Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Všechno to vypadalo celkem slušně, ale pak se to všechno dost solidně podělalo. Než Haji stačil vyskočit mimo síť, další poskoci a síť zatáhli a pěkně mu podrazili nohy, takže se Haji natáhl jak dlouhý tak široký, neměl dostatek času něco udělat. Na kawarimi bylo pozdě.
"Sakra, pořádně ještě nevidím!"
V tom uslyšel nějaký šelest, bylo mu jasné, že jdou po něm a po pavoučákovi, byli oděni do tmavých věcí, takže je bylo ještě složitější vidět. Haji potřeboval nějak získat čas, aby se jeho zrak zlepšil a to jediné co ho napadlo, bylo se schovat.
"Henge!"
Špitl si pod nos a zmizel v obláčku dýmu. Když se kouř rozptýlil, Haji už na tomhle místě nebyl. Nebo spíše, nebyl tam ve své vlastní podobě. Proměnil se totiž v kus kamene a zůstal ležet v trávě pod sítí doufajíc, že si ho poskoci nevšimnou ještě dobrých pár desítek sekund, než se zmůže na protiútok.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Ta chvilka,a než si Odoke zvykl na šero, stačila dostatečně na to, aby mu sítí podtrhli nohu a on padal na záda, ale svým vrchním párem rukou se pěkně opřel, takže dopadl lehce na zem. Nyní však svíral své meče tak, že jeho prostřední a spodní levé ruce držely 1 meč a ten pravý pár druhý, takže tím vlastně měl silnější úchop zbraní a ty mu z rukou nevypadly, když do nich nepřátelé udeřili. Odoke, ale nečekal, hned jak dopadly zbraně na jeho a on mohl, tak se nohama vymrštil a překulil dozadu, v tom zadokotoulu se ohnal zbraněmi kolem sebe ve výši kolen a doufal, že něco trefí, když se překulil, tak se postavil na nohy, podíval se kolik jich na něj, sice ještě plně neviděl, ale už rozeznával tvary a to mu stačilo, pokud je Haji chytrý, tak se mu na chvilku vyhne, když věděl, kde nepřátelé jsou, tak se pak začal otáčet a svými zbraněmi nebezpečně sekat v kruzích v plynulém sledu.
Hirotovi poskoci
Tím, že Odokemono uhasil oheň udělal velikou chybu, jelikož pro naše dva hrdiny nastala naprostá temnota a ještě chvíli bude trvat než si jejich oči přivyknou temnotě, což se nedalo říci o jejich soupeřích. Zatímco Odokemono hasil oheň Hiroto sám zmizel kdesi v lese a tak v táboře zbyli jen poskoci a geninové. Těch poskoků bylo šest a dva z nich se právě sehnuli k zemi a uchopili síť, což mohli geninové v naprosté tmě jen stěží vidět. Pak za ni prudce zatáhli a pokusili se tak oběma našim hrdinům podtrhnout nohy, jakmile měli síť opět v rukou, nehledě na to, zda byli genninové na zemi nebo ne, znova hodili síť a tentokrát se za ní všichni vrhli. Dva poskoci zaútočili na Hajiho, jeden čelně a druhý z jeho pravé strany, první sekající mu velkým nožem po levém ramenu a druhý, i když též naznačoval útok na jeho druhé rameno, pokoušejíc se dupnout mu na koleno, aby paralyzoval jeho nohu.
Zbývající čtyři se vrhli na pavoučáka. Každý z jednoho směru a každý mířil na jeden konec jeho podivných zbraní tak, aby se ve výsledku zbraně otočily a vypadly mu z rukou. Samozřejmě si všichni čtyři dávali velký pozor na jeho zbývající ruce, takže neměl šanci je chytit nepřipravené.
Saito Hashu
Hranice Země Země
"Možná máš pravdu, ale ani mně se to zatím nepovedlo! Ale dá se to obejít. Až dorazíme kam chci, ukážu ti to, ale předem ti říkám, je to vrchol šermířství, jakého jsem byl schopen dosáhnout a technika je tak složitá, že se ti možná nikdy nepovede ji ovládnout, přesto by to byla si dobrá motivace!" křikl za sebe a už toho povídání nechal. Hory se k nim už blížily a stejně tak se blížilo slunce k obzoru. I Saito začínal cítit únavu, ale to bylo hlavně díky tomu, jak hloupě utíkal na vrchol hory a tak mu začínal docházet dech. Asi pět kilometrů před nimi byl malý les a on měl v plánu tam přenocovat do zítra, kdy je čekal namáhavý přechod hor až na místo kam mířili.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Hajimu se nelíbilo, kudma se situace ubírá a věděl proč. Jelikož po pár vteřinách se objevili další posily a to byl pouze začátek. Haji byl v opravdu špatné poloze, jelikož ho oheň oslepil a síť neviděl. Ovšem na rukách měl již připravené boxery a ihned poté, co se trochu vzpamatoval udělal pečetě a špitl si pod nos.
