Vychována Akatsuki 01 - Zachráněna zločineckou organizací? Jo, dala bych si!

Byla tma a z černých mraků začaly padat kapky deště. Všude kolem byly shořelé domy, z nichž ještě některé dohořívaly. Vypadalo to tu tak po apokalypse. Všude po zemi ležela bezvládná těla. Jen deset osob v černých pláštích s červenými mraky stály u těla malé dívky.
,,Hej, šéfe! Říkal jste, že máme zabít všechny, ale ona je jen v bezvědomí. Mám ji zabít? Víte, ona byla dost dobrá!" zeptal se blonďatý mladší chlapec, který kvůli svým dlouhým vlasům vypadal jako dívka. U jeho nohou leželo dítě. Mělo dlouhé hnědé vlasy s černým pramínkem na jedné straně. Na sobě měla růžové triko a černé kraťasy pod kolena a na rukou na každém zápěstí pásek. Jeden růžový a druhý černý. Na hlavě měla čelenku se znakem Konohy. Takže byla shinobi. Najednou se nad ní sehnul muž s oranžovými vlasy a piercingy v obličeji.
,,Ne, Deidaro. Vezmeme ji sebou. Vychováme z ní jednu z nás. Má k tomu předpoklady. Přesvědčíme ji, ať se k nám přidá. Ještě by neměla zemřít. Ne se svým talentem." řekl. To dítě mu přišlo roztomilé.
,,Jé! Budeme vychovávat dítě? A bude si se mnou hrát?" zeptal se nadšeně Tobi šťastný z toho, že nebude jediný s dětskou inteligencí. Deidara na to dítě koukal. Líbila se mu. Ten muž s oranžovými vlasy, zřejmě šéf jménem Pein, se vražedně podíval na Tobiho, který kvůli oranžové masce odkrývající jen jedno oko vypadal jako lidské lízátko.
,,Tobi? To dítě bude určitě chytřejší než ty!" křikl Pein a pokračoval: ,,Itachi, vezmi to dítě a vracíme se do sídla." V tom okamžiku se Deidara na Peina nechápavě podíval. Vždyť on ji našel. On by ji měl nést.
,,Ehm...šéfe! Myslím, že bych ji měl nést já. Itachi je docela vyčerpaný z boje." ozval se Deidara. Pein i Itachi se na něj otočili a když Deidara ucítil jejich zaskočené pohledy, zčervenal.
,,Itachi je v pohodě. Deidaro, jsi nejmladším členem Akatsuki a jsi silný. Vážím si tě, ale měl by sis odpočinout. Nevypadáš nejlíp." uzavřel to Pein a vydal se na cestu. Všichni ostatní ho následovali. Itachi dívku zvedl a chystal se za nimi. Jen se ještě otočil na Deidaru, který byl poslední.
,,Deidaro, nebuď naštvaný. Já to dítě znám, víš. Když mě bylo deset let a jí pět let, chtěl jsem si ji vzít. Až vyrostu. Třeba se mi aspoň něco splní." vysvětlil Itachi Deidarovi, protože si nevšiml, že se líbí i jemu. Deidara nasadil naštvaný pohled a celou cestu ho vpaloval Itachimu do zad.
,,Už další důvod proč ho nesnášet." pomyslel si Deidara. První důvod byl ten, že ho Itachi porazil, když si pro něj přišli Akatsuki. A kvůli prohře se k nim musel přidat. I když teď byl rád.

°°°O den později°°°

Tři osoby, které se před Akatsuki ukrývali za kamenem, vstali se svítáním. Všichni tři byli unavení a dost zranění. Jednou z nich byla dívka zhruba ve stejném věku jako ta, kterou Akatsuki odnesli. Měla kratší růžové vlasy a zelené oči. Dále tam byl modrooký blonďatý chlapec v oranžovočerné kombinéze a černovlasý kluk s černými oči a odhaleným břichem.
,,Musíme se vrátit do Konohy. Takhle zničení ji nenajdeme. Vrátíme se a Tsunade-sama si s tím už poradí." řekla růžovovlasá dívka blonďatému chlapci. Ten jen sklopil oči.
,,Máš pravdu, Sakuro. Ale mám o ní strach!" souhlasil a všichni tři se vydali směrem ke Konoze.

