Strážce brány - 2. Cesta

Konečně po třech hodinách se sešli u hlavní brány. Jako první tam byl Kakashi, Yamato a Sai se svými ženami, které se přišli rozloučit. Členové týmu měli na sobě své černé cestovní pláště na kterých bylo napsáno „úderná jednotka“. Najednou se všichni zarazili a překvapeně se dívali zpět k vesnici, kde uviděli, další dva lidi z jejich týmu v černých pláštích, jak jdou k nim a drží se za ruce. Všichni se po sově překvapeně podívali, ale nic neříkali.

Kakashiho objala Anko a dala mu pusu na rozloučenou.

„Hlavně buď opatrný ano?“ Další polibek jí byl odpovědí. U ostatních dvou ženáčů to probíhalo úplně stejně. Takže když se konečně všichni rozloučili, tak se vydali na cestu. Cesta by jim měla trvat tři dny až k sídlu Kazekageho. Když už byly dost daleko od vesnice, že je nebylo vidět, tak je zastavil Sai s otázkou:

„Jak moc spěcháme? Nebude lepší letět?“ Všichni se na něho chvilku dívali jak na blbce.

„Můžeš nám říct proč jsme nemohli letět už od vesnice?“ Divila se Sakura. Mladík se zasmál a odpověděl:

„Přece nechceme, aby si lidé ve vesnici mysleli, že jsme tak líní a radši poletíme, ne?“ Všichni se tomu zasmáli. A tentokrát řekl Kakashi:

„No spěcháme hodně. Bude lepší když poletíme. Nevíme do čeho jdeme, takže buďte všichni opatrní.“ Sai začal kreslit na svitek ptáka a skládat pečetě a zvolal:

„Choujuu Giga!“ Vedle něho se objevil velký namalovaný pták a všichni na něho naskočili. Tvor několikrát mávl křídli a vzlétl směrem k písečné. Nikdo kromě Saie, nebyl zvyklí na tento způsob cestování a tak se Sasuke zeptal:

„Za jak dlouho se dostaneme do Suny?“ Sai chvilku přemýšlel a pak odpověděl:

„Tak za hodinu by jsme tam mohli být, tak si odpočiňte.“ Ostatní členové úderné jednotky se uvolnili. Sakura se věnovala Sasukemu a Yamato cosi probíral s Kakashim o jejich nových geninech. Asi byli hodně problémoví, jako ti předchozí.

„Za měsíc se budou ve skryté mračné vesnici konat chuuninské zkoušky. Přihlásíte tam svůj tým, sempai?“ Vyzvídal Yamato, protože on tam ty svoje chtěl přihlásit a chtěl zjistit jak je na tom jejich konkurence. Kakashi souhlasně přikývnul.

„Zkusím je přihlásit. Jejich týmová práce je už dost dobrá a společně splnili několik těžkých misích. Pro jejich další vývoj bude dobré jim ukázat, že v ně věřím a přihlásit je tam. A co tvůj tým?“ Yamato se zamyslel a odvětil:

„No řekl bych, že jsou připraveni na zkoušky. Jsou sehraní a mise plní bez problému. A i kdyby ve zkouškách neuspěli, tak ta zkušenost jim určitě pomůže. Proto je tam taky přihlásím.“

„A komu jste nechali vaše týmy na starost?“ Připletl se do jejich rozhovoru Sai. Jako první odpověděl s úsměvem Kakashi:

„No velká slabina mých svěřenců je fyzička, takže jsem je nechal Gaiovi. Řekl jsem mu, aby je trochu šetřil, ale všichni ho známe. Určitě jim dá pěkně do těla, protože to jsou moji svěřenci.“ Všichni se tomu zasmáli jen Sakura se strachovala:

„Je opravdu moudré nechat tak mladé děti na starost Gai-senseiovi?“ Sasuke jí hned na to řekl:

„Podívej se na Leeho. Ten to taky přežil.“ To Sakuru ale vůbec neuklidnilo. Spíš ji to ještě víc rozhodilo.

„No jo, ale podívej se jak dopadl. Vždyť se chová úplně stejně jako Gai. Pořád se obléká jako on. Člověk by řekl, že ho to přestane bavit. Jenže od té doby co jim říkají „zelení bratři“ tak se zdá, jako by svůj úbor nosil s ještě větší hrdostí.“ Ostatní se nad tím museli zasmát. Přece jen ti dva vypadají jako kloni. Jednu dobu se po Konoze debatovalo o tom, jestli není možné, že by byl Gai otec Leeho. Ale nakonec z toho sešlo.

