Cestovatelka: Šílená a nudnej 02

V pokoji Ariadne, kolem půlnoci, na Zemi
Snad každého by napadlo, že Itachi nebyl tím nápadem po tom, co se vzbudil zrovna nadšený, ale musel uznat, že si za to mohl sám.Stál vedle přeměněné Ariadne a když krátce zhodnotím jeho výraz, tak bych řekla, že je na smrt znuděný.
„Tak dělej!“ řekla netrpělivě Ariadne a lehce šťouchla do napůl spícího Itachiho.
„No jo...“ Uchiha cvrnkl opět do těla opravdové Ariadne a její duše se vrátila zpět do svého těla a slastně se protáhla.
„A jdu spát, tak si hlavně hlídej, abys nechrápal.“ Řekla Ariadne, lehla si a s naprostou vážností Uchihu ignorovala.
„A kde budu spát já?“ zeptal se po chvilce Itachi a začínal dost litovat, že na tenhle bláznivej návrh přistoupil.
„No to si vyřiď se svým šéfem, já mu říkala, že tě nemám kam dát.“ Prohlásila a dál si dost vybledlého Itachiho nevšímala.
„Někde spát musím!“ trval na svém.
„No fajn, ale pak mi dáš pokoj!“ řekla unavená a zároveň docela naštvaná Ariadne.
„Tak si vyber.Buď kůlnička, nebo moje za chvíli vyklizená skříň“
„To radši tu skříň“ povzdechl si.
„Fajn tak počkej, musím ji vyklidit,“ řekla Ariadne a vydala se směrem její skříně.
Po pěti minutách, Itachi v údajně velké skříni
Jestli tohle je velká skříň, tak já jsem princ z Persie! Tak tohle se asi honilo Itachimu hlavou ,když ležel ve skříni.Sice byl zvyklý na leccos, ale tohle bylo přeci jen trochu moc.Skříň sice byla prostorná, ale pro dvoumetrového ninju to bylo stejně málo.
Neděle ráno, Itachi se marně snaží vzbudit Ariadne
„Vstávej!Je ráno....“ volal na ni Itachi do říše snů.
„Jsou 4 hodiny ráno!“ přerušilo ho hnědovlasé stvoření zahrabané v peřině a hodilo po sharinganovi budík, který mu při spadnutí na hlavu ještě k tomu zadrnčel.
„Vstávej!Jestli se chceš něco naučit, tak musíš vstát teď, nebo to nikdy nezvládneme!“ přisadil si Itachi a neustále se snažil z Ariadne strhnout peřinu a tím ji donutil vstát.
„A kdo říkal, že se chci něco učit?!To ten tvůj praštěnej šéf si to vymyslel!“
Po menší hádce o to, jestli se půjde cvičit nebo ne, Ariadne vstala
„Jdu se umejt a ne že mě budeš špehovat!“
„To jsem úchyl, nebo co?“ ohradil se dotčeně Itachi a sedl si na postel, zatímco Ariadne odešla do koupelny.Z koupelny se ozývala tekoucí voda a nadávky Ariadne na nefunkční kohoutek.
Po 10ti minutách Ariadne vyšla z koupelny
„Co je?Proč se na mě takhle díváš?“ podivila se Itachimu udivenému výrazu upřenému na ni.
„Nic, jen vypadáš jako zmoklá slepice“
„No ty taky nevypadáš zrovna ideálně “ řekla a vyplázla na něj jazyk.
Pak ho poslala za dveře, že se bude převlíkat.
V kuchyni, u stolu
„Nechceš něco sníst?“ zeptala se Itachiho a přitom si pořádně zívla.
„Ne děkuji, už jsem jedl.“ Dívka strnula v pohybu směrem k ledničce a zakřičela:
„Nanííííí?! Tys tady v noci chodil a bělil ledničku?!“
„Měl jsem hlad a v té tvé skříni se ani nedalo spát!“ ohradil se Itachi a propaloval ji pohledem.
