Záchrana života 08

Chodíme spolu

U Karin doma
Ráno se jako první probudila Karin. Pomalu se posadila a protáhla. Nahlas si zívla a ruku položila na místo, kde měla spát Sachiko. Když ale nic a nikoho necítila, tak začala rychle prohmatávat další část postele. Ale stejnak tam nikdo nebyla. Celou tu dobu měla otočenou hlavu, nechtěla vidět to prázdné místo. Nakonec ji prudce otočila na prázdné místo. Myslela na to nejhorší. Prudce vylezla z postele, obula si papučky a přehodila si přes sebe nějaký ten svetřík, co našla jako první. Seběhla co nejrychleji ze schodů do obývacího pokoje. Prudce otáčela hlavou z prava do leva. Koukla se před sebe a k jejímu údivu viděla ji, jak si spokojeně velebí na Kibově hrudi. Spadl jí kámen ze srdce. Hlasitě si oddechla, když viděla je dva, jak roztomile spolu vypadali. Potichoučku odcupitávala do kuchyně, tam postavila vodu na čaj. Zalila si čaj, vzala si něco na zub a sedla si k jídelnímu stolu.
Sachi se probudila s úsměvem na tváři na Kibově hrudi. Opatrně se pozvedla a koukla se na něho, jestli pořád spí. Když viděla, jak spokojeně oddychuje, tak se pousmála, dala mu letmí polibek na tvář a oparně vstala, aby ho neprobudila. Přikryla ho dekou a vydala se do kuchyně. Prošla kolem Karin a ani si ji nevšimla. Otevřela ledničku a vzala si mléko. Otočila se směrem ke stolu a zvedla hlavu. Celá s sebou cukla, až jí málem spadla láhev.
„Co, jak, jak dlouho tu jsi?“ Zeptala se celá v šoku Sachi.
„No pár minut, ale to je jedno. Co tu dělá Kiba a kdy jste se vy dva dali dohromady?“
„No… včera večer, když jsi spala. On přišel a… prostě se to stalo,“ dala ji odpověď“
„Detaily, detaily.“ Pobízela ji Karin. Chtěla vše vědět.
„Tak večer jsem se probudila a…,“ Sachiko vyprávěla celý příběh a Karin napjatě poslouchala.
Dívky se smály. Karin chtěla opravdu vědět všechny detaily. Pořád měla no jazyku samé otázky a Sachiko nestíhala odpovídat.
„Tak poslední otázka,“ Karin se na Sachi pousmála, „Jak líbá?“ Sachi na ni vykulila oči, tahle otázka ji zaskočila.
„Co?“
„No, jak Kiba líbá?“
„Proč?“ Zeptala se opatrně Sachi.
„Proč? Proč asi. Chci vědět všechny detaily i tyhle,“ usmála se.
„Líbá… fakt božsky,“ Sachi se nad vzpomínkou jak se spolem líbali, celá rozplývala.
Dívky se smály, ale nevšimly si, že Kiba už nespí, ale poslouchá je. Když slyšel její odpověď na otázku, tak se vítězně usmál. Vylezl ze svého „úkrytu“ a šel rovnou k dívkám. Ty si ho pořád nevšimly a dál se spolem bavily. Kiba obešel Sachi, až byl za jejími zády. Dal hlavu těsně vedle té její. Karin si toho všimla a hlasitě se rozesmála.
„Co? Co se děje?“ Zeptala se zmatená Sachi.
Karin nic neřekla, jen ukázala prsten vedle ní. Sachiko se zmateně otočila na místo, kam Karin ukazovala. Kiba toho využil a hned ji dál jeden něžný polibek. Sachi se vůbec nebránila. Karin to celé sledovala. Bylo to rozkošné je vidět.
„Óóóóó,“ řekla Karin s roztomilým obličejem.
Sachiko i Kiba se usmáli. Přisedl si k nim a připojil se do debaty. Všichni tři se společně nasnídali a vydali se ven. Kiba se vydal radši domů a dívky šli do práce.

