Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yakumo Hizashi
Země ohně, trénink
Yakumo čekala jak si s jejími rozkazy Naitaki poradí. Mezitím, co Naitaki splňoval její rozkazy vymýšlela další možné kroky. Kenzo si dal docela dost práce, aby takhle rozmístil ty díry. Někde se v okolí děr drolila skála. Potřeboval najít co nejbezpečnější cestu. Moc možností ale na výběr nebylo. Když Naitaki došel na místo určení, nadechla se a vydechla. V tom Kenzo vstal a řekl že přišel čas trestu. Ve skále udělal nové díry. Potom Pod skálu naházel shurikeny. Ještě k tomu přidal přivolaného tvora, připomínajícího slona. řekl mu že má útočit pomocí shurikenů na Naitakiho. Kenzo se potom otočil k ní. Vytáhl katanu. "Naitaki podle sluchu dokážeš uslyšet shurikeny už za letu a vyhnout se jim. V okruhu 1 a půl metru okolo tebe nejsou žádné díry. Až budeš mít chvilku volný čas tak udělej krok dopředu, následně krok doleva." řekne spěšně, jelikož už Kenzo zaútočil přímým útokem na hlavou. Rychle vytáhla kunai a dala si ho nad hlavu, takže čepel katany sjela po kunai. Následně okamžitě zaútočila kunaiem na Kenzův krk. Celou dobu měla klidný výraz, jakoby to nebylo nic co neočekávala. Jen doufala ať to Naitaki přežije, když už jsou v jednom týmu.
Daisuke Yuurinshi
Údolí
Daisuke sledoval, jak si ti před nimi něco šeptají a podezřívavě je oba sledují. Nevšiml si, že by ho nějak podezřívali, jelikož ty lidi viděl poprvé v životě a tak nepoznal jejich chování. Avšak Genesis z ničeho nic začal mluvit o něm a dalo by se říct, že se ho zastává. Co to sakra dělá? Přemýšlel při pohledu na svého parťáka. Poté se však beze slov podíval na porotu a chvíli je pozoroval. Opravdu si trochu všiml, že na něj koukají lehce podezřívavě. Poté však položili novou otázku, která byla pro Daisukeho opravdu složitá. Nechápal proč se ho ptají na takovou otázku, když jim právě řekl, že ztratil paměť a je celkem hloupé čekat od někoho, kdo si pamatuje pár dní, že bude vědět jaký je jeho cíl nebo sen. Počkal až domluví Genesis a pak se dal do řeči i on sám. "Nedokáži na vaší otázku odpovědět. Před chvílí jsem řekl, že jsem ztratil paměť a najednou přijde otázka, která není nijak jednoduchá. To aby měl někdo cíl nebo sen, tak musí něco zažít, musí něco vidět, aby si udělal obrázek toho, co by jednou chtěl." Řekl a lehce zakroutil hlavou. Začalo mu tohle připadat dost divné. Porozhlédl se po celé místnosti a všiml si té ženy, co furt nějakým způsobem sledovala Gokua. Začalo mu v hlavě létat mnoho podivných myšlenek. Přišlo mu, že tohle je úplná pitomost a těm lidem, co je soudí jde jen o to, aby je nějak nachytali a mohli je odsoudit. "Nic si nepamatuji, takže se mě na nic ani ptát nemusíte. Zároveň se omlouvám za svoji drzost. Moc často drzý nejsem, ale chci se zeptat, co si tímhle vším sledujete? Přijde mi jakoby jste nás sem zavolali s tím, že chcete jen vědět koho vlastně nějak odsoudíte. Ty vaše přísné pohledy a to jak odsekáváte lidem z vaší vesnice." Řekl a pohledem skončil na ženě, co předtím odsekla Gokua. "Stojí před vámi dva mladí ninjové a vy si myslíte, že jsme nějací špióni nebo nájemní vrazi. To myslíte vážně?" Řekl s úmyslem vidět jejich reakce. Chtěl vědět zda se toho chytnou a hned ho budou soudit a nebo budou loajální a budou se snažit nějak mluvit a ne hned negativně reagovat.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
dedina skryta v udoli
Keby nevedel dokonale ovladat svoje emocie, videli by ulavu na jeho tvari. Jeho pribehu uverili. Nech sa snazili akokolvek, vacsinu ich emocii rozpoznal a videl vysledok. Musel, praca s emociami mu zbarala strasne vela casu, dokial ich dostal pod kontrolu. Sice sa niekedy pomylil, ale teraz urcite nie. Nemali vsak dovod neverit, kedze bol absolutne uprimny. S Daisukem to bolo ovela horsie, prislo mu, ze maju pochybnosti. Necudo, spojenie zajatec a amnezia malokedy vzbudi doveru. ale ved aj on im hovoril pravdu. Aspon to si myslel genesis. Rozmyslal, ci ma cosi povedat: ,,Ked mozem..nepoznam Daisukeho dlho, ale si myslim, ze hovori pravdu. Ked sme sa stretli, mohol ma v pokoji napadnut zo zalohy, namiesto toho ma kontaktoval. Hladal pomoc, lebo si nic nepamatal´´ Dnes bol prilis ukecany, sameho´ho to sokovalo. Dokonca sa zastal cudzieho...asi mu preplo, nikdy to nerobil.
Potom vsak prisla na rad dalsie otazka. ICh zivotny ciel? Genesis vedel, ze tu nemoze byt prilis uprimny. Neverili by mu, nepochopili by, ako to mysli, na tolko ho nepoznali. Rozhodool sa vsak neklamat, iba povedat pravdu inymi slovami: ,,Chcete pravdu? Hladam silu. Niekoho, kto mi pomoze stat sa silnejsim aby som svoje pripadne ciele dokazal splnit. A dokazal sa pomstit tym, ktori pobili moj kmen. Staci to ako odpoved?´´ vedel ze riskuje, ale nic ine mu nezostavalo, nehodlal tu hrat maskaradu ako chce chranit tuto dedinu. Bola mu ukradnuta, chcel len schopneho majstra, nic viac, nic menej.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Pětice, která tvořila onu komisi Skryté v Údolí naslouchala jak projevu Genesise, tak Daisukeho.
Když se Daisuke ohlédl po Gokuovi, mrk na něho muž po chvilce, ale hned na to nasadil znovu ten upnutý výraz jako předtím, když se na něho zamračila jedna ze starších z komise.
„Ten Genesis se mi nezdá jako podvodník...takhle dlouhý příběh se buď musel naučit předem, pro případ že bysme je chytili, nebo to byla prostě pravda. Mluvil naprosto plynule, netřásl se mu hlas nic...,“ pronesl jeden muž, se stejným účesem jako měl ten s jizvou na tváři. Jen byl hladce oholen a jeho vlasy byly hnědé, takže byl evidentně mladší.
„Ten mladík, Daisuke, se mi zase zdá takový divný...jakoby něco skrýval... Rána do hlavy a amnézie? Prosím Vás...,“ pronesla zase zamyšleně a pochybovačně ta žena, co se předtím zamračila na Gokuho, když ho načapala projevovat byť nepatrné známky sympatií vůči těm dvěma.
Starší muž, sedící uprostřed pětice, si vyslechl názory svých dvou kolegů, a chvíli nic neříkal. Celou dobu se bavili tak, aby se slyšeli jen mezi sebou. Ke čtveřící před nimi mohl doléhat leda tak šum.
„Máte nějaký životní cíl? Nějaký sen?“ zeptal se jich po chvilce ticha znovu ten muž s jizvou na tváři a zamyšleně si opřel bradu o ruce proletené prsty.
