NFFORPG - Kirigakure no Sato

Ztracený ostrov

"Tanami je snad v pohodě. Skočím ho jen probudit," odvětila Rina a lehce se zarazila, jako kdyby se jí zdálo, že na něco zapomněla. "Jo a koukejte dohlýdnout, aby nezvedal nic těžkýho, nebojoval a tak nějak podobně, jo?!" Dodala, jako kdyby to byla nějaká zdravotní sestra, co svého pacienta pouští po těžkém úrazu na revers. Aniž by však čekala na reakci, zmizela ve tmě, směrem k chatrči. Čtveřice tak zůstala na jediném osvětleném místě palouku sama.
"Všechno bude v pořádku, ale až s tím něco uděláme," odvětila lehce roztřeseným, ale odhodlaným hlasem a pokusila se na Yui pousmát, aby jí dala najevo, že v ní přebývá i nějaká část odvahy, i když zrovna nemusí být vidět. "Zvládneme to, ať už se na nás chystá cokoliv. Vždyť je s náma Rina, nebo ne? Půjde s námi... ," nadhodila otázku, která zněla spíše jako zbožné přání.
K husté tmě se navíc přidalo ticho, kdy se zdálo, že i prales umlkl, které občas narušilo zlověstné zaburácení, jako by vycházelo přímo z nitra osamělé hory. Ticho navíc narušili hned tři hlasité rány. Ta první zněla dutě, když se Rina netrefila do dveří a trefila čelem stěnu, druhá zněla jako pořádná facka, kterou doprovázel nesrozumitelný mumlavý dialog a třetí byl opět dutý náraz, když se Rina rozhodla vyjít z chatrče ven. Pak už se Rina objevila v osvětleném kruhu ohně se zmateným Tanamim, kterého vedla za ruku. Dívka navíc nesla v podpaží čtyři nezapálené pochodně, jenž neopomněla rozdat. Každému jednu. Sama si žádnou nenechala. Mladík překvapeně zíral z Yui, přes Makuru na Renjira a jednou rukou se držel za pravou tvář. Měl v očích moře otázek, ale jak se je jeho mozek pokusil vyprodukovat všechny najednou, ucpaly cestu z mozku k hlasivkám a mladík jen němě dvakrát otevřel a zavřel ústa.

Satsuki Min

Její pobavení skončilo vcelku rychle, když si domyslela, co vlastně chtěla sensei říci. Jo, živí..., hleděla na sensei s velmi milým výrazem, který vůbec neříkal nic o tom, že by jí chtěla ukázat nehezké gesto. Než odešla k jejich tábořišti, pohlédla na Kaijua na zemi a na mokrého Ieyasua...s krabem. Zeptala by se, proč sakra má kraba, ale byla unavená na to, aby vůbec těm dvěma cokoli řekla, a tak prostě pokračovala v cestě. U tábořiště se už nacházela Mia, která se snažila nabodnout na klacek nějakou potvoru. I na okomentování toho dle byla Satsuki unavená a chtěla si jen odpočinout, a možná pak se hecnout a ochutnat tu mnohonohou příšernost, dokonce se nešla ani vykoupat do studánky, kam evidentně měl namířeno i medik se svým novým kamarádem. Sat si pouze přitáhla deku k ohni, na kterou si sedla.
"Kde jste to chytla?" stihla se ještě optat, než Yuri spustil svůj monolog o zapalování ohně a mužnosti.

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi sám seba donútil aby pokračoval ďalej v predstieraní že ošetruje správcu. Zaregistroval miesta kde stáli jeho tímoví kolegovia a mysľou mu prebehlo ako je rád za to že je súčasťou ich týmu. Sám Seiichi nepatril k tým čo by vynikali vo vymýšľaní nejakých plánov a tak veril že niekoho z nich napadne ako ďalej. Vnímal kroky čo sa k nemu blížili ale nemohol si pomôcť a musel sa pousmiať. Nemal strach o svoj vlastný život aj keď by asi mal mať. Niečo sa v ňom zmenilo a už nemyslel len na seba a svoj komfort. Pozrel na Funa a následne na muža v samurajskom brnení. Nemohol si dovoliť teraz stratiť hlavu a vypadnúť z role do ktorej ho Fun dosadil. Sklonil zas pohľad k falošnému správcovi. "Nie, nikam sa nejde" začal jednoducho. "Nemôžete očakávať že Vám len tak dovolíme aby ste si robili čo si zmyslíte" pokračoval ďalej a zdravú ruku presunul na rukoväť svojej katany. Ani si to v prvej chvíli neuvedomil že hovorí v množnom čísle a jeho slová môžu byť klamstvom, keďže nemohol vedieť čo si myslia ostatní. Bol si vedomí všetkých rizík čo by mohlo jeho gesto vyvolať, chcel ukázať že nehodlá ustúpiť a zostane tam kde je.

Mise týmu A: Kněžka a démon

„A roztomilá taky,“ zachichotala se. „Tohle je na rozloučenou,“ oznámila a políbila Tenshi na rty. V tu chvíli kunoichina ústa i nos zakryla vrstva ledu, která jí okamžitě znemožnila dýchat. Žena přiskočila ke kněžkám, zatímco se její klon změnil ve třpytivé studené střípky. „Tuhle si vezmu,“ praštila Ryouko do zátylku a bezvládnou si ji přehodila přes rameno. „Nashle,“ udělala piruetu, uklonila se a rozplynula se.
„Ryouko!“ vykřikla Chikage.
…
Kunai se zabodl do Hisokiho a Tako mohl ještě při výbuchu spatřit jeho šílený úsměv. Jakmile kouř zmizel, zůstal na zemi ležet probodnutý špalek. A v tu chvíli se kousek od nich vznesla k nebi světlice.
Jakmile ji Renzo spatřil, upustil kouřovou bombu stejně jako Hisoki, který se chystal na Taka zaútočit zezadu. Nic víc se ale nestalo.

