Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo začal něco mlet o chybách ,ale Naitaki ho neposlouchal.
Zkoumal si své jehly a kontroloval výbušné lístky s kouřovými bombami.Poté když se Kenzo napil tak vyndal kus látky řekl že si tím máme svázat ruce a bránit ten kunai který před chvíli Naitaki zapíchl nahóře. Měli ho chránit až do západu slunce.
Naitaki se naposled podíval na jezírko mezi skaliskami a po té složil všechny zbraně zpátky. Kenzo někam odběhl.
Yakumo se zvedla a začal zavazovat ruce poté to podala Naitakimu.
Naitaki si zavázal levou ruku a pravou.
Já bych tu jehlu jednoduše dal někam jinam a místo toho zapíchl druhou jehlu.
Zavázal si pravou ruku a podal to Yakumo.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Když Naitaki došel taky na místo Kenzo spustil ohodnocování. Nejdříve se zeptal jestli je ruka v pořádku. Yakumo lehce kývla, ikdyž viděla že ho to doopravdy moc nezajímá. Potom se otočil na Naitakiho. Následně ho začal peskovat za to jak neposlouchá jeho rozkazy a plete se do cizích soubojů. Yakumo nad tím jen kývla hlavou. Něco na tom bylo. Jakmile si Sensei vylil na hlavu zbytek vody, co měl v láhvi, řekl jim o jejich dalším úkolu. Měli uchránit ten kunai na skále, který tam zapíchl Naitaki. Podal jim provaz a řekl že budou muset být k sobě přivázaní. Yakumo si povzdychla. Vzala provaz a přivázala si levou ruku, potom podala provaz Naitakimu. Tohle bude ještě dlouhý den, myslela si v tu chvíli. Taky dodal to, že pokud ho do západu slunce neuchrání, skončí bez večeře. Následně Kenzo zmizel. Yakumo se podívala směrem k tomu Kunai. Do západu slunce chybělo dost času. "Máš nějaké nápady jak zabezpečit okolí toho kunaie?" zeptá se Naitakiho když Kenzo zmizí. "Díky těm kunaiům, co jsou zabodnuté nedaleko toho co máme hlídat, budu moct v případě nouze použít Kaminari Shibari." řekne.
Jiro Suzume
Skrytý důl
Spadl mu veliký kámen ze srdce a zároveň jej Jiro přesvědčil, že se zde může domoci nějaké spolupráce. Byl za to velmi vděčný. Když k tomu ještě slyšel, že zde má svůj vlastní dům s pár věcmi, byl u vytržení. Bude zde mít dostatek času na studia a pokusy. Co však bylo sv tuto chvíli stěžejní, byla mise, které měl velet. Z toho se cítil dost nesvůj a čekal, že nakonec ono velení přenechá někomu z lidí, kteří jej doprovodí na cestě za osvobozením bratra.
"Díky. Půjdu se tedy připravit." Jakmile odpověděl, sebral se a odešel. Když se za ním zavřely dveře, vyhlížel, který ten dům že je vlastně úplně na kraji. Když ho zahlédl, ihned k němu šel. O pár minut později vstoupil dovnitř.
Uvnitř se nacházelo pár skříní, postele, stoly a jiné kusy nábytku pro něj zbytečně přepychové. Od Kurai no Go byl zvyklý spát venku před Toruovým domem. Tady si však mohl vše hezky rozložit tak, jak mu to bude vyhovovat. Na to bude však spousta času později. Nyní jen přirazil pár stolů k sobě a nechal je úplně prázdné. Sundal si svou tuniku a přehodil jí přes nejbližší křeslo. Bez tuniky vyšly na světlo světa opět jeho prázdné svitky. Ty nyní vyndaval jeden po druhém a rozevíral je. Otevřené je nechal na stole celé rozbalené, dokud se nedostal k poslednímu svitku. Ten si vzal na sólo na úplně jiný stůl, tam jej otevřel a učinil jednoduchou pečeť na přivolání.
Na místě, kde před chvílí byl jen svitek, nyní stála malinká chemická apatyka. Bańky a různé chladící spirály se sbíhaly sem a tam od malých hořáků, které zatím čekaly, kdy je někdo rozžhaví. Kousek od této podívané ležela malinká dřevěná krabička. Jiro ji otevřel a naskytl se mu pohled na čtyři malé flakónky, zašpuntované korkem. Celou krabičku vzal s sebou a odešel ven.
Venku chvíli přemýšlel, co a jak by měl dělat s tak omezeným počtem ninja vybavení. Nakonec se rozhodl, že si vytvoří jednoho ochránce a pak spoustu rychlých útočných loutek.
Sáhl si do kapsy na boku a vytáhl jakousi směs. Hodil ji před sebe na zem a k ní přidal ještě čtyři kunaie. Poté se chvíli soustředil na koncentraci chakry. Když byl připraven, pomalu skládal pečetě a sledoval, jak před ním roste hrouda hlíny. Po chvíli práce z oné hroudy vysekal velikého medvěda, který výškou dosahoval tří metrů. Ještě stále to však nebylo ono. Celé tělo nebylo dostatečně hybné a pružné. Pokračoval proto dál.
Nyní už byly znát i veliké detaily, jako třeba články na tlapách a ostré drápy, které tvořily ony kunaie. Hlava měla ten správný tvar, protáhlý nos, uši, chladné oči. Kdyby loutka neměla barvu hlíny, vypadala by téměř identicky s lesním medvědem.
Jiro si na loutku připnul vlákna a zkusil s ním pár pohybů. Když se rozhodl, že je loutka použitelná, vytáhl jeden z flakónků a tekutinou z něj potřel ostré drápy. Poté přinesl ze stolu jeden svitek a zapečetil ji . Další výtvory na sebe nenechaly dlouho čekat a také se objevily na světle světa. Všechny je postupně kontroloval, upravoval a pečetil. Celá procedura mohla trvat dobré dvě hodiny, ale to mu nevadilo. Už předtím se rozhodl, že vyrazí zítra.
Příprava byla hotová a do rána bylo ještě hodně daleko. Alespoň tak usuzoval, protože zde nebylo vidět na slunce ani ven. Vzpomněl si na Kaeshova slova. Kano a Shiori půjdou s ním. Shiori má také dům vedle něj. Proto se rozhodl, že se za ní zastaví a domluví se na průběhu zítřejší mise. Napřed si ale zabalí všechny věci s sebou.
O pár minut později už stál přede dveřmi domu, o kterém soudil, že by mohl být Shiori. Třikrát silně zaklepal a čekal, jestli se někdo ozve, nebo objeví.
Kenzo
země ohně
V sedě čekal, až se k němu oba došourají. První dorazila Yakumo a tak se jí začal věnovat. "Co tvá ruka, vše v pořádku?" Ne, že by ho to zajímalo. Byla to spíše řečnická otázka, aby nevázla komunikace. Když došel i Naitaki, rázně si odkašlal a promluvil k nim oběma.
"Takže," začal zeširoka. "Váš úkol byl poměrně jednoduchý a měl vás naučit spolupráce. Do jisté míry se vám to dařilo, to jo. Bohužel, tento trénink poukázal i na o, že nedokážete uposlechnout jednoduchého rozkazu." Nyní otočil hlavou na Naitakiho a propaloval jej pohledem. "Ty budeš mít asi problém s posloucháním." Udělal dramatickou pauzu a znovu se napil. Trochu se poškrábal na hlavě a přemýšlel, jak mu to vysvětlit tak, aby pochopil. "Yakumo mohla vylézt sama bez tvé pomoci. Když jsi jí pomohl svým skokem, porušil jsi pravidla a připravil jsi jí o možnost, jak dosáhnout cíle svépomocí." Pak si zhluboka oddychl. "Aby toho nebylo málo, když jsi byl na řadě s lezením, míchal jsi se nám do boje, což byla její část trestu. A konečně za třetí, když už jsi konečně vylezl nahoru, první věc, kterou uděláš je, že se zapojíš do boje?" Nad výčtem Naitakiho přešlapů sám zakroutil nevěřícně hlavou.