Daisuke Yuurinshi
Údolí
Probudil se už kvůli špatnému snu a to, že slyšel klíče, které odemykaly dveře ho už jen utvrdilo v tom, že přichází ta chvíle, kdy se rozhodne o jejich budoucnosti. Přišel ten, který již od pohledu Genesise vytáčel a oba si vůbec nepadli do oka. Proto Dai čekal nějakou hlášku od svého kolegy, která pokud nepřišla, tak to bylo jedině dobře, jelikož Daisuke doufal, že ho Genesis nechá mluvit, jelikož na rozdíl od něj, Daisuke ví jak jednat s lidmi a nejedná nijak agresivně a bezmyšlenkovitě. Pomalu beze slov vyšel ze své cely a nechal si v klidu spoutat ruce, přeci jen by byla sebevražda se o něco pokoušet. Provedli je přes jakousi část jejich malé vesničky. Daisuke se pořádně rozhlížel, aby si zapamatoval co nejvíce z vesnice, kdyby se něco stalo, tak aby věděl, co kam vede. Neviděl toho mnoho, ale rozhodně věděl, že kdyby se něco mělo stát, tak uteče do jednoho z domů, kde se na chvíli schová. Jenže tenhle plán mu narušilo to, že je zavedli do jakéhosi výtahu, který s nimi jel pěkně dlouho do podzemí a tak myšlenka na útěk úplně zmizela. Na to, že je to dost neznámá vesnice, to tu mají dost dobře promyšlené. Pomyslel si a poté se výtah zastavil a oni vešli do jakési místnosti, kde se před nimi objevilo 5 lidí. Takže si nedělal srandu, tady opravdu půjde o jakýsi výslech. Pomyslel si, když v tom promluvil zjizvený muž a pokynul jim, aby začali mluvit. Daisuke nečekal a hned se dal do řeči, při čemž přejížděl pohledem všech pět přítomných. "Náš příběh není nijak převratný a podle mě vás bude asi i nudit, jelikož zřejmě fakta znáte. Každopádně mé jméno je Daisuke Yuurinshi." Řekl a lehce tím chtěl poukázat na to, jak dopadla Takigakure. "Nicméně oba jsme z Takigakure, která byla zničená a já nemám tušení, co se stalo, jelikož jsem byl zavalen kameny a zřejmě jsem byl poraněn na hlavě, protože si nepamatuji nic z předchozí doby, jen že mě někdo z kamenů zachránil a pak už jsem byl na cestách." Řekl pravdu a podíval se na Gokua, protože v něm viděl jakousi jistotu a věřil tomu, že právě on chce, aby oba žili. "Poté jsem jen cestoval a po pár dnech jsem potkal tady svého parťáka Genesise a ještě ten samý den, co jsme se potkali, nás chytli vaši lidé." Přestal mluvit a dál mlčel, jelikož prostě nemohl říct více, jelikož si z dřívější doby nic nepamatoval.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
dedina skryta v udoli
Z pokojneho spanku,prilis pokojneho a lahostajneho na to co ich cakala, ho prebudil ramus. o prichadzajucich vedel uz skor, zivot v divocine ho naucil ostrazitosti. Preto len co zarachotili kluce uz potajomkysledoval kto to je. Na jeho zlost to nebol nikto iny, ako ten tupec Shiro, ktory ich furt otravoval. Ked im zacal rozkazovat, Genesis provokativne vsetko konal velmi pomaly a zdrzoval, aby ho vyprovokoval. Shiro bol labilnejsi ako on sam a to sa tak casto nevidi.
Ked ich vsak vyviedli z vazenia, Genesis si pvykrat mohol pozriet cele udolie a musel dost zmurit, aby nieco rozoznal. otocil sa na Gokua: ,,Len mi to tak pride, alebo sa fakt zufalo bojite nejakeho cudzieho utoku? mate nejakych nepriatelov?´´ spytal sa, ale vedel, ze odpoved asi nezostane. ved bol predsa narusitel.
Dalej dedinu nesledoval a obratil zrak na nebo, kde hladal bieleho orla. Avsak nikde ho nevidel, takze lietal asi dost vysoko.
Nakoneic dorazili ku inej vezi a mierili do podzemia, kde uz na nich cakal sud. Ako inak by to mohli nazvat? Porota, sudcovia a podobne? Obratil sa najskor na Daisukeho: ,,Zacnem...´´ Nasledne sa znova otocil ku porote, spravil krok dopredu a ladovym pohladom ich vsetkych prebehol aby sa snazil zistit, ci maju vobec nejaku sancu sa zachranit. Vsimol si zachmurenie v tvari zeny a aj dalsie prejavy zvysku. Mal vsak pocit, ze by vedeli rozhodnut spravodlivo. Preto spustil: ,,Neviem ako vas oslovavat, tak vas bduem volat porota....Moje meno je Genesis Sabure. Povodne som bol clenom jedneho z nomadskych klanov pri Sune. Obyvatelom Suny som vsak nikdy nebol. Po tom, co bol nas kmen rozpraseny, som sa vidal na putovanie. Skoncil som v Takigakure no Sato, kde som sa zacal cvicit na shinobiho. Netrvalo to dlho a par dni potom, co som bol priradeny do timu, Takigakure bola napadnuta. Kto to bol, neviem. Ked bolo jasne, ze porazka je neodvratna, a vacsina obyvatelov a shinobi bola pobita, prebojoval som si cestu von z dediny. Nevedel som kam ist a tak som znova putoval divocinou. Nemal som ani potuchy kam idem. Zhodou nahod som zbadal prechod v skalach. Vybudoval som si utocisko aby som mohol sledovat situaciu, kedze to miesto malo dobru strategicku polohu. PO putovani som bol vsak unaveny a tak som zadriemal. prebudilo ma suchotanie a tak som sa prirpavil na boj. Nakoniec sa ukazalo, ze to bol tuna kolega. Predtym som ho nevidel, ale rozhodli sme sa putovat spolu. preco, to pochopite z jeho rozpravania. Zhodli sme sa, ze to miesto nie je bezpecne a tak sme sa opatrne sli schovat do lesa v udoli. Z nicoho nic sme vsak boli zajati a premiestneni do cely. To, ze sa tu nachadza nejaka dedina sme absolutne netusili, nehladali sme ju ani nic podobne. Pravdu povediac, pocul som o nej raz a aj tak som netusil, kde sa nachadza. Preto by som chcel dementovat vas pocit, ktory mozno mate, ze sme spioni alebo utocnici. To je z mojej strany asi vsetko´´ a spravil krok dozadu. Hrdlo ho stipalo od tolkeho rozpravania, ktore navyse hovoril stale rovnakym hlasom bez najmensej stopy strachu alebo emocii vobec.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Oba kluci spolu ještě chvilku mluvili o zítřku, než se dali na kutě a oba je pohltila prázdnota spánku, kterou mohl zpestřit leda tak sen nebo noční můra.
Druhý den je mohlo probudit rachocení klíče v zámku. Nejspíše se mu šlo vyvarovat stejně jako se to povedlo včera Gokuovi, ale když dveřmi prošel těm dvěma dobře známý muž jménem Shiro, bylo jasné proč se to tentokrát neobešlo bez rámusu.
„Vstávat!“ křikl po těch dvou, ať už byli vzhůru nebo ne, a dodatečně praštil kunaiem co držel v levačce do mříže jejich cely, při čemž po nich vrhl dalším z jeho „příjemných“ pohledů, kterými ty dva už od první chvíle tak rád a často obdarovával.
„Komise vás chce vidět, tak hněte kostrou! A žádný levárny, nebo je po vás, jasný!?“ odemkl jim a otevřel, při čemž oba preventivně propálil pohledem, jako by jim tím chtěl říct že je toho schopný i doopravdy.
