Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hirotovi poskoci
Hranice země Ohně a Vody
Poskoci z Hajiho útoků poznali, že začíná být zoufalý. ten na kterého spadl špalek se z pod něj právě snažil vyhrabat, když v tom se vedle něj zabodl kunai s lístkem a ten začal prskat a syčet jak to vždy dělávají než vybuchnou. Poskok nejspíše poznal co se děje a vši silou ze sebe svalil špalek směrem na kunai, takže ve chvíli výbuchu mezi ním a kunaiem byla masa špalku, kterou výbuch odhodil, takže opět přejel poskoka, který se tam válel na zemi. Stejné štěstí ani vynalézavost však neměli zbývající dva. Po výbuchu z těch dvou nezbylo nic, co by se dalo nazval člověkem. Poslední poskok na nohou vstal a přešel do středu mýtiny, kde si stoupl, jednu ruku za zády, možná v ní něco držel, druhou ruku před sebou s připraveným nožem a vyčkával na Hajiho.
Saito Hashu
Hranice Země Země- Meiya
"Jasný, a ještě by jsi ztloustl! Utrpení buduje charakter!" odpověděl Saito a se skleničkou v jedné ruce a lahví v druhé. "Hele Tenno, může ty vůbec pít? Nebudu tu podporovat alkoholismus dětí!" A na důkaz toho si otevřel láhev a nalil si notnou dávku obsahu, který okamžitě vypil jedním douškem. "Fajn, jo hele, nejez nic co tu najdeš ani nepij zdejší vodu, jestli chceš, voda je pod barem. A abych ti řekl pravý důvod proč tu nejsme pořád, ty houby uvolňují jakési věci... spory myslím? Každopádně tyhle drobné částečky se usazují v člověku a někomu můžou škodit a mně škodí, takže tu budeme tak týden nanejvýše." Tento, zjevně vyčerpávající, proslov byl završen druhou sklenkou. "A jestli chceš trénovat, můžeš, já si tu dám padla, mám toho tak trochu dost, co jsem se pobil s tatíkem. Svůj pokoj najdeš jako první dveře odsud napravo." To vyústilo ve třetí sklenku a ať to pil cokoliv, bylo to silné, jelikož mu začaly pomalu skelnatět oči.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Hranice Země Země - Meiya
Jeho vlastní vtip už mu tak nějak nepřišel vtipný. Představil si vlastní tvář porostlou mechem, jak pomalu ale jistě splývá s krajinou. Nic moc představa. Následoval Saitoua.
"Sakra, sensei, kde máte všude skrýše?" nepřišlo mu, že by byl jeho mistr až tak starý, a že by během pár let vybudoval sám tolik úkrytů? To bylo zvláštní. Každopádně chápal každé slovo senseie. Asi by ho to ani nenapadlo. Připadalo mu, že jestli tu někdo žije, rozhodně už nebude v pořádku a bít se tu se zombíky by asi nebylo úplně nejlepší. Navíc terén tady byl zřejmě zrádnější, než vypadal.
Pak mu odhalil vstup a to za ním Tennovi vyrazilo dech.
"A můžete k tomu ještě dodat to, proč se trmácíme sněhem a nebydlíme rovnou v tomhle pětihvězdičkovým hotelu uprostřed mrtvé krajiny!?" stočil k němu pohled.
Yasushi Maeda
Zem Železa
Čím vyššie vyleteli, tým bol vzduch chladnejší a v jednom okamihu dokonca vyleteli ponad oblaky. V tom momente prestali stúpať a Yasushi zo seba stiahol plášť. Bol na chlad zvyknutý, no netušil, či ho vydrží aj Nozomu, preto jej ho bez slova podal a otočil sa k nej. Leteli pomerne rýchlo. Vietor okolo nich neprestajne svišťal a pri každom mávnutí krídel ešte viac zrýchlili. Maeda pozeral na svoju novú spoločníčku so zamysleným pohľadom. Nedal jej na výber odmietnuť, preto predpokladal, že by ho mohla mať v pláne zradiť, no zatiaľ netušil, či to tak skutočne je a veľmi sa toho neobával. Zatiaľ nemala nič, čím by ho dokázala nejakým spôsobom ohroziť.
"Kým dorazíme na miesto, kam smerujeme, máme ešte dosť času. Chcem vedieť o tebe všetko, či už o tvojom živote, či už o tvojich schopnostiach, myšlienkach, alebo plánoch."Usadil sa do tureckého sedu a upriamil na ňu prenikavý pohľad."Spusti, nič nevynechaj a neklam. Na základe toho sa rozhodnem, čo bude s tebou ďalej, aký tréning podstúpiš."
Krajina hlboko pod nimi sa veľmi rýchlo menila, no len občas ju bolo vidieť vykuknúť spomedzi hustých mračien, z ktorých snežilo.
O . o<-->o . O
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji uslyšel, že jeho kunaie minuly, jelikož ten zvuk, když se kunai zabodne do země nejde s ničím zaměnit. Ani nechtěl věděl, jak dopadl ten poslední, tam totiž ani neviděl, ale ani jeho výpad nedopadl tak, jak měl, protože ho poskok viděl a připravil se na něj. Proto se musel Haji rozhodnout pro použití plánu B. Když padal na poskoka, nechal se zasáhnout jeho sečnou zbraní a vteřinu na to se objevil obláček dýmu a na otroka dopadl těžký špalek dřeva, který ho měl na pár vteřin zaměstnat. Mezitím se Haji objevil na stromě a necelých 10m dál. A měl v plánu vyřadit 3 ze 4 svých nepřátel, jelikož obyčejné kunaie nevyšly, musel použít drastičtější řešení. Do ruky mu vjely 3 kunaie s papírovou bombou a ty mrskl po oslepených poskocích a po tom, kterého se pokusil imobilizovat oním špalkem. Kunaie se zabodly k jejím nohám, nebo alespoň tam měl Haji namířeno, čtvrtého takto sundat nemohl, jelikož by mohl zranit pavoučáka. Doufal tedy v souboj jeden an jednoho. Jelikož tak blízký výbuch papírové bomby by měl jeho nepřátele spolehlivě vyřadit. Sám ale svíral v ruce boxery a koutkem oka sledoval, jestli v záři bomb uvidí své oběti.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hirotovi poskoci
Hranice země Ohně a Vody
Haji možná mířil svými kunaii na hlavy a krky oslepených poskoků, ale ono míření v této situaci moc neznamenalo, když se cíle zmítají jako v záchvatu. První dostal kunai do deltového svalu a druhému proletěl těsně okolo obličeje, zda mu u toho rozřízl tvář nebo jak hluboko kunai pronikl bylo nemožné v té tmě rozlišit.