"Pokud budeš takhle pokračovat, brzy se rozloučíme." Zbytek vody z lahve si vylil na hlavu. Dnešní vedro bylo k nesnesení. Stoupl si na nohy a podíval se na ty dva. "Takže, aby jste se lépe poznali a začali si trochu věřit, mám pro vás další úkol." Ukázal nahoru na tu skálu, na kterou doteď lezli. Prstem mířil přímo na kunai, který tam zapíchl Naitaki. "Vy dva jste teď tým. Vaším úkolem je ubránit ten kunai." Než stihnou utéci, sáhne Kenzo do batohu a pokračuje během přehrabování. "Aby jste to ale zase neměli tak lehké,... kam jsem to.. ÁÁÁh, tady je to." Vytáhl dlouhý kus provazu a kousek z něj odřízl. "Budete mít svázané ruce k sobě. Omezí se vám tak pohyb." Řekl jim výsměšně. "Přivažte si to každý jedním koncem k jedné ruce. Měli byste mezi sebou mít asi půl metru volno."
Čekal, dokud se k sobě nepřivážou. Když tak učinili, doladil pravidla hry. "Pokud tam ten kunai vydrží do západu slunce, vyhráli jste. Pokud vám ho někdo sebere, jste bez večeře." Poté sebral svůj batoh a hodil si ho na záda. Párkrát odskočil z místa na místo a než se úplně ztratil, utrousil ještě jednu poznámku:"Hodně štěstí,děcka."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo si všiml Naitakiho a to Naitakiho překvapilo.
Naitaki se zastavil a začal si schovávat jehly.
Konečně spatřil toho "Baka" a už se mu honili v hlavě myšlenky
kde sežene tak velkej gril.
Rozešel se k Senseiovi ,aby se trochu napil ,protože to horko ho zabíjelo.
Když tam přišel tak Yakumo už tam byla.
Naitaki se k ním pomalu přibližoval a když je míjel tak jim nevěnoval ani mrknuti. Sednul si vedle své tašky a vysypal všechny své zbraně ,které začal kontrolovat.
Jiro Kaesho
Kaeshovo doupě
Jiro na mladého Jira kývl hlavou. "Je to de facto tvoje mise, takže je na tobě kdy zavelíš k odchodu. Tvoji dva společníci jsou většinou vždy připravení a tak jakmile zavelíš, tak můžete vyrazit." Řekl mu a pak se postavil. "Máš zde i svůj dům, kde máš nějaké to vybavení, které můžeš využívat. Je to ten úplně na kraji, hned vedle domu Shiori." Pobídl ho k tomu, že zde může v klidu spát nebo zde může v klidu připravit vše na svoji misi. Pomalu přešel k jedné z map, kde bylo strašně moc zelených provázků, které vedly z jednoho místa do druhého. "Teď kdybys mě omluvil, mám zde ještě nějakou práci." Řekl tiše a čekal až Jiro odejde.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Zatímco se Yakumo schovávala v korunách stromů, Naitaki se konečně dostal na vrchol skály. Zapích tam na důkaz toho kunai a potom seskočil dolů. Potom se rozběhl přímo na Kenza. V rukách měl jehlice. Když si ho Sensei všiml, řekl něco o tom že jeho úkolem bylo jen vyšplhat na skálu. Kenzo následně došel k svému Sumonovi a nechal ho zmizet. Potom se vrátil ke svým věcem a řekl jim ať k němu příjdou, jelikož dnes mají ještě hodně práce. Yakumo seskočila z koruny stromů. Zrovna když jed vyprchal a ona mohla znovu hýbat levou rukou. Schovala kunai, který měla v levé ruce a vydala se směrem ke Kenzovi. Zastavila se před ním a podívala se, kde je Naitaki.
Kenzo
Země ohně
Netrvalo dlouho a Yakumo se pohnula. Chytře využila páry ze srážky dvou elementů, takže se mu za chvíli ztratila v mlze. Kenzo zůstal na místě a čekal, s čím se vytasí, vzhledem k momentální neschopnosti používat jutsu.
Čekal, jestli bude tak hloupá a odněkud se ozve, až bude radit Naitakimu ohledně dalších kroků. Nestalo se.
Ohlédl se na stěnu, aby se podíval, jak na tom mladík je. Když se však ohlížel, viděl, jak k němu Naitaki běží s rukou napřaženou a v ní třímající ty své vidlice. Byl ještě daleko a tak nebylo třeba nijak extra se snažit vyhnout. Ovšem to ani neměl v úmyslu.
"Tak už jsi na zemi, Naitaki?" Začal klidně mluvit, aniž by si dělal vrásky s blížícím se útokem. "Tvůj úkol byl vylézt na skálu, ne na mě útočit." Dál mu již nevěnoval pozornost a otočil se k lesu.
"Yakumo, vylez ven a dej si trochu odpočinku. Myslím, že si ho oba zasloužíte." Jakmile domluvil, nečekal na reakci ani jednoho z nich a odešel zpět k místu, odkud jejich trest započal.
"Děkuji,Baku." Řekl svému summonovi ve chvíli, kdy se míjeli. "Tvá práce tady končí. Můžeš se vrátit zpět." Poté se posadil na místo, kde předtím zanechal své věci. Chvíli se v nich štrachal, dokud nenahmatal lahev vody. Dopřál si pár doušků a poté se rozhlédl, kde že to vlastně zůstali ti dva, které měl nyní na povel.
"Tak, pojďte si sem sednout. Dnes máme ještě nabitý program." Křičel na ně a mával jim, aby je přivolal blíže. Už teď věděl, že než dnešní den skončí, budou ho buď nenávidět, odejdou, pokusí se ho zabít, nebo zemřou. Tak jako tak, jejich den ještě zdaleka neskončil.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo udělal vše jak Naitaki předpokládal.Zvedla se obrovská pára která bránila Kenzovi ve výhledu.Tím dal šanci Yakumo zmizet a Kenzovi to zabránilo ve výhledu po Naitakim. Hned za párou byl slyšet zvuk kunai Naitaki vzal jehlu a pár jich vykryl. TY na které nemohl dosáhnout jehlu hodil. Chtěl na něj pustit další várku plamenů ať dostane trochu času ,ale už měl málo chakry a tenhle útok by se dal nazvat plejtváním. Pak už byla všude pára a "Baku" pořád věděl o pozici Naitakiho.Toho pak něco napadlo.
Ještě si urovnal všechny zvuky a vzpomenul si kam hodila kunaie Yakumo. Opatrně natáhl ruku a zachytil se nejbližšího kunaie od Yakumo.Přitáhl se opatrně aby se nedotkl díry ,ale stejně o ní škrtnout někdy musel a právě proto tam měl tu páru. Pak už se rychle přitahoval po kunaich zapíchlí ve skále dokud nevymizí pára. Po dvou minutách se dostal nahóru na skálu. Zarazil jehlu do země na povrchů skály a seskočil potichu dólu. Ve vzduchu pár jehel hodil na druhou stranu ,aby zamaskoval svůj dopad.Přistál z levé strany od Kenza.Pak uviděl v páře jeho obrysy. Mezi každej prst si dal jehlu a rozběhl se proti Kenzovi.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Naitaki jí poslechl a tak se vyhl několika dalším dírám. Potom se otočil a aniž by viděl kde kdo je, vytvořil ohnivou stěnu, která zabránila Kenzovi v postupu k Yakumo. Yakumo to trochu udivilo. Musela uznat že měl Naitaki docela dobrý nápad. Potom jí řekl ať mu dá vědět kde jsou další díry. Kývla a vyhodila několik dalších normálních jehlic, tam kde byly na skále díry. Jehly se zabodly skoro doprostřed, jelikož házela levou. Naitaki byl skoro u konce, takže díky těm jehlám by měl už dojít v klidu nahoru. Kenzo následně použil vodní techniku, která pohltila tu ohnivou stěnu. Vznikla pára, která zabránila aby Yakumo uviděla až ke Kenzovi a naopak. Yakumo toho využila a několikrát změnila svoji pozici. Nakonec skončila asi 4 metry od Kenza, schovaná v koruně stromů. Nemohla ale použít žádnou svou techniku, jelikož nemohla skládat pečetě. Paralýza by už neměla trvat dlouho, když si ruku hned vyléčila. Dávala tomu tak maximálně 10 vteřin. Do té doby musí být schovaná.
