Strážce brány - 1. Po deseti letech

Svět se změnil. Po dlouhých deseti letech konečně skončila největší a nejničivější válka současnosti. Spojení ninjové celého světa konečně porazili svého protivníka, který je neustále ohrožoval a snažil se je vyhubit. Konečně po těch dlouhých letech se začaly obnovovat všechno města do jejich původní krásy. Nikdo nezůstal nepoznamenán válkou. Každý měl v lepším případě poničený majetek v tom horším mu zemřel nějaký blízký přítel, nebo hůř, člen rodiny. Ano válka si nevybírá.

Slunce už několik hodin zalévá svým svitem celou polokouli a obyvatelé vesnice ukryté v Listí se začínají pomalu probouzet a odcházejí do svých zaměstnání. Ale jsou šťastní, protože se konečně mohou pustit do opravy vesnice, teď když už je po válce. Mezi těmi lidmi je i dívka s růžovými vlasy skoro po ramena. Jako vždy má na sobě oblečený svůj růžový úbor a jde za Hokage, protože si je tam svolala na nějakou důležitou misi. Rozeběhla se směrem k jejímu sídlu. To byla první budova, kterou obyvatelé Konohy opravili, protože jsou vděční své vůdkyni, za to co pro ně udělala. A také jejich vůdce, přece musí mít odpovídající prostory, pro příjem hostů a lidí, kteří chtějí zadat nějakou misi. Aspoň každý může vidět že vesnice je v pořádku. Dívka tedy vběhla do sídla Hokage a zaklepala na dveře od její pracovny.

„Dále!“ Ozval se ženský hlas z druhé strany. Dívka už neváhala a vešla dovnitř.

„Dobrý den, sensei.“ Pozdravila Tsunade a podívala se po místnosti. Všimla si členů svého bývalého týmu. Během války si vysloužili přezdívku „úderná jednotka“. To když společně s Kakashi-senseiem, Yamatem, Saiem a Sasukem dostali za úkol infiltrovat se do nepřátelského kempu a zjistit o nich nějaké informace. Všechno šlo hladce, dokud si jich nevšimli a nezačal boj. Vzhledem k obrovské převaze to byl předem prohraný boj, ale štěstí stálo při nich a nakonec dokázali vybít celý tábor. Tehdy tomu nikdo nemohl uvěřit a začali je oslavovat jako hrdiny. Lidé je srovnávají s Legendárními seniny, nebo dokonce s Narutem.

„Co budeme mít za misi, že jsme po hromadě zrovna my?“ Divila se Sakura a podívala se tázavým pohledem na svoji učitelku. Nestávalo se moc, aby teď chodili na společné mise. Protože padlo hodně schopných ninjů, tak si nemůže dovolit posílat zbytečně příliš silný tým na obyčejné A mise a tak je rozdělila. Kakashi dostal další geniny stejně jako Yamato a Sai se Sasukem plní samostatné mise jako ANBU. A ona Sakura je buď v nemocnici, nebo chodí s někým z ostatních týmů jejího věku na mise.

Tsunade se usmála a odpověděla jí:

„Jsem ráda, že tě těší vidět členy tvého týmu. Kdyby nebylo nutné, aby jste šly pohromadě, tak bych to nikdy neudělala.“ Všichni zvážněli a Kakashi-sensei se zeptal:

„Tak už nás nenapínejte a řekněte nám něco víc o té misi.“ Hokage bez dalšího pobízení začala vysvětlovat:

„Objevila se nějaká skupina ninjů, kteří napadají zemi Větru a Gaara nás pořádal o pomoc. Vzhledem k tomu, že jsme stále spojenci, tak jsem se rozhodla poslat vás. Přece jen, nemůžeme nechat našeho souseda na pospas nepřátelům. Ve své zprávě neposlal žádné bližší informace, takže nevíme nic o těch nepřátelích, ale kdyby to dokázali zvládnout, tak by nás nežádali o pomoc.“ Celý tým se po sobě překvapeně podíval, ale nic neřekli jen Kakashi zjišťoval další informace o jejich misi:

„A kdy máme vyrazit? Budeme potřebovat nějaký čas na přípravu.“ Hokage souhlasně přikývla a odvětila:

„Počítám s tím. Proto vyrazíte za tři hodiny. Teď máte rozchod!“ Všichni společně opustili její kancelář. Kakashi je ještě všechny zastavil a řekl jim:
„Vezměte si všichni naše uniformy. Jdeme mimo vesnici a konečně zase jako jeden tým, tak musíme vypadat důstojně.“ Ostatní členové týmu sedm přikývli a zmizeli. Teda kromě Yamata, který se díval na svého sempaie.

