Sasukeho tým 7 – část 1 – Seznámení

Uběhlo několik měsíců, co se Naruto vydal hledat mír. Jeho přátelé se začali vracet do normálního života, ale všem se zdálo, že slunce nad Listovou svítí nějak méně. Celý svět vstupuje do nové éry. Mír, který je výsledkem války, se stále daří udržovat díky Narutově snaze. Stále zde však zůstávají osoby, které na stálý mír nevěří a snaží se jej rozbít. Toto je úkol mladých ninjů, musejí proti takovýmto lidem zakročit.
„Sasuke, i když jsi získal hodnost Jounina teprve nedávno, tak ti přidělím tým geninů. Normálně bych je dala Kurenai, ale ta je na mateřské, tudíž máme nedostatek schopných lidí.“ Řekla Tsunade.
„Nedá se říct, že bych z toho byl dvakrát nadšený, ale co můžu dělat.“ Řekl jí na to Sasuke.
„Popravdě řečeno, můžeš jenom přijmout, protože je to ROZKAZ!“ Rozčílila se Tsunade.
„Dobře.“ Lekl se Sasuke. Přibližně věděl, co za ránu by mohl schytat, takže si další odmlouvání rozmyslel.
„Dostaneš na starost Tým sedm.“ Řekla Tsunade.
„Jak nostalgické.“ Řekl Sasuke.
„Marš, ať tam jenom tak zbytečně nevysedávají. A vymysli si pro ně nějaký test, abys zjistil co v nich je.“ Rozkázala Tsunade.
Sasuke už ani nepípl a okamžitě se vydal do akademie vyzvednout si svůj tým. Když tam došel, tak si všiml, že Iruka je ještě ani nezačal rozdělovat, proto se rozhodl, že prozatím počká na chodbě a bude poslouchat pootevřenými dveřmi.
„Všichni co jste tady, tak jste odmaturovali. Nyní vás rozdělím po trojicích do týmů.“ Řekl Iruka svým studentům.
Postupně říkal čísla, až se dostal k číslu sedm. Než řekl jména těch, kteří jej budou tvořit, trochu si zavzpomínal, když to říkal naposledy.
„Tým sedm Suzume Itazurana, Yuki Shiro a Taura Kurai.“ Řekl jména Iruka. „Tak tyhle tři poklady dostane Sasuke, vlastně proč ne, jsou jim celkem podobní. Snad to nebude mít tak tragický průběh jako minule.“ Přemýšlel. Poté ještě řekl jména členů ostatních týmů a vysvětlil svým studentům, aby zde počkali, než si pro ně přijde jejich mistr.
Když Iruka vyšel na chodbu, uviděl tam Sasukeho.
„Co tu děláš tak brzo Sasuke?“ Zeptal se ho Iruka.
„Rozkaz od Hokage-sama.“ Řekl odměřeně Sasuke.
„Chápu, takže tě seřvala.“ Řekl Iruka chápavě.
„Asi tak nějak. Počkejte Iruko, co mi můžete říct o mém týmu?“ Zeptal se Sasuke.
„Že se máš na co těšit.“ Usmál se odcházející Iruka.
„Jde se na to.“ Zhluboka se nadechl Sasuke a vešel do třídy.
Okamžitě se spustil šepot mezi jednotlivými studenty.
„To je ten Uchiha.“, „Snad nebude mít nás.“, „Slyšel jsem, že je hrozný.“, „Bože ten je, ale pěkný.“ Takovéto a mnohé podobné věty poletovaly po třídě.
„Vy jste všichni srábci, když se ho bojíte. Jen se dívejte, já se ho vůbec nebojím!“ Pokřikovala po třídě jedna zrzavá dívka.
„Naruto. Je doslova jako Naruto.“ Říkal si v duchu Sasuke.
„Bude tu jenom tak postávat nebo řeknete, který tým máte!“ Stále se rozčilovala ta stejná dívka.
„Vypadá to, že se nemusím představovat a taky hodně z vás se mě bojí nebo nenávidí.“ Řekl Sasuke a všichni okamžitě ztichli. Všichni, až zrzavou dívku, která neměla chvíli stání.
