NFFORPG - Kirigakure no Sato

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Cesta pralesem byla náročná a děsivá, ale naštěstí ne nemožná.
Renjiro se začínal modlit, aby konečně někdo rozsvítil a zapnul zase zvuk, protože tohle bylo ubíjející. Se zvukem mu vyhověl zanedlouho Tanami.
„Kenshin žije!?“ zastavil se bělovlásek a prudce se otočil, „kde je!? Je v pořádku!?“ začal se okamžitě ptát. Tanami se ale netvářil zrovna klidně, a tak se bělovlásek donutil uklidnit, vydechl a zase se nadechl.
„Ta žena co tě ošetřila je zdejší a je dost zvláštní. Podezírám ji, že je to bývalá kunoichi a nebo alespoň někdo, kdo ví jak používat chakru. Jinak si ty věci okolo ní nedovedu vysvětlit... A to, kam jdeme, je ta sopka. Podle všeho tam najdeme naši ztracenou výpravu,“ vysvětlil mladíkovi stručně Renjiro, načež se krátce odmlčel a zvážněl, jak jen to ještě šlo.
„Ty jsi ale mluvil o nepřátelích, Tanami...?“ zamračil se, nechávaje zatím Makuřino zděšení bez poznámek.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým C
starý sklad

Jeho suchý úšklebek na rtech vidět nemohli, poněvadž tmavě zelené menpo s vyceněnými zuby zahalovalo téměř celou jeho tvář. I tak však mohli geninové uslyšet pobavené odfrknutí sebejistého a bitvami zoceleného veterána. „Tak jo, jak chcete,“ pravil prostě a pomalým tempem vykročil přesně naproti ležícímu „správci“, nedbaje jeho statečných ochránců. Svou zbraň měl stále opřenou přes mohutná ramena a nevypadalo to, že by se vůbec chtěl zdržovat útočením na děti… tedy pokud mu k tomu nedají dobrý důvod.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3

Mia si ryby zobrala a na jej poznámku som sa len sebavedomo usmial. Potom som sa usadil a obzeral sa okolo. Kaiju vyzeral, že za chvíľu zomrie, Satsuki vyzerala mimoriadne obyčajne a Ieyasu sa práve vrátil z niekadial z lesa. Mia nám k rybe naložila aj niečo z tej stonožky, nad čím som len skrivil ústa.
Yare yare, to sa asi tej stonožke nevyhnem tak či tak... pomyslel som si. Potom som ale dostal geniálny nápad. Pustil som sa jednoducho do ryby. Sensei nám potom povedala, aby sme začali so strašidelnými historkami. Nad tým sa mi na tvári zjavil veľký úsmev.
Haha! Mám také historky, že sa z toho všetci po... z myšlienky ma vyrušil Ieyasu. Vraj nepozná žiadne, ale dokáže nás vydesiť iným spôsobom. Nad tým som iba zvedavo pozdvihol obočie.
Čo má za lubom? Ukáže nám svoje nahé fotky? pozorne som sledoval čo sa bude diať. Mia z toho tiež nebola veľmi nadšená, ale nebola by to ona ak by sa Ieyasuom nenechala k stávke vyprovokovať. Nespúšťal som z neho oči. On iba potichu vstal, došiel si k taške a niečo z nej vytiahol a znova si sadol. Nasadil si masku a v tom momente som zbystrel. Do ohňa náhle niečo hodil a odtiaľ začal stúpať dym.
,,NANI?!" zakričal som z celého hrdla a inštinktívne som odskočil z klády, na ktorej som sedel a tanier so stonožkou sa vysypal. Zakryl som si ústa rukou, a snažil sa nevdychovať to, čo z ohňa stúpalo a nemotorne som sa snažil utekať preč, po štyroch. Keď už som si bol takmer na 100% istý, že som z dosahu plynu, skryl som sa za strom. Tu som začal zhlboka dýchať.
Ten psychopat... Snažil sa nás otráviť! Ale prečo? A prečo práve teraz? Je to určite špión, preto stále nosí masku a čakal, kedy pôjdeme na ostrov, aby sme zmizli bez stopy! Predsa len tu niesú žiadni ľudia! Ano, je to tak! Blázon, ak si myslel, že ma dostane! moje myšlienkové pochody boli paranoidné. Čakal som pár chvíľ a snažil sa vymyslieť plán ako Ieyasua dostať. V tom som ale počul zvláštny zvuk. Ako by ku mne niekto hovoril. Otočil som sa a zistil som, že to ten strom, za ktorým som bol skrytý. Od zaskočenia som padol na zem a vytreštil oči.
,,Yuriiii, ničil si mojich bratov, stromy, so svojim ohňom, priprav saaaa... NA SMRRRRŤ," zakričal strom a pomaly sa blížil ku mne.
To nie je dobre, Ieyasu na svoju stranu zrekrútoval aj stromy!" pomyslel som si, nemotorne som sa zdvihol a začal som utekať, smerom späť k táboru.
Teraz existuje iba jedna vec, ktorú môžem spraviť! Dostať Ieyasua a vrátiť sa s ním späť do dediny!