Spolu s ním tam opět přišel i Goku, který se tvářil stejně otráveně a smířlivě jako vždy.
Celou dobu postával jen opodál a vypadal, jakoby tam byl spíš navíc, dokud k oběma geninům nepřistoupil a nevytáhl pouta.
„Sorry kluci,“ pokrčil rameny, skřížila oběma ruce za zády a zacvakl jim kolem zápěstí pouta.
Poté se čtveřice vydala vězeňskou chodbou vstříc dveřím vedoucím ven.
Jakmile se tyto otevřely, mohli Genesis s Daisukem konečně spatřit, kde se to vlastně nacházejí. Vězění byla nízká, kulatá, kamenná věž porostlá z velké většiny trávou, takže nebyla tolik na očích, a zároveň byla, jak se zdálo, nejvýše položeným bodem ve Vesnici Skryté v Údolí. Ta se, jak již název napovídal, nacházela v údolí. Na první pohled by ji člověk asi nepoznal, ale nakonec bylo znát několik cestiček v údolí, vedoucích do stran údolí, ve kterých byly vchody do domů zdejších obyvatel. Kromě věže zde nebylo moc budov, které by nebyly skryté v kopcích co ono údolí tvořily.
Dnes bylo oproti dnu, kdy Daisukeho s Genesisem chytili, slunečno bez jediného mráčku na nebi. Údolím kmitalo mezi budovami a skrytými domy v kopcích několik lidí, jak civilistů, tak ninjů, a zdálo se, že má každý stále napilno.
„Pohyb!“ strčil do chlapců najednou Shiro, čímž je nasměroval ze schodů vedoucích z věže na cestičku, kterou si to poté čtveřice zamířila k další z venkovních budov. Tahle byla výrazně menší než vězeňská věž, a mnohem lépe maskovaná. Vesnice tak působila skoro jakoby zdejší žili den co den ve strachu před útokem nepřátelské armády.
A kdo ví, možná tomu tak vážně bylo.
„Co sem řekl furt platí, jasný!? Něco si zkuste a ste mrtvý!“ pohrozil jim ještě jednou Shiro, když se zastavili před vchodem do té budovy, načež vstoupili. Zevnitř bylo vidět, že drtivá většina této budovy zasahuje do podzemí, jelikož si to ihned namířili k něčemu, co se ukázalo být dřevěným klatkovým výtahem. Cesta dolů mohla trvat tak 5 minut, a pomalu také zrovna nejeli, takže je nejspíše vezli někam docela hluboko.
Když se zastavili, odvedli chlapce Goku s Shirem k dalším dveřím. Konečně posledním.
Když jimi prošli, octli se v sále kde to vypadalo skoro jako u soudu. A tomuto vzezření místnosti dodávala i ona „porota“, složená z pětice starších lidí usazených za jakýmsi dřevěným vyvýšeným pultem, pohlížející na nově příchozí přísným, avšak zdánlivě moudrým pohledem.
„Povězte nám váš příběh,“ vyzval je muž s krátkými stříbrnými vlasy, hranatými brýlemi s černými obroučky na nose, knírem pod nosem, a jizvou ve tvaru X na levé tváři, při čemž jim pokynul dlaní, která hned na to opět zmizela za okrajem pultu.
Goku se po obou mladících naposledy a trochu ustaraně podíval, ale když se na něho jedna z žena, členka komise o něco mladší než onen muž s vlasy upravenými do elegentního účesu který držel tvar díky dvojici dřevěných jehel, lehce zamračila, trochu provinile se pousmál a dál se raději tvářil, jakoby nic.
Cara Amnell
Zem Ohňa
Bola tak neuveriteľne blízko, vedela, že stačí jeden jediný pokus a dokáže to. Potrebovala len pár minút, pár drahocenných minút, ktoré jej neboli dopriate a namiesto toho si ju Hajin zrejme pomýlil s vrecom zemiakov, lebo si ju prehodil cez plece a dlaňou jej prekryl ústa. Takže jej prekvapený výkrik jednoducho umlčal. Keď sa opäť ocitla nohami na zemi, prekvapene na Hajina pozrela a našťastie sa nemusela dožadovať vysvetlenia, lebo to prišlo hneď.
Na jeho príkaz zareagovala rýchlym prikývnutím a bez slova sledovala dianie pred nimi. Mierne sa zamračila a pozorným pohľadom si takto z diaľky premerala Jira od hlavy po päty. Nepozdával sa jej, ale nemala v pláne zasahovať, keďže o to nebola požiadaná a zdalo sa, že v tom Hajin plne dôveroval Doujimu.
Bokom sa oprela o kmeň stromu, ruky si prekrížila na hrudi a pohľadom blúdila medzi neznámym a Doujim. Na ďalší Hajinov príkaz takmer nezareagovala, venovala mu len nič nehovoriaci pohľad a tým istým pohľadom ho odprevadila až k dvojici pred nimi.
Nezaujato sledovala rozhovor medzi nimi, keď zrazu si jedno meno získalo jej pozornosť. Kouhei. Kouhei... Kouhei! Ten muž vie, kde je Kouhei. Kde je vrah jej tímu. Ruky zaťala v päsť tak silno až si nechtami zaryla do dlane a v mysli sa jej rozblikala červená kontrolka. Kouhei je v Konohe. Konečne vie, kde je.
Mala chuť vybehnúť zo skrýše a zistiť viac, chcela vedieť všetko o tom sviniarovi, čo bez mihnutia oka zavraždil jej priateľov. Ale namiesto toho len pevnejšie zovrela ruky v päsť.
Douji Hachirou-tim Hajin
zem ohna
Po cely cas nechapavo sledoval rozhovor a prisiel si mimo. Po cely cas vsak zostaval v strehu aby mohol pomoct. Videl, ze aj ked je sensei velmi silny, aj on ma respekt pred neznamym. Alebo ho minimalne zaskocili informacie od neznameho. Pomaly ale isto zacinal neznamy nahanat strach aj Doujimu. Kouhei? Kaitou? O co tu docerta slo? Douji absolutne nicomu nerozumel a prisiel si ako idiot.
Ked Jiro odisiel, pristupil ku senseiovi: ,,Hm, asi sa nemam pytat ze? Gomen, ze som nezistil meno´´ ospravedlnil sa. ,,Predpokladm, ze uz tu viac nezostavame ze? Z prejavu toho chlapika odhadujem...ze ti co usli..do Konohy nedosli. Tu uz nikto nepride nic preskumat ze?´´ nahlas uvazoval. Predpokladal, ze mu zas Hajin vynada za ukecanost. Ale bolo mu to jedno: ,,Sensei, nemozme pokracovat v treningu?´´ spytal sa a popritom sa nsazil pohladom vypatrat Caru
Yasushi Maeda
Zem Železa
"Qasek. Zvláštne meno. No ak bude použiteľný, pomohol si mi viac, než tušíš. Bude ťažké, vrátiť sa tam..." Nechcel sa vrátiť kvôli pomste. V skutočnosti sa tam nechcel vrátiť nikdy. No Godai ho donútil zmeniť názor. Svet shinobi mu predsalen zobral to najcennejšie, čo mal. A čoskoro mal nadísť čas, splácania účtov, počínajúc Konohou. Po Saitovej otázke Yasushi zastal a zvedavo sa k nemu otočil.
"Kirigakure? To záleží od toho, čo by si chcel vedieť."
O . o<-->o . O
Masamoto Tenno
země Železa
Měl čím dál tím větší pocit, že nějak nezapadá. Prostě na to asi neměl povahu nebo co. Jestli byl Miko příklad pravého ninji, tak sem Tenno prostě nezapadal.