Fun Kotoshi
Tým C
Za tým

Těžké kroky se pomalu blížily po rozvrzané podlaze. Naděje, že přichází sensei se rozpadla ve chvíli, kdy zpoza jedné hromady beden vyšla obrněná postava. Muž byl od hlavy až k patě pokryt samurajskou zbrojí, která měla, jak chránit svého nositele, tak vylekat nepřátele.
Pomalu se blížil k nim, až se zastavil jen pár kroků před Funem. Ten neměl jinou možnost než stát, přikrčený v kolenou s širokým postojem a svou trojdílnou holí, připravenou blokovat případné útoky.
Sečné zbraně by se mu měly podařit zblokovat poměrně úspěšně. Mohutný muž nebyl dost blízko na to, aby ho Fun svou technikou viděl, ale podle těžkých kroků, šoupání a cinkání materiálu o sebe poznal, že má na sobě opravdu mnoho zbroje. Těžké zbroje, ve které musel být podle jeho odhadu jak omezený rozsah pohybu, tak musel i výrazně zpomalovat. To by samo o sobě mohla být výhoda, ale díky tomu si také uvědomil, že svým taijutsu nejspíš nezpůsobí žádnou škodu. A to ani svou holí. Když si vzpomněl na Miki, došlo mu také, že ani kunaie a shurikeny nejspíš nezapůsobí. Doufám, že máš v rukávu něco lepšího než házení shurikenů Miki.
Fun dál stál v rozhodném postoji a tím dal nepříteli jasně najevo, že nehodlá ustoupit. Naštěstí se mu nejistota v kolenou dařila prozatím skrývat.

Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji

Riri se po Kishových slovech nafoukla jako pátrací balon, což v přítmí místnosti nebylo moc vidět. Pár vteřin než splaskla bylo ticho. Naštvala se, o to víc jí mrzelo, že má pravdu.
”Když to řekneš takhle zní to strašně škaredě.”
Dívka začne vzpomínat a napínat mysl, proč to vlastně dělá? Je to s ní opravdu tak špatné?
To přece nemůže být, taková nejsem, abych dělala na truc...no možná trochu, ale tím to jen začalo.
”Hmmm myslím si že ne.” Vypadne z ní po chvilce přemýšlení.
”Bylo to takový to prvotní naštvání. Že mám skončit, jen protože to on chce...”
Dívka si lehne, dá si ruce za hlavu a pokračuje ve svém vyprávění.
”Vždycky sem chtěla bejt jako děda. Děda byl ninja, chránil vesnici, zažíval dobrodružství, tvrdě dřel, aby byl lepší než ostatní. Taky chci být taková, hopsat po větvých, cítit jak mě vítr cuchá vlasy, když běžím po střeše. Mít to divný šimrání v břiše, když se učíš novou techniku. Víš co myslim ne?”
Riri se opět psadí a zamžourá tmou do míst, kde sedí zelenovlásek. Mimoděk se vrátí k hlazení kocoura.

Isamu Kenji
Tým C
Život a smrt a bedny

Lékárnička byla naštěstí plná obvazů a všech možných jehel, ostří a desinfekce. Evidence ukazovala, že je dokonce chodil někdo často kontrolovat. Chopili se lehce sípajícího správce, ale v tom sklaply dveře, možná past. Co teď, co teď... Snad to Funovo řešení bude fungovat, pomyslel si Isamu. Drobné kusy kovu vyndal pinzetou a vydesinfikoval. Už se jeho stav zlepšoval. Trochu s ním otočil a pomohl mu vydýchávat. Poslouchal ostatní.
Když správce byl zabezpečený alespoň trochu, zavěsil na protější dřevěný trám shuriken na provázku a nechal ho pohupovat. Vrátil se ke správci a probral mu sako. Našel v něm malou tubičku s nitroglycerinem. A sakra. Musím mu to nějak podat, jinak mi tu vykrvácí. Začal se štípáním a lehkým proplácáváním. Jenže dovnitř vešla jakási neidentifikovatelná postava v brnění. Isamu celou situaci poslouchal a nakoukl, aby se ujistil, že silueta je vážně takhle neobvyklá. Sakra, to je korba. Asi nemám na výběr, a musím vyčkat.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3

Mia nás, na počudovanie sveta, pochválila a tvárila sa dokonca entuziasticky. Prišlo mi, že má niečo za lubom, ale neriešil som to. Mia zvolala aj posledného člena tímu, Ieyasua. Ten, narozdiel od nej, nevyzeral veľmi nadšene a navyše bol mokrý a niesol so sebou nejakého kraba, asi na večeru. Netuším, čo sa mu stalo. Mia nás poslala umyť sa a na zvyšok dňa Vrátil som sa teda do kempu a naposledy som sa rozlúčil s klackom a hodil ho do ohniska. Ovonial som si tričko.
Pff, umyť sa, kde asi? Okrem tej studne, ktorú využijú teraz asi všetci je tu už iba oceán... Asi na to pôjdem ako moji Mlžní predkovia, ktorí boli bez umývania sa niekedy aj mesiace, pomyslel som si a pousmial som sa nad svojou vlastnou odolnosťou a výdržou. Namiesto toho som išiel pozbierať nejaké klacky na oheň. Našiel som pár ďalších driev a tie som priniesol k miestu ohňa. Tam už bola sensei a pracovala na ohni.
,,Umm, sensei, viete o tom, že by som mohol jednoducho vyfúknuť oheň bez námahy? Alebo to chcete robiť ako za stara, trochu si obnoviť základy prežitia pre časy, keď muž činu, Yuri, nebude náhodou po ruke, haha?" povedal som vtipne a palcami som ukázal na seba. Potom som si ale všimol, že znova na večeru priniesla nejakú stonožku neznámeho pôvodu a pri tom pohľade sa mi tvár skrivila do znechuteného výrazu.
,,Uhh, ak dovolíte, pôjdem ešte skúsiť uloviť nejaké ryby," povedal som a odfičal som s jednou zdravou a jednou drevenou nohou tak rýchlo ako som len vedel. Nezniesol by som jesť tú nechutnosť ešte jeden deň. Prišiel som k vode a tentoraz som ryby začal chytať na nôž. Trvalo to nejakú tú hodinu trpezlivosti a čakania, no motivácia bola silná. Vrátil som sa do kempu s troma rybami.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