Miki Yuki
Tým C
Boj s tajemným samurajem?
Zanedlouho do místnosti vkročila tajemná osoba v samurajském brnění. A sakra s ním určitě nebude zrovna lehký bojovat, proběhlo Miki hlavou jakmile si toho člověka prohlédla. To jeho brnění musí mít nějakou slabinu. Má toho na sobě celkem dost a musí to být i těžké. Určitě mu to musí zabraňovat k větším pohybům to může být pro nás plus.,přemýšlela dívka v duchu. Složila jednoduché pečetě a vytvořila ještě jednoho klona, jelikož byla dobře schovaná udělala to bez povšimnutí.
Poslala toho klona o kus dál, aby případně mohla zasáhnout i z jiného místa. Byla v pohotovosti a kdykoliv na cokoliv připravená. Sice své nové kolegy v týmu moc nezná, ale nedopustí aby se někomu něco stalo.
Samuraj je jen jeden či dva kroky od pasti co v rychlosti v místnosti nalíčila.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako v poslední vteřině přerušil svůj plán na dokončení techniky Senpu, uchopil meč reverzním držením a jako na trnkách začal chodit v malém kruhu a v očekávání dalšího útoku se rozhlížel kolem. Jak už dávno pochopil, zdálo se skoro každému sinobimu, jako nejlepší, útočit do zad. Ono to také vypadalo, pokud ale nepřihlédneme k faktu, že takové místo je nejočekávanějším. To celkem ztrácelo onomu útoku na zákeřnosti. A to Tako věděl. Očekávaný útok však nepřišel. Místě něho zasvítila světlice a dva kouřové body od obou protivníků naznačili, že prozatím zvolili ústup. Chlapec lehce vyvalil oči, když si uvědomil, co by mohlo mít ústup za následek, protože to rozhodně nebyli jeho šermířské schopnosti. Hioshi měl celkem navrch a Tako si nebyl jistý, jestli by na něj stačil. Muselo to znamenat, že se Tenshi a kněžkám přihodilo něco špatného. Stále si ale nebyl na sto procent jistý, jestli to na něj jeho nepřítel jen nehraje. Strach o kamarádku byl však silnější, než opatrnost a tak vyběhl směrem, kam předtím dívky zmizeli. A přesně tam, odkud byla světlice odpálena.
"Mikayo! Tenshi!" Vykřikl směrem ke své sensei, což bylo nepochybně zbytečné, protože i ona musela situaci pochopit. Možná ještě dříve než on sám. Tako nechápal, proč se každá mise, které se zůčastní, musí posrat. Jako kdyby nestačilo, že má vlastní problémy v Kiri. Tako se hnal, jako o život a jen nevědomky svíral meč takovou silou, že mu zběleli klouby na rukou.

Mise týmu G: Ztracený ostrov

Rina stála nepohnutě a sledovala čtyři světelné body, jak mizí na okraji mýtiny. Tiše pokývala hlavou a zatvářila se, jako kdyby spolkla citron.
"Proč jim nejdeš pomoct?" Ozval se hlas u dívčiných nohou. Ze zdola na ni hleděla malá opička v letech a natáhla k ní svou dlouhou ruku.
"Dala jsem přece slib," odpověděla tiše a aniž by uhnula od světel pohledem, uchopila opičku za natahovanou ruku.
"Schovala jsi se před světem na pustém ostrově a stejně si tě svět našel. Osudu se nemůžeš bránit napořád," odtušila opička a ladně se vyhoupla na dívčina záda.
"Proč bych nemohla?" Odpověděla pohotově, ale v tónu jí zazněli pochybnosti.

Cesta mlčícím pralesem byla díky tmě docela náročná. Co chvíli, objevovali se ninjův v cestě všelijaké překážky, kdy těch jednoduchých, jako byli spadlé stromy, po malé bažinaté tůňky, ze kterých, jako kdyby hledělo tisíce očí. Nic se je však nesnažilo zastavit. Po jisté chvíli tichého pochodu to mlčení Tanami už nevydržel a zdržel skupinku na místě u spadlého stromu. Než však mohl promluvit, přišlo další zemětřesení a tak musel chvilku počkat, než přešlo.
"Nechce mi někdo vysvětlit co se tu děje? A kam vlastně jdeme? Kenshin mě poslal, abych vás našel, Místo vás sem ale našel jen nepřátele. Tak tak jsem vyvázl a najednou se probudil v úplný tmě, dostanu facku a najednou jste tady vy a hned někam pospícháte... ," chrlil ze sebe trochu zmateně Tanami a v jeho hlase byla slyšet i lehká ukřivděnost. Makura jen vyvalila oči a pohlédla z Yui na Renjira. "Těma nepřátelema si myslel duše zemřelých?" Optala se tiše a nyní to byl Tanami, kdo vyvalil své oči. Vypadalo to, jako kdyby soutěžili o to, kdo to dokáže lépe.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