Předchozí útok však zalarmoval chlápka co svazoval Odokemona a ten se díky tomu stihl uklidit kotoulem do bezpečí, jako naschvl však Haji trefil Odokemona do ruky. Poslední z našich zlounů to měl nejjednodušší, jelikož se na něj Haji vrhnul přímo. Ten si jen přehodil nůž obráceně, aby mu kryl předloktí a počkal si až bude Haji skoro na něm. Když byl Haji v potřebné poloze, udělal něco jako kotoul dozadu tak, aby Haji dopadl na jeho nohy a on ho pak přehodil. Byl si však plně vědom toho, že by mu mohl Haji ublížit svými boxery a tak po něm ještě máchl nožem, což mělo zaměstnat jeho ruce.
Saito Hashu
Hranice Země Země- Meiya
"Ha ha, neboj neprobudíš se po týdnu s houbou na čele!" zasmál se Saito a začal pomalu kráčet dolů ze svahů. "Houbu na čele budeš mí nejspíš už zítra ráno! Hahá!" Saito byl zjevně v dobrém rozpoložení, a měl k tomu důvod. "Hele Tenno, základní pravidlo tohoto místa je, že jestli někoho uvidíš, otoč se a dělej, že jsi ho neviděl jasné? Nechoď prozkoumávat okolí a když si všimneš jeskyně a měl by jsi nutkavou hrát si na speleologa, potlač ho, někdo by tě za to mohl zabít. Jinak bydlet budeme v mojí skrýši, osobně doufám, že ji žádnej pitomec nezničil nebo tak..." Tohle bylo spíš pro Saita než Tenna, ale to už stanuli před zdánlivě celistvou skalní stěnou. Saito však jednoduše zatlačil na skálu a ta se posunula dozadu, přičemž odhalila chodbu od dvou zatáčkách hned po sobě. "Tak jsme tady!" zaradoval se Saito a vyrazil chodbou vpřed. Zatímco Saito šel, minul asi troje nebo čtvery dveře, až se zastavil u dveří na konci chodby.
"Jó, na tohle jsem se těšil..." povzdechl si a otevřel dveře. Tenno mohl v tu chvíli vidět přes Saitovo rameno místnost, něco mezi obývákem a barem. "Jó, na tohle jsem se těšil!" řekl s chutí a vyrazil svižným krokem k baru.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Kso! Zaznělo Hajimu v hlavě,ale na to už nebyl čas. Teď musel jednat ostřel hbitě. Jelikož těch pár vteřin, které teď měl musel využít nejlépe, jak jen mohl. Vyskočil ze svého úkrytu a v letu mrskl 2 kunaie po každém z oslepených poskoků, snažil se mířit na hlavu a krku. A další 3 hodil po poskokovi, který se zabýval Pavoučákem. Poté udělal bleskurychle poskládal pečetě na kawarimi a dopadl na zem, udělal kotrmelec, postavil se a v průběhu běhu mu ruce zajel k pásku, kde chytil své boxery a se vší silou, jako mohl posbírat ve svých nohách a rukou vyskočil a skočil na poskoka, který byl jediný tak hbitý, aby se vyhnul oslepení. Snažil se na něj dopadnout jako wrestlingový zápasník. S ostrými hranami boxerů mu chtěl do těla udělat pěkných děr.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Naitaki Kensei
Země Ohně
Po odpovědi Naitaki schoval svitek a rozběhl se za Kenzem. Kenzo vystartoval docela energicky. Asi neměl zájem o jídlo. Běželi dost dlouho a Naitaki měl docela hlad.Už se začínalo stmívat už si myslel ,že poběží i v noci. Tu Kenzo začal rychle zpomalovat a pak se úplně zastavil. Naitaki seskočil vedle něj a rozhlížel se. Kenzo řekl ,že tu přespíme noc a dal Naitakimu svolení na výběr úkrytu.Pak Naitaki vydal svojí nádobku a podal jí Kenzovi. Už mu nevěnoval ani vteřinu a rozhlížel se po místě kde by mohli přespat. Byl úplně nadšený ,že mu Kenzo něco svěřil. Nakonec to asi nebude nějak mentálně postížený masový vrah.Naitaki vyskočil na větev která byla pár metrů nad ním. Rozhlédl se a spatřil pár docela dobrých míst. Ale strategicky rozlohou to byli hotové pasti. Kdyby někdo procházel kolem tak by je mohl hned zabít. Prozkoumal to ještě a zjistil ,že by nepomohly ani pasti. Celkově táhle část lesu byla divná. Ale jak tak koukal tak široko daleko nebylo nic lepšího. Naitaki seskočil z větve a šel prozkoumat okolí. Nikdo tady nebyl ani žádná zvířata.Pak narazil na jeden záklen pod kořeny stromu. Vypadalo to jako kdyby to byla nora medvěda. Ale už opuštěná. Z větve na ní vůbec nebylo vidět a nebyla zas tak nepohodlná. Naitaki byl spokojen s nálezem a tak si sedl na výklenek ,aby ho Kenzo viděl, kterej jím teď sloužil jako střecha a čekal na Kenza.
