Kyuubi no Naruto – část 8 – Nový začátek

Tempo nedávné válečné doby, pomalu odeznívalo a život se vracel k normálu. I když díky Narutovi nebyly na straně ninjů žádné ztráty, lidé přesto utrpěli ránu na duši. Ale i takové rány se začaly zacelovat a hojit. Naruto začal být uznáván nejenom lidmi z jeho vesnice, ale i jinde. Potulní pěvci pěli o jeho odvaze a touze se nikdy nevzdat. Jeho sláva mu nijak nestoupla do hlavy. Nyní mohl poznat opravdovou rodičovskou lásku. Měl přátel, tak jako nikdy před tím, ale objevila se tu neutuchající touha něco dokončit. Naruto však vůbec netušil, co to může být.
Chuuninská zkouška se neúprosným tempem blížila a Naruto začal vzpomínat na svoji první zkoušku, kde to tehdy vše začalo.
„Naruto… Naruto, vstávej ty moje zrzavá lištičko…“ Budila jej ze spánku Kushina.
Od doby, kdy Naruto oživil přes čtyřicet tisíc ninjů, padlých nejenom během války, se mu barva a délka jeho vlasů změnila. Postupně jeho rudé vlasy bledly, ale zastavily se na oranžové. Tak jako vlasy měnily svoji barvu, tak se postupně i zkracovaly, ale už nikdy neměly být úplně krátké. V podstatě měl vlasy stejně dlouhé jako Nagato.
„Mami, ještě pět minut.“ Snažil se zdržovat Naruto. „Na tohle si asi nikdy nezvyknu, i když je to docela fajn.“ Uvažoval.
„Ani náhodou, po páté ti už na to jako nenaletím!“ Rozčílila se Kushina a strhla z Naruta peřinu.
Ten tedy musel z donucení vstát. Posadil se na posteli a promnul si oči, když je otevřel, byl v nich vidět Rinnegan. Když někdo potkal Naruta v noci a za úplné tmy, tak viděl zářit jeho oči. V některých lidech to budilo strach, ale Naruto si z toho nic nedělal, věděl, že za to on nemůže. Ve dne to byla jiná podívaná, když ho lidé spatřili, tak nacházeli v jeho očích sílu a v jeho úsměvu radost a naději.
Naruto se postavil a objal svoji matku.
„Jsem, tak rád, že jsi tady se mnou. Jenom málokdo může pochopit, co to pro mě znamená vás tu s tátou mít.“ Řekl jí. Kushina z těchto jeho slov byla dojata, měla radost jaký z Naruta vyrost člověk a zároveň jí mrzelo, že u toho nemohla být.
„Naruto, už máš nějakou dívku?“ Přerušila dojemnou chvilku jeho matka.
„Cooože! P-Proč jako?“ Divil se Naruto.
„Za nedlouho budeš plnoletý a přece by si nechtěl rodičům zůstat viset na krku.“ Řekla Kushina. Naruto ztěžka polkl, nevěděl, jak má odpovědět. „To vůbec nevadí Naruto, mamka už se o to postará.“ Dodala.
„Mami!“ Zděsil se Naruto.
„Co je?“ Zeptala se.
„Mohl bych se převléct, než půjdu na snídani.“ Řekl Naruto. „Sám!“ Zdůraznil.
Kushina na nic nečekala, odešla z Narutova pokoje a zavřela za sebou dveře. Svojí otázkou, jestli, už má dívku mu nasadila do hlavy pěkně velkého brouka. Naruto až doteď o této záležitosti neuvažoval. Měl starosti s Kyuubim, Sasukem, Orochimarem, Madarou, Kabutem, Peinem a válkou, proto mu na jeho osobní život až doposud nezbýval čas.
„Vždy se mi líbila Sakura, ale měl jsem ji někdy doopravdy rád? Myslím, že jenom jako kamarádku, jako člena týmu, ale více ne.“ Uvažoval. „Páni, já už uvažuju jako dospělý!“ Měl Naruto dětinskou radost. „Kvůli samému hnaní se za Sasukem, jsem si ani nevšiml, že už nejsem dítě. Ale rozhodně je dobře, že jsem schopný se rozhodovat i rozumem.“ Nad touto svojí myšlenkou se Naruto musel zasmát, protože vždy jednal instinktivně, nebo podle srdce.
„No ták, Naruto! Vystydne ti čaj.“ Volala na něj Kushina z jídelny.
Naruto se během svojí úvahy stihl i převléct a tak si mohl jít v klidu sníst snídani, alespoň doufal, že posnídá v klidu. Vyšel ze svého pokoje a zamířil si to přímo do jídelny. Vešel do jídelny a spatřil svoji matku a otce, jak sedí u stolu a taky zvrhlého poustevníka.
„To musí být Zvrhlej poustevník pořád u nás?“ Zeptal se uraženě Naruto.
„Žák se přece musí postarat o svého mistra, když ten nemá kde bydlet.“ Odpověděl mu na to Jiraiya.
„Já už jsem tě dávno překonal Zvrhlej poustevníku. To ty bys měl být mým žákem.“ Rozčiloval se Naruto.
„Ale já jsem tím žákem nemyslel tebe Naruto.“ Odpověděl mu Jiraiya a podíval se na Minata. Minato se na Naruta jenom usmál a pokrčil rameny.
„Na mě ten tvůj úsměv neplatí!“ Namítl Naruto a posadil se ke stolu.
„Co jsem to za otce, když ani vlastního syna nepřesvědčím.“ Litoval se Minato.
„Mě jsi tím svým úsměvem přesvědčil miláčku.“ Konejšila ho Kushina. „Ale u Naruto to budeš mít těžší, víš, když po tobě ten tvůj milý úsměv zdědil. Ale vraťme se k hlavnímu tématu. Už máš nějakou dívku Naruto?“ Zeptala se ho jeho matka. Naruto pouze mírně zrudl.
„Ten se v ženách vůbec nevyzná.“ Smál se Jiraiya.
„Že ne?!“ Rozčílil se Naruto. Jiraiya ho chtěl v jeho jednání zastavit, ale bylo příliš pozdě. „HENGE!“ Vykřikl Naruto.
Jiraiyu to okamžitě povalilo i se židlí na zem a Minato se musel chytit rukou pod nosem, protože Naruto použil svoji techniku svádění. Kushina rovněž byla v šoku z toho co viděla, ale rozhodla se Narutovi vrátit svoji marnou snahu o opakované buzení.
„Když tě vidím takto, moje dítě.“ Málem neudržela smích. „Tak se sama sebe ptám, proč si tak moc chtěl dostat Sasukeho zpátky do Listové. Každopádně jako dcera vypadáš více k světu.“ Kushina se neudržela a začala se smát. Minato i Jiraiya, který mezitím vstal a znovu se posadil na židli, se přidali.
„To ti teda pěkně děkuju, mami.“ Zrušil přeměnu a začal trucovat. „Mimochodem, tímhle způsobem jsem přesvědčil Zvrhlého poustevníka, aby mě trénoval.“ Uhrál všechnu pozornost na Jiraiyu, který už se tak moc nesmál. „Konečně mám rodinu. Co víc si ještě můžu přát?“ Myslel si Naruto.
Zbytek snídaně pokračoval v podobném duchu a než všichni dojedli, bolelo je břicho od neustálého smíchu. Všichni se snažili dohnat svůj ztracený čas, po který tu nebyli.
Někdo zaklepal na dveře. Naurto se zvedl a šel otevřít, byl tak zvyklý z dob kdy byl sám, ale to už bylo pouhou vzpomínkou.
„Připraven Naruto?“ Zeptal se ho Sasuke, když Naruto otevřel dveře.
„Připraven na co?“ Odpověděl mu otázkou.
„Na Chuuninskou zkoušku, pako.“ Odpověděl mu Sasuke.
„Vždycky. A kdy se vlastně koná?“ Zeptal se Naruto.
„Příští týden ve skryté Oblačné.“ Řekl Sasuke.
„Už za týden! Tak to bychom měli co nejdříve vyrazit.“ Zděsil se Naruto.
„Právě proto jsem tady. Odpoledne vyrážíme.“ Vysvětlil Sasuke.
„Tak brzo, ani jsem si pořádně nestihl užít rodičů.“ Posmutněl Naruto.
„Myslím, že ti půjdou s námi taky.“ Řekl Sasuke.
„Vážně?“ Zaradoval se Naruto.
„Tvůj otec je pořád čtvrtý Hokage, ne?“ Odpověděl Sasuke.