"Raiton: Kainin!"
Teď si mohl být totiž stoprocentně jistý, že se ho nikdo nedotkne a díky boxerům v ruce se on mohl dotýkat ostatních s malým překvapením. Pavoučák síť nařízl a Haji si boxerama udělal svou vlastní cestu a chvíli poté, co oheň vyhasl a Hajiho oči si přivykl přítmí se Haji rozhodl vyrazit.
"Hlídám ti záda, tak pojďte krasavci. Ukažte mi, co všechno umíte..."
Pobídl ony poskoky, aby je nějak vyprovokoval a hlídal si své nejbližší okolí.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Masamoto Tenno
hranice země Země
To vážně stálo za zamyšlení. Sice si větší část věty musel Tenno domyslet, ale snad to bylo něco takového.
"No tak nahromadíme hodně chakry a stáhneme to ne kratší a koncentrovanější ostří!!!"
To co sensei řekl naposled mu už téměř uniklo. To co řekl sensei na konci už mu neuniklo.
"Dobře. Tak to bych měl toho klona dodělat co nejdřív" prohodil do větru a usmál se.
Podle jeho názoru byl Suiton velmi zajímavý element. Přece jenom, bránit se proti vodě nebylo nic jednoduchého.
Nastražil uši a očekával senseiovu odpověď.
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke se jen usmál, protože útok vyšel, jenže pak nastala komplikace. Na mýtině se ukázaly další stíny a jemu padala na hlavu síť, ale Odoke nebyl žádný mazánek, tohle nebyla první banda co ho chtěla získat pro své pokusy. Odoke si klekl na zem, spodní pár rukou vylovil z pásku svitek, ten rozložil na zem a položil ruce na pečeť. Pak dopadla síť, ale Odokeho zahalil dým. Po chvilce šlo slyšet přeseknutí lana a kouř ustal. Najednou před nimi stál Odoke a v prostřednm páru rukou svíral 2 dvoubřitvé meče. Spodní pár opět složil pečeť a Odoke plivl do ohně pavučinu, tím ho uhasil a sekl po síti co šla po Hajim "doufám, že boj ve tmě ti nedělá problémy" řekl Odoke a jelikož si jeho oči už zvykly, tak vyrazil proti muži co se ho snažil polapit, šlo vidět, že on je vůdce a když zabije jeho, tak ti jeho poskoci nebudou muset bojovat, ale jejich osud byl už stejně zpečetěn.
Hiroto
Tým Kanura
Osoba se proti sítím moc nepředvedla. První chytil do levé ruky, druhou do hrudi a třetí přes obličej. Ta poslední ho málem položila na zem, ale tak tak zásah ustál, i když u toho klopýtl o krok zpět.
"To je ale kemr!" zavolala osoba zatím co si pravou rukou stítala síť z obličeje. "No, ale rozhodně je to pozoruhodný úkaz! Už se nemůžu dočkat pitvy!" Pak udělala osoba další krok vpřed směrem ke světlu. Každopádně, abychom pohnuli s prací... taky mám síť víte?" řekl s povzdechem a v tu chvíli se ze vzduchu snesla těžká síť z lan na oba mladé shinobi.
Teprve tehdy je mohli Odokemono a Haji zpozorovat. Byly to stíny těsně za hranicí viditelnosti, navíc zjevně využívali toho, že byli genninové oslepeni světlem ohně. "To jsou moji kolegové," představil je Hiroto. "A určitě by ocenili vaši spolupráci. Je to sice jen parta tupých rváčů, ale svoji práci znají dobře, tak prosím neklaďte odpor, nerad pracuji s poškozenými vzorky." Po těchto slovech se na patě otočil a stále se snažíc ze sebe dostat otravné pavučiny, začal kráčet směrem od dvou genninů a jak se otočil, na jeho místo seskákali z korun stromů jeho poskoci.
Saito Hashu
Hranice Země Země
"Ne, na ta hora tu není ani pět let, za tu dobu se to kamení na prach nerozpadlo! Přemýšlej, když rozsekneš horu v půli, nikdo si toho ani nevšimne, samotná váha hory totiž udrží obě půlky u sebe! A tak je to se vším, když použiješ příliš malé ostří, nemá dost síly, nebo potřebný účinek se nedostaví, když jí použiješ moc, síla se rozprostře na příliš velkou plochu! Jak se dá tedy rozseknout cokoliv?" Saito hulákal, jelikož oba běželi a nebyl si jist, zda ho Tenno přes vítr dující v údolí slyší. "až zvládneš klon, budeš toho umět už dost a tak se vrátíme hlavně k práci na využívání těch technik. jestli budeš chtít, naučím tě u toho i nějakou bokovku, ale teď bude důležité, aby ses naučil využívat co už umíš!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Tichi prořízlo hlas neznámé osoby, která pravděpodobně už nějakou chvíli stála v pozadí a poslouchala. Než stačil Haji zareagovat, viděl, jak to s pavoučákem hodně trhlo a okamžitě začal útočit. Asi to neměl moc lehké, když pokaždé reagoval takhle. Ale ani on se nehodlal jen dívat a vyskočil na nohy.
