Sasukeho přání (1/2)

Sasuke mlčky hleděl do tmy. Soustředil se. Soustředil se na své největší přání a hromadil chakru. Pak začal skládat pečetě. Pomalu. Jednu za druhou. Nechtěl nic nechat náhodě. Složil poslední pečeť a něco tiše zašeptal. Zablesklo se mu pod očima. Zavřel je a natáhl před sebe ruce. Nenašel žádnou překážku. Udělal krok, dva, tři. Zamotala se mu hlava a zazdálo se mu, že padá.
Rychle otevřel oči. Stál na sluncem zalité louce. Chvíli mu trvalo, než poznal své okolí. Byl necelý kilometr od konohy. Rychle se vydal na cestu. Musel se přesvědčit, že jeho technika zabrala. Ještě před branou ho předběhl černovlasý chlapec.
„Hej! Sasuke-kun! Stůj!“ ozvalo se mu za zády. Na chvíli si pomyslel, že se jutsu nepovedlo a že na něj za chvíli zaútočí. Pak ale uslyšel pokračování.
„Jestli do pěti minut nebudeme doma, nedostaneme od matky večeři.“ Nějaký mladík se hnal za raubířským klučinou.
„Itachi?“ hlesl Uchiha nevěřícně, když viděl svého bratra.
„Héé?“ mladý Sasuke zatahal návštěvníka z budoucnosti za lem košile. „Vy znáte mého bratra?“ Než stačil Sasuke odpovědět, přiběhl Itachi a chytil nejmladšího Uchihu.
„Omlouvám se,“ uklonil se. „Můj bráška je někdy nezvladatelný.“
„To nevadí,“ usmál se mistr sharinganu. „Byl jsem přesně takový,“ pocuchal své mladší já ve vlasech a jen on sám věděl, že říká absolutní pravdu.
„Vy jste z našeho klanu?“ všiml si Itachi malé značky na Sasukeho zádech. Nejmladší Uchiha se toho hned chytil.
„Oji-san,“ zase začal tahat za košili, „jak se jsmenujete?“
„Jméno?“ Sasuke se musel zamyslet, ale nemohl si dovolit mlčet moc dlouho, tak plácl první jméno, co ho napadlo. „Naruto. Uchiha Naruto.“ Musel se pousmát, jak zvláštně to znělo.
„Nikdy jsem o vás neslyšel,“ nakrčil Ita podezřívavě čelo.
„To proto, že jsem byl dlouho pryč,“ usmál se. „Hodně dlouho.“
„Néé, oji-san, nemohl by jste jít s námi? Když přivedeme hosta, tak určitě nepůjdeme spát bez večeře.“
„Sasuke! Přece nemůžeš hned otravovat někoho, kdo se právě vrátil domů,“ pokáral ho starší bratr.
„Ale mě to vůbec nevadí. Vlastně tu ani nemám za kým jít.“
Itachi tedy přikývl a zaujal vůdčí místo na cestě do klanu.
Po cestě bylo úplné ticho. Itachi toho nikdy moc nenamluvil atak se Sasuke ani nesnažil o konverzaci.
Když vešli do tolik známého domu, začal ceremoniál představování a Sasuke přemáhal touhu rodiče obejmout.
Během jídla vládlo důstojné ticho, občas přerušované žvatláním malého Sasukeho. Jeho budoucí já tomu nevěnovalo moc pozornosti dokud nezaslechl dva zásadní pojmy: ,zítra‘ a ,první den na akademii‘. Doufal, že bude mít trochu víc času. Ž e bude mít čas pobýt s bratrem a s rodiči. Teď bude muset jednat rychle.
Z dumání ho probralo jeho malé já.
„Oji-san, půjdete se mnou cvičit?“ maličký spojil ruce do prosebného gesta, ale hned byl zastaven matkou.
„Sasuke-kun! Neotravuj našeho hosta.“
„Ale mě to nevadí. Naopak. Rád prověřím, jak talentovaný ninja z něj roste.“ Vstal od stolu a uklonil se své hostitelce. „Děkuji mnohokrát za večeři.“ A už byl tažen ven nedočkavým dítětem.
Postupně nezkušenému Uchihovi objasnil všechny triky, které znal. I přes to, že věděl, že ráno si z toho bude pamatovat sotva třetinu. Spokojeně sledoval, jak Sasánek vrhá jeden kuani za druhým v dokonalém rytmu a pak si ho zavolal.
„Sasuke-kun? Chceš slyšet to nejdůležitější pravidlo ninjů?“ Dítě jen dychtivě kývlo a přisedlo si k němu.
„Víš, to nejdůležitější není síla ani statečnost. Ani nic podobného. To nejdůležitější jsou přátelé. Nikdy nikomu nesmíš dovolit, aby se postavil mezi tvé přátele a tebe. A nejlepší přátelé jsou většinou ve tvé vesnici. I kdyby se stalo cokoliv, nesmíš zradit svou vesnici, rozumíš mi?“
„Maličký jen fascinovaně kývl.
„A teď utíkej spát. Zítra máš velký den,“ vyslal ho na tu nejdůležitější noční misi. Sám se taky na jednu vydal. Musel zastavit Itachiho než provede první krok ke zkáze.
Zachytil ho akorát když vycházel z domu. Srovnal s ním krok. Itachi mu věnoval mírně podrážděný pohled.
„Jdeš za kámošem?“ zeptal se zkusmo Sasuke.
„Co je vám do toho?“
„Promiň Itachi, ale nemůžu tě nechat to udělat,“ chytil ho za rameno a sharinganem se mu zhluboka podíval do očí. Itachi mu vydržel docela dlouho vzdorovat, ale stejně nakonec síle techniky podlehl.
Sasuke ho držel ve svém vězení až do samého rána. Pomocí genjutsu mu vsugeroval, že se mu povedlo jeho přítele zabít a pak že se sešel s Madarou. Sasuke to dělal s hroznou nechutí. Nechtěl bratrovi ubližovat a k tomu ho sharingan tolik vyčerpával.
I přes to si ráno nedovolil spát. Byla tu ještě jedna věc, kterou chtěl udělat. Osoba, kterou toužil navštívit a přesně věděl, kde toho člověka najde...