Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Jiro Suzume
Dům Shiori
Chtěl se rozloučit s Kanem, ten ale odešel tak rychle, že na loučení nebyl čas. Jiro se pomalu zvedal ze židle, že pomalu půjde do svého domu. Než se rozloučil, zeptala se jej Shiori na jméno bratra. "Ichiro," řekl s úsměvem. "Půjdu už pomalu spát a zítra se tady ukážu ve čtyři ráno. Zatím ahoj a děkuji za pomoc." S těmi slovy se otočil ke dveřím a vyšel ven.
Venku pomalu prošel kolem Shiori mazlíčka v dostatečném odstupu a vydal se rovnou do svého domu do postele. Sotva ze sebe svlékl oblečení a přikryl se, usnul jako špalek.
Probudil se až chvíli před osmou večerní. Včerejší den pro něj byl tak namáhavý a neuvěřitelný, že se musel dvakrát štípnout, jestli se mu to vše nezdálo. Když dospěl k názoru, že je vzhůru, vydal se domem hledat něco k jídlu. Něco málo našel ještě ve svých zásobách. Pojedl a poté v klidu relaxoval.
Napadlo jej pár věcí, které by mohl vyladit pro boj. Rozhodl se ale, že by se vše nemuselo povést hned napoprvé a nerad by vyhodil polovinu krytu do povětří, sebe nevyjímaje.
Rozhodl se proto, že si chvíle klidu bude krátit poflakováním a prozkoumáváním doupěte.
Když čas dovršil, došel k domu Shiori a čekal, než se tady všichni sejdou.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Goku sledoval souboj těch dvou a v duchu si je tak trochu ledabyle hodnotil.
Když skončili, ukázal jim palec nahoru, že je rád že dodrželi jeho podmínky a nezabili ani sebe, ani jeho, a přistoupil k nim.
„To ušlo kluci, ale s tím se tady nespokojí. Což vám asi dokonale sedne, co? Když ste tak hrr do tréninku,“ sdělil jim Goku a zasmál se, „tak ok, novej úkol! Máte 20 minut na to, abyste si každej vymyslel nějakou techniku, co byste se chtěli naučit. Nemusíte vědět jak na ni, bude mě stačit, když mě řeknete co chcete, aby dělala, ok?“ zadal jim Goku další pokyn a znovu na oba s potutelným úsměvem mávl dlaněmi, na znamení že se mají dát do práce, při čemž se sám svezl na zem do tureckého sedu, zaklonil se, opřel se dlaněmi o podlahu za ním, a jen tak lelkoval.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Seděl si v klidu pěně za stolem a pak se v lokále objevil podivné individuum, které mělo v hlavě o něco víc. Nejen, že tu dělal, kdo ví jak neví, jak velký machr je, ale ještě si myslel, že na jeho straně je pravda. Navíc do Hajiho vpálil, jak tank a jeho mince se rozsypaly po podlaze. Nasupený Haji posbíral to málo, co mu zbylo. S nasupený pohledem se zvedl a s úmyslem mu opravdu škaredě ublížit se vydal za ním, ještě před tím, než zmizel z hospody mu do ruky sjel kunai a poté zmizel a šel ve stopách onoho pitomce. Nebyl zrovna moc rád, že musí tohle udělat, ale takového magora opravdu... Musel něco udělat, navíc, kdyby ho náhodou zabila přinesl jeho bezvládné tělo zpět, tak by byl ve vesnici za hrdinu a třeba by z toho i něco káplo. Jo, to znělo dobře.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kaeshovo doupě
Shiori a Kano
"Neboj se Jiro, stejně počítám s tím, že se tam dostanu dříve než ty, takže tě nikdo neuvidí, kde vylezeš." Vysvětlil mu Kano, že je jedno zda vyleze přímo pod věžemi. Poté se Shiori pousmála a když Jiro pobídl, že by se vyrazilo až zítra, tak se ji v hloubi duše docela dost ulevilo, jelikož ona sama nechtěla jít hned teď, kort když si musí připravit nějaké pasti. Kano přikývl hlavou. "Dobrá tedy, tak zítra." Řekl a pak okamžitě odešel z domu, při čemž bylo ještě vidět, jak se venku rozhlížel a pak vyrazil spíše směrem k Sakonově domu. Shiori tu teď byla sama s Jirem a přejela na něj pohledem. "Jak se vůbec tvůj bratr jmenuje?" Zeptala se jelikož chtěla o Jirovi vědět něco víc. Znala jen jeho schopnosti a nic víc.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Dům Shiori
"Čtyřicet, nebo padesát, to je dost rozdíl. Nerad bych vylezl někde, kde se zrovna střídají stráže", řekl Jiro Kanovi. Shiori mu vysvětlila, jak to viděla s pastmi a musel sám uznat, že má asi pravdu, přesto byl vždy raději připravený, než překvapený. "Jestli ti to nebude vadit, Shiori, mohla bys nějaké pasti připravit?"
Chtěl si celou situaci trochu promyslet. Bylo vidět, že Kano i Shiori jsou zkušení ve svých oborech, ale Jiro nikdy nic takového nedělal a navíc byl sázce život jeho bratra. Kano rozmýšlel, jestli nevyrazit hned teď. Vysvětloval, že jsou 4 ráno, to Jira velmi překvapilo. Chtěl se jen domluvit na zítra a nečekal, že zde prodebatují tolik hodin. "Abych byl upřímný, Kano, jsem dost vyčerpaný a pro dnešek už mám akce dost. Mohli bychom to nechat na zítra a sejít se tady před domem Shiori v tuto hodinu?" Doufal, že nikoho z nich jeho reakce nenaštve, či nepopudí. Přece jen tu nebyl ani 24 hodin a už s nimi mluví, jako kdyby si byli rovni. Původně nechtěl žádat o den navíc, ale když pomyslel, že ani ne před 12ti hodinami málem zemřel, nebýt právě Kana...