"Zatracená voda." Teď už si během tréninku v hlavě neopakoval ani známé poučky o vodě jako takové. Ano, fakt, že je voda například dobrým polárním rozpouštědlem, byl pro medika naprosto esenciální, ale v tuto chvíli již v jeho myšlenkách ohledně vody kolovaly pouze mládeži nepřístupné vulgarismy. Byla všude. Celé dlaně už měl kvůli všudypřítomnému vlkhu zkrabacené. Kdyby si člověk do této "rovnice pohodlí" přičetl ještě písek v botách a svraštělý obličej od soli, bylo by mu naprosto jasné, že trénující osoba právě neměla náladu na přemítání o fyzikálně-chemických vlastnostech H2O.

Konečně to přišlo. Ani nebyl s to si vzpomenout, kdy naposledy slyšel hlas své sensei tak rád. Jeho nadšení - jako vždy skryté za obvazy, maskou a chemickými brýlemi - ještě narostlo, když Mia rozdala rozkazy, které obsahovaly slova jako "odpočinek" a "umytí se od mořské soli".

Rychle popadl svého krabího kolegu a vydal se na cestu směrem ke studánce - to snad bude jeho poslední kontakt s vodou za tento den.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Jakmile se kněžka zmínila o rostlinách, které za pomoci chakry pěstovali kvůli léčivým účinkům, ve tváři se jí objevil nefalšovaný zájem a tmavě modré oči jí zajiskřily nadšením.
"To zní úžasně!" vyhrkla jako malé dítě, jemuž někdo právě pověděl o stromku s ukrytými dárky a zamrkala na hnědovlásku. "Mohla bych se na ty rostliny podívat? Musí to být úžasná sbírka! Opravdu by mě zajímalo, které bylinky tu takhle pěstujete. Používat chakru k léčení a pěstování léčivých rostlin je úžasné!" sepjala ruce prosebně k sobě a nasadila zcela bezelstný výraz nevinné dívky, která byla naprosto ohromena a nadšena zároveň. V duchu však uvažovala zcela prakticky. Pokud vy se ukázalo, že tu pěstují něco vzácného nebo špatně dostupného, mohl by být nakonec i to důvod k únosům. Kvalitní bylinky a rostliny s nezanedbatelnými vlastnostmi stály někdy i celé mění. A tuplem na místech, jako bylo území Kirigakure a okolí, kde se nepěstovalo právě snadno.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Tým C
starý sklad

Ošetřovaný správce tiše sípal a lapal po dechu, když ho tým C přemísťoval za hromadu starých a zatuchlinou páchnoucích beden. Isamovy znalosti první pomoci však zamezily jeho rychlému skonu a díky neustálé geninově péči se pomalu, ale jistě dostával do stabilizovaného stavu. I přes veskrze opatrnou manipulaci s jeho osobou však od původního místa, kde ležel, k nynějšímu úkrytu vedly nepatrné kapičky krve na zemi.
Původně nejasné kroky najednou nabraly na intenzitě. Klap, klap, klap. Netrvalo dlouho a před Isamem, Seiichim a falešným "správcem" stanula vysoká osoba oděná v tmavě zelenou barvou lakovaném samurajském brnění.
Na dvojici statečných shinobi se najednou upíral zlověstný pohled dvojice očí, schovaných za rohatým kabutem a menpem, znázorňujícím vyceněné zuby.
Dlouhán potěžkal nodachi, které opíral o svá široká ramena a chladným tónem pronesl k Funovi a Seiichimu: "Uhněte, nejsem tu kvůli vám."

