Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yasushi Maeda
Zem Železa
Maeda sa zamračil. Čakal hlbší dôvod, možno vznešenejší, no to dievča vyzeralo, akoby ušlo len kvôli akémusi chvíkovému popudu. To však nemenilo nič na veci, že mu mohla byť veľmi nápomocná a to plánoval využiť.
"Čo hľadáš, čo ťa motivovalo k tomu zradiť svoju rodinu, priateľov, dedinu. Prezraď mi svoj skutočný dôvod a možno by som ti vedel pomôcť."
Možno je lepšie, ak je jej dôvod takto jednoduchý, no chce si byť ístý, kým si pripustí k telu niekoho, kto by mohol teoreticky ohroziť jeho plány.
O . o<-->o . O
Masamoto Tenno
To nebyla obyčejná cesta. To byl očistec. Senseie už dávno ztratil z dohledu a snažil se jenom odhadovat, kudy skákal. Dlaně měl rozedřené od toho, jak věčně padal na všechny čtyři. Pálily jako čert. To to vážně nešlo obejít někudy jinudy?
Chytnul druhý dech. A třetí, čtvrtý, pátý. Nakonec tam někde zahlédl svého mistra. Jak ho nenáviděl.
Plácl sebou na nejbližší kámen.
"Jo? To musí být skvělé" vyhekal ze sebe. Odpočinek zněl dobře. Během vydýchávání se rozhlížel po okolí. Vypadalo to hezky. Doufal, že se nad tím výhledem bude sensei rozplývat ještě nějakou dobu.
Saito Hashu
Země Železa
"Jo, nahoru. A svižně!" houkl Saito a značně zrychlil, už nešel, spíš jen obratně skákal z kamene na kámen. "Dávej pozor kam šlapeš a sleduj mě!" křikl za sebe zatímco závratným tempem stoupal směrem nahoru. "Když zvládneš tohle, dokážeš ignorovat povrch po kterém chodíš, což může být celkem zásadní moment, zvlášť pokud nepřítel používá techniky, které omezují pohyb!" Poté už mlčel a zbytek cesty až dorazil na vrchol, kde se zastavil a rukávem si otřel pot z čela, takovýhle sprint přímo do kopce byl namáhavý i pro něj, o důvod navíc, proč si chtěl najít soupeře, který by ho byl hoden a on měl opět důvod posunout své hranice.
Dlouze se rozhlédl po okolní krajně, která se před ním rozléhala jako na dlani. Saito si uvědomil najednou, jak dlouho nebyl ve své rodné krajně a že mu to vlastně chybí, sám byl silou té touhy, zůstat tam kde je a nikam neutíkat. Takhle tam počkal, až ho Tenno dohoní. "Tady si chvilku odpočineme než zase vyrazíme." řekl a posadil se na okraj skály, aby měl dobrý výhled na krajinu pod sebou, něco mu říkalo, že ji zase dlouho neuvidí....
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Nozomu Hyuuga
země železa
Když tomu muži Nozomu prozradila svoje jméno, na chvíli se jí podíval do očí, jakmile se trošku pousmál, hned jí došlo že jde po byakuganu. Následně se zvednul a ona se zase mohla hýbat. Pomalu se postavila a začala si oprašovat nějaký ten sníh z jejího oblečení. Samozřejmě že jí neřekl svoje jméno, to bylo docela jasné. Když už nebyla celá od sněhu, tak si ji prohlížel a nakonec si ji i obešel. Nozomu se ani nepohla, jen očima sledovala jeho pohyb. Došel zpět před ní a zadíval se jí do očí. Řekl jí že její jméno zná, jelikož moc nukeninů z Hyuuga klanu není. Jistěže ne, většina jsou totiž jen namyšlení ninjové, kteří se chvástají kvůli svému klanu. pomyslela si pro sebe. Ten velký orel přistál docela blízko jich a když se na něho Nozomu na pár vteřin podívala, opravila se, nejspíše to byla orlice. Ta nejspíš neměla moc zájem o jejich rozhovor a lovila si tak králíka. Muž se jí zeptal na její důvody proč se stala nukeninem. Měla mu říct pravdu, nebo si něco vymyslet? Chvíli nad tím přemýšlela. "Asi znechucení vlastním klanem?" řeknu a pokrčím rameny.
Yaoi rules the world!! =3
Yasushi Maeda
Zem Železa
Maeda sa naklonil k jej tvári a zahľadel sa jej do očí. Myklo mu kútikom úst a s o čosi mäkším pohľadom sa od nej zdvihol, uvoľniac ju tak zo zeme. Nespúšťal z nej pohľad a ak by sa o niečo pokúsila, bol pripravený ju na mieste spacifikovať. Dúfal však, že k tomu nedôjde.
"Moje meno zatiaľ nie je podstatné." odvetil potichu a zamračil sa. Naklonil hlavu do strany a skúmavo si ju premeral. Potom vykročil okolo nej, ako predátor okolo svojej koristi.
"Popravde, poznám tvoje meno, Nozomu Hyuuga."zastane pred ňou a uprie pohľad do jej zvláštnych očí,". Neexistuje veľa nukeninov z klanu Hyuuga, preto si pritiahla moju pozornosť. Chcem počuť tvoje dôvody, prv než ti prezradím, prečo som tu."
Orlica, na ktorej priletel, vrhne na nich tieň a vzápätí pristane desať metrov za Maedom. Nevyzerala, že by ju dievča veľmi zaujímalo. Ostrým zobákom z času na čas ďobla do snehu, chytiac splašeného králika a na jeden hlt zmizol v jej útrobách. Jedným okom však stále sledovala, čo sa deje.
