Jen blázen věří na zázraky 05

Docela jsem se divila, když jsem se ráno probudila, čekala jsem že už budu dávno v pekle. Hm, chyba, ale kolik času mi ještě tak může zbývat?
Zatímco jsem si dopřávala sprchu, dumala jsem nad tím, jestli si ten řezník vůbec všiml cáru mých šatů, nebo jestli tohle je už jen formalita. Trpělivé vyčkávání než mě zprovodí ze světa. Těžko říct.

Kage, tiše seděl za neprůsvitným závěsem a čekal, až tam budem všichni. Uvažovala jsem zda nám dá rozkaz k zabití Yuri. Pokud ano, pak je to podivné. Pokud ne, tak tím pověřil někoho jiného nebo nakonec on nebude tím šéfem.
„Zrada od někoho, kdo by mě stát nejvíc při nás,“ začal kage.
Takže Yuri zradila? Nelíbilo se mi to, potkala jsem jí párkrát, nevypadala na to, že by šla proti vesnici. Proto se stala velitelkou Rootu, milovala vesnici a byla schopna za ní položit nejen život ale i ztratit duši. Aspoň to jsem si myslela.
„Yuri,“ pokračoval kage, „se bratříčkuje s nepřítelem, zabijte jí.“
Divné, kage řekl víc než obvykle. Důvod nikdy udávat nemusel, my jsme byli přeci jenom řezníci, kteří bez diskuzí splní jakýkoliv rozkaz. Zamyšlení ale nebylo moudré, když Ryuuki nám dal znamení k přesunu.

Pozorovala jsem Ryuukiho a snažila se přijít na to, co se mu honí hlavou. Nepochybovala jsem o tom, že se mu to nelíbí o nic víc než mě. Byla jsem si jistá, že Yuri zná, narozdíl ode mě.
„Ačkoliv máme rozkaz k zabití, stále je velitelkou Rootu, její podřízení jí jsou loajální, což nám činí komplikace a navíc, celá tahle mise je tajná. Podle plánu se z její vraždy obviní nějaký nukenin,“ promluvil Ryuuki bez jakékoliv emoce.
Samozřejmě, jeho rozkazy byly přesnější, taky byl u kageho vždy první. Jako velitele to byla jeho povinnost.
Nikdo na jeho slova nereagoval. Přesně tak, jak to mělo být.
„Kumo, sleduj hlavní základnu Rootu, když jí spatříš, nahlaš to,“ otočil se na mohutného muže v medvědí masce. Ten jen přikývl a zmizel v záplavě dýmu.
„Raione, její byt,“ pokračoval, jmenovanný se jen tiše uchechtl a tiše se vypařil.
„Suzu, druhou základnu Rootu.“
Muž s ptačí maskou jen přikývl a rozběhl se pryč.
„Nejlepší nakonec?“ Zeptala jsem se sarkasticky.
„Mesu,“ řekl tiše.
„Tak kam? Ó mocný veliteli?“ Nedokázala jsem potlačit jízlivost a upřímně, jsem ani nechtěla.
„Nijak zvlášť mi to neusnadnuješ,“ odfrkl si.
„No neřikej, že ti nikdo neprozradil, že život není snadný,“ ušklíbla jsem se, ačkoliv to nikdo nemohl vidět.
„Takže, co se přede mnou snažíš schovat, že jsi tak extrémně nepříjemná?“ Zeptal se s ledovým klidem.

Dostal mě. To bylo nemilé. Jenže jeho chladný tón se mi nelíbil, zněl jak loutka a loutkám nevěřím.
„Dostanu to z tebe jindy,“ v jeho hlase bylo pobavení a výzva, přesto právě to pobavení znělo děsivě, „podle všeho se teď Yuri často zdržuje u starších, budu tam, ty dávej pozor na tajný vchod do hlavní budovy Rootu.“
Chystal se přemístit. Pochybnosti a svědomí se ozvaly.
„Ryuuki,“ řekla jsem vážně.
Zarazil se a odpustil si jakýkoliv komentář k mojí náhlé změně.
„Už od včerejška vím, že to bude Yuri,“ začala jsem opatrně, „ a ty víš moc dobře, že ona zrádce není.“
„Rozkaz je rozkaz,“ povzdychl si, „a někdo zemřít musí, i když je kage nejspíš jen neskutečně paranoidní.“
„To ano, někdo zemřít musí, otázkou je, zda to musí být Yuri,“ konstatovala jsem.
Odpovědí mi bylo mlčení.

