Sharingan Hinata – část 2 – Ztrácení duše

Hanabi běžela ze schodů jako splašená, měla strach ze svojí vlastní sestry. Ne to přece nemohla být její sestra, ona by nic takového přece neudělala. Hanabi však nevěděla, že Hinata byla donucena okolnostmi udělat, co udělala. Co však mělo následovat? To nikdo nemohl vědět.
„Otče!“ Přiřítila se k němu do pokoje Hanabi.
„Co máš tak naléhavého, že mě vyrušuješ?!“ Zeptal se naštvaný Hiashi.
Byl naštvaný, protože jeho oblíbená dcera udělala velice nevhodnou věc. Na druhou stranu mu došlo, že se asi jedná o něco vážného, že ho tak z ničeho nic ruší. Začínal se bát, že nepřítel už je tady.
„Hinata... Hinata, má,“ snažila se říct Hanabi.
„Sharingan,“ dokončila za ni větu Hinata, která se z ničeho nic objevila za Hanabi.
Ta se jí lekla, protože si vůbec nevšimla, kdy přišla. Její otec, byl rovněž vyveden z míry jejím náhlým příchodem.
Nyní se mohl i sám Hiashi na vlastní oči přesvědčit o tak zjevné věci, jako že Hinatiny oči byly rudé. Avšak ať už to bylo jakkoli zkutečné nechtěl tomu věřit. Nakonec to však musel připustit. Co měl nyní dělat, jeho vlastní dcera byla de-facto zrádce rodiny. Nezbývala mu tedy jiná možnost, než se jí zřeknout.
„Proč jsi to udělala?“ Zeptal se stále šokovaná Hiashi.
„Přímý příkaz od Hokageho,“ odpověděla Hinata.
Ne ona neodpověděla, ona mu to pouze odsekla. Co se to s ní jenom mohlo u všech čertů dít. Její otec to nevěděl a ona si to zřejmě neuvědomovala. Ale i přes to všechno Hiashiho šokovalo, že jí takovou šílenost nařídil sám Hokage. A o to více jej zajímalo, kde Hokage přišel k té proklaté technice. Kde jenom mohl získat tak moc nebezpečnou techniku? Nevěděl a nyní navíc musel vyhnat Hinatu pryč z rodiny. Proč? Proč se to muselo stát. Tato nevyřčená otázka zůstávala nezodpovězena.
„Víš, co to znamená pro tebe?“ Zeptal se posmutnělý Hiashi.
„Nevím,“ řekla Hinata téměř lhostejně.
Nyní si mohla začít uvědomovat, že s jejím chováním není něco v pořádku. Jak dlouho ještě mohla trvat její arogance? A co se to s ní vlastně vůbec dělo? Ještě dlouho na to neměla přijít.
„Už nejsi více mojí dcerou! Už nejsi Hyuuga. Teď, když spolu nemáme nic společného, tak táhni z mého domu!“ Řekl rozzuřeně Hiashi.
Pravda však byla taková, že se muset tvářit tvrdě, aby se nerozbrečel. Proč? Proč musela jeho dcera odejít? Proč musel vyhnat svoji vlastní dceru, když se stala zrádcem rodiny z donucení? Ne, byl to rozkaz. Ale nebylo návratu. Jak moc chtěl plakat a zároveň i zuřit. Najednou začal doufat, že by šli staré zavedené tradice jejich rodiny změnit. Ale nakonec musel i toto možnost zavrhnout, protože ani on nemohl provést tak moc razantní změnu. Navíc by se o historii dozvěděli všichni, a jak by se pak zachovala vedlejší rodina? Mohl jenom tušit, jak tragické následky by to mělo, a proto nyní musel obětovat Hinatu, aby se mu pod rukama nerozpadl celý klan.