°°°V Konoze°°°

Do kanceláře Hokage vtrhl chlapec jménem Naruto. Jeden z těch tří.
,,Babčo Tsunade! Ihned nám dej záchrannou misi. Jinak ji zabijí. Ona totiž Konohu nezradí!" křičel Naruto po Hokage. Blonďatá Hokage se postavila.
,,Naruto! Nekřič tu tak. Koukni se na sebe. Ihned běž do nemocnice. Potom mi podáte hlášení o misi. A neplácej hlouposti. Nerozumím ti!" rozhodla Hokage.
,,Na to není čas! Musíme ihned odejít najít..." začal znovu Naruto, ale zmlkl, když viděl udivený výraz Tsunade. Do dveří totiž vstoupila Sakura podepírající Saie.
,,Proboha. Měním příkazy. Sakuro! Hlášení hned. Potom nemocnice." řekla zděšeně Tsunade, pátá Hokage Konohy. Sakura se nadechla a spustila.
,, Byli jsme v Květinové vesnici, když v tom na ní zaútočili Akatsuki. Všech deset. Celou vesnici vyhladili i když jsme se snažili ji ubránit. Štěstí, že jsme přežili. Naruto, Sai a Kaya byli vážně zranění. Kaya nejvíce, na pokraji smrti. Vzala jsem Naruta a Saie a schovala je za kámen. Chtěla jsem se vydat pro Kayu, ale najednou u ní byli všichni Akatsuki, vzali ji a odešli. Uchiha Itachi ji nesl. Potom jsem vyléčila ty dva a vrátili se zpět tady." podala hlášení Sakura.
,,Sakra! Zatracení Akatsuki!" zaklela Tsunade a práskla rukama do stolu. ,,Vy tři jděte do nemocnice, až se vyléčíte, půjdete na průzkumnou misi. Detaily později. A bez keců, Naruto!" dodala. Naruto, i když otráveně, se vydal se Saiem a Sakurou do nemocnice. Po cestě mlčeli.