„Aspoň jsi se mohl zeptat!“
„A o co jsem se asi snažil?! Ale tys spala jak dřevo!“
„Fajn, ale doufám, žes tam aspoň něco nechal!“ podívala se do ledničky.V tu chvíli měla chuť vraždit.V té leničce nebylo zhola nic!
„Ty jeden!Kvůli tobě budu muset nakupovat o 5 dnů dřív!“
„No a kam půjdeme cvičit?“ snažil se vykroutit Sharingan.
„Nesnaž se měnit téma! Nedošlo ti ani u těch vajíček, že já chci taky něco jíst?!“
„Aspoň zhubneš.“ušklíbl se Itachi
„Tím chceš naznačit, že já potřebuju hubnout?!.“
Uchiha ji krátce sjel pohledem a pak jen zavrtěl hlavou.
„No proto, každopádně, budeš se mnou muset jít na nákupy“
„Ani mě nehne! Do žádnýho obchodu nejdu!“
„Neboj, tam tě nezavražděj.“
„To možná ne, ale já nikam nejdu!“
„Až budeš chtít trénovat, budeš muset.“
„Řekl jsem, že nikam nejdu a tím to hasne!“
„Fajn, tak si tu zůstaň, ale jestli se pohne jen zrnko prachu, tak je po tobě!“
„Fajn!“
Cestou do samoobsluhy
Hm začíná mě udivovat, s jakou chutí se s tím Uchihou hádám, asi mi to chybělo po tom, co naši odjeli......
„Dobrý den.“ Pozdravila zdvořile Ariadne a pokusila se o přívětivý úsměv a začala nakupovat potřebné potraviny.

Když už konečně dokončila předčasný nákup a zaplatila, vrátila se domů a zastihla Uchihu znuděného k smrti ležícího na pohovce jak právě čučí do blba a pokouší se komunikovat se svým schizofrenním já jak to pochytil od Zetsu.
„Jak se dařilo při nákupu?“ zeptal se Uchiha a pořád ještě neodtrhl oči od svého schizofrenního kamarádíčka.
„Nijak všechno proběhlo hladce, i když jsem brala jídla dvakrát víc než obvykle a přesto se žádná z těch od přírody zvědavých prodavaček na nic neptala. A jak se tobě daří komunikovat se svým schizofrenním kamarádíčkem?“
„Co takhle, kdyby sis ze mě přestala utahovat? Když to tu spolu máme vydržet po celou dobu mého nedobrovolného pobytu zde a trénování tebe tak bychom se měli naučit spolu vycházet.“ Pronesl Itachi jakoby to bylo nějaké rádoby moudro.
„Jestli chceš, abychom spolu vycházeli tak se snaž mi každou noc nevybělit ledničku.“
„Fajn příště si to uvědomím dřív“ kapituloval Uchiha.
„Dobře, tak kam půjdeme trénovat?“ zeptal se Sharingan a přitom už začínal přemýšlet o tom co to šílené stvoření zase napadne.
„No máme na výběr hned několik míst, na kterých nás nikdo nenajde a ani by neuvažoval o tom, že by tam vůbec někdo mohl být...“ Itachi na ni lehce vykuleně zíral a v duchu už vraždil svého vůdce, který ho do tohohle zatáh a taky toho, kdo má tuhle patálii na svědomí.
„...takže kam bychom teda šli?“ zeptala se Uchihy, který ji už jistou dobu nevnímal.
„Mohla bys prosím zopakovat ty místa?“ zeptal se Itachi, který byl na pokraji šílenství.
„Koukám, že udržet pozornost Uchihy je dost těžké. No takže si vyber: Hřiště starého kostelníka, Les bažin Břízky, nebo Tajná základna bezdomovců.“
„Ani jedno z toho nezní zrovna vábně.“
„Proto nás tam taky nikdo nebude hledat, protože pro normálního člověka je téměř nemožné se tam dostat.“
„Aha, tak nejdřív vysvětli proč se ty místa tak jmenujou.“
„No, jsou to moje osobní, ale výstižné názvy.