„Myslel jsem si, že teď bude alespoň na chvíli mír. Ještě jsme se nevzpamatovali z jedné války a už útočí někdo další. Nevíš co se to děje?“ Divil se a provrtával Kakashiho svým pohledem. Ten jen pokrčil rameny.

„Opravdu nevím co to je. Ale musíme se připravit. Něco mi říká, že tahle mise nebude vůbec jednoduchá.“ Tanzou na něho překvapeně hleděl. Už měl několik zkušeností s tím jeho „pocitem“. To říkal u tehdy při té misi, jak se proslavili.

„Tak to radši jdu.“ Ninja zmizel v bílém kouři.

Sakura byla připravená už za dvě hodiny, stejně jako Sasuke a tak si s ním šla sednout a popovídat. Protože se už dlouho neviděli. Když ho Naruto přesvědčil, aby se vrátil, tak spolu několik let během války chodili, ale v těch dobách neustálých bojů jim nebylo přáno. Sakura začala zlepšovat ještě více své schopnosti léčení a Sasuke odešel k ANBU jednotkám a začal tam plnit samostatné mise. On prostě potřeboval trochu více vzrušení než ona. Jenže jí se nelíbilo, jak stále riskuje a tak to ukončila. Po těch dlouhých letech se nyní konečně zase sešly a tak se domluvili, že si promluví o budoucnosti. Sedli si spolu v baru začali se bavit o tom co kdo dělal. Sakura povídala o tom, že měla možnost si dát cvičný souboj se Tsunade a že ji dokázala porazit. Moc ji těšilo, že konečně překonala svoji učitelku.

„Víš Sasuke, byl to opravdu úžasný pocit. Vědět, že všechna ta snaha a cvičení se konečně vyplatila.“ Rozplývala se. Ten se usmál a pochválil ji.

„Já věděl, že to jednou dokážeš. Věřil jsem v tebe.“ Dívka se nad tím pozastavila a překvapeně se na něho dívala. Připadal jí nějaký jiný. Jako kdyby vyměněný.

„Co se stalo? Připadáš mi, že jsi se nějak změnil.“ Divila se Sakura. Mladý Uchiha si povzdechl a začal jí vysvětlovat:

„Víš moje poslední mise se zvrtla. Neměl jsem všechny informace a skoro jsem to nepřežil. A jak jsem tam ležel v hořících troskách budovy, tak jsem měl čas na přemýšlení. Rozhodl jsem se, že odejdu od ANBU. Už nechci tak často riskovat život. Ne že bych začal mít strach. To rozhodně ne, ale jen jsem měl možnost uvědomit si cenu svého vlastního života. Uvědomil jsem si, že mi v mém životě něco chybí.“ Dívka na něho prvně hleděla se zděšením, ale potom spíše s pochopením.

„A co ti chybí?“ Proměna Uchihi se jí líbila a tak potřebovala vědět, co se děje. Mladík se zarazil a podíval se do těch jejích hlubokých očí. To měl na ní nejradši. Když se jí díl do očí, tak měl takový pocit jako by se v nich celý ztrácel. Trhnul sebou a odpověděl:

„Uvědomil jsem si, že jsem byl opravdu šťastný jedině s tebou. Chtěl bych s tebou zase být. Třeba mi splníš můj sen a pomůžeš mi obnovit klan Uchiha do původní slávy.“ Dívka se začala smát, jakmile to uslyšela. Sasuke k ní zmateně vzhlédl a podíval se jí do očí. Sakura se uklidnila a odvětila:

„Prvně než se budu rozmýšlet nad tím, jestli ti budu chtít splnit tvůj sen, tak bychom spolu měli zase nějaký ten čas chodit. Přece po mě po těch letech co spolu nejsme, nemůžeš chtít, hned po první schůzce abych ti chtěla rodit děti.“ Uchihův obličej nepatrně posmutněl a řekl:

„Máš pravdu jdu na tebe příliš rychle…“ Mladá Haruno souhlasně přikývla a dodala:

„Jo jdeš. Ale jestli chceš tak spolu můžeme pro zatím chodit.“ Když mu došlo, co mu řekla, tak se potěšeně usmál a políbil ji. Hodina jim utekla velice rychle a vydali se k bráně a drželi se za ruce.

Sai odešel z kanceláře rovnou k sídlu Yamanaka klanu. Čeká tam na něho jeho manželka Ino s jejich dvouletým synkem Fumoiem, a roční dcerkou Eiko. Jakmile se blížil k sídlu a potkával členy klanu, tak ho všichni s úsměvem zdravili. Prošel kolem nich a vešel do domu.

„Už jsi se vrátil od Hokage? Co potřebovala?“ Všimnul si ho Inoichi, který seděl v rohu rozlehlé místnosti a v klidu si tam četl nějaké dokumenty. Sai přikývnul a hned mu odpověděl:

„Jsou nějaké problémy v Písečné. Tsunade tam posílá celý úderný tým.“ Vůdce klanu se na něho překvapeně podíval.