°°°Po dvou týdnech v sídle Akatsuki°°°

Malá dívka s hnědými vlasy a černým pramínkem vypadala, jakoby spala. Pomalu s zhluboka dýchala. Opět u ní seděl mladý kluk s červenými vlasy a léčil ji. Kolem jeho ruky byla zelená chakra a léčila její vážná zranění. Skoro zemřela, kdyby jí nechodil každý den léčit. Dneska doléčil poslední zranění. Už jen spala. Počítal s tím, že se nejdříve zítra probudí. Odešel.
Po chvíli si ale dívka zprudka sedla. Zabolely ji čerstvě zahojené rány, vykřikla bolestí a znovu ulehla. Ten křik přivolal vůdce Akatsuki. Přišel k ní do pokoje a sedl si tam, kde před chvíli seděl Sasori.
,,Konečně jsi vzhůru. Měli jsme o tebe strach. Pomalu se posaď. Kdo jsi?" zeptal se slušně šéf s oranžovými vlasy a s piercingy. Dívka se na něj koukala a snažila se vzpomenout. Zaujal ji ale jeho plášť. Černý s červenými mraky? Kde jen ho viděla? Když v tom ji to došlo. Akatsuki. Zločinecká organizace plná vrahů. Se strachem v očích se od něj odsunula dál.
,,A...Akat...Akatsuki? Vy mě...zabijete? Já si totiž nic nepamatuju. Žádné informace. Jen moje jméno." koktala dívka. Pein, neboli vůdce, se na ni udiveně podíval. Překvapilo ho, že si pamatuje je, ale nic jiného.
,,Ach, dítě. Nezabijeme tě. Myslíš, že kdybychom chtěli, tak tě léčíme a necháváme v tomto pokoji? Tak jo, představím se první. Jsem Pein, vůdce a zakladatel této organizace. Je mi dvacet osm let a jsem ze skryté Deštné vesnice." řekl s úsměvem. Dívka mu uvěřila a usmála se nazpět.
,,Já jsem Kaya. Je mi...je mi...patnáct let? Ano! Patnáct let. A jsem z...z...nevím." řekla sklesle. Pein se zase usmál.
,,Jsi z Konohy. Viděl jsem čelenku." odpověděl za ní.
,,A co teda se mnou chcete dělat?" zeptala se Kaya se strachem po chvilce ticha. Pein se zatvářil tajemně a pak ďábelsky, až z toho Kayu zamrazilo. Potom se Pein zasmál a Kayi došlo, že ji jen strašil.
,,Chceme, aby jsi se přidala k Akatsuki. Viděl jsem tě bojovat a málem jsi sama zabila jednoho našeho člena. Udělala jsi na nás dojem. My vlastně nejsme tak špatná organizace, která jen vraždí a ničí. Děláme to pro mír, což ale ostatní nechápou. Myslí si, že jsme špatní. Ale pro mír potřebuješ oběti. Tak co, přidáš se?" zeptal se s nadějí v hlase Pein. Kaya chvíli mlčela.
,,Já? Přidat se do Akatsuki? Ke zločincům, kterých se všichni bojí?" vypadala zmateně. A najednou...,,Ano! Paráda! Naučíte mě nové techniky? Uděláte mě silnou? Kolik vás tu je a vezmou mě ostatní mezi sebe?" křičela nadšeně jednu otázku za druhou. Teď vypadal zmateně Pein. ,,Tak rychle se rozhodla? Je kromě Tobiho jediná, která má z toho vážně radost." pomyslel si.
,,Jsem rád, že ses tak rozhodla. Je nás tu deset a s tebou má organizace jedenáct členů. Všichni už o tobě ví a nijak jim to nevadí. Někteří jsou i šťastní. Vychováme si tě a vycvičíme. Staneš se jednou z nás." řekl nadšeně Pein. Měl opravdu radost. To dítě bylo zvláštní. Měl pocit, že ji tam potřebují. Kaya se usmívala. Už se nebála po tom, co jí řekl.
,,Pojď. Jdeme se seznámit. Zavedu tě dolů do společenské místnosti a všechny svolám." oznámil vůdce. Vedl ji dolů po schodech do přízemí a zavedl ji do velké místnosti s obrovskou pohovkou, plazmovou televizí a bílým chlupatým kobercem. Vůbec to tam nevypadalo jako někde v sídle zabijáků.
