“ dořekl Sasori a Chiyo se Sakurou se podívaly na ten zástup lidských loutek.
„Tohle je pro mě víc než nepříjemné. Jak dlouho ještě budu bojovat se starou bábou a malou holkou? Jo, a ještě tím slepcem. A když pomyslím, že jsem musel použít své poslední loutky.“ pomyslel si Sasori a bylo na něm poznat očividné znechucení svými protivníky.
„Ukážu vám něco speciálního, svou Tajnou červenou techniku, Představení 100.“ řekl Sasori a Sakura přiběhla k Chiyo.
„Vím, že na to není vhodná doba, ale pro případ, jmenuji se Itteki.“ řekl ten kluk Sakuře, která stále sledovala, jak se Sasori skládá dohromady.
„Eh… jasně. Já jsem Sakura a tohle je babička Chiyo, ale vážně na to není vhodná doba.“ řekla Sakura, která byla vyvedená z míry z počtu Sasoriho loutek.
„Plán je jednoduchý. Chiyo se postará o ochranu loutkami a jeden z nás se postará o Sasoriho, zatímco druhý bude likvidovat jeho loutky.“ pronesl Itteki a ušklíbl se.
„Já ho vyřídím.“ řekla Sakura a začala si léčit ránu na boku.
„Sakuro, Itteki, máme už jen jeden protijed, neměli byste do toho jít.“ řekla Chiyo, ale Itteki nechtěl slyšet takové řeči.
„Měly jste se stáhnout, když jsem vám říkal. Mě nezasáhne, ani kdybych se nemohl hýbat, je příliš pomalý, i jeho loutky. A já sám si vezmu na starost to, aby vás nezranil.“ oponoval Chiyo Itteki, který si byl sebou hodně jistý.
„Nemohly. Nevíme, jestli jsi skutečně s námi, nebo s ním. Tvůj plášť byl podobný jeho plášti. Navíc o tobě víme jen to, co je znatelné na pohled a tvoje jméno, u kterého si nemůžeme být jisté.“ řekla Sakura a Itteki sevřel pěsti.
„Dobře. Jsem Akuma Itteki, vyhoštěnec ze Skryté Dešťové, což je poblíž Země Řek. Jsem v organizaci, která se snaží zničit Akatsuki. Víc nemohu říct.“ pronesl Itteki, zatnul zuby a poté hýbal hlavou, jakoby se rozhlížel.
„Připraveny?“ řekl Itteki a otočil se k Sasorimu zády.
„Ano.“ řekly Chiyo i Sakura zároveň.
Sasori se rozmáchl a jeho loutky se rozletěly tryskem k těm třem a deseti loutkám Chiyo.
„Vyrovnáme stavy. Doton: Kōgekitekina kui.“ pronesl Itteki, udělal několik pečetí a za ním se ze země vynořilo třicet kamenných kůlů, o které se roztříštila první vlna loutek.
Itteki poté vyrazil takovou rychlostí, že byl sotva vidět. U kůlů, které vytvořil, sebral meč a začal rozsekávat Sasoriho loutky.
Chiyo poslala svých deset loutek do boje a Sakura pěstmi začala ničit Sasoriho lidské loutky.
I když zničili dost loutek, pořád jich hodně zbývalo. Sakura i Chiyo byly unavené z předchozího boje a Sakura na chvilku ztratila pozornost, ale před útokem jedné z lidských loutek ji zachránila Chiyo pomocí jedné své loutky.
Záhy však polevila pozornost Chiyo a zezadu se na ni řítila Sasoriho loutka s připraveným mečem. Jako blesk se tam objevil Itteki a doslova roztrhal tu loutku na cucky.
„Už musíme zaútočit, ne se jen bránit.“ řekl Itteki a Chiyo přikývla.
„Sakuro, soustřeď se na to, abys dostala Sasoriho. Já a Itteki se postaráme o ostatní loutky.“ křikla Chiyo a Sakura se rozběhla přímo k Sasorimu.
Cestou na ní útočily desítky lidských loutek, ale Chiyo je pomocí svých likvidovala a Itteki svoji rychlostí a zacházením s mečem také.
„Sakuro, použij tohle!“ křikla Chiyo a pomocí jedné ze svých loutek něco předala Sakuře.
Loutky Chiyo byly postupně ničeny, takže poslední, kdo ochraňoval Sakuru, byl Itteki.
Sakura už byla těsně před Sasorim a tak po něm hodila to, co dostala od Chiyo.