U Kibi doma
Jen co vešel do dveří, už měl sestru za zadkem. Vyzvídala ho, jako kdyby něco provedl. Nenechala ani nadechnout a už byla další otázka.
„Řekls jí to?“ Zeptala se Hana. Kiba sklonil hlavu. „Takže ne,“ řekla smutně sestra, „no byla to tvoje volba. A co nějaké šťastné správy?“ Po téhle otázce se Kiba vítězně pousmál.
„Óóóóó, tenhle pohled znám. Ty s ní chodíš, že?“Pousmála se Hana
Kiba neodpověděl, ale jeho výraz mluvil za vše.
„No tak mi to vše pověz.“
„No jasně, ty jsi zrovna ta pravá, které bych to chtěl říkat.“
Hana se ušklíbla. Kiba ji úškleb vrátil a zas vypadl z domu, ale i s Akamarem, který na něho čekal v pokoji.

Kiba se procházel po rušné hlavní ulici. Všude samý hluk a spousta lidí. Nasedl na Akamara a společně se vydali do lesa na malý trénink. V lese byl stín a klid. Oba se vydali na malinkou pláň, kde věděli, že budou mít 100% klid na trénink. Když dorazili na místo, Kiba sesedl z Akamara. Postavil se naproti němu. Zavřel oči a soustředil se. Zhluboka se nadechl a ….
„Kibo, jsi to ty?“ Volal na něho kdosi z dálky. Postava se rychle přiblížila.
„Jo jsem to já,“ řekl dost podrážděným tónem.
„Co tu děláš?“
„Chtěl jsem trénovat, ale když jsi tu ty, tak to nepůjdu. Naruto,“ podíval se na něho vražedným pohledem.
„Taky tě rád vidím,“ Naruto chtěl, trocho uvolnit atmosféru. Kiba vzdychl.
„Co chceš Naruto, jak vidíš, chci trénovat,“ Kiba mu dával dost najevo, že nemá na něj náladu.
„Jen jsem ti přišel oznámit, že v 15:00 u Ichiraku ramen, bud´ tam,“ a bez dalšího slova zmizel.
Kiba čuměl jak rohlík z tašky, nechápal, co to mělo znamenat. Nestihl mu, ani odpovědět. Pak zakroutil hlavou a pustil se do svého tréninku.

15:00 Ichiraku ramen
Kiba šel pomalu, nikam nespěchal. Akamaru šel hned po jeho boku. Na ulici jako vždy bylo rušno. Došel ke stánku, ale nikoho, tam neviděl. Rozhlídl se prava do leva, ale nic. Vzdychl, měl tušit, že si z něho dělá Naruto jen legraci. Chvíli tam ještě čekal. Když ale mu došla trpělivost, otočil se a vykročil vpřed.
„Kibo, Kibo počkej,“ volal na něho, už dost známí hlas.
„Jdeš pozdě, Naruto, jako vždy,“ Naruto se ušklíbl, ale moc si toho nevšímal.
„Omlouvám se, ale musel jsem všechny sehnat,“ Naruto se poškrábal za hlavou.
„Počkej, počkej, jak to myslíš všechny sehnat?“ Kibovi se to hned nezdálo.
„No uvidíš,“ usmál se od ucha k uchu a mrkl na něj. Kiba se začínal bát.
„Nedělej to, děsíš mě.“
„Tak už pojď, všichni na nás čekají,“ Naruto vzal Kibu za rukáv a táhl ho pryč. Akamaru nechápal moc, o co jde, ale šel za něma.