„Tohle tě nejspíš probudí, kamaráde,“ pomyslel si medik a zahleděl se na Kaijua. Deku si přehodil přes ramena – ostatně, neměl v plánu se zde obnažovat – a vstal. Jehličí na zemi sice příliš tepelně neizolovalo, ale na bosé plosky nohou působilo až zvláštně příjemně. Klidným krokem dokráčel až ke svému přístřešku a popadl svou brašnu.
Když se vrátil k ohni, všichni už jistojistě netrpělivě čekali na jeho skromné představení. V klidu si sednul na své původní místo a rukou zašmátral hned ve dvou kapsičkách a vytáhl z nich dva pečlivě smotané svitky.
Nechtěl, aby Mia namítala něco proti tomu, že promluvil, takže jen mlčky hodil dvojici svitků do ohně a sledoval, jak je nezkrotné oranžové plamínky začínají pohlcovat.
Asi tak na deset vteřin mohl tým D vidět opravdu vzácný jev – Ieyasu se usmíval. Byl to úsměv ryzí spokojenosti; úsměv člověka, který je neskutečně pyšný na svou práci. Deset vteřin. Deset vteřin se mohli tři geninové a jejich sensei dívat na usmívajícího se medika, než v ohni tlumeně zasyčelo a medik si bleskurychlým pohybem přitiskl svou plynovou masku k obličeji.
Plameny ohně se na zlomek vteřiny zbarvily do nachova a okolí tábora zahalil hnilobou páchnoucí fialový dým. To bylo ve chvíli, když už si Ieyasu v poklidu zakrýval oči svými brýlemi a upevňoval přezky masky.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Po její výzvě nastalo hrobové ticho,které Miu začínalo pomalu deptat čím dál víc.Slova se nakonec ujal Ieyasu,který se sice nepředvedl s příběhem,ale oznámil,že je schopný je vyděsit a to beze slov."O vyprávění strašidelných příběhů mám trochu jiné představy..."Začala trochu kysele Sršeň."Ale přeci jenom tady moc náročné publikum asi nebude,takže pokud to bude stát za to...směle do toho."Prohlížela si odmaskovaného mladíka s mírným náznakem zájmu,popravdě toho od něj moc nečekala,ale třeba překvapí.Ještě sjela pohledem zbytek skupiny a zastavila se u Kaijua,který po celou dobu koukal kamsi do dáli."Hej!"Obula se do něj a šťouchla do něj špičkou své šavle."Žádný spánek dokud ze sebe nevyklopíš nějaký dobrý horor!Tak si začni namáhat tu svojí mozkovnu a přitom dávej pozor tady na zakukl- ee no na Ieasua!A ty můžeš začít."Pokynula mladíkovi a zase se opřela o kořen.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui se po Makuřiných slovech zamračila. Bylo neuvěřitelné, jak rychle se Makura rozhodla Rině věřit. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslela, i ona by se ještě nedávno chovala podobně. Jenže teď… teď se jí ta žena zdála podezřelá. „Myslím, že půjdeme sami-nyan,“ sdělila dívce jemně.
Zelenovláska se rozhlédla. Tohle bylo jak v nějakém špatném snu nebo ve filmu o apokalypse. Kdo ví, co na ně ve tmě čekalo. I ona měla strach, ale nepřipadala si, že by se jí ulevilo, kdyby šla Rina s nimi.
Při dutých ranách dívce stekla kapka po čele a hleděla tím směrem, dokud se z prachu opět nevynořila žena i s Tanamim.
Kunoichi mu lehce provinile zamávala a vzala si od pochodeň. „Um,“ kývla na Renjirovo povzbuzení. „Budeme v pořádku-nyan!“

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Pozdvihnul obočí. Znal vůbec nějaký strašidelný příběh? A i kdyby ano, byl by schopný ho nějak poutavě podat? Jistě, v nemocnici už viděl leccos, ale Mia rozhodně neměla na mysli nějaký nechutný případ ze špitálu.
Zády se opřel o klikatý kořen nedalekého stromu, který si zemí probil cestu až k jejich ohni, aby se dostal do co možná nejpohodlnější pozice pro přemýšlení a dlaní si mimoděk promnul pečlivě oholenou tvář. Bylo opravdu zvláštní, jak zde v divočině zvládnou i takové maličkosti jako delší doba na osobní hygienu – způsobená vyčerpaností jeho kolegů a s ní spojenou nechutí podstupovat další cestu ke studánce – vylepšit náladu.
Valná většina jeho oblečení teď visela vypraná na dlouhém drátu mezi stromy – nechtěl, aby musel nadcházející trénink, při kterém se jistojistě zpotí, trávit obalený látkou překypující mořskou solí. Jen ta představa štípání a svědění ho donutila zavrtět se a poškrábat na zádech. Ostatní tato skutečnost asi příliš netrápila. Možná proto tedy nemuseli v tuto chvíli sedět u ohně jako Ieyasu pouze v podvlékacím tílku a jednoduchých kraťasech.
Vytáhl z baťohu teplejší z dvojice dek a pořádně se do ní zabalil. Ne že by snad přímo mrznul, ostatně, teplo sálající z táborového ohně bylo dostačující, ale nechtěl riskovat nachlazení. „No, jsem mizernej vypravěč. Nikdy ty příběhy nezvládnu správně podat,“ řekl a zachumlal se ještě hlouběji do své přikrývky. „Pokud ale máte zájem, klidně se vsadím, že vás zvládnu vyděsit jako nikdo jiný – a navíc to zvládnu v podstatě beze slov,“ prohodil do éteru a snažil se zachovat si ledově klidnou tvář, aby všichni kolem poznali, že to myslí smrtelně vážně. „Tak co? Nějaký zájemce o sázku?“

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
"S tvojím sebeovládáním..."Pronesla na půl úst Mia,mezitím co se snažila proniknout klackem přes krunýř svého úlovku."By s naším ohništěm shořel i celý náš tábor....a tohohle drobečka jsem našla támhle v křoví,jak si hoví na kusu dřeva,jako by se nemlžilo.Raději jsem ho vzala sem k ohni,ještě by ho mohlo v téhle nebezpečné jungli něco napadnout."Konečně se ji za hlasitého mlasknutí povedlo stonožku nabodnout a umístit nad oheň.Studenti se mezitím začali slézat k teplu ohně,a Yuri se dokonce vrátil s dalšími rybami."Muži činu se ale musí nechat,že alespoň něco uloví cheche."Zakřenila se Mia,vzala jednu z ryb a začala ji oškrabovat šupiny.
Po nějaké té chvíli přípravy byla večeře hotová a každý člen týmu D dostal po jedné rybě,kusu osmahlého krunýře plného bílého masa,které překvapivě chutnalo jako kuře a rýžové kořeněné placce z Miina svitku.Králíka a zbytek stonožky hodili společně s lesními plody a hrstí koření do otlučeného kotlíku a zavěsili nad oheň."Přípravy na snídani."Pronesla Mia a mlsně si olízla prsty potřísněné od omáčky.Chvíli bylo slyšet jen mlaskání strávníků a praskání plamenů,jak kosti dopadaly do ohně.Mia,ležérně opřená o kořeny blízkého stromu si s narůstající nevolí prohlížela unavenou zamlklou čtveřici."To vám ten trénink tak vyrazil dech,nebo dnešním geninům na akademii vrážejí při promocích klacky do zadku?Vypadáte jak banda promočených dikobrazů,kterým někdo ukradnul kadiboudu....pche dneska vám dám večer pokoj,tak co nějaký hovor?Vtipy?Hádky?HA!Už vím!Strašidelné historky!Každý malý pulec se rád bojí.Každý z vás nás před spaním oslní svým ultimátním hororovým příběhem a nekecejte,že žádný neznáte,jinak zítřek bude ten největší horor vašeho života!Stříbrnovláska se potměšile usmála spokojená sama se sebou a přehodila v sedě nohu přes nohu."No tak přestaňte čučet,jak kůly v plotě a začněte šup šup!Noc je krátká cheche."