O . o<-->o . O
Pokrevní mise
Kano sledoval jak se Jiro pokusil zatarasit cestu a jen se pousmál. Na jeho otázku nedokázal nijak reagovat, protože bylo i logické, že do té cely teď může vlézt, když na sebe Kano vzal veškerý ten elektrický proud, co probíhal v kusech železa, které rozbil. Mezitím všichni vězni skandovali, aby je také někdo pustil a mlátily do svých cel. Když v tom jim došlo, že do nich vlastně můžou mlátit, že zřejmě Kano vyřadil celé vězení z proudu a vězni teď můžou své cely rozbít. Bylo jich jen pár, kteří nebyli napojený na hadičky a to asi kvůli tomu, že zřejmě nebyli považováni za takové hrozby, jako byl třeba Ichiro. Po chvíli se však rozletěli nějaké mříže do prostoru a z cel začali vycházet vězni, kteří postupně otvírali i ostatní cely a začali hlasitě pokřikovat a do všeho mlátit. Pár jich přiběhlo i k Jirovi a chvíli na něj hleděli, vypadalo to, že ho chtěj skoro až zabít, když v tom se opřeli o mříže a všichni zabrali, při čemž utvořili mnohem větší dírou, kterou už byl schopný prolézt každý normální člověk. Vězni zřejmě nebyli klasičtí, kteří vraždí, ale spíše se jednalo o nějaké zajatce, jako je Jirův bratr. "Díky za záchranu." Řekl jeden, co pomohl s mřížemi a sáhl si do kapsy. Jak odbíhal, tak jsi uviděl, jak vytahuje z kapsy čelenku se znakem Takigakure. Ichiro se lehce pousmál, když viděl, že bude moct odejít jen, co mu bratr konečně vyndá hadičku z krku. Kano se pomalu začínal hýbat až se nakonec dokázal i postavit, ale raději se dál opíral o zeď. "Tak dělej mládě, nevím na co čekáš." Řekl a bylo docela znát, že je trochu naštvaný, že to tak trvá, protože mu není zrovna moc do zpěvu po elektrické ráně, kterou dostal a to, že Jiro ještě čekal nějakou dobu místo toho, aby prolezl malým otvorem, který Kano udělal a kvůli kterému byl zraněn - to jeho nadšení také zrovna moc nepřidalo.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Musel se pousmát nad nervozitou chlapce. "Neboj, půjdeme si jenom číst" odbyl mladého chlapce, aniž by se otočil, nebo zastavil.
Došel v klidu až k jezeru a rozbalil si svitek, který si odpoledne pročítal. "Hmm, Mizzu bushin...Dobrá volba, Naitaki." Musel uznat, že mu ten kluk byl vcelku užitečný, ale nyní se nehodlal rozptylovat ničím jiným než tréninkem.
Po chvíli pečlivého pročítání a dumání se Kenzo rozhodl, že to prostě zkusí. Postavil se na vodní plochu a nechal proudit chakru celým tělem. Složil pečetě hada, ptáka a tygra. Vodní plocha začala vřít a vytvořila malý sloupec o velikosti pár centimetrů. Po chvíli se však rozpadl a voda se opět uklidnila. "Hmm",zamračil se nad svým neúspěchem a přemýšlel, kde udělal chybu.
Hodiny ubývaly a s nimi i Kenzova síla. Během tmy se do něj pustila i zima od vody a najednou mu myšlenka na teplé ohniště a deky na spaní nepřišly zase tak marné. Sebral se a odešel.
Když přišel, ti dva vypadali, že už spí. Přihodil pár polen do ohně a lehl si.
Ráno vstal velmi brzy, ale protože věděl, že v knihovně za svítání určitě otevírat nebudou, rozhodl se jít opět zkusit tu novou techniku. Než se ti dva vzbudí a najedí, zabije aspoň trochu času.
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Pokrevní mise
Nestihl se podivit, jak bylo možné, že i když soupeř věděl, jakým způsobem Jiro útočí, jeho loutky skunka si nevšiml, což mu bylo osudným. Jira to však stálo dva výbuchy a ty určitě vzbudily hodně pozornosti. Jejich plán se začínal hroutit.
Kano naštěstí přiběhl takřka ve stejný okamžik, kdy byl Jiro hotový s tím ohnivým bláznem. Když se rozhlédl kolem sebe a po místnosti, zjistil, že nepřátel přibývá až příliš rychle. Kano si byl jistě vědom toho samého a ihned sestřelil nějaké týpky u dveří. Dveře vzal s sebou.
Za dveřmi se objevily cely, konečně. Ani jeden z nich na nic nečekal a běželi, co mohli. Jak procházeli kolem cel, nervózně těkal pohledem od jednoho vězně k druhému, dokud nenarazili na to, co hledali. "Ichiro!"
Jiro viděl, jak jeho bratr padá do mrákot a snažil se ihned probít celou. "Sakra, brzy tu budou hlídky. Nějak je zaneprázdním."
Odběhl kousek v protisměru, než doposud běželi a začal hromadit chakru. Sáhl do kapsy pro výbušné lístky a hodil jich celý balík na zemi. Poté složil pár pečetí a nechal před sebou vyrůst zeď, která pohltila ony lístky. Poté doběhl zpět ke Kanovi.
"Cestu mají zatarasenou zdí, která jim vybuchne pokud do ní budou útočit ohněm, snad jsem je správně odhadl." Podíval se od Kana zpět k bratrovi. "Jak to vypadá s tou celou, dostaneme se dovnitř?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
země Železa
To byla novinka. Ale stejně se tu techniku chtěl naučit přesně na tohle.
"Ten klon jde dobře. Jenom vůbec nevypadá jako já. Dělá mi problém mu dát mojí podobu. Jinak jako postava je obstojná. A pohyby s ním ještě dotrénuju" popsal stručně vývoj. Nebyl moc daleko, jen co je pravda.