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Už je to pár dní co byl Odoke nucen opustit poslední vesnici, kde chvíli přebýval. No donucen, spíše se musel zdejchnout, nechtěl přitahovat moc pozornosti a jeho poslední oběť na něj nijak neupozornila a pokud ano, tak jeho stopu určitě nenašli. Odoke putoval krajinou, ale snažil se vyhýbat hlavní trase, nerad by narazil na ty podřadné červy co se rádi nazývají lidmi, ale on moc dobře věděl, jaké to jsou zvířata i on sám se jedním stával aniž by si to uvědomoval. Po několika nocích plných nočních můr, které mu už nyní připadaly jako normální sny, stanul před další vesnicí na jeho pouti za silou a neomezenou mocí. Říkal si, že by nebylo na škodu se tu chvíli zastavit, trochu se dát do pucu, možná si zašpásovat a zase jít dál. Takže se vydal jejím směrem. Když došel do vesnice, tak se mu docela zvedal žaludek, protože kolem sebe měl opět spoustu lidí, ale musel to překousnout. Jeho zrak upoutala jedna hospoda, tak se rozhodl si zde na chvíli odpočinout a pak si najít nocleh. Když vešel dovnitř, tak se mu nenaskytlo nic zajímavého, jen pajzl plný opilců, občas se tu nakoukl naštvaný výraz, ale Odoke si toho nevšímal a přešel si k baru. Sedl si na židličku a batoh si položil vedle sebe. Jeho postava mohla vypadat trochu obézněji, ale docela nezvykle, protože byl plnější jen kolem břicha, ale jinde nebyly ani známky obezity, to bylo způsobeno dalšími 2 páry rukou, které pod tričkem a obvazy skrýval. Po chvilce si ho všiml barman a optal se co by si dal a Odoke prostě odpověděl "Vodu". Barman se na něj divně koukl a ukázal směrem k záchodům "v hajzlíku máš vody co hrdlo ráčí" řekl posměšně, ale s Odokem to ani nehnulo, jen na něj upřeně zíral. Možná se barman zalekl, možná nechtěl mít nic společného s nějakým cvokem, takže před něj nakonec položil sklenici s vodou a raději se od něj vzdálil. Odoke se osvěžil sklenicí vody a pak jen tak dál zíral před sebe. Pak najednou, když kolem něj prošel barman po něm střelil pohledem, barmana to zaskočilo, ale snažil se to skrýt, i když mu trochu cukaly koutky "ještě jednu sklenici hochu" zeptal se trochu nejistým hlasem Odokeho, který na něj upřeně koukal "samozřejmě a pokud se v tomhle pajzlu vaří, tak mi doneste nějakou rýži s masem" řekl a zvedl se od baru a vydal se směrem na záchody. nebyla to žádná sláva ty záchody tady, ale odoke si už potřeboval protáhnout všechny své ruce, takže zapadl do kabinky, zamkl a začal svlékat vrchní část oblečení. Nakonec si sundal obvazy a mohl si protáhnout svých 6 rukou "už mě nebaví se takhle skrývat" řekl si v hlavě a pak se ďábelsky usmál "jednou se budou oni skrývat přede mnou". Jenže pak najednou někdo zabušil na jeho dveře "hej vypadni odsud, než mi to urve kaďák" ozvalo se z druhé strany dveří "ještě jednou zabuš a ten tvůj kaďák ti urvu osobně" řekl velmi podrážděně Odoke a na chvíli byl klid, ale pak se opět ozvalo zabušení a postava za dveřmi zvýšila hlas "tak hele pokud nechceš mít xicht na s**čku, ty xindle tak okamžitě otevři" ozvalo se výhružně a stále bušil do dveří mezi tím co na sebe Odoke hodil vrchní část oblečení, ale obvazy si už nedal, jen ruce přitiskl na své tělo. Pak ve vteřině odemkl a vykopl dveře, takže to toho chlapíka pěkně odhodilo a praštilo s ním o zem. Odoke pak v klidu vyšel, ale tomu chlápkovi to očividně nestačilo, nějak se vyškrábal na nohy s krvácejícím nosem a mířil na něj kunaiem "tak to jsi neměl ty zku*vysynu" řekl a tím zastavil Odokeho krok, ten se otočil a na tváři měl docela šílený výraz, během chvilky byl u toho chlapíka, jednou rukou mu svíral ruku s kunaiem, druhou ho držel pod krkem a třetí mu držel druhou ruku. Tohle chlapíka docela zaskočilo a velmi vyděsilo, byli tam jen oni 2, ale přece jen mu někdo držel ruce a k tomu i dusil, takže když sjel pohledem dolů, tak uviděl, jak z protržené díry vyčuhuje další ruka, pak se opět podíval na Odokeho a měl děs v očích "kdo.....jsi" ozvalo se chraplavě a Odoke se dosti nelibě zašklebil "nová evoluční linie ty opice" řekl a pak se nadechl, jako by se připravoval k plivnutí. pak plivl, ale z jeho úst nevyšly sliny, ale chomáček pavučin, ten vletěl muži do úst a zalepil mu tím dýchací otvory. Od dusícího se muže si vzal kunai a jen tak ho pohodil na zem, ten se sice snažil popadnout dech, ale zbytečně. Kdyby měl chvilku, tak by ho schoval a vypařil se, ale to už ve dveřích stál nejspíše jeho kámoš, protože uslyšel nějaké zvuky a a když uviděl bezvládné tělo jeho kámoše, tak se vrhl po Odokem. Jenže ten se rozběhl proti dalšímu chlápkovi a silným úderem ho prohodil dveřmi, které vypadly z pantů. Když dopadl na zem, tak měl v srdci zapíchnutý kunai. Odoke stál ve dveřích a jen koukal na lidi kolem, nyní už nebyl čas něco schovávat, protože stále bylo vidět, že má 3 ruce, takže z trika se ven prodraly další 3 ruce a Odoke se pustil cestou k východu, několik lidí se ho snažilo zastavit, ale díky tomu, že Odoke měl 3 páry rukou, tak je lehce odrazil, zbytek před ním utíkal, protože mít 6 páry rukou je přece nenormální. Odoke po cestě popadl svůj batoh spodním pravačkou, ale po cestě srazil pár lidí a to dokonce i Hajiho pak vyrazil dveře prostředním párem rukou právě doskládal pečetě a v jeho ústech se nahromadily pavučiny "Kumo Sōka" a Odoke vyplivl 2 pavučinové sítě, které zatarasily dveře. Pak zmizel na střechách. Chvilku utíkal, ale pak se musel zastavit, našel si pěkné místečko a tam se potřeboval vydýchat, ale hlavně ošetřit, protože mu tam někdo lehce pořezal ruku.
Ami Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Co Amiho tak dlouho drželo na jednom místě nevěděl. Možná nějaký pocit, možná předtucha. Možná jen po všech svých cestách toužil na chvilku někde zůstat, někde, kde byla teplá postel, pravidelná strava a dostatek sake. Každopádně už nepřirozeně dlouho seděl v téhle vesnici, každý den si jen tak někde sedl a strávil tam den, a pak si večer zašel do hospody ne trochu sake. Dnes se však rozhodl trávit svůj čas uvnitř a proto seděl v rohu za stolem, před sebou hrnek sake a hrst mincí, znuděným pohledem přehlížel lokál a naprosto zjevně byl duchem nepřítomen. Nově příchozího jen probodl pohledem a pak se vrátil ke svým záležitostem, ať už byly jakékoliv.