„Máš pravdu! To je.“ Řekl Naruto. „Ale proč jsme o té zkoušce vůbec nemluvili?“ Zarazil se.
„S tím vším smíchem, co od vás vycházel, je jasné, že jste neměli čas se o zkoušce bavit.“ Řekl Sasuke.
„Nejspíš ano. Takže odpoledne u brány.“ Řekl Naruto. Sasuke mu odpověděl kývnutím hlavy a vydal se zpět domů, připravit se na cestu.
Naruto se vrátil zpět do jídelny a řekl, že to byl jenom Sasuke upozornit ho, že se odpoledne vyráží do Oblačné.
„Půjdete taky?“ Zeptal se Naruto svých rodičů.
„Rádi bychom, ale máme dost vyřizování tady v Listové.“ Odpověděl mu jeho otec.
„Aha. Chápu. A ty Zvrhlej poustevníku?“ Snažil se ho Naruto přesvědčit.
„Možná bych potřeboval osvěžit svoji inspiraci, pro pokračování mého románu. Slyšel jsem totiž, že v Oblačné mají spoustu pěkných žen a společné koupele v horkých pramenech.“ Začal slintat Jiraiya.
„Ten se nikdy nezmění.“ Chytil se Naruto za hlavu a odešel do svého pokoje přichystat si věci.

„Kde se ten Kakashi tak strašně dlouho fláká!“ Rozčiloval se Jiraiya.
„Nejspíš, čte jeden z těch tvých nemravných románů Zvrhlej poustevníku.“ Odsekl mu Naruto. Sasuke se nad slovy zvrhlý poustevník mírně pousmál.
Všichni tři tu čekali ještě další půlhodinu, než Kakashi dorazil v doprovodu Sakury a Saie.
„Kakashi-sensei. Co tu dělá Sakura?“ Zeptal se Naruto.
„V první řadě jsem medik, ale hlavně jsem tu, protože jste mí přátelé.“ Odpověděla Sakura sama za sebe.
„Takže už můžeme vyrazit?“ Zeptal se Sasuke. Kakashi kývl a tím dal jednoznačný povel k odchodu.
Všech šest vyšlo z Listové. Nikdo další s nimi, protože všichni věděli, že zkoušky v Oblačné jsou nejnáročnější.
„Cesta nám zabere tímhle tempem čtyři dny, další dva dny pak máte na odpočinek a den před zkouškou máte na přípravu.“ Vysvětlil Kakashi.
Celá cesta proběhla bez větších komplikací, až na pár případů, kdy museli Zvrhlého poustevníka přesvědčovat, že nejlepší inspiraci najde až v Oblačné. Sakura většinu času vykládala Sasukemu všemožné drby z Listové za dobu kdy byl pryč. Dle jejích vlastních slov aby měl Sasuke-kun přehled o dění ve vesnici. Sasukemu se zase podařilo úspěšně čtyři dny ignorovat Sakuru a přitom se tvářit, že ho to zajímá. Sai a Kakshi toho moc nenamluvili, většinou poslouchali rozhovory ostatních. Naruto se zase vychloubal Jiraiyovi, jak dobře zvládl Sage mód, že vytvořil Rasen Shuriken, ale Jiraiyiu zajímala pouze ta část, kde Naruto vysvětloval, jaké ho napadly vylepšení jeho Oiroke no Jutsu.

„Nejsem si tak zcela jitým jestli mě tu rádi uvidí.“ Řekl Sasuke.
„Určitě ne, přece jsi ohrožoval jejich vesnici a Raikageho připravil o ruku.“ Odpověděl mu na to Sai.
„To nic Sasuke. Nech to na mě.“ Řekl Naruto.
„Už teď je ze mě živá mrtvola.“ Litoval se Sasuke.
Jak postupovali dále do vesnice, tak si Sasuke začal všímat, že na něj lidi nijak nezírají, spíše se zdálo, že ho berou jenom jako dalšího účastníka Chuuninské zkoušky. To jej trochu uklidnilo.
„Je to tady docela pěkný, co Zvrhlej poustevníku.“ Konstatoval Naruto, ale Jiraiyovi odpovědi se nedočkal, protože ten byl myšlenkami úplně někde jinde.
Naše šestice se, na žádost Tsunade, vydala rovnou k Raikagemu.
„Proč zrovna my musíme jít k Raikagemu.“ Stěžoval si Naruto.
„Taky se mi tam dvakrát nechce.“ Přidal se Sasuke.
„Je to kvůli žádosti Tsunade-sama.“ Řekla Sakura.
Naruto se snažil celou cestu k sídlu Raikageho něco namítat a Sasuke ho několikrát podpořil, tušil, co by mu Raikage mohl udělat. Žádné námitky jim však nepomohly. Byli na místě.
„Páni to je ale vysoko.“ Okomentoval Naruto.
„Předpokládám, že neexistuje žádná jiná cesta než po těch schodech.“ Řekl Sasuke.
Námitky nic nezmohly a všichni se vydali vstříc nekonečným schodům, kamsi vzhůru. Šlapali do schodů už pěknou chvíli a nejednou byl slyšet návrh na přestávku.
„Nedáme si pauzu?“ Navrhl Sasuke.
„Ne, už tam skoro jsme.“ Odpověděl mu Kakashi, který si ani jednou neztěžoval.
„To jste říkal i před půl hodinou.“ Podotkl Naruto.
„Ale teď to myslím naprosto vážně.“ Odpověděl mu.
Kakashi měl pravdu, opravdu nezbývalo moc schodů k tak vytouženému cíli. Když vyšli na poslední schod, pět šestin účastníků se povalilo na zem, stát zůstal pouze Kakashi.
„Zdravím vás Raikage-dono, Bee, Darui.“ Pozdravil Kakashi.
„Ne, že bych dvakrát nadšený z vaší účasti, ale po tom co pro nás Naruto udělal, jsem musel vaši přihlášku přijmout. Nyní se můžete jít ubytovat.“ Řekl Raikage.
„A to jsme, celou tu cestu sem šli jenom, kvůli zdvořilostnímu přivítání.“ Namítal Naruto.
„Ne jenom kvůli uvítání. Taky jsem vám chtěl říct, že vaše skupina bude, mít díky svým schopnostem všechny úkoly značně ztíženy.“ Dodal Raikage.
„Takže tohle uvítání bylo taky úkol?“ Zeptal se uraženě Naruto, ale žádné odpovědi se nedočkal.
„No tak Naruto, pojď už.“ Zavolal na něj Kakashi.
Naruto se během krátké chvíle připojil ke svojí skupině a vydali se hledat ubytování. Ubytovali se v malém hotýlku s nevrlým majitelem.

Další dva dny si všichni užili. Hlavně Jiraiya, kterého šlo najít pouze v horkých pramenech. Dle jeho vlastních slov sbíral inspiraci pro pokračování svého románu.

Další den, byl den příprav na zkoušku. Všichni kapitánové týmů se sháněli po instrukcích, pro první zkoušku.
„Naruto, Sasuke, Sai, tato Chuuninská zkouška má dvě části.“ Začal vysvětlovat Kakashi. „První část je časově omezená na dva dny, během, kterých musíte získat dva z pěti znaků přírodních elementů, jelikož jsou vaše schopnosti na o dost vyšší úrovni, než schopnosti ostatních máte za úkol získat všech pět znaků za dvacetčtyři hodin.“ Vysvětlil první zkoušku.
„To je docela nefér! Viděl jsem tu spoustu silných ninjů.“ Rozčílil se Naruto.
„To máš pravdu Naruto, je zde dost silných ninjů, ale žádný z nich není jinchuuriky, ani nevlastní Rinnegan nebo Sharingan a žádný z nich rozhodně nebyl členem ANBU.“ Nechal si Kakashi i něco pro Saie.
„A druhá zkouška?“ Zeptal se Sasuke.
„Druhá zkouška budou souboje, mezi těmi, kteří projdou první zkouškou.“ Odpověděl Kakashi.
„A v čem je teda háček?“ Hádal Naruto.
„Jelikož je všem jasné, že první zkoušku splníte, bez nějakých pochybností, budete v soubojích bojovat proti Raikagemu, Beemu a Daruimu.“ Řekl Kakashi.
„Zamlouvám si Raikageho.“ Řekl Naruto. Všichni se na něj udiveně podívali, proč zrovna on by chtěl bojovat s Raikagem.
„Naruto to kvůli mně nemusíš dělat, myslím, že to ze mě by Raikage nejradši vymlátil duši.“ Řekl Sasuke.
„Já to, ale nedělám kvůli tobě Sasuke. Táta totiž říkal, že Raikage je dost rychlý, tak bych se s ním chtěl poměřit.“ Řekl Naruto.