„Tady to máš!“ křikla Sakura, když to hodila po Sasorim.
Ta věc se rázem zvětšila a už bylo poznat, že je to jakýsi druh pečeti. Pečeť se doslova zahryzla do Sasoriho těla a potlačila je Chakru. Sakura a Chiyo si oddechly.
„Teď se pryč nedostaneš. Ta pečeť zcela potlačuje chakru oběti. Už nemůžeš používat svoje chakrová vlákna. Je po všem, Sasori.“ pronesla Chiyo a Sakura se k ní vracela, zatímco Itteki zůstal na místě.
„Tady něco nehraje. Něco tomu chybí.“ pomyslel si Itteki a prohlížel si Sasoriho tělo.
Záhy sebou Itteki cukl a otočil se. Vyrazil tak rychle, jak to šlo zpátky k Chiyo.
Za Chiyo se pohnula jedna loutka, kterou byl Sasori. Přemístil totiž ten kus, který ho činil živým do jiné loutky a chystal se zaútočit sám mečem na Chiyo.
Když už ji měl zasáhnout, tak mu do rány skočila Sakura, ale i v ten samý moment se tam objevil Itteki a zablokoval ránu katanou získanou od nějaké z loutek.
„Jsi obdivuhodný. Tvoje rychlost a to, i když jsi slepý.“ pronesl Sasori, když ho Itteki popadl a odhodil do skály, kterou s ním roztříštil.
Poté vyskočil a přistál kousek od místa, kam Sasoriho hodil. Sasori se okamžitě postavil a začal souboj mečů, ve kterém měl jasnou převahu Itteki, ale zase měl i velkou nevýhodu a to, že jeho nepřítel necítí bolest.
„Řekni, jak to, že vidíš bez očí?“ zeptal se ze zvědavosti Sasori Ittekiho, když na chvilku zkřížili meče do X a začali se přetlačovat.
„Zrak je jedním z pěti smyslů. A já jsem o něj přišel, ale za to jsem si zlepšil sluch, čich a hmat. Chápeš, zrůdo?“ odpověděl Itteki a začal přetlačovat Sasoriho dozadu.
„Zrůda? Jen závidíš, protože je mé tělo dokonalé, tělo, které nikdy nestárne a nikdy neumírá… Jako loutka se můžu opravovat a upravovat podle mých představ. Kdybys měl takové, tak bys pochopil.“ řekl Sasori, uvolnil si levou ruku, do které uchopil jeden z mečů, který si vytáhl ze zad a zaútočil s ním.
Itteki se tomu výpadu jen taktak vyhnul. Odskočil tři metry, aby měl nějaký prostor, protože plánoval použít velice speciální jutsu.
„Nikdy bych ti nezáviděl a to, i když jsem slepý. Znám lidi mocnější, než by sis uměl představit. Víme všechno o tobě i tvých kolezích z Akatsuki. Víme vše o všem, co se stalo, co se právě děje, i o tom, co se bude dít. A teď okusíš moc jednoho z nás. Kuchiyose: Doton: Kuragari kara no kaijuu no jutsu!“ zařval Itteki, kousnul se do palce pravé ruky a udeřil dlaní pravé ruky do země.
Chvilku se nic nedělo, ale pak se začala země chvět a praskat. Náhle zem pod Ittekim popraskala a on spadl kamsi dolů.
Když se znovu objevil, tak stál na něčem děsivém. Připomínalo to obřího červa s bodci, které vytvářely pancíř po celém jeho těle. Vepředu měl tlamu, kterou, když ji otevřel, měl plnou dlouhých a ostrých zubů.
„Seznamte se. Tohle je Hojiru a támhle to dole Sasori.“ řekl Itteki a pousmál se.
„Dobře, tak tohle je moje poslední loutka.“ pronesl Sasori, odskočil od Ittekiho a Hojira, Chakrovým vláknem přitáhl záhadný svitek a otevřel ho.
Ze svitku vyvolal obrovskou loutku se čtyřma rukama, přičemž každá ruka byla zakončena ostrým kovovým kotoučem s dvoumetrovým průměrem. Nohy to prakticky nemělo, protože se to spodkem těla opíralo o zem. Hlavu to mělo podobnou s Kankurovou loutkou Karasu, až na to třetí oko.
„Bezva, konečně pořádný boj.“ řekl Itteki a utřel si čelo.
„T-to je obrovská loutka.“ řekla potichu Sakura, která si s Chiyo prohlížela užasle Sasoriho poslední loutku.