„To nemyslíš vážně?“ Zeptala se mírně vystrašená Hinata svého otce.
„Myslím to vážně slečno Hinato. A upozorňuji vás, neohánějte se našim rodinným jménem, protože vám už nenáleží,“ řekl Hiashi a chystal se Hinatu vyvézt z jejich rodinného sídla.
Nyní Hinata opravdu ztuhla. Nedokázala se pohnout, jak se její svět hroutil. Jak na ni ze všech stran doléhal neskutečný tlak. A ta úzkost na prsou, byla nesnesitelná. Co měla dělat? Nikdy. Nikdy, ani v tom nejdivočejším snu si nedokázala představit, že se tohle stane. Měla, co dělat, aby si udržela čistou mysl. To bylo to jediné, co nyní potřebovala a musela udělat, aby se nezhroutila.
Jediné, co měla dovoleno, bylo zabalit si nějaké věci, ale pak musela okamžitě odejít. Bylo to pro ni příšerné. Najednou se měla ocitnout úplně sama, bez jakékoli podpory, bez lidí, kteří ji milovali. Kde mohla najít útěchu.
„Proč, jsem zrádce rodiny?“ Zeptala se při odchodu.
„To vás nemusí zajímat,“ řekl Hiashi.
Teď teprve Hinatě došlo, že jí otec vyká. Ne, už to nebyl její otec, už nikdy více nepatřila do této rodiny. Do rodiny, kterou pomalu, ale jistě začínala nenávidět.
„Musí! Když už jste se mě zřekl, kvůli tomu, že jsem zrádce, tak bych ráda věděla, co je mojí zradou!“ Řekla přísně Hinata.
Samozřejmě tím jenom překrývala svoji zoufalost a neštěstí. Obranné postupy fungovaly dobře, jak u ní, tak i u jejího otce.
„To, že máš Sharingan, je tvoje zrada. A k tomu všemu se váže dávno zapomenutá historie. Ale asi bys to měla vědět,“ řekl Hiashi.
„Měla vědět, co?“ Zeptala se Hinata.
„Vědět, že Sharingan, byla původně technika na vysvobození se z prokleté pečetě, kterou má vedlejší rodina,“ řekl Hiashi.
„Hm. Ale pořád, tam nebylo ani slůvko o zradě!“ Začala se dopalovat Hinata.
„Poté, ti co použili tuto techniku a přežili, se rozhodli nám pomstít, za smrt tolika svých blízkých. Ano ta technika znamenala smrt pro dva lidi ze tří. Ale Uchihové, jak si začali říkat, dávali plnou vinu hlavní rodině. Proč? Protože to mi jim vyryli tu pečeť na čela. Nakonec se jim podařilo zabít několik starších, ale především téměř rozvrátili klan. To byla jejich zrada. Poté později tímto způsobem získalo Sharingan ještě několik lidí a ti byli kvůli minulosti vyhnáni z klanu jako zrádci,“ vysvětlil Hiashi.
„Sbohem,“ řekla Hinata a vydala se hledat si ubytování.
„Kéž by dnes kvůli ní plakala i obloha,“ říkal s Hiashi v duchu.