Tenshi Wakiya, tým A

Netrvalo to moc dlouho a Tenshi už stihla něco pokazit. Sice se jí povedlo vykrýt útok, to se jí muselo uznat, ale bělovláska využila situace a zranila chikage. Černovláska chtěla něco říci, ale ta psychopatická ženská opět využila situace a přišpendlila Tenshi k zemi, načež ji olízla. Ráda by se aspoň oklepala, jak nechutné to bylo, ale kunai u jejího krku jí to moc nedovoloval.
"To oblizuješ lidi na potkání?" vyštěkla na ni, přičemž hlásek lehce přeskočil. Kdyby tu byl Tako, co by asi udělal? Optala se sama sebe, ale její myšlenkové pochody na nic nemohly přijít, páč se nedokázala pořádně soustředit ani na jednu věc.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Stříbrnovlasá "sado-maso" sensei se za hlasitého zývnutí protáhla a zašklebila se na Kaijua vycházejícího zpoza stromů."No nene,vypadá to,že utíkání ti fakt jde,to bychom třeba..."Větu však nedokončila,protože mladík s sebou prásknul o zem pár kroků před ní."Aaale to si necháme na příště."Dodala s úsměvem a otočila se na dvojici,která k nim zrovna přibíhala."U všech břitev vy žij...ehm totiž dobrá práce vy dva."Zarazila se včas a vzala si klacek,kterým se jí Yuri evidentně snažil vypíchnout oko."Máš moc pěkný klacek Yuri,tak ho vem sebou,bude se hodit na podpal."Během souboje klonu s Kaijuem se snažila vnímat i práci zbytku týmu a byla vcelku spokojená.
"No teda Mio nula mrtvých a ještě se něco naučili...to hraní si na kvočku a kuřátka ti nějak dneska jde checheche."Poplácala se imaginárně po rameni a zavolala na posledního člena."Heeeej Ieyasu!Pro dnešek to už stačí.Seber si tu svoji zoologickou zahradu a naklusej sem."Když byl tým D kompletní,Mia si každého z nich přeměřila pohledem a spustila."Nebylo to nejhorší,taaaaakže dneska večer máte za to volno.Mazejte se umít a za chvíli nástup na přípravu večeře,pro dnešek bylo hladovění dost hehe...rozchod!"Propustila čtyřlístek a sama se pomalu vydala směr vnitrozemí.Když se o nějaké ty minuty později postupně její studenti vraceli do tábora,našli ji jak rozdělává oheň v ohništi a snaží se nabodnout na rožeň její mnohonohý úlovek.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Odpověď na svou otázku nedostala, tak se začala věnovat něčemu jinému. Konkrétně Makuře, ze které cítila rozporuplné pocity. I když se usmívala, Yui cítila, že se bojí. Tohle přetvařování nemohlo být zdravé. „Makuchan,“ položila jí ruku na rameno, „všechno bude v pořádku. Jsme tu s Renchanem pro tebe,“ usmála se na ni. Ona se na rozdíl od modrovlásky tak moc nebála. Ano, tohle všechno, co se okolo dělo, bylo zvláštní a jako z nějakého hovoru, jenže Yui si už něco zažila a věděla, že strach je dobrý sluha, ale špatný pán. Musela být opatrná, ale nesměla se bát pohnout. Jinak by se nikam nedostali.
Z myšlenek ji vyrvalo zemětřesení. Dívka vyjekla a sevřela Tsuki ve svém výstřihu, aby nevypadla a neublížila si. Rázem byla zase tma. A Rina se tomu prakticky nedivila! ‚Moje slunce-nyan?‘ nahnula hlavu na stranu kunoichi. Co se na tomhle proklatém ostrově dělo?

Mise týmu B: Kněžské únosy

„Opravdu?“ rozzářila se kněžce očka a rozpaky byly ty tam. „To bys mohla být jednou z nás!“ zaradovala se. Nad další otázkou se zamyslela. „Ano, třeba léčíme,“ kývla s úsměvem. „Když dospějeme, složíme zkoušky a pak můžeme léčit lidi dole ve vesnici. Pak tu taky pěstujeme květiny za pomocí chakry a vytváříme léčivé látky,“ vysvětlovala s ukazovákem poučně zvednutným.
…
Kisho se zamračil. „Takže nemáš žádnou vlastní motivaci? Žádnej vlastní sen? Jsi ninjou opravdu jen na truc tátovi? On ti nějak ublížil?“
Yuujiro opřený vedle okna z druhé strany tak, aby nebyl vidět, se zahleděl na hvězdy a zamračil se. Jestli to bylo opravdu takhle, ta holka se na kirigakurskýho vojáka nehodila ani trochu. Nehodila by se ani na vojáka Konohagakure. Byl zvědavý, co z ní vypadne dál a jak moc zbytečné bude muži připadat ji dál trénovat.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
I přesto, jak byl Tako impulsivní, dokázal velmi rychle schladnout a zapojit i mozek. Ani rychlost, ani síla jeho útoků nefungovala, což nebylo vůbec dobré. Vždy se dalo spolehnout na jednu z variant, nebo na kombinaci obou faktorů. Tady to však vypadalo špatně. Techniku neměl díky medicíně zvládnutou do dokonalosti a v boji se spoléhal výhradně na meč. Jeho nepřítel si ale chtěl spíše povídat, než bojovat. Musel tedy bojovat slovy. Šílená záplava útoků přešla do boje technického, kdy intenzitu vystřídali přesnější rány a tryky. Tako si navíc uvědomil, že to co řekl, nebyla úplně pravda. On své zádady stavěl na první místo a díky tomu měl tolik vroubků v Nemocnici ba dokonce u samotné Ichimitsu. Jeho ideáli se poměrně hodně bily s ideály Kirigakure.
"No tak mě zkus," vyzval ho k osvětlení toho co řekl a odskočil vzad. Levou rukou sáhl do zadní sumky a rychlým pohybem prstů namotal lanko s výbušným lístkem na Kunai. Pod nátepník si navíc schoval další dva lístky. Počakl, než mu soupeř odpoví a ihned poté po něm hodil kunai s výbušným lístkem.
"Kai," odpálil lístek těsně před nepřítelem a rychlým pohybem nalepil lístky na tupou stranu meče, blíže ke špičce. Udělal to tak, aby to soupeř nečekal. Na to k němu přiskočil a roztočil se.
"Senpu!"