Saito Hashu
Země Železa
"No, potřebuji si s někým změřit síly a ne a ne najít hodného protivníka. Kdysi jsem studoval s jednou holkou z Kirigakure, tehdy bývala fakt eso a tak jsem si říkal, že třeba ona by mohla být trochu výzva. Jmenovala se Ai, slyšel jsi o ní někdy? Jestli si udržela úroveň, hádám, že už si udělala jméno." Saito mluvil v klidu a vyrovnaně, ale bylo vidět, že s každým slovem se propadá hlouběji do svých vzpomínek až nakonec utichl a nastala chvilka ticha, po které se Saito konečně vrátil do přítomnosti.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kaeshovo doupě
Shiori a Kano
Vyslechli si Jirovu poznámku a nejdříve vyjádřila Shiori, zatím co si Kano vzal mapu do ruky a důkladně si ji prohlížel. "Podle mě by to jít mohlo, avšak nevím s jakými typy pastí se tam setkám, takže nyní nemohu s jistotou říci, zda ty pasti budou na takové úrovni, že by se po deaktivaci mohli zase aktivovat. Každopádně si vezmu svoji výbavu a pár pastí klidně připravím, ale řekla bych, že pokud vše proběhne podle plánu, tak než si čehokoliv všimnou, tak už dávno budeme za mořem." Řekla a pousmála se, poté se podívala přímo na Kana, který zrovna položil mapu znovu na stůl a pak pohlédl na Shiori a poté na Jira. Následně si z kapsy vytáhl jakýsi provázek, který přiložil k náčrtu. "Podle mých počtů by měla být ta skála široká jen několik metrů. Tipoval bych to na 40 - 50 metrů." Řekl Kano a provázek si přeměřoval vzdálenosti. To dávalo informaci, že mapa by měla být skutečně přesná a Kano tomu zřejmě i sám věřil. Kano poté zastrčil provázek do kapsy a pomalu se zvedl. "Já nevím jak vy, ale klidně už bych vyrazil. Nahoře je asi tak 4 ráno, takže je tma a když teď vyrazíme, tak tam dorazíme ve chvíli kdy se začne rozednívat a to se mění stráže, takže než se připraví, tak je Damon vyřídí." Navrhl Kano a Shiori se jen podívala na Jira zda je taky schopen vyrazit. V těchto prostorech bylo těžké orientovat se v čase, protože zde nebyla žádná možnost jak zjistit zda je noc či ne. Ale možná to celé byl jen nějaký tah od Jira, který zřejmě tuhle skrýš našel a vymyslel, že zde bude dobré zůstat. Zároveň to o téhle skupině vypovídá to, že si nedělají starost o čas, jelikož jsou dost trpělivý a to vysvětluje taky to, že jsou všichni takový v klidu, jakoby se vůbec nic nedělo. A nebo to neznamenalo vůbec nic a jen je to dobrá skrýš, kterou náhodou někdo našel.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
Země ohně
Na vrcholku skály nebylo zrovna moc prostoru pro manévrování. Ti dva si však se svými manévry poradili celkem dobře. Yakumo vytvořila ochranné pole kolem kunaie a jednu stěnu mezi něj a je dva. Skrze stěnu po něm vrhali jehly ve velmi četném počtu. Nebylo možné se všem vyhnout, to ostatně ani nebylo třeba. Kenzo a jeho bunshiny se snažili proskákat jehlami, jak to jen šlo, ale výsledek se ne vždy dostavil.
Jedna jehla projela Kenzovou hlavou. Kenzo se rozplynul. Další jen taktak uskočil jehle, která mu mířila na srdce, aby jej zasáhly další dvě jehly do nohy a ruky. Třetí a čtvrtá iluze Kenza nedopadly o moc lépe. V nastalém oblaku kouře z bunshinů však nebylo vidět, jak celá jejich akce dopadla.
Když se kouř rozfoukal, stáli před bariérou pouze dva Kenzové, ale jen jeden mohl být ten pravý. Oba dva měli v rukou katanu, ale i tak mohlo být jasně vidět, který je opravdový. Pod ním totiž ležely odražené a polámané jehlice. Jestli si toho ti dva všimli,nebo ne, to mu bylo jedno.
"Výborně. Krásná spolupráce." Řekl jim jeden z nich. Ohnivý kotouč se už pomalu přikláněl k prvním kopcům. Za pár minut bude po všem. "Nezbývá moc času," řekl ten druhý. "Nebudu vás šetřit." pokynul jim rukou na znak, že je připravený na jejich útok a čekal, s čím se vytáhnou.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo se přibližoval rychle. V to nebylo pochyb ,ale byla pravda i to ,že slunce už zažalo zapadat. Když se Kenzo opět objevil tak Yakumo hodila pár kunaiu a vytvořila elektrickou stěnu. Když Yakumo hodila ještě jehly a dovolila jím prolétnout přes tu stěna tak Naitaki sebral větší množství svých jehel.
Propusť je všechny taky.
Naitaki se napřáhl pravou rukou a hodil jehly přímo na dopad Kenza. Pak se napřáhl levou a hodil je trochu výš nad Kenza. Jehly doslova Kenza bombardovali a nebylo možné se tomu všemu všemu vyhnout jelikož Naitaki se snažil aby to měl docela velkej rádius dosahu a hustota jehel taky byla velká. Nakonec když mu zbylo jen pár jehel na obranu tak toho nechal.
Teď použije nejspíš nějakou techniku ,aby to všechno prolomil. Použij Raiton: Hiraishin když ho netrefíš tak odskoč dozádu ve vzduchu pak použiju svoji kouli.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Yakumo spolu s Naitakim došly rychle ke kunai, který mají hlídat a postavili se před něj. Mezitím Kenzo a jeho kloni dál běželi směrem k nim. Docela rychle se přibližovali. "Kenzo nejspíše předpokládá že ještě nedokážeme pořádně spolupracovat a že bude mít díky tomu provazu další výhodu." shodnotí situaci Yakumo. Byla to tak vlastně trochu pravda, ale ne tak docela. Yakumo vyhodila několik kunaiů, když byly Kenzové jen pár metrů od nich. "Raiton: Kamibari Shibari!" provedla znovu techniku a vytvořila tak elektrické stěny okolo jehly a přímo před rozběhnutými Kenzy. Ikdyž to minule nevyšlo, mohlo je to aspoň na okamžik překvapit. Poté skrz elektrickou zeď vyhodila několik jehel. Všechny projeli zdí jako máslem, ale to jen proto že to dovolila. Vzpoměla si jak Kenzova technika předtím projela zdí taky úplně bez problému. Ta zeď tedy mohla pomoct jedině k překvapení.
Kenzo
Země ohně
Oba dva se strategicky stáhli ke kótě, kterou měli hlídat. K jeho velkému překvapení tentokrát neudělali žádný protiútok, ani horlivý Naitaki. To bylo divné. Očekávat tedy mohl dvě možnosti, buď se začali chovat strategicky, nebo jim běží přímo do pasti. Ať je to, jak chce, Kenzo už byl pod skálou i se svými bunshiny.
Všichni pokračovali po skále až nahoru. Chybělo posledních pár metrů a dosáhnou okraje skály. Poté už bude zbývat pár metrů od kunaie.
Byl zvědavý, jak hodlají spoutaní spolupracovat. Očekával, že budou útočit s nezájmem, že jsou k sobě přivázáni a tím jeden druhému ztíží šance na úspěch. Ať se stane,co chce, bude to trvat už jen pár vteřin, protože první paprsky slunce již začal polykat horizont.