„A já se konečně mohla začít bavit,“

Téhož dne odpoledne si Hokage – Danzou nechal zavolat Hiashiho k sobě do kanceláře. Vypadalo to, že jejich jednání bude mít tragické následky. Ale i tak Hiashi musel přijít, protože to byl rozkaz.
„Možná tušíte, proč jsem vás zavolal,“ řekl Danzou.
„Předpokládám, že kvůli včerejším událostem,“ odpověděl Hiashi.
„Ano přesně kvůli tomu,“ řekl šestý Hokage.
„Co je s mojí,“ zarazil se Hiashi.
„Rád bych se zeptal na Hinatu,“ opravil se.
„Kvůli ní jsem vás však nevolal,“ zarazil ho Danzou.
„Ne? A proč tedy?“ Zeptal se Hiashi.
Původně si myslel, že se bude chtít Hokage přimluvit za Hinatu, aby ji vzal zpět. Ale Danzou nebyl tak laskavý člověk. Možná myslel na dobro své vesnice, ale způsobem jakým toho hodlal dosáhnout, byl více než krutý.
„Chci po vás jako hlavě klanu, abyste všichni použili tu techniku, co včera použila vaše dcera,“ řekl Danzou zcela klidně.
Toto byl opravdu pro Hiashiho šok. Hokage po něm právě chtěl, aby dvě třetiny jeho rodiny umřely. Byl snad šílený on nebo se zbláznil Hokage.
„To přece... To nemůžete myslet vážně!“ Děsil se Hiashi.
„Ale ano myslím. Nebo nehodláte uposlechnout můj rozkaz?!“ Přitvrdil Danzou.
Jeho slova vyrazila Hiashimu dech. Tohle bylo opravdové šílenství. Co měl dělat? Z toho, jak Hokage mluvil, mu vycházely dvě možnosti. Zradit Listovou a odejít i s celým klanem nebo zradit klan a použít tuto techniku. Byla to bezvýchodná situace. Čisté zoufalství.
„Já, ale tohle nemůžu udělat! Vždyť bych takhle nechal zemřít více než polovinu klanu!“ Zoufale křičel Hiashi.
„Ha. Nemyslel jsem si, že se budete chovat takto hystericky, ale budiž,“ řekl sice naštvaný, ale přesto zcela klidný Danzou.
„Rozumím, že chcete, aby Listová vyšla z nadcházející války jako vítěz, ale nebude stačit Byakugan?“ Zeptal se nyní v naději doufající Hiashi.
„Obávám se, že ne,“ řekl ledově Danzou.
A Hiashi opět mohl začít propadat zoufalství. Co se to jenom dělo? Nejdříve Hokage donutí jeho dceru riskovat život a použít tu techniku a teď chce po něm, aby udělal to samé i on s celým jejich klanem.
„Takže, jak to tak vypadá, budeme se muset dohodnout na nějakém kompromisu,“ oznámil náhle Danzou.
„Potřebuje i Byakugan!“ Řekl zoufalý Hiashi.
„Já si to uvědomuji, a proto tu techniku použije vedlejší rodina. Má přece za úkol chránit hlavní nebo ne?“ Navrhl Danzou.
Hiashimu se ulevilo, ale pak si uvědomil, jak strašný masakr bude následovat a že to při nejmenším znamená, že klan Hyuuga bude chudší o vedlejší větev. Následovalo Hiashiho zděšení nad jeho pocitem úlevy, protože by se mu nemělo vůbec ulevit.
„Vypadá to, že souhlasíte,“ řekl Danzou.
Hiashimu to už bylo částečně jednou. Rezignoval a začínal uvažovat o tom, co znamená pro něj, když donutí vedlejší rodinu jít na smrt.

„Tehdy nejspíše rozmýšlel nad sebevraždou, jedině tak si mohl zachovat svoji čest,“

Nyní se Hiashi vydal zpět domů oznámit vedlejší rodině jejich úděl v nadcházející válce. Ne on je šel poslat na téměř jistou smrt. Chtělo se mu z něj samotného zvracet, tak byl sebou znechucen.

„Co jsem měla dělat, byl ze mě bez*ák. Cha. Co jsem měla dělat? Chtělo by to najít, alespoň nějakou barabiznu na přespání, a aby mi nebyla zima. Měla bych snad zajít za Hokagem, aby mi dohodil nějaké to místečko. Začala jsem uvažovat o dosti šíleném nápadu. Co se takhle ubytovat u Uzumakiho? Možná bych ho nechala ještě chvíli žít,“

Hinata už od rána, kdy ji vyhodili. Ne, kdy se jí zcela zřekli, bloumala bezcílně v pomalu rekonstruující se Listové. Kam mohla jít? Co měla dělat? Neměla ani ponětí, co udělá za pár okamžiků a co by měla dělat celkově do budoucna.
Měla hlad, protože jí nenechali ani se nasnídat. Rozhodla se, že zajde na Barbe-Q a alespoň trochu se najíst.
Koho nepotkala? Na Barbe-Q byly tým Sedm a tým Gai. A jak jinak, než v plné soutěži. Opět soupeřili Gai s Kakashim v nějaké nesmyslné soutěži. Všichni pojídali maso rychlým tempem. Byli zrovna v nejlepším, když Neji zaregistroval, jak kolem něj bezduše proplula Hinata.
Z jeho pohledu to vypadlo, jako by ji něco trápilo. Neji se rozhodl, že se za ní vydá a odstoupí z beztak nesmyslné soutěže. Poplácal Leeho po rameni na znamení toho, že se má cpát i za něj a Lee se začal ještě více „snažit“.

