NARUTO: Věčné slovo hrdiny 2 část

2. Návrat a začátek cesty

„Hinato! Kde jsi to našla?“
Hinata začala vyprávět. Našla to prý na místě kde Naruto nejčastěji trénoval. Chtěla si to nechat než se Naruto vrátí, ale že prý to nakonec dá Sakuře. Slza stekla po tváři a spadla do koše.
„Sakuro, jsi v pořádku?“
„Ano. Děkuju Hinato. Moc ti děkuju.“ Objala jí a držela pevně, až se Hinata rozplakala taky.

Ten večer se Sakura v posteli prohrabávala Narutovími věcmy. Hinata našla jeho staré oblečení. V mikině byl v pravé kapse lístek s nákupem – RAHMEN. V kalhotách našla papírek od bombónu a fotku. Malá, vešla se do zadní kapsy. Byl na ní ještě malý. Byl na cestách s Jiraiyou a fotka obsahovala úžasný pohled na západ slunce. Narutův široký úsměv a Jiraiyovu vlídnou tvář. Rozesmálo jí to a taky rozbrečelo. Lehla si a objala jeho mikinu.

Ráno přilítla máma do pokoje.
„Sakuro! Neuvěříš jakou máš návštěvu. Vztávej a pojď dolů. Hned!“ Sakura se neobtěžovala s oblékáním. Nandala si Narutovu mikinu a šla dolů.
„Ahoj ty trdlo jedno moje.“ Objal jí. Silný stisk, který se pomalu povoloval jí nepřestával udivovat. Pořád měla ospalky v očích a teprve teď, když jí neznámý pustil a oddálil se, ho Sakura konečně poznala.
„Naruto?“
„N – Naruto!“ Skočila mu kolem krku a plakala štěstím.
„Sním?“ Odtáhla se se strachem, že je to zase jen jeden ze snů.
„Pokud vim tak ne, ale já asi jo... Vidim tě v mém oblečení.“ Zasmál se, ale to už byla Sakura zase přitisklá k jeho tělu. Máma se jen smála.
„Pozvala bych tě dál Naruto, ale budu radši když jí vytáhneš ven.“ Odešla zpět do kuchyně a Naruto odlepil Sakuru od sebe. Přiblížil se až se jim skoro dotýkaly nosy a řekl to nejhezčí co si od něj mohla přát.
„Všechno nejlepší Sakuro. Promiň že jsem nedorazil včera.“ Podrbal se ve vlasech tak, jak to kdysi dělával a zamyslel se.
„Měl jsem ještě něco nedořešenýho, tak jsem to nestihl.“ Odmlčel se.
„Běž se obléknout, mám pro tebe překvapení.“ pohladil jí po tváři a dal jí pusu na čelo. Nevěřícně zírala.
„Moc rád tě vidim. Jsi pořád krásnější jak tak pozoruju... Počkám venku.“ Otočil se a zašel za dveře. Sakura běžela do pokoje, upravila se, oblékla a vyběhla vztříc neuvěřitelnému ránu.

V tu chvíli se Kakashi připravoval za Tsunade. Volala ho.
„Zase mise... Zase sám.“ Podíval se na fotografii na parapetu.
„Chybíte mi. Ty časy mi chybí...“ Otevřel dveře a zamířil k Hokage.
„Kakashi? Kakashi?!“ volal ho Yamato.
„Čekej, jdu s tebou. Jdeš k Hokage, né?“ Přikývl.
„No, mám jít na misi.... Asi sám. Co ty?“
„Taky.“ Nevzrušeně dodal a koukl se do slunce. Věděl, že je hezky, ale jako by to i tak nestálo za nic.

Sakura si až teď všimla, že je Naruto vyšší, hezčí, mužnější a kupodivu i vypadal inteligentně.
„Naruto? Kde jsi byl? Celé čtyři roky jsi se neozval, nikdo tě ani neviděl.“
„Trénoval jsem... A tak.“ nechtěl se o tom bavit, byl zamlklý, ale usmíval se a tak to Sakura nechala stranou.
„Jsem ráda, že jsi doma Naruto.“ Usmál se.
„Kam jdeme?“
„Za Tsunade.“ Zpozorovala, že se Naruto ohlíží, jako by někoho hledal, nebo se něčeho bál.

Tou dobou už u Hokage byl Kakashi s Yamatem.
„No. Slyšeli jste. Máte misi a jste v pěti.“
„To je novina. Kdo jde taky?“ Ozval se Kakashi.
„Uvidíte, už by tu měli být.“ v tu ránu se ozvalo zaklepání.
„Ťuk, ťuk.“ Pohnula se klika a ve dveřích se objevila postava. Kakashi vyvalil oči a Yamato taktéž.
„Kdo to je?“ Ozval se Kakashi.
„Kony... Cestuje s Narutem.“ Oba s vyvalenýma očima odvrátili zrak z krásné ženy a hodili pohledy na Tsunade.
„Ahoj Kony.“ Ozval se za ní Naruto. To už se pohledy zase obrátily, tentokrát k Narutovi.
„Naruto?“ ozvali se naráz Kakashi a Yamato.
„Rád vás oba vidím.“ Usmál se Naruto.
„Kony, co jsi našla?“ Zavrtěla hlavou a stříbrné vlasy se zaleskly v raním svitu.
„Dočista nic. Možná se drží zpátky, protože jsme tu oba.“
„Možná.“ Ozval se Naruto až starostlivě.
„Smečka hlídá celou Konohu. Zůstanou až odejdeme.“
„Děkuju.“ Stiskl jí za rameno a přistoupil k psacímu stolu. Tsunade vzhlédla, neboť přece jenom vytáhl.
„Musíme jít už dnes.“
„Ale Naruto, smečk...“
„Kony vím co dělám.“ přerušil jí Naruto.
„Fajn. Jak myslíš. To abych radši počkala venku.“ Zavrčela a zavřela za sebou dveře.
„Dobře Naruto a řekneš mi aspoň víc podrobností?“ Až zoufale zaprosila Tsunade.
„Jdeme... Zbalte si a sejdeme se za hodinu u brány.“ Odpověď byla jasná – NE.

Sakura balila věci a přemýšlela jestli Naruto honil i Sasukeho a jestli to náhodou není kvůli němu. A co to převapení? O co jde? Dobalila a vyrazila k bráně.