Jiro Suzume
Dům Shiori
Kano na svou reakci nenechal dlouho čekat. Popsal mu to, co věděl od bratra. Následovala otázka na jeho schopnosti. "Je jedno, jak dlouhá je ta skála. Můžu lézt bez omezení a ani to nebere moc chakry. Problém je ale v tom, že nevím přesně, kde vylezu, protože nevidím na povrch." Na chvíli se zamyslel, jak to vyřešit, ale napadlo ho jediné. "Mohl by tvůj bratr změřit ten úsek, který budu podlézat? Když budu vědět, kolik je to metrů, můžu si to v zemi snadno odpočítat."
Nevěděl, jestli ho někdo vůbec poslouchal, protože Kano pokračoval dál. Jak bylo vidno, oba dva měli v úkolu jasno. Shiori bude čistit cestu, zatímco on a Kano se pustí dovnitř. Chytré.
Jak slyšel mluvit Kana o jeho bratrovi, trochu se otřásl při myšlence, že takoví hromotluci existují dva a ještě k tomu na chlup stejní. V tuto chvíli to však bude velmi vítaná zpráva.
Jira napadlo něco, co by možná znepříjemnilo ostatním jejich pronásledování. Otočil se k Shiori. "Mohla bys ty pasti za námi zase aktivovat? To by nám pomohlo od pronásledovatelů."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Kaeshovo doupě
Shiori a Kano
Kano kývl hlavou a lehce se předklonil, aby se podíval na mapu. "Damon zneškodní ty na té věži a náš jediný úkol bude zneškodnit ty, co hlídají uvnitř vězení a podle mého bratra tam jsou dva nebo tři. O ty se já v pohodě postarám." Řekl v klidu Kano a pak se podíval na Jira. "Viděl jsem co umíš, to tvoje procházení v zemi. Myslíš si, že dokážeš podlézt skálu, která je široká několik metrů?" Nečekal na odpověď a rovnou se podíval na Shiori. "Zatímco on by se pokusil podlézt zeď, tak ty budeš čistit skálu od pastí, abychom měli volnou cestu až budeme utíkat s jeho bratrem zpět. Zřejmě bude vyčerpaný, takže ho budu muset nést a nebude pro mě čas na boj, takže musíme mít jasně čistou cestu." Řekl Shiori a také nečekal na žádnou odpověď. Pomalu ti docházelo, že Kano je člověk, který zřejmě nemá rád selhání a nebere ho v potaz. Vnímal to tak, že pokud člověk něco umí, tak to umí na 100% a nemůže v tom selhat. "Já se skrz zeď dostanu díky své podobě. Damon je mé dvojče, takže jsme úplně stejní, to znamená, že jakmile Damon zneškodní ty dvě věže, tak já v klidu projdu a počkám až Jiro vyleze." Řekl v klidu a usmál se. Konečně zmlknul a mohli se projevit i ostatní, čehož Shiori ihned využila. "Dobře, to zvládnu, stačí mi tak 20 minut, na to, abych zneškodnila pasti." Řekla Shiori, ale na to ji hned oponoval Kano "Máš 15."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Yakumo hodila jehlu na Kenza. Naitaki čekal ,že se tomu nějak vyhne a díky tomu zjistí jestli je pravej nebo ne.Kenzo nic neudělal a kunai ním proletěl. Naitaki se divil proč nechal ztratit jednoho bushina. Má něco v plánu ? .. pomyslel si.
Kenzo ,nebo jeho napodobenina se ohnivé kouli vyhnula.
Né to byl bushin. Když padal tak se na něm tunika nepohla. To bylo jediný co Naitaki viděl na takovou dálku. Kenzo se pak rozeběh a za ním i všechny ostatní. Brzy se zamíchali a začali se prohazovat docela divným způsobem.Že by nečekaný úder Pravého Kenzy ? Nebo se pravej objeví někde úplně jinde.Ať to bylo tak či tak tak museli zpátky k jehle. Yakumo si toho všimla taky a tak už couvala. Navíc do tvrdého boje Naitaki zasáhnout nemohl kvůli své noze.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Yakumo čekala, jak se zachová Kenzo, na kterého hodila jehly. Jak se ale dozvěděla, trefila pouze bushin, jelikož se rozplynul v obláčku kouře. Aspoň že jich je už míň. Naitaki kousek dál poslal na Senseie. Jeden Kenzo vyskočil do vzduchu, takže se kouli ohně vyhnul. Yakumo se nad tím na chvíli pozastavila. Co když zrovna trefil pravého Kenza? prohnalo se jí hlavou. Než ale nad tím stačila zapřemíšlet, všichni Kenzové se rozeběhli k sobě a potom ve skupince běželi přímo na ně. Navíc se každou chvíli prohazovali, takže Yakumo hned stratila přehled, na kterého Naitaki zaútočili. Došla před jehlu. V pravé ruce si připravila kunai a v levé čtyři obyčejné jehly. "Nemůžem se moc vzdálit od kunaie jelikož by nám jí mohli vzít, ale bojovat zase blízko té jehly je taky nebezpečné, budeme si muset držet jen trošku odstup." řekne směrem k Naitakimu.
Douji hachirou-tim hajin
jazierko v zemi ohna
ked ich Haijin zadal dalsiu ulohu na nic necakal. Zmurkol na Caru a kyvol rukou: ,,Tak pojdeme´´ a miernym tempom sa rozbehol do lesa. Tentokrat sa s nou nesnazil konverzovat, hliadky ANBU znepokojovali aj jeho. Preto sa snazil hybat co najnenapadnejsie aby ho niekto neodhalil. Sluch mal maximalne napnuty aby pocul hocikoho sa priblizovat aj ked mu bolo jasne, ze o ANBU sa dozvie az ked bude padat zasiahnuty na zem. Musel to ale risknut. Nechcel schadzat z cesty aby sa nestratili.
Cela cesta bol dost velky tlak na nervy, ale doslo mu, ze si na to musi pomaly ale isto zvykat. Aj ked s tym neratal v dobe, ked utiekol z Kiri, bolo mu jasne, ze to bude jeho kazdodenny chlebicek. len strach a utek. Sem tam nejaky prepad, popripade sa dat najat jednej z dedin proti inej alebo podobne. Ale nebude to trvat vecne. Pride raz den, ked sa stane natolko silnym, ze prestane byt stvanou zverou. Z koristi sa stane lovec. lovec, loviaci vsetko naokolo riadici sa len svojim usudkom a naladou. bude rozhodovat, kto bude zit a kto umrie. Uz nech to tu je.