"Šmírovat se nemá a alespoň je slušnost se ukázat, teda... Bývá to slušnost, alespoň pak člověk ví, komu nakope zadek."
Pronesl rádoby s klidem Haji, hodil si do pusy červené lízátko a obě ruce mu sjely do kapes v kalhotách. Jakmile se jeho ruce objevily, měl na rukou velké kovové boxery (cca Asumovy) a jedním z nich se drbal na bradě.
"Já tu žádný extra zvláštní exemplář teda nevidím, nemůžu si pomoct... Musíš přijít blíž a asi mi ho ukázat, tak se ukaž blbečku."
Provokoval Haji a koukal z jednoho koutka oka do druhého, kdepak se náš nezvaný host skrývá.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke si ho vyslechl, ale upřímně ho to zvlášť nezajímalo, věděl jaká je jeho rasa a ještě zrůdnější bylo, že si ubližovali navzájem, tohle celé hodlal změnit, přijde nová rasa, která nebude válčit proti sobě, ale proti společnému nepříteli. Pak když se Haji zmínil o jeho rodině, tak si vzpomněl na svou matku, ale Odoke věděl o způsobu jak s ní znovu být, lehce těkl pohledem ke svému batohu, kde byl pramen vlasů jeho matky, který hodlal v budoucnu použít. Jenže najednou se ozval nějaký nový a neznámý hlas, odoke střelil po rolničce, která mu měla oznámit, když se blíží nezvaný host, ale nějak se jeho protiopatření vyhnul. Jenže to nyní bylo jedno, protože jakmile Odoke uslyšel slova exotický exemplář genetické mutace, tak mu bylo jasné o co jde, lovec. když onen muž dokončil svá slova, tak nijak nečekal a jeho spodní pár rukou začal skládat pečetě "Kumo Sōka" a z jeho úst vyplivl 3 sítě co se rozprostřely a mířily na lovce. Odoke byl připraven na další krok.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Pozorně poslouchal senseiovi odpovědi a zastavil se u jeho odpovědi, že jsou vlastně 4 náplava. Avšak byl zde Dai, Genesis a Goku. Kdo je ten čtvrtý a nebo se jen sensei přeřekl? Pomyslel si při čemž už uviděl ve dveřích ten otrávený xicht, který určitě Genesis moc rád viděl, jelikož si vždy rádi vyměnili několik rýpanců, které i Daie celkem často pobavily. Každopádně nechápal to, že už jdou na nějakou práci. To nebude mise, přeci by nás tak brzy nepustili z vesnice. Pomyslel si a zakroutil hlavou. Takže je zde Goku dobrovolně a nebo ho zde stále drží? Co když na něj mají jakousi páku? Probíhaly myšlenky neuvěřitelnou rychlostí Daisukemu v hlavě, ale nebyl čas na to, aby si je stihl promýšlet a nějak nad nimi zauvažovat, musel vyrazit za prací.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Masamoto Tenno
Země Želza→Hranice Země Země
"Co já vím, rozpadlo se to na prach!" zařval dopředu. Zastavil se na okraji. To co sensei udělal vyžadovalo zřejmě nějakou zkušenost, jinak se jednalo o spolehlivý sebevražedný pokus. Takže někde za nimi byl někdo, kdo je pronásledoval a on se teď musel vrhnout dolů. Super situace.
Koncentroval chakru do nohou a udělal první krok. Ten, jak známo, je vždy nejtěžší. Potom už se stylem, který se velmi podobal stavu, kdy do vás pustí elektrický proud, dostával dolů. Díky občasným volným pádům to šlo rychle. Když se na to cítil, skočil a dopadl dolů.
"Až tam?" vzdechl a vyrovnal se s tempem, které Saitou nastavil. Nevěděl, jestli má mluvit nebo ne, ale stejně ho to zajímalo.
"Takže, až se uráčím zvládnout toho klona, co se budu učit dál?"