No ale co, nedá se postupovat takhle rychle. Nebo možná dá, ale ne v Tennově případě.
Bylo by fajn, kdyby to byl ten typ člověka, co zvládne jednu techniku za den a ještě mu zbude čas na její vylepšování. Ale to by se musel rozkouskovat.
"Nahoru. Výborně" protočil oči v sloup a začal s výstupem.
saito Hashu
Země Železa
"Tenno, zvládáš už Mizubunshin no jutsu?" zeptal se Saito po chvilce ticha. "Je důležité, abys pochopil význam té techniky. Vodní klon není příliš praktický při boji zblízka, je totiž 10x slabší než tvůj originál, tedy ty. Ovšem jeho techniky neztrácejí na účinnosti, takže pokud chceš někoho zasypat vlnou ničivých jutsu, je to správná volba. Mimochodem, lezeme nahoru." oznámil nakonec Saito a ukázal při tom prstem na plochou horu.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
„Vou vou voooou, chlapče! Už zase moc jedeš!“ zamával Goku dlaněmi, aby přibrzdil nával otázek, kterými ho Genesis zasypal. „Takže, co ses to teď všechno ptal...“ začal si Goku počítat chlapcovi otázky na prstech, „já sem z Vesnice Umělců, ale tam sem už dobrejch pár let nebyl. Jak sem se sem dostal? No, prostě sem jim sem tak nějak nechtěně vlezl, když sem zdrhal před několika naštvanejma banditama, co sem jim nechtěl dát svoje finance, hehe, a dostat se odtud... Pfff! To se vám jen tak nepovede i bez pečetě, chlapče, páč vás hlídaj na každym kroku! Jestli si myslíte, že způsob jakým dostali vás je jedinej jejich způsob jak získávat vojenskou sílu, tak se pletete. Maj tu dost vlastních lidí. Jen my čtyři jsme náplava,“ dořekl Goku a s povzdechnutím si prohrábl vlasy. „Jestli se chystaj válčit nevim, ale vzhledem k tomu co se děje ve světě se jejich opatrnosti ani nedivim...“ dodal ještě, „máte ještě nějaký další dotazy nebo-?“ zakřenil se Goku na oba mladíky, ale do řeči mu skočil známý hlas. „Goku! Vem ty dva pojďte! Máte práci!“ zazněl z chodby vedoucí do doja ve kterém se nacházeli hlas Shira, stejně nepříjemně jako vždy.
Nozomu Hyuuga
Země železa
Nozomu sledovala obřího orla, který nebyl moc daleko. Zdá se že si jí všimli, jelikož se orel i s majitelem summona dali do střemhlavého letu přímo k ní. Než ale stihla Nozomu pořádně zareagovat, orel dolétl k ní a jakmile zabrzdil pomocí křídel, náhlý poryv silného větru zvedl všechen okolní prašný sníh a tak Nozomu na pár sekund oslepil. Sekundy ale nebyli třeba, jelikož se někdo jen o okamžit později objevil za ní a podkopl jí nohy. Navíc jí ten někdo chytil rukou na temenu hlavy, takže spadla přímo hlavou do sněhu. Nemohla se sice pohnout, ale přemýšlet mohla. Mohl to být někdo kdo loví nukeniny, což by teď pro ní nebylo nejlepší. Nebo to mohl být taky nukenin. Kdyby to byl nukenin, tak by o ní něco musel vědět, protože by jen tak nenapadal ostatní bez rozmyslu. Což vedlo k otázce. Jde po Byakuganu? Než to ale stačila zvážit, muž se jí zeptal na jméno a upozornil ji ať se o nic nepokouší. Proč by měla? V téhle situaci by jí to jen uškodila. Vyplivla trochu sněhu a podívala se na něj. "Nozomu Hyuuga. Kdo se ptá?" odpověděla projistotu neutrálním hlasem a po očku si ho prohlédla. Nevypadal na špeha nebo něco takového. Prozatím se rozhodla že ho nebude nikam zařazovat.
Yaoi rules the world!! =3
Yasushi Maeda
Zem Železa
Shiroi Reidou, obrovská biela orlica bola Maedovým dlhoročným spoločníkom. Ak niekoho potreboval nájsť, bola to práve ona, koho povolal a napriek jej mohutnému telu, ktorým pôsobila ako päsť na oko, jej schopnosti boli nedoceniteľné. Stačilo jej ukázať fotku osoby, ktorú hľadal a pokiaľ ju svojím zrakom zahliadla, existovala len malá šanca, že im dotyčný ujde z dohľadu. Inak tomu nebolo ani v prípade mladého dievčaťa, ktoré ušlo z Konohy. List, ktorý dostal, ju popisoval ako kunoichi s veľkým potenciálom, no jej najväčšou prednosťou, ktorou Maedu zaujala bol Byakugan. Už dlhé roky sa snažil túto očnú techniku získať, no zbehlíkov z Hyuuga klanu nebolo veľa, preto sa rozhodol chopiť šance, keď sa naskytla. Maeda sedel na jej chrbte a sledoval krajinu pod sebou. Prešlo niekoľko hodín, odkedy sa rozišiel so Saitom, no ani nedúfal v to, že by ju dokázali nájsť tak rýchlo. Kintaro ho zdržal viac, než predpokladal, preto by sa nečudoval, ak by už bola dávno preč. No na jeho prekvapenie orlica zaškriekala a vrhla sa strmhlavo k zemi. To bolo jasné znamenie. Maeda sa pri tomto manévri pevnejšie pridržal a keď v diaľke zahliadol dievča, usmial sa. Bola to ona. Bezpochybne. Konečne sa naňho usmialo šťastie a čím boli bližšie, tým bol nedočkavejší. Dievča si ich všimlo, čo nebolo nezvyčajné - Shiroi Reidou bola skutočne jeden z veľkých summonov, preto väčšinov lietali vo veľkých výškach, no tentokrát mu to bolo jedno. Spolu s orlicou priletel aj prudký poryv vetru, ktorý zdvihol do vzduchu prašný sneh a v tom okamihu zoskočil dole, priamo za dievča. Bol to len zlomok sekundy, nedal jej čas sa ani otočiť, podkopol jej nohy a rukou na jej temene ju zrazil tvárou do snehu skôr, než stihla vytiahnuť svoju katanu. Aj napriek tomu, že bol Maeda ľahký, jeho váha stačila na to, aby jej znemožnil pohyb a nepotreboval využiť ani väčšiu silu. Opierajúc sa o jej telo sa sklonil k jej uchu:
"Povedz mi svoje meno a o nič sa nepokúšaj. V tvojom vlastnom záujme."