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi pozorne pozoroval svojich tímových kolegov a premýšľal nad tým že on sám je najslabší článok ich týmu, keďže vedel že je o niečo mladší a aj vďaka svojej nevyspytateľnej povahe. Nemohol si pomôcť a musel sa pousmial keď videl ako sa Isamu snaží ošetrovať správcu, sám Seiichi nevedel takmer absolútne nič o ošetrovaní iných. Pokrútil hlavou keď si Fun strelil facku a pozrel sa na Miki. Ju v podstate nepoznal takže netušil čo môže od nej očakávať. Keď začal Fun hovoriť pozrel sa na správcu a zostal pohľadom na ňom. Ten nápad sa mu zdal veľmi riskantný ale ani tak nepremýšľal nad tým že by sa nezapojil. Dotkol sa dlahy na svojej ruke než prehovoril. „Rozumiem“ povedal potichu tak aby ho mohli počuť len členovia jeho týmu. Sledoval čo robila Miki a hneď ako sa jej klon premenil na zraneného inšpektora sa veľmi presvedčivo dal ošetrovať.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaijuův pokus o úder byl vyblokován. Kaiju to čekal a hned čekal co se stane dál. Kaiju na nic nečekal a ihned se sehnul k zemi. Dobře udělal a nad hlavou mu proletěl vodní proud, který mu rozcuchal vlasy. Ovšem tím jeho štěstí na chvíli končí. Při dalším útoku mu Mia-klon ukázala další nevýhodu pěstního souboje. Kaiju jen vykulil oči na svoji a Mia-klon dlaň, které začali skládat pečetě. Po dokončení se Kaiju stáhnul. Ovšem na nic nečekal a ihned opakovaně útočil na klon. Nebylo lehké trefit protivníka, který byl mnohem rychlejší jak vy a zkušenější. Ovšem hoch se nehodlal vzdát. Uhýbal technikám a útočil. Pomalu začínat zpomalovat, protože už ten souboj trval dlouho a on přeci neměl žádný oběd. Když Mia-klon zmizel, stihl vyslat osudnou techniku pro Kaijua. Věděl, že když tam bude stát, nevyhne se jí a tak místo aby tam stál a udělal stejnou chybu jak ránu, udělal pár rychlých kroků a kličkoval mezi stromy. Nedrže jeden směr, ale snažil se to vychřici obejít. Což se mu podařilo, ale nyní se vzdálil od Mia sensei. V tom zmateném běhu zabloudil do lesa. Ale naštěstí si pamatoval, kde byla ona vychřice. Než stihl udělat jeden krok, podlomila se mu pravá noha a on si nechtěně klekl. 'To mi došla chakra jo?' podivil se Kaiju a chvíli klečel na jedné noze. Po chvíli, když byl schopen se zvednout, odešel za ostatními. Před sado-maso sensei padl podél jednoho stromu na zem. Byl dost unavený. Velkou zásluhu na tom má i zdržení se oběda. Ráno toho moc nesnědl a tak měl velký hlad a byl unaven. Jen tam tak seděl a koukal na sensei.

Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji

Jak se Zelenovlásek zeptá, proběhnou dívce v hlavě všechny ty rodiné hádky točící se kolem dospěláckých věcí.
”Začalo to kvůli dědictví. Táta musel dát své slovo, že všechny jeho děti projdou akademii ninjů, jinak by nezdědil ten barák, kde bydlíme. Akademii sem prošla, mno a pak sem pokračovala trochu na truc tátovy, protože to nechtěl” Hnědovlasá dívka pokrčí rameny, pak pokračuje
”Sem tu šťastnější, než bejt doma, pracovat v obchodě a čekat až dospěju do věku, kdy mě táta dobře provdá. To tak.”
Riri pokračuje v hlazení kocoura.
”Všichni tátovy sourozenci totiž zemřeli jako Ninjové, stejně tak jeho první manželka, proto to nechce.”

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Mladík sice zaregistroval techniku,ale nestihl se jí vyhnout,takže skončil v blátě na zemi."Heh."Povzdechli si obě Mii zároveň a sledovali jak si Kaiju sundává závaží."Máš štěstí,že to byla voda a ne blesk nebo oheň.Na druhou stranu by byla aspoň pořádná večere...středně propečený zakrslík."Zakřenila se Mia-klon a sledovala jak k ní bez vyzvání Kaiju míří.Jakmile ji zaútočil na břicho,klon úder vyblokoval svými dlaněmi,až se celá jeho vodní podstata zavlnila."Futton:Reppushou"Zašeptala Mia-klon z blízka Kaijuovi do tváře a použila jeho pravačku na poskládání pečetí pro vzdušný poryv."I tvé vlastní ruce můžou posloužit nepříteli pro poskládání pečetí a existovali dokonci i takový mistři,kterým k tomu stačila jen jedna ruka,ale jejich honosná jména jsou zanesena už jen v legendách,takže bych s tím běžně moc nepočítala."Ozvala se pravá Mia,mezitím co klon s mladíkem zápasili.
Mia-klon po následující chvíli zasypávala Kaijua přívalem vodních a vzdušných technik a uhýbala jeho úderům,ale s každou další technikou a s každým dalším mladíkovým úderem ztrácel klon svou sílu a soudržnost.Klon teď spíše připomínal poloprůhlednou figurku z čokolády,kterou něchal někdo na odpoledním slunci."Šdá še,že tu konším che."Zašišlal klon s jedním koutkem výš než druhým,mezitím si mohl Kaiju všimnout,že skutečnou Miu není nikde vidět."Takše tady máš pošlední techniku.Tohle tě nauší,še některým technikám se proště pšímo vyhnout nedá.No uvidíme jak rychle dokášeš utíkat cheche."Zakřenil se klon a složil svoje poslední pečetě."Futton:Atsugai!"Vykřikl a rozpadl se na kapky vody,které rychle rozprášila vychřice,která nebyla sice tak silná jako od skutečné Sršně,ale pořád byla dost divoká.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Eh...“ stekla chlapci po čele pomyslná kapka, když se Rina poplácala po paži. Na jednu stranu to při pohledu na bělovlásku znělo směšně, na druhou dojem, který na Renjira dělala, napovídal, že to v mohlo být klidně možné. Netušil sice přesně jak, ale instinkt mu velel mít se před ní na pozoru.
Rina poté začala kreslit do hlíny a popisovat jim cestu k sopce, zatímco Renjiro mnutím a točením klacíku v dlaních, vrtající jím v klacíku a listí pod ním, rozdělával oheň.
To vše ale přerušila ohlušující rána a neobvyklé množství kouře, které uvalilo na ostrov druhou nic.
„Co se to tu sakra děje...!?“ valil na kouřící chřtán oči Renjiro. Jestli bylo tohle celé spojené s aktivitou výpravy z Kirigakure, o co tu proboha šlo!?
„Co mám v plánu?“ vytrhla ho ze zamyšlení Rina a on k ní bezděčně shlédl. Mezitím se k němu přitočila i Yui a všechny zraky se upíraly na něj.
Co měl v plánu. On. Kdo také jiný? Ten s plánem byl přece vždycky on. A teď tomu nesmělo být jinak!
Po krátké odmlce se Renjiro zamračil a shlédl k plápolajícímu ohni.
„Jak je na tom Tanami, Rino-san?“ vzhlédl k ženě, zatímco se kousek od něho peklo maso, co nad oheň Renjiro nabodané na klaccích umístil.
Až se nají a doplní energii, vyrazí k hoře a zjistí, co se stalo s Kenshinem a s ostatními z lodě a přijdou celému tomu záhadnému dění na tomhle ostrově na kloub!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Dívce poskočilo obočí. Tak takhle to bylo. Kněží i kněžky uměli používat chakru, ale nesouhlasili s jejím využitím v boji. Pro ně to bylo něco posvátného, co mělo lidem pomáhat. A díky reakci dívky pochopila, že tu navazovali vztahy mezi sebou, což bylo pochopitelné. Pro obyčejné lidi byl jejich život příliš vzdálený a shinobi byli jejich opakem.
"Chápu. Asi proto chakru v boji nepoužívám," pokrčila zlehka rameny.
"Jediné, k čemu mi chakra slouží, je chůze po pevných předmětech. Pro boj se mi zdá zbytečná," využila získané příležitosti, při které ze své nevýhody rázem vytvořila výhodu. V duchu přitom začala zvažovat možnost, že k únosům mohlo docházet právě kvůli jejich chakře. Ta se dala využít k ledasčemu. Proč se ale poté únosce zaměřoval na dívky?
"Pokud má chakra sloužit k vzájemnému porozumění a pomoci, co tu s ní děláte? Léčite?" začala na oko hlasitě přemýšlet.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Mise týmu B: Kněžské únosy

