Písečná bouře 14

„Takže vesnice má v podzemí zásobu pitné vody?“ zeptala se překvapeně Suki.
„Samozřejmě, kde sis myslela, že bereme vodu? Z rukávu?“ zasmál se Kankurou.
„No, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.“ připustila dívka zamyšleně.
„Vážně ne?“ zeptal se překvapeně, protože mu to přišlo naprosto logické. Když ale viděl její zamyšlený a snad i trochu naštvaný výraz, dodal: „Každá vesnice musí mít přívod pitné vody, buď z jezera, řeky nebo v případě pouště z podzemí.“
„Jo, to má logiku.“ přiznala Suki s úsměvem.
Kankurou ji chvíli nechal zamyšleně postávat, než se rozhodl přerušit tok jejích myšlenek: „Proč tohle vlastně Tsuchikage-sama začal?“
Suki odpověděla bez nějakého hlubšího zamyšlení: „Prý je starý a chce dořešit všechny nevyřešené spory a problémy, které se objevily během jeho působení.“
„Aha.“ řekl Kankurou, který nebyl připravený na tak rychlou odpověď.
„Proč se vlastně ptáš?“ oplatila mu zvědavě výslech.
„Víš, možná se to nezdá, ale já mám Temari rád a chci mít jistotu, že tam bude v pořádku.“ řekl váhavě.
„Temari má kliku, že má takového bratra.“ konstatovala s úsměvem Suki.
„Vážně si to…“ začal Kankurou, ale přerušil ho nový příchozí slovy: „Zdravím.“
„A…ahoj, Gaaro.“ vysoukal ze sebe Kankurou zmateně, protože bratrovu přítomnost ani v nejmenším nečekal.
„Zdravím Vás, Kazekage-sama.“ řekla zdvořile Suki a sama se musela podivit, jaký respekt u ní vlastně má.
„Co tu děláš?“ zeptal se jeho bratr dřív, než stihl Gaara cokoliv říct.
„Přišel jsem se za vámi podívat, doufám že vám to nevadí.“ odpověděl s mírným pokrčením ramen a vážnou tváří Kazekage.
„Ani v nejmenším, jen mě překvapuje, že tě vidím jinde než v kanceláři.“ odpověděl Kankurou trochu suše.
„To víš, taky musím občas na vzduch a tak jsem si říkal, že se podívám, jestli moc netrápíš našeho hosta.“ řekl Kazekage snad v legraci, i když to z jeho hlasu šlo poznat jen stěží.
„Já? To snad nemyslíš vážně. To ty jsi tu ten protivný.“ ohradil se jeho starší bratr.
„Já nejsem protivný.“ řekl Gaara opět tím nic neříkajícím tónem a Kankurovi tak nezbylo nic jiného než hádat, jestli se uvnitř zlobí nebo směje.
„Vy dva spolu nevycházíte?“ zeptala se Suki náhle a připomněla jim tak svou přítomnost.
„Vycházíme.“ ohradili se oba zároveň, což dívku rozesmálo.
„No, když už jsi tady, můžeš to za mě převzít, co ty na to?“ přerušil její smích Kankurou.
„Proč ne, ale kam jdeš ty?“ zeptal se ho Gaara téměř podezíravě.
„Chtěl jsem se ještě zastavit u Bakiho, chce se mnou probrat něco k radě.“ zodpověděl bez zaváhání Kankurou.
„Dobře.“ řekl Gaara a nechal bratra odejít.

„Co potřebuješ, Baki?“ zeptala se Temari zvědavě, když ji přišel navštívit bývalý sensei.
„Jen si o tebe dělám trochu starosti, však víš, v Kamenné to může být klidně past.“ zodpověděl její otázku bez zaváhání a s kamennou tváří, která jí trochu připomínala tu bratrovu.
„Nemyslím si, že by Suki něco skrývala. Přijde mi docela fajn, myslím, že by jsme mohli být kamarádky, snad až na fakt, že já odjedu a už se asi neuvidíme.“ řekla Temari s úsměvem a snažila se nenápadně vyčíst něco z jeho tváře.
„Dobrá, dám na tvůj úsudek.“ rezignoval pomalu Baki.
„Takže to je všechno?“ ujistila se Temari se zkoumavým výrazem.
„Ještě jsem se tě chtěl zeptat, jak je to s tebou a tím chlapcem z Lis…“ začal Baki, ale při pohledu do její vražedné tváře, raději zmlkl.
„Pletu se ti snad já, do tvého milostného života???!!!“ zeptala se velmi důrazně a naštvaně Temari a propíchla ho vražedným pohledem.
„Já žiju výhradně pro svou vesnici.“ řekl naprosto vážným hlasem Baki a nenechal se zastrašit.
„Tohle hlavně nikdy neříkej před Gaarou, nebo nebudu nikdy tetička.“ řekla unaveně blondýnka.
„Máš přece dva bratry.“ konstatoval klidným hlasem Baki a byl docela rád, že se uklidnila.
„To sice ano, ale nemyslím si, že by se Kamkurou o holky moc zajímal.“ přiznala Temari zamyšleně.
„Vím, že o tom nechceš ani slyšet, ale já ti to stejně řeknu: před tím neutečeš, nakonec si budete muset promluvit.“ řekl důrazně a Temari se na něj musela provinile podívat.
„Já vím, že ne, ale ta hádka byla dost ošklivá a já to s ním nechci řešit. Měli jsme si od sebe odpočinout a on místo toho chce přijet.“ postěžovala si Temari nasupeně.
„Máte vztah na dálku a vidíte se tak čtyřikrát do roka! Jak velkou pauzu si to vlastně představuješ?“ zeptal se trochu pochybovačně Baki.
„To je právě ten důvod, proč jsme se pohádali. Skoro se nevidíme a ono to nefunguje.“ řekla trochu váhavě Temari, protože si nebyla jistá, jestli ji pochopí zrovna chlap, který snad nikdy neměl rande.
„Odlož nebo zruš svůj odjezd do Kamenné, vy dva si musíte promluvit a čím dřív tím líp.“ řekl přísným hlasem a položil jí ruku na rameno.
„Jak to, že jsi si tím tak jistý?“ zeptala se trochu bezradně.
„Protože nic se nezpraví odkládáním, s každým problémem se nakonec budeš muset utkat a to dokud na to máš sílu. Myslel jsem si, že jsem tě to naučil.“ řekl s přívětivým úsměvem, který byl u něj tak vzácný.
„Naučil, jen já jsem na to už zapomněla.“ řekla a úsměv mu oplatila.