O . o<-->o . O
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Ledva trening dokoncili, Daisuke uz mal otazku. Genesis sa tvaril, ze ho to nezaujima, ale pritom pozorne pocuval. ked sa dockal senseiovej odpovede, hlbko to rozanalyzoval. Tak preto sa o nich tak zaujimal a nedovolil tomu idi*tovi aby im cokolvek spravil. Bol rovnaky ako oni. Tiez tu bol dost nedobrovolne.
Jeho pritomnost vsak dokazovala dve veci-jednak ze sa odtialto fakt neda dostat a jednak to, ze aj nech su z inej dediny, tak sa maju sancu prepracovat. Nahlas vsak nezaujatym hlasom povedal: ,,Z ktorej dediny ste? Ako ste sa tu dostali? Tak ako my? Takze bud ste sa nechceli alebo nemohli vratit?´´ potom ho cosi napadlo. Ako si mozu byt ludia vo vedeni isty, ze ti, ktori odidu na misiu sa spet vratia? ,,Este cosi-tato dedina ma nejaku pecat alebo nieco? Popripade nejaky stopovaciu jednotku taku ako ste vy? Sefovia si musia byt vedomi rizika, ked niekoho vyslu na misiu. Tu je tolko utajovania, ze som prekvapeny, ze nam doteraz nikto neimplementoval dajaku pecat alebo cosi. Ludia su tu az moc paranoidny a fakt neviem coho presne sa boja. Dedina nevyzera, akoby bola vo vojnovom stave..´´
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Učení technik těm dvěma sice netrvalo tak dlouho jak se zdálo, ale i to stačilo na to aby se začal Goku nudit. Jeho nudění mělo obvykle několik fází. Od vrtění se na místě, po ještě vehementnější změny poloh a převracení se, až po civění do blba doprovázené někdy i dloubáním se v různých tělesných otvorech jako jsou nos nebo uši.
A Daisuke zastihl Gokua akorát v té poslední fázy, s malíčkem v uchu.
„... He?“ vypadlo z Gokua přirozeně, když přestal točit prstem a zadíval se na Daisukeho, „... Už to máte? Paráda! Takže to už umíte? Fájn, fajn!“ vyskočil muž na nohy a zakřenil se, načež se trochu zarazil a rozvzpomněl se, že se ho mladík vlastně na něco ptal.
„Hehe, to ti nepovim chlapče,“ poškrábal se ve vlasech a přitrouble se ušklíbl, „ne že bych nechtěl, jen to prostě nevim,“ dodal a svěsil ruku znovu podél těla.
„Do týhle situace v jaký sem sem se dostal stejně jako vy... nebo alespoň dost podobně,“ pousmál se Goku roztržitě na oba chlapce.
Masamoto Tenno
Země Železa
Následoval Saitoua. Jako obvykle. Jeho neohroženost mu dávala pocit bezpečí a ten se zkrátka nedá odmítnout. Ne tady a ne teď. Dál už se nevyptával.
"Pokusím se" kývl hlavou a dál bylo ticho. Těšil se, až zkusí také něco jiného, než věčné křupání sněhu pod nohama.
Jak je to asi v pouštích? Teplo, sucho.
Proud myšlenek přeskočil jinam. Kdo je pronásleduje?
Jsou to jen samurajové? Nebo se poučili a najali někoho trénovanějšího? Pokud ano, zřejmě opravdu hrozilo nebezpečí.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo řekl ,že toho o genjutsu moc neví.Naitaki se podivil nad myšlenkou že i tenhle sensei nepoužívá genjutsu. Co s tím všichni měli ? Naitaki nakonec dospěl k názoru ,že asi nemají moc rozumu na jeho užití. Už odmalička věděl ,že pomůcka k usnadnění cesty která vede na genjutsu
a bez které by to ani nešlo je mozek. Očividně jim mozek chybí. Ušklebil se Naitaki když se při těch myšlenkách podíval na Kenza. Ten asi vycítil Naitakiho zachvění ,protože řekl ,že to bude jiná vesnice. Když si Naitaki vzpomenul jak dal sbohem té knihovně tak měl chuť dodat ,že už tam žádná asi nebude.Ale udržel se. Naitaki se musel zakousnout do masa ,aby se vyhnal dalšímu ušklebku když uviděl jak Kenzo se tlemí s plnou hubou. Taky se divil proč Yakumo to bere až tak vážně. Asi myslí ,že tenhle tým bude navždy. Vždyť až se rozpadne tak půjde každej po svým a Yakumo samostatně nic nezvládne. Proto Naitaki se rači staral o sebe.Neřekl na to nic jen hladově se zakousával a sledoval ty dva. Když se Kenzo zvednul s tím ,že jde trénovat tak se Naitaki zarazil.
A co plán? To tam jako vlítneme a zahrajeme si na řezníky nebo to uděláme tiše ? Každopádně tak či tak moc času na výběr svitků nebude.