Kaeshovo doupě
Kano, Shiori i Damon nic neřekli a jen se oklepali. Za chvíli už však uslyšeli jakýsi tleskot. Z dálky přicházel Jiro Kaesho, který se usmíval směrem k Shiori a Kanovi. "Ta technika byla sice velký risk kvůli našemu odhalení, ale provedli jste to v pravou chvíli. Teď si jděte odpočinout." Řekl Jiro a všichni s kývnutím hlavy pomalu odešli, při čemž Kano zamířil za Sakonem, aby mu pomohl trochu vyléčit svojí popálenou ruku. Poté Jiro přešel k mladému Jirovi a jeho bratrovi. Sehnul se k Ichirovi a z kapsy vytáhl malou injekční stříkačku. Beze slov jí píchl Ichirovi do krku a během vteřiny se Ichirova hlava a následně i trup zvedla a zhluboka se nadechl. "Eh." Vypadlo z něj a prsty si otřel oči, jelikož je měl celé mokré od slz, jelikož sérum v injekční stříkačce mu způsobilo tak moc silnou vnitřní bolest, že se kvůli tomu dostal i z bezvědomí. "Jiro?" Podíval se nechápavě na svého bratra a pak se usmál a pevně ho objal. "Myslel jsem, že jsi to nepřežil!" Zvolal nadšeně a Kaesha si ještě vůbec nevšiml. Byl hrozně rád, že vidí svého mladšího bráchu takhle v pohodě a zdravého. "Ichirovi jsem zavedl sérum, aby se probral z bezvědomí, ale za pár minut ho to znovu uchvátí a bude celý zesláblý, takže doporučuji ho přenést třeba k tobě domů, aby se tam v klidu vyspal." Řekl Jiro a v tu chvíli si Ichiro uvědomil, že ten hlas zná. Podíval se směrem ke Kaeshovi a zakroutil hlavou. "Tvůj hlas znám, ale tvář ne." Řekl Ichiro a Jiro se usmál. "Ano, v den kdy jsme se poprvé potkali jsem měl jinou tvář. Jsem Jiro Kaesho." Řekl a v tu chvíli se Ichiro pousmál a tiše řekl "Kde máš sestru?" Řekl, ale v tu chvíli znovu omdlel, což byl následek toho, že se probral z bezvědomí. Jiro kývl hlavou na mladšího Jira. Je mrtvá. Pomyslel si na tu předchozí otázku a pak uchopil Ichira do náručí. "Doneseme ho k tobě do domu?" Zeptal se Jira.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Pokrevní mise
Tým Kaesho
Naštěstí netrvalo dlouho a Shiori si je oba našla. Po chvíli už byl i s bratrem na zádech supa, který patřil jediné ženě této výpravy. Ta se rozhodla, jak jinak, zachránit i Kana a Damona. Slétla dolů, ale tam na ně nečekalo nic dobrého. Po pár ohnivých koulích sup padl k zemi a všichni se ocitli na zemi. Naštěstí jim sup pomohl, aby se jim nic nestalo. Jiro byl celý zmatený. Kano však přesně věděl, co má dělat.
Začal dávat povely Shiori. Jiro na nic nečekal a sahal po jednom ze svých obranných loutek, když v tu chvíli vše potemnělo. Jiro se obával, že se jedná o nějakou útočnou techniku, po chvíli si však všiml, že leží na chladné zemi místo vyprahlé a horké. Po chvíli mu začaly být povědomé i zdroje světla. "Krystaly!" pomyslel si. "Jsme v doupěti!"
"Jak je to možné! Časoprostorová technika? Ale na takovou dálku. Vy..." Jirovi došly slova. demonstrací síly Shiori i Kana byl úplně mimo. Zůstal na nich viset pohledem, než si uvědomil, že jeho bratr je v bezvědomí. Otočil se k němu a začal ho kontrolovat, jestli je celý.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Konečně vyrazili. Naitkai si vytáhl onen svůj svitek. Kenza překvapilo, že se ještě nepodíval dovnitř, ale asi neměl čas. "Klidně se podívej, pokud umíš číst a běhat zároveň," řekl trochu sarkasticky. "Možná bude čas večer i na trochu tréninku. Teď si ale pohněme."
Kenzo na nic nečekal a vyskákal na vrcholky stromů, odkud rychle vystřelil napříč lesy. Měl hodně energie a plánoval tak cestovat celý den, možná jen s jednou přestávkou na jídlo.
Cesta díkybohu utíkala klidně a v pozdních večerních hodinách Kenzo usoudil, že by nebylo moudré cestovat tmou a ještě se úplně vysílit, proto se zastavil a rozhodl se, že mladíkovi nechá trochu prostoru, aby se cítil jako partner, ne jako otrok.
"Naitaki, nechám na tobě vybrat místo k přespání. Prozatím nám dojdu pro trochu vody. Dej mi svou nádobu, přinesu ti také, jestli chceš."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitakiho trochu zarmoutila odpověď. Jednak jelikož měl hlad a jednak chtěl okrást tu hólku. Zajímalo ho co s sebou nosí. Naitaki už věděl ,že lidé s sebou nosí zajímavé věci.Ale byl rád že jdou za nějakou "prácičkou".Viděl jak se Kenzo pomalu rozešel. Neměl náladu se hádat jak to bylo ve zvyku asi za to mohl ten pocit vážnosti. Naitaki chápal ,že už to není jak v Konoze. Velmi rychle rozbalil dezert a zakousl se do něj. S mlskáním zjistil ,že jde o višňovovanilkovou náplň. Ukousl si ještě jeden kousek ,ale pak nevydržel a nacpal si ho do pusy celý.Pak se trochu napil. Když dával flašku zpět do baťohu tak si všiml svitku. Úplně na něj zapomněl. Vzal ho do ruky a rozběhl se za Kenzem. Když ho dohonil tak v ruce držel svitek a zeptal se Kenza:
A co s tímhle ? Úplně jsem zapomněl ,že jsem si ho vzal. Kdy se podívám co v něm je ?
Naitaki mluvil a poklusával Kenzovi po boku. Naitaki zajímalo co ten svitek uvnitř ukrývá. A celkově Naitakiho problém byl ,že je velmi zvědavej.