V takychto myslienkach si ani neuvedomoval ako mu plynie cesta a cas. Ten meral podla slnka, ktore sem tam presvitalo pomedzi listy stromov. Aj ked mu nakoniec doslo, ze cas az tak sledovat nemusi, pochyboval totiz, ze v zemi ohna bude milion jazierok pri sebe. A aj keby nenarazili na to prave, Hajin by ich isto-iste nasiel. NApriek tomu si nehodlal cestu skomplikovavat. nechcelo sa mu pocuvat senseiove poznamky o ich neschopnosti. Navyse, vedel, ze bude mat vela roboty zakryt stopy utoku. Odrazu zacal premyslat nad nim. Uzival si to zabijanie alebo nie? Co ho desilo bolo, ze si nevedel dat jednoznacne kladnu odpoved. Chce sa stat naozaj masovym vrahom nevinnych ludi? Alebo si iba uzival prvykrat v zivote nadobudnutu slobodu konania? Snazil sa seba presvedcit, ze druha moznost je ta prava ale nebol si tym isty. nenapadne sa obzrel na Caru a uvazoval ake to bolo asi pre nu. videl, ze ju to dost desilo. Nesmial sa jej za to, neklesla preto v jeho ociach. Co ho stvalo bol senseiov rozkaz. V tom momente si zacal uvedomovat, ze vzdy tu bude niekto, kto im bude davat rozkazy. To naozaj nemaju ziadnu slobodnu volu? Preco ich vzdy musi niekto ovladat? Neusiel prave preto z tej hnusnej uprsanej dediny? Jeho rodicia museli pocuvat veducich a to sa mu nepacilo. On musel pocuvat prveho senseia tak usiel. Teraz nasiel noveho majstra, ktory vsak bol rovnaky. Hoci bol nepopieratelne silnejsi, naozaj mu stoji za to nechat sa sekirovat? Odpoved bola ano. Nech mu da silu a nic viac nebude ziadat. Nakoniec ho prekona a stretne sa s nim v suboji. ked to tak ma byt, tak to tak bude. Ked ma zostat slaby a nesplnit si svoj ciel, ma vobec zmysel zit? Zit len preto, aby sa nechal ovladat niekym inym?
To uz ale boli pri jazierku. Aj ked si tym nebol isty, letmy pohlad na slnko mu ukazalo, ze bezali v podstate spravny cas. ,,Tak sme tu. Ja sa pustim do treningu. poprosim ta, drz sa trosku dalej, lebo dokial toto ovladnem..tak nech ta zbytocne nezranim´´ zmurkol na Caru a zacudoval sa jej. najskor ju ponizoval a teraz si o nu robi obavy? Co to s nim je?
Hajin Tori
Zem ohňa
"Cara, už sa môžeš ukázať," povedal po hodnej chvíli mlčania. Douji niečo vravel, Hajin však moc nepočúval. Stále mal v hlave toho chlapíka. Douji toho o ňom zistil viac, než Hajin očakával, ale aj tak to nebolo zďaleka dosť. "Presunieme sa," povedal, keď sa objavila Cara. Hajin bol príjemne prekvapený, že zbrklo neprezradila svoj úkryt, aby sa pokúsila zistiť o Kouheiovi viac. No, keby to však urobila, poskytla by Hajinovi dôkaz, že jej tréning nemá zmysel. "Pre istotu sa na chvíľu rozdelíme. Vy dvaja bežte priamo tamtým smerom," ukázal prstom na takmer neviditeľnú vyšľapanú cestičku, "ja po nás zahladím stopy. Behom hodiny miernym tempom, by ste sa mali dostať k menšiemu jazierku. Tam na mňa počkajte a pokračujte v tréningu. Dávajte si však pozor, aby si nezišli a nezablúdili. V lese sa určite pohybujú jednotky ANBU."
Kintaro Ouro
Zem Železa
Ten zvláštny chlapec zrejme nepochopil, čo sa od neho žiada. Alebo to proste ignoroval. Za normálnych okolností by už Kintaro zúril. Tentokrát však bol za chlapcovu, či už aroganciu, alebo debilitu, vďačný. Mohol totižto počúval rozhovor Yasushiho so Saitom. Začínal chápať, prečo bol za Yasushim vlastne poslaný. Jednoznačne by bol mocným spojencom. Avšak, aj on sám potreboval mocného spojenca. Keď začul, ako sa márne snažia zo svojej stareckej pamäti vytiahnuť nejaké kontatky, ktoré už pravdepodobne ani nebudú aktuálne, otočil sa na päte a smeroval rovno k nim. "Nechcem otravovať," chcem, "ale zrejme si neuvedomujete, koho tu zastupujem. Čo sa vám vybaví pri mene ' Kaitou '?" povedal s diabolským úsmevom na tvári. Ten však hneď zmizol, pretože Kintaro začal zbesilo kašlať.
Láska a mier!!!
Jiro Suzume
Dům Shiori
Poslouchal Shiori a nepřestával kroutit hlavou. O místě, ze kterého pocházela, nikdy neslyšel. Ale podle jejího příběhu se dalo nsadno odhadnout její nevraživost k ninjům. Jediný důvod, proč bojuje po jejich boku je Jiro Kaesho, to mu bylo jasné. Těžko říci, jaký má úmysl, ale dělá to chytře. Stejně jako se Shiori to teď dělá s ním. Napřed pomůže cíli jedince, aby on pomohl později jemu. Chtrej parchant.
Nejvíce jej však zarazil fakt, že ona sama vlastně vůbec nemanipuluje s chakrou, nebo úplně minimálně. Vlastně to není shinobi. Na druhou stranu její schopnosti budou více než ku prospěchu.
Po chvíli přišel Kano, kterého přivolala tygřice Shiori. Prošel dveřmi, pozdravil a posadil se k nim. Jiro při pohledu na něj musel uznat, že nahání mírnou hrůzu, ale už to nebylo tak hrozné, jako když se probral z kómatu uprostřed hlíny a vyhlížel na něj poprvé. Jiro přemýšlel, jak začít rozhovor s Kanem. Proto to prostě vysypal, ať si to pře bere sám. "A-Ahoj. My tady se Shiori promýšlíme plán na osvobození mého bratra. Jiro mi totiž dal svolení na jeho záchranu a přislíbil mi vaší pomoc."