Naruto táhl Kibu do jedné restaurace na konci hlavní ulici. Zvenku vypadala nádherně. Měla i před vchodem posezení. Vešli dovnitř. I zevnitř byla stejně nádherná. Kiba se rozhlídl a uviděl skupinku svých přátel, jak na něj mávají. Zamával jim na oplátku a Naruto už ho táhl k nim. Byli tam všeci jeho přátelé, tedy jenom kluci, holky chyběli. Sedl si kolem kulatého velkého stolku, aby všeci na něj viděli.
„To je otrava,“prohlásil Shikamaru.
„Tak, řekne mi někdo, co se to tu děje?“ Zeptal se Kiba, když nastalo trapné ticho.
„To bys nám měl říct spíše ty né?“ Ozval se Shino.
„Já nevím, o čem to mluvíte,“ Kiba opravdu nevěděl, co oni myslí.
„No ták, nedělej blbého, tvá sestra nám to řekla,“ odpověděl mu Naruto.
„Já ji asi vlastnoručně zabiju, až ji uvidí,“ řekl si v duchu Kiba
„No tak nám o ní všechno řekni,“ Lee byl strašně zvědavej.
„A co bych vám měl říct,“ Kiba je strašně rád škádlil.
„Jak dlouho spolu chodíte?“ Padla první otázka.
„Včera večer u ní doma, jsme se dali do hromady.“
„Sakra, a já se vsadil, že o panictví přijdeš až po mně,“ ozval se Naruto. Kiba po něm vrhl svůj pohled. Naruto se zazubil, poškrábal na hlavě a dělal, jakoby nic neřekl.
„Prohrál si, já ti to říkal.“
„Ale já s ní nespal,“ tohle Kiba skoro zařval a prudce si stoupnul. Všichni v restauraci se na něj podívali. Kiba trochu zrudnul a pomalu se zase posadil.
„Co, ty jsi s ní nespal?“ Zeptal se Lee, ať v tom má jasno.
„Ne, nespal jsem s ní,“ řekl už raději potichu.
„Ha, takže jsem ještě neprohrál,“ začal se Naruto radovat.
„Neraduj se, on má na rozdíl od tebe holku,“ řekl Shikamaru.
„Ale vždyť ho miluje Hi-,“ Lee to nestihl doříct. Protože mu Kiba dal ruku přes pusu.
„Kdo?“ Zeptal se Naruto. Moc mu totiž nerozuměl.
„Nikdo, nikdo on jen tak blábolí,“ Kiba se snažil zachránit celou situaci.
„Aha,“
„A kdy ji nám přestavíš?“ Zeptal se Lee.
„No…,“ Kiba nevěděl co říct.
„Co třeba hned, když jsme tu tak všeci po hromadě.“
„Sachi bude ještě v práci,“Kiba se z toho snažil vykroutit.
„Sachi, tak se jmenuje?“ Zeptal se Shikamaru.
„Jmenuje se Sachiko Kochihiki a je to obyčejná krásná mladá dívka,“ Odpověděl mu Kiba.
„Počkej, takže ona není ninja, ale normálně pracuje?“
„Jo,“ odpověděl s klidem Kiba.
„ Páni to bych to tebe neřekl, že budeš chodit s obyčejnou holkou.“
„Co tím chceš říct, Naruto,“ vyjel po něm Kiba.
„Nic, nemyslel jsem to špatně,“ začal se okamžitě ospravedlňovat.
„Co kdybychom ji šli navštívit tedy do práce?“ Chopil se slova Neji, který celou dobu jen poslouchal.
„Jo dobrý nápad,“ přidal se Shikamaru.
„Tak jdem,“ zavelel Naruto. Všeci se na něj podívali, jako na debila.
„Naruto vždyť ani nevíš, kde pracuje,“ setřel ho Shikamaru.
„Pravda, to ví jen tady Kiba,“ všeci se na něj podívali.
Kiba si vzdychl, „Jo tak jdeme, ať to mám za sebou. A kluci ne, že mě ztrapníte,“ podíval se na Naruta.
„Proč se vždycky všeci díváte na mě?“
„Já nevím z principu,“ odpověděl Kiba.
„Tak jdem,“ snažil se je Kiba pobídnout.
„No jo a kdo zaplatí účet?“ Zeptal se Shino.
„Pravda, zaplatí to ten, co tohle všechno vymyslel,“ všeci se opět podívali na Naruta.
„Jo já to zaplatím v klidu. Účet,“ zařval a zvedl ruku. Číšník hned přišel s účtem a dal ho Narutovi do ruky.
„Cooo? Kolik?“ Zařval Naruto když viděl účtenku.
„Do téhle restaurace už nikdy v životě nejdu,“ říkal Naruto se slzami v očích, když se díval na svojí prázdnou peněženku, ve tvaru žáby. Všeci se zasmáli a pokračovali dál.