Naruto - Ultimativní zbraň 15

Naruto se s Jiraiyou vrátil z dlouhého dvou a půl ročního tréninku zpátky do Listové. Velmi brzy se setkal se starými známými.
Na ulici totiž potkal Sakuru, Konohamara, Moegi a Udona. Naruto se změnil, i když v některých věcech zůstal téměř stejný, hlavně, co se týká jeho perverzních technik. Vymyslel nějakou dokonalejší, ale než ji svedl předvést, tak dostal od Sakury pořádnou ťafku.
Sakura s Narutem chvilku třepala, jako s nějakou hadrovou panenkou, než se ozval nějaký divný zvuk. Jakoby zazněl hrom a Naruto s Jiraiyou se lehce lekli, protože na to nebyli zvyklí.
„Hej, co to bylo?“ zeptal se Naruto a rozhlížel se po obloze, kde nebyl ani mráček.
„No… to je jeden z členů ANBU, i když je trochu podivný. Víte, jaké vybavení obvykle mají ANBU, že? Tak tenhle nemá zvířecí masku, má prostě masku na ní otvory pro oči, okolo kterých má červený kruh, pak má namalovaný na té masce úsměv a ještě tam má trochu červené barvy. A taky, obvykle ANBU mají krátký meč, zatímco tenhle má normálně dlouhou katanu. Však ho uvidíš, je támhle.“ vysvětlila Sakura a ukázala na vysoký sloup tyčící se uprostřed Konohy, na kterém doopravdy stál jeden z členů ANBU.
„Půjdem se na něj podívat? Docela mě zajímá, tenhle strážce.“ řekl Naruto a zamyslel se nad tím, jestli je to jen ten jeden, či je jich víc, co takhle hlídkují.
„Naruto, nejdřív bychom měli zajít za Tsunade a říct jí, že jsme zpět.“ řekl Jiraiya a Naruto se zase projevil jako dítě, jelikož se šel podívat na toho ninju.
„Ah, Naruto. Možná jsi vyrostl, ale pořád jsi to ty, netrpělivý.“ pomyslel si Jiraiya a s ostatními šel za Narutem, který se pořád díval na toho z ANBU.
Ten člen ANBU stál na vršku toho dvacetimetrového sloupu a ani se nepohnul. Když se ale Naruto víc přiblížil, tak viděl, že ho ten ninja pozoruje. A jakmile byl Naruto u základů toho sloupu, které musely být zalité v betonu, aby sloup nespadl pod svou tíhou, tak ten člen ANBU seskočil dolu a dopadl přesně před Naruta.
Naruto si dotyčného prohlédl a zjistil, že vzadu má další dvě pouzdra, ze kterých čouhaly nějaké rukojetě.
„Vím, že jsme se neviděli delší dobu, ale měl bys mít tušení, kdo jsem, i když mám masku.“ řekl ninja a Narutovi byl ten hlas povědomý.
„Že bys byl, ne… Ale musíš to být ty.“ řekl Naruto a snažil se stále zjistit, kdo to je, i když už měl tušení.
„Takže to seš ty, Yorochi.“ vyhrkla Sakura, protože dotyčného poznala podle hlasu.
„Správně. Jak ses měl, Naruto?“ zeptal se Yorochi a sundal si masku jednotek ANBU.
Yorochi se moc nezměnil. Povyrostl podobně jako Naruto, takže byl pořád vyšší, nechal si akorát narůst delší vlasy a také měl samozřejmě tetování ANBU u levého ramene. Také neměl na ruce svůj prsten, který dříve nosil.
„Takže ses vrátil. Ten kluk měl přece jen pravdu.“ řekl Naruto a potřásl si s Yorochim rukou.
„Já si celou dobu myslela, že to jsi ty.“ řekla Sakura a Yorochi radši trochu couvnul, protože máchala rukama.
„Co tím myslíš?“ zeptal se nechápavě Naruto a podíval se na Sakuru.
„Yorochi se vrátil v ten den, který jsi ty odešel. Byl vážně zraněný a dotáhla ho sem Hiko. Před několika měsíci Yorochi dostal misi a zmizel. Přesně v tu dobu se tady ukázal právě takto oblečený člen ANBU, tak proto.“ vysvětlila Sakura, ale Narutův nechápavý výraz jen tak nezmizel.
„A jinak, zpět k tvé otázce. Šlo to, ale byl jsem pryč s Jiraiyou, takže jsme vymetali lázně.“ řekl Naruto a zasmál se.