"Žádný strach" odpověděl na Saitoův příkaz aby se nenechal vyprovokovat. Dál přemýšlel o svých věcech, protože se přestával orientovat v tom, o čem si povídají.
Odstoupil radši kousek dál a začal znovu procvičovat klona. Normálně by už toho dávno nechal, ale deptalo ho, že by nezvládl ani tohle základní jutsu perfektně.
Kano Daikoru
Kaeshovo doupě
Všechno mu to začínalo být více jasné. Kdykoliv ten chlapec promluvil, tak Kano díky tomu zjišťoval hromadu informací o něm a začal chápat, proč o něj Jiro jeví takový zájem. Když však v dálce uviděl, jak k nim něco běží, tak se pousmál. "Už ti ani nemusím na nic odpovídat, za chvíli se budeš moct zeptat toho, kdo tě sem vlastně zavolal." Řekl tiše. V tu chvíli k nim přiběhl jakýsi tygr, který měl na zádech přidělané dvě brašny. Přiběhl hned ke Kanovi, kterému začal oblizovat ruce. "Kde máš paničku, Togi?" Zeptal se Kano, ale v tom se tygr podíval na tebe a chvíli si tě prohlížel. Když sem běžel, tak vypadal dost agresivně, spíše jakoby je chtěl napadnout, ale jakmile přiběhl ke Kanovi, tak vypadal naprosto neškodně. Netrvalo dlouho a z dálky přišly další dvě osoby. Prvně přišla mladá dívka, které mohlo být tak 20 let.
Měla u pasu dvě bílé brašny, ze kterých vykukovalo několik černých jehel. Její jasně modré oči ihned spočinuli na mladém Jirovi, který zřejmě neměl tušení, co se to tady děje. Jakmile si ho dostatečně prohlédla, tak přešla pohledem ke Kanovi a Togimu. "Ahoj Kano." Řekla tiše a s úsměvem, při čemž hned pokračovala "Ku doru, Togi." Dořekla a v tu chvíli se Togi zvedl a přiběhl poslušně k ní, při čemž si sedl u ní. Vypadalo to, že Shiori bude chtít promluvit, aby se mládenci představila, ale přerušil jí nově příchozí. Ten již od pohledu vypadal dost přísně a jakmile přišel, tak jakoby s ním přišel i samotný strach. Jeho jméno je: Na zádech měl přichycenou klasickou katanu a u pasu mu vysela černá brašna, která vypadala dost napěchovaně. Rukávy své bílé košile měl povytažené nahoru, takže bylo vidět, že má mnoho jizev na svých rukou, které vypadaly jako řezné rány a zároveň i nějaká bodnutí, zřejmě jehlou. Jakmile přišel, tak se Kano postavil, pokynul hlavou na pozdrav a pustil ho sednout na židli, při čemž Sakon hlasitě vydechl. Všichni hleděli před sebe, jelikož čekali ještě jednoho, toho nejdůležitějšího, na kterého vlastně nejvíc čeká Jiro - jenže se nikdo neblížil. Když se Kano začal rozhlížet a hledal Jira, tak se jen pousmál, jelikož Jiro zrovna prošel kolem židle mladého Jira a beze slov se před všechny postavil. Měl na sobě klasický černý kabát s několika rudými linkami, které vedly kolem zipu a pak kolem švů kabátu. Jeho bílé vlasy perfektně ladily k jeho modrým až lehce stříbrným očím. Prohlédl si všechny před sebou, ale pohled zastavil až na mladém Jirovi. "Takže nakonec tě sem Kano dostal jo?" Řekl, ale pak jen zakroutil hlavou. "Ale co je to za mé chování. Jmenuji se Jiro Kaesho." Jakmile se představil, tak přejel pohledem na Shiori "Tohle je Shiori a její tygr Togi z klanu Monorů, ale to ti asi nic neříká." Následně přejel pohledem na staršího muže, který seděl na židli, kde byl předtím Kano. "Tohle je Sakon Poruu. Je zde nejstarší a jeho služby se ti budou později líbit, jelikož zde zastává funkci různých výzkumů a operací." Pousmál se a znovu přejel pohledem na mladého Jira. "Tohle je Jiro Suzume, je z Takigakure a má neskutečné nadání v ovládání jakýchsi loutek a jedů. Zatím však není jistý, zda s námi bude chtít zůstat." Řekl s klidem Jiro a prohlédl si tě očima. "Pojď se mnou Jiro." Znovu kolem něj prošel a lehce se ho dotkl rukou na rameni, aby mu dal najevo, aby za ním šel. Ve chvíli kdy prošel, tak se zvedli i ostatní a rozešli se různými směry. Oba Jirové došli k jednomu domu, který podle všeho patřil samotnému Jirovi Kaeshovi, jelikož klíči otevřel dveře. Mohlo být trochu zvláštní, že v takové podzemní skrýši někdo používá klíče od domu. Prošli úzkou chodbou a došli ke dveřím na konci chodby, které Jiro otevřel a ty jsi uviděl něco jako kancelář, která měla zdi zmalované do jakési obří mapy země. Na každé straně zdi byla jedna mapa. Na každé té zdi bylo několik jakýchsi bavlněných vláken přichycených špendlíky. Jiro se posadil za stůl a tobě pokynul rukou ať si sedneš před něj.Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Saito Hasku
Země Železa
"Konoha? Kdysi jsem tam chtěl pár věcí a tak jsem tak taky sháněl kontakt. Dopátral jsem se jednoho gennina, Qasek nebo tak nějak se jmenoval, dost divný jméno... Takovej malej skrček, řekl bych, že za správnou cenu by prodal si svoje mužství. Líp ti neporadím Yasushi, lituju..."
Saito si Yasusiho prohlédl. Vážně ten chlap se tam chtěl vrátit, potom co slyšel že se tam stalo by to místo mělo být pro něj plné nepříjemných vzpomínek, ale co, byl to jeho život a jeho hlava, ať si dělá co chce, pomyslel si, zatímco kráčeli vedle sebe.
"Ehm, když už jsme u té výměny informací... Jak moc dobrý přehled máš o Kirigakure?"
Ami Kanura
Hranice země Ohně
Ami začínal být překvapen. Další vesnice, ptal se sám sebe, když seděl v hospodě nějaké zapadlé a neznámé vesničky a opět slyšel tu samou story dokola a dokola. Nějakej kluk se objeví, pokrade a zmizí. Všechny pronásledovatele setřese a zanechává minimum stop. Co ovšem překvapovalo Amiho nejvíce bylo to, že zatím nikdo nevydal požadavek do Konohy aby si ho ulovili, protože to podle popisu byl shinobi a už si toho celkem nakradl, ale to nebyla Amiho věc a tak si jen objednal další sake a přemýšlel kam půjde dál a co bude dělat, poté co zakopal svého posledního studenta. Rozhodně to byl výkon, za který by ho jeho bývalý sensei nepochválil.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Bylo to těsně po poledni a ve větvích stromů se sem tam něco šustlo, ale po pár vteřinách byl tase klid. Jako by se listí stromů najednou naštvalo a zašustilo samo od sebe. Po pár vteřinách se ale uklidnilo a vše bylo tak, jak mělo být. Jen Haji věděl, že to způsobil on, jelikož zdrhat se naučil opravdu pěkně. Ale po pár minutách se zastavil, rozhlédl se, jestli je vzduch čistý a s úšklebkem se uvelebil na širší větvi, kde si lehl na záda, hodil nohu přes nohu, podložil si hlavu a sáhl do kapsy, která byla jako bezedná, pokaždé z ní vytáhl lízátko s nějakou příchutí. A přesně podle příchutí měla každá barva lízátka daný smysl. Tentokrát si vytáhl sladké třešňové a šup s ním do pusy.