Pokrevní mise
Zatím co Jiro stoupal nahoru, tak se dole odehrával velký souboj. Na jedné straně byli vězni společně s Kanem a Damonem a proti ním stálo několik strážných. Najednou vězení vyšlehl obří plamen, který se náhle rozprskl na několik ohnivých koulí, které zasáhly několik vězňů a zároveň to schytal Kano do pravé ruky, která mu začala rychle hořet. Damon na nic nečekal a povalil bratra k zemi, kde udusil oheň. Mezitím už však Jiro dolezl na vrcholek hory, kde se přímo před ním tyčilo obří slunce, které ho pálilo do obličeje. Po chvíli však pálení přestalo, jelikož se z ničeho nic ocitl ve stínu a to protože před ním poletoval obří sup, na kterém seděla Shiori. Sup popadl svými drápy Ichira i Jira a oba si je hodil na záda. "Držte se!" Zvolala Shiori a v ten okamžik už letěl sup střemhlav dolů směrem k Damonovi a Kanovi. "Hej!" Zvolala Shiori a hodlala nabrat Kana a Damona stejně, jako to udělala s Jirem a Ichirem, jenže v tom se proti supovi rozletěla obří ohnivá koule, takže se sup jen tak tak vyhl a musel udělat další nálet. Ten mu chtěla narušit další ohnivá koule, jenže s ní moc dobře souhlasil, takže se vyhl, ale jak se vyhl, tak ho sejmula druhá koule, která prolétla tou první a sup společně s cestujícími sletěl k zemi. Na poslední chvíli stihl všechny obalit peřím, takže se Jirovi, Ichirovi ani Shiori nic nestalo, ale hned po nárazu sup zmizel a zůstal po něm jen obláček dýmu a ležící tři pasažéři. Kano s Damonem doběhli k nim a snažili se je postavit na nohy zatím co se přibližovalo asi 6 strážných, kteří vypadali poměrně dost naštvaní. Ichiro zůstal ležet, protože byl stále mimo smysly. "Shiori, použij to! Musíme to risknout." Zvolal Damon a Shiori pokynula hlavou, při čemž se kousla do dlaně, bouchla do země a v ten samý moment se všichni objevili v jeskyni nebo-li v Kaeshově doupěti.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Pokrevní mise
Tým Kaesho
Kano se mu zdál trochu podrážděný. Nebylo taky divu, riskoval vlastní život, několikrát o něj málem přišel a teď to nevypadalo moc růžově. Navíc to vše dělal pro dva, pro něj, cizí lidi.
Rozhodl však, že jeho nápad nemá budoucnost. Budou muset zpět do vřavy boje strážných a vězňů.
Kano, který nesl Ichira, udělal sotva první krok, když se vedle nich zřítila stěna. Jiro byl hbitý a vytáhl kunai. Jak se však ukázalo, byl to Kanův bratr a přišel jim na pomoc.
Všichni vběhli do díry a následovali Damona. Neběželi daleko a objevila se před nimi skála. Kano předal Jirovi bratra a vysvětlil mu, že s ním musí vyšplhat nahoru na skálu.
Jiro polkl, přehodil si bratra přes rameno a zakolísal nad jeho vahou. Jiro byl od mala spíše vychrtlý, ale nyní nebyl čas na debaty. Energicky kývl na Kana a ihned nechal proudit chakru do těla. Skála byla vysoká více než 30 metrů.
Jakmile byl připravený a odhodlaný, vpustil chakru do nohou a přilepil se tak ke skále. Udělal prvních pár kroků a už začal pociťovat problémy.
Byl sotva v polovině skály, když už si byl jistý, že výše se nedostane. Musel si odpočinout. Když zaslechl, jaká vřava se pod ním odehrává, rozhodl se, že není nač čekat. Sebral poslední síly a zbytek skály, byť s velkými obtížemi, vylezl.
Jakmile byli nahoře, svalil se i s bratrem na zem a těžce oddychoval. Nebyl však čas, ztrácet čas, proto se rychle postavil a rozhlížel se, jestli nenajde Shiori. Ta však musela být někde schovaná, proto vzal bratra opět na rameno a pomalu šel směrem, od úkrytu.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Kenzo odsouhlasil nucenou zastávku pro ninja vybavení a rozhodl se, že pomalu vyrazí. Udělal prvních pár kroků, když si všiml, že Naitaki hledá něco v batohu. Byla to hromada jídla. Musel se pousmát nad myšlenkou, kde to všechno sebral, ale bylo mu jasné, že to vše určitě nekupoval.
Naitaki mu dokonce jídlo nabídl, ale ten ho odbyl gestem ruky. Nad myšlenkou, že by se měli té holky zbavit se pousmál. "Myslím, že to nebude třeba. zatím o nás ví jen velmi málo a my pocestujeme hodně daleko. Než se ale ztratíme ze země ohně, musíme si na cestu vydělat. Ve vesnici Hotaka, která je odtud pár dní cesty, byla vždy nějaká ta prácička."
"Když si pospíšíme, budeme v té vesnici za dva dny, takže, co říkáš... Vyrazíme rychle?" Nečekal sice, že by mu Naitaki odporoval, nebo něco namítal, ale nevyrazil ihned rychle. Čekal, jak Naitaki naloží s obdrženými informacemi.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
hranice Země Země
Doufal, že všechny ty útrapy cestování, které musel nutně podstoupit budou k něčemu dobré. A skutečně, byly. Místo ho nezklamalo. Sice vypadalo pochmurně, ale mělo i své kouzlo. Navíc, pokud si mohl všimnout, byly tu houby a plísně. Nebyl sice nějak v rostlinkách zběhlý, ale kde je plíseň a kde jsou houby, tam musí být dost vody, která se nemusí nějak upravovat. Sníh se musel rozpustit, tohle je hned. Suiton se tu bude trénovat jedna báseň. Bál se říct, že to tu není špatné, protože měl pocit, že to zakřikne.
"Fajn. Takže tady teď budeme bydlet? Pro trénink je to skvělé, pro život dost nechutné. Nechci se po týdnu probudit s houbou přisátou na čele" usmál se Tenno.