Chvíli zvažoval, jestli by jim měl říci jeho schopnosti, ale usoudil, že Jiro za něj řekl vše, co potřebovali vidět, tak proč poodhalovat onen zbytek tajemství, které by mu mohlo být skryté ku prospěchu.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Kaeshovo doupě
Shiori
Když se jí zeptal na senzibila, tak jí hned v hlavě došlo, že on vlastně umí lézt v podzemí pomocí své techniky, což by mohlo fungovat, ale znamenalo by to, že by šel do nepřátelského území nejdříve sám, protože oni by se tam dostali pomaleji. "O senzibilech nepadlo ani slovo. Je však jasné, že taková skupina lidí bude mít senzibily, ale nepočítám s tím, že by byly zrovna v tu chvíli zaměřeni, jelikož o jejich skrýši de facto nikdo neví a Damon je u nich celkem dlouho, takže ví o tom, jak moc jsou napjatí a zda by byli senzibilové aktivní." Řekla svoji myšlenku, ale mohlo to být jinak, protože se jednalo jen o její představu, jak to tam asi chodí. Každopádně jdou do téhle mise s dost velkým riskem. Každopádně pak Jiro vyřkl dobrý nápad a tak jen Shiori vstala k oknu, které otevřela a vykoukla z něj. "Kalo Mu Kano." Jakmile tohle řekla, tak jsi viděl, jak se najednou v dálce objevil běžící bílý tygr. "Za chvíli zde bude Kano." Řekla a pak si pomalu sedla na polštář, při čemž pokračovala. "Jak sis jistě všiml, tak nejsem úplně tak obyčejný člověk, jako ostatní a zřejmě už tě i napadlo, že jazyk a symboly, co zde vidíš je hodně starý a nemá s tím normálním nic společného. Narodila jsem se totiž daleko na západě v kmeni Monorů, což byla kmen, který odmítal veškerou chakru a nikdy s ní nehodlali spolupracovat a tak žili dalo by se říct úplně na poslední části území na západě, kde se držela 10 měsíců tvrdá zima a pak na 2 měsíce se z ničeho nic půda a podnebí změnilo a nastaly tropy, je to z hlediska vědy a logiky naprosto nepochopitelné, ale je to tak. Měli jsme pak 2 měsíce na to, abychom sebrali zásoby na dalších 10 měsíců a tak jsme již geneticky výbornými lovci a vyznáme se v terénu. Máme dalo by se říci jakési dobré zkušenosti se zvířaty a rozumíme jim, proto s každým členem kmene chodilo nějaké zvíře. Můj kmen byl však vyvražděn ninji, kteří se zajímali o to území, jelikož bylo něčím zvláštní kvůli těm změnám v klimatu a tehdy jsem v 10ti letech potkala Jira, který se mě ujal a 4 roky mě učil a pak jsme společně našli ty, kteří mi tohle provedli a měla jsem díky němu šanci se pomstít. Beru ho skoro jako svého druhého otce." Poodhalila ti trochu víc než jsi vůbec žádal, ale to ještě nekončila. "Ale abych ti úplně odpověděla na otázku, tak pro mě neexistuje skoro žádná past, kterou bych nenašla a nepřechytračila. Zároveň mi Jiro ukázal to jak se dá trochu použít chakra, ale ne tolik, abych narušila kmenovou tradici a ukázal mi Kuchiyose no Jutsu, které nám v misi hodně pomůže." Dodala a pak chvíli mlčela, kdyby přišli nějaké otázky. Po pár minutách už do místnosti vešel obrovský muž se zuby přivázanými ke krku a svým mohutným hlasem oba pozdravil a sedl si na jeden velký polštář. Nevěděl o co přesně jde, věděl že jde o misi, ale netušil, že by Jiro chtěl vědět, co vlastně umí.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Byt Shiori
Slova Shiori jej poměrně hodně uklidnila. Když zjistil, že nebudou vymlacovat celou jednotku, svitla jim šance na úspěch. Ještě k tomu, když mají spojku přímo mezi nimi. Shiori poté vytáhla mapu a ukázala mu, jak vypadá jejich sídlo.
"No páni," vydal ze sebe, když mu ukázala jejich pevnost. "Počítal jsem spíše s nějakou jeskyní nebo tak." Nervózně se prohrábl ve svých dlouhých vlasech a sledoval vysvětlivky, které mu Shiori říkala. Místa s hlídkou i volné pláně, to vše by mohl "podlézt" svou technikou hezky v zemi. Pokud ovšem nemají senzibila, to by mohl být problém. proto se na něj také zeptal.
Další věc, na kterou byl zvědavý, byly její techniky. "Promiň, zmínila jsi se o výhodě, protože máme tebe. Než půjdeme na tuhle misi, rád bych se o tobě a kanovi a vašich technikách něco dozvěděl. Rád vám také řeknu vše, co budete chtít vědět o mých technikách."
Chvíli přemýšlel, ale prakticky vzápětí dodal:"Možná bychom měli zavolat i Kana, abychom se dohodli rovnou všichni na postupu, ať můžeme co nejdřív vyrazit. Co myslíš?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Bolo to tak. Vytiahol odtial dva noze pripevnene na ,,rukavici''. Ked ich zbadal, tak sa pousmial. Natiahol si obe na ruky a napnutim svalov na predlakti vystrelili dve cepele. pousmial sa a trhnutim dostal obe zbrane naspet. ,,Takze, uz mi chyba iba zakladne vybavenie. Snad ho tu kdesi zozeniem...´´mrmlal si, ale pritom cakal, ci s Gokuom zacnu konecne normlane trenovat
Kaeshovo doupě
Shiori
Když se jí zeptal na celkem logickou otázku, kterou by zřejmě položil každý, tak se jen lehce pousmála. "Asi jsem to řekla špatně." Řekla a pak se napila čaje. "Takhle. Tahle mise bude čistě jen o tom, abychom dostali tvého bratra pryč. Kanův bratr Damon nám řekne ve chvíli kdy hodně z nich odejde na misi, respektive hodně jich prostě odejde z toho jejich tábora a pak dostaneme tvého bratra ven. Mám tu u sebe jakýsi nákres, který nám poslal před týdnem Damon." Řekla a plácla se do čela, jak mohla být tak hloupá a neukázala ho už předtím. Zvedla se z velkého polštáře a došla do vedlejšího pokoje, ze kterého po chvíli přinesla poskládaný papír. Zase si sedla a papír rozevřela před tebou na stole. Viděl jsi jakýsi kruh, který byl přes celý papír. Na třech stranách - jih, sever, západ - jakési brány u kterých byly vždy dvě hlídací věže. Z těchto tří bran vedla vždy jedna velká cesta, která se čím víc dostávala doprostřed tak tím více se poté rozdělovala a vznikalo více malých uliček, které vedly kolem několika malých domů. Uprostřed všech cest byla velká čtvercová budova, na které byl nakreslený červený křížek. Čím více jsi koukal na východ nákresu, tak sis všiml toho, že tam už nejsou skoro žádné budovy, jen tři další hlídací věže, malá budova a úplně u konce kruhu byla jedna velká obdélníková budova, která byla černě vybarvená. "Věznice je tahle černá velká budova, zde drží tvého bratra. Na východě není žádná prána, jelikož je zde obří skála, která je zaminovaná, takže je téměř nemožné se přes ní dostat. To je právě šance pro nás a my touto cestou půjdeme, jelikož máme mě." Asi zapomněla říct na co je specialistka ona, jelikož si neuvědomila, že Jiro není o nich tak informovaný, jako oni o něm. "V jedné z těch věží, co hlídají vězení je i Damon, který nás zbaví těch zbylých dvou a ti, co budou ve vězení už budou na nás, jelikož Damon bude klidnit situaci venku, kdyby se něco stalo. Ve vězení by podle všeho měli být asi jen 2 nebo 3 strážníci, jelikož mají vězení zabezpečené dobře, tak nemusí mít strážce i uvnitř věznice v hlavních sálech, kde jsou vězni." Řekla s úsměvem.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
Země ohně
Jak se pomalu přibližoval, sledoval jejich počínání. Yakumo vrhla pár jehel na jednoho z potenciálních nepřátel. Vzhledem ke vzdálenosti, která je však dělila od sebe, Kenzo pochyboval, že by si Yakumo všimla, jestli snadno přehlédnutelné jehly prolétly skrze bunshin. Nakonec se tomu nijak nebránil a jehly pronikly. Bunshin zmizel v obláčku kouře.