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Hai,“ přikývl Renjiro a pousmál se, když se Rina vydala pro Tanamiho, načež se ohlédl na Makuru s Yui.
Modrovláska se evidetně blížila svému limitu a Renjiro jí to nezazlíval. Jen pro ni zároveň neměl zrovna moc slov útěchy. Rině nevěřil, tedy alespoň ne tolik, aby se jen díky její přítomnosti cítil v bezpečí před tím vším, co se tu dělo.
Znovu se otočil a zahleděl se do neproniknutelné tmy, která jejich malé místečko světla obemykala. Spolu s tím tichem to snad už víc nepřirozenější být nemohlo. Tyhle myšlenky byly hloupé, ale čím dál tím víc měl pocit, že se brzo přesvědčí, kolik pravdy je na té legendě o helmě, meči a rukavici...
„Yo,“ usmál se povzbudivě na Tanamiho Renjiro, když se s ním Rina vrátila a on se tvářil dokonale zmateně.
Poté si od ní vzal pochodně, zapálil je a rozdal je ostatním. Vůbec se mu nelíbilo, že budou v téhle tmě čtveřicí chodících žárovek, ale pokud neviděli na metr oni, pak nejspíš ani nikdo jiný.
A kromě toho už nemohli dál čekat. Museli něco udělat!
„Pojďme. Přijdeme na kloub tomu, co se tu děje, a vypadneme!“ přejel pohledem po trojici, kývl na znamení poděkování na Rinu a pak vykročil do tmy směr vulkán.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaiju Hisayo
team D
Ostrov

Trénink na ostří nože, Den 3.

Kaiju seděl na zemi, opírajíc se o strom. Neměl ani sílu něco říct, či se pohnout. Bezvládně se koukal jak ho jeho team opouští a nechávají ho tam sedět samotného. Neměl silu ani na to, aby měl hrubý obraz o čase a tak nevěděl, kolik je hodin a ani jak dlouho tam je sám. Rozhlédl se kolem sebe, když v tom uviděl jednu silnější větev, která by mohla udržet jeho váhu. Doplazil se k ní a s námahou se postavil pomocí stromu a opřel se o onu větev. Pomalu se rozešel směrem do vnitrozemí. Nemířil si to však ke studánce, ale do tábora. Věděl, že jakmile si opět sedne, už se nezvedne, dokud něco nesní a neodpočine si. Když došel do tábora, Tak Yuri Právě pokládal ryby na zem. Kaiju padl na zem u stromu, který byl jeho dobrý přítel na tomto ostrově. Seděl tam a bez jediného mrknutí hleděl směrem k ohni. Nedíval se ani jinam. Jeho zrak se upínal kousek nad oheň mezi stromy.

Ztracený ostrov

"Tanami je snad v pohodě. Skočím ho jen probudit," odvětila Rina a lehce se zarazila, jako kdyby se jí zdálo, že na něco zapomněla. "Jo a koukejte dohlýdnout, aby nezvedal nic těžkýho, nebojoval a tak nějak podobně, jo?!" Dodala, jako kdyby to byla nějaká zdravotní sestra, co svého pacienta pouští po těžkém úrazu na revers. Aniž by však čekala na reakci, zmizela ve tmě, směrem k chatrči. Čtveřice tak zůstala na jediném osvětleném místě palouku sama.
"Všechno bude v pořádku, ale až s tím něco uděláme," odvětila lehce roztřeseným, ale odhodlaným hlasem a pokusila se na Yui pousmát, aby jí dala najevo, že v ní přebývá i nějaká část odvahy, i když zrovna nemusí být vidět. "Zvládneme to, ať už se na nás chystá cokoliv. Vždyť je s náma Rina, nebo ne? Půjde s námi... ," nadhodila otázku, která zněla spíše jako zbožné přání.
K husté tmě se navíc přidalo ticho, kdy se zdálo, že i prales umlkl, které občas narušilo zlověstné zaburácení, jako by vycházelo přímo z nitra osamělé hory. Ticho navíc narušili hned tři hlasité rány. Ta první zněla dutě, když se Rina netrefila do dveří a trefila čelem stěnu, druhá zněla jako pořádná facka, kterou doprovázel nesrozumitelný mumlavý dialog a třetí byl opět dutý náraz, když se Rina rozhodla vyjít z chatrče ven. Pak už se Rina objevila v osvětleném kruhu ohně se zmateným Tanamim, kterého vedla za ruku. Dívka navíc nesla v podpaží čtyři nezapálené pochodně, jenž neopomněla rozdat. Každému jednu. Sama si žádnou nenechala. Mladík překvapeně zíral z Yui, přes Makuru na Renjira a jednou rukou se držel za pravou tvář. Měl v očích moře otázek, ale jak se je jeho mozek pokusil vyprodukovat všechny najednou, ucpaly cestu z mozku k hlasivkám a mladík jen němě dvakrát otevřel a zavřel ústa.