„Hlad bylo to nejmenší, co mě v tu chvíli trápilo, ale já se úmyslně soustředila na nepodstatné věci, abych příliš netrpěla. Mohla jsem z toho zbláznit?“

„Hinata-sama,“ oslovil ji Neji.
Hinata prozatím mlčela. Ne, bylo slyšet její tiché vzlykání. Nejiho to trápilo, proto se musel dozvědět, proč Hinata pláče. Ale ze začátku jej zaujala Hinatina barva vlasů. Byly stejně černé, jako noc za novu, jako křídla havrana, který si jenom tak bez varování proletí nad vaší hlavou.
„Co to máte s vlasy, Hinata-sama?“ Zeptal se.
„Už mě tak neoslovujte Neji-sama,“ řekla skleslá Hinata.
Neji byl překvapen, jak jej oslovuje. Musel vědět přesně, co se stalo.
„Hinata-sama,“ snažil se Neji.
„Neříkala jsem ti ať už mě tak neoslovuješ?!“ Křičela Hinata.
Ne ona jenom nekřičela, ona i naříkala. Bylo z ní slyšet čisté zoufalství a to upoutalo pozornost i ostatních hostů restaurace.
„Tak, jak ti mám tedy říkat a hlavně proč?“ Zeptal se Neji a doufal, že se do něj Hinata nezamilovala.
„Ty vlasy,“ začala Hinata.
Stále stála k Nejimu zády a jeho to mírně znervózňovalo, ale nechtěl použít Byakugan, aby zachoval Hinatino soukromí a nezjistil, jaký má právě výraz ve tváři.
„Rozkaz od Hokageho,“ pokračovala Hinata.
„Hokageho?“ Podivil se Neji.
Neji si pouze mohl začít domýšlet, jaký mezi sebou mají vztah Hinata a Danzou. Jenom doufal, že si nevyžádal Hinatu jako milenku, když se dostal k moci a teď ji nenutí si barvit vlasy.
„To je to, co vás trápí? I když je Hokage, neměl by zasahovat do osobních záležitostí, jak obyvatel, tak ninjů z Listové,“ řekl Neji.
Tím se snažil Hinatě naznačit, že pokud má s Danzouem nějaký problém, on bude ten, který to vyřeší. Zároveň se ji také snažil uklidnit a poskytnout naději, pocit bezpečí a útěchu.
„A kvůli příkazu Hokageho se mě můj... Se mě Hyuuga Hashi zřekl,“ dokončila Hinata.
Jméno svého otce řekla se záští a pohrdáním. Jak moc se zatím změnila? Ale ona si to neuvědomovala, protože nyní byla zcela sama a to musela řešit.
„Hinata?“ Řekl udivený Neji.
Soutěž mezi Kakashim a Gaiem skončila ve chvíli, kdy slyšeli Hinatu křičet nějakou větu. Byli z toho mírně šokováni.
„Hinata,“ zkusil znovu Neji.
„Nech mě být Hyuugo!“ Řekla pohrdavě.
Nyní to byl Neji, na kom si vybíjela svůj vztek a zlobu. Ne, nebyl to jenom samotný Neji. Ona nenáviděla, všechny Hyuugy, protože se chovají tak snobsky a staví se nad ostatní. To bylo to, co ji nyní štvalo. Sice věděla, že Neji má o ni starost, ale ani tak nebyla schopna zapomenout na zášť, kterou nyní vůči němu chovala.
„Hinata-san?“ Chytil ji Neji za ruku.
„Jak se opovažuješ na mě sahat!“ Začala být hysterická Hinata.
Neji vůbec nerozuměl jejímu chování.