Naitaki se nešetřil a vypustil na cíl rovnou ohnivou kouli. Koule se rychle přibližovala a spalovala okolí. Kenzo vyskočil velmi vysoko do vzduchu, čímž se spalující mase vyhnul. Když letěl zpět k zemi, nehnul se na něm jediný kousek oblečení, nicméně dopadl v klidu na zem.
Pomalý pochod ke skále už Kenza nebavil. Viděl, že jsou na něj připravení a odhodlaní k boji. Proto se ten pravý rozeběhl k druhému a pak ke třetímu. Když jich bylo všech pět, všichni se rozeběhli a rychle střídali své pozice, aby tím zamaskovali, který že je vlastně ten pravý. Skála se rychle přibližovala.
Jiro Suzume
Kaeshovo doupě
Byl docela rád, že s ním Shiori jednala jako s rovnocenným. Je spousta lidí, kteří rádi na ostatní mluví spatra, očividně nepatřila k nim. Proto jí také poděkoval, když mu řekla, ať jí tyká. Když přešli tento detail, pokračovala dál a on jí rozhodně neměl v plánu vyrušovat.
Její myšlenka na úkol před nimi jej zaskočil. Muselo se však nechat, že měla něco do sebe. Pokud budou například schopni nepřítele obklíčit a zaútočit ze tří stran najednou, budou tím mít velikou výhodu.
Shiori však pokračovala dál, čímž zjistil mimo jiné to, že Kano má bratra. To důležitější však bylo, že nakonec jim pravděpodobně bude velet někdo, kdo vlastně vůbec nebude s nimi v kontaktu. Když nad tím přemýšlel, měl z toho špatný pocit.
Ona však pokračovala dál. Pověděla mu, že ta organizace, která zničila Taki, byli shinobi ze suny a konohy. Ta informace pro něj neměla žádnou hodnotu, ale přišlo mu, že to možná byla jen volavka od Kaesha. Znělo to, jako by jej chtěli naočkovat proti vesnicím. Jemu to bylo jedno. Rozhodl se, že všichni ti muži zemřou na oplátku zničení vesnice, co se bude dít dál, to ještě neplánoval.
Jedna věc ho však trápila už během rozhovoru s Kaeshem, proto se na ní hodlal zeptat právě Shiori. "Říkáte, že ta skupina zničila celou Taki. Také říkáte, že je zničíme. Jak ale zničíme tak silnou skupinu jen ve třech, když o nich skoro nic nevíme? Když zaútočíme bez plánu a vědomostí o nepříteli, nejenže bratra neosvobodíme, ale sami umřeme. Mě se ještě nechce umírat." Během té myšlenky, kterou jí předložil, měl na tváři naprosto klidný výraz. Nemělo důvod se nějak vzrušovat. Bylo totiž možné, že oni ty informace mají, nebo jim je předá Kanův bratr.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Ledva skoncilo jedno cvicenie, hned ich Goku hnal do dalsieho. Skor nez povedal podrobnosti, spomenul si Genesis, ze si este nezobral vsetku ninja vybavu. To by samo o sebe genesisovi nevadilo. Horsie vnimal cosi ine. Skor nez si vsak stihol stazovat, zacal Goku hovorit pravidla suboja. genesis prilis nadsene nevyzeral, ale spravil par krokov dopredu a siahol do tulca po sip, ktory zalozil do tetivy ale luk este stale drzal sipom nadol pri boku. Cynicky prehodil: ,,To bude vyrovnany suboj. Postavit bojovnika zo zalohy,ktoremu chyba tristvrte vybavy do prvej linie, navyse v uzavretom priestore...Uz cakam len lekarskych ninjov, ktori budu viest celny utok otvorenym priestranstvom proti bojovnikom na blizko´´ Mal co robit aby nehodil facepalm, ale z tohto bol dost znechuteny. Chcel najskor dokoncit svoju techniku,popripade sa naucit dalsie a az potom sa pustit do boja. Nehodlal sa vsak vzdat. Zacal rozmyslat, co vie o superovi. Hoci ani on nebol zrovna bojovnik na blizko, predsalen bojoval na mensiu vzdialenost ako on. Ta technika so shurikenmi ho nedesila, vacsie obavy mal z niecoho ineho. Vedel, ze viac ako dve rany asi mat nebude. To, ze mu chybali tradicne ninja veci ako vybusne listky mu tiez nepomohlo. Jedine co okrem luku mal,boli nejake lanka. Zacal vymyslat plan, ako sa dostat Gokuovi na kobylku. Zdvihol luk a strelil doprava od seba. Sip sa zabodol do steny a Genesis uz do tetivy vkladal dalsi. Az teraz sa dal do bojoveho postavenia a pozorne sledoval svojho supera a cakal na jeho tah
Naitaki Kensei
Zeme Ohně
Zamyslel se nad poznamkou Yakumo.Může i nemusí.Když se podíval ještě do dálky tak viděl další tři Kenzy. Minule na nás poslal jenom bushina ,takže todle to budou asi taky jen bushini.
Můžeme jen tak postávat na skále a až začnou lézt poznáme kdo je pravý. Utočit na nás bushini nemůžou.Já bych se stáhnul k jehle a počkal až tam dojde ten pravý
A teď se koukneme jak mají v plánu uhejbat.Bushini byli už dost blízko ,takže Naitakimohl použít svoji techniku.Zhluboka se nadechl a při tom udělal pečetě.
Katon: Gōkakyū no Jutsu
Vyplivl obrovskou kouli na jednoho Kenza. Za balónem a vedle něj namířil a hodil jehly.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Naitaki spustil řeč o tom jak by mohli využít ten provaz, kterým byli svázaní. "U někoho kdo je jako on nevíš jestli sebou náhodou nemá náhradní provaz na svázání svých učňů." řekne a na chvíli se pousměje. Oba se postavili. Naitaki se podíval dolů a Yakumo taky. Doufala že bude čas nastražit aspoň dvě až tři pasti, ale to co tam viděla jí moc nenadchlo. Okolo skály stálo šest Kenzů rozestaveni v půlkruhu, kteří se pomalu přibližovali ke skále. Yakumo přešla poznámku Naitakiho a zamyslela se. "Nejspíš bude jeden z nich pravý. A aby jsme je nepoznali tak se boudou chovat všichni stejně. Tak bych to asi vymyslela já. Jsme v nevýhodě." řekne a povzdechne si. Vytáhne první několik normálních jehel a hodila je na jednoho Kenza, který byl pod ní. Všichni Kenzové najednou vytáhli katany a ten na kterého mířila odrazil ty jehly.