„No dobře, no dobře. Chápu. Ale měli bychom si probrat plán, jakým stylem ty symboly získáme.“ Navrhl Sasuke.
„Vy dva jste dost silní a rychlí, abyste oba zvládli vzít po dvou symbolech a já obstarám ten poslední.“ Navrhl Sai.
„Hmmm. Sai má pravdu.“ Uvažoval Naruto.
„Ano to zní jako dobrý plán. Víme, kde jsou ty stanoviště pro vyzvednutí symbolů?“ Zeptal se Sasuke.
„Ne přesně, ale podle instrukcí stojí ve Skalní poušti pět věží a v každé z nich se nachází jeden ze symbolů.“ Přečetl Kakashi z brožury, kterou obdržel.

„Nevypadá to, že by tady bylo moc týmů.“ Řekl Naruto.
„Vážně ne, je tu maximálně tak třicet týmů včetně nás.“ Řekl Sasuke.
„Jenom málo odvážlivců se účastní Chuuninské zkoušky v Oblačné, protože je tady nejnáročnější.“ Podotkl Kakashi.
„A až získáme ty symboly, tak kam se máme vydat?“ Zeptal se Naruto.
„To prozatím nevím, organizátor to nejspíše oznámí před zahájením zkoušky. Pozor už se snaží něco říct.“ Odpověděl mu Kakashi.
„Oblast Skalní pouště má poloměr více než dvacet kilometrů. Má přibližně tvar pravidelného pětiúhelníku, až na menší odchylky. Každá z věží je umístěna deset kilometrů od jednotlivých rohů pětiúhelníku. Vašim cílem je získat dva ze symbolů a vydat se ke středu oblasti, kde se nachází aréna a kde se bude konat druhá závěrečná část.“ Vysvětlil suchým hlasem organizátor. „Nějaké dotazy?“ Zeptal se.
„Platí stejné podmínky pro všechny?“ Zeptal se kapitán jednoho týmu z Mlžné.
„Ano, tedy kromě schválené vyjímky, která se vztahuje pro tým Kakashi z Listové.“ Odpověděl mu organizátor.
„A můžete nám tu vyjímku důkladněji popsat?“ Zeptal se znovu ten samý kapitán.
„Kakashiho tým má za úkol získat všech pět symbolů a to v polovičním časovém limitu. Ještě někdo nějaký dotaz?“ Zeptal se organizátor. Nikdo se už, ale neozval. „Ne. Pak tedy můžeme zahájit zkoušku. Všichni ke stanovišti. START!“ Vykřikl.
Všichni se vrhli dovnitř jako diví, jenom tým Kakashi si počkal, až usedne prach a teprve pak vešli dovnitř a začali postupovat podle svého plánu. Vchod se nacházel v jednom ze zmiňovaných rohů a proto se Sai vydal k nejbližší věži. Po cestě potkal většinu týmů, jak mezi sebou bojují, vůbec si ho nevšímali, nemohli, protože Sai nad nimi letěl na jedné ze svých kreseb. Proto mohl k věži dorazit dříve než ostatní. Nebylo pro něj těžké symbol vzít, jednoduše překonal strážce, který se aktivoval po vyzvednutí symbolu. Symbol byl vyryt v kulaté kamenné destičce o velikosti menšího talíře. Byl to symbol blesku.
Sasuke měl na starost dvě věže sousedící s tou, ke které se vydal Sai. Jednalo se o věže se symboly vzduchu a země. I Sasuke letěl, ale protože on si svůj vzdušný dopravní prostředek vyvolal, byl tím pádem i mnohem rychlejší a ve stejnou chvíli, kdy Sai ještě bojoval se strážcem, byl Sasuke už v půli cesty k druhému symbolu.
I když Naruto neměl na čem letět, přesto se pohyboval mnohem rychleji než Sasuke a Sai dohromady. Navíc vyvolal stínový klon a tak se mohl vydat k oběma věžím zároveň. Naruto se vydal k věži se symbolem vody a klon se vydal k věži s ohněm. Klon dorazil ke své věži o chvíli dříve než originál k té své, protože měl méně náročný terén. Během několika málo minut získal symbol ohně, porazil strážce a okamžitě se teleportoval k Narutovi, který ještě bojoval se strážcem. Zaútočil na něj ze zadu a strážce se rozpadl na prach, ze kterého vzešel. Poté se klon zrušil, Naruto sebral symbol ohně a vydal se na cestu ke středu, kam se také blížili Sasuke a Sai.
Od začátku zkoušky uplynulo sotva pár hodin a Kakashiho tým již byl u arény.
„Kde ses coural Naruto?“ Popichoval Sasuke.
„Hádej! Teď zvažuju možnost, že si radši zabojuju s Beem než s Raikagem.“ Vrátil mu to Naruto. Oba dva se začali smát.
„Tohle jsem nějak nepochopil.“ Řekl Sai, ale pro samý smích ho nebylo slyšet a znovu už se nezeptal. Možná mu to došlo.
„Neměli bychom se dostat nějak dovnitř.“ Navrhl Naruto.
„Otázkou zůstává JAK?“ Řekl Sai.
„Na dveřích je pět otvorů, takže podle mě tam patří ty symboly, co jsme sbírali.“ Řekl Sasuke.
„Takže je tam jednoduše naskládáme a dveře se otevřou?“ Řekl Naruto. „No doufám, že jste si nemysleli, že to myslím vážně, protože vždycky je v tom háček.“
„Výborně Naruto, že tě to napadlo, protože nás ne.“ Řekl mu ironicky Sasuke. „Jak tam ty symboly jenom patří?“ Mumlal si pod vousy, teda pokud by nějaké měl.
„Něco bych zkusil.“ Řekl Naruto. Vzpomněl si totiž, jak mu kdysi Yamato vysvětloval vztahy mezi živly. „Každý je vůči jednomu slabý a zároveň proti jinému silný.“ Říkal.
Sázel je do volných otvorů ve směru hodinových ručiček oheň, vítr, blesk, země, voda. Obří vrata, na kterých tento mechanizmus byl, se dala pozvolna do pohybu a s hlasitým skřípáním a vrzáním se otevřely. Všichni tři vešli dovnitř.
„Nikdo tu není.“ Poznamenal Naruto.
„Možná skrývají svoji přítomnost.“ Řekl Sai.
„Když říkám nikdo, myslím tím NIKDO.“ Zdůraznil Naruto.
„Tak kde teda všichni jsou?“ Zeptal se Sasuke.
„Nejspíš jsme tu příliš brzo.“ Odpověděl mu Naruto.
Naruto měl pravdu, vážně zde nikdo nebyl. Byli příliš rychlí na to, aby se sem stihl někdo dostat. Někdo s normálním tempem. Neměli co dělat, takže si vylezli do hlediště a čekali, až někdo dorazí.
Po několika hodinách dorazila skupina zásobovačů a mediků.
„Jé konečně jídlo, už umírám hlady.“ Vrhl se na ně Naruto. Zásobovací skupina nestihla ani nic namítnout a Naruto se okamžitě pustil do jídla.
„Naruto kroť se trochu.“ Napomenul ho Sasuke, ale sám měl taky hlad.
„Nejste tu příliš brzy?“ Zeptal se jeden ze zásobovačů.
„Možná. Jsou čtyři hodiny na splnění úkolu brzo?“ Odpověděl otázkou Sasuke.
„Pro vás asi ne. Počkat vy jste ti z Listové, co měli vzít všech pět symbolů a za poloviční čas?“ Zeptal se zásobovač.
„Ano to jsme my.“ Řekl pyšně Naruto.
„Tak to musím okamžitě informovat Raikageho.“ Řekl a vydal pokyn k zaslání zprávy po jestřábovi.
„Vážně budeme bojovat proti Raikagemu?“ Zeptal se Kyuubi.
„Tobě to snad vadí?“ Řekl Naruto.
„Vlastně ne, ale myslíš, že mu budeš stačit rychlostí?“ Řekl Kyuubi.
„Nejenom, že mu můžu stačit, jsem o hodně rychlejší. Samozřejmě z části díky tobě.“ Uklidňoval Naruto.
„Tak si říkám, co ty bys beze mě dělal?“ Popichoval Kyuubi.
„Asi bych neměl Rinnegan, Uchihové by se nikdy nevzbouřili, takže bych nemusel zachraňovat Sasukeho a ty bys byl pořád ta stará nevrlá liška v mojí mámě.“ Usmál se Naruto.