Hojiru s loutkou se pustili do boje, při kterém tříštili zbytky skrýše Akatsuki na prach. Itteki byl nyní ve značné nevýhodě, protože pro ovládání Hojira musel stát na jeho hlavě, zatímco Sasori stál v pohodě za tou loutkou a ovládal ji zezadu.
Hojirovi se podařilo po chvíli odtrhnout jednu z čtyř rukou té loutky a v zápětí ukázal Sasori jednu z jejích tajných zbraní.
Z pusy ta loutka vypustila plameny přímo na Ittekiho, který musel sklouznout po Hojirových zádech, aby se tomu vyhnul. Pak ho málem zasáhl jeden kotouč, kterému se naštěstí také vyhnul.
„Není zbytí. Budu to muset udělat trochu jinak, snad to vyjde.“ pomyslel si Itteki, vyhnul se dalšímu kotouči a uchopil pevně katanu.
Rychle vyběhl po Hojirovi, na jeho hlavu, pak přeskočil na tu loutku a na zem za ni, kde byl Sasori. Rozběhl se na něj s katanou namířenou na jedinou živou část v jeho těle.
A taky ji zasáhl. Proklál Sasoriho celou katanou, když si všiml, že Sasori také drží svůj meč, který protínal Ittekiho tělo v pase.
Ze Sasoriho vytékala fialová tekutina a Itteki vyprsknul krev. V ten moment ještě Sasoriho probodly dvě jiné loutky, jeho otec a matka, které ovládala Chiyo.
Chiyo a Sakura se během boje Ittekiho a Sasoriho přesunuly, aby mohly být nápomocné.
Zničehonic se ozvalo zadunění, protože Hojiru vyskočil a svou vahou rozdrtil nehybnou loutku. Poté se Hojiru vypařil pryč.
Sakura i Chiyo přiběhly blíž, aby vyléčily Ittekiho, který se potácel dozadu.
„Vypadá to, že jsme oba skončili.“ řekl Sasori a Itteki dostal naštvaný výraz.
„Nezemřu, kvůli takovému budižkničemu!“ křikl Itteki, rozlomil Sasoriho meč, obě části zabodl do Sasoriho a svalil se na zem.
Sakura a Chiyo k němu přiběhly a začaly ho ošetřovat.
„Neobtěžujte se. Zasáhl jsem životně důležitý orgán. V mžiku bude mrtev, dokonce bez zásluhy jedu. Ztratil mnoho krve. Jste Lékařské kunoichi. Měly byste si uvědomit, že jsem zasáhl místo, které se jen tak nezahojí.“ řekl Sasori a ještě se pokusil pohnout, ale i jeho zranění byla vážná.
„Zmetku! křikla Sakura a udeřila Sasoriho tak, že mu popraskala tvář.
„Pokračuj, mlať mě, ale jediné, čeho tím docílíš, je to, že si zraníš ruku. Vy ženský, jen marníte svůj drahocenný čas hloupostmi. Dokonce když moje babička, moje krev, měla konečně zemřít, necítil jsem nic. Moje srdce je jako mé tělo. Ona by byla jen jedna ze stovek, možná z tisíců, které jsem zabil. Stejně jako on.“ pronesl Sasori, ale nechápal, proč Chiyo pokračovala v léčení.
„Sleduješ mě pozorně a nechápeš, proč pokračuji, že? Už jsem dávno skončila s technikou první pomoci. Technika, kterou používám teď, není obyčejná hojící technika.“ řekla Chiyo, která koutkem oka viděla, jak ji soustředěně Sasori pozoruje.
„Cože?“ zeptal se Sasori a Sakura se otočila na Chiyo.
„Vkládám do něj svou životní energii. Je to Technika reinkarnace.“ vysvětlila Chiyo a Sakura i Sasori měli takový nechápavý výraz.
„Technika reinkarnace?“ zeptali se oba naráz, načež Sakura Sasoriho ještě udeřila.
„Byla to technika, původně určená pro tebe. Na záchranu tvého života, kdybys ji ovšem někdy potřeboval. Jenom já tuto techniku můžu používat. Pomocí této techniky jsem mohla navrátit život loutce. Ovšem za cenu vlastního života.“ vysvětlila Chiyo a Sasori se pousmál.
„Ty, Sakuro. Předtím než odejdu, udělám asi něco hloupého. Považuj to jako odměnu za to, že jsem od vás dostal výprask. Chtěla jsi přece vědět něco o Orochimarovi, ne? V poledne za deset dní běžte na most Nebe a Země ve Skryté Travnaté.“ pronesl Sasori a Sakura zpozorněla.