Hiroto
Tým Kanura
Mýtinou, na které Haji a Odokemono leželi se ozvalo tleskání. Pomalé, táhlé. Trvalo asi dvacet vteřin a bylo zakončeno mizerně zahraným fňuknutím. "To bylo tak dojemné a srdcervoucí." prohlásila osoba stojící těsně na kraji světla vrhaného ohněm. "Mladí pánové, nerad vás vyrušuji od vaší večerní rozpravy, ale doneslo se k uším mým, že se tu někde v okolí nalézá jistý velice exotický exemplář genetické mutace. Jistě chápete odborníkův zápal, když se o takové kuriozitě dozvěděl a okamžitě vyrazil na cestu. Takže, kdybyste mi mohli poradit kde bych ten exemplář našel, velmi byste mi pomohli." Celou dobu co mluvil se nic nepohnulo, ani lísteček. Jeho hlas byl jako když rezavá tupá pila řeže dřevo a navíc jeho rádoby odborné způsoby prozrazovaly, že je to velice špatný herec.
Saito Hashu
Země Želza→Hranice Země Země
"Jo, sekáním a sekáním, ale kam se teda poděly kameny?!" křikl za sebe, protože už běžel přes plošinu na druhou stranu. "Tady mimochodem končí Země Železa!" Na druhé straně plošiny se před nimi otevřel nový výhled, úplně jiný než byl ten předtím. Na straně Země Železa to byl samý sníh, tady se před nimi rozprostíralo zelené údolí. Saito se však nezdržoval výhledem a neohroženě skočil přímo dolů ze sály. Po asi osmdesáti metrech volného pádu načal pomalu brzdit nohou o skálu, až zpomalil na rychlost normálního běhu, pak se ladně odrazil do stěny nějakých deset metrů od země a saltem dopadl do dřepu. "Hoď sebou!" křikl za sebe, ani netušil co je s Tennem. Pak se opět rozběhl po pláni takovým tempem, aby s ním mohl Tenno držet krok. "Zastavíme až se západem slunce, do té doby chci být u těch hor na druhé straně!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Trošku se zamyslel nad tím, čím si asi musel pavoučák projít a zabylo mu ho líto.
"Hmm... Máš asi pravdu, musel sis projít hodně věcma a hlavně za nic nemůžeš, protože ses tak narodil... Někdy to prostě není fér."
Haji se otočil na záda, zavřel oči a vzpomínal na svůj příběh.
"Já zase utekl z trosek své vesnice, byla zničena úplně do základu, ani nevím, jestli někdo vůbec přežil, utekl jsem, jak jen to šlo... Protože takový chaos jsem nikdy nezažil. Předtím jsem žil jako normální ninja, ale tím, že mi zničili vesnici jsem se tak nějak stal nukeninem... Taky to není fér, ale co zmůžu."
Ledabyle trhl rameny a uvažoval nad tím, jak by vypadala pavoučákova budoucnost.
"Ani se ti nedivím, že bys chtěl být s těmi svými, lidi jsou někdy hrozné sv*ně. Já bych taky zas někdy chtěl vidět rodinu. Ale to se asi nestane... Takže asi tak."
Ukončil tohle rádoby vzpomínáni Haji.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Masamoto Tenno
Výborně, další učitelská otázka. Pravda, většinou to k něčemu bylo.
"Tak buď nějakou super dlouhou a silnou větrnou technikou. Nebo zemním elementem. A nebo dlouho předlouho sekat a sekat. Což, jak koukám, někdo vážně dělal" jako obvykle neznal odpověď, tak hádal. Pak se podíval na senseie znovu a polil ho studený pot.
Nepřišlo mu pravděpodobné, že se toho někdy dožije, ale on vážně viděl strach, obavu nebo tak něco. Každopádně to byl nezvyk.
Obrovský. A neváhal utíkat, protože jestli je sleduje něco, co to způsobilo, tak jeho existence v tomhle časoprostoru neměla absolutně co dělat.
"Chápu" šeptl a byl odhodlaný tentokrát držet senseiovo tempo.
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke se vrátil zpátky na zem a lehce se ušklíbl "kdybych nebyl chytrý, tak bych zde už nebyl" řekl a pak se docela odmlčel, protože další otázka byla docela citlivá, ale přesně tohle chtěl, vlastně to byl jeho sen, vytvořit novou rasu, jenže na tohle zatím nebyl připraven. Pak se koukl na Hajiho "dalo by se to tak říci" odmlčel se a dodal "lidé jako ty mi vzali poslední most mezi vámi a mnou" zase se odmlčel "takže chci jendou žít mezi svýma, bez žádných lidí co by nás naháněli a chtěli zničit" dokončil a tím toto téma uzavřel. Když pak přišla další otázka, tak se v mysli musel zasmát, takhle se nikdy nesvěřoval, ale jeho záměry byly jasné. Odoke se koukl na své 3 páry rukou a jen pokrčil rameny "mám je od té doby co jsem se narodil" řekl ap ak dodal "když to otec uviděl, tak to neunesl a vzal si život, pak tví lidé zato vzali život mé matce" řekl a pak všech 6 rukou zaťalo v pěst a pak zase povolil "můj příběh neměl dobrý začátek, ale rozuzlení a konec bude stát za to" řekl a v mysli si dodal dokud vás všechny nevyvraždím.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
"Říkáš, že každý něco chce joo?"