„No ták, ať se můžu zasmát těm, které máte.“ Řekla.
„Víte slečno, jak tady na mě pořád pokřikuje, tak mi připomínáte mého kamaráda, Uzumakiho Naruta. Slyšeli jste někdo o něm?“ Zeptal se Sasuke.
„Jistěže, je to hrdina z Listové, který porazil Peina a ukončil válku. Ale všichni mě sledujte, jak ho překonám!“ Říkala stále ta samá zrzavá dívka.
„Dobře váš názor je mi jasný. Tak ať se tedy můžete zasmát, těm, kteří budou v mém týmu. Můj tým je tým číslo sedm.“ Řekl Sasuke.
„Cože! To né!“ Chytla se za hlavu zrzavá dívka.
„Vím, přesně jak se cítíte, taky bych vás radši neměl v týmu, ale rozkaz Hokage-sama je rozkaz, kterým se musíme řídit. Takže prosím Tým sedm pojďte za mnou.“ Řekl Sasuke.
Z lavic se zvedla ještě jedna dívka a jeden kluk a všichni tři se vydali za Sasukem. Chvíli jenom tak šli, ale pak si ti tři začali mezi sebou něco povídat. Sasuke se jejich rozhovoru moc nevěnoval.
„Jsme na místě.“ Oznámil Sasuke.
„A co tu budeme jako dělat?!“ Zeptala se zrzavá dívka.
„Řeknete mi, jak se jmenujete, co máte rádi, čeho chcete dosáhnout a tak podobně. Začněte třeba vy.“ Ukázal na zrzavou dívku.
„No dobře. Jmenuji se Suzume Itazurana, obdivuji správné lidi, takže vás ne a ráda bych překonala Uzumakiho Naruta.“ Řekla Suzume.
„Nejsem zrovna rád, že mě nesnášíte, ale to se snad časem změní, až uvidíte, kdo jsem. A teď vy.“ Ukázal Sasuke na jediného chlapce ve svém týmu.
„Jmenuji se Yuki Shiro, rád bych později vstoupil do jednotek ANBU, ale zároveň bych se rád dožil vysokého věku a rád hraji shogi. Osobně proti vám nic nemá, protože znám důvod toho co jste dělal.“ Řekl Yuki.
„Děkuji já naštěstí nyní díky Narutovi vím, že hnaní se za pomstou nemá žádný smysl. A vy jste?“ Zeptal se Sasuke druhé dívky.
„Já jsem Taura Kurai, nemám přímo žádný sen, ale toužím najít odpovědi po tom, kdo jsem a odkud pocházím.“ Řekla Taura.
„Výborně. Nyní bych se měl představit asi já.“ Řekl Sasuke.
„Ne nemusíte.“ Řekla Suzume.
„Jsem Uchiha Sasuke. V minulosti mým jediným cílem, bylo pomstít můj klan, tak že zničím Listovou, ale jak už jsem řekl, tak díky Narutovi jsem pochopil, že pomsta a nenávist jsou slabosti a ne síla. Nyní doufám v to, že se mu podaří dosáhnout jeho cíle a že se brzy vrátí. Zítra se sejdeme na cvičišti, tam se rozhodne, jestli máte na to stát se ninji.“ Řekl Sasuke a zmizel v obláčku dýmu. „Bylo na nich něco podivného, zkusím to z nich dostat zítra během zkoušky.“ Uvažoval.
Sasuke chtěl o členech svého týmu zjistit něco více, proto se vydal za Hokage vyžádat si jejich složky. Nejdříve se jenom ta coural, ale jak zvědavost rostla, tak zrychloval a během krátké chvíle byl u Tsunade v kanceláři.
„Tsunade-sama máte zde složky všech studentů?“ Zeptal se Sasuke.
„Takže, už se o ně zajímáš.“ Řekla Tsunade.
„Když už je mám mít na starost já, tak bych se měl o nich něco dozvědět.“ Řekl Sasuke.
Tsunade předala Susukemu spisy jeho svěřenců a ten se dal na odchod. Hodlal si totiž přečíst spisy někde v klidu.