„To není pravda. Svůj výzkum jsem prováděl jen občas, většinu času jsem tě trénoval.“ řekl naštvaně Jiraiya a všichni ostatní se zasmáli.
„Teď, když jste se vrátili, tak byste to měli jít oznámit Páté Hokage, ne? Půjdu s vámi a něco si zařídím.“ řekl Yorochi a s Narutem, Jiraiyou a Sakurou vyrazil k Tsunade, zatímco Konohamaru a jeho tým šli pryč.
Když dorazili před kancelář, tak se Yorochi pozastavil a ostatní se divili proč.
„Víte, nechám vás to zařídit a zatím počkám tady. Jo a pak na mě taky počkejte, potřebuju si s Pátou Hokage také něco vyřídit.“ řekl Yorochi, sedl si na zem a začal meditovat.
„Je ještě divnější, než dřív.“ pomyslela si Sakura a s Narutem a Jiraiyou vstoupila do Tsunadiny kanceláře, kde byla i Shizune.
„Zajímalo by mě, proč bábi Tsunade říká pořád Pátá Hokage.“ pomyslel si Naruto a zavřel za sebou dveře.
Yorochi seděl na chodbě a akorát slyšel zevnitř občas nějaké to slovo. Poslední, co slyšel, bylo, že Tsunade chtěla, aby Naruto prověřil své síly proti někomu.
Víc neslyšel, protože ho v rozjímání přerušili Shikamaru a Temari.
„Hej, jseš to ty, Yorochi? Dlouho jsme se neviděli.“ řekl Shikamaru a s Temari na chvilku zastavil.
„No, měl jsem nějakou práci.“ pronesl Yorochi a ukázal Shikamarovi masku ANBU.
„Takže jsi to byl ty. Já to věděl. Promiň, ale musím jít, musím u Tsunade něco vyřídit.“ řekl Shikamaru a s Temari vkročili do kanceláře.
„Je to určitě ten divnej kluk, kterýho jsme museli sem dovést.“ pomyslela si Temari při pohledu na Yorochiho a vzpomněla si, jak ho Gaara s Kankurem dovedli do vesnice na přání těch ninjů z Mlžné a potom jí o tom vyprávěli.
„Tu holku odněkud znám.“ pomyslel si Yorochi a pomalu vstal.
Rozhodl se, že už půjde dovnitř, a když tam vešel, tak viděl, jak Kakashi odchází oknem a všichni, až na Tsunade a Shizune, také opouštějí kancelář.
„Yorochi, copak ty tu chceš?“ zeptala se Tsunade s mírným rozhořčením v hlase, protože jí lehce naštval Kakashi.
„Víte, Pátá Hokage, jak dorazili zpátky Naruto a Jiraiya, tak bych chtěl odstoupit z funkce kapitána ANBU, jestli tedy můžu.“ řekl Yorochi a poklonil se.
„Nech těch zdvořilostí. Dobře, zařídím, aby se ti vrátila tvá původní hodnost a to jounin. Zrovna se mi totiž hodíš do mých plánů.“ řekla trochu zlověstně Tsunade a Yorochi očekával s napětím, co řekne.
„Víš, dnes ráno se nám vrátil jeden jounin z akce velmi poraněný. Několik týdnů, možná déle, nebude moci zastávat své povinnosti. Na té akci byl dobrovolně, protože se potřeboval zbavit tří problémů. Yorochi, ty jako jounin, povedeš jeho skupinu tří geninů.“ řekla Tsunade a Yorochi se zděsil.
„Tohle mi přece neuděláte, chtěl jsem být ve skupině s Narutem a místo toho povedu vlastní? A ještě navíc, když od ní jeden jounin radši utekl do těžké akce. A jestli jsou to letošní geninové, tak jsou jen o čtyři roky mladší, než já. To mi děláte naschvál, Pátá Hokage?“ zeptal se na závěr Yorochi a dostal kladnou odpověď.
„Ano. Sice jsi pro naši vesnici udělal hodně, ale už několikrát jsi utekl. Mohli jsme tě dávno prohlásit za ztraceného ninju, ale vždy jsme tě přijali zpět. To proto. A taky by sis tohle měl zkusit, jestli se chceš stát Hokagem…“ řekla Tsunade, ale Yorochi ji přerušil.