Hirotovi poskoci
Poskokův gilotinový kop dopadl přesně na Hajiho halvu a už se zdálo, že vyhráli, ale v tom se Haji změnil ve špalek a dřív než oba stihli něco udělat explodoval. Po oslnivé záři a ráně jako z děla se zvedl prach a osud obou poskoků byl neznámý. Kdžy se konečně prach usadil, v místě výbuchu byl malý kráter jako po granátu a asi metr od něj byl první útočník. Tedy přesně řečeno, jeho vrchní polovina, od pasu dolů byla totiž jen jakási kaše ze střev, jejich obsahu a dalších orgánů. Každopádně celé okolí bylo nahozeno pořádnou sprškou krve a pomalu se tam začínal šířit odporný pach smrti. Druhý útočník na tom byl mnohem lépe, jelikož se mu nejspíš povedlo se před výbuchem natočit stranou a kousek odskočit. Ten ležel asi pět metrů od míst exploze stočený do klubíčka. Podle viditelných známek mu plamen výbuchu moc neudělal, ale zato třísky, které odletěly ze špalku napáchaly svoje. Celá jedna strana od kotníku až po rameno byla směsicí ožehlé kůže a a dřeva. Na každý pád, tenhle byl živý a dával to hlasitě najevo skučením.
Zbývající čtveřice, která právě skončila s Odokemonem se začala zvedat aby šli po Hajim, tedy tři z nich, čtvrtý právě svazoval všechny páru Odokemonových rukou, kdyby se náhodou probral, což bylo sice nepravděpodobné, přesto možné. světelná bomba, která padla mezi ně všechny překvapila, přesto je nechytil zcela nepřipravené. Dva to dostali přímo do očí, ale třetí okamžitě skočil stranou a zakryl si oči. Čtvrtý, ten který svazoval Odokemona byl k bombě zády, takže ten byl mimo účinek úplně. Dav zasažení se okamžitě snažili chytit za oči, ale to bylo přes jejich masy nemožné a tak jen bezmocně škrabali prsty v rukavicích po sklech jejich masek.
Saito Hashu
Hranice Země Země
Tenno nemusel čekat dlouho a Saito byl zpět. Jakmile se vrátil, nemilosrdně uhasil oheň a svižným krokem vyrazil z tábora. "Pojď a dávej bacha kam šlapeš, na cestě kterou půjdeme by si můžeš lehce zvrtnout kotník nebo spadnout do propasti." řekl pak už jen vyrazil směrem do lesa. Okamžitě co vyrazili začala cesta mírně stoupat. Nejdříve to nebyla cesta žádná, ale později se přece jen před nimi objevila nezřetelná stezka skrz lesnaté úbočí hor. Po několika hodinách se změnila jen na úzkou cestičku přilepenou na skalní stěně mezi dvěma horami se skálou na pravé straně a propastí na levé. Cesta trvala dlouhé hodiny, táhla se skrz údolí i hřebeny hor, až konečně stali na vrcholku poslední hory, kterou museli překonat a před nimi se objevil výhled na stinné údolí. Dola bylo možné vidět velice podivný úkaz. Krajina tam dole byla mrtvá, zelená, ale plísní a místo stromů tam byly houby. "Tohle místo se jmenuje Meiya a je to cíl naší cesty." prohlásil Saito a pomalu začal sestupovat z hory dolů do údolí.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Pokrevní mise
Žádná zeď tam nebyla (Psal jsem ti, že ji nemáš v charakteru, pokud ji umíš tak se omlouvám a pošli mi do SZ všechny své schopnosti.), proto bylo vidět, že se vězni perou s několika strážnými Jiro, Ichiro i Kano byli už na konci věznice, nebyl zde žádný jiný východ. Kano měl hozeného Ichira přes rameno a bylo na něm poznat, že je dost vyčerpaná, že to jak bojoval se dvěma najednou, proboural několik dveří a zdí a ještě dostal velkou pecku elektřinou, která kvůli tomu vypadla v celé budově, mu dalo dost zabrat, ale Ichira chtěl nést. "Máš problémy se někam dostat sám a nevíš přesně kde vylezeš a chceš tohle riskovat společně se svým bratrem?" Řekl Kano nechápavě a sledoval v dálce neúprosný souboj mezi vězni a těmi muži. Všude létaly plameny, blesky a voda. Kano přemýšlel, ale nenapadala ho jiná cesta než skrz tu bitku, jelikož neměl sílu na probourání další zdi a nemohli tušit zda není ta zeď něčím vyztužená, aby ji jen tak nechali vybuchnout. "Budeme muset přes ně." Ukázal na ten houf lidí a podíval se na Jira. Když v tom kolem nich proletělo několik kusů kamenů a zvedl se prach z míst, kde stála obří stěna, jako konec věznice. Jakmile opadl prach, tak ve velké díře stál Kanův bratr Damon a na ruce měl jakousi železnou konstrukci, díky které zřejmě rozbil zeď. "Hej, bratře! Tudy." Zvolal a Kano se podíval na Jira, kývl hlavou a rozeběhl se ven z věznice. Za nimi pochopitelně běželi i vězni a za nimi ti, kterým to tu patřilo. Kano sundal Ichira z ramene a dal ho Jirovi do náručí a ukázal rukou na skálu. "Tvůj bratr je těžší, ale musíš ho vzít na záda a vyšplhat na skálu nahoru. My je tu zdržíme. Jakmile budeš nahoře, tak hledej Shiori a ihned odsud vypadněte. Nad námi nepřemýšlejte! Jasný mládě?" Zeptal se Kano ve chvíli kdy kolem nich proběhlo prvních pár vězňů.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Masamoto Tenno
Hranice Země Země
"Jo-jo-jo-o, hnedka-ka vstávávám" vydrkotal Tenno a vrhl se k ohni. Potřeboval se nutně zahřát. Když rozpohyboval prsty tak, že jim skutečně mohl důvěřovat, snědl snídani, poděkoval a sbalil všechny věci. Protáhl se, protože byl docela rozlámaný. Přece jen to byl rozdíl oproti minulé noci v peřinách.
Trochu pochyboval o senseiových praktikách se zahlazováním stop, přece jen, používat chakru v momentě, kdy je jim někdo v patách, k zahlazování stop je trochu kontraproduktivní. Ale což. Opřel se o strom a počkal, až se sensei vrátí.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Když Kenzo domluvil Naitaki se netvářil ani moc udiveně. Myslel si že neměl žádné vztahy se kterými žil celej život tak proč by se staral o hólku kterou zná ani né týden. Ale Kenzova teorie byla správná.