Kenzo
Země ohně
K jeho velikému překvapení se Yakumo nepodařilo odrazit její vlastní jehly. Věděl, že budou napuštěny jedem, tak doufal, že se o sebe sama postará a nehodlá se tady složit vlastním jedem. Pod jejím stromem již měl připravenou past, ona sama nemohla skládat pečetě, protože si vyřadila ruku. Jednodužší to už být nemohlo, jenže...
Naitaki se vytasil s velikou stěnou ohně, kterou těždo říci jak, když na krok neviděl, rozprostřel mezi něj a Yakumo. Samotná vlna se začala stahovat ke Kenzovi. "Tenhle trénink jde rychleji, než jsem čekal. Už si navzájem chrání krky." Usmál se nad nastalou situací.
Stěna z ohně však zkracovala vzájemnou vzdálenost. "Děcka, budou mě stát více chakry, než jsem čekal." Složil pár pečetí a zakřičel: "Suiton: Suijinheki." Z jeho úst se vyhrnula obrovská vodní masa, která doslova pohltila ohnivou stěnu. "Zdá se," začal Kenzo, když si otíral ústa od krůpějí vody,"že se na stěně nudíš, Naitaki."
"Baku, zdvojnásob úsilí." Zavolal Kenzo na svého summona. Ten ihned nasál shurikeny a kunaie na zemí a začal je vrhat po svém cíli dvojnásob rychle s dvojnásobným počtem. Nyní na něj letěly dva shurikeny a další dva hned v zápětí.
Kenzo se ani nedíval, jak si Naitaki počíná. Právě teď pozoroval Yakumo, jak si počíná se svou situací. Věděl, že by na ní mohl tlačit a naučit jí jednat pod tlakem. Nyní se však rozhodl, že jí dá prostor pro léčbu a zadání příkazů Naitakimu. Přeci jen, byl to jejich první den.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei]
Země Ohně
Staré Díry ? ... Sakra
Naštěstí v pravej okamžik zasáhla Yakumo který její nápad byl teď vhod.Naitaki se otočil vytáhl pár jehel a hodil je směrem na Kenza ,aby ty jehly nemohl blokovat. Pak uslyšel cinknutí jehel a jejich následné zapíchnutí.Zapíchly se do místa na skále kde nebyla cítit žádná chakra.Dobře. Naitaki se rozhlédl ,aby zvolil správnou cestu a nezabloudil do slepé uličky. Jehly rači obcházel přibližně tři metry ,protože nevěděl jak ty díry byly velké. Když prošel pár metrů tak si všimnul nějakou změnu chakry v ruce Yakumo.
Protože byl specialist na jedy tak poznal že je to paralyzujicí jed skoro stejný jako používa Naitaki. Rychle hodil výbušné jehly na Kenza když se otáčel a když se otočil zcela tak složil poslední pečeť.
Katon: Gōkakyū no Jutsu
Vypustil z úst nejdřív nepopsatelnou formu z ohně ,která se docela rychle zvětšovala. Až byla dost velká tak vytvořila velkou a vysokou zeď která byla mezi Yakumo a Kenzem. Nakonec se to proměnilo v ohnivou vysokou vlnu kterou nechal Naitaki spustit na Kenza.
Hoď další kunaie! .. Rychle..!
Naitaki zařval na Yakumo.
Naitaki uč cítil konec skály už byl u konce.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Naitaki poslechl a použil svou techniku na toho slona. Nemělo to však moc efekt. Kenzo vyskočil, takže se vyhnul dvěma jehlicím a poslední vykryl kunaiem. Yakumo si koutkem oka všimla, že se Naitaki pohybuje mezi dírami. Kenzo si toho všiml také a řekl mu, že by to neměl riskovat. Slon, po kterém hodila další tři jehlice, je pomocí poryvu vzduchu poslal zpět na ni. Yakumo vytáhla kunai. Vykryla pomocí kunaie dvě jehlice, třetí jí ale škrábla do pravé ruky. Ihned po tom nemohla pohnout celou rukou. Sakra! pomyslela si, jelikož byla pravačka. Levou rukou si vyléčila škrábanec. Paralyzující jed se alespoň nedostal dál. Musela se spolehnout na levou ruku, dokud jed nevyprchá. Kenzo potom použil nějakou vodní techniku a vypustil pod ní nějakou tekutinu, nejspíše kdyby spadla, tak by se přilepila, nebo něco horšího. Vytáhla několik normálních jehel. "Naitaki, tam kam uslyšíš dopadnout jehlu, tam je nějaká díra." řekne a hodí postupně několik jehel.
Genesis Sabure
udolie
Goku si z neho robil srandu a tak sa genesis zachmuril. ,,Prezil som toho viac ako mnoho storocni ludia. Mam sestnast a som v tretej dedine...´´povedal mierne smutne pri spomienke na Taki. Na Sunu sa nesnazil spominat, lebo by zas chytil svoj amok a uz tak o nom asi nemali najlepsiu mienku. Aj ked to co si o nom myslia mu bolo dost jedno. Napriek tomu to nekomentoval...
Nasledovali Gokua depresivnou chodbou a on zistoval, co vedia. Pozorne pocuval Daisukeho, aby o nom cosi zistil. Vedel vsak, ze aj on sa musi odhalit. ,,Som na tom podobne...luk ste mi zobrali co bola moja jedina zbran. Navyse, v Taki som sa nijaku techniku nenaucil. Ovladol som vsak moj element-vzduch a dokazem nim prerezat cokolvek...dokonca aj vodopad. ked som sa mal pustit do technik, tak Taki skoncila...´´ dokoncil nezaujato: ,,Takze este raz-dostaneme naspet nase zbrane? A viete mi pomoct pustit sa do technik? Ano, viem, ako to dopadlo a co to znamena, ale ako inak presvedcit dedinu o nestrannych umysloch nez tym, ze pre nu budeme pracovat? A aby sme boli uzitocni, musime zosiilniet, nie?´´ a dalej kracal bez zmeny tempa
Kenzo
Země ohně
Velmi na něj zapůsobilo, jak si Yakumo poradila s jeho útokem. Na takovou blízkost čekal, že sama nic nevymyslí. Ona však útok odvrátila a vodou z útoku ještě ošplouchla Kenza.
"Zajímavé," připustil Kenzo ve chvíli, kdy na něj letěly jehlice. Orientoval se jen na jednu, ikdyž byla špatně vidět. Ta mu mířila na hlavu. Vyskočil do vzduchu tak, aby jej minuly jehlice mířící na nohy. Jehlici ve vzduchu odrazil kunaiem, který si vytáhl při výskoku. Jakmile dopadl, otočil se za sebe. Byl zvědavý, čeho chtěla Yakumo dosáhnout Naitakiho katonem. Na Bakua nemusel brát ohledy, ten se o sebe postará snadno.