„Jo s tvojí mámou to byly časy. Je neuvěřitelné, jak moc si jste podobní.“ Řekl Kyuubi.
„Co dodat, jednoduše jsem se povedl.“ Odpověděl mu na to Naruto.
„To teda jo. Ale nakonec můžeme být rádi, že se to vše stalo, protože si teď více ceníme toho, co máme.“ Řekl Kyuubi.
„Máš naprostou pravdu, bez toho všeho utrpení, bychom teď asi nebyli ani zdaleka tak šťastní.“ Řekl Naruto.
„Neříkáš to moc přesvědčivě.“ Vyzvídal Kyuubi.
„Já nevím. Mám vše, co jsem kdy chtěl mít, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že je ještě třeba něco udělat. Ale já nemám vůbec ponětí co.“ Vysvětlil Naruto.
„Pak na to koukej co nejdříve přijít a vyřešit, rád bych se vrátil k rodinnému životu.“ Usmál se Kyuubi.
„To já taky.“ Přidal se Naruto.
„A co takhle Hinata?“ Zavedl Kyuubi nové téma.
„Co ona s tím má společného?“ Divil se Naruto.
„Tvoje máma se tě přece ptala, jestli už máš nějakou přítelkyni.“ Řekl Kyuubi.
„To se ptala, ale co s tím má Hinata společného?“ Zeptal se Naruto.
„Ty seš vážně natvrdlej, nebo co?!“ Křikl po něm Kyuubi.
„Asi ano, tak mi to teda vysvětli! Když seš tak chytrej.“ Vrátil mu to Naruto.
„Tohle bude těžká práce.“ Politoval se Kyuubi.
„Tak cos mi chtěl říct, mluv.“ Řekl Naruto.
„Proč ses tehdy při boji s Peinem v Listové okamžitě poddal mojí vůli, Ha?“ Snažil se ho přivést na správný myšlenkový pochod Kyuubi.
„No nejdříve řekla, že mě miluje a že vždy chtěla jít po mém boku, pak jsem z toho byl v šoku, pak ji Pein probodl a víc nevím.“ Zrekonstruoval Naruto událost.
„Nevíš? Tak já ti to řeknu. Přišel jsi ke mně s tím, že ti na ničem nezáleží, protože jsi přišel o osobu na, které ti záleželo a že sis to uvědomil příliš pozdě. Naruto jestli to nevíš, tak jsi do Hinaty úplně blázen, takže se koukej vzpamatovat a hned jak se vrátíme do Listové, jdi za ní.“ Řekl Kyuubi.
„A proč si to teda nepamatuju?“ Zeptal se Naruto.
„Protože jsem tě donutil to zapomenout. Nepotřeboval jsem, abys měl nějaký důvod žít, jako třeba pomstu. Potřeboval jsem jenom zdrcenou trosku, která by mě pustila ven. Naštěstí mě tvůj otec zastavil. Nyní jsem rád, že tam tehdy byl.“ Vysvětlil Kyuubi.
„Máš pravdu, opravdu k ní něco cítím. Proč jsem si to já hlupák, neuvědomil už dříve.“ Rozčiloval se na sebe Naruto.
„Pořád máme spoustu času, není kam spěchat.“ Uklidňoval Kyuubi.
„Hej Naruto jsi tam.“ Mával mu před očima rukou Sasuke.
„Jo, proč se ptáš?“ Zeptal se Naruto.
„Protože to vypadalo, jako by si na několik vteřin zamrzl.“ Řekl Sasuke.
„Jo tohle, měl jsem delší rozhovor s Kyuubim, tak proto to vypadalo jako bych ztuhnul.“ Řekl Naruto.
„Výborně, ty se tu vybavuješ a my se divíme, co ti je!“ Řekl Sasuke.
„Snad ses o mě nebál.“ Začal se smát Naruto. Sasuke mlčel.
„Když už jste tady tak brzo, tak byste nám mohli pomoct s přípravou zázemí.“ Řekl jeden ze zásobovačů.
„Myslím, že by to šlo.“ Řekl Sai a všichni tři se přidali vybalování a přenášení věcí z místa na místo.
Pomalu se chýlilo k večeru, když přišel další tým. Byl to tým z Mlžné. Když uviděli Naruta, Saie a Sasukeho hned se začali na něčem domlouvat.
„O čem si myslíš, že se baví?“ Zeptal se Sasuke Naruta.
„Nevím, třeba chtějí autogram.“ Řekl Naruto. „Hej vy tři z Mlžné, jestli něco chcete, tak to pojďte říct rovnou!“ Okřikl je Naruto. Ve všech z Mlžné cuklo, když je Naruto zavolal.
„Co chceš, jsou to ještě děcka.“ Řekl Sasuke.
„Možná, ale stihli se sem dostat relativně brzo.“ Opáčil mu Naruto.
Tým z Mlžné se k nim pomalu a velmi nejistě vydal. Tímto tempem by pokračovali celou cestu, kdyby je Naruto trochu nepopohnal. Takže místo pěti minut courání, jim to k Narutovi a Sasukemu trvalo pouze půl minuty sprintem.
„Co byste rádi věděli?“ Zeptal se Naruto.
„Jste doopravdy Uzumaki Naruto.“ Zeptala se dívka Sasukeho. Ten se jenom usmál.
„Já jsem Uzumaki Naruto.“ Přihlásil se o slovo Naruto. Dívka tomu nechtěla věřit, ale Sasuke přikývl, že má Naruto pravdu.
„A já jsem Uchiha Sasuke.“ Řekl Sasuke.
„Já jsem to typovala přesně obráceně, protože mi říkali, že Uchiha Sasuke je ten pěknější.“ Řekla mírně zklamaně dívka z Mlžné.
„YATAAA!“ Vyskočil radostí Naruto. „A máš to Sasuke, konečně si nějaká holka myslí, že jsem pěknější než ty!“ Tančil svůj vítězný tanec.
„Idiot.“ Chytil se za hlavu Sasuke. Ninjové z mlžné nevěděli, co si mají myslet.
„Ale myslím, že jste něco chtěli a nebylo to zrovna vědět, kdo z nás je Uzumaki a kdo Uchiha. Tak co jste chtěli?“ Uklidnil se Naruto.
„Chtěli jsme vám jenom poděkovat, protože bez vás by z nás byli sirotci.“ Řekl chlapec, který stál napravo od dívky, co až dosud mluvila.
„Naši rodiče totiž umřeli ve válce.“ Řekl druhý.
„Za tohle není třeba děkovat.“ Řekl Naruto.
„Ale je!“ Naštvala se dívka.
„Ne, není! Protože, kdybych je neoživil, tak byste hledali viníka a chtěli se mu pomstít! Ale pomsta nikdy nic nevyřeší, ba právě naopak jenom věci zhorší a zkazí vaši duši!“ Řekl méně klidně Naruto. Potom všichni mlčeli a věnovali se svým vlastním myšlenkám.
„Už vím, co musím udělat.“ Řekl si v duchu Naruto.
„A co teda?“ Vyzvídal Kyuubi.
„Ty si vážně ani chvíli nedáš pokoj, co?“ Řekl Naruto.
„Dal bych si pokoj, ale to by se tvé rozhodnutí nesmělo týkat mě.“ Řekl Kyuubi.
„Jsem Žabí poustevník a Mudrc šesti cest, proto bych se měl snažit dosáhnout trvalého míru. Spoustu lidí do mě vložilo svoje naděje a pak většinou zemřeli. Ale to, že jsem je oživil, mír nezajistí. Proto se musím vydat hledat mír.“ Vysvětlil Naruto.
„To ale může trvat roky!“ Zděsil se Kyuubi.
„Já vím, a proto se vydám na cestu hned, jakmile se vrátíme do Listové.“ Řekl Naruto.
„A co Hinata?!“ Zeptal se Kyuubi.
„Máš pravdu Kyuubi, na ni jsem ani nepomyslel.“ Posmutněl Naruto.
„Možná by šla s tebou.“ Řekl Kyuubi.
„Možná, nebo bych mohl použít Listovou jako výchozí bod pro každou cestu.“ Navrhl Naruto.
„Nebo třeba najdeš mír na zpáteční cestě do Listové.“ Řekl Kyuubi. Tento nápad oba dva rozesmál.

Během noci a následujícího dne dorazili další týmy, ale bylo jich jenom pár. Z celkových třiceti přihlášených týmů, sem dorazilo pouze osm. Po dvou týmech z Kamenné, Oblačné a Písečné, po jednom pak z Mlžné a z Listové. Ostatní týmy se nejspíše ztratily, nebo byly příliš vyčerpány, ze získávání symbolů.