Zamyslel se a trochu se odmlčel. Že bych o to jen nevěděl? Pravda je, že chci najít nějaký důvod proč žít.
"Hele asi máš pravdu, asi ještě nevím co chci. Ale vím ,že nechci jen tak přežívat. Ty asi nebudeš úplně blbý co?"
Trošku si rýpnul, ale pavoučák musel uznat, že tohle nebylo myšleno ve zlém. Haji se trošku odtáhl od ohně, ať mu třeba odskakující dříví či něco jiného neudělá nechtěnou operaci oka a a otočil se na bok.
"A co vůbec chceš ty? Víc "lidí" jako ty?"
Naznačil taktně v uvozovkách, protože pavoučák tak úplně člověk nebyl.
"Jak ses vůbec dostal k těm svým rukám? To ses takhle narodil? Pokud jo... Tak museli tví rodiče prodělat majlant na štěrkátkách..."
Pobaveně se zasmál. Celkově byl pavoučák zvláštní typ "člověka. Ale Haji tomu všemu příjde na kloub, proto je přeci tady.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Saito Hashu
Země Železa
"Tenno, víš jak vzniká takováhle plochá hora? Nevzniká takhle od přírody, někdo ji musí vytvořit. Když se podíváš na čem sedíš, všimneš si, že povrch je tvořen jako by z hladkých šupin, jak někdo postupně odsekával vrchol kousek po kousku. Zkus mi říct, jak odsekneš vrchol hory?" Seito pomalu přejížděl palcem po hladkém povrchu skály a sledoval jak v údolí jsou vidět drobné černé tečky, jejich stopy. V tom jeho palec narazil na nerovnost, to bylo nezvyklé. Byla asi dva centimetry široká a čtyři dlouhá, oválného tvaru. když se teď rozhlédl pořádně, všiml si okolo sebe více stop něčí přítomnosti, ne zcela zasypané otisky, nepravidelné tvary ve sněhu...
"Tenno, mizíme, myslím, že nás někdo sleduje!" řekl a prudce vstal. Jeho pohled už nebyl tak sebejistý jako kdy stoupal nahoru, nyní v něm byla nejistota, strach. Kdo je to sleduje, poté co předvedl si byl jistý, že nikdo ze samuraiů by si to nedovolil, navíc oni nechodili sami... Kdo byl ta šílený, aby je pronásledoval?
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Nozomu Hyuuga
Země Železa
Maeda jí dal na výběr jak ho může oslovovat. Nozomu se rozhodla, že mu prozatím bude říkat Sensei, kdyby s ním byla déle možná i Pane, ale o tom silně pochybovala. Pohledem přejela přes pomalu chladnoucí tělo ženy až k orlici, ke které Sensei přistoupil a něco jí pošeptal. Orlice roztáhla své křídla s poměrně velkým rozpětím. Nozomu sledovala orlici, dokud jí Sensei nepobídl, aby si vylezla na orlici a ukázal jí, jak na to aby se nepořezala o pírka. Nozomu se pomalu vydala k orlici. Podívala se jí do očí a všimla si jejího pohledu. Chvíli jí ho opětovala a potom se podívala na peří. Podle toho jak jí Maeda ukázal, vylezla opatrně na orlici. Cítila každý její nádech, výdech a také teplo, které z ní sálalo. Když se nad tím tak zamyslela, právě se na orlici vydává aniž by věděla kam, s člověkem, kterého právě potkala a který jí docela jasně naznačil že chce její Byakugan. Uvidíme jak se to vyvine. pomyslela si.
Yaoi rules the world!! =3
Yasushi Maeda
Zem Železa
Maeda mlčky sledoval ako mladé dievča popravilo dospelú ženu a potom sa od nej pomaly odvrátil.
"Prezývaj ma pane, alebo sensei. Moje meno je Maeda, viac zatiaľ nepotrebuješ vedieť." odvetil na jej otázku a prekročil bezvládne telo, ležiace na zemi. Teplá krv, ktorá vytekala z jej rany sa vpíjala do snehu a na jej bezduchú tvár, dopadali snehové vločky. Zastal pri orlici. Tá pomaly sklonila svoje telo k zemi a rozprestrela krídla, ktoré sa medzi stromy len tak tak zmestili. Vtedy sa Maeda otočil k dievčaťu, ktoré bolo od neho len pár metrov.
"Na čo čakáš." vyzval ju s nadvihnutým obočím a potom sa otočil k orlici."Neublíž jej."
Následne sa Maeda otočil späť k Nozomu:"Dotýkaj sa jej len tam, kde sa dotýkam ja, inak sa porežeš."