„Tak se podíváme, co tu máme.“ Řekl si v duchu Sasuke.
Vytáhl první složku, která patřila Yuki Shirovi.
„Velice snaživý, přesný, známky výborné. A je to syn lékařských ninjů. Z toho předpokládám, že umí léčit.“ Četl si jeho složku Sasuke.
„Suzume Itazurana. Neustálá potížistka, ale zase na druhou stranu má výdrž. Jde vidět, že se pro ni Naruto stal vzorem. Cože! Ona je sirotek, její rodiče zemřeli při misi, pár měsíců po jejím narození. To by vysvětlovalo, neustálé strhávání pozornosti na sebe. Je doslova jako Naruto.“ Říkal si Sasuke.
„Taura Kurai. Výsledky ve škole měla vždy výborné, samotářská. Hm. Ona je nalezenec. Co to asi znamená? Hele tady je o tom něco více. Byla nalezena jako malé dítě v Travnaté zemi. Tam měl hlavní základnu Orochimaru. Vypadá, to že jsem se dostal do pořádně husté kaše. Až příliš připomínají nás. Ale snad je to jenom moje zdání.“ Uvažoval Sasuke.

„Jsem rád, že jste tu všichni, protože to byl můj rozkaz. A jelikož jste ho splnili, očekávám, že máte zodpovědnost.“ Řekl Sasuke.
„Nechcete tuhle nudnou část přeskočit a jít rovnou trénovat?“ Zeptala se Suzume.
„Ani ne, protože než se oficiálně stanu vašim mistrem, tak musíte projít touhle zkouškou, jinak se vrátíte na akademii.“ Řekl Sasuke.
Všichni tři ztěžka polkli, nikomu se nechtělo jít znovu na akademii.
„Mám tu dvě rolničky a vašim úkolem je mi je sebrat, ti kteří je seberou, jsou dost schopní na to stát se ninjou, ten který rolničku nezíská, má smůlu.“ Řekl Sasuke.
„Ale…“ Namítala Suzume.
„Žádné ALE, můj tým, moje pravidla. Jděte na mě vším, co máte. Začneme, až řeknu start.“ Řekl Sasuke a rozhodl se je chvíli nechat čekat. „START!“ Test mohl začít.
„Proč mi tohle přijde povědomé?“ Ptala se sama sebe Suzume.
Vybavovaly se jí vzpomínky, které ale nepatřily jí. Byly cizí, jak to, že je měla ona? Nebylo to poprvé, co se jí to stalo, ale tentokrát byly vzpomínky intenzivnější, než kdykoli předtím. Najednou věděla, že rolničky musí získat společně, jenom tak mají šanci.
„Jo, ale kde jsou ostatní?“ Zeptala se sama sebe.
Nezbývala jí tedy jiná možnost než se ukázat.
„To se dalo očekávat.“ Řekl si Sasuke, když uviděl Suzume jak stojí proti němu v celé svojí kráse.
„Vím, v čem spočívá trik týdle zkoušky!“ Křikla po něm Suzume.
„Opravdu?“ Zeptal se Sasuke.
„Je to o týmový práci. A to, že jsou rolničky jenom dvě, nás mělo rozdělit.“ Řekla vítězoslavně Suzume.
„Páni, já zírám. Ale pořád mám ty rolničky já.“ Řekl Sasuke.
„No když jsem přišla na to, co je účelem zkoušky, tak by se dalo říct, že jsme uspěli!“ Zasmála se Suzume.
„Ne, to by se říct nedalo. I když už víte, že se má jednat o týmovou práci, dokážete spolupracovat?“ Řekl Sasuke.
„Myslím, že dokážeme.“ Řekla Taura a vylezla ze křoví.
„A i když to dokážete, bude to dost na získání rolniček?“ Zeptal se Sasuke.
„Nedřel jsem se zbytečně, abych se zde zasekl.“ Řekl Yuki, který se přidal ke zbytku svému týmu.
„Odhodlání vám nechybí, to musím uznat. Když už tedy víte co je cílem zkoušky, spolupracujete spolu a máte odhodlání, tak se na mě nezlobte, když použiju svůj Sharingan.“ Řekl Sasuke a zmizel v obláčku dýmu.