"Žabaři... Jako byste mě měli šanci dohonit, když uvěříte první falešné stopě, kterou vám předhodím... Chjo..."
Pobaveně se zasmál a zakoukal se skrz větve na nebesa. Měl rád, když nemusel nic dělat, ale taky věděl, že jídlo ani peníze se samy nenakradou, takže jednou za pár dní musel vždy zaskočit do nějaké vesničky něco si sehnat, ne že by to nějak měl rád, ale bohužel vesničani byli tak podezřívaví. Tam kde ho dobře uvítali, se choval slušně, někdy i pomohl s prací, za které dostal jídlo. Ale to už teď moc nebylo, proto musel krást. Nebo používat různé finty. No co, život se s nikým nemazlí a jaké si to Haji udělá, takové to bude mít. Mu to zatím vyhovovalo.
"By mě zajímalo, co budu celý rok dělat... Měl bych se k někomu přidat, sám dřív nebo později stejně natáhnu brka, nebo si mě někdo podá... Chjoo.."
Povzdechl si Haji a na pár chvil zavřel oči. Slunce příjemně svítilo a těch pár paprsků, které se k němu prodraly skrze větve příjemně hřály
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Jiro Suzume
Sídlo pod zemí
Jiro dál doprovázel Kana v cestě pod zemí. Jak se blížili ke svému cíli, Jiro sledoval, že ačkoli jsou pod zemí, světla neustále nabývalo. Kano sám Jirovi vysvětlil, jak je tento jev možný.
Netrvalo dlouho a dostali se do obrovské síně. Velikost podzemí Jirovi vyrazila dech. Mohly se sem schovat desítky, možná stovky lidí a přesto by nikdo na zemi nevzal jediné podezření, že s něco děje.
S díkem si vzal nabízenou židli od svého hostitele a posadil se. Netrvalo dlouho a dokonce jej i pohostil vodou a jablkem. Jiro byl nejdříve trochu opatrný, jestli nejsou voda, nebo jablko otrávené, ale tu myšlenku ihned zavrhl. Proč by vynaložil tolik úsilí, kdyby ho chtěl zabít, že? S radostí se do jablka zakousl a po chvíli po něm nezbylo ani památky. S vodou provedl to samé. "Díky."
Poté, co mu Kano řekl, že budou chvíli čekat, a ať se klidně ptá, Zeptal se Jiro první věci, která jej fascinovala. "Když jsme sem šli a vlastně tady všude jsou vidět krystaly, o kterých jsi mluvil. Mohl bych si někde nějaký uloupnout? Čistě z vědeckých důvodů." Jiro se snažil působit klidně, jako kdyby se nic nedělo. Ve skutečnosti byl však velmi rozrušený. Pochopit funkci takového krystalu by mohlo mít neuvěřitelný potenciál. Už jen představa, že kdyby byl na hranici vědomí a užil by místo chakra pilulek ty krystaly, ho lákala. "Žádné vedlejší účinky, žádná inkubační doba. Čistý zdroj chakry. To by byl úžasný objev!" Všechny ty myšlenky mu šrotovaly hlavou. Doufal, že nějaký dostane, nebo by jej mohl někde nenápadně odloupnout ze zdi, když bude odcházet.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Daisuke Yuurinshi
Cela
Dobře, Genesisovi se rozhodně nelíbí, že chci, abych mluvil jen já. Trochu to chápu u jeho povahy, ale zároveň on není schopný dělat, že má k někomu respekt. Ještě stále je těch myšlenek, že je správný, když člověk hned říká, co si myslí a nepřemýšlí o tom trochu víc. To je prostě úplně jiný člověk než jsem já, ale možná bude mít takhle výhodu v bojích, ale rozhodně ne v intrikách a domluvách s jinými lidmi. Přemýšlel Daisuke při čemž si šel sednou ke zdi, o kterou se opřel a sledoval, jak Genesisi běží ke svému orlovi, pokud to tedy orel byl, jelikož Daisuke se v opeřencích nevyzná a jen si myslel, že jde o orla. Ten jejich vztah, jeden by pro druhého jistě zemřel. Popřemýšlel a lehce se usmál, jelikož je potřeba někoho takového mít. Když mu došlo, že se Genesisovi stejně nebude chtít nijak do řeči, tak lehce zavřel oči a na to hned usnul.
Daisuke seděl na obrovském kamenném trámu uprostřed jakési vesnice. Sledoval veškeré dění a usmíval se na lidi pod ním. Vypadalo to, že je všechno v pořádku. Když v tom uviděl, jak jeden dům za druhým vybuchují a celá vesnice se pomalu mění v prach a všichni lidi se snaží vyšplhat na obří trám, protože doufají, že by je to mohlo zachránit, jenže zde je Daisuke a oni se kvůli němu nemohou zachránit. Daisuke je jen vidí pod sebou pomalu umírat. Najednou se probudil s velkým nádechem a rychle se podíval směrem k oknu, kde už svítalo.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
cela
Takze ty budes hovorit? Doteraz si bol vacsinou ticho a nechal si hovorit mna..ale odrazu si aktivny...myslel si v hlave, ale nahlas povedal: ,,Rob si co chces..ale dobre, budem ticho..´´ a viac nic nepovedal,, iba cakal.
Den plynul neskutocne pomaly. Keby tu aspon boli ti dvaja, nech sa dotahuju, alebo nech si on, Genesis moze utahovat a provokovat Shira, za hocijaku cenu, len aby sa rozptylil. Neznasal to. Neznasal niekde len tak cakat. Byt tak volny ako vtak...ako Tenkuu. Chvilu rozmyslal, co sa s nim vlastne stalo. Privrel preto oci a sustredil sa iba nanho. Tolko casu stravili spolu, ze vedel, ze keby je mrtvy, hned by to citil.
Odrazu ich okno zastrel nejaky tien. Najskor si Genesis myslel, ze je to len nejaky mrak, ale tien sa stale menil...ako keby niekto niecim maval. Genesis sa belskovo zdvihol a prisiel ku mreziam. Zavesil sa na ne tak, aby aspon ciastocne videl do okna. Ta biela farba sa nedala pomylit. ,,Nic sa neboj chlapce, coskoro som vonku...teraz radsej chod´´ Tenkuu len zaskriekal a odletel. Den pomaly plynul do noci a ta zas do rana...