Krátce po poledni dorazil i Raikage, Bee a Darui. Naruto se chtěl okamžitě pustit do boje, ale organizátor mu vysvětlil, že souboje budou až zítra, protože to dorazí zbytek delegace a popřípadě ještě některé týmy.
Všichni možní důležití lidé dorazili během noci. Naruto nemohl spát, tak moc se těšil, až ukáže Raikagemu svoji rychlost, a proto si všiml, že mezi příchozími je Jiraiya, Kakashi, Sakura a taky jeho otec. Okamžitě se k nim vydal.
„Kde je máma, tati?“ Zeptal se Naruto svého otce.
„Mrzí ji, že tu nemůže být, ale něco doma pro tebe chystá.“ Vysvětlil Minato.
„Aha, takže oslava.“ Řekl suše Naruto.
„Jak to… Jak to víš?“ Divil se Minato.
„Takže jsem to uhodl.“ Usmál se na něj milým úsměvem Naruto.
„Dostal tě Minato.“ Začal se smát Jiraiya.
„Máte pravdu sensei.“ Řekl zklamaně Minato.
„Naruto za pár hodin začnou souboje. Měl by ses trochu prospat.“ Poznamenal Kakashi.
„Já nevím, vůbec se necítím unavený.“ Zívl Naruto. „Ale asi máte pravdu Kakashi-sensei si na chvíli lehnu.“ Sotva to dořekl, tvrdě usnul.

Žádný z týmů již nedorazil, a proto byly vyslány pátrací oddíly, aby je našly. Lidé se pomalu usazovali do hlediště, aby mohli sledovat dění dnešních zápasů. Prví tři byly určeny už dlouho předtím, než se zkouška vůbec konala.
„V prvním zápase proti sobě budou bojovat Darui z Oblačné a Sai z Listové.“ Řekl rozhodčí. Pravidla všem byla jasná, takže mohl, začít zápas.
Oba dva se plně soustředili na toho druhého. Nejdříve se jenom tak oťukávali, aby zjistili protivníkovi slabiny. Jednalo se bezchybné taijutsu. Ale oba věděli, že takhle by se zápas nerozhodl ještě dnes a proto se rozhodli přitvrdit. První zaútočil Darui bleskovým výbojem, ale Sai se mu vyhnul. Následně mu Sai vracel úder pomocí prudkých výpadů se svojí krátkou katanou. Dříve či později se však musel uchýlit ke svojí technice kreslených zvířat. Svoje útoky stupňoval, tak, že Darui byl zahnán do obrany. Darui vytvořil prudký výboj, čímž vyrušil Saiovu techniku a chtěl se na něj vrhnout, ale bylo příliš pozdě. Sai musel někdy během neustálého malování zvířat vytvořit i inkoustový klon, který právě teď držel u Daruioho hrdla krátkou katanu. Darui věděl, že prohrál a tak se vzdal.
„Vítězem se stal Sai z Oblačné. Následující souboj bude Killer Bee-sama proti Uchihovi Sasukemu.“ Oznámil rozhodčí.
Jelikož i Bee byl během války zabit a Hachiby z něj byl vyjmut, neměl tolik síly jako při posledním souboji se Sasukem. Hachibi se ještě znovu neobjevil a proto si Bee naplánoval, že z tohohle souboje udělá divadélko.
„Uchihovskej kluku, máš to ve svým oku. Proto pozdrav ruku a souboj nebude.YeaH!“ Zarýmoval Bee a natáhl před sebe ruku se zaťatou pěstí.
Sasuke nevěřil svým uším ani očím co za hrůzu to uzřel, ale většina ninjů z Oblačné v publiku z toho byla zřejmě dost unešená.
„Co to mělo znamenat?“ Divil se Sasuke. „Tohle gesto už jsem někde viděl, ale kde?“ Vzpomínal. „Tehdy, když jsme se vyšplhali na ty schody, tak se tak pozdravil s Narutem. To bouchnutí pěstmi, to bude asi ten pozdrav.“
Sasuke přišel blíže k Beemu a pozdravil ho bouchnutím pěstí.
„Vážně ti to pálí, a proto já jsem v háji. YeaH!“ Zrýmoval Bee.
„Což znamená?“ Zeptal se Sasuke.
„S Hachibym natrh bych ti límec, ale pozdrav zachránil ti pověst.“ Snažil se rapovat Bee.
„Vítězem je Uchiha Sasuke.“ Prohlásil rozhodčí. „Ve třetím zápase proti sobě stanou námi všemi milovaný Raikage a celosvětově uznávaný ninja z Listové Uzumaki Naruto.“ Řekl.
„Jseš připravený Uzumaki Naruto?“ Křikl po něm Raikage.
„Vždycky.“ Odpověděl mu Naruto.
Raikage se na Naruta okamžitě vrhl bleskovou rychlostí. Naruto se mu bez problémů vyhnul a stihl udělat i protiúder. Raikage zjistil, že bude mít s Narutem co dělat a proto ještě zrychlil. Naruto však stále zůstával rychlejší, ale už nestihl zasahovat příliš úderů, proto se Naruto rozhodl k ústupným manévrům, které měly ve výsledku za úkol zpomalit Raikageho. Naruto vytvořil několik stínových klonů, pomocí kterých chtěl od sebe odpoutat Raikageho pozornost. To se mu povedlo, a proto stihl vytvořit Rasengan. Nevytvořil obyčejný Rasengan, ale přidal do něj i podstatu chakry, aby byl schopen projít Raikageho bleskovým štítem. Naruto se bleskurychle přemístil za Raikageho a napadl ho Rasenganem. Raikage se proletěl a zastavil se až o stěnu arény, do které však vyhloubil díru. Jako by to na něj nemělo žádný vliv, vstal a setřepal ze sebe všechen prach a znovu se vrhl na Naruta. Ten se přemístil do vzduchu nad arénou dostatečně vysoko na to, aby mohl vytvořit Rasen-Shuriken. Při pádu začal nabírat rychlost. Nad arénou se ozval děsivý zvuk jeho techniky a následně na to i silný poryv větru, který rozvířil prach. Naruto mrštil Rasen-Shuriken do arény, nechtěl Raikageho zasáhnout, alespoň ne přímo. Aréna byla dostatečně velká na to, aby ji Rasen-Shuriken nezničil, ale vytvořil pouze kráter v zemi. Raikage mohl být seberychlejší, ale před tlakovou vlnou, která následovala po střetu Rasen-Shurikenu se zemí, nestihl uhnout a byl na malou chvíli omráčen.
Rozhodčí jako vítěze určil Naruta a ten pomohl Raikagemu do jeho lóže v hledišti, aby mohli dosledovat ostatní souboje, které ovšem už nebyly tak akční jako první tři.
„Víš Uzumaki Naruto, tohle byla jenom taková formalita, abyste mohli být oficiálně povýšeni. Nikdo o vašich schopnostech nepochybuje. Navíc ty nás všechny převyšuješ o tolik.“ Řekl Raikage.
„Ale to nestojí vůbec za řeč.“ Usmál se Naruto.
„NE. Mezi lidmi se totiž začíná o tobě povídat jako o znovuzrození Mudrce šesti cest. A proto do tebe vkládají svoje naděje, ale vůbec si neuvědomují, že máš závazky ke svojí vlastní vesnici. A až upřednostníš zájmy Listové před zájmy ostatních vesnic, všichni tím budou znechuceni a znovu se začne schylovat k válce.“ Vysvětlil Raikage.
„Já vím.“ Řekl smutně Naruto. „Proto jakmile dorazím zpět do Listové, vyžádám si povolení od bábi Tsunade a vydám se hledat mír. To je věc, kterou musím udělat, před tím, než se budu moct vrátit k běžnému životu.“ Dodal.
„Chápu, není to lehký úděl, ale já tě podpořím a budu doufat, že ti to tím mírně ulehčím.“ Řekl Raikage.
„Moc vám děkuji Raikage. A zkuste třeba pomáhat obyčejným lidem v jejich životě pomocí ninjutsu. To byla původní myšlenka pro jeho vznik.“ Řekl Naruto.
Naruto se zvedl a vydal se ke svým přátelům. Zbytek dne proběhl v duchu fandění a uzavírání sázek na vítěze.
Ještě téhož dne večer bylo oznámeno povýšení Saie, Sasukeho, Naruta některých dalších zúčastněných do hodnosti Chuunina. Ostatní to museli zkusit znovu.
„Měli bychom se vydat na cestu zpět do Listové.“ Řekl Naruto.