„Shinobi používají chakru k boji,“ zamračila se a nafoukla tváře, takže vypadala jako roztomilý křeček, který si nacpal do zásob hromadu zrní. „My taky umíme používat chakru, ale uctíváme ji. Chakra by měla sloužit k porozumění ostatním, ne k ubližování,“ vysvětlila jí se zdvihnutým ukazováčkem.
Pak se začervenala. „K-kdyby byl kněží, bylo by to skvělé,“ hlesla. Další narážku pochopila dokonale. „A-a-a-aha,“ začalo se jí kouřit z uší.
…
„Myslím si, že klid a rozvaha jsou hodně důležitý,“ zazubil se chlapec a zahleděl se na Moria. „To je asi různý,“ podrbal se za hlavou. „Morio umí drápat a kousat.“
Když zase nastalo to trapné ticho, chlapci stekla kapka po čele. „Hele, Riri-chan?“ oslovil dívku znovu. „Proč si se stala ninjou? Cos od toho vlastně čekala? A… jsi teď vlastně spokojená?“

Mise týmu A: Kněžka a démon

Hisoki jeho chyby viděl, ale neskákal po žádné z příležitostí. Chtěl toho kluka vydusit, vytočit do nepříčetnosti. Tak rád si hrál s emocemi zfanatizovaných Kiriřanů. Byla to taková psina! Právě proto si vybral Taka místo Mikayo. Proto a také…
„Když tě tohle vysvětlení potěší, ať to tak klidně je, ty malej zmetku,“ zazubil se šíleně bělovlasý, vykrývající každý jeho útok.
…
Mikayo vycenila zuby. Renzo ji stačil chytit do jednoho ze svých jednoduchých genjutsu, které utlumovaly jeho přítomnost. I přesto byla na jeho pohyby zvyklá. Jak by taky ne! Žena vyskočila vysoko na větev stromu. Na místo, kde ještě před chvílí stála, doskočil ninja s kunaiem. Hned se však musel také odrazit, protože mu začaly nohy přimrzat k místu. Skončil tak na stejné větvi a zazvonil kov o kov, jak se jejich nože střetly. Zatímco Renzo hleděl dívce do tváře, ona hleděla na jeho čelo. Nesměla si dovolit přímý pohled do očí.
…
Tenshi s Bunchanem sice společnými silami vykryli útok, ženu tím ale neoslnili. „To je mi ale nuda,“ zívla bělovláska.
Chikage v tu chvíli vykřikla a z ramene jí vystříkla krev. Před ní se tyčila další bělovláska, na chlup stejná nebezpečné kunoichi. Místo ruky měla ledový nuž. Kněžka se sesunula na kolena a Ryouko si přikryla ústa rukama. „Ch-chikage!“ vyhrkla a klekla si k ní.
Kunoichi mezitím využila situace a skočila přímo po Tenshi, kterou povalila na zem a přiložila jí kunai ke krku. „Ani hnou, čuníku,“ střelila po Bunchanovi očima. Mohl v nich vidět smrt a utrpení, které by mu mohla způsobit, kdyby se jen pohnul. Pak se sehnula k dívce a olízla jí tvář. „Jsi chutná panenka,“ zavrněla jí do ucha.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Pokus hocha zasáhnout Miu byl neúspěšný. Kaiju si všiml pečetě a ihned věděl co se chystá, ale nebyl tak rychlý, aby ji byl schopen uhnout a tak ho ona vodní vlna smetla. Odplavila ho kus od Mia-klon. Kaiju vstal a byl si vědom, že s touto rychlostí nemá šanci a tak se musí zlepšit. Pro tentokrát, již podruhé tento den, poruší svůj slib. Kaiju si povolil závaží a pousmál se. Byl mokrý a to ho lehce zdržovalo, ale nevnímal to. Přikrčil se a sledoval klona své sensei. Sledoval ji velice pečlivě a rozhodl se u toho zůstat. Po chiličce se rozběhl na klona. Z pohledu sensei to muselo vypadat, že míří přímo na ní, ale Kaiju jen kolem ní proběhl a tři metry za ní se otočil a nyní útočil na břicho, pomocí pěstí.