Daisuke Yuurinshi
Cela
Goku jim pověděl, že budou zítra skládat nějakou zkoušku nebo něco takového. Daisuke si to představil jako nějaký pohovor nebo tak něco. Neměl další nutkání Gokuovi odpovídat, ale lehce se usmál, protože se mu líbilo jeho chování. Připadalo mu to, jako by k nim mluvil někdo, koho znali už nějakou dobu. Že to nebyl rozhovor mezi věznitelem a dvěma vězni, ale spíše jako mezi nějakými přáteli. Tenhle chlap je zvláštní, vězní nás, ale přitom mu záleží na tom, jak dopadneme. Pomyslel si, ale to už Goku odešel a Genesis se na něj otočil. "A nebo spíše mlč a všechny své poznámky si jen říkej v mysli a celou dobu budu mluvit já. Co ty na to?" Zasmál se Daisuke a čekal, co mu na to Genesis řekne.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
cela
ked Goku povedal: Heh! Vidim, že máš rád svůj život kluku Zamracil sa nanho: ,,O moj zivot nejde. Ked ma zotnu, tak co uz, smrt by skor ci neskor prisla. Ked by som vsak mal zostat, naco stracat cas? Rovno poviem co chcem, nech si mate cas to premysliet. Hoci sme tulaci, boli sme cviceni aj ako shinobi a mozno by sa vam nase sluzby hodili..´´ dalej uz bol ticho a pocuval. Ked odisiel Goku, ironicky sa otocil na Daisukeho: ,,Myslim, ze sme mrtvy´´ povedal cynicky, cim mal na mysli, ze sa maju spravat uctivo. Genesis sa tak nevedel spravat, nevedel sklonit hlavu, uz len to, ze sa rozkecal, bol nanho obrovsky uspech. strasne nerad stracal cas a najradsej by sa hned pustil do treningu, ale este nemal v rukach ani svoj zivot. Rozhodol sa teda, ze zajtra bude hovorit maximalne malo, ale odpustit si tie ironicke odpovede...snad nebude nikde nablizku Shiro. A keby nebodaj bol priamo v tej rade, tak maju o hlas menej, ale bolo mu to jedno, nebude sa takemu idi*tovi prosit alebo podliezat. Aj ked jeho spravanie by malo Genesisovi vyhovovat podstatne viac...ked sa nad tym zamyslel, posledne dni sa spraval dost podivne...
Goku
Vězení Vesnice Skryté v Údolí
„Upřímně, já si myslel že ste párek tuláků, což vlastně ste,“ pokrčil Goku rameny a znovu si ukousl kus onigiri, „zdejší jsou doooost opatrní, víme? Tahle vesnice je celkem novorozeně a teprve se snaží začlenit, takže je docela křehká. Kdokoliv kdo se sem dostane tu zůstane. Buď pod zemí, nebo jako občan, respektive slouha,“ řekl Goku, při čemž pohybem dlaně naznačil popravu, aby jim objasnil jak to „pod zemí“ myslel.
„Heh! Vidim, že máš rád svůj život kluku!“ zasmál se když se Genesis začal okamžitě ptát, zda by zde nemohli zůstat a pracovat pro vesnici.
„Kdepak, ještě se nerozhodli. Ale když uděláte zejtra dobrej dojem, tak by to jít mělo. Vlastně, teď by to měl bejt váš primární cíl, získat tu práci a své místo, páč jinak,“ dodal poté a znovu jim naznačil rukou stětí, načež se chvilku odmlčel a dojedl další onigiri.
„Hele kluci...zejtra buďte prostě extrémně ochotní a hlavně uctivý! Na to svoje odsekávání zapomeň mladej, jestli tu chceš zůstat živej, případně se vocaď někdy dostat, jasan? Ste jim vydáni na milost. Špatný lidi to nejsou a v zabíjení si nelibujou, ale když ve vás uviděj byť jen nepatrnou hrozbu, tak kunai dlouho hledat nebudou, rozuměj vašnosti?“ opřel se Goku jednou rukou o koleno, koukl po Genesisovi při čemž nahodil výraz rodiče domlouvajícího synkovi který se věčně hádá se svým přitroublým učitelem, a naklonil se k oběma blíž při čemž je přejel pohledem.
„Nezahazujte život kvůli nafoukanosti a pýše. Za to bych vás pak sťal osobně!“ mrkl na ně nakonec, hodil po nich naoko vrahounským pohledem, načež se zazubil a vyskočil z tureckého sedu na nohy.
„Nazdar ráno!“ rozloučil se s nimi a odešel.
Daisuke Yuurinshi
Cela
Nedělalo mu problémy vyslechnout si jiné lidi a dát jim najevo svůj zájem, ale to jak stále Shiro vyjížděl a choval se jak nějaké děcko ho začínalo také docela vytáčet a tak, když měl Shiro proslov, tak Daisuke jen kroutil hlavou. Najednou však zase oba byli pryč a Daisuke opět zůstal s Genesisem sám. Už se stmívalo a Daisukemu lehce zakručelo v břiše. Zajímavé, kam až tohle bude pokračovat. Pomyslel si, když v tom přišel znovu Goku. Daisuke si všiml jeho obuvi a jen se pousmál, protože mu přišlo lehce komické, že někdo tak obří chodí na takových prkýnkách. O tom, že jsou v nějaké vesnici už dávno věděli, avšak Goku jim objasnil v jaké, což však nemělo žádný význam, protože Daisuke stejně tuhle vesnici vůbec neznal a bylo jedno zda jsou ve vězení tady nebo někde jinde. S chutí se pustil do polévky a beze slov sledoval Gokua. Když v tom promluvil Genesis. Tohle Daisukeho dost zaskočilo, jelikož Genesis z agresivního blázna přešel k někomu, kdo se zde snaží jednat o místo ve vesnici. Buďto byl Genesis génius a snažil se jen přivést Gokua na svoji stranu, aby je pustil a nebo je dost splachovací a chová se furt jinak. Každopádně Daisuke dál mlčel a stále sledoval ninju, co seděl před jejich celou. Jakmile dojedl, tak se odhodlal promluvit. "Proč jsme si vybrali špatnou cestu? Už je vyřčen rozsudek té vaší rady?" Řekl a nijak nereagoval na to, že se k nim Genesis chtěl přidat. Daisuke chtěl nejdříve více informací než bude dělat nějaké závěry.
Kano Daikoru
Kaeshovo doupě
Jakmile Kano pochopil, že je Jiro dole, tak začal slézat také. Zabouchl za sebou poklop, který se ihned zase zasypal pískem, jelikož venku celkem foukal vítr. Jakmile dopadl, tak se ti už přizpůsobil zrak do tmy a všiml sis dvou cest. Bylo zde opravdu blbě vidět, ale obrysy cest byly jasné. "Pokračujeme." Řekl Kano a rozešel se do pravé cesty, při čemž jakmile procházeli kolem levé chodby, tak pocítili jakýsi chlad. Každopádně jakmile vešli do pravé chodby, tak už cítili teplo a v dálce viděli světlo. Ušli pár metrů a najednou vyšli v jakési obrovské síni, která byla zpevněná několika dřevěnými trámy a u stropu bylo několik dřevěných lávek. Síň mohla být dlouhá několik kilometrů. Celá síň byla osvětlena několika velkými krystaly na stropě. Vypadalo to asi nějak takhle: http://fc03.deviantart.net/fs70/i/2012/092/d/c/hunting_cave_by_spex84-d4... "Tohle je starý důl malé vesničky, která obchodovala se světélkujícími krystaly, které měly tu schopnost, že dokázaly nasávat chakru. Je opuštěný už několik desítek let a to, protože si všichni myslí, že důl je zasypán pískem. Proto je to ideální místo pro schování několika lidí před celým světem." Řekl ti a pak se znovu rozešel, při čemž ukazováčkem na pravé ruce ukázal před sebe a ty jsi v dálce mohl vidět několik domů postavených ze dřeva. Došli až k domům, kde Kano vytáhl zpoza stolu dvě židle a vysunul je před sebe. "Sedni si, zatím tu jsme jen my dva." Řekl v klidu, při čemž došel do domu, u kterého byly ty dvě židle a přinesl z něj dvě jablka a nějakou vodu. Jedno jablko začal jíst a druhé podal Jirovi, aby se najedl a pití mu hodil do klína. "Všichni by měli každou chvílí přijít, tak jestli máš ještě něco na srdci, co bych ti mohl říct, tak se ptej Mládě." Pobídl ho Kano a čekal zda z něj ještě něco vypadne nebo ne.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
cela
Videl, ze sa mu podarilo Shira mierne vytocit a tak sa len zle uskrnul. Ked ho zacal Goku vytlacat von, genesis mu este ironicky zamaval a venoval cas iba Gokuovi. Zdalo sa, zeby sa s nim dalo dohodnut. Zvlast ked im doniesol jedlo. Genesis pockal, dokial neochutna jedlo Goku a az potom sa donho pustil aj on. Neveril ale, zeby bolo jedlo otravene. Vedel, zeby si s tym nerobil nikto starosti, ked ich tu mohli jednoducho podrezat.