Pokrevní mise
Muž neuspěl a naopak se ocitl opět ve výbuchu a velkém dýmu a zvednutém prachu. Viděl jsi přes dým, jak na něm světélkuje oheň a čím dál tím víc se zvětšuje. Jakmile dým zmizel a vyvolal jsi svoji loutku, tak už tam muž stál celý v plamenech, že před ním černala zem. Natáhl směrem k tobě ruku a před ní se začala formovat ohnivá koule. "Zde končíš ty chcípáku!" Zařval naštvaně a bylo vidět, že ta koule by mohla být něco smrtelného, když cholerický muž svým proslovem dal jasně najevo, že si je jistý jeho vítězstvím. Jenže to už se mu pod nohy dostal tvůj skunk a on se na něj jen podíval divným pohledem, jakože nechápal, kde se tu vzal nějaký skunk a v tu chvíli skunk vybuchl a naporcoval ohnivého muže, při čemž ohnivá koule vystřelila směrem ke stropu, kde udělala obří díru, po které nezůstal ani malý kamínek. Bylo jasné, že skunk dorazil v pravou chvíli, jinak mohlo být opravdu rychle po všem. Kano se svým mohutným soupeřem bojoval déle než ty a vypadalo to na vyrovnaný souboj, jenže poté Kano nabral protivníka v boku a prudce se zapřel nohama o zem a vymrštil ho nahoru nad sebe, když v tom jsi uviděl, jak prolétl nad Kanem šíp, který trefil muže přímo do čela a Kano ho pak jen hodil k zemi. Divil ses, že mu nevytrhl stoličku z pusy, jako to dělá, když někoho zabije, ale asi to bylo podmíněno tím, že mu s ním pomohl jeho bratr. Kano se otočil hned k věznici a viděl jsi v jeho tváři úlevu, když tě uviděl živého a bez zranění. Na nic nečekal a doběhl k tobě, při čemž se rozhlédl do dálky a uviděl, jak se v dálce shromažďuje skupinka lidí. "Musíme rychle, mládě!" Zvolal a rozeběhl se do dveří, ze kterých předtím vyběhli ti tři, při čemž je ramenem vyrazil a před nimi se již objevila obří hala, která měla uprostřed chodbu a na obou stranách byly cely, kde seděli vězni napojený na jakési hadičky, které vedle k zemi. Kano i Jiro procházeli chodbou a hledali jednoho určitého vězně. Bylo divné, že vězni byli úplně v klidu a jen seděli se svojí hadičkou a sledovali mříže své cely. Prošli kolem jedné cely, když v tom v Jirovi hrklo a došlo mu, že našli, co hledali. V tu chvíli Kano pochopil, že Jiro našel bratra a na nic nečekal. Pěstí praštil do mříže, která se rozletěla v místě rány na kusy, ale Kana to odrazilo od cely na protější, kde si dal pořádnou ránu do zad. V cele zřejmě byl nějaký elektrický proud, který Kano narušil. Jenže v tu chvíli se Jirův bratr probral z jakési hypnózy. Díra v cele byla tak akorát na to, aby jí prolezl Jiro nebo jeho bratr, protože oba byli dost hubení. "J-Jiro?" Zakoktal a bylo jasné, že hadička mu zřejmě nějak bere sílu, protože na nic víc se nezmohl. Kano jen seděl opřený o celu a snažil se rozkoukat z té pecky, kterou dostal.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Saito Hashu
Země Železa
"Prozatím se oba uklidíme někam z dohledu. Pro jednou jsme ztropili víc než dost rozruchu a určitě jsme přilákali nejeden nechtěný pohled, takže vyklízíme scénu jasné? Náš cíl bude místo zvané Meiya, je to v Zemi Země a není to zrovna veselé místo, tak si obrň nervy!" Aniž se ohlédl, kráčel stále směrem dál jedním směrem, jako kdyby měl v hlavě kompas, podle kterého se řídil. Před ním se rozkládala hora, jejíž vrchol se nejspíš rozhodl odkráčet jinam a tak asi po dvanáct stech metrech najednou končila, téměř dokonale rovná. A tam, na okraji té hory seděla postava a sledovala údolí pod sebou ostřížím zrakem, katanu položenou přes kolena a i přes mráz nahý od pasu směrem vzhůru.
"Mladičký hlupák..." pronesla a dál pozorovala dvě tečky na bílé plání hluboko pod sebou.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Nozomu Hyuuga
Země železa
Nozomu nebyla na cestě moc dlouho. Pár dní, možná týden. Když opustila Konohu, jako první si dala za cíl Zemi železa. Hlavně kvůli sněhové pokrývce, která přikrývala celou zemi. Přes hlavu měla šedý plášť, který byl zevnitř podšitý, takže v něm bylo pěkně teplo. Šla po cestě, zpola zasněžené a dívala se po krajině. Dýchala klidně a kdykoliv, kdy vydechla se jí u úst objevila pára. Vypadalo to, že tu je až na pár králíků sama. Pozorovala je jak se snažili pod sněhem něco najít. Po chvíli ale zvedly hlavy a potom se rozutekly. Nozomu spozornila. Pomalu pravou ruku přesunula ke kataně, kterou měla na zádech a stikla ji. Potom se podívala nahoru. Všimla si nějakého ptáka. Nejspíše orel. čím víc se přibližoval, tím víc Nozomu začalo docházet že to není obyčejný orel. Nejspíše to byl Summon. Takže tu musí být i ten kdo ho přivolal. Nozomu si všimla muže sedícím na orlovi. Nozomu pevněji stiskla katanu a připravila se na možný útok.