Miki Yuki
Tým C
Příprava na následující boj?

Děvče s Funem se snažili o inspektora postarat v tom se k nim přiřítil i Isamu. Ten začal ihned jednat nejspíš měl už nějaké zkušenosti s ošetřováním. Kolega hned inspektora se snažil dát do nějaké stabilizované polohy. Miki věděla, že se o inspektora Isamu postará a raději začala vnímat okolí. Přeci jenom pokud se jedná o nepřítele musejí být ostražití a na cokoliv připraveni. Červenovlasé děvče vědělo, že nemají moc času a že se určitě nepřítel co nejdříve ukáže. Nejhorší je, že nikdo o něm nic neví, jestli je to žena či muž nebo i to na jaké úrovni ten útočící je. Musím zkusit aspoň nastražit pár pastí i byť by neměli žádný efekt, pomyslela si Miki a rychle přidělala alespoň výbušné lístky ke vchodu. Potom co nastražila výbušné lístky přiskočila k Funovi. Vypadalo to, že nad něčím velmi důkladně přemýšlí. Za krátko na to Fun řekl plán co ho napadl. "Nevím estli to bude fungovat, ale zkusit se to musí", složila pečetě beran,had a tygr. "Bunshin no jutsu", řekla si spíše pro sebe a vytvořila jednoho klona, který se objevil vedle ní. "Běž támhle k Funovi jak ošetřuje inspektora a přeměn se přesně na něj". Hned potom klon složil pečetě pes,kanec a beran "Henge no Jutsu", opět vyslovila název techniky a proměnila se na zraněného inspektora.
"Isamu vím, že to bude těžké, ale musíš se s inspektorem někam schovat. Myslím, že už není moc času mám pocit, že už každou chvilku sem někdo příjde", řekla velmi důrazně svému kolegovy a pak se šla ukrýt za bedny, by měla dobrý přehled o tom co se bude dít.

Fun Kotoshi
Tým C
Plán

Když se v podobné situaci snažíte uklidnit, většinou se stane pravý opak. Funovi se ve skladu nedařilo zmírnit tep ani uklidnit vír myšlenek. Sám sobě vrazil políček, jako by doufal, že se probere z hrozného snu. Mezitím se Isamu bleskurychle ujal těla a začal s první pomocí. Běhal kolem, ponořen do svých myšlenek a hledal vše potřebné.
Seber se! Fun nevěděl, co dál. Vždycky byl ten, koho bylo nejvíc slyšet. Teď jen stál, s rukama zapřenýma o kolena a otevřenou pusou.
Nejprve si myslel, že se mu to jen zdá, ale po chvíli uvěřil, že je to pravda. Slyšel správcův dech. Opravdu nebyla jeho snaha nadarmo. Porušení příkazu senseie a nasazení vlastního života. Bylo to jako jiskra uprostřed změti černých vláken zmatku, který ho ovládal. Neměl jinou možnost, než se soustředit právě na tento pocit a zhluboka dýchat. Uvědomoval si, že nejsou zas v takovém bezpečí. Zvuky bitvy byly až příliš zřetelné a kapky potu mu pomalu ztékaly po spáncích.
Zamračil se. Na mysl mu vyvstala další otázka. Po kom vlastně jdou?... pokud chtějí jen obsah beden, proč by si prostě nepočkaly, až tým C odejde? Muselo v tom být něco víc. A pokud měl Fun pravdu, něco víc by znamenalo, že přijdou do skladu a pokusí se dokončit, co začali. Nebo zabít nás. Každopádně ani jedna z variant nebyla příliš vábná a bylo potřeba vymyslet nějaký plán.
Chlapec přemýšlel, co by mohl udělat, ale po shrnutí všech technik, které se naučil na akademii, si něco uvědomil. Jeho schopnosti byly pro nějaký speciální plán k ničemu… Byl slepý. Aktuálně viděl pouze dva metry od sebe a s většinou nehmotných technik, jako jsou klony, měl velké problémy. Ne, že by je nedokázal vytvořit, ale dát něčemu přesnou vizuální podobu, když jste ani sebe v životě neviděli v zrcadle, je skoro nemožné.
Přece nejsem tak k ničemu! Pěstí se udeřil do kolene, když se snažil najít v mysli něco méně ubohého než jen jeho neschopnost.
Kdyby jen byl schopný vytvářet přesné klony. Kdyby se dokázal přeměnit na zraněného a tím zmást soupeře. Nic z toho ale příliš nezvládal.
POČKAT! Docvaklo mu to. Nic z toho umět přece nemusel. Měl svůj tým. Otočil se ke zbylým dvěma členům týmu a Isamua nechal, ať si dělá, co je třeba. Po Seiichim to chtít nemohl. Zaprvé ten byl zraněný a zadruhé nebyl příliš dobrá volba pro boj na dálku. Takže zbývala Miki.
Otočil se tváří k ní a snažil se vypadat přesvědčivě. Nebyl si totiž jistý, jak ho budou ti dva poslouchat po tom, co viděli, jak dal sám sobě facku. Není to něco, co by vypovídalo o čisté mysli.
„Miki, Seiichi! Mám plán, ale musíme být rychlí. Miki, ty musíš vytvořit klon a přeměnit ho do podoby zraněného správce. Pak se jdi schovat za bedny dozadu. Budeš naše záloha. Předpokládám, že jako Yuki zvládneš pár útoků na dálku.“ Ani nečekal na odpověď a otočil se na Seiichiho. Ty budeš předstírat, že falešného správce ošetřuješ tak, jak to dělá Isamu. Pokud ho přijdou dorazit, s trochou štěstí je to zmate.“ Zhluboka se nadechl. „No a já – já vás budu bránit zepředu, jak jen to půjde.“ S těmi slovy pevně uchopil svou trojdílnou hůl a doufal, že ho ti dva včas poslechnou.