,,Posaď se tady na chvíli. Zajdu pro ostatní." řekl a posadil ji na pohovku. Odešel. V místnosti seděli další tři lidé. Blonďatý kluk, docela hezký, potom černovlasý kluk s tajemně krásnými oči a starší chlap s černou maskou přes obličej a podivně zelenými oči. Všichni na sobě měli Akatsuki plášť. Ten černovlasý ji někoho připomínal. Jakoby ho někdy viděla. Díval se na Kayu jako na obrázek. Ten blonďatý se na ni sladce usmíval a ten zelenooký na ni vykuloval oči. Jakoby čekal na to, co udělá nebo řekne.
Po chvíli přišel Pein s ostatními a přikázal jim si usednout. Ujal se slova.
,,Tak bando, tohle je Kaya, je ji ptnáct let a je z Konohy. Více si nepamatuje, ale většina ji viděla v boji. Je novou členkou Akatsuki." ukázal na Kayu a pokračoval směrem k ní ,,Jediná dívka, kromě tebe, je Konan. Je jí dvacet šest let a je ze skryté Deštné. Je to má kamarádka od dětství. Vaří nám a uklízí. Miluje origami a říká se jí Boží anděl. Vedle tebe sedí Tobi. Chová se jako dítě a určitě s ním zažiješ hodně legrace. Více o něm nevíme. Ani nevíme, proč tu je." Tobi se usmál.
,,Tobi is good boy." řekl a Kaya mu úsměv oplatila. A Pein pokračoval.
,,Vedle něj sedí Hidan. Je ze Skryté vesnice v horkých pramenech. Je mu dvacet dva let a je tak trošku nesmrtelný. Věří v Jashina. Moc se s ním nebav. Je hodně sprostý a ještě tě nakazí." zasmál se Pein a Hidan taky. ,, Vedle něj sedí Kakuzu. Je ze Skryté vodopádové a je mu devadesát jedna let. Miluje peníze a je to naše švadlena. Zašívá upadlé končetiny. Pracuje s nesmrtelným Hidanem, protože ostatní spolupracovníky zabil. Další je Sasori. Ten, co tě léčil. Je to náš lékař a loutkař. Pochází se Suny a je mu...je mu...dvacet let." po tomhle se Sasori spokojeně usmál. Vypadal ale ještě mladší. Pein pokračoval.
,,Vedle sedí Deidara. Naše skoro holka." při tom se Deidara zamračil ,,Je ze Skryté kamenné a je mu sedmnáct let. Miluje umění a svoje výbuchy. A je to ten, kdo tě našel. Ta poloviční ryba je Hoshigaki Kisame. Pochází z mlžné a je mu třicet dva let. Je to jeden ze Sedmi šermírů z mlžné. Jeho meč je Samehada a žere chakru. Vedle něj je Uchiha Itachi. Je z Konohy jako ty a je mu dvacet let. Má Sharingan a používá převážně velmi silná genjutsu. Mimochodem, vyvraždil celý svůj klan kromě mladšího bratra." řekl Pein.
,,Peine-sama, tu poslední informaci jste říkat nemusel." řekl dotčeně Itachi. Najednou se ze země objevila zvláštní květina a uvnitř byl dvojbarevný člověk.
,, No a ještě Zetsu. Málem jsem na něj zapomněl. Je to hlavně špeh a uklízeč mrtvol. Má dvě osobnosti. Bílá je ta dobrá a černá ta špatná. To jsou všichni. A ještě něco. Dvě osoby se přihlásili o to, že se o tebe budou starat a pomůžou ti v prvních dnech. Vybral jsem Deidaru, protože ten je ti věkově nejblíže a to on tě našel. Ve všem se obrať na něj nebo na mě." dokončil seznamovačku Pein. Deidara se vítězně pousmál a Itachi zdrceně hleděl na Kayu.
,,Tak co, Kayo-chan, potřebuješ teď něco?" zeptal se slušně Deidara.
,,Ano...SPRCHU!" usmála se Kaya. Deidara zčervenal při představě, že čeká před koupelnou než se Kaya vysprchuje. Zavedl ji teda ke koupelně. Divil se, proč má na sobě pyžamo, ale nic neříkal.
,,Tady Kayo. Počkám, hmm." řekl a Kaya s úsměvěm prošla kolem něj a zavřela dveře.
,,Všichni jsou tak odlišní a zároveň nebezpeční. Jsou úžasní. Ještě si s němi užiju legraci." pomyslela si Kaya.