„Jak moc mě ten magor štval! V tu chvíli jsem ho chtěla upéct zaživa, aby trpěl! Co na tom? Už to nebyl můj příbuzný!“

Najednou si Neji připadal jako v ohni. Ne on hořel, sám to moc dobře viděl. Plály na něm plameny temné, jako Hinatiny vlasy. Okamžitě se povalil na zem a snažil se je uhasit, ale to nepomáhalo. Nyní mu plameny začaly konečně olizovat i obličej a on začal řvát.
„Uhaste mě! Tak sak*a uhaste mě!“ Křičel z plných plic a bolestí.
Okamžitě se k němu seběhli všichni přítomní ninjové a pouze na něj zírali, protože neviděli plameny, které mají hasit.
„Tak udělej něco Kakashi!“ Okřikl ho Gai.
Kakashiho v tu chvíli napadlo jediné možné vysvětlení, proč Neji tak vyvádí. Musel být chycen v genjutsu, jinak se to logicky nedalo vysvětlit. Pokusil se do Nejiho vložit vlastní chakru, ale ani to nezabralo.
„Proč, to nezabralo?“ Zeptal se sám sebe nahlas Kakashi.
„Co nezabralo?!“ Říkal vyděšený Gai.
„Neji je chycený v genjutsu a asi v hodně silném, protože jenom vložení cizí chakry ho neprobralo,“ vysvětlil Kakashi.
„Co tedy můžeme dělat?!“ Zeptal se nervní Gai.
Kakashi nic neříkal a odkryl si své levé oko, kde měl Sharingan. Po malé chvilce se mu podařilo dostat Nejiho z genjutsu, ale dost se při tom vyčerpal. Neji ležel na zemi, byl zcela v šoku, protože ta bolest, kterou cítil, musela být přece zkutečná!
„To genjutsu ve kterém byl vytvořil Sharingan! A to dost silný,“ řekl Kakashi.
„Sharingan?! Je tu snad někde Sasuke?!“ Řekl naléhavě Naruto.

„Stála jsem přímo před nimi, ale vůbec si mě nevšímali. Jako bych byla duch,“
„Očividně, nějaký maskovací mechanizmus nebo co to bylo, ale chytla jsem osm ninjů v genjutsu. Na první pokus to docela ušlo,“