Yaoi rules the world!! =3
Masamoto Tenno
Vlastně už skoro usínal. Nudou. Cvičení ho přestalo bavit už dávno. Takže jen tak lelkoval a sekal do stromů kolem. Neměl ponětí, o čem se ti dva baví a nijak ho to nezajímalo. Pak si ho konečně Saitou zavolal a vyrazil pryč. V mžiku byl u něj.
"Takže tentokrát vyrážíme kam?" začal rozhovor a tím se pokusil svést pozornost od toho, že v jejich skupině chybí Miko.
Pokud na něj zapomenou a on je nenajde, mohl by být už konečně klid. Kdyby to byl kdokoliv jiný s trochu jinou povahou, možná by ho vedle sebe trpěl. Ale Miko byl někdo, koho Tenno nemohl vystát.
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Konečně se mu to podařilo, vyklouzl branou pryč z vesnice a už si to mířil dál svým směrem. Jako první šel v klidu, aby nevzbuzoval podezření, ale pak uhnul z hlavní cesty a tak se rozběhl po lesní cestě pryč od města. Takhle běžel asi hodinu a usoudil, že tady přenocuje, sice to bylo jen hodinu od vesnice, ale i to bylo tak trochu záměrně, kdyby náhodou ten chlapík projevil zájem o jeho služby, ale také mu bylo jasné, že by mohl přijít i někdo nezvaný, takže si sundal věci, zrušil henge a začal se zajišťováním okolí. Jemu stačilo, že kolem tábora v šestiúhelníku rozmístil pavoučí vlákna, která byla na pohled skoro neviditelná, ale dost pevná na to, aby zachytily nějaký pohyb. Od každého vlákna si natáhl vlákno až do tábora a tím vytvořil techniku Kumo Sōkei, ale konce vláken přivázal na větev a na tu pověsil jednu rolničku, takže pokud cokoliv zavadí o vlákno, tak mu to rolnička řekne. Nyní rozdělal táborák, stan a vychutnával si vepřovou konzervu, která byla docela dobrá.
Ami Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Tak co teď, pomyslel si Ami, jakmile zasedl zpět do svého koutku v hospodě a dal do sebe první rundu sake. Prozradil se, sám ani moc nevěděl proč, ale byl si skoro jistý, že až toho kluka chytí nějaký onin nebo ANBU a Ami si byl jistý, že ho dřív nebo později chytí, mohl by ten kluk žvanit a... Ami nechtěl problémy. Zrovna do sebe nalil další rundu a hlasitě praštil keramickým hrnkem o stůl. To mělo dva významy, první byl, že chce další rundu, druhý.... že našel řešení problému se šesti rukama. Vlastně našel dokonce geniální řešení!
Svět byl plný šílených doktorů, co si rádi prostudují šestirukého kluka, co umí dělat pavučiny. A každý z nich byl ochoten za informaci o takovém klukovi bohatě zaplatit. A tak Ami požádal nejen o další rundu, ale i o papír, inkoust a štětec. Než dopil další falšku, z hostince rychle vyběhlo asi pět malých zelených věcí, každá s jedním vzkazem.
Hon na mutanta a každého v jeho blízkosti právě začal!
Saito Hashu
Země Železa
"Budu očekávat tvoji zprávu v několika příštích dnech!" zavolal zpět Saito a doufal, že ho Yasushi slyšel přes ten poryv větru. O záchranu toho kluka se ani nesnažil, tu ránu zasadil Yasushi Maeda a jestli říkal, že nemůže mluvit a brzo zemře, měl pravdu. Saito zvedl ruku na rozloučenou, vrátil ostrý pohled zpět orlici aniž by mrknul či uhnul okem jen o milimetr a pak se otočil a vyrazil za svými žáky. Chtěl být pryč co nejrychleji z téhle země, rozhodně dřív, než bude mít kohokoliv v patách. "Tenno, odcházíme!" zakřičel a vyrazil stálým krokem pryč.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
"O genjutsu toho moc nevím, Naitaki. Až si v knihovně vybereš, budeš se muset naučit vše sám. A nemusíš se bát, půjdeme o jiného města, než kam jsem tě poslal pro svitky předtím."
Netrvalo moc dlouho a Yakumo se do debaty přidala. Během toho, co mluvila, Kenzo dojídal zbytek pečínky, ale i tak mohli oba vidět náznak úsměvu, když domluvila.
"Vidím, že sis vzala má slova k srdci. Jsem rád, že začínáš myslet týmově." Odpověděl na její slova. "Zítra brzy ráno vyrazíme, ať dorazíme co nejdříve. V knihovně budete mít spoustu času najít si přesně to, co potřebujete. Bude ale lepší, když s technik vyberete víc a potom je spolu roztřídíme. Souhlas?"
Kenzo ani moc nečekal na jejich reakci a zvedl se na nohy. Došel si k batohu a během štrachání v něm pokračoval k dvojici u ohně. "Protože jsem na vás celý den musel dávat pozor, neměl jsem čas na seberealizaci. Proto si teď vy můžete odpočinout a já můžu jít aspoň na chvíli trénovat k jezeru." Vytáhl svitek získaný od Naitakiho a odkráčel k vodní ploše s rukou zvednutou na znamení loučení.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yakumo Hizashi
Země ohně
Když byli všichni u ohně, Kenzo začal proslovem. Spolupráce jim prý šla dobře. Další den půjdou do knihovny pro svitky a potom začnou trénovat techniky. Yakumo si vzala kus masa a potom se zakousla. Kenzo se jich zeptal, jaké techniky by se chtěli naučit. Než stihla Yakumo něco říct, Naitaki spustil něco o Genjutsu. Potom si všiml jejího pohledu a zmlkl. Yakumo se trochu pousmála. Potom se zamyslela, jaké techniky by se chtěla naučit. Kenzo mluvil o tom, že medici by měli být vzadu, zatím co ona má techniky pro krátkou vzdálenost. "Asi nějakou bleskovou techniku na dlouhou vzdálenost?" odpověděla otázkou. Nevěděla přesně, jaké techniky na větší vzdálenost jsou.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Když se všichni posadily tak Kenzo začal jako obvykle proslovem.