Kaeshovo doupě
Shiori
Seděla přímo naproti jemu a sledovala jeho výraz, když k ní trochu nejasně promlouval. Chvíli nechápala o co mu přesně jde, ale pak ji to řekl stručně a konečně si dala vše dohromady. "Tak za prvé mi vůbec nevykej, jsem jen o pár let starší jak ty, tak mi v klidu tykej." Řekla s klidem a pak trochu zvážněla. "No původně jsme si s Kanem mysleli, že prostě nikdo nepovede misi a jen se domluvíme co a jak přímo na místě a nějak to provedeme." Řekla a pak se na chvíli odmlčela, čímž mohla trochu zvednout atmosféru napětí, kterou však po chvíli přerušila. "Jenže před pár hodinami jsme s Kanem obdrželi zprávu od posledního člena této skupiny. O této zprávě Jiro ještě neví, jelikož pracuje, takže není čas mu to říct. Tvého bratra totiž Jiro nechal sledovat Kanovým bratrem, aby si byl jistý, že je tvůj bratr stále pod dohledem. Kanův bratr je hrozně ukecaný člověk a tak se mu dokonce podařilo v přestrojení dostat mezi několik ninjů, kteří hlídají tvého bráchu v cele. Zároveň zjistil informaci, která se týká lidí, kteří tvého bratra unesli a zřejmě napadli i Takigakure a prý se jedná o lidi z vesnic Konohy a Suny. Sama to nechápu, ale jakmile splníme misi, tak zjistíme podrobnosti." Vysvětlila ti, čímž ti dala de facto najevo, že vlastně mise bude probíhat podle Kanova bratra.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Goku jim řekl, že si teď s Genesisem dají souboj. Tahle myšlenka se Daisukemu vůbec nelíbila, jelikož to prostě nikdy ničemu nepomůže. Akorát se mohou rozhádat a tím vzniknou mezi nimi problémy. Daisuke chtěl říct, že odmítá s Genesisem bojovat, protože je to k ničemu, ale pak mu došlo, že zde není v pozici, kdy by si měl říkat, že by se mohl někomu vzepřít a určovat si vlastní podmínky. Proto jen přikývl a dal se do bojového postoje. Bylo mu naprosto jasné, že Genesis je přizpůsoben na boj na dálku díky svému luku a šípům a musel by být hodně dobrý, aby při tréninku se šípy zvládl i trénink na boj na blízko, proto bylo Daisukeho prioritou dostat se ke Genesisovi a pak ho jen škrábnout, jelikož by měl zvládat boj na blízko lépe než on. Pak mu však došlo, že vlastně on sám taky není vyloženě ninja na blízko, jelikož vždy používal kunaie či shurikeny a tak asi taky nebude dobrý na boj na blízko, jenže nic jiného mu nezbývalo. Ze zdi si vzal pár shurikenů a kunaiů, poté přešel pár metrů před Genesise a postavil se tak, že bylo jasné, že je připravený.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
Zeme Ohně
Souhlasil s tím že Kenzo má dost silné techniky ,nebo používá jen ty nejsilnější co umí ,ale to řešit teď byl k ničemu.No a další zbraň by snad už mít neměl.To by pak byl spíš podoben samuraium než ninjum.Naitaki ještě jednou poděkoval za léčení nohy a vstal.
Jo boj zblízka bude snad trochu víc vyrovnaný.A ikdyž mezi náma je ten provaz tak ho můžeme dobře využít v boji zblízka.Buď ho nějak zamotáme a budeme doufat ,že to není toaleťák a nebo naopak budeme doufat ,že je a dáme ho Kenzovi na ránu.Když ho přesekne on tak jsme z toho nevinně.Další provaz už snad mít nebude.
Po té nečekal na odpověď Yakumo a vstal ,aby se kouknul směrem kde byl Kenzo. Doufal ,že ho už nespatří ,ale když atm došel tak vyplnila se jeho noční můra.Byl tam a byli tam další dva které Naitaki viděl. Šli dost pomalu na předchozího bushina.
On si z nás fakt dělá pr*el
Kenzo
Země ohně
Zajímalo by ho, o čem si tak můžou ti dva povídat, ale byl rád, když viděl, že Yakumo pomohla Naitakimu zastavit jeho ránu na noze. Také byl rád, že seještě pořád nezbavili toho provazu, to by jej asi skutečně naštvalo. Původně měl v plánu jim jen trochu uškodit a do večera se už neukázat. Chtěl je zkrátka nechat, ať se vzájemně lépe poznají a spolupracují. To se však už stalo. Nechápal, jak je možné, že začali spolupracovat tak rychle, ale pro něj to znamenalo jen to, že buď může jejich úkol ukončit hned, nebo...
Složil jednoduchou pečeť. "Bunshin no jutsu." Na místě se objevilo pět jeho dalších kopií. každý z nich věděl, co má dělat. Však se jeho plán zrodil před jejich stvořením. Proto se všichni rozešli na svá místa.
Skála, jenž měli ti dva hlídat, měla nevýhodu. Byla uprostřed lesa. Proto nebyl problém zaútočit odkudkoli. Na kraji lesa se postupně začaly vynořovat bunshiny. Každý byl od sebe velmi daleko a dohromady svírali půlkruh. Chvíli čekali, než ustane vánek a poté všichni pomalu vykročili směrem ke skále. Minimalizovali svou rychlost, aby si ti dva nevšimli, že se jim nehýbe oblečení ani vlasy. Pravý Kenzo mohl být nyní kterýkoli z nich a všichni se přibližovali. Nyní mohli být tak třicet metrů od skály a stále se blížili. Musel to být nepříjemný pocit, vidět šest Kenzů, kteří pomalu vytahovali katanu. Jednomu po druhém se začínal rozlévat úsměv ve tváři. Všech šest vědělo, že se musí snažit vyhnout jakémukoli útoku a přitom se hýbat tak, aby ti dva nezjistili, který je a který není pravý. Zábava mohla začít.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yakumo Hizashi
Země ohně
Naitaki začal mluvit o tom jak by se mohli zbavit těch katan. Yakumo občas zakývala hlavou. "Mohli bychom to zkusit. Budeme muset ale vymyslet dobrý plán aby jsme okradli o zbraně našeho Senseie, který je zkušenější a silnější. Navíc nevíme, jestli náhodou nemá ještě nějaké zbraně, které si schoval aby nás zmátl. Vypadá to ale že to nebere zas tak moc vážně. A nemáme moc možností, když jsme svázaní tím provazem, jak jsi už říkal. Kenzo si s námi určitě jen hraje, což mě štve ze všech těch věcí nejvíc." řekne i když na pohled Yakumo nevypadá vůbec naštvaně, tvářila se spíš klidně. Když jí Naitaki poděkoval, jen kývla a podívala se dolů pod skálu. Byly tam ty shurikeny, které tam předtím naházel Kenzo. Jestli má kenzo samé tak silné techniky tak moje technika nebude skoro vůbec k užitku. Budem muset uhýbat a nějak ho přinutit k boji zblízka. pomyslela si Yakumo.