Isamu Kenji
Tým C
Být (para)medikem jen nachvíli...

Isamu se usmál. Pak se jeho vzpomínka rozplynula a chlapec musel konat.

Mohl jsem se pro toho muže vrátit. Mohl jsem se na něj podívat… Přeci jen, aspoň bych mu mohl pomoct. Chlapec bleskově sletěl z beden, potom, co zahlédl obrysy svého kamaráda, který táhl polomrtvého inspektora. Přispěchal mu na pomoc a složil ho. Vyšel ven, aby se rozhlédl, jestli je čisto. Hned zaplul dovnitř, aby minimalizoval šanci jejich prozrazení. Isamu sledoval, jak Miki hmatá tep. Nabyl pochybení, spíš zapojil svou intuici a jemně stlačil správcovu krkavici. “ Není pozdě. Rychle, musíme ho dát na bok!,“ řekl s takovým lehkým pocitem naděje na záchranu. Musíme mu nahromadit krev do mozku… Ale jak mu zvednout nohy, aniž bychom ho svalili na záda? Díval se na zabodnuté shurikeny . Některé byly docela hluboko v ráně, hodně se jich ale zachytilo jen na povrchu. Přitáhl židli, na kterou se mu pokusil vytáhnout silné nohy. Co nejvíc ho položil, ale tak, aby nenalehnul na ostří. Vysypal tašku a podepřel jí ho.
Vzal kunai a nařízl s ním správcův oblek podél boku, aby se podíval na rány. Vypadalo to, že nepřilnul, a tak opatrně odříznul jeho kusy, aby se dostal ke krvácejícím ranám. Povedlo se mu pár shurikenů vyndat, byly to škrábance, které oproti těm hloubkovým řezancům, byly zanedbatelné. Pokud někdo nemá tak 15 metrů obvazů, jsme nahraní. Sakra, takhle naživo je to hrozný… Ale tyhle rány jsou působivé. Zářez kvalitní. “Chce to obvazy nebo něco z látky, co se tak dobře nepřilepí!“ Co vím… Tak hlubší rány musím nechat tak, jak jsou, než se o něj postarají. Kdybych mohl… Kdybych se jen mohl podívat a... Něco s tím udělat?
Vzpomněl si na to, že bedny obsahovaly spoustu ninja vybavení. Pár cárů obvazu by tu mohlo být… Notak. Otevřel několik beden, ale nemohl se dohledat obvazů… Krev kapala na zem, a tak se prohrabal obsahem tašky, kde našel kusy látky a část obvazu. “T-tohle musí stačit,“ zašeptal si, ale všichni ostatní to mohli zřetelně slyšet. Nejhorší ránu obklopil kusy nějaké látky a zamotal obvazem. Jenže… Tu bylo více ranek, které musel zahojit...
Přehraboval se po šuplících a házel předměty na hromadu. Regály obsahovaly spoustu věcí, jenže většina se opravdu nehodila. S velkou námahou při posouvání těžké bedny s plechy si všiml krabičky na zdi, kterou hledal.
"Lékarnička!"

Bedny v mlze

Tým C
starý sklad

Zavřené dveře jako by utlumily veškeré zvuky potyčky, která právě venku před skladem probíhala. Tlumený cinkot zbraní zastíral přerývané dýchání a necvičenému uchu téměř neslyšitelné bolestné skučení raněného muže, ležícího v postupně se zvětšující krvavé loužičce.
Postarší inspektor měl neskutečné štěstí, že se Fun odhodlal k jeho záchraně. Venku by totiž dozajista zemřel. Zde měl alespoň částečnou šanci na přežití; ať uz byla sebevíc mizivá.
Ve skladu panoval nepříjemný klid. Dalo by se říci, že čtveřice mladých ninjů mohla v kostech cítit to napětí vyvolané neznámým.
Kdo to byl? Proč zaútočil? Je silný? Bude v tom pokračovat? Přežije inspektor? To byly otázky, které by teď mnohým pravděpodobně létaly hlavou sem a tam.

Relativní ticho proťalo náhle zavrzání zrezivělých pantů postranního vchodu. Geninové nemohli vědět, o koho jde. Jedno však muselo být všem jasné - pokud se chtějí ukrýt, musí přidat, poněvadž lehké kroky se k nim nemilosrdně blížily.

Bedny v mlze

Tým C
staré molo u skladu

Bunchan
Tým A

Prasátko napjatě čekalo, že přijde útok, ale přišla jen slova. Velice arogantní slova, což nebylo neočekávatelné. Každý shinobi se snažil zastrašovat a demotivovat své nepřátele. Bunchan na to byl připravený. Byl nejslabším ze svého prasečího klanu, alespoň když opouštěl svou zem a moc dobře věděl jak šikanátoři pracují. Přestal se jich bát až díky Takovi, který měl tak silného ducha, že tím nevědomky ovlivňoval své okolí.
"Oink, oink!" Odpověděl sveřepě a a překřížil packy v nezaměnitelném gestu "trhni si". Když však Tenshi udělala vzduchový polštář, odrazilo se prasátko k ní a kunaiem vykrylo všechny ledové krystaly, jenž prošli bariérou. Tako ho učil bojovat po svém a dokud Tenshi stála na nohách, byli kněžky v bezpečí.