Neklamal jej. Okraje pierok Bielej matky, ako bola orlica prezývaná, boli ostré ako ostrie katany. Stačilo, že ju človek po nich pohladil a prenikli pokožkou rovnako, ako meč. Maeda však vedel na ktorých miestach je bezpečné sa dotknúť, preto jej to pri lezení očividne naznačil.
O . o<-->o . O
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke toho kluka začínal mít pomalu dost, jako každý člověk jeho druhu, byl arogantní a jeho to docela štvalo. Na to, že ne každý má cíl, jen zavrtěl hlavou "každý něco chce, maximálně to ještě neví" řekl a nad jeho poznám o příjemné společnosti se jen uchechtl "nebo koule na noze, v podstatě to vyjde nastejno" řekl a prohrabal klackem oheň, aby se trochu rozhořel a přiložil nějaké dřevo. Na jeho poslední poznámku nereagoval, ale pak se koukl na oblohu a dodal "kdybych se chtěl setkávat s lidmi tvého druhu, tak nejsem na útěku, navíc nejvhodnější společnost by mi dělali lidé mého vlastního druhu" řekl a pak mu hlavou projelo, proč se s tím klukem ještě baví, proč ještě žije, ale zatím mu nepřipadalo nutné ho zabít, možná by mu mohl v budoucnu dobře posloužit, třeba jako experimentální krysa.
Nozomu Hyuuga
Země Železa
Čekala jak na to odpoví. Ukázal na dvě postavy, které už mizeli z dohledu. Že by špehové? pomyslela si, ale mlčela. Obří orlice se po příkazu zvedla a vydala se splnit úkol, jednoho zvěda zabít, druhého přinést sem. Když uslyšela křik muže a potom i ženy, natočila se směrem odkud zvuk přicházel, ale jen napůl aby na něho pořád viděla. Orlice se potom vrátila s ženou v drápech, kterou následně hodila před ní. Nozomu si jí prohlédla. Vypadá na špeha. konstatovala v duchu. Po očku se na něj podívala. On jí řekl že od této chvíle k němu patří a že ho má poslouchat na slovo, udělá z ní prý kunoichi, které se bude bát konoha. Jaké má možnosti? Kdyby řekla ne, asi by ji zabil a vzal si jednoduše Byakugan. Když řekne ano, bude cestovat s ním. Vyhrála možnost číslo dvě. Dostala příkaz zabít tu ženu, co orlice přinesla. Znovu se na ni podívala, pohledem, který nic neříkal. Žena začla křišet že má rodinu a že nic neví. Kdyby jí nechala jít, řekla by někomu že tu je a potom by šlo do tuhého. Odsunula si kousek pláště, pod kterým se jí schovávala katana, položila na ni svou pravou ruku a pomalu katanu vytáhla. Přistoupila k ženě. Ženin prosebný pohled s ní nic neudělal. Přiložila jí katanu ke krku a jedním pohybem jí zbavila jejího života. když její tělo spadlo na zem, sehnula se a vzala kousek sněhu, kterým očistila katanu od krve. Vodu utřela do pláště a potom katanu schovala. "Můžu aspoň znát vaše jméno?" zeptala se.
Yaoi rules the world!! =3
Yasushi Maeda
Zem Železa
Meada pozeral na to dieťa s kamenným pohľadom. Bola ešte zrejme príliš mladá, aby mala vznešenejšie ciele. Pripomínala nepopísaný list papieru, ktorý čakal, kým ho niekto popíše. Kútiky úst sa mu na okamih zdvihli do takmer neviditeľného úsmevu a pozrel smerom k orlici. Rozhodol sa, že ju zoberie zo sebou. Možno bude príťaž, no pri správnom tréningu a výchove sa z nej môže stať bezcitná, vražedná zbraň, ktorú v nadchádzajúcich udalostiach, bude vedieť veľmi dobre využiť.
V diaľke sa objavia obrysy postáv. Maeda k nim zdvihol pohľad v momente, kedy si oni všimli ich prítomnosť. V okamihu sa obe postavy rozutekali preč, každá iným smerom.
"Reido,"oslovil orlicu a na okamih skĺzol pohľadom k nej"...jedného z nich priveď, toho druhého zabi."
Reidou prudko mávla krídlami a v okamihu sa vzniesla do vzduchu. Po pár sekundách bol počuť jej škrekot a desivý rev muža, ozývajúci sa lesom, ktorý veľmi rýchlo stíchol. Po pár sekundách sa ozval krik ženy a znel až do chvíle, kým s ňou Reidou nepriletela priamo k nim a celú zakrvavenú ju nezhodila pred Nozomu. Maeda sa otočil k Nozomu a uprel na ňu svoj flegmatický pohľad, ignorujúc stonanie doráňanej ženy.