„V tom je háček. Naruto to chce, Konohamaru to chce, ale já ne. Pro mě by to byla smrt, celé ty dny jen něco vyplňovat, sedět za tím stolem, nikdy nejít na akci a jen se dívat, jak se ostatní z nich vracejí a…“ Yorochi radši přestal mluvit, protože viděl, jak Tsunade rudne.
„Nech toho a padej udělat to, co jsem ti řekla, nebo s tebou vytřu podlahu! Sejdeš se s nimi za půlhodiny před Ninjovskou Akademií.“ zařvala Tsunade a Yorochi raději odešel.
„Jasně, Shikamaru by mi mohl poradit, jak vést partu dětí.“ zamyslel se Yorochi a rozběhl se za ostatními.
Když je našel, tak šli Shikamaru, Naruto, Sakura a Temari ulicí a o něčem si povídali. Jakmile se přiblížil, tak slyšel, že mluví o hodnostech a že je Gaara Pátým Kazekagem.
„Takhle to je? Gaara se stal Kazekagem?“ zeptal se Naruto a zatnul pěsti.
„Úžasný! Já taky neprohraju! Já se určitě stanu Hokagem! Jen se dívej, Gaaro!“ pronesl vzápětí Naruto a ukázal na obličeje Hokagů vytesané ve skále.
„Tak asi přece jen trochu vyrostl.“ pomyslela si Sakura a pak si všimla Yorochiho, který stál u nich jako chudý příbuzný.
„A co ty, Yorochi, jakou máš hodnost?“ zeptal se Naruto a Shikamaru a Temari se lekli, když kolem nich prošel Yorochi.
„No… já… já jsem jounin, kapitán ANBU a právě mi Tsunade dohazovala místo Šestého Hokageho.“ řekl sklesle Yorochi a všichni čtyři se podivili.
„To chce odstoupit, že ti dávala možnost se stát Hokagem?“ zeptala se Sakura, ale Yorochi zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Ne, ale abych se stal pravým Hokagem, tak jsem dostal záludnou misi.“ řekl Yorochi a děla z toho tragédii.
„Povídej, povídej, jakou? Jakou misi? A mohl bych ji dostat taky, aby mi to pomohlo k titulu?“ začal se ptát Naruto a Shikamaru s Temari dostali otrávený výrazy.
„To je otravný. Opravdu se vůbec nezměnil.“ pomyslel si Shikamaru a čekal, co vypadne z Yorochiho.
„Dostal jsem na starost tři geniny, protože jejich mistr radši šel do smrtonosné akce, než aby se o ně zajímal.“ řekl Yorochi a všichni čtyři z toho málem spadli.
„Blbče, co je na tom hroznýho?“ zeptal se Shikamaru a Yorochi se zamyslel, jak by to řekl.
„To, že neumím učit. Že jsem jen o čtyři roky starší, než oni. Nebudou mě uznávat jako autoritu a budou jak z divokých vajec. Jen na to pomyslím, tak se to ve mě hejbe. Proto bych se tě rád zeptal, Shikamaru, jestli bys mi nemohl poradit.“ řekl Yorochi a Shikamaru dostal ještě víc otrávený výraz.
„Hele, já vedu Chuuninské zkoušky, sám toho mám nad hlavu. Právě teď musím jít s Temari něco zkontrolovat. Vem si na pomoc Sakuru, nebo Naruta, nebo nějakého zkušeného jounina.“ řekl Shikamaru a s Temari odešel pryč.
„Takže, Naruto, Sakuro, kdo z vás dvou mě půjde podpořit?“ zeptal se Yorochi, ale tušil, že se ani jeden z nich nepřihlásí.
„Yorochi, víš, my máme za chvíli zápas s mistrem Kakashim a nerad bych tam přišel pozdě, i když on asi přijde.“ řekl Naruto a se Sakurou odešel.
„Kruciž. Tohle je taky důvod, proč jsem se přidal k ANBU.“ zamumlal Yorochi a rychle vyrazil k Ninjovské Akademii.
Když tam dorazil, tak se ukryl, chtěl nejdřív vidět ty, které bude trénovat.
Jako první tam dorazila dívka. Byla nižší postavy, hubená a měla takový milý pohled. Měla dlouhé rudé vlasy a modré oči. Na sobě měla typické ninjovské boty, krátké černé kalhoty, světlemodré tričko s krátkými rukávy, ochranou čelenku měla nasazenou na čele, vaky se ninja potřebami měla vzadu, menší pouzdro na shurikeny a kunaie měla na levé noze a v ruce držela knížku.