Satsuki Min

Její pobavení skončilo vcelku rychle, když si domyslela, co vlastně chtěla sensei říci. Jo, živí..., hleděla na sensei s velmi milým výrazem, který vůbec neříkal nic o tom, že by jí chtěla ukázat nehezké gesto. Než odešla k jejich tábořišti, pohlédla na Kaijua na zemi a na mokrého Ieyasua...s krabem. Zeptala by se, proč sakra má kraba, ale byla unavená na to, aby vůbec těm dvěma cokoli řekla, a tak prostě pokračovala v cestě. U tábořiště se už nacházela Mia, která se snažila nabodnout na klacek nějakou potvoru. I na okomentování toho dle byla Satsuki unavená a chtěla si jen odpočinout, a možná pak se hecnout a ochutnat tu mnohonohou příšernost, dokonce se nešla ani vykoupat do studánky, kam evidentně měl namířeno i medik se svým novým kamarádem. Sat si pouze přitáhla deku k ohni, na kterou si sedla.
"Kde jste to chytla?" stihla se ještě optat, než Yuri spustil svůj monolog o zapalování ohně a mužnosti.

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi sám seba donútil aby pokračoval ďalej v predstieraní že ošetruje správcu. Zaregistroval miesta kde stáli jeho tímoví kolegovia a mysľou mu prebehlo ako je rád za to že je súčasťou ich týmu. Sám Seiichi nepatril k tým čo by vynikali vo vymýšľaní nejakých plánov a tak veril že niekoho z nich napadne ako ďalej. Vnímal kroky čo sa k nemu blížili ale nemohol si pomôcť a musel sa pousmiať. Nemal strach o svoj vlastný život aj keď by asi mal mať. Niečo sa v ňom zmenilo a už nemyslel len na seba a svoj komfort. Pozrel na Funa a následne na muža v samurajskom brnení. Nemohol si dovoliť teraz stratiť hlavu a vypadnúť z role do ktorej ho Fun dosadil. Sklonil zas pohľad k falošnému správcovi. "Nie, nikam sa nejde" začal jednoducho. "Nemôžete očakávať že Vám len tak dovolíme aby ste si robili čo si zmyslíte" pokračoval ďalej a zdravú ruku presunul na rukoväť svojej katany. Ani si to v prvej chvíli neuvedomil že hovorí v množnom čísle a jeho slová môžu byť klamstvom, keďže nemohol vedieť čo si myslia ostatní. Bol si vedomí všetkých rizík čo by mohlo jeho gesto vyvolať, chcel ukázať že nehodlá ustúpiť a zostane tam kde je.

Mise týmu A: Kněžka a démon

„A roztomilá taky,“ zachichotala se. „Tohle je na rozloučenou,“ oznámila a políbila Tenshi na rty. V tu chvíli kunoichina ústa i nos zakryla vrstva ledu, která jí okamžitě znemožnila dýchat. Žena přiskočila ke kněžkám, zatímco se její klon změnil ve třpytivé studené střípky. „Tuhle si vezmu,“ praštila Ryouko do zátylku a bezvládnou si ji přehodila přes rameno. „Nashle,“ udělala piruetu, uklonila se a rozplynula se.
„Ryouko!“ vykřikla Chikage.
…
Kunai se zabodl do Hisokiho a Tako mohl ještě při výbuchu spatřit jeho šílený úsměv. Jakmile kouř zmizel, zůstal na zemi ležet probodnutý špalek. A v tu chvíli se kousek od nich vznesla k nebi světlice.
Jakmile ji Renzo spatřil, upustil kouřovou bombu stejně jako Hisoki, který se chystal na Taka zaútočit zezadu. Nic víc se ale nestalo.

Fun Kotoshi
Tým C
Za tým

Těžké kroky se pomalu blížily po rozvrzané podlaze. Naděje, že přichází sensei se rozpadla ve chvíli, kdy zpoza jedné hromady beden vyšla obrněná postava. Muž byl od hlavy až k patě pokryt samurajskou zbrojí, která měla, jak chránit svého nositele, tak vylekat nepřátele.
Pomalu se blížil k nim, až se zastavil jen pár kroků před Funem. Ten neměl jinou možnost než stát, přikrčený v kolenou s širokým postojem a svou trojdílnou holí, připravenou blokovat případné útoky.
Sečné zbraně by se mu měly podařit zblokovat poměrně úspěšně. Mohutný muž nebyl dost blízko na to, aby ho Fun svou technikou viděl, ale podle těžkých kroků, šoupání a cinkání materiálu o sebe poznal, že má na sobě opravdu mnoho zbroje. Těžké zbroje, ve které musel být podle jeho odhadu jak omezený rozsah pohybu, tak musel i výrazně zpomalovat. To by samo o sobě mohla být výhoda, ale díky tomu si také uvědomil, že svým taijutsu nejspíš nezpůsobí žádnou škodu. A to ani svou holí. Když si vzpomněl na Miki, došlo mu také, že ani kunaie a shurikeny nejspíš nezapůsobí. Doufám, že máš v rukávu něco lepšího než házení shurikenů Miki.
Fun dál stál v rozhodném postoji a tím dal nepříteli jasně najevo, že nehodlá ustoupit. Naštěstí se mu nejistota v kolenou dařila prozatím skrývat.

Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji

Riri se po Kishových slovech nafoukla jako pátrací balon, což v přítmí místnosti nebylo moc vidět. Pár vteřin než splaskla bylo ticho. Naštvala se, o to víc jí mrzelo, že má pravdu.
”Když to řekneš takhle zní to strašně škaredě.”
Dívka začne vzpomínat a napínat mysl, proč to vlastně dělá? Je to s ní opravdu tak špatné?
To přece nemůže být, taková nejsem, abych dělala na truc...no možná trochu, ale tím to jen začalo.
”Hmmm myslím si že ne.” Vypadne z ní po chvilce přemýšlení.
”Bylo to takový to prvotní naštvání. Že mám skončit, jen protože to on chce...”
Dívka si lehne, dá si ruce za hlavu a pokračuje ve svém vyprávění.
”Vždycky sem chtěla bejt jako děda. Děda byl ninja, chránil vesnici, zažíval dobrodružství, tvrdě dřel, aby byl lepší než ostatní. Taky chci být taková, hopsat po větvých, cítit jak mě vítr cuchá vlasy, když běžím po střeše. Mít to divný šimrání v břiše, když se učíš novou techniku. Víš co myslim ne?”
Riri se opět psadí a zamžourá tmou do míst, kde sedí zelenovlásek. Mimoděk se vrátí k hlazení kocoura.

Isamu Kenji
Tým C
Život a smrt a bedny

Lékárnička byla naštěstí plná obvazů a všech možných jehel, ostří a desinfekce. Evidence ukazovala, že je dokonce chodil někdo často kontrolovat. Chopili se lehce sípajícího správce, ale v tom sklaply dveře, možná past. Co teď, co teď... Snad to Funovo řešení bude fungovat, pomyslel si Isamu. Drobné kusy kovu vyndal pinzetou a vydesinfikoval. Už se jeho stav zlepšoval. Trochu s ním otočil a pomohl mu vydýchávat. Poslouchal ostatní.
Když správce byl zabezpečený alespoň trochu, zavěsil na protější dřevěný trám shuriken na provázku a nechal ho pohupovat. Vrátil se ke správci a probral mu sako. Našel v něm malou tubičku s nitroglycerinem. A sakra. Musím mu to nějak podat, jinak mi tu vykrvácí. Začal se štípáním a lehkým proplácáváním. Jenže dovnitř vešla jakási neidentifikovatelná postava v brnění. Isamu celou situaci poslouchal a nakoukl, aby se ujistil, že silueta je vážně takhle neobvyklá. Sakra, to je korba. Asi nemám na výběr, a musím vyčkat.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3

Mia nás, na počudovanie sveta, pochválila a tvárila sa dokonca entuziasticky. Prišlo mi, že má niečo za lubom, ale neriešil som to. Mia zvolala aj posledného člena tímu, Ieyasua. Ten, narozdiel od nej, nevyzeral veľmi nadšene a navyše bol mokrý a niesol so sebou nejakého kraba, asi na večeru. Netuším, čo sa mu stalo. Mia nás poslala umyť sa a na zvyšok dňa Vrátil som sa teda do kempu a naposledy som sa rozlúčil s klackom a hodil ho do ohniska. Ovonial som si tričko.
Pff, umyť sa, kde asi? Okrem tej studne, ktorú využijú teraz asi všetci je tu už iba oceán... Asi na to pôjdem ako moji Mlžní predkovia, ktorí boli bez umývania sa niekedy aj mesiace, pomyslel som si a pousmial som sa nad svojou vlastnou odolnosťou a výdržou. Namiesto toho som išiel pozbierať nejaké klacky na oheň. Našiel som pár ďalších driev a tie som priniesol k miestu ohňa. Tam už bola sensei a pracovala na ohni.
,,Umm, sensei, viete o tom, že by som mohol jednoducho vyfúknuť oheň bez námahy? Alebo to chcete robiť ako za stara, trochu si obnoviť základy prežitia pre časy, keď muž činu, Yuri, nebude náhodou po ruke, haha?" povedal som vtipne a palcami som ukázal na seba. Potom som si ale všimol, že znova na večeru priniesla nejakú stonožku neznámeho pôvodu a pri tom pohľade sa mi tvár skrivila do znechuteného výrazu.
,,Uhh, ak dovolíte, pôjdem ešte skúsiť uloviť nejaké ryby," povedal som a odfičal som s jednou zdravou a jednou drevenou nohou tak rýchlo ako som len vedel. Nezniesol by som jesť tú nechutnosť ešte jeden deň. Prišiel som k vode a tentoraz som ryby začal chytať na nôž. Trvalo to nejakú tú hodinu trpezlivosti a čakania, no motivácia bola silná. Vrátil som sa do kempu s troma rybami.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

"Zatracená voda." Teď už si během tréninku v hlavě neopakoval ani známé poučky o vodě jako takové. Ano, fakt, že je voda například dobrým polárním rozpouštědlem, byl pro medika naprosto esenciální, ale v tuto chvíli již v jeho myšlenkách ohledně vody kolovaly pouze mládeži nepřístupné vulgarismy. Byla všude. Celé dlaně už měl kvůli všudypřítomnému vlkhu zkrabacené. Kdyby si člověk do této "rovnice pohodlí" přičetl ještě písek v botách a svraštělý obličej od soli, bylo by mu naprosto jasné, že trénující osoba právě neměla náladu na přemítání o fyzikálně-chemických vlastnostech H2O.

Konečně to přišlo. Ani nebyl s to si vzpomenout, kdy naposledy slyšel hlas své sensei tak rád. Jeho nadšení - jako vždy skryté za obvazy, maskou a chemickými brýlemi - ještě narostlo, když Mia rozdala rozkazy, které obsahovaly slova jako "odpočinek" a "umytí se od mořské soli".