Konecne sa vsak dozvedel kde su. O dedine skrytej v udoli pocul iba zbezne, ale musel sa uskrnut. Tretia dedina v ktorej sa ocitol? Rozhodol sa vsak aj on zistit nejake informacie: ,,A vy ste si mysleli, ze sme Nukenini, ktori prisli znicit tuto dedinu? Uprimne, ani som netusil, zeby sa mohla nachadzat prave tu. Navyse, v tom dazdi bola sanca, ze ju minieme. Ked ste nas uz chytili, co teraz? Zabit nas nechcete, uz by ste to spravili...´´zmlkol a potom pokracoval: ,,neveim ako tuna kolega, ale mne je dost jedno pod kym budem sluzit. Ked bduem mat schopneho senseia, ktor& ma niekam posunie, tak sa zrady z mojej strany bat nemusite. Takze..nehladate nejakych ninjov?´´ spytal sa na rovinu
Goku
Vězení Vesnice Skryté v Údolí
„Povídali že mu hráli! Tohle je naprosto mimo civilizaci, koho by asi tak napadlo se tím údolím jen tak vydat hmm!? My vás tu tak necháme volně běhat a vy nám tu něco odpálíte! Určitě jste duo teroristů! A vůbec, kdo tu má bejt můj pá-!?“ začal zase soptit muž jménem Shiro a čím dál víc se rozjížděl, ale naštěstí ho ten hromotluk co měl nejspíše nejen víc hmoty svalové, ale i mozkové, než on, popadl a začal ho postrovat směrem k východu z věznice.
„No ták, Shiro-san, ti dva jsou evidentně jen párek tuláků, co jsou z vás naprosto na větvi. Nemůžete na každého hned pouštět svou autoritu a strach. To se Vám pak každý hned přizná ke všemu co budete chtít a to se nepočítá,“ zubil se přitom konejšivě a smířlivě Goku. „Chmpf! Seš moc měkkej Goku! Kdybysme takhle zacházeli se všema, naše vesnice by nikdy neměla šanci prorazit!“ založil si na protest Shiro ruce na prsou a zatvářil se vysoce nabubřele a tvrdohlavě, ale nakonec se nechal odstrkat až ke dveřím. „Necháme je trochu se vzpamatovat a poradíme se s komisí, áno?“ pousmál se znovu roztržitě Goku, vyšoupl Shira ze dveří a zavřel za nimi, při čemž měl ve tváři otrávený výraz někoho, kdo musí domlouvat rozmazlenému dítěti nějaké smetánky, že si vážně nemůže koupit každý obchod na který ukáže.
Daisuke s Genesisem znovu osiřeli. Čas se táhl pomalu jako kapky rozlitého medu po noze stolu. Naštěstí mohli chlapci alespoň částečně měřit čas díky světlu venku, a tak mohli jasně poznat, že začal večer.
Kovové dveře do věznice opět zaskřípaly a otevřely se.
Dovnitř ale tentokrát vstoupil jen jeden muž. A byl to Goku. Měl na sobě pořád ten černý úbor odhalující ve výstřihu síťovaný spodek, na nohách měl měl bílé tabi a na nich dřevěné geta, kterými klapal po kamenné podlaze až do chvíle, dokud se nezastavil před mřížemi Daisukeho a Genesisovi cely. V rukou nesl táct s třemi talíři. Na dvou z nich bylo několik krajíců chleba a nějaká hustá polévka s kusy masa, a na tom třetím několik onigiri.
„Nate,“ podšoupl chlapcům Goku tác s polévkami mezerou mezi zemí a mřížemi, která se dala kovový posuvným plíškem zavřít nebo otevřít, jak už to u cel bývalo, a sám si sedl naproti jejich cele do tureckého sedu s talířem onigiri na klíně, jednu si vzal, a zakousl se do ní.
„Vybrali ste si pěkně blbou trasu kluci,“ povzdechl si Goku a zadíval se na oba chlapce, když dožvýkal své sousto. „To údolí je cesta vedoucí do Vesnice Skryté v Údolí, v jejíž věznici právě sedíte,“ objasnil těm dvěma jejich situaci muž a přejížděl pohledem z jednoho na druhého.
Jiro Suzume
Kinumichi
Na moc otázek mu tedy Kano neodpověděl. Jak bylo vidno z jeho tváře, nechtěl se moc pouštět do povídání. Snad se bál, aby neřekl moc, možná byl ale jen příliš pohodlný na odpovídání. Cesta jim i tak ale rychle uběhla.
Kano se zastavil u jakéhosi písečného poklopu a za pomoci svitku jej snadno otevřel. Jiro sledoval černou díru, která polykala haldy písku. Po chvíli se v temnu objevil žebřík. Kano jej, podle Jira s úsměvem na tváři, pobídl, aby šel jako první. Nyní začala Jirova podezřívavost pracovat na plné obrátky. Nevěděl sice, co si představoval, ale rozhodně nemyslel, že půjde do nějaké kobky v zemi. Celá tahle akce se mu jevila jako špatný nápad. Jenže, co mohl dělat ve svém současném stavu? Čekat zde, dokud vedlejší účinky nepominou, by mohlo trvat pár hodin a tolik času ted rozhodně nemá.
Jiro s velikou nelibostí nahmatal nohou první stupínek žebříku. Poté další a další. Pokračoval v sestupování tak dlouho, dokud nohou nenarazil na pevnou zemi. Byl vevnitř. Odstoupil kousek od žebříku, aby na něj Kano nešlápl a začal se pomalu rozhlížet kolem sebe.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Kano Daikoru
Někde uprostřed ničeho
Kanovi se líbilo, že si s ním mohl promluvit, ale Jiro začínal být víc zvědavější a to se Kanovi přestalo líbit. Respektive začínalo mu být divné, že vlastně Jiro vše zjišťuje ještě předtím než se pozná se samotným Jirem. Kano už mohl být v klidu, jelikož brzy budou na místě, kam měli dojít a tak na Jirovu otázku odpověděl krátce. "Už brzy se můžeš zeptat Šéfa, Mládě." Pousmál se a zastavil se na místě, které bylo tvořeno jen pískem a ničím jiným. Kano si sedl do dřepu a svoji obří rukou, ve které neměl svitek, lehce sáhl do písku a pak prudce máchl rukou do strany, při čemž jsi uviděl, že pod pískem je jakýsi železný poklop. Poté oběma rukama uchopil svitek a rozevřel ho s tím, že ho položil na železný poklop. Svitek nebyl nijak popsán, jen byla uprostřed jakási černá ruka, které se Kano dotkl a následně se svitek zase zamotal a poklop se pomalu otevřel. Kano se pomalu zvedl a svitek si zastrčil do kapsy. Poklop se kompletně otevřel a písek kolem spadl do obří černé díry. "Až po tobě." Řekl Kano a ukázal na otvor, při čemž jsi uviděl, že tam je jakýsi železný žebřík.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kinumichi
Ten chlápek se celkem rozpovídal. Ačkoli se neznali ani hodinu, nebo aspoň Jiro jeho, stihl mu povědět mnoho důležitých informací. Nejdůležitější pro něj byla ta, že když nebude souhlasit s názory jejich organizace, může v klidu odejít. "Hmm, jestli mluví pravdu, tak byl dnešní den jackpot. Zbavil mě toho šílence, co mě honil tři dny a teď mi dělá eskortu. Aspoň mám čas nabrat síly." Promýšlel v duchu Jiro, když si vyndaval další pilulku, která mu zvýší hladinu chakry.