Naitaki byl rád když se dozvěděl o tom ,že příště budou trénovat techniky.
Myslel si že to bude hned zítra ,ale Kenzo byl umíněn jít do knihovny pro svitky.
Svitky měli nám pomoct pro nové techniky ,ale Naitakimu se tam už moc nechtělo.
Už jednou byl v knihovně a už jednou málem zemřel na následky. Uspokojovalo ho to že tam jdou jako tým.
Když se Kenzo zeptal jaké by chtěli techniky tak Naitaki nad možnosti výběru ztratil hlavu.
Nóó určitě nějaké Genjutsu. V knížkách jsem se dočetl o spousty super Genjutsu. Tak třeba Genjutsu prstem ..nebo..nebo Genjutsu Shibari.. nebo...
Naitaki přestal když si všiml jak na něho nechápavě hledí dva páry očí a sledovaly jak se Naitaki nechal unést výběru.
Zakoukal se do plamenu. Pak si vzal kus masa a zakousl se.
Yasushi Maeda
Zem Železa
Maeda stratil trpezlivosť. Ignoroval fakt, že sa Saito Kintara niečo pýtal. Jednoducho nedokázal viac zniesť jeho hlas. Počúval ho celú cestu a práve pretiekol jeho pohár trpezlivosti. Skôr, než Kintaro stihol vydať z úst iný zvuk, než bol kašeľ, pristál mu od Maedy tvrdý kop priamo na ústa až ho nadvihlo do vzduchu a a mierne sa preletel, dopadnúc tvárou do snehu.
"Nevšímaj si ho. Nie je mŕtvy, no jeho hlas, už nedokážem viac počúvať. Zistím, čo budem môcť o Ai z Kirigakure a pošlem ti správu."odvetil Maeda namiesto Kintara a vykročil preč, ignorujúc Saitovu reakciu."Zbav sa ich tiež. Ver mi. V konečnom dôsledku budú len na obtiaž." Hoc to Maeda nemal v pláne, nebol človekom, ktorý by dokázal takúto drzosť znášať dlho, i napriek jeho chladnej hlave. Zastal pár metrov od Saita, otočil sa k nemu a pozrel mu do tváre.
"Ak chceš, zachráň ho a spýtaj sa ho to ešte raz, no nerob si veľkú nádej. Je zázrak, že ten idiot dokáže vôbec dýchať." dodal Maeda znechutene, uhryzol sa do palca a zložil pečaťe.
"Kuchiyose no Jutsu!" akonáhle sa dotkol zeme, objavila sa pečať a privolal orlicu, s ktorou prišiel aj poryv vetru. Orlica najprv zazrela na Saita, potom ostatných a pomaly sa sklonila k zemi, aby Maeda mohol na ňu vysadnúť. Nerád míňal takto chakru, no Zem Železa nebolo miesto, kde sa plánoval zdržiavať. Mal iné povinnosti a táto zástavka sa vďaka tomu babrákovi pretiahla oveľa viac, než plánoval.
O . o<-->o . O
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Pokrevní mise
Jiro očekával hladký a hlavně rychlý proces. Nemohl si dovolit ztrácet čas v souboji, který navíc vzbudí pozornost a tím větší potíže. Jeho soupeř však vypadal, že se nehodlá nechat zabít tak snadno.
Poté, co mu ten muž předvedl, přejel Jirovi o zádech mráz. Ten mráz však rychle ustal, když zaslechl, jak se jeho soupeř vychloubá zničením Takigakure. Než stačil cokoli udělat, nebo jakkoli zareagovat, jeho soupeř se do něj pustil. Snažil se zasáhnout jej do obličeje a tak se Jiro snížil a když kolem něj prolétla pěst, odskočil o kus dál. Rychle sáhl do boční kapsy a vytáhl kunaie omotané výbušnými lístky. Ty hodil mezi něj a útočníka a zvětšil tak vzdálenost. Aspoň se o to snažil. Musel rychle vymyslet, jak se nepřítele co nejrychleji zbavit. Napadlo jej jediné řešení.
Vytáhl svitek z vesty a udělal svolávací techniku. Ze svitku tak vyšel dým a na místě se objevil malý skunk. Byl sice tvořený z hlíny, na srsti si však dal Jiro záležet. Vytvořil jí z pravé srsti skunka. Tento hliněný skunk proto vypadal jako živý.
Ihned na něj upnul svá vlákna a nechal jej rozeběhnout k nepříteli.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Počkal, až se oba posadí a budou připraveni naslouchat. Po chvilce se k nim obrátil a spustil proslov. "Vypadá to, že spolupráce vám celkem jde. To je dobré. I přes to jste však oba dva bojovali na blízko a nijak extra jste se nepodporovali v útocích."
Zvedl se, aby si došel pro vodu a napil se. "Na druhou stranu spolupracujete spolu jediný den. Už teď jste celkem šikovní. Proto se už nebudeme zaobírat součinností a začneme konečně trénovat. Zítra se budeme specializovat na nějaké ty techniky. Vyrazíme spolu do města, o kterém mluvila Yakumo. Má tam být knihovna. Tam vám vybereme techniky, které se naučíte. Souhlas?"
Přemýšlel, že jestli bude někde knihovna se svitky, bude téměř nemožné dostat svitky ven. Budou je možná muset ukrást. To se ale uvidí až zítra. Znovu se podíval na děcka. "Zatím mi můžete říct, jaké techniky byste si rádi osvojili a dáme nějak dohromady, které techniky budou nejlepší pro tým."