Zrovna když už jsem se chystala přemístit, tak promluvil, „teoreticky by to vyjít mohlo. Když jí kage považuje za zrádce a nalezená mrtvola bude někdo z jejích lidí a ona bude někde za horama...“ Začal.
„...tak to nikomu nebude připadat podezdřelé. Konec konců je velitelka,“ dokončila jsem to za něj.
„Musíme jí najít dřív než někdo z nás,“ konstatoval suše.
„A k tomu doufat, že bude ochotná nás vyslechnout a pak poslechnout,“ neodpustila jsem si zase jízlivost.
Otočila jsem se k odchodu, položil mi ruku na rameno.
„Nemůžu od tebe chtít takovouhle zradu,“ zašeptal.
„Ani nemusíš,“ s tím jsem setřásla jeho ruku a vytratila jsem se.
Problém byl v tom, že vysílačky jsme používat nemohli. To bychom museli na jinou frekvenci a kdyby někdo našel Yuri dřív, znamenalo by to konec.
Ryuuki nevěřil tomu, že je kage jenom paranoidní, z jeho tónu to bylo znát. Něco věděl a nepodělil se!

Zanechala jsem obviňování, taky jsem mu toho zrovna moc neřekla.
„Vidím jí!“ Ozval se Raion, „právě odněkud přišla.“
Sakra... Vždy pak dal Ryuuki povel k zabití, bylo to podle pravidel. Když to neudělá bude v podezdření, ale je to konec...
Nemoudře jsem se rozběhla k bytu Yuri. Nikdo nereagoval, Ryuuki nevydal žádný rozkaz. Ano, tohle se ještě dalo chápat. Přeci jen je to velitelka Rootu.
„Hlaš, kdyby se cokoliv dělo,“ ozval se Ryuuki.
Takže nejspíš budu u toho. Další prolitá krev.
Na střeše domu, kde měla Yuri byt jsem se setkala s Ryuukim. Odvrátila jsem hlavu a skočila jsem oknem do bytu. Šel za mnou. Měla byt vybavený asi stejně jako já. Nikde nic.

Došla jsem do koupelny. Raion s Kumou stály nad tělem zabaleném v ručníku. Zmařený život, i když byla velitelka Rootu, měla být bez emocí a citů. Teď už těžko říct, jak to všechno doopravdy bylo.
„Všimla si mě a zaútočila. Kdyby nepřišel Kuma, tak by mě dostala,“ oznámil Raion bez jakékoliv emoce. Ani lítost nad nesplněným rozkazem nebyla v jeho hlase. Dokonalá loutka.
„Běžte,“ poznamenal ledově Ryuuki.
Oba dva okamžitě zmizeli.
„Když už se má něco podělat, tak pořádně ať to stojí za to,“ ušklíbla jsem se.
„Jak jinak,“ souhlasil se mnou tiše.
„Nechat jí tu takhle je mi proti srsti,“ připustila jsem tiše.
„Neměla by sis otvírat pusu na špacír,“ upozornil mě stále poněkud chladně.
Odfrkla jsem si, „příliš dlouho se mi smrtka vyhýbala, možná že konečně nadešel čas,“ odvrátila jsem hlavu.

Nestačila jsem zareagovat, v jednu chvíli stál vedle mě a druhou jsem byla namáčklá na zdi a on byl nebezpečně blízko.
„Tohle už nikdy neříkej,“ zavrčel.
Odvrátila jsem hlavu, „to je rozkaz?“
„Mesu,“ znělo to jako povzdech.
„Ano, veliteli?“ Zavrčela jsem vztekle, tahle pozice se mi opravdu nezamlouvala.
Místo odpovědi si jenom povzdychl. Chytil mě za ruku a přemístil nás.