„A jsme nahraný.“ Konstatoval Yuki.
„Ne, teď se nevzdáme.“ Rozhodla Suzume.
„Suzume má pravdu. Chtěl, abychom na něj šli vším, co máme, tak mu ukážem, co v nás je.“ Řekla Taura.
„Výborně, nechtějí se vzdát, tak ještě trochu přitvrdím a zjistím, jak moc se nám podobají.“ Uvažoval Sasuke.
Rozhodl se pro podlý tah. Bleskově se objevil za skupinkou a tak rychle, jak se objevil, tak rychle i zmizel a vzal s sebou i Yukiho.
„Sak*a.“ Řekla Suzume, když zjistila, že je Yuki pryč.
„Co asi chystá?“ Ptala se polohlasně Taura.
„Mám takový pocit, že bychom se měli vykašlat na rolničky a pomoct Yukimu.“ Řekla Suzume.
„Ale mise má přednost.“ Oponovala Taura.
„Nesouhlasím, přátele jsou důležitější. Proč myslíš, že by se Uzumaki Naruto hnal celou dobu za Sasukem ve snaze ho zachránit, kdyby měla přednost nějaká blbá mise!“ Rozčilovala se Suzume.
„To jenom dokazuje, jak je ten tvůj hrdina pitomý!“ Naštvala se Taura.
„Kdyby se choval přesně podle příručky, tak tu nikdo z nás není, protože by Peina místo mluvení rovnou zabil!“ Křičela Suzume.
„Možná by to tak bylo lepší.“ Posmutněla Taura.
„A v čem by to podle tebe bylo lepší?!“ Zeptala se Suzume.
„Ty to nemůžeš pochopit. Nikdy si nezažila to peklo, co představuje samota!“ Rozčílila se Taura.
„Já vím, jaké to je. A co má jako být!“ Křikla po ní Suzume.
„Ty…“ Řekla nevěřícně Taura.
„Vidíš támhle ten kámen?“ Ukázala Suzume na pamětní desku. „Tam se píšou jména těch, kteří zemřeli při misi. Když zemřeli moji rodiče, byla jsem moc malá na to, abych si je pamatovala.“ Posmutněla Suzume.
„Tak, proč jsi taková? Proč se neustále jenom směješ?!“ Křičela Taura.
„Nejdříve jsem chtěla svoje rodiče pomstít. To byl také důvod, proč jsem se chtěla stát kunoichi, ale když pak Uzumaki Naruto zachránil lidi z Listové, uvědomila jsem si, že nemá cenu se mstít, protože msta přináší jenom další bolest. A kdybych se pomstila, tak by pak někdo mohl být taky sám, jako jsem byla já, a to co představuje samota, nepřeju ani nepříteli.“ Řekla Suzume.
„A víš, proč tví rodiče při té misi zemřeli?“ Zeptala se Taura.
„Protože byli hlupáci! Mysleli si, že mise má přednost před přáteli. To proto musíme jít zachránit Yukiho. O tom, že ho půjdeme zachránit je celý tenhle test, protože Sasukemu nikdy ty rolničky nedokáže vzít.“ Řekla Suzume.
„Možná už tomu trochu rozumím.“ Řekla Taura.
Obě dvě se vydali hledat Yukiho.
„Vyjasnily si, vše co je trápilo, takže budou schopné spolupracovat. Myslím, že test ukončím. Prošli.“ Říkal si Sasuke.
Suzume a Taura nešli přímo vedle sebe, aby byly schopné prohledat větší oblast, ale zároveň se držely na dohled, kdyby je Sasuke přepadl. Sasuke se objevil nedaleko nich, tak aby si ho okamžitě všimly.
„Vypadá to, že jste všichni tři prošli.“ Položil na zem Yukiho.
Suzume okamžitě začala oslavovat.
„Samozřejmě, bych si s vámi rád promluvil, při večeři na, kterou vás zvu.“ Řekl Sasuke.
„A bude i večeře zdarma. Hurá!“ Měla ještě větší radost Suzume.