Když se podíval na stěnu, viděl, že Naitaki se vyhýbá čerstvým dírám. Musel uznat, že že na něj udělal dojem. Nevěděl jak, ale orientoval se celkem snadno. "Jen tak dál, Naitaki. Nezapomeň ale, že s novými jsou na stěně i ty staré díry. Nemyslím, že by jsi chtěl riskovat další trest."
Nebyl si jistý, jestli nějak podvádí, ale viděl, že pásku má stále tak, jak ji měl na začátku a vidět nic nemohl. Možná mu ta děcka neřekla všechny své schopnosti.
Otočil se zpět k Yakumo ve chvíli, kdy Baku svým chobotem nasál jehlice a přibrzdil jejich rychlost. Poté otočil směr větru a vyslal jehlice k jejich majiteli. "No, co jsem říkal," říkal si v duchu s úsměvem.
Útočit teď na Yakumo by nebylo vhodné. Počkal proto, jak si poradí s jehlicemi a zatím si přichystal menší pokračování boje pod jejím stromem. "Suiton: Mizuame Nabara," vykřikl, když doskládal pečetě. Svým sirupovým lepkavým polem mířil přesně pod ní a čekal, jak se situace vyvrbí. Přemýšlel, jestli by neměl zvolnit, přeci jen se do boje trochu vžil. Nebylo moc příležitostí vyzkoušet nově nabyté vědomosti, tak si tento menší boj dobře užíval.
Jiro Suzume
kdesi ve skrýši
Jak se zdálo, Jiro bral na jeho námitky i podezření ohled. Nečekal tak rychlý sled událostí, nicméně již teď byl brán za člena skupiny. Jiro mu vysvětlil, že nebude přesně znát místo skrýše, ani jejich přesný cíl, dokud se neosvědčí jeho loajalita. To ukazovalo na jejich inteligenci. Je jasné, že si hlídají záda a bylo to více než rozumné. Už jen to ukazovalo na fakt, že tato skupina bude pro něj znamenat bezpečí, snad.
Jiro mu řekl, že může jít ihned pomoci bratrovi, ale že půjde s tím Kanem a s tou ženou. Osobně s tím neměl problém. "Děkuji za pomoc a projevenou důvěru," řekl na to konto stroze. Ač to tak možná neznělo, fakt, že může opět vidět bratra a dokonce jej zachránit pro něj byl nesmírně cenný.
Tím však jejich rozhovor neskončil. Jiro mu předal krystal. Tento byl však jiný, než ty, které osvětlovaly jeskyni. Tento působil jako vysílačka. Když poslouchal, že krystaly mají mnohá použití, poskočilo mu srdce. S těmito krystaly by se dalo dělat tolik věcí. Už se nemohl dočkat, až bude moci začít studovat jejich vlastnosti.
Jiro mu řekl, že než půjde s Kanem a Shiori zachránit bratra, ukáže jim své schopnosti. Až v tuto chvíli si uvědomil, že v těch hlubokých a krvelačných lesích zničil veškeré své loutky. "No, to bude trochu problém. Než vyrazíme, musím se trochu připravit." Podíval se pod tuniku po své upravené vestě s prázdnými svitky. Ty poznal snadno. Každý svitek byl před užitím zapečetěný voskem. Nyní však neviděl jediný svitek, který by byl ještě zapečetěný. "Budu potřebovat trochu času na přípravu," řekl. "Asi tak den."
Nejprve nechtěl bratra nechat čekat jediný den, ba ani minutu. Poté mu křeče v břiše a třepající se nohy napověděly, že je na tom prachbídně s množstvím chakry a nebylo by na škodu si před cestou odpočinout. Před pár hodinami málem zemřel a nerad by ohrozil misi na záchranu bratra takovou blbostí, jako vše uspěchat.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Dóle se něco dělo.Naitaki si stoupnul a otočil se dólu.
Složil pečetě a zhluboka se nadechl.
Katon: Gōkakyū no Jutsu
Vydechl obrovskej balón který letěl přesně po ose dólu.
Předpokládal ,že už ho kunaie trápit nebudou.
Zhluboka se nadechl a vydechl.Pak se pousmál. Kleknul si na čtyři a prokličkoval díry bez příkazu Yakumo.Jed měl totiž paralyzující učinek a tak když si ho čichnul tak mu zparalyzoval nosní vlásky které sloužili k ohřívání a zvlhčování vzduchu.To způsobilo že se mu dejchalo trochu hůř ,ale zato jeho smysl několikrát zvětšil.
Naitaki teď jednoduše cítil chakru. Když Kenzo vystřelil svoje stlačené vzduchové koule tak na nich byla chakra.Když narazili na skálu tak zůstala v kráteru a pomalu se vstřebávala do přírodní chakry až úplně zmizela ,ale když Kenzo znovu prostřílel skálu ,aby Naitaki nevěděl jak vypadá tak chakra znova zůstala na povrchu skály.Naitaki teď doslova viděl krátery.
Jiro Kaesho
Kaeshovo doupě
Bylo mu teď jasné, že mladý Jiro musí v hlavě hodně přemýšlet a vše se mu musí motat a tak na něj nechtěl chrlit další informace a věci, kvůli kterým by měl přemýšlet. Už zde byli celkem dlouho, takže se mladému Jirovi doplnila energie, která mu chyběla. "Ano, budeš moct kdykoliv odejít, proto taky nevíš úplně vše o této skupině, protože by to bylo nebezpečné. Proto také ani přesně nevíš, kde tento kryt je. Tvé plány můžeme samozřejmě splnit. Nyní tě bereme jako člena, ale to aby ses dozvěděl vše o nás, tak ti musíme začít také pořádně věřit a musel by ses stát naším stálým členem, ale to je až debata na jindy. Každopádně ti dám něco, čím tě najdeme a nebo tě budeme moct zkontaktovat. protože počítám s tím, že budeš chtít za bratrem hned a já s tebou nepůjdu, pošlu s tebou jenom Kana a zřejmě i Shiori, jelikož její schopnosti se vám budou hodit." Poté sáhl do dalšího šuplíku svého stolu. Chvíli v něm pravou rukou štrachal než nakonec vytáhl jakýsi modrý krystal, který lehce světélkoval a byl zavěšený na černé kožené šňůrce, která byla provlečena malou vyvrtanou dírkou v krystalu. Krystal byl velký jen pár centimetrů. Podal ti ho a k tomu ti něco hodlal říct. "Jistě sis všiml krystalů v této jeskyni. To je také důvod, proč máme sídlo zde. Tyto krystaly dokáží čerpat přírodní chakru a zároveň i chakru z nás díky čemuž je mohu různě upravovat. Tento krystal je upravený tak, abychom mohli na dálku zjistit kde jsi a zároveň se s tebou spojit přes myšlenky, použijeme to de facto jako jakousi vysílačku." Podal mu to a sám si odkryl svoji košili a ukázal ti, že sám má také jeden krystal na krku, zároveň jsi tam viděl jakousi jizvu. "Fajn, teď zavolám Kana a Shiori, aby se s tebou sešli venku a ukážeš jim své schopnosti. Počkej na ně venku, tam kde jsi s Kanem seděl." Řekl mu a podal mu ruku, aby si potřásli.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
kdesi v úkrytu
Jeho vztek a neslušné jednání vzal ten muž až překvapivě klidně. Na oplátku mu řekl, že ho zkoušel a pokynul mu k židli. Jak se zdálo, jejich rozhovor nebyl ani zdaleka u konce.
Pečlivě naslouchal, co se mu Jiro snaží vysvětlit. Po pár větách chápal více jeho předchozí slova o ovládání něčeho, nebo někoho. "Ovládat lidi pouhými slovy. Na toho si musím dát velký pozor. Lidem jako je on se nedá věřit." Pomýšlel nad jeho slovy. Už jen pouhý náznak důvěry toho chlápka, že Jiro není tak snadně manipulovatelný, se mu zdálo jako další pokus o manipulaci. "Snaží se mi pochlebovat?" Jiro tomu člověku začal více a více nedůvěřovat. "Když tak vládne jazykem a lstí, můžu mu vůbec věřit, že je bratr naživu?"