Brzy po ní dorazil kluk. Byl vyšší, než ona, ale ne o moc, a statný. Měl černé vlasy na ježka a hnědé oči. Na sobě měl ninjovské boty, dlouhé maskáče, zelené tričko s krátkým rukávem, černé rukavice bez prstů, obvazy na předloktí, ochranou čelenku také na čele, dvě zadní pouzdra s vybavením a na pravé noze pouzdro na kunaie a shurikeny.
Poslední dorazil další kluk, který vypadal naštvaně a taky, že tam vůbec nechce být. Byl nižší, než ten druhý kluk a byl také hodně hubený. Měl krátké blond vlasy a zelené oči. Na sobě měl ninjovské boty, dlouhé tmavomodré kalhoty, bílé tričko s krátkými rukávy, řetízek na krku, ochranná čelenka mu čouhala z kapsy, zadní pouzdra mu chyběla a pouzdro na kunaie a shurikeny také neměl.
„Tak, ať to jde dobře a nezešílím.“ pomyslel si Yorochi, pokřižoval se a seskočil před ně.
„No to si ze mě děláš…“ řekl ten, který přišel poslední, jakmile uviděl Yorochiho.
„Ty chodíš ještě na akademii?“ zeptal se ten druhý kluk a vypadalo to, že to myslí vážně.
„Ne. A podle toho, co mi řekli, tak vy tři jste nyní pod mým velením.“ řekl Yorochi, který nebyl zrovna pobavený ze slov toho druhého.
„A ještě jednou, to si ze mě děláš…“ pronesl ten, který přišel poslední a druhý kluk ho zarazil.
„Počkej, je to nyní náš mistr, tak se musíme chovat uctivěji.“ řekl ten druhý a pousmál se.
„Zab mě. Zab mě. Zab mě. Zab mě. Zab mě.“ opakoval si v duchu Yorochi a podíval se na ty tři, jako vyoraná myš.
„Dobře tedy. Jsem nyní váš nový mistr. Má hodnost je jounin, což vám musí být jasné. Jelikož vy neznáte mě a já vás, tak to tu uděláme jako při prvním setkání s vaším starým mistrem, že se navzájem představíme, řeknem si zájmy a cíle a tak. No, a i když už jste geninové oficiálně, tak si stejně musím prověřit vaše dovednosti a tím pro vás vybrat nejlepší způsob tréninku. Jasný?“ zeptal se Yorochi a málem trémou spadl na zem.
„Ano, pane.“ řekl ten druhý kluk a Yorochi si začínal uvědomovat, že se podobá trochu Leemu.
„Takže, já jsem Yorochi. Splnil jsem už hodně misí, takže jsem dost zkušený, i když na to nevypadám. Můj jediný koníček je vylepšování mých dovedností a v budoucnu bych chtěl zničit Orochimara a Akatsuki.“ řekl Yorochi, aby se jim představil a ukázal na tu holku, aby udělala to samé.
„Jmenuji se Hyakuten Seki. Mezi mé koníčky patří studium a také vytváření iluzí, pomoci, kterých si dělám z ostatních šprýmy. A v budoucnu bych se chtěla stát dobrou kunoichi a Hokage, podobně jako toho dosáhla Tsunade. To je asi vše.“ řekla ta holka a Yorochi už přemýšlel nad tím, že by mohla být hodně dobrá v Genjutsu.
„Já jsem Kanabō Dairokkan. Stejně jako Vy, rád trénuji, abych se zlepšoval. Ale nechci být jedním z těch, co mají pouze svaly a v hlavě úplně vymeteno, proto se oddávám i učení. Mým snem je se stát Hokagem, či velice silným ninjou.“ řekl ten, který přišel jako druhý a Yorochi čekal, co řekne ten poslední.
„No, tak já se jmenuju Takaramono Amaeru. Zajímají mě pouze peníze mých rodičů, proto jsem i ninjou, jinak by mi ze Země Vody neposlali ani vindru. V budoucnu chci skoncovat s tím být ninjou a být prostě jen bohatý.“ řekl ten poslední takovým laxním tónem, čímž naštval Dairokkana.
„Jsi ostudou všech ninjů, ani nechápu, jak jsi mohl vystudovat akademii.“ křikl Dairokkan a Yorochi ho uklidnil.
„Ha, akademii jsem mohl vystudovat díky tomu, že jsi dodělal i ty. Říkej si, co chceš, ale jsi idiot.“ odpověděl mu na Amaeru a málem dostal pěstí.