"Od tejto chvíle, patríš ku mne. Či sa ti to páči, či nie, budeš rešpektovať moje rozkazy, budeš robiť, to čo ti poviem, oddáš sa mi telom aj dušou a spravím z teba kunoichi, pred ktorou Konoha padne na kolená. No priprav sa, že tréning, ktorý si podstúpila v Konohe, je len prechádzka ružovou záhradou oproti tomu, čo ťa čaká teraz. Beriem si tvoj život a spravím z teba niečo, o čom sa ti nikdy ani len nesnívalo. Tvojou prvou úlohou, je zbaviť sa tejto ženy. Ak sa jej nezbavíme, prídu ďalší, silnejší."
"...ne-neviem kto ste! ...mám rodinu! Prosím, majte zľutovanie! Nikomu...nikomu nič o vás neprezradím!" zvolala zúfalo žena a uprela prosebný pohľad na mladú kunoichi. Nič však nemenilo na veci, že Maeda si nemohol dovoliť zanechať svedkov, ktorý zbierali informácie. Bola to prieskumníčka, podľa znaku na jej ruke. To znamenalo jediné: niekto o nich už musel vedieť.
"Urob to." prikázal chladne.
O . o<-->o . O
Nozomu Hyuuga
Země Železa
Jakmile dopověděla co chtěla říct, v dálce zahřmělo. Potom začalo sněžit. Nozomu se podívala na oblohu z které se snášely vločky. Každá byla jiná a přesto byly všechny stejné. Podobné to bylo s lidmi. každý byl jiný a přesto měli všichni něco společného. Jakmile se jí zeptal na cíl, kterého chce dosáhnout, podívala se mu do očí. V jejím pohledu nebyly žádné pocity. "Cíl, kterého chci dosáhnout..." přemýšlela jestli nějaký takový je. Přešlápla z nohy na nohu. Po chvíli jemně zavrtěla hlavou. "Zatím žádný není. Hlavně, se nechci vrátit do konohy." zmohla se na odpověď, ikdyž nebyla úplně výstižná.
Yaoi rules the world!! =3
Yasushi Maeda
Zem Železa
Skôr než Maeda zareagoval, kdesi v diaľke zahrmelo. Pomaly zdvihol pohľad k nebu, kde sa zoskupovali tmavé mračná a zamračil sa. O pár sekúnd začalo snežiť.
"Pre slabých v tomto svete neexistuje miesto. Hľadám niekoho, niekoho ako si ty, kto by sa ku mne pridal." Maedov pohľad sa presunie na dievča a rukou vkĺzne pod svoj plášť. Dlaň položí na rukoväť svojej katany a zahľadí sa jej do očí.
"Prezraď mi čo hľadáš. Prečo blúdiš svetom, za akým cieľom sa ženieš a možno ti budem vedieť pomôcť. Na oplátku však budem vyžadovať úplnú oddanosť. Ak sa rozhodneš utiecť, alebo ma zradiť, čaká ťa smrť."
Neklame jej. Hľadá niekoho sebe podobného, niekoho úplne odlišného, ako bol Kintaro. Niekoho, kto by sa stal jeho pravou rukou. Možno to bude práve toto dievča, aj napriek tomu, že jej slová ho veľmi nenadchli. Ak by nebola z klanu Hyuuga, ukončil by jej život už pred pár minútami.
O . o<-->o . O
Haji
Hranice země Ohně a Vody
"Hele, zase si tak moc nefandi, sklípkane. Já si alespoň zadek hlídám, sice si nepletu sítě, ale stopy po sobě nenechávám."
Převalil se na záda a koukal na kousek oblohy, který šel přes koruny stromu vidět.
"A každý nemusí pořád něco chtít, celý svět není takový. Já sám třeba nevím co chci, ale ty jsi i přišel zajímavý. Tak se tě asi budu chvíli držet a uvidím, co z toho bude. Stejně jsem pro tebe podřadný druh sežrat mě nechceš... Takže mě můžeš brát jako příjemnou společnost."
Vytočil hlavu na pavoučáka a usmál se od ucha k uchu.
"No není to super? Už nebudeš muset být tak sám a dokonce si s někým i pokecáš. Třeba tě zachráním od toho tvého negativizmu. A nemusíš mi děkovat, dělám to taky pro sebe."
Podotkl jen tak mimochodem a přivřel oči.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Ten kluk začínal byl docela otravný a jeho hloupost a namyšlenost ho docela dopalovala, ale zatím si dával pozor aby to nedal nijak znát a zachovával stále chladnou tvář. "to, že jsi se zmohl na to někoho sledovat, není nic převratného, být na mém místě, taky o mě nevíš" řekl a pak si nabral vidličkou další kus z plechovky "a porcovat si tebe? jsi docela vychrtlý a nevím proč bych si tvorem jako ty měl kazit chuť" řekl a pak na něj upřel pohled "tak řekni co chceš, nebo se odtud kliď dokud máš šanci" řekl a vzal si další sousto.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji se zasmál a hodil si do pusy zelené lízátko.