Rychle popadl svého krabího kolegu a vydal se na cestu směrem ke studánce - to snad bude jeho poslední kontakt s vodou za tento den.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Jakmile se kněžka zmínila o rostlinách, které za pomoci chakry pěstovali kvůli léčivým účinkům, ve tváři se jí objevil nefalšovaný zájem a tmavě modré oči jí zajiskřily nadšením.
"To zní úžasně!" vyhrkla jako malé dítě, jemuž někdo právě pověděl o stromku s ukrytými dárky a zamrkala na hnědovlásku. "Mohla bych se na ty rostliny podívat? Musí to být úžasná sbírka! Opravdu by mě zajímalo, které bylinky tu takhle pěstujete. Používat chakru k léčení a pěstování léčivých rostlin je úžasné!" sepjala ruce prosebně k sobě a nasadila zcela bezelstný výraz nevinné dívky, která byla naprosto ohromena a nadšena zároveň. V duchu však uvažovala zcela prakticky. Pokud vy se ukázalo, že tu pěstují něco vzácného nebo špatně dostupného, mohl by být nakonec i to důvod k únosům. Kvalitní bylinky a rostliny s nezanedbatelnými vlastnostmi stály někdy i celé mění. A tuplem na místech, jako bylo území Kirigakure a okolí, kde se nepěstovalo právě snadno.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Tým C
starý sklad

Ošetřovaný správce tiše sípal a lapal po dechu, když ho tým C přemísťoval za hromadu starých a zatuchlinou páchnoucích beden. Isamovy znalosti první pomoci však zamezily jeho rychlému skonu a díky neustálé geninově péči se pomalu, ale jistě dostával do stabilizovaného stavu. I přes veskrze opatrnou manipulaci s jeho osobou však od původního místa, kde ležel, k nynějšímu úkrytu vedly nepatrné kapičky krve na zemi.
Původně nejasné kroky najednou nabraly na intenzitě. Klap, klap, klap. Netrvalo dlouho a před Isamem, Seiichim a falešným "správcem" stanula vysoká osoba oděná v tmavě zelenou barvou lakovaném samurajském brnění.
Na dvojici statečných shinobi se najednou upíral zlověstný pohled dvojice očí, schovaných za rohatým kabutem a menpem, znázorňujícím vyceněné zuby.
Dlouhán potěžkal nodachi, které opíral o svá široká ramena a chladným tónem pronesl k Funovi a Seiichimu: "Uhněte, nejsem tu kvůli vám."

Tenshi Wakiya, tým A

Netrvalo to moc dlouho a Tenshi už stihla něco pokazit. Sice se jí povedlo vykrýt útok, to se jí muselo uznat, ale bělovláska využila situace a zranila chikage. Černovláska chtěla něco říci, ale ta psychopatická ženská opět využila situace a přišpendlila Tenshi k zemi, načež ji olízla. Ráda by se aspoň oklepala, jak nechutné to bylo, ale kunai u jejího krku jí to moc nedovoloval.
"To oblizuješ lidi na potkání?" vyštěkla na ni, přičemž hlásek lehce přeskočil. Kdyby tu byl Tako, co by asi udělal? Optala se sama sebe, ale její myšlenkové pochody na nic nemohly přijít, páč se nedokázala pořádně soustředit ani na jednu věc.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Stříbrnovlasá "sado-maso" sensei se za hlasitého zývnutí protáhla a zašklebila se na Kaijua vycházejícího zpoza stromů."No nene,vypadá to,že utíkání ti fakt jde,to bychom třeba..."Větu však nedokončila,protože mladík s sebou prásknul o zem pár kroků před ní."Aaale to si necháme na příště."Dodala s úsměvem a otočila se na dvojici,která k nim zrovna přibíhala."U všech břitev vy žij...ehm totiž dobrá práce vy dva."Zarazila se včas a vzala si klacek,kterým se jí Yuri evidentně snažil vypíchnout oko."Máš moc pěkný klacek Yuri,tak ho vem sebou,bude se hodit na podpal."Během souboje klonu s Kaijuem se snažila vnímat i práci zbytku týmu a byla vcelku spokojená.
"No teda Mio nula mrtvých a ještě se něco naučili...to hraní si na kvočku a kuřátka ti nějak dneska jde checheche."Poplácala se imaginárně po rameni a zavolala na posledního člena."Heeeej Ieyasu!Pro dnešek to už stačí.Seber si tu svoji zoologickou zahradu a naklusej sem."Když byl tým D kompletní,Mia si každého z nich přeměřila pohledem a spustila."Nebylo to nejhorší,taaaaakže dneska večer máte za to volno.Mazejte se umít a za chvíli nástup na přípravu večeře,pro dnešek bylo hladovění dost hehe...rozchod!"Propustila čtyřlístek a sama se pomalu vydala směr vnitrozemí.Když se o nějaké ty minuty později postupně její studenti vraceli do tábora,našli ji jak rozdělává oheň v ohništi a snaží se nabodnout na rožeň její mnohonohý úlovek.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Odpověď na svou otázku nedostala, tak se začala věnovat něčemu jinému. Konkrétně Makuře, ze které cítila rozporuplné pocity. I když se usmívala, Yui cítila, že se bojí. Tohle přetvařování nemohlo být zdravé. „Makuchan,“ položila jí ruku na rameno, „všechno bude v pořádku. Jsme tu s Renchanem pro tebe,“ usmála se na ni. Ona se na rozdíl od modrovlásky tak moc nebála. Ano, tohle všechno, co se okolo dělo, bylo zvláštní a jako z nějakého hovoru, jenže Yui si už něco zažila a věděla, že strach je dobrý sluha, ale špatný pán. Musela být opatrná, ale nesměla se bát pohnout. Jinak by se nikam nedostali.
Z myšlenek ji vyrvalo zemětřesení. Dívka vyjekla a sevřela Tsuki ve svém výstřihu, aby nevypadla a neublížila si. Rázem byla zase tma. A Rina se tomu prakticky nedivila! ‚Moje slunce-nyan?‘ nahnula hlavu na stranu kunoichi. Co se na tomhle proklatém ostrově dělo?