„Co tam?“ zeptala se nechápavě Sakura.
„Mám v Orochimarových podřízených špeha... Měli jsme se... tam.... setkat...“ dokončil svou poslední větu Sasori a svalil se na zem i s loutkami svých rodičů.
„Konečně je po něm.“ řekl potichu Itteki, který se probral.
Chiyo lehce poklesla v kolenou a Sakura ji chytila, aby nespadla.
„Babičko Chiyo, co se stalo? Myslela jsem, že Vás ta Vaše Technika reinkarnace měla zabít, výměnou za vdechnutí života do někoho jiného.“ pronesla překvapeně Sakura a Itteki se začal pomalu zvedat.
„Itteki mohl být jen vážně poraněný, ale mrtvý nebyl.“ vysvětlila Chiyo a s úžasem se dívala na Ittekiho, který vstal, jakoby mu nic nebylo.
„Děkuji vám oběma za pomoc a vyléčení. Kdykoli byste měly problémy, tak mě kontaktujte pomocí tohohle. Žijte v míru.“ řekl Itteki, dal Sakuře svitek a šel někam pryč.
Sakura a Chiyo byly z toho překvapené, ale usoudily, že jim značně vypomohl.
Itteki došel doprostřed pobořené skrýše Akatsuki a sebral tam svůj plášť. Poté přešel k jedné stěně a udělal několik pečetí.
Z rukou se mu objevilo světlo, a když zmizelo, tak na té stěně byl nápis: ´ Choukaku no Ken´. Poté zmizel i Itteki.
Pět set metrů od bojiště se potkal s tím mužem, se kterým i přišel.
„Tak jak?“ zeptal se muž a Itteki se chvíli rozdýchával opřený o strom.
„Sasori je mrtvý a ty?“ zeptal se následně Itteki a poznal okamžitě určitou rozpačitost u toho muže.
„Měl jsem vyrazit dřív, Deidara mi zmizel. Pojďme podat hlášení.“ navrhl muž a i s Ittekim zmizel pryč.
Yorochi a tým 4 šli tou dobou směrem ke Konoze, protože měli menší misi v malé vísce, spíše než víska, tak to byly čtyři domy, nedaleko od Konohy. V té vísce měli problémy s pár zloději, které vedl Yorochi za sebou svázané provazy.
„Doufám, že to dopadlo dobře.“ pomyslel si Yorochi, omylem škubl za provaz a tím povalil na zem všech jedenáct zlodějů, které táhl za sebou.
„Nestačí, žes nás dobil, ještě nás musíš zmrzačit cestou do vězení?!“ křikl na něj jeden z nich.
„Dairokkane, tohohle si chytil ty, ne? Udělej něco s tou jeho potřebou říkat vlastní myšlenky nahlas.“ řekl Yorochi a Dairokkan bez milosti omráčil dotyčného zloděje pomocí kovové tyče, kterou dostal od Yorochiho.
„Dnes jste odvedli skvělou práci, i když se Amaeru zpozdil. Myslím, že zítra by mohl být odpočinkovější trénink za odměnu.“ pronesl Yorochi a Amaeru i Seki byli nadšení, ale Dairokkan by raději trénoval tvrdě.
„Ale mistře...“ řekl Dairokkan a Yorochi ho zastavil ve smlouvání.
„Dobře, tak každému zítra podle jeho gusta. Kdo bude chtít, ať přijde a kdo nebude, tak ať zůstane doma, ale alespoň trochu cvičit budete muset i doma.“ řekl Yorochi a tenhle nápad se líbil všem třem.
Později toho dne, v noci, se Yorochi odebral opět pryč z vesnice. Tentokrát se objevil se svými společníky z jeho organizace v lese.
„Jak to dopadlo?“ zeptal se Yorochi a podíval se na Ittekiho, který se nakláněl na jednu stranu.
„Sasori mrtvý, ale mise s Deidarou selhala.“ řekl ten muž, který šel s Ittekim.
„Dobře s tím Sasorim a s Deidarou si zatím nelamte hlavu, určitě se ho taky zbavíme. Rozchod.“ pronesl Yorochi s dobrou náladou, že je jeden z členů Akatsuki mrtvý a i s ostatními zmizel pryč.
Yorochi se vrátil do Konohy a konečně si dopřál noc plnou klidného spánku, což byla první asi po čtrnácti dnech.