„Nevím jestli je moc moudré poslat celý úderný tým do Písečné. Vždyť díky tomu bude Listová hodně oslabena. Někdo by toho mohl využít a zaútočit.“ Sai však nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Nemyslím si, že by nám hrozil nějaký útok. Vždyť jsme všichni spolupracovali na poražení společného nepřítele. Nyní je mír a dokud někdo nepřijde s nějakou novou sílou, tak útočit nebude. Protože díky těm bojům nyní známe všechny své tajemství. A kdyby přece jen někdo zaútočil, tak je ve vesnici hodně schopných ninjů, kteří by případný útok odrazili.“ Inoichi se nad tím zamyslel a pak souhlasně přikývnul.

„Asi máš pravdu. Zatím nám nic nehrozí. Všichni se soustředí na opravu poničených vesnic.“ Sai také přikývnul a ještě se zeptal:

„Ino je s dětmi v domě? Nebo jsou někde venku?“ Postarší Yamanaka mu hned odpověděl:
„Nic neříkala, takže je s dětmi nahoře v jejich pokoji a hraje si s nimi.“ Černovlasý ninja kývnul hlavou na znamení díků a šel za svojí rodinou. Prošel domem a opatrně šel po schodech nahoru do dáckého pokoje. Otevřel dveře a uviděl jak si Fumoi hraje na zemi s nějakým panáčkem a jeho matku sedící v židli a v náruči držící Eiko, která zrovna spala. Jakmile si ho Ino všimla, tak opatrně položila svoji dceru do postýlky a šla k němu. Dala mu pusu a hned ho začala zpovídat:

„Tak co máš za misi?“ Černovlasý mladík se na ni pousmál a hned začal vysvětlovat:

„Půjdeme s celou údernou jednotkou do Písečné. Jsou tam nějaké problémy.“ Jeho žena se na něho překvapeně podívala.

„To je to tam tak zlé, že vás tam posílá všechny?“ Sai však jen pokrčil rameny.

„Ani ona neví co přesně se tam děje. Ale protože je Písečná náš nejstarší a nejvěrnější spojenec, tak nás tam chce poslat všechny.“ Blonďatá dívka nesouhlasně kroutila hlavou.

„A kdy vyrážíte?“ Sai jí odpověděl:

„Za necelé tři hodiny.“ Dívka si ho přitáhla k sobě a vášnivě ho políbila.

„Tak to by jsme ten zbývající čas měli využít správně.“ Mladík souhlasně přikývnul a společně odešli z dáckého pokoje.

Kakashi se přemístil hned do jeho domu. Vešel dovnitř a hned ho tam přivítala jeho žena Anko. Před třemi lety byla velká svatba, po jednom velkém vítězství jejich armády. Ten šťastný den využil s Anko k tomu aby se konečně oženili. Přece jen spolu už chodili dva roky, ale stále nemohli najít nějakou vhodnou příležitost k svatbě. Tehdy se všem aspoň na chvilku podařilo zapomenout na tu válku venku a vychutnali si všeobecné veselí.

U stolu seděl na židli dvouletý klapec Kenta, a jeho máma ho krmila.

„Tak co vám chtěla Tsunade?“ Zajímala se hned, jak ho uviděla. Ten jí hned vysvětlil všechny podrobnosti, které věděl a čekal jak na to bude reagovat. Na tváři se jí objevil ustaraný výraz.

„Dej na sebe pozor na té misi dobře? Nějak se mi to celé nelíbí.“ Hatake souhlasně přikývnul.

„Taky z toho mám špatný pocit. Ale neboj budu opatrný a dohlédnu na všechny ostatní, aby se jim nic nestalo.“ Jeho žena k němu přistoupila a políbila ho. Pak odběhla do vedlejší místnosti, aby mu nachystala potřebné vybavení a Kakashi si šel hrát se synem.

Yamato se také přemístil do svého domu. Začal hledat svoji ženu. Nemusel ji ani hledat, protože ji prozradil dětský křik. Zbožňoval jak se vždycky někam schovala s dítětem a chtěla aby je hledal. Ta její hravost ho získala. Prošel místností a vešel dveřmi do ložnice. Na první pohled nic neviděl, ale stejně věděl že tu jsou.

„No tak Minori, ukaž se. Já vím, že tu jsi i se Saki.“ Z jejich postele se ozval smích a najednou se tam objevila jeho žena i s dítětem.

„Že ty nás vždycky najde tak rychle. Tak co další mise?“ Tak jí všechno vysvětlil a strávil se svojí rodinou všechen volný čas.