„To je jen případ Leeho. TenTen a Neji jeho výuku přežili bez psychické újmy. Neji vede policii v Konoze a TenTen je členem záškodnické skupiny. Jen by mě zajímalo po kom bude víc jejich syn Tadao.“ Ozval se Kakashi. Ostatní nad tím souhlasně pokývali hlavou. A pak se Kakashi ještě zeptal:

„No a komu jsi nechal svůj tým, Tanzou?“ Jmenovaný po něm hodil naštvaný pohled. Povzdechl si a řekl:

„Vy si na to nikdy nezvyknete, sempai.“ Když se na něho omluvně usmál velitel týmu, tak ještě řekl:

„Dal jsem je na starost Kibovi a Hinatě. Protože potřebují ještě více vylepšit svoji spolupráci a vymyslet nějaké nové způsoby spolupráce.“ To přivolalo další vlnu smíchu. Nechápavě se na ně podíval a jako první se ozvala Sakura:

„Jsou silní jouninové, ale jejich spolupráce je dovedla, až do postele a teď mají dva syny a jednu dceru.“ Ostatní se taky uklidnili a hleděli na Yamata.

„Jejich spolupráce je nejlepší. Teď se dokonce učí kombinovat své techniky. Proto si myslím, že by mohli pomoct mému týmu,“ řekl dotčeně Yamato a uraženě vzhlédl k oblakům. Kakashi ho začal hnedka udobřovat:

„Yamato, ty nerozumíš legraci. Dělali jsme si jen srandu, dobře?“

Yamato se po chvilce trucování přidal zase do rozhovoru. Zrovna se bavili o Shikamarovi a Temari. Ti dva spolu jsou snad nejdéle ze všech známých. Měli svatbu už skoro před šesti lety. Temari se přestěhovala do Listové vesnice. A k Shikamarově velké nelibosti mají zatím tři dcery. Té nejstarší je pět let a jmenuje je Mieko, mladší je čtyřletá Ryo a nejmladší je dvouletá Kazumi. Ale on se nevzdává a neustále se snaží o syna.

„Chudák, Shikamaru. On se tak snaží a stejně má pořád jen dcery. To já nevím, co bych dělal.“ Zrovna říkal Sasuke. Dívka, který ležela v jeho náruči se jen rozesmála.
„Ty by jsi nemohl dělat nic. Protože tohle nijak ovlivnit nemůžeš.“ Mladík se smutným výrazem přikývnul.

„Nic nezmůžu.“ Čímž zapříčinil další příval smíchu od všech co tam byli s ním.

„Pro mě není prioritní mít zrovna syna. Nepohrdám žádným svým dítětem.“ Ozval se Sai, který byl moc rád za to, že má tak šťastnou rodinu. K oběma svým dětem se chová úplně stejně.

„Já neříkám, že bych se k dcerám choval jinak. Jen bych byl šťastnější, kdybych měl mužského dědice a zajistil tím přežití klanu Uchiha. Přece jen musím myslet na to, že poslední z tohohle klanu.“ Bránil se Sasuke. Tohle je totiž jeho velký úkol a potom jak to zpackal se svým bratrem, tak se musí snažit o to aby přežil alespoň klan. Kdyby mu tehdy Itachi, řekl víc informací a nenechal ho žít v tom, že vyvraždil celý jejich klan, tak by ho nikdy nechtěl zabít a tím se pomstít. Na tu dobu vzpomíná hodně nerad. Přece jen to byla doba temna a osamění. Je opravdu vděčný Narutovi, že ho přivedl zpět a ukázal mu, jaký byl Itachi doopravdy. Kdyby mohl, tak by pro toho blonďáka udělal cokoli.

„Když budeš hodný a budeš se snažit, tak ti tvůj sen třeba vyjde,“ ozval se mu u ucha lahodný hlásek jeho přítelkyně. S úsměvem ji políbil a už nic neříkal. Kakashi se na ně pobaveně díval a pak se zeptal:

„A kdy do toho vůbec vy dva prásknete? Vždyť jste jediní z vašich vrstevníků, kteří se ještě neoženili.“ Oba se na něho podívali trochu rozzlobeně a Sasuke se zeptal:

„Opravdu všichni? Já jsem hodně na misích, takže si nejsem jistý. Ale Chouji a Shino se ještě neoženili ne?“ Yamato však nesouhlasně zakroutil hlavou a řekl:

„Oba už mají po svatbě a čekají rodinu. Takže jste opravdu poslední.“ Sai na to řekl:

„No tak to je snad první věc ve které je tým sedm poslední.“ Ostatní se tomu začali smát jen Sasuke nechápavě kroutil hlavou.

„Jak jsme to mohli dopustit?“ Tím způsobil ještě víc smíchu než předtím Sai. Trvalo několik minut, než se všichni uklidnili. Sasuke se smál s nimi.

„Ten nejlepší tým v historii Konohy může být přece jen v něčem poslední.“ Smál se dál Kakashi. A to byla pravda. Oni mají výhodu, že se jich sešlo tolik. Pomalu se sehráli a nyní dokáží výborně kombinovat své techniky a když všichni ještě zesílili, tak se nenajde žádný nepřítel, který by ustál jejich spojený útok. Vždyť tím útokem porazili i spojenou obranu bývalých kagů. Kabuto někde sehnal znovu tělo Prvního hokageho a poslal ho na ně společně s prvním raikagem, tsuchikagem, kazekagem a mizukageho. Tahle kombinace ninjů udělala největší spoušť v řadách ninjů, ale oni je dokázali porazit. To byla druhá věc, při které se proslavili. Společně toho opravdu už prožili hodně. Žádné pěkné věci, protože je posílali už jen tam, kde byly opravdu problémy. Takže byly snad při všech velkých krveprolitích. A to je ještě víc stmelilo dohromady.