„Naruto má pravdu, když vyrazíme okamžitě, stihneme to do tří dnů.“ Oznámil Kakashi.

„Mikoto, Mikoto počkej chvíli!“ Křičela na Sasukeho matku Kushina.
„Kushina?“ Podivila se.
„Notak Mikoto, co jsi tak překvapená, že mě vidíš?“ Zeptala se Kushina.
„Ale ty jsi přece umřela, ne?“ Divila se Mikoto.
„Ty přece taky.“ Usmála se Kushina.
„To máš pravdu, ale ty jsi zemřela dříve, tehdy při útoku Kyuubiho na vesnice.“ Řekla Mikoto.
„Ale jak vidíš, tak teď žiju stejně jako ty. Počkat ty nevíš, co se stalo?“ Divila se Kushina.
„Ne. Pamatuju si jenom svoji poslední chvíli a pak jsem byla na nějakém bojišti.“ Odpověděla Sasukeho matka.
„A Sasuke ti o tom nic víc neřekl?“ Zeptala se Kushina.
„Nic podrobného, jenom, že uběhlo asi deset let. Jak to vlastně dopadlo s tím tvým dítětem?“ Zeptala se jí Mikoto.
„Kromě toho, že se Naruto stal dalším jinchuurikim Kyuubiho, tak mu vděčíme za to, že nás všechny oživil. Ale kdyby se věci odvíjely jinak, tak jsme tu dnes vůbec nemusely být.“ Odpověděla Kushina.
„A jak nás vlastně oživil?“ Zeptala se Sasukeho matka.
„Je z něj Mudrc šesti cest a vlastní Rinnegan, to proto to dokázal.“ Vysvětlila Kushina.
„Vážně?“ Divila se Mikoto.
„Vážně, ale důvod proč jsem tě zastavila, nebyl ten, abychom vzpomínaly na staré časy. Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli těm našim klukům nepřipravíme nějakou menší oslavu.“ Řekla Kushina.
„To je dobrý nápad. Přece jsou z nich už Jouninové.“ Řekla Mikoto.
„Výborně, tak já něco vymyslím.“ Řekla Kushina a vydala se na tržiště.

O chvíli později, už Kushina bloudila po tržnici a hledala vhodné suroviny na nějaké to občerstvení.
„Ale co mám vymyslet. Vždyť o Narutovi vím jenom to, že zbožňuje Ramen. Co jsem to za matku.“ Litovala se Kushina.
„Kushina-san?“ Řekl nějaký tichý dívčí hlas.
Kushině okamžitě probleskl v hlavě ďábelský plán. Prudce se otočila a popadla dívku pevně za ramena.
„Kdo jsi? A jak dobře znáš Naruta?“ Vyhrkla na ni strašně prudce.
„Hyuuga Hinata. A Naruto-kun. Já… já jsem do… do něj…“ Více říct nestihla, protože omdlela.
Kushina nevěděla, co má s bezvládnou Hinatou dělat, tak ji k sobě domů a položila ji na gauč. Trvalo asi půl hodiny, než Hinata zase přišla k sobě.
„Už je ti lépe?“ Zeptala se Kushina Hinaty, když otevřela oči.
„Ano děkuji. Kde… Kde to jsem?“ Zeptala se Hinata.
„Jsi u mě doma.“ Odpověděla Kushina.
„Aha.“ Řekla tiše Hinata.
„Od jisté dívky z květinářství jsem slyšela, že ty bys mohla o Narutovi vědět něco více. Já… Já jsem totiž prošvihla přibližně sedmnáct let jeho života, takže, kdybys mi na něco odpověděla.“ Usmála se Kushina
„Já… Naruto-kun… On… On se nikdy nevzdával a… A tím mě zachránil.“ Vykoktala ze sebe Hinata.
„Ano, ale nevíš třeba co rád jí kromě Ramenu, která dívka se mu líbí nebo tak něco?“ Vyzvídala Kushina.
„Naruto-kun… On… On má rád taky rýžové koláčky.“ Řekla Hinata. „Když jsem mu je udělala.“ Dodala velice tiše, ale Kushina byla tak napjatá co se dozví, že i Hinatin nejtišší hlásek slyšela.
„Vždy říkáš Naruto-kun, tak o něm žádná jiná dívka ve vesnici nemluví, že ty jsi do něho blázen?“ Udeřila hřebíček na hlavičku Kushina.
„Já… Já…“ Hinata dosti zrudla, ale udržela se a neomdlela.
„Takže mám pravdu!“ Řekla vítězně Kushina. „A už jsi mu to někdy řekla?“ Vyzvídala.
„Jednou ano.“ Odpověděla Hinata.
„Vážně a co on na to?“ Zeptala se Kushina.
„Nevím.“ Trochu posmutněla Hinata.
„Jak to? Že on se lekl a utekl!“ Naštvala se Kushina.
„Tak to vůbec nebylo!“ Mírně se rozzuřila Hinata.
„A jak tedy?“ Zeptala se Kushina.
Hinata pověděla vše Kushině o útoku Peina na Listovou. O tom, jak spoustu lidí zemřelo, vesnice byla zničena a jak se mu pak Naruto postavil. Kushina přibližně věděla o těch událostech, ale nikdy neslyšela přesné vyprávění, proto pouze poslouchala Hinatino vyprávění. Hinata se dostala až k místu, kde Naruto skončil přibodnutý k zemi. Poté už pro ni bylo velmi náročné vzpomínat dál, protože málem umřela. Požádala Kushinu o sklenici vody a ta ji Hinatě přinesla.
„Pein Narutovi-kun probodl všechny končetiny a já už se na tu krutost nemohla dívat. Bylo mi jasné, že proti Peinovi nemám šanci, ale mohla jsem alespoň zkusit Narutovi-kun pomoct.“ Řekla Hinata.
„A jak to bylo dál?“ Napjatě vyzvídala Kushina.
„Naruto-kun odmítal moji pomoc a říkal mi, že mám okamžitě zmizet, protože proti Peinovi nemám žádnou šanci. Ale já mu řekla, že to vím a že jsem tady, protože tady chci být, protože ho miluji.“ Řekla ztěžka Hinata, pořád to pro ni bylo mírně traumatizující.
„To bylo tak dojemné.“ Rozbrečela se Kushina. „Jestli je Naruto, alespoň trochu po mě, tak se do tebe okamžitě zamiloval.“ Řekla mezi pláčem.
Hinata nevěděla, co má dělat, a protože ji nenapadlo nic lepšího, tak Kushinu objala a snažila se ji uklidnit.
„Člověk tady pár dní není a ty už máš náhradu.“ Řekl Minato, který se tu právě objevil.
Hinata okamžitě pustila Kushinu a leknutím poskočila na gauči.
„Ale co tě nemá Minato-zlato, tohle je Hyuuga Hinata, která nám zachránila Naruta před Peinem.“ Vysvětlila Kushina.
„Aha.“ Řekl Minato.
„A proč jsi tu vlastně tak brzo?“ Zeptala se Kushina.
„Řekl jsem jim, že jdu napřed. Naruto totiž ze mě okamžitě vytáhl, to že chystáš oslavu. Ten jeho zatracený úsměv. Ale hlavně jsem tu proto, protože dorazí o den dříve.“ Vysvětlil Minato.
„Aha.“ Zauvažovala Kushina. „Hinato? Pomůžeš mi nachystat oslavu pro Naruta? Samozřejmě jsi taky zvaná.“ Vyptávala se Kushina.
„A… Ano pomůžu.“ Rozhodla se Hinata.
„Výborně, tak to můžeme okamžitě začít.“ Usmála se Kushina.
„Co… Cože? To jako okamžitě?“ Zděsila se Hinata.
„Ano, protože, zítra jsou tady.“ Oznámila Kushina.
„A jak já můžu pomoct?“ Zeptal se Minato.
„Nakoupíš vše, co ti Hinata řekne, protože je rozhodně lepší kuchařka než já.“ Řekla Kushina.
„Ale…“ Namítala Hinata.
„Výborný nápad.“ Řekl Minato a Kushina vypadala trochu uraženě, takže se na ni usmál.
„Nemysli si, že ten tvůj úsměv vždycky zabere.“ Řekla mu Kushina.
„Ale zlato, přece víš, jak jsem to myslel, ne?“ Ztuhl Minatovi úsměv na tváři.
„Hinato, můžeš tedy říct vše, co potřebuješ.“ Řekla Kushina.
„Já bych to radši napsala.“ Řekla Hinata.
Asi po půl hodině spisování ingrediencí a věcí potřebných pro oslavu obdržel Minato metrový seznam toho, co má koupit. Když to uviděl, mírně se zděsil.