Mise týmu B: Kněžské únosy

„Opravdu?“ rozzářila se kněžce očka a rozpaky byly ty tam. „To bys mohla být jednou z nás!“ zaradovala se. Nad další otázkou se zamyslela. „Ano, třeba léčíme,“ kývla s úsměvem. „Když dospějeme, složíme zkoušky a pak můžeme léčit lidi dole ve vesnici. Pak tu taky pěstujeme květiny za pomocí chakry a vytváříme léčivé látky,“ vysvětlovala s ukazovákem poučně zvednutným.
…
Kisho se zamračil. „Takže nemáš žádnou vlastní motivaci? Žádnej vlastní sen? Jsi ninjou opravdu jen na truc tátovi? On ti nějak ublížil?“
Yuujiro opřený vedle okna z druhé strany tak, aby nebyl vidět, se zahleděl na hvězdy a zamračil se. Jestli to bylo opravdu takhle, ta holka se na kirigakurskýho vojáka nehodila ani trochu. Nehodila by se ani na vojáka Konohagakure. Byl zvědavý, co z ní vypadne dál a jak moc zbytečné bude muži připadat ji dál trénovat.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
I přesto, jak byl Tako impulsivní, dokázal velmi rychle schladnout a zapojit i mozek. Ani rychlost, ani síla jeho útoků nefungovala, což nebylo vůbec dobré. Vždy se dalo spolehnout na jednu z variant, nebo na kombinaci obou faktorů. Tady to však vypadalo špatně. Techniku neměl díky medicíně zvládnutou do dokonalosti a v boji se spoléhal výhradně na meč. Jeho nepřítel si ale chtěl spíše povídat, než bojovat. Musel tedy bojovat slovy. Šílená záplava útoků přešla do boje technického, kdy intenzitu vystřídali přesnější rány a tryky. Tako si navíc uvědomil, že to co řekl, nebyla úplně pravda. On své zádady stavěl na první místo a díky tomu měl tolik vroubků v Nemocnici ba dokonce u samotné Ichimitsu. Jeho ideáli se poměrně hodně bily s ideály Kirigakure.
"No tak mě zkus," vyzval ho k osvětlení toho co řekl a odskočil vzad. Levou rukou sáhl do zadní sumky a rychlým pohybem prstů namotal lanko s výbušným lístkem na Kunai. Pod nátepník si navíc schoval další dva lístky. Počakl, než mu soupeř odpoví a ihned poté po něm hodil kunai s výbušným lístkem.
"Kai," odpálil lístek těsně před nepřítelem a rychlým pohybem nalepil lístky na tupou stranu meče, blíže ke špičce. Udělal to tak, aby to soupeř nečekal. Na to k němu přiskočil a roztočil se.
"Senpu!"

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi pozorne pozoroval svojich tímových kolegov a premýšľal nad tým že on sám je najslabší článok ich týmu, keďže vedel že je o niečo mladší a aj vďaka svojej nevyspytateľnej povahe. Nemohol si pomôcť a musel sa pousmial keď videl ako sa Isamu snaží ošetrovať správcu, sám Seiichi nevedel takmer absolútne nič o ošetrovaní iných. Pokrútil hlavou keď si Fun strelil facku a pozrel sa na Miki. Ju v podstate nepoznal takže netušil čo môže od nej očakávať. Keď začal Fun hovoriť pozrel sa na správcu a zostal pohľadom na ňom. Ten nápad sa mu zdal veľmi riskantný ale ani tak nepremýšľal nad tým že by sa nezapojil. Dotkol sa dlahy na svojej ruke než prehovoril. „Rozumiem“ povedal potichu tak aby ho mohli počuť len členovia jeho týmu. Sledoval čo robila Miki a hneď ako sa jej klon premenil na zraneného inšpektora sa veľmi presvedčivo dal ošetrovať.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaijuův pokus o úder byl vyblokován. Kaiju to čekal a hned čekal co se stane dál. Kaiju na nic nečekal a ihned se sehnul k zemi. Dobře udělal a nad hlavou mu proletěl vodní proud, který mu rozcuchal vlasy. Ovšem tím jeho štěstí na chvíli končí. Při dalším útoku mu Mia-klon ukázala další nevýhodu pěstního souboje. Kaiju jen vykulil oči na svoji a Mia-klon dlaň, které začali skládat pečetě. Po dokončení se Kaiju stáhnul. Ovšem na nic nečekal a ihned opakovaně útočil na klon. Nebylo lehké trefit protivníka, který byl mnohem rychlejší jak vy a zkušenější. Ovšem hoch se nehodlal vzdát. Uhýbal technikám a útočil. Pomalu začínat zpomalovat, protože už ten souboj trval dlouho a on přeci neměl žádný oběd. Když Mia-klon zmizel, stihl vyslat osudnou techniku pro Kaijua. Věděl, že když tam bude stát, nevyhne se jí a tak místo aby tam stál a udělal stejnou chybu jak ránu, udělal pár rychlých kroků a kličkoval mezi stromy. Nedrže jeden směr, ale snažil se to vychřici obejít. Což se mu podařilo, ale nyní se vzdálil od Mia sensei. V tom zmateném běhu zabloudil do lesa. Ale naštěstí si pamatoval, kde byla ona vychřice. Než stihl udělat jeden krok, podlomila se mu pravá noha a on si nechtěně klekl. 'To mi došla chakra jo?' podivil se Kaiju a chvíli klečel na jedné noze. Po chvíli, když byl schopen se zvednout, odešel za ostatními. Před sado-maso sensei padl podél jednoho stromu na zem. Byl dost unavený. Velkou zásluhu na tom má i zdržení se oběda. Ráno toho moc nesnědl a tak měl velký hlad a byl unaven. Jen tam tak seděl a koukal na sensei.