Podíval se na maso, které už nějakou dobu opékal a uznal, že už je hotové. Zakousl se do něj a s plnou pusou prohodil k děckám:"A jestli chcete, klidně se můžete na cokoli zeptat. Nemusíte jenom sedět a mlčet. Jsme přece tým."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Dnešek byl opravdu velmi zvláštní den, nejen že se Haji musel vrátit do vesnice kterou už opustil, ale navíc se setkal s pavoučím mužem a pak další rádoby inteligentní chlapík, který by snad nejradši někoho zabil. No co, každý den nebyl dokonalý. Každopádně se ten chlapík rozhodl odejít do hospody a Haji se tak rozhodl, že bude sledovat onoho pavoučího kluka, neměl co na práci a nevěděl proč, ale věděl, že jednou se s tím chlapíkem utká, ať už to bude v dobrém nebo ve zlém. Někdy to tak bývá, že se osudy dvou lidí střetnou a nějak se do sebe zamotají, ne tohle nebyla lovestory!
"No co, tak alespoň budu sledovat toho pavoučáka a třeba mu budu moct nějak zavařit."
Protřel si ruce Haji a hodil do pusy další lízátko, tentokrát hnědé. Poté skočil na pár střech a tak nějak se ochomýtal poblíž pavoučáka, který mířil kdo ví kam.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Pokrevní mise
Jiro se perfektně vyhl ohnivé kouli, což bylo podmíněné tím, že už de facto přesně věděl, co tomuto jutsu předchází, jelikož se s ním několikrát kdysi setkal. S tím muž nepočítal, jelikož ho podle fyzické stavby pokládal jen za nějakou Kanovu brzdu, ale když viděl mrštnost chlapce, tak se konečně postavil do bojové pozice a začal to brát vážně. Jenže to už se k němu rozlétly vlašťovky. Podle jeho posledního výrazu, který Jiro viděl, bylo poznat, že nemá tušení, co je to za jutsu a tak stihl před výbuchem plácnout dlaněmi o sebe, ale to už se tam objevil prach a dým, přes který nic nešlo vidět. Jakmile prach usedl, tak tam stál muž, který byl celý od krve, ale jeho tělo pokrývaly jakési tlusté červené žíly, které lehce oranžově světélkovali a sem tam praskly a na místě prasknutí problafnul malý plamínek. Muž se zhluboka nadechoval, jelikož přežít ten výbuch mu dalo dost zabrat. "Ty vůbec nevíš, kde jsi že?" Řekl muž a sledoval Jira. Nečekal na jeho odpověď a ukázal mu své dlaně. Na obou byla jakási jizva ve tvaru japonského znaku pro oheň a lehce oranžově světélkovala. "My jsme ti, kteří zničili Takigakure! My jsme ti, kteří ovládají své elementy na mistrovské úrovni! My jsme ti, kteří ovládnout celý svět!" Zařval naštvaně a čím víc byl naštvaný, tím víc mu praskaly jeho tlusté žíly a šlehal z nich plamen. Ve chvíli kdy naštvaně domluvil, tak se na tebe rozeběhl a kolem rukou se mu objevily plameny. Jakmile byl kousek od sebe, tak se odrazil od země a byl odhodlaný tě udeřit pravou pěstí do obličeje.
Mezitím venku Kano rozdával pěsti stejně velkému muži. Bylo to jakoby se navzájem mlátili dvě velké opice a ani jedna neřešila to, že jí to možná bolí. V tu chvíli se však zvedl ten malý, který byl dosud v bezvědomí, jak ho Kano zahodil a zpoza zad vytáhl katanu, se kterou se v ruce rozeběhl zezadu na Kana a hodlal mu propíchnout hrdlo. Jenže v tu chvíli se zastavil a podíval se na své břicho, ze kterého mu vykukoval šíp. Pomalu se otočil, aby viděl, kdo ho zabil a uviděl na strážné věži, jak Damon zrovna pokládá luk a jen mrkl na svoji oběť. "Ty zrádce." řekl tiše muž se šípem v břiše a padl k zemi.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Genesisův trénink byl delší než Daiův, takže to zabilo trochu času. Celý trénink proběhlo mnoho nepovedených Genesisových pokusů, ale nakonec se mu to povedlo a Daiovi přišlo, že tenhle trénink je možná trochu sblížil. Přeci jen oba se náhodně před pár dny potkali a teď byli ochotni na sobě zkoušet techniky. Bylo jasné, že to neznamená, že jsou bůh ví jací kámoši, ale Daisuke pevně věřil v tom, že během nějakého souboje by si mohli už konečně trochu vypomoct. Na Genesise se usmál, jakmile dokončil techniku a také se podíval na senseie. "Sensei, co kdyby jste nám řekl něco o téhle vesnici. Už od prvního pohledu je jasné, že nejde o klasickou vesnici, když je zde tolik podzemních chodeb a tak dále. Proč byla vytvořena?" Zeptal se Daisuke přímo, protože nechtěl chodit kolem horké kaše.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Kenzo se postaral o bushina od Naitakiho a namířil si to k ní. Yakumo pevněji sevřela kunai. Potom se ale Kenzo zastavil. řekl něco o tom, že to zvládli a že docela spolupracují. Potom odešel ze skály dolů pro věci. Yakumo si oddychla a schovala kunai. Vytáhla jehlu, kterou měli hlídat a potom sebrala ještě několik kunaiů. Potom se pomalu vydala dolů ze skály. Seskočila na zme a vzala si svůj batoh. Napila se vody v láhvi a namířila si to ke Kenzovi, který se už posadil a rozdělal oheň. Yakumo se posadila i s batohem k ohni a počkala na Naitakiho. Když byli u ohně všichni, podívala se směrem ke Kenzovi.