„Na, tady máš.“ Podal Hinatě jeden ze svých speciálních kunaií.
„K čemu to?“ Zeptala se Hinata.
„Ty chceš přemisťovat nákup?“ Zeptala se ho Kushina.
„Ano, to chci, protože není v silách obyčejného člověka, tohle všechno dotáhnout až sem.“ Odpověděl Minato.
„Přemisťovat?“ Divila se Hinata.
„Ano přemisťovat pomocí techniky Létajícího Boha hromu.“ Odpověděl Minato.
„No, když už budeš tímhle stylem nakupovat, nechtěl by ses nejdříve stavit pro Mikoto Uchihu? Slíbila, že pomůže.“ Řekla Kushina.
„Co mám s tebou dělat.“ Usmál se Minato a během několika málo vteřin zde byla i Uchiha Mikoto.
Minato se vydal na nákup v ninja stylu, Kushina a Mikoto vzpomínaly na staré časy, Hinata čekala na nákup a přitom je poslouchala.

„Na noc se utáboříme.“ Rozhodl Kakashi.
„Dobrý nápad Kakashi-sensei.“ Řekl Naruto.
Všichni se na něj udiveně podívali, protože takové slova by od něj nikdy nečekali. Spíše by očekávali, něco ve smyslu, že ještě může pokračovat.
„Naruto. Není ti něco?“ Zeptal se Jiraiya.
„Ne, ale to vy vypadáte naprosto vyčerpaně.“ Usmál se.
„Že by nám Naruto vážně dospěl?“ Ptali se všichni sami sebe.
Připravili tábořiště s ohništěm uprostřed a šli spát. Naruto je přemluvil, že si vezme první hlídku, ale plánoval zůstat vzhůru celou noc a přemýšlet.
„Sak*a, sak*a, sak*a. Co mám jenom dělat?“ Ptal se sám sebe a čekal, až se ozve Kyuubi.
„Musíš se rozhodnout, ale jak, tak to ti neporadím, ani já to nevím.“ Řekl Kyuubi po malé chvíli ticha, kdy uvažoval.
„Vím, co musím udělat, ale to mě zase vzdaluje od domova, mámy a táty, od Hinaty.“ Řekl Naruto.
„Je to vážně složité, nalézt mír nebo mít osobní život.“ Řekl Kyuubi.
„Ale Mudrc šesti cest přece měl dva syny, takže musel mít i osobní život.“ Řekl Naruto.
„To je pravda, ale jak to zvládal, tak to nevím.“ Řekl Kyuubi.
„Možná zkusím obejít všechny skryté vesnice a vysvětlit jim svoji myšlenku a pak se vrátím do Listové.“ Řekl Naruto.
„To zní jako dobrý plán, který by nemusel zabrat více než pár let.“ Řekl Kyuubi.
„Myslíš, že na mě Hinata počká?“ Zeptal se Naruto.
„Nevím, v mezilidských vztazích se zatím moc nevyznám, ale kdybys jí dal důvod čekat, tak si myslím, že ona je ten typ, co by počkal.“ Řekl Kyuubi.
„A nebo se rozhodne jít se mnou.“ Řekl Naruto.
„Nebo. Ale to by nebyla taky špatná varianta.“ Poznamenal Kyuubi.
„To by byla právě nejhorší varianta! Protože, vůbec nevím, do jakého nebezpečí můžu vlézt!“ Rozčílil se Naruto.
„Tak doufám, že jí to taky tak řekneš.“ Řekl Kyuubi.
Zbytek noci už ani jeden nepromluvili a čekali na úsvit. Dnes se měli vrátit do Listové jako vítězové, jako Jounini. Byl to šťastný den a Naruto se nemohl dočkat, až uvidí mámu. Měl trochu strach, protože musel mluvit i s Hinatou. Nevěděl, jak bude reagovat. Měl v plánu za ní zajít hned po oslavě a říct, že ji taky miluje a že musel být hlupák, když mu to došlo až tak pozdě. Naruto začal všechny budit.
„Proč jsi mě nevzbudil na hlídku?!“ Zeptal se ho naštvaně Sasuke.
„Potřeboval jsem přemýšlet.“ Vysvětlil Naruto.
Naruto i Sasuke se připojili k ostatním, kteří mezitím připravovali snídani. Po snídani sbalili tábořiště a vydali se na cestu do Listové.
„Jiraiyo-sama.“ Řekl Kakashi.
„Ano Kakashi. Co potřebuješ?“ Zeptal se Jiaraiya.
„Něco se mi na Narutovi nezdá, už není tak dětinský jako dříve. Chová se až nepřirozeně dospěle.“ Řekl svůj názor Kakashi.
„Taky sis toho všiml.“ Řekl poněkud smutně Jiraiya.
„Vypadá to, že ho něco trápí, ale netuším co.“ Řekl Kakashi.
„Dosáhl všeho, čeho v životě chtěl, dosáhnou. Lidé jej uznávají a to nejenom lidé z vesnice. Možná neví, co má dělat dál.“ Řekl Jiraiya.
„Možná.“ Řekl Kakashi.

„Sasuke-kun. Můžu s tebou mluvit?“ Zeptala se Sakura.
„Samozřejmě, co potřebuješ Sakuro?“ Řekl Sasuke.
„Mám starost o Naruta, chová se nějak divně.“ Řekla Sakura.
„Taky jsem si toho všiml, ale nevím, co to znamená.“ Opověděl Sasuke.
„Nemohl by ses ho nějak zeptat, co se děje?“ Zeptala se Sakura.
„Nejspíš bych měl, je to náš přítel, máme právo vědět co se děje.“ Řekl Sasuke a přidal na rychlosti, aby se dostal k Narutovi.
„Naruto.“ Zavolal na něj Sasuke.
„Co je Sasuke?“ Zeptal se Naruto.
„Víš, nemohli jsme si nevšimnout, že se v poslední době chováš nějak jinak.“ Řekl Sasuke.
„A já hlupák si myslel, že si ničeho nevšimnete.“ Usmál se Naruto.
„Takže co je s tebou?“ Vyzvídal Sasuke.
„Odcházím z Listové.“ Řekl Naruto.
„COŽE?!“ Zařval Sasuke.
„Zklidni se Sasuke, není to napořád.“ Snažil se ho uklidnit Naruto.
„Proč Naruto?! Sotva jsi získal svoji rodinu zpět a chceš je opustit. A co bude s námi, tvými přáteli!“ Stále se rozčiloval Sasuke.
„Ty tomu nerozumíš! Já nechci odejít, ale musím. Musím, protože je to můj osud, moje povinnost.“ Vysvětlil Naruto.
„Co to tady plácáš! My jsme snad méně důležití?!“ Rozčiloval se Sasuke.
„Ne moje rodina, moji přátele, to je to nejdůležitější co na světě mám! Ale já prostě musím jít, je to pro mě stejně důležité.“ Řekl Naruto.
„Ale to co říkáš, nedává smysl.“ Řekl Sasuke.
„Já mám Rinnegan. Vidíš! Jsem Mudrc šesti cest, a musím ukončit tu hloupou nenávist na světě. Musím ukončit, to co začali jeho synové a v čem pokračovali i jejich potomci. Musím uklidit tu nenávist, kterou tu naše klany nadělaly za celou tu dobu!“ Vysvětlil Naruto.
Nějakou tu chvíli oba mlčeli a utřiďovali si myšlenky ve svých hlavách. Ani jeden nevěděli co říci dál.
„Pak ti musím pomoct Naruto.“ Řekl Sasuke.
„Ne Sasuke. Ty zůstaneš v Listové.“ Zarazil ho Naruto.
„Proč, to si myslíš, že jsi tak důležitý, že to zvládneš sám!“ Křičel Sasuke.
„Ne, to je, protože se obávám, že jsem si ukousl příliš velké sousto. A kdybych zklamal, tak dříve, či později bude zase válka. Proto ty musíš zůstat v Listové, vychovávat nové ninji a bránit ji, když bude třeba!“ Řekl Naruto.
„Ale kdybych ti pomohl…“ Snažil se přemlouvat Sasuke.
„Ne Sasuke. Ty mi nemůžeš pomoct.“ Řekl Naruto.
„A proč?!“ Zeptal se.
„Vážně to chceš vědět? Není to nic příjemného.“ Řekl Naruto.
„Řekni mi to Naruto.“ Řekl rozhodně Sasuke.
„Nikdo nepochybuje, že jsi dobrý. A taky víš, že tvůj klan je potomkem staršího syna Mudrce šesti cest.“ Řekl Naruto.