Jenom povzdychl a zase si připomněl jak to ve světě chodí. I schopnej ninja může dopadnout takhle. Nad plánem Kenzy popřemýšlel a kývl.
Dobře ,ale musíme si zajít někam pro výzbroj. Potřebu shurikeny pár kunaiu. Jehly které používám vyrábí jen náš rodinný zbrojíř. Pak ještě potřebuju výbušné lístky. Ty nemám žádné.
Po té se podíval do batohu a vyndal z něj jídlo ,které již nebylo k snědku. To vyhodil hned vedle sebe a zkoumavě prohlížel co je ještě k snědku. Nakonec našel toho víc než čekal. Byli tam čtyři balíku rámenu (původně v plánu měl pro každého jeden a pro sebe dva) pak našel jednu velkou porci nudlí Mie ,tři dobře ubalené speciality od Tankna což bylo tvořené halvně z ryby (Naitaki neměl ponětí co to je ,ale ze zvědavosti si to tehdy vzal) našel dva druhy zákusku a jeden oříškový rulet. Úplně dóle byla jedna láhev jablečného džusu. Naitaki sice připravený na špatné podmínky ,ale jako člen bohaté rodiny si zvykl na jídlo po ránu a tak neváhal a zeptal se Kenzy :
]Mám tu ještě dost dobrého jídla ,tak by jsme se mohli někde v bezpečné vzdálenosti najíst ... jo a ještě ... ta hólka toho o nás ví hodně. Jestli víš co tím myslím.
Naitakimu bylo jedno jestli jí zabije on nebo divá zvěř nebo někdo jiný. Ale neblo mu jedno to že částečně věděla jaký techniky používáme a jak si vedeme a by v některých případech znamenalo nebezpečí.
Kenzo
tým Kenzo
Země ohně
Naitaki ani nešpitl a poslechl Kenza do puntíku. Nevydal ani hlásku a za pár chvil stál před ním, celý udivený. Kenzo chvíli přemýšlel, jestli má počkat, zda se Naitaki sám na něco optá, nebo by měl začít vysvětlovat sám. Nakonec z něj vypadlo něco, co mělo Naitakimu stačit jako odpověď na jeho počínání: "Yakumo se mi nehodila. Po nějakém čase by byl problém s jejím charakterem. Bylo by sice fajn, mít v týmu lékařského ninju, ale obávám se, že byla až příliš hodná a milá. Překážela by nám." Chvíli bylo ticho, ale když Naitaki nic nenamítal, rozhodl se Kenzo, že bude pokračovat.
"Míříme do vesnice Hotaka. Není tam sice knihovna, zato je ale velká pravděpodobnost, že tam najdeme nějakou práci. Nerad bych udělal pozdvižení v každé vesnici, kterou projdeme, proto seženeme slušný obnos peněz, nakoupíme jídlo a svitky do zásoby a poté se někde ztratíme, abychom promysleli, co dál. Při té příležitosti tě naučíme nějaké techniky, souhlas?"
Bylo to spíše konstatování faktu, než položení otázky, ale Kenzo myslel, že když spolu budou jednat na rovinu, v chlapci to upevní jejich partnerský vztah.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki v klidu usnul. Zdálo se mu o jeho rodině a o Tokunemu. Viděl se doma v objetí matky a vedle sebe Teriku. Náhle se motiv změnil a ve snu se objevilo plátno s hořícím se kouskem Konohy a křik kterej pocházel od lidí které zabil ho vzbudil. Probudil se rychlým zvednutím. Když se koukl kolem sebe tak zjistil ,že tu je jenom on a Yakumo. Až pak si všiml ,že už se rozednělo. Hlavou se mu honilo jak si vede Kenzo a jestli už dokončil trénik. Bal se ,že Kenzo bude po tréninku úplně zřízenej což by zmenšilo šance na úspešný dokončení úkolu kterej musí dnes udělat.Po té si zase lehl a přemýšlel o tom co se mu zdálo. Po nedlouhé době uslyšel pravidelný šum větví. Jako kdyby někdo skákal po stromech. Přibližovalo se to. Naitaki se tvářil ,že spal ale soustředil se na chakru která se přibližovala. Když už to bylo dost blízko tak ze stromu seskočil Kenzo.
Ale vedl si trochu divně. Opatrně se připlýžil k Naitakimu. Drcnul do něj a Naitaki se otočil a vstal. Kenzo řekl ,že ´mám bejt opatrnej ,abych nevzbudil Yakumo. Pak dodal ,že odcházíme a jí necháme tady. Naitakimu to přišlo divné ,ale neprotestoval. Jelikož už vstal tak před dvaceti minutama tak rychlé zbalení nebyl problém. Když už všechno měl tak se podíval na Yakumo a rozloučil se s sice né moc pohodlným ,ale tím nejlepším místem u stromu kde spal. Ještě vzal poslední kus masa kterej zbyl a vydal se za Kenzem. Když odešel dost daleko tak si rozepnul batoh a puch kterej z něj vycházel byl opravdu tak omamný ,že Naitaki málem uviděl jednorožce. Když se s největší opatrností kouknul dovnitř tak uviděl zkažené jídlo které si vzal když mizel z kavárny z té vesničky.Mimo zkažené jídlo tam ještě bylo dobře ubalené a dlouho trvanlivé pokrmy. Došel ke Kenzovi s otevřeným baťohem z kterého vycházel opravdu nepěknej zápach a s udivením v obličeji a žádostí ,aby mu to všechno Kenzo vysvětlil.
Jiro Suzume
Pokrevní mise
Tým Kaesho
V celách se po vyřazení proudu rozhostil velký chaos. Všichni vězni začali utíkat ze svých cel, tedy téměř všichni. Ichiro a pár dalších byli napojeni na nějaké trubičky. Kano sám začal být velmi netrpělivý, což mu nemohl být dáváno za vinu. Pobízel ho, ať svého bratra uvolní a pomůže mu na nohy.