°°°Po dvaceti minutách°°°

,,Ehm...Deidaro-senpai? Nevíte kde mám oblečení?" zeptala se Kaya. Deidara se na ní otočil a uviděl ji jen v ručníku, s mokrými vlasy a v papučkách s králíčky. Zčervenal a podíval se jinam.
,,Když ona je ještě roztomilejší než normálně." pomyslel si.
,,Půjdeme se zeptat Konan. A neříkej mi senpai. Jsem jen Deidara, ano?" řekl a ještě pořád se díval jinam. Vydali se ke Konaninému pokoji.
,,Ten Deidara. Nechová se jako mládež normálně. Možná to je tím, že tady byl nejmladší a musel se rychle učit. Ale je opravdu zajímavý a hezký. Líbí se mi." pomyslela si Kaya a usmála se. Když byli u Konaniného pokoje, Deidara zaklepal.
,,Vstupte." ozval se krásný ženský hlas. Oba vstoupili a Konan se udiveně podívala na Kayu. ,,Jen v ručníku? To ještě nezná naše chlapce. Zvláštní ale, že Deidara se nechová jako obvykle." pomyslela si Konan.
,,Asi chcete oblečení od Kayi, že?" zeptala se a ani nevzhlédla od origami růže, kterou dělala.
,,Co jiného asi, hmm...!" řekl arogantně Deidara.
,,Jé! To je nádhera." křikla Kaya s nadšením k papírové růži. Konan se usmála a podala ji jí.
,,Nech si ji." řekla s vlídným úsměvem a podala ji růži. Oblečení hodila po Deidarovi, aby Kaya mohla nést růži. Deidara se vtipně zatvářil a vzal to, co spadlo a odcházeli. Kaya ještě poděkovala.
,,Nemáš za co, dítě. Kdyby už tě štvala přítomnost těch našich zabijáků, klidně přijď pokecat." řekla ještě. Kaya se usmála a spolu s Deidarou vyšli k pokoji Kayi. Cestou si prohlížela růži. Byla tak krásná.
V pokoji se Kaya převlékla. Deidara samozřejmě čekal venku.
,,Deidí? Už můžeš dovnitř." křikla na něj Kaya.
Ten překvapený oslovením vešel dovnitř a ve dveřích zkameněl. Vypadala ještě nádherněji než tu noc, kdy ji v tom viděl poprvé. Nedivil se ani Itachimu, že si ji chtěl vzít. Vyzvala ho, ať si sedne k ní na postel a povídali si.
,,Deidí? A co je to za budovu. Je hodně hezká.A ty pokoje! Jako zámek nebo hrad." zeptala se.
,,Ano. Je to zámek. Kdysi tady bydlela královská rodina, ale kvůli válce se odstěhovali a nechali to tu vybavené. V králově pokoji je samozřejmě Pein. V královnině Konan. Ty jsi v pokoji princezny. A král měl dva syny. Jejich pokoje obývám já a Itachi. Ostatní jsou v pokojích pro hosty nebo pro služebnictvo. Nevyužíváme ale všechny pokoje. Je jich tu hodně, ale je pravda, že jeden slouží jen jako pokoj pro Sasoriho loutky." vysvělil Deidara. Kaya oněměla tím, co slyšela. Zámek? Pokoj princezny? Cítila se jako v pohádce.
V tu chvíli ji něco napadlo.
,,Deidí? Ukaž mi to tvoje umění výbuchu. Prosím!" žadonila. Deidara zase zčervenal a kývl. Dal si ruku do jedné kapsy a jeho ruka začala žvýkat. V tu chvíli si Kaya všimla, že má pusu na dlani. I na té druhé. Přišlo ji to strašně legrační. Potom ta ruka vyplivla rozžvýkaný jíl a Deidara z něj vymodeloval malého ptáčka.
,,Jů! Ten je roztomilý. Deidí! A co ten výbuch?" užasla. Deidara otevřel okno a ptáčka pustil ven. Když byl dostatečně daleko, spojil ruce do pečetě a zařval: ,,KATSU", což znamená výbuch. A ptáček vybouchl. Kayi naprosto zářily oči. Tohle ještě nikdy neviděla. Deidara byl spokojený. Potom koukl na hodinky.
,,Kayo? Budu muset jít. Za hodinu je trénink. Přijď pak do společenské místnosti. Zatím ahoj." rozloučil se, usmál se a odešel.
,,Ahoj Deidí!" odpověděla s úsměvem Kaya. Byla šťastná. Opravdu. Je tu se samými vyjímečnými lidmi. Podívala se k okna. Nadechla se čerstvého vzduchu. Všimla si, že pro sídlo Akatsuki je toto místo jako stvořené. Kolem louky, na které stál zámek, byly husté lesy. A navíc, sídlo chránila bariéra.