„Ale tak nikdo nemůže být ve všem nejlepší ne?“ oponovala mu Sakura. Z ní se stala velice cenná kunoichi. Protože svými léčitelskými technikami dokázala zabránit obrovským ztrátám na jejich straně. Proto teď nemůže jít ani v klidu po ulici. Každý chlap se za ní otáčí a ti odvážnější na ni volají. Našlo se i několik odvážlivců, kteří na ni volali neslušné návrhy, ale ty potom museli několik dní hledat průzkumné jednotky, protože dostali takovou ránu pěstí, že odletěli úplně někam pryč do neznáma. Jen tím přidělávala práci ANBU jednotkám, ale ti z toho měli jen srandu a vždycky se vsázeli, jak moc daleko odletěli.

„No to máš pravdu. Každý sebelepší tým, má nějakou slabinu.“ Ozval se Yamato. Každý má nějakou achilovu patu, ale oni se naučili navzájem si ty svoje krýt, proto bylo velice těžké je porazit. Ani nepřítel v početní převaze nemá šanci.

„Říká se, že Tsunade-sama chce odstoupit. Nevíte koho chce navrhnout jako svého nástupce?“ Změnil téma Sai. Ostatní se po sobě zamyšleně podívali.

„Nejlogičtějším krokem by bylo, kdyby si vybrala někoho z nás. Protože jsme nejslavnější a nejuznávanější tým. Jenže silně pochybuji, že by někdo z nás chtěl nějakou další zodpovědnost.“ Přemýšlel nahlas Kakashi. Všichni souhlasně kývali hlavou.

„Tak je pravda, že bych se chtěl usadit, ale že bych chtěl být Hokage, to se mi nechce.“ Řekl nesouhlasně Sasuke. Od té doby co znal příběh svého klanu měl strach, že kdyby se dostal k velké moci, tak by mohl dopadnout jako jeho předci. A tak se vyhýbá jakékoli možnosti k povýšení.

„No jo, jenže Tsunade-sama také nechtěla být Hokage. Ale Jirayia ji tehdy k tomu dostrkal a Naruto ji přesvědčil, aby se vrátila a přijala ten post. Nemyslím si, že by někdo z nás měl moc na výběr, kdyby ho označila jako nástupce.“ Strachovala se Sakura. Ani jí se nechtělo mít takovou zodpovědnost. Protože věděla, že by tím přišla o všechen volný čas, který jí ještě zbýval a musela by být stále ve vesnici a nikam moc nechodit.

„Já už jsem se Hokagem skoro stal a jen ta představa nad tím jak moc mě čeká papírování mě skoro složila. Tehdy jsem si ještě neuvědomoval, že bych přišel o všechnu volnost. Jsem rád, že se Tsunade-sama vzbudila a já nemusel přijmout ten post. Neříkám, že by to nebyla čest, ale prostě se mi nechtělo sedět na jednom místě a sedět a vydávat rozkazy. Potom navíc se strachem vyčkávat, jestli půjde všechno podle očekávání. Jsem moc rád, že nejsem Hokage a doufám, že ani nebudu,“ litoval se Kakashi. Měl v úctě všechny předchozí Hokage, ale prostě si nedokázal představit sám sebe, jak jen sedí a nic nedělá. To není jeho styl. A navíc by musel přestat číst ty Jirayovi knížky, protože poslední dobou se dost proslavily, takže každý hned ví, co si to čte za prasárny. Doma ty knížky nemůže ani vytáhnout, protože jakmile ho uvidí Anko s nějakou takovou knihou, tak se naštve a neudělá mu večeři a ještě mu pak dělá samé naschvály. Takže on měl jasno. Hokage ať je kdokoli, jen ne on.

„Já bych Hokage taky nechtěl být, protože se na to nehodím a navíc si myslím, že by mě ani lidi nechtěli.“ Ozval se Sai a vzpomínal si živě na ty léta, kdy pracoval pro Danza. Na všechny ty zvěrstva, které musel udělat, aby se mu zalíbil, a vydělal si na jídlo.

„Souhlasím se Saiem. Já na to taky nejsem. Jsem velitelem všech ANBU jednotek a rozhodně nechci být ještě Hokage. Líbí se mi tam kde jsem.“ Řekl jako poslední Yamato. Takže všichni měli jasno. Budou doufat, že nenavrhne nikoho z nich a kdyby ano, tak se pokusí navrhnout někoho jiného, třeba Shikamara a pak ho všichni podpoří. Když ho podpoří oni, tak po podpoří okamžitě i všichni ostatní, to je výhoda toho být hrdina.