Všichni se rozhlíželi, div se jim hlavy nevykroutily, ale viníka ne a ne najít.
„Proč vlastně Neji odešel od stolu?“ Položil otázku Sai.
Odpověď na tuto otázku by jim mohla vysvětlit, co se stalo Nejimu.
„Mám dojem, že šel za nějakou dívkou. Černé vlasy a trochu připomínala Hinatu,“ řekla Sakura.
„Myslíte, že si Neji myslel, že je to Hinata?“ Zeptal se Lee přítomných.
„Je to možné. Ale podstatnější je, že pokud to byla ona, kdo Nejiho uvrhl do genjutsu, tak to znamená, že se tady někde potuluje člověk se Sharinganem. A my nevíme, jaké má úmysly,“ řekl Kakashi.
„Hledá bydlení,“ řekla Hinata, která se jakoby z ničeho nic před nimi objevila.
Ale byla to opravdu Hinata? To nikdo s jistotou nemohl říct, protože přesto, že ta dívka měla stejnou tvář i postavu, tak měla havraní vlasy a její oči zářily rudě.
„Kdo sak*a jsi?!“ Zeptal se Kakashi a připravoval se na boj.
„To jsem přece já Hyu... Jenom Hinata,“ trochu posmutněla.
Všichni na ni civěli, protože nerozuměli, tomu jak nyní vypadá a kým je. Byli velmi překvapeni, protože se opět setkali se Sharinganem. Ale Hinata měla přece mít Byakugan, tak co se stalo? Na tuto otázku jim mohla odpovědět pouze ona, ale mohli věřit této osobě, která záměrně ublížila Nejimu, že je Hinata? Nezbývalo jim nic jiného než to risknout.
„Musí to být Hinata! I přesto jak vypadá, tak i z jejích rudých očí poznám, že je to ona,“ řekl Naruto.
„Naruto-kun,“ vydala ze sebe Hinata.
Byla neuvěřitelně ráda, že ji Naruto věřil. Dokonce ji to dohnalo až k slzám, jak moc byla šťastná. Ostatní jí však stále nevěřili, že je, kdo je. Jak je měla přesvědčit?
„Věřte mi! Je to opravdu Hinata,“ řekl Naruto.
„Vážně, tak proč, tohle udělala Nejimu?“ Zeptal se Kakashi.
Jak na tohle mohl odpovědět, vážně nevěděl. A začínal si uvědomovat, že se Hinatě muselo něco stát, protože začala takto vyvádět. Neji se pomalu začínal probouzet z mdlob, do kterých upadl díky Hinatě.
„Neji? Mohl by si za pomocí Byakuganu zjistit, jestli je to opravdu Hinata?“ Zeptal se Kakashi.
Nejimu se do toho dvakrát nechtělo, protože jednak byl vysílený a jednak nechápal, co je to za osobu před ním. Byla to Hinata nebo ne? Mohl by to velmi jednoduše zjistit, ale – ale on měl strach. Nakonec se však nedalo nic dělat a Neji musel potvrdit, že se doopravdy jedná o Hinatu.
„Dobrá, víme, že tato osoba je doopravdy Hyuuga Hinata, ale,“ začal konstatovat Kakashi.
„Už mě tak nikdy v životě neoslovujte! Z toho jména je mi zle, stejně jako z celého jejich klanu! Jak jsem ráda, že k nim už nepatřím!“ Zařvala Hinata.
Nikdo, ale vůbec nikdo nebyl schopen pochopit ba ani vysvětlit její náhlou změnu chování, avšak z toho co jim právě nyní řekla, usoudili, že ji z rodiny Hyuuga vyhnali. Dalo se jenom odhadovat, jak se nyní cítí a co to s ní udělalo.
„Proč? Proč se tě zřekli?“ Zeptal se Naruto.
„Kvůli mým očím!“ Řekla naštvaně Hinata.
„A jak je vůbec možné, že máš Sharingan?“ Pokračoval s dotazy Naruto.
„Ale, to jenom Hokage našel zakázanou techniku, díky které se Byakugan změní na Sharingan,“ řekla téměř ironicky Hinata.
„Ale proč jsi tu techniku požila?“ Divil se.
„No přece spolupracuji s Akatsuki a takhle se ze mě stal dobrovolník z donuceni! Alespoň, takto to vidí Hokage a proto mě použít tu techniku donutil,“ řekla zcela ironicky.

„Vypadalo to tak, že jsem se zcela pomátla, ale já se stále snažila nepřipustit si všechna fakta. Ale už jsem věděla, že se něco děje, ale nedokázala jsem určit, co je se mnou v nepořádku. Začínala jsem se děsit sama sebe,“

„Promiň,“ řekl Naruto.
Hinata v tu chvíli nechápala, za co se omlouvá, ale cítila se najednou nějak více klidná.
„Jestli chceš, tak můžeš zůstat u mě,“ řekl Naruto.
„Naruto!“ Snažil se ho varovat Kakashi.
„Kakashi-sensei, já prostě vím, že je to Hinata a věřím jí, ať už nyní vypadá jakkoli,“ řekl Naruto.

„Nikdo nebyl schopen udělat něco s jeho paličatostí a tak jsem si našla nové bydlení. A navíc přímo u Naruta doma! Jak já byla v tu chvíli šťastná,“
„Idiot! Nic jiného se na jeho hloupost říct nedalo, ale je fakt, že mě nemohl odhalit. Vlk v rouše beránčím, ano tak jsem si připadala. Byl to nádherný pocit, až mi z něj naskakovala husí kůže. Nyní už stačilo vyčkat jenom na vhodný okamžik a podříznout Uzumakimu ve spánku hrdlo. Nemohla jsem se dočkat, až přijde má chvíle,“