Jiro ihned prolezl dírou v cele a bratrovi hadičku z krku odpojil. Jeho bratr jen něco zamumlal a málem padl do bezvědomí. "Prober se,Ichiro! Teď nemůžeš usnout!" křičel na svého bratra Jiro. Nervózně se otočil ke Kanovi. "Co teď? Kudy utečeme?" obořil se na něj, protože začal sám podléhat panice. Všude byl strašný křik, strážím už moc dlouho trvat nebude a zeď prorazí a oni nemohou utíkat s polomrtvým vězněm. "Můžu zkusit projít zemí, ale nikdy jsem to nezkoušel ve dvou" napadlo ho.
Vzal ruku svého bratra, který byl téměř bezvládný, a zvedl jej na nohy. Stoupl si těsně k němu a jeho ruku si dal kolem svých ramen. Došel až k díře v cele a snažil se bratra předat dírou Kanovi a poté sám vylézt. Nyní se mu v hlavě motalo tolik scénářů, které jim nehrály zrovna do noty, až se začal modlit, aby se stal zázrak.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Ráno už celkem pokročilo a jeho trénink zatím nenesl skoro žádný výsledek. Nakonec se rozhodl to vše ukončit a vyrazil do tábora, kde obě děcka ještě spala. Pomalu se přiblížil k Naitakimu a vzbudil ho. "Potichu, mladej. Nechci, abys vzbudil Yakumo. Oblékni se, sbal si věci a vyrážíme. Ona tady zůstane sama." Poté se Kenzo odtáhl a šel si pro své věci. Také si zabalil vše, co bylo jeho a poté poodešel od tábořiště, aby Yakumo nevzbudil. Čekal, až přijde Naitaki, jistě bude mít nějaké otázky. Na ty mu však může odpovědět cestou.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Goku mu odpovedal na vsetko a Genesis zacal pomaly rata v hlave-Goku, oni dvaja-kto je ten stvrty? Nemal sancu to uhadnut ved okrem Gokua tu poznal iba Shira a ten mu neprisiel ako mozna spravna odpoved. Uz uz otvaral usta ked sa potvrdilo zname prislovie-spomen certa....a Shiro ich uz volal na nejaku pracu: ,,Snad necaka ze mu vycistime zachod alebo nieco...´´ zamrmlal si ale v skutocnosti ho to zaujimalo. Bol prvy den na slobode a uz mali misiu? Tomu sa hovori spad udalosti. RYchlo dobehol zvysok timu a pokracoval v nacatej teme: ,,Nie je to ale plytvanie silami? VYslat mimo dedinu niekoho na misiu a s nim poslat este dalsich ludi aby ho kontrolovali?´´ a potom po miernom zavahani pokracoval: ,, Spomenuli ste styroch, my vieme o troch-takze ten posledny musi byt niekto v nejakej vyssej hodnosti nie? Keby bol na nasej urovni, asi by nam ho pridali a mali by vsetkych cudzincov pokope a pod kontrolou..´´ filozofoval dalej
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji pomalu přidával do kroku ale v tom se před ním objevil ten vobejda a přesně to šlo podle plánu. Než stačil Haji cokoliv udělat, ucítil silnou ránu zezadu. Už při tom komu mohl útočník cítit, že tělo najednou nepřiměřeně ztuhlo. Tělo dopadlo těžce na zem kousek před prvního útočníka a po pár vteřinách tělo pohltil dým. Jen necelé 2 až 3 sekundy poté bylo vidět přes tenoučké jazyky dýmu, že se tělo proměnilo na kus špalku, na kterém akorát dohořívala papírová bomba. V tom se ozvalo Boom a špalek dokonale posloužil svému účelu.
"Adios amígos."
Špitl si pod nos Haji, který se krčil za jedním stromem asi 15 metrů od místa výbuchu, ale nebylo času nazbyt. Okamžitě se po větvích přesunul, aby mohl pomoct pavoučákovi. Když se ale dostal poblíž pavoučáka, viděl, že čtveřice rváčů s ním udělal své. Ale takhle to nešlo, Haji mu totiž slíbil, že mu ohlídá záda a jestli se k němu takhle chovali všichni lovci, jen kvůli toho, že se takhle narodil, postará se Haji o to, aby ho nikdy nechytili. Bohužel to vypadalo, že pavoučákovi od nakládačky nepomůže, co ale udělat mohl, bylo ochránit ho před únosem. Chytil do ruky světelnou bombu a jemným obloučkem jí hodil mezi útočníky. Jelikož oslepení z ohně ho inspirovalo a neviděl důvod, proč by si i oni neměli vyzkoušet trošku slepčení. Hned poté co opustila světelná bomba jeho dlaně automaticky udělal pár pečetí.
"Raiton: Kainin!"
Pak už jen s větším množstvím kunaiů v dlaních čekal, až bomba vybuchne a on bude moct zaútočit.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Saito Hashu
Hranice Země Země
Ráno se Saito probudil velice brzy a ne, protože se cítil vyspaný, ale jelikož mu byla zima. Na obzoru se již objevovaly první paprsky slunce a na jehličí stromů byla drobná námraza. To se dalo ovšem čekat na horském úpatí. Oheň už dávno zhasl a z ohniště nezbylo nic víc než pár řeřavých uhlíků. Znovu rozfoukat oheň se ukázalo být mnohem těžší než Saito předpokládal, ale po několika minutách snahy se mu to přece jen povedlo. Pak začal připravovat snídani, která byla více méně stejná jako večeře a když byla hotová, vzbudil Tenna. Mohlo být tak šest ráno a od úst jim šla pára.
"Vstávej, pokud chceme zmizet, musíme vyrazit brzy." řekl a strčil mu ještě rozespalému snídani do rukou, on sám tu svoji už dávno snědl. Pak rychle opustil tábor a šel zahlazovat stopy, což díky suitonu nebylo zase tak těžké, jelikož stačilo rozmočit všechny stopy od začátku lesa až k tábořišti.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
hranice Země Země
Konečně se zastavili. Předpokládal, že Saitou ví, co dělá a že když se rozhodne rozdělat oheň v momentě, kdy je tu podezření pronásledovatele, je to naprosto správně. Posadil se a bez protestů snědl, co mu bylo naservírováno.
"Díky" kývl hlavou, protože pořád ještě nebyl tak úplně schopen ze sebe cokoliv vypravit.