„To vím, ale jaký to má význam?“ Zeptal se Sasuke.
„Význam to má ten, že starší syn je potomkem Juubiho, který byl zapečetěný v Mudrci šesti cest.“ Řekl Naruto.
„To ne. To není pravda. Nemůže být.“ Zděsil se Sasuke.
„Proto je Rinnegan, který vlastníš rudý. Jsou to oči Juubi.“ Řekl Naruto.
„Jak… Jak to víš?“ Zeptal se Sasuke.
„Řekl mi to první Mudrc šesti cest, když jsem bojoval s Gedu Mazo.“ Řekl Naruto.
„Takže to bude pravda.“ Řekl smutně Sasuke.
„Ano, ale to nic nemění na tvojí osobě. Ty jsi ty a ne monstrum.“ Řekl Naruto.
„Tak proč ti teda nemůžu pomoct?“ Zeptal se Sasuke.
„Protože, kdybys mi chtěl pomoct, tak by se ani jeden z nás nikdy nevrátil domů. Proto musí jeden z nás zůstat v Listové, aby ten druhý věděl, že má někde přátele, ke kterým se může vrátit.“ Vysvětlil Naruto.
„Chápu.“ Řekl Sasuke.
Během svého rozhovoru se přiblíži na dohled Listové a netrvalo dlouho a už byli doma.
První věc, kterou museli udělat, bylo navštívit Hokage. Ta jim poblahopřála k úspěšné Chuuninské zkoušce a zároveň jim oznámila, že jim uděluje hodnost Jounina. Sai, řekl Tsunade, že by se rád připojil k jednotkám ANBU a ta odpověděla, že mu to chtěla zrovna navrhnout.
„A vám dvěma hodlám přidělit týmy geninů.“ Řekla Tsunade Narutovi a Sasukemu.
„Bábi, já jsem tě chtěl vlastně o něco požádat.“ Řekl Naruto.
„A co to je Naruto?“ Zeptala se Tsunade.
„Chtěl bych status poustevníka.“ Zdělil Naruto svoji žádost.
Všichni kromě Sasukeho byli šokováni a nevěděli, co si o tom mají myslet.
„Proč Naruto?“ Zeptala se Tsunade.
„Je něco, co musím udělat a znamená to, že budu dlouho pryč z vesnice.“ Odpověděl Naruto.
„Nechceš si to ještě…“ Snažila se říct Tsunade.
„Naruto musí jít, tak mu v tom nebraňte a ulehčete mu to, jak to jenom půjde.“ Přerušil ji Sasuke.
„Tys o tom věděl Sasuke?“ Zeptal se Kakashi.
„Naruto mi to řekl, teprve před chvílí, po cestě do vesnice.“ Odpověděl Sasuke.
Nastala chvíle ticha, během které všichni si přebírali to, co právě slyšeli.
„Co mám s tebou dělat Naruto?“ Ptala se Tsunade. „Hlavně se vrať brzo a celý.“ Dodala.
„Neboj se bábi, brzo budu zpátky, protože mám rodinu a přátele, kteří na mě počkají a pomůžou mi trefit zpátky.“ Řekl Naruto.
„Opravdu jsi dospěl Naruto.“ Řekl Kakashi.
„Děkuji Kakashi-sensei.“ Poděkoval Naruto.
„A kdy vyrážíš?“ Zeptal se Jiraiya.
„Zítra.“ Odpověděl Naruto.
„Možná půjdu kus cesty s tebou.“ Řekl Jiraiya.
„Zase na cestách se Zvrhlým poustevníkem? To zní dobře.“Usmál se Naruto.
Naruto, Sasuke, Sakura, Sai, Kakashi, Jiraiya i Tsunade šli k Uzumakim domů, kde je čekala slibovaná oslava. Naruto musel vše říct ohledně toho, že odchází svým rodičům a potom taky Hinatě.
Když dorazili, uvnitř už na ně čekalo šest lidí. Byli to Narutovi a Sasukeho rodiče, Itachi a jak Naruto zjistil tak poslední osobou, která zde byla, je Hinata.
„Mami, co tu děla Hinata-chan?“ Zeptal se Naruto.
„Vždyť jsem ti říkala, že se o to postarám. Navíc Hinata tě miluje, takže je to o to lehčí.“ Odpověděla mu Kushina.
„Mami, ale to…“ Snažil se něco vydrmolit Naruto.
„Můj milý synáčku, jelikož jsi po mamce, tak je mi jasné, že jsi do ní úplně blázen.“ Smála se Kushina.
„Mami no taaak, já jsem jí to chtěl říct sám.“ Řekl Naruto.
Ozvala se rána, protože Hinata omdlela.
„Už zase.“ Řekla Kushina a naznačila Minatovi, aby ji položil na gauč, ale Naruto byl u ní dříve a jakmile ji vzal do náručí, tak okamžitě zmizel i s Hinatou.
Všichni byli překvapení, kam mohli zmizet, všichni, kromě Minata, který věděl co Naruto udělal.
„Jo můj syn ví jak balit holky.“ Říkal si v duchu Minato.

Naruto tam seděl, Hinatu položil vedle sebe a čekal, než se probere.
„Byl jsem hlupák, když mi to došlo až tak pozdě, ale jsem rád, že jsem si uvědomil, co pro mě doopravdy znamenáš.“ Říkal tiše Naruto. Hinata se probrala.
„Naruto-kun?“ Divila se.
„Je mi líto, jak to pojala moje máma, ale v jednom měla pravdu. Opravdu jsem do tebe blázen. Promiň, že mi trvalo tak dlouho si to uvědomit.“ Řekl Naruto.
„To nevadí Naruto-kun, já jsem ráda, že sis to vůbec uvědomil.“ Řekla Hinata a přitisklase k němu.
„Vím, že mi to trvalo příliš dlouho, ale musím tě o něco požádat.“ Řekl Naruto.
„A o co?“ Zeptala se Hinata.
„Já teď musím odejít na nějakou dobu z Listové a zatím nevím, kdy se vrátím.“ Řekl Naruto.
„Cože? Proč?“ Lekla se Hinata.
„Já musím, ale vrátím se, to slibuji.“ Řekl.
„Tak půjdu s tebou, teď už nemůžu tady jenom tak čekat.“ Řekla.
„Já nevím, jaké nebezpečí můžu na své cestě potkat a v žádném případě nemůžu o tebe přijít. Kdybych věděl, že jsi tady v bezpečí, byl by to nejlepší důvod vrátit se co nejdříve.“ Řekl Naruto.
„Chápu, takže se o mě bojíš a nechceš o mě přijít.“ Řekla Hinata.
„Ano, přesně to jsem tím myslel.“ Řekl Naruto.
„Takže musím zesílit, abych příště mohla jít s tebou.“ Řekla Hinata.
Naruto nemohl nic namítat, byla pevně rozhodnutá.
„Vraťme se nyní na oslavu a pořádně si ji užijme.“ Řekla Hinata.
„Máš pravdu, jdeme.“ Řekl Naruto a oba je přenesl zpátky k sobě domů.
„Je to pravda Naruto?“ Zeptala se ho jeho matka.
„Jestli myslíš, to, že zítra odcházím, tak je. Ale nekažme si tím oslavu, prostě musím odejít, je to moje povinnost jako Mudrce šesti cest.“ Odpověděl Naruto.
„Výborně, takže můžeme slavit.“ Navrhla Kushina.
Poblahopřáli Narutovi, Sasukemu a Saiovi k dosažení titulu Jounin a dále se pak bavili mezi sebou o tom, co se stalo během posledních sedmnácti let.
Naruto a Hinata měli většinu času oči a uši jenom pro toho druhého a ani jeden z nich se netěšil na zítřek, kdy si budou muset říct na nějaký čas Sbohem.

Všichni Narutovi přátele ho přišli vyprovodit na cestu.
„Postarej se mi tady o to Sasuke.“ Řekl mu Naruto.
„Neboj se Naruto, najdeš vesnici v lepším stavu, než je teď.“ Řekl Sasuke.
„Takže nashledanou Naruto-kun.“ Řekla Hinata.
„Neboj se, já se vrátím.“ Řekl Naruto a políbil Hinatu, někteří z přitomných z toho byli v šoku.
„Mami, opatruj tátu. Víš jaké má sklony k hrdinství.“ Řekl Naruto.
„Neboj se Naruto, já už mu to zatrhnu.“ Řekla Kushina a usmála se.
„Takže my vyrážíme.“ Řekl Jiraiya, on a Naruto vyšli ven z vesnice a začali se vzdalovat.