Byl v zoufalé situaci. Nevěděl, jestli mu může věřit, nebo je jím manipulováno. Na druhou stranu, kdyby pro něj sám Jiro neposlal, mohl teď být mrtvý. Místo toho tady sedí a naslouchá.
Dialog se však přenesl k zásadnímu rozhovoru. Nyní Jiro mluvil o Kurai no Go a jisté, velmi podobné organizaci, která mohla mít za následek zkázu Takigakure. Tím Jira rozhodně upoutal. Když se doslechl, že ti samí lidé mají v držení i jeho bratra, nebylo o čem přemýšlet. Snad kromě faktu, že nevěděl, jestli si to ten chlap celé nevymyslel. Proč by to ale dělal?
Jiro ho nepřerušoval a brzy se mu za to dostalo odměny ve formě odpovědi cíle jejich skupiny. Jak však naslouchal, nechápal, kam tím Jiro míří. Jistě, společensky přijatelná odpověď rozeného populisty to byla. Jaký užitek z toho ale bude mít on? Nikdo nedělá nic jen tak z rozmaru. Mladému Jirovi bylo jasné, že tím jeho hostitel míří na cíl, který neměl v plánu mu vyzradit.
Konečně se dočkal prostoru také pro sebe a proto také ihned využil příležitosti.
"Dia? O takové ženě jsem neslyšel. Pokud ale vysvobodíme bratra, můžete se ho zeptat sami." Odpověděl rychle, aby se dostal ke svým vlastním otázkám.
"Vaše cíle se s mými cíli protínají. Pokud je pravda,co jsem slyšel, budu se s vámi podílet na zničení té organizace, která zničila mou vesnici." Přece jen to byla jeho povinnost, jakožto jednoho z posledních přeživších.
"Co se týká Vašich dlouhodobých plánů,no. Řekněme, že bych raději sledoval své cíle, ale pokud to tady funguje tak, jak jsem pochopil, mohli bychom si být nápomocní." Nyní přemýšlel, do jaké míry může důvěřovat slovům, která slyšel a jaký čas by mu vzalo vydobytí respektu natolik, aby mohl ve fóru přednést svůj názor a získat podporu od ostatních. Na druhou stranu, ztratil vše, neměl kam jít, kde začít a všude kolem hrozila smrt. Zůstat tady po nějakou dobu by mělo být bezpečné.
"Myslím, že dokud si můžeme navzájem pomoci, přidám se k vaší skupině. Pokud platí, že z ní mohu kdykoli vystoupit bez potíží."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Jiro Kaesho
Kaeshovo doupě
Všechno probíhalo přesně tak jak Jiro celou dobu chtěl. Jiro si rád hraje s lidmi a tak rád zkoumá jejich reakce na různé podměty, které jim naservíruje. Rád sledoval to, jak se člověk zachová ve chvíli, když si myslí, že je třeba zrazen a nebo naopak když si myslí, že ho nějak Jiro sám respektuje, ačkoliv je to celé úplně jinak. Jakmile se druhý Jiro postavil, tak stáli oba před sebou, ale druhý Jiro měl trochu naštvaný výraz. "Neboj se Jiro, jen jsem tě zkoušel. V klidu si zase sedni." Řekl a pomalu si sám šel sednout na svoji židli. Počkal až se usadil i mladý Jiro a pak konečně opět začal zase mluvit. "Víš jak jsem ti říkal, že každý ovládáme něco nebo někoho? Tak tady je vidět, co dělám někdy já. Rád ovládám slabé lidi a zajímalo mě zda i ty patříš mezi ty, které bych někdy dokázal ovládat. Proto jsem ti poskytl šanci ukázat mi zda patříš mezi slabé lidi nebo ne. Tím, že jsi odmítl můj postup, tak jsi mi ukázal, že nejsi člověk, který by sebou nechal manipulovat." Vysvětlil mu to, co se tu právě odehrálo. "Pro tvého bratra půjdeme hned, protože je v rukou lidí, kteří jsou něco jako bývalo Kurai no Go s tím, že oni mají přímo oprávnění od jakéhosi kage a mají za úkol dělat takové věci, které plánují udělat i tvému bráchovi. Podle mě stojí za tím útokem na Takigakure, ale na to ještě nemám dostatek důkazů, které doufám, že nám později poskytne i tvůj bratr." Řekl ti tiše a pak se pousmál. Vzpomněl si, že mu Jiro položil dost důležitou otázku ohledně cíle jeho skupiny. "Za prvé, nejsem tu žádný šéf nebo vůdce. Všichni si tu jsme rovni a nemáme přímo jeden cíl, každý kdo chce něco udělat, tak se udělá schůze a tam se dohodneme zda to uděláme. Avšak jeden jakýsi cíl zde je a to, že já chci ukázat všem velkým vesnicím, že nejsou tak mocné jak si myslí a chci snížit to ego všech lidí, co si kdy začali říkat kage. Nemyslím si totiž, že je moudré, aby vesnici vedl jeden člověk společně s pár lidmi, jelikož to není sociální. Rozděluje to vesnici na jakési skupinky lidí, takže pro ty, kteří se mají hrozně, nemají práci a podobně, tak na ně ti velcí vůdci kašlou, což mi přijde dost nesmyslné, jelikož každý jedinec je něčím dobrý. Mě také moc lidí nezná a přitom mám informace, které by dokázali vyvolat mezi vesnicemi válku. Ale to já nechci, nechci moc krveprolití, jen chci potrestat všechny kage a ukázat jim, že by všichni měli mít právo rozhodovat." Trochu se rozmluvil, ale pak to utnul. Řekl svojí část, kterou uznal za vhodnou, aby řekl a zbytek jeho plánů nechal ve stínu s tím, že ještě není potřeba, aby je mladý Jiro znal a rozhodně by ještě neustál to, co všechno Jiro chystá.
Chvíli se odmlčel a sledoval zase jeho reakce. Opět mu řekl až moc informací, které musí trochu urovnat v hlavě, aby si na to sám udělal nějaký obrázek. "Tvůj bratr, zmínil se někdy o ženě jménem Dia?" Zeptal se Jiro.
Daisuke Yuurinshi
Údolí
Na to jak Goku zavtipkoval ohledně Genesisova chování se Daisuke potichu zasmál, protože to byla celkem pravdivá a chytrá poznámka, ale rozhodně tím nechtěl svého parťáka soudit, jelikož takové chování může být také mnohdy užitečné. Jakmile vkročili do jakéhosi místa, tak se jen Daisuke pomalu rozhlížel. Začínal mít trochu strach z toho, co předvede, když ho v Taki naučili dvě techniky a z toho jednu provést nemůže jelikož u sebe nemá své fuuma shurikeny. Avšak Goku jeho přemýšlení narušil jakousi otázkou nebo co to bylo. "Momentálně jsem naživu a to je pro mě hlavní." Řekl pravdivě a pak trochu ztlumil hlas. "Avšak vám nic nepředvedu, jelikož jediná technika co umím je Shushin no jutstu a techniky s Fuuma shurikeny, které nemám u sebe, jelikož mi byly zabavený." Řekl trochu zahanbeně.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
„No jó no jó,“ řekl Goku ledabyle na Genesisovo připomenutí toho, co jsou jeho cíle, jak rychle jich chce dosáhnout, a jak vážně je bere, „chlapče ty ses narodil už stoletej, ne?“ podíval se na něj pobaveně přes rameno s takovým pobaveným úsměvem na tím jak vážný a asociální Genesis pořád je, při čemž si to štrádoval pořád dál. Po chvíli došli k jednomu o něco většímu vchodu ve stěně údolí, než byly ty ostatní, vedoucí do pouhých obydlí, a vstoupili.