Odpočinek, místo kde chce být. To všechno znělo tak zvláštně. Upřímně doufal, že se co nejdříve probere z této filozofické nálady, protože to i jeho samotného už začínalo docela štvát. Padl na záda a usnul jako dřevo.
Saito Hashu
Hranice Země Země
Asi 45 minut poté co spolu naposledy promluvili se Saito zastavil na hranici jehličnatého lesa, který se nacházel na úpatí jedné z hor. Bylo to ideální místo k přespání, chráněné před větrem a zem měkká napadaným jehličím. Zašel ještě kousek do lesa a tam se posadil na spadený strom. Asi minutu tam jen tak tiše seděl a kontroloval svůj dech, dokud se zcela neuklidnil, pak rozdělal oheň a začal připravovat večeři. Ve světle, které vrhal oheň, mohl Tenno vidět, jak se na Saitově čele třpytí kapičky potu.
Asi po půl hodině byla večeře připravena, nebylo to nic moc, převážně obsah konzerv, ale bylo to jídlo a Saitovi po namáhavém dni chutnalo jako už dlouho ne. "Odpočiň si," řekl Tennovi když dojedl. "Zítra nás čeká namáhavá cesta skrz hory. Když to zítra zvládneme, budeme tam, kde chceme být a konečně se budeme moci věnovat tréninku a hlavně odpočinku..." Poté se Saito posadil, čelem k ohni a zády se opíral o spadený kmen stromu a nedlouho poté usnul.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Hranice Země Země
"Jo tak to jsem skutečně zvědavý" broukl Tenno a pokračoval dál. Pozoroval západ slunce a opět začal v tom všem zmatku, který panoval v jeho duši, cítit nukeinskou svobodu. I když je možná zrovna teď někdo sledoval z kdovíjakých úmyslů, bylo v tom pořád to, proč se desítky mladých i starých lidí rozhodli pro tuto dráhu.
Zde se vše měřilo podle toho, jak schopní jste byli. Ne podle divných měřítek, které si vymýšleli vesnice tak, aby se určitým lidem hodila.
Zdálo se mu, že sensei trochu zvolňuje, pravděpodobně proto, aby ho Tenno lépe stíhal. Cesta ubíhala a tak se dál topil ve svých myšlenkách.
Hirotovi poskoci
Odokemono udělal asi svoji největší chybu. Zaklínil své zbraně do nože pomocí zoubků a pak se pokusil o skok s vrutem, nebo něco takového, co ž od začátku bylo odsouzeno k neúspěchu, jelikož muž stojící pevně nohama na zemi měl větší stabilitu a tak se kýžený výsledek nedostavil a poskokův nůž se pohnul jen o pár centimetrů, muž se nehnul skoro vůbec. Odokemono se dostal do vzduchu, kde sice plivl pavučinu na nohy mužů, co po něm kopali, ale nohy tím ani zdaleka nezastavil a tak dostal přímý zásah do obličeje oběma nohama zároveň. K jeho smůle se jeho obličej přilepil na nohy útočníků a náraz je zase ihned oddělil, ne ovšem bez toho, aby na pavučině nezůstaly kousky Odokemonovy kůže. To dalo celý předešlý plán do pohybu. Odokemono odletěl kousek dozadu a dopadl zády na zem, kde mu čtvrtý útočník dopadl kolenem na břicho, což Odokemona prohnulo mírně do vé. Toto prohnutí však okamžitě napravila pěst čtvrtého útočníka, která mu přistála přímo na obličeji a poslala jeho zátylek raketovou rychlostí zpět na Zem. Všichni čtyři útočníci se uvolnili, tohle nebylo něco, co by mohla jakákoliv lidská bytost schytat a zůstat při vědomí, mutanty nevyjímaje.
Druhá dvojce se neklidně pohybovala v korunách stromů a čekala na svůj cíl až se znovu objeví. To se stalo asi dvacet vteřin poté, Haji se opět objevil v obláčku dýmu na místě kde zmizel. První útočník skočil před Hajiho a zablokoval mu cestu k Odokemonovi. Druhý útočník se vrhnul gilotinovým kopem z vrchu na Hajiho hlavu, s tím, že dopadne těsně za něj.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Vyšlo to! Plán zafungoval. A Haji tím získal nějaký čas na to, aby rozmyslel co dále. Ovšem stalo se něco, s čím nepočítal, jelikož se to podivní maníci ztratili z dohledu. To bylo něco, co Hajimu zrovna do plánu nehrálo, ale měl čas se nějak zařídit.
Co teď? Když se jen tak objevím, sejmou mě jako nic, když se pokusí utéct vystopují ho a navíc slíbil pavoučákovi, že mu ohlídá záda a zatím má problém postarat se o ty svoje. Sakra mysli, jsou jak krvelačné mrchy, co jdou za cílem stůj co stůj... Ale v tom to Hajiho napadlo. Po přibližně 20 vteřinách se uprostřed ničeho najednou objevil obláček dýmu. To Haji využil k tomu, aby vytvořil potřebné pečetě a připravil past. Tak tak to stihl, protože potřeboval onen dým k tomu, aby zakryl jeho činy. Když se dým rozptýlil, vzal do ruky boxery a dělal, že neviděl, kam se ti maníci poděli a šel směrem k pavoučákovi.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odokemu se jeho uhnutí podařilo, ale jeden z banditů mu zkřížil meče a tím mu zabránil v dalším pohybu, ale Odoke se tím nenechal rozhodit, lehce rukama zabral, takže nůž zaklínil mezi zoubky v jeho čepelích, ve vteřině, ale trhnul a lehce si nadskočil a roztočil se, jako válec a tím se pokusil vykloubit nůž chlapíkovi z ruky, mezi tím složil pečetě a vyplivl na nohy chlápků, větší síť, aby je spojil dohromady, co ho chtěli kopnout do hlavy.
Hirotovi poskoci
Dva útočníci co šli po Hajim promáchli a svými noži rozsekli dým. Navíc ten, který se snažil dupnout Hajimu na nohu dupl na zem jen pár milimetrů od Hajiho hlavy. "Kam zmizel?" zeptal se jeden a ten druhý mu na to pokrčil rameny. pak kamsi odskočili a zmizeli