„Klid vy dva, nebo vám s tím pomůžu, ale můj postup se vám líbit nebude.“ řekl Yorochi a odtrhl ty dva od sebe.
„Ty bys nevyhrál ani nade mnou. A ten tvůj cíl, zničit Akatsuki a Orochimara. Ty bys nevydržel ani dvě minuty proti jednomu členovi Akatsuki.“ řekl silácky Amaeru a Yorochimu se ve tváři objevil děsivý pohled.
„Vážně si myslíš, že jsem tak neschopný? Už mnohokrát jsem se potkal s Akatsuki. Dokázal jsem vždy s nimi držet krok, takže většinou utekli. Jednou jsem dokonce bojoval proti čtyřem naráz. Jo, a Orochimaru se mě bojí. Ale jestli si chceš proti mně změřit síly, budiž.“ řekl Yorochi a Amaeru se zasmál.
„Tebe porazím kdykoli a kdekoli.“ křikl Amaeru a rozběhl se na Yorochiho.
Už to vypadalo, že ho praštil, ale místo toho, aby se zastavil o jeho tělo, tak jím proletěl a zjistil, že to je jen normální klon, technika, kterou učí na akademii.
„I blbec by si všimnul, že to je základní technika.“ pronesl Yorochi a odněkud se tam objevil.
„Za to zesměšnění zaplatíš. Dageki no atama no Jutsu!“ křikl Amaeru, rozběhl se, zkoncentroval Chakru, těsně před Yorochim vyskočil a zasáhl ho hlavou do čela.
Efekt toho jutsu měl být, že by se Yorochi zapotácel dozadu s bolestí hlavy, ale Yorochiho čelo bylo natolik tvrdé, že Amaeru spadl na zem a chytil se za hlavu.
„To není fér, ty máš čelenku.“ křičel Amaeru a držel se za hlavu, která ho stále od toho úderu bolela.
„Jen se pořádně podívej, nemám.“ řekl Yorochi, odhrnul si pár vlasů z čela a ukázal, že doopravdy nemá čelenku.
Potom pomohl Amaerovi vstát a všechny tři odvedl za vesnici do lesa. Když se konečně zastavil, tak uviděl, že Amaeru a Seki jsou naprosto vyčerpaní, zatímco Dairokkan je v plné síle.
„Dobře, dáme si chvilku pauzu a během ní vám vysvětlím, o co půjde v tomhle mém minitestu. Takže, já pomocí jedné techniky vytvořím tři sta svých klonů. Náhodně dám devíti z nich jeden prsten. Poté klony pošlu do lesa a vy je budete lovit, jako nějakou zvěř. Vaším úkolem bude přinést mi minimálně jeden prsten. Když přinesete tři, tak vás naučím nějakou bomba techniku a když čtyři, tak vás splním nějaké přání, které bude v mezích norem. Kdo donese pět a víc prstenů dostane na budku, že nedal šanci svým kolegům. A kdo nedonese žádný, tak bude sloužit jako dobrovolník k ukazování mých technik a k jejich tréninku pro ostatní, a taky dostane na budku. Já budu celou dobu čekat zde. Ten, který mě napadne, aniž by hledal prsteny, tak dostane taky na budku. A ještě poslední věc. Snažte se ničit méně klonů, jen tolik, kolik bude potřeba. Každý zničený klon totiž objasní ostatním vaši taktiku a s každým dalším klonem to bude těžší a těžší. A teď to jdu tedy připravit.“ vysvětlil svůj test Yorochi, kousek popošel a použil techniku stínových klonů.
Doopravdy si vytvořil tři sta klonů a nepozorovaně dal devíti prsten. Pak nechal těm třem ještě pět minut na odpočinek, když se k nim zase vrátil.
„Na získání alespoň jednoho prstenu máte hodinu, ale doufám, že to budu moct ukončit dřív. Klony, rozchod. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva a jedna. No, teď vyrazte vy.“ pronesl Yorochi, když už klony byly pryč a Dairokkan vyrazil jako první, za ním šla Seki a jako poslední Amaeru, kterého musel kousek cesty odstrkat Yorochi.
„Začínám chápat, proč předchozí mistr šel na sebevražednou misi. Už teď bych udělal to samé, ale není nikdo, kdo by mi dokázal pořádně zavařit, krom nich.“ pomyslel si Yorochi, sedl si do trávy a začal meditovat.