„Teď se podíváme co vás stihli v Taki naučit...“ odpověděl Goku Daisukemu konečně na jeho otázku, když si to kráčeli kamenou chodbou podepřenou dřevěnými sloupy na kterých byly připevněné pochodně hlouběji do podzemí. Šli ale pořád rovně, nijak moc neklesali.
„Kluci, já vám nechci kazit radost ale... ste naživu, to je úspěch! Ale do svobody máte daleko, uvědomujete si to...?“ zvážněl Goku trochu optal se obou, zda si jsou vědomi své situace.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Naitaki jí řekl aby zastavila to co po něm házelo shurikeny. To se líp řekne, než udělá. Kenzo totiž poměrně snadno vyblokoval shurikeny. Dal jí radu, což se od senseie dalo tak trochu čekat, ale potom hned zaútočil vodní technikou. Yakumo se musela rychel rozhodnout,buď zkusit uskočit, což by asi nefungovalo, nebo použít svou techniku, to by ale riskovala vlastní zranění. Rozhodla se tedy pro třetí možnost. Hodila na vodní proud tři kunaie s výbušnými lístky, které vybuchly těsně před vodou. odklonilo to tedy její trajektorii a Yakumo se vyhnula. Vyskočila na větev stromu. Rychle vytáhla tři jehlice, s paralizujícím jedem, které hodila po sumonovi. Další tři jehlice vyhodila na Kenza, taktéž paralizující, mířila na hlavu a nohy. Pokud by to nezabralo, Naitaki by se musel vyhýbat dalším Shurikenům. Pak jí něco napadlo. "Naitaki, nemohl bys použít katon přímo pod sebe?" zeptala se ho rychle, aníž by spustila oči z Kenza.
Kenzo
země ohně
S jeho kopem si Yakumo poměrně snadno poradila. Ihned, jakmile uskočila, vrhla po něm pár shurikenů, aby měla čas dát informace Naitakimu. Kenzo se pousmál. "Zdá se, že nebudou zase tak marní," pomyslel si, když wakizashi blokoval letící shurikeny.
"Příště házej shurikeny více od sebe, aby nebyla obrana taková hračka." Zasunul wakizashi zpět do pouzdra a katanu zapíchl do země. Složil pár rychlých pečetí a zakřičel: "Suiton: mizzu rappa!" z jeho úst se vyřítila veliká vlna vody, která mířila přímo na Yakumo.
Jeho útok měl dva účely. Chtěl Yakumo odmrštit přívalem vody, které se z této blízkosti nedalo vyhnout a také jí znemožnit používat svůj element, aniž by se jím sama nepoškodila.
Když byl s dívkou hotový, dovolil si menší luxus ve formě ohlédnutí se za sebe na stěnu, aby viděl, jak si vede Naitaki. I on měl poměrně dobrý nápad, jenže měl dvě trhliny. Tou první byl Kenzo, který neumožnil Yakumo blokovat střeli Bakuovi. Tou druhou byl fakt, že pokud mu ona nepoví, kam se má hnout, nemůže se sám hýbat, aniž by neporušil pravidlo. Možná měl ale ještě nějaké eso v rukávu, kdo ví ? právě proto se rychle ohlédl, aby prozkoumal, jak si Naitaki vede. Než však mohl svého činu litovat, raději se otočil a čekal, s čím se vytasí Yakumo.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki slyšel dóle jen syčení kunaiu a katany.
Snad tam dóle nebojují.Když uslyšel další příkazy od Yakumo,tak to skusil udělat tak ,aby to bylo co nejpřesnější. Když odrazil poslední skuriken tak si stoupnul na skálu a chvíli tam jen tak postával.Přestal svist kunai které po něm "něco" házelo.Dólé zněla opravdu bitva.Naitakiho už to nebavilo a normálně by odešel ,ale byl to jeho první tréning s jeho novým týmem.Proto Naitaki vzal jehlu a namočil jí do jedu. Namazal si tím špičku nosu a jehlu hodil tam kde naposled slyšel sykot katany.
Yakumo, už mi nemusíš dávat příkazy,ale skus nějak blokovat kunaie toho kdo to na mně hází.
Naitaki si sednul, tak že se rukama opíral o skálu a posílal do ní chakru ,aby nespadnul.
Yakumo Hizashi
Země ohně, trénink
Sensei její útok vykryl kratší katanou a zaútočil kopen zamířený na její břicho. Yakumo tedy rychle uskočila dozadu, takže se vyhla jeho kopu jen o pár centimetrů. Vzala do pravé ruky několik shurikenů, které po něm hodila, v levé ruce měla kunai, který si nechala. Mezitím Naitaki jakž takž dokázal odolávat Shurikenům a udělal potřebné kroky. "Skvěle, teď další krok doleva. Je tam díra tak pozor.Když to budeš mít tak krok dopředu Zachovej chladnou hlavu, nebo to nedopadne dobře." řekne rychle směrem k Naitakimu. Ještě pár kroků a bude na konci skály. Mohly by to dokázat. Potom se věnovala Kenzovi. Sledovala jeho pohyby.
Jiro Suzume
v jakémsi úkrytu
Sedl si na židli a čekal, co se bude dít. Chvíli vládlo takové nepříjemné ticho. Jiro přemýšlel, jestli by neměl začít on. Ve chvíli, kdy otevíral ústa, začal mluvit vůdce bandy.
Jako jednu z prvních věcí, které řekl, byl fakt, že on patřil ke Kurai no Go. "Jak se o nás mohl dozvědět? Je snad bývalý člen? o Kurai no Go nevěděla ani náš Takikage." Zvažoval možnosti prosaku informací, ale jeho hostitel pokračoval dál.
Mluvil tedy dál a čím více mluvil, tím více se Jirovi nelíbilo, kolik toho věděl. Byl velmi zmatený. Nejvíce jej však překvapilo, když začal mluvit o tom, že jsou si vlastně podobní v ovládání někoho, nebo něčeho. Jiro chápal, kam míří u něj, ovládal přece loutky. Tudíž pro něj platilo ovládání něčeho. Jeho hostitel však mluvil o ovládání někoho. Jistě to nebyl jen přeřek, takže co tím mohl sakra myslet?
Jenže slova se z Jirových úst chrlila dál. Jedno překvapení očividně mělo střídat druhé. Jiro na něj jen nechápavě vyvalil bulvy a zvedl obočí když slyšel, že by se měl stát jeho žákem. Najednou nevěděl, co říci. V mysli se mu honilo tolik myšlenek najednou, že z toho byl celý zmatený. Než se však stihl zorientovat v tom, co by měl říci, jeho hostitel se zvedl a přešel k jedné z map. To Jiro ještě nevěděl, že to největší překvapení jej teprve čekat bude.
Poukázal na dvě bavlnky na mapě. Jednu představoval on a druhou jeho bratr. "Bratr! Je naživu!" vyjelo z něj, aniž by sám chtěl. Poslední dny hodně přemýšlel, kolik jeho známých zvládlo uniknout před smrtí. Nechal vše dovysvětlit Jira, aby se toho c možná nejvíce dozvěděl o situaci bratra. Nakonec se konečně dostali k bodu, kdy měl čas, začít přemýšlet a promluvil.
"Takže,"Jiro se zvedl ze židle a pomalu se přibližoval k mapě, kde stál Jiro, "jestli tomu rozumím dobře, mám tu být dobrovolně, protože mi za to dáte informace o mém bratrovi. To samo o sobě nezní moc dobrovolně, ale pokračujme dál." Jiro byl mírně vyvedený z míry, ale zatím ovládal svůj úsudek. "Mám tady s tebou cvičit, a zlepšovat se a odměnou za to mi bude fakt, že můžu jít zachránit bratra, který tou dobou bude už buď mrtvý, nebo už dávno mrtvý je. Natáhnout bavlnku na mapu a čekat, že vám budu slepě věřit v tomhle pohnutém světě, to má být vtip, ne?" Začal se mírně zlobit. Jeho hněv se pomalu stupňoval. Byl jim sice vděčný za záchranu života a i to samo o sobě by se mělo rovnat revanžování v jejich věci, ale nyní, když mu zasadili semínko naděje, že by mohl být bratr naživu, nepřicházela v úvahu jiná možnost, než jít mu ihned na pomoc.
"Ale i kdybych to všechno přešel a se vším souhlasil, pořád mi nikdo z vás neřekl to nejdůležitější. Totiž, nikdo mi neřekl cíl vaší organizace. Jak potom můžete očekávat, že se k vám přidám?" Jiro stál zamračený s rukami založenými v odporovacím gestu přímo před Jirem a sledoval jeho výraz.
_______________________________________________________________________
Kenzo
Země ohně
Jak se zdálo, jeho útok byl nečekaný a přinesl ten správný chaos. Naitaki nyní nevěděl, kam se hnout a kdyby seskočil, minimálně se hodně zraní. Yakumo je pod útokem a čím více se bude soustředit na obranu, tím méně dá povelům Naitakimu. Když mu bude hodně pomáhat, nebude mít dost času na obranu. Ideální zátěžový test.
Baku sebral chobotem shuriken a vystřelil jím po Naitakimu. Malou chvíli mu trvalo, než vystřelil podruhé a poté dal chvíli prostor chlapci. Přeci jen byl prvotní trénink, ne vražda Kenzových svěřenců.
Kenzo stáhl katanu po útoku vrchem zpět k tělu. Yakumo však byla rychlá a ihned zaútočila na jeho krk. Katanou by to pravděpodobně nestihl, proto sáhl levou rukou pro wakizashi, kratší katanu, a plochou čepele zablokoval špičku kunaie. Usmál se. Byla bystrá a pohotová. Navíc uvažovala s chladnou hlavou. Protože však její útok zablokoval, mohl přejít do dalšího protiútoku. Vystřelil pravou nohou přímým útokem na břicho ve snaze odkopnout jí od sebe co nejdál.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Genesis Sabure
dedina skryta v udoli
Zenska sfukla Daisukeho, ale to bolo uz Genesisovi dost jedno. Suhlasil sice s jeho prejavom, ale mnozstvo empatie si minul nielen na dnesok, ale pravdepodobne aj na par rokov dopredu. Bez emocie cakal rozsudok a ked sa ho dockal tak sa len bez slova otocil. Na Daisukeho ,,tesilo ma´´ odpovedal on polohlasnym zamrmlanim: ,,Mna nie..do nevidenia´´ bolo mu jedno ci ho poculi, viac sa tesil na vyraz Shirovej tvare
A taktiez sa jej dockal. Ked zuril, Genesis sa mu nepokryte vysmieval a Shiro musel mat sebakontrolu na inej urovni, aby to dokazal prehliadnut. Ked im Goku povedal aby si ho nevsimali, odpovedal mu: ,,To som doteraz absolutne nerobil, ze?´´ zas zacinal. Vsetku spolupatricnost a slusnost vyplytval a tak sa zas vratil k svojmu povodnemu prejavu. napriek tomu bol rad, ze dostali Gokua. preto sa ho spytal: ,,Poculi ste, co som vravel vnutri ze? Ste mi to schopny poskytnut. predpokladam ze ano, ale pre istotu..Okrem toho, kedy dostaneme naspet svoje zbrane?´´ Spytal sa a obratil pohlad hore. Uvidel bielu skvrnu a tak sa pousmial, aby Tenkuu videl, ze to dobre dopadlo. Nebol si isty ci sa mu to zazdalo, ale zhora pocul ledva pocutelne zaskrecanie
Daisuke Yuurinshi
Údolí
Dostalo se mu přesně té odpovědi, jakou si představoval a tak se jen lehce pousmál. Bylo mu jasné, že se jim rozhodně moc hezky neukázal, ale bylo mu to trochu jedno, jelikož ho odsekla ta žena, která ho rozhodně nezajímala, jelikož byla ta osoba, které zrovna neměl v lásce a to ty, že jsou zbytečně moc na všechny přísné a to jen, protože jejich vlastní život stojí za houby. Poté se však dostali k výsledku, který ho osobně dost šokoval, jelikož nečekal, že potom, co málo jim řekl a pak byl i trochu drzí se dočká volnosti. Zároveň ho překvapilo, že jim vybrali Gokua něco jako senseie, protože ta ženská ho asi moc v lásce neměla a tak by očekával spíše Shira jako opatrovníka. Každopádně proti tomuto výroku neřekl vůbec nic. Lehce pokynul hlavou na porotu. "Těšilo mě." řekl tiše a pomalu se zbytkem odešel do výtahu. Ve výtahu nic neřekl a jen sledoval Shirův výraz, který nakonec i venku promluvil a to dost očekávaně. Daisuke vůbec nic neřekl a jen čekal nějakou Genesisovu vtipnou a urážlivou poznámku. Goku se najednou rozešel a jelikož oba neměli kam jít, tak se Daisuke rozešel za ním. Jakmile ho dohnal a šel vedle něj, tak se odvážil promluvit "A co bude teď?"
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Coožee ?!
T-t-trest .... ? .... Už?
Sakara Naitaki ani nevěděl z půlky co je to za trest jen slyšel ,že po něm bude něco házet kunaie a ještě věděl jedno. Že skála teď vypadala jinak a to bylo nejhorší.Sakra,ten má dobré způsoby na své žáky. Pomyslel si Naitaki.Když uslyšel příkazy Yakumo tak vytáhl par jehel. V roce jích pár roztočil jako vrtuli a hodil je za sebe.
Ještě ,že je to tupé zvíře nebo co to tam vlastně je a bude házet kunaie přímo na mně.Po té uslyšel jak se jich pár zapíchlo vedle něj a zablokovalo mu cestu. Do pí*e!!. V Naitakiho hlavě teď běhalo víc než stovky nadávek v ruzných jazycích. Skoušel vytáhnout shurikeny ,ale nešlo to. Ten kus masa co z něj udělám večeří když mně trefí má fakt sílu. Naitaki vyšplhal po shurikenech nahoru.Když uslyšel svist kunaiu. Tak vytáhl jehlu a s ní v ruce jich pár odrazil. Po té udělal krok doleva.
Co Teď ?
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Porota si vyslechla odpovědi mladíků a zase si mezi sebou začali něco šuškat. Jejich šuškání však přerušil Daisuke, domáhaje se odpovědi na to, k čemu tohle všechno má být.
„Nejsi zde proto, abys dostával odpovědi, mladý muži. Od toho tu jsme my. Bezpečí naší vesnice je v sázce, proto není opatrnosti nikdy dost. Dokud jste na našem území, ať už chtěně nebo omylem, podléháte naším zákonům a pravidlům,“ sjela ho přísným pohledem ta žena, co se předtím mračila na Gokuho, „proto mluv, až budeš vyzván,“ zamračila se na Daisukeho přísně, načež se začali se zbytkem komise znovu radit a cosi si šuškat.
„Nuže dobrá, chcete najít v naší vesnici místo? Dáme vám možnost. Goku na vás bude dohlížet a bude vaším patronem. Pokud se osvědčíte, rádi vás přijmeme do našich řad...,“ pravil nakonec ten zjizvený muž, při čemž nechal možnost, kdy se neosvědčí, prázdnou. Pro Daisukeho s Genesisem nicméně nemohlo být moc těžké si následky domyslet.