"Já a lovec odměn? Kde bych k tomu přišel? A navíc, pořád někoho honit, připadám ti jako pes?"
Pobaveně se pousmál a teď si k ohni dokonce lehl. Lehl si na bok a podepřel si hlavu.
"Ale dík za kompliment, vypadám tak nebezpečně, že by si mě lidi mohli splést s lovcem odměn... To se mi líbí."
Zamyslel se nad tím, jaké by to bylo mít dost peněz a podobně a pak se zase vrátil zpět na zem.
"A blbý taky nejsem, kdybych byl, tak jsem zamotaný do těch tvých hnusů a ty už si mě krájíš nad ohněm. To já sledoval tebe a ty sis mě nevšiml."
Mrkl na něj a začal klacíkem vrtat do ohně.
"Říkáš bingo kniha jo? To je ta, co tam jsou zapsaní všichni hledaní a taky jejich ceny ne? A nebo myslíš bingo jako hru? Ve vesnici se to kdysi hrávalo, že bys dělal několik losů najednou s tolika rukama? Hahahaaa..."
Začal se smát, když si představil pavoučáka v čepičce a s rukama plných tužek, jak se snaží zavolat jako první BINGO!
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke si už konečně v klidu vychutnával konzervu, ale tohle se mělo brzy změnit. Nějakou chvíli se nic nedělo, ale pak uslyšel šum, pohledem uhodil na rolničku, ale ta byla v klidu a pak uslyšel kroky. Dotyčná osoba dobře zdolala jeho ochranný systém, ale nijak si nedávala práci s dalším utajením. Odokeho spodní část rukou začaly tvořit pečetě, když v tom se tam objevil zase ten kluk. Odoke na něj docela s údivem hleděl, ale pak svůj pohled změnil na obyčejný úšklebek "není moc lidí co mě sledovali a většina těch co se ke mě takhle přiblížili, byli už mrtví, když se mě pokoušeli chytit" řekl a pohled upíral na toho kluka, ale na jeho slova nedal znát. Sice to byl kluk, ale i tihle mohli být lovci odměn, nebo jen obyčejní vrazi. Odoke se na něj upřeně podíval "jsi tak hloupý lovec odměn, že se ke mě odvažuješ na takovou vzdálenost, nebo jen hlupák co neví s kým má tu čest, copak jsi neslyšel o takzvané knížce bingo? hodně lovců s ní hraje tuhle hru" řekl nestranně s upřeným pohledem na kluka, nijak nevyhrožoval, ale dal svému hlasu takový důraz aby nezněl ani na chvilku vtipně.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Odpolední střetnutí se nějak rozpadlo a Haji se rozhodl, že bude sledovat pavoučáka, protože mu nějakým podivným způsobem padl do oka. Ne že by se mu líbil nebo tak, ale něco mu na něm nehrálo a to ho strašně žralo, chtěl vědět, co to je. Proto se rozhodl, že ho bude sledovat, a když se poštěstí, tak mu něco zkazí či tak. Proto vyrazil za ním. Nevěděl, jestli je bude sledovat ten dospělý fouňa, ale nějak mu to bylo jedno, když tak se zase všichni setkají a dají si čajík. Pobaveně se zasmál a vystartoval za pavoučákem, který mířil pryč od vesnice po hlavní stezce. Ale poté zabočil do lesů a pokračoval dále, vypadalo to, že se chce utábořit nedaleko vesnice a byla to pravda. Když se zastavil a pravděpodobně našel správné místo na utáboření, tak zrušil proměnu a teprve nyní Haji začal kulit oči nad tím, jak ve skutečnosti vypadal. Začal pomalounku střádat sítě a zakládat tábor. Haji musel uznat, že měl styl a opravdu dobrý systém, ale tím, že ho pozoroval, věděl, kde co je a tudíž neměl problém se tomu vyhnout. Teprve až poté, co si pavoučák začal vychutnávat večeři, přeskočil Haji jeho sítě a v pohodičce došel k jeho táboráku a sedl si naproti jemu.
"Dobré sítě a jinak si nech čvachtat."
Mrkl na něj a začal se ohřívat o oheň. Natáhl k němu ruce a sledoval, jak se pavoučák zachová.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Nozomu hyuuga
Země železa
Nozomu se mu podívala do očí. "Jaké přátele? Jakou dědinu? Celý život jsem byla zavřená v klanu, nebo ve škole, do dědiny jsem se kromě cesty do a ze školy nedostala.
Rodina? Klan byl zklamaný že jsem se vůbec narodila a sourozence jsem nikdy neměla.
Doma jsem musela jenom trénovat a trénovat aby na mě prý mohli být pyšní, což ale nebyli." odpověděla mu klidným hlasem a sklonila zrak, když si vzpoměla na ty ne moc hezké vzpomínky.
Yaoi rules the world!! =3