Hřiště kostelníka....to místo má docela zajímavý příběh.Když náš městskej kostel ještě nebyl na baterky tak tam měli kostelníka a ono mu ze dne na den tak nějak hráblo a on se oběsil na basketbalovém koši a od té doby tam už nikdo nechodil a nikdo to neudržoval, protože každej věřil tomu, že tam ten kostelník straší. Mám dojem, že tam pořád ještě visí to lano, na kterým se oběsil. Les bažin Břízky tam byly odpradávna bažiny kvůli velkému dešti a malé snaze to tam udržovat. Je tam spousta bažin a uprostřed je velká zarostlá pláň, ale myslím, že s tvými schopnostmi bychom se tam mohli dostat. A poslední: Tajná základna bezdomovců. To je poměrně nepřístupná budova u železniční trati, kde byl kdysi azyl pro bezdomovce, jenže časem město začalo mít slabý dny a muselo ty bezdomovce vystěhovat, jenže bezdomovci se tam nastěhovali znova hned jak zjistili, že ta budova se nepoužívá.
Tak si vyber.“ řekla a zaculila se jako kocour Šklíba z Alenky v říši divů.Itachi chvíli přemýšlel a pak se přiklonil k Hřišti starého kostelníka.
Na hřišti starého kostelníka, Ariadne Itachiho křísí z mdlob vzniklé z pohledu na lano starého kostelníka
Ta holka je naprosto šílená! Prej „myslim, že tam to lano pořád je“! Kdyby jsme neleželi v takové bryndě, zabil bych ji.
„Tak, nejdřív to tu budeme muset vyklidit.“ prohlásila po krátké úvaze poté, když se jim konečně podařilo se probojovat na údajnou pláninu, kde se oběsil starý kostelník. Uchiha už se nadechoval, aby mohl s pusy vypustit obří ohnivou kouli, ale naštěstí ho Ariadne včas zarazila.
„Přemýšlej, je to dřevo a dřevo hoří.“
„To to jako budeme odklízet ručně?!“
„Samozřejmě.“
„Ty si se zbláznila!“
„Ne to je pouze logika současného, obyčejného člověka.“
„Ta vaše logika na mě neudělala valný dojem.“
„To máš smůlu, chtěl si být nenápadný.“
„Odvolávám co jsem neodvolal včas.“
„První slovo platí, druhé leze z gatí.“
„Mě z gatí nic neleze.“ řekl a radši si to ověřil.
„Nechytej mě za slovo!“
„Já tě za nic nechytil.“ dělal blbého Uchiha ve snaze, že to šílené stvoření opustí od svého nápadu: odnést ten bordel ručně.
„Hele, nesnaž se ze sebe dělat blbýho, ty moc dobře víš o čem mluvím!“
„Fajn, odnesem to.“
Po celém dni odnášení klacků a jiného haraburdí odešli konečně domů
Jashine, jak já jsem vyřízenej. Přísahám, že až to tady skončím, tak si to někdo odnese a nebude jediný.
„Hele, co takhle se jít umejt? Seš celej zašpiněnej a teď se mi tu budeš válet na pohovce“
„Ty taky nejsi zrovna čistá.“
„Ale ne tolik jako ty. Koupelna je támhle,“ řekla neodbytně a ukázala na malá dvířka na konci chodby.
„No jo, už seš jak Konan.“ Zabručel Uchiha a poroučel se do koupelny.
To oblečení má celý špinavý, takže mu holt budu muset pučit něco od táty a mezitím to vyprat a pračka je mimo provoz, takže to budu muset prát ručně. To by jeden vraždil, kolik se toho dokáže za dva dny pokazit.

Když se Itachi konečně uráčil vylézt z koupelny, Ariadne spala na gauči a televize si taky zvesela hrála nějaký horor.
A kde budu spát jako já?! V tý její povedený skříni já spát nebudu ani omylem. A na zemi to asi taky nebude příjemný. Itachi si nakonec jen povzdechl a šel spát do jejího pokoje a televize hrála až do rána (to budou účty za elektriku)