Jednu věc však Kano nedořekl, a tou byla právě ta, která jej zajímala nejvíce. "To, co říkáš, zní zajímavě," začal zlehka. "Jste tedy skupina, která následuje jakéhosi Jira a snaží se jít za svým cílem. Ještě jsi mi ale neřekl, co je to za cíl. Čeho chcete dosáhnout?"
Trochu jej překvapila demonstrace jeho síly, kdy rozbil takový šutr. Více jej ale překvapil schovaný svitek. Jak si s ním Kano v klidu pohazoval, nemohl z něj Jiro spustit pohled. Alespoň ne do chvíle, kdy nezačala působit druhá pilulka a Jiro měl nyní dost práce s přetvařováním a ignorováním bolesti v žaludku a končetin. Ve stejnou chvíli jako by se mu začala vařit krev v celém těle a hlava jej tak pálila, že by na ní snad usmažil volská oka. "Chakra nabývá, ale nemám daleko do dalšího kómatu. Sakra. Ty pilulky musím doladit."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Kano Daikoru
Někde uprostřed ničeho
Jakmile mu Jiro řekl o bratrovi, že vlastně vůbec neví, co s ním je, tak se Kano pousmál. Tohle šéf netušil. Myslel si, že je jeho bratr mrtvý. To bude pro něj důležitá informace. Ovšem, jaký byl jeho bratr? Pomyslel si Kano a rozhodl se na to téma rozvést trochu konverzaci, jenže než se stačil zeptat, tak dostal odvahu i Jiro a optal se. "Ono já mu říkám šéf, jen tak ze srandy. Pro každého koho potkám si vymýšlím jakési přezdívky, protože mám celkem problém zapamatovat si jména. Proto jsem tobě začal říkat Mládě." Vysvětlil mu něco, na co se vlastně vůbec neptal, ale de facto to spolu souvisí, jelikož mu tím chtěl naznačit, že se nejedná o žádného vůdce, takže vlastně jsou to spíše parťáci. Kano však pokračoval ve své odpovědi. "My nejsme žádná organizace. Šéf nás sjednotil před několika lety. Všichni, co spolu takhle spolupracujeme jsme byli ještě před lety úplné trosky. Já třeba pracoval v dole, kde jsem pracoval pod jedním zakrslým chlápkem, který mě celé dny komandoval, dokonce mi přebral svými penězi moji přítelkyni a teprve Jiro mi ukázal, že všichni zodpovídáme za svůj život samy a nikdo nám nemůže rozkazovat a dostal jsem odvahu dát svému šéfovi v dolech do tlamy a když za mnou lezla bývalka, tak jsem ji odkopl." Řekl a lehce se zamyslel při pohledu do dálky. "Vlastně nás ani nijak Šéf nenutil do spojenectví. Jakmile nám otevřel oči, tak vždy opustil místo, kde nás potkal a my se k němu dobrovolně přidali a věříme jeho věci. Dalo by se říct, že jsme jen jakási parta přátel s jedním cílem, kterému věříme." Jakmile tohle dořekl, tak se zastavil u jakéhosi velkého kamene, který byl zřejmě nějakým pískovcem, jelikož do něj Kano prudce praštil a kámen se rozsypal, při čemž na zemi zůstal v písku ležet jakýsi černý svitek, který Kano uchopil a zase se dal do chůze. "Šéf se jmenuje Jiro Kaesho a neznám asi zatím nikoho zajímavějšího a víc informovanějšího než je on sám. věřím tomu, že než se něco začne dít, tak s tebou hodí řeč a uvidíš zda se k nám přidáš nebo půjdeš někam vlastní cestou." Řekl s lehkým úsměvem a dál pokračovali v cestě, při čemž si z ruky do ruky přehazoval svitek.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kinumichi
Pomalu došel toho hromotluka, když se jej zeptal na celkem zvláštní otázku. Jak bylo vidno, rozhodně neměl v plánu ho zabíjet, to by se nesnažil navázat konverzaci. Jestli ho však sledoval už od doby, kdy byla Takigakure zničena, musel vědět, že to on přeci nemůže vědět. "Svého staršího bratra jsem neviděl několik měsíců ještě před zničením vesnice. Může být mrtvý, ale nemusí." Odvodil celkem logicky, protože netušil, jestli se během pádu vesnice vůbec ve vesnici nacházel.
Chvíli po jeho odpovědi se začal zajímat zase Jiro. Chvíli přemýšlel, jak se má zeptat, aby zjistil pokud možno nejvíc informací, ale pak se zkrátka zeptal na rovinu. "Ty jsi říkal, že pracuješ pro nějakého muže. On vede nějakou organizaci?" Při těch slovech si vzpomněl na Kurai no Go a došlo mu, že jestli se někdo infiltroval do jeho vesnice, mohl by mít zájem o informace právě o této organizaci. Jak by ale věděli, že je jejím členem? Nedávalo to smysl. Nezbude nic jiného, než počkat si na všechny odpovědi, až dorazí na místo setkání.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Hajin Tori
Zem Ohňa
Nepamätáš? Hajinovi to nedávalo logiku, ale uveril mu to. Buď hovoril naozaj pravdu alebo to bol naozaj majster pretvárky. Hajin skutočne nebol zo sorty dôverčivých. "Si skutočne pozoruhodný človek, Jiro Kaesho." tentokrát Hajinov výraz povolil a na tvári sa mu objavil malý náznak úsmevu. Akonáhle však Jiro povedal niečo o protislužbe, všetka Hajinova vrelosť vyprchala. Byť zadĺžený niekomu, ako je Jiro, bola tá posledná vec na svete, po ktorej túžil. "Ber to tak, že ak sa tvoje informácie ukážu ako pravdivé, získal si si moju dôveru." A svoj život, pomyslel si a potriasol mu rukou.
Láska a mier!!!
Jiro Kaesho
Země ohně
Hajin projevil zájem a zároveň ukázal, že Jirovi věří, čehož chtěl Jiro docílit hned, jak zjistil, že vlastně Hajina už zná a mohl by se mu jednou také hodit. Avšak Jiro sice měl dost informací, ale ohledně toho, co tam jde Kouhei přesně dělat toho moc nevěděl. Sice si vše vyslechl, ale tohle naprosto zapomněl. Možná to bylo podmíněné tím, že už tu informaci nepotřeboval znát a tak ji zkrátka vytěsnil. "I když vím hodně, tak tohle si již nepamatuji. Vím jen to, že tam šel plnit něco pro někoho, ale přesné informace neznám." Řekl tiše a podíval se do očí Hajina. Zajímalo ho, proč se ještě nezeptal, co za ty informace vlastně chce. Přeci jen není obvyklé, aby potkali nějakého tuláka, co jim jen tak dá docela důležité informace. Jiro však vůbec nic nechtěl, zatím. "Asi už je to všechno, co bych ti mohl teď říct. Možná už tě napadlo, že za to budu něco chtít, ale teď nechci. Spíše kdybych já někdy potřeboval nějakou informaci, tak se za tebou stavím." Pousmál se Jiro takový šibalským úsměvem, jakoby se Hajin upsal nějakému ďáblovi. "To bude tedy asi vše a zde se zatím naše cesty rozdělí." Řekl Jiro a natáhl pravou ruku před sebe směrem k Hajinovi.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.