„Goku má bejt jejich patron!? Ale velectění-!“ chtěl začít protestovat Shiro, ale nesmlouvavý pohled nejspíše předsedy komise, s onou jizvou na tváři, mu zarazil slova v hrdle a on se raději znovu stáhl.
Goku nad rozhodnutím komise jen překvapeně zamrkl, načež začal kmitat pohledem z chlapců na komisi a zpátky, při čemž zakotliv na dvojici geninů a roztržitě se na ně pousmál.
„To je vše, můžete jít,“ ukončil sezení předseda a čtveřice se vypravila zpět k výtahu.
„Tak to dopadlo líp než sem čekal!“ zasmál se venku před domem Goku s rukama založenýma v bok, „buď ste fakt charizmatičtí, nebo máte ze zadku kliku, kluci,“ prohlásil vysmátě, „na vás tři si budu dávat bacha, je vám to jasný!? Jestli tuhle vesnici zradíte, tak vás osobně dopadnu a popravim...!“ zasyčel na trojici Shiro, když je míjel, načež si to naštvaně odkráčel pryč.
„Pff! Na něj kašlete,“ odfrkl si lhostejně Goku a mrkl na oba chlapce, načež si to vykročil pohodovou chůzí kamsi pryč, ať už ho následovali nebo ne.
Jiro Kaesho
Kaeshovo doupě
Jiro za tu dobu ještě pořádně nepromluvil a to samotného Jira zaráželo. I když možná se neměl čemu divit, protože se chlapec dostal mezi partu lidí, o kterých on sám nic neví, ale oni vědí de facto všechno o něm. Jiro hleděl na mladíka pohledem, že ho spíše zkoumal než jakoby se chystal něco říct, ale pak už konečně promluvil a narušil to divné ticho, které se drželo v místnosti. "Takže abych začal." Řekl a na chvíli se opět odmlčel. "Asi máš milion otázek a chtěl bys na všechny odpovědi, ale já jsem zastánce toho, že některé otázky mají být zodpovězeny až později." Řekl a pak vytáhl z šuplíku jakousi oranžovou obálku, ze které vytáhl jeden papír, na kterém bylo něco černě napsané. "Asi tě nejvíce zajímá, proč jsem si tě vůbec vybral nebo proč jsem si tě nechal takhle předvolat. Byl jsi členem určité skupiny v Takigakure jménem Kurai no Go, že?" Zeptal se s úsměvem, ale bylo jasné, že nečeká na odpověď, jelikož už ji dávno zná. "Tahle skupina mě zajímala celá, jelikož měli velkou moc a i když o nich skoro nikdo nevěděl, tak měli hodně věcí na svědomí a takové lidi já potřeboval. Každopádně došlo k něčemu v Takigakure, co jsem nečekal a ztratil jsem většinu stop k ostatním z této skupiny a jen o tobě jsem měl stále přehled. Zároveň jsem rád za to, že ten přehled jsem měl o tobě, jelikož jsi mi nejvíce podobný. Oba máme rádi jedy a ovládání něčeho jiného nebo někoho jiného." Znovu se usmál a sledoval tvůj výraz. "Proto bych chtěl, aby si se stal mým učněm a šel v mých stopách. Vím, že už jsi jednoho učitele měl a že byl mocný, ale on je teď někdo pryč a já ti mám co nabídnout." Řekl mu vlastně co by od něj tak trochu chtěl. Poté ti ukázal papír, co měl v ruce. Bylo na něm tvé jméno, jména tvé rodiny a všechny údaje o tvých schopnostech a počinech v Kurai no Go. "Tohle je jedna z mála věcí, které prokazují to, že jsi kdy žil a to, kde jsi účinkoval, což by se některým lidem nemuselo líbit." Kurai no Go byla totiž něco jako organizace, která však nebyla povolená a tak se jednalo o něco jako skupinu nukeninů. Vzal sirku, škrtl s ní a papír pomalu shořel a jakmile začínal hořet více k prstům Jira, tak ho hodil do plechového koše vedle stolu. Poté se Jiro zvedl a přešel k pravé stěně, kde byla mapa světa a byly zde 4 bavlnky. Jedna červená, která byla zasazená v Takigakure a pokračovala trochu za Takigakure směrem ke Konohagakure. Z Takigakure vedla ještě jedna modrá bavlnka a ta vedla někam k moři a tam se ztratila. "Ta červená bavlnka jsi ty. Modrá bavlnka je tvůj bratr, který útok na Takigakure přežil, ale byl zajat nějakými lovci, když utekl do lesů. Chci ti dokázat, že vše s tebou myslím dobře tím, že ti dám později možnost tvého bratra vysvobodit." Řekl s pohledem do tvých očí a lehce se pousmál. "Nechci tě zde drže násilím, všichni zde jsou dobrovolně. A teď máš možnost na pár svých otázek, jelikož nechci, abys tu byl jako na nějaké přednášce."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Tajná skrýš Jirovy skupiny
Než se dočkal odpovědi na ty zajímavé krystaly, Kano mu vysvětlil, že se již blíží ti, kteří nejspíše lépe uspokojí jeho hladovou zvědavost. Než Jiro pořádně zaostřil na blížící se skupinu, pořádně se lekl, protože se k nim přiblížil tygr neskutečnou rychlostí. Jiro už sahal po kunai, aby měl alespoň malou šanci na přežití. Poté si však uvědomil, že Kano vedle něj sedí stále bez hnutí. Očividně už toho tygra znal a neměl důvod se jej bát. Jiro si sice nebyl jistý, jestli je v bezpečí i on, ale ruku z kunaie nakonec stáhl.
Jako první člověk přišla mladá a půvabná dívka. Ihned, jakmile se objevila, odvolala tygra od nich dvou, za což jí byl Jiro velmi vděčný.
Ještě se ani nestačil vzpamatovat z šoku s tygrem, když k nim přistoupil další člověk. Ten už tak půvabný nebyl. Aniž by kdokoli řekl slovo, Kano se zvedl a pustil toho muže na židli. V tu chvíli se raději zvedl i Jiro. Pokud těmto lidem projevuje takovou podřízenost člověk, jako byl Kano, nebude jistě na škodu udělat to samé.
Jako poslední přišel muž, na kterého zde čekal. Kdyby Jiro věděl, že se setká v podzemí s tak vražedně vyhlížející skupinou lidí, určitě by na Kanovu nabídku nepřikývl. Nyní však nezbývalo nic jiného, než snažit se z toho vyváznout s hlavou na krku.
První, kromě kana, kdo na něj promluvil, byl právě Jiro, jejich vůdce. Na jeho první řečnickou otázku ani nestihl odpovědět a pokračoval s představováním sebe sama a ostatních. Jiro se vždy podíval na lidi, o kterých mluvil a každému vysekl mírnou poklonu. Celkem jej zarazilo, když řekl, že právě Sakon jej bude jistě velmi zajímat vzhledem k jeho vědeckým výzkumům. Co jej však vykolejilo nejvíce bylo, když všem okolním představil on jeho a řekl jim Jirovy schopnosti. "Jak to sakra všechno ví?" Přemýšlel Jiro. "Znal se snad s někým z takigakure? Ani tak by však nevěděl mé schopnosti. Musel být napíchnutý přímo na Kurai no Go."
Jak tak pokračoval v přemýšlení, vytrhl jej Jiro slovy, ať jej následuje. Jiro se ještě jednou uklonil všem ostatním, kteří se pomalu rozprchli ze shromáždění.
Následoval Jira až k domu, který otevřel a vstoupil. Místnost nevypadala jako obytná, spíše nějaká kancelář. Po stěnách byly vyobrazeny mapy a na nich vytipované body, kde pravděpodobně celá skupina sledovala své cíle a záměry. Jiro mu pokynul, aby se posadil na židli. Nebyl důvod tak učinit, proto si v klidu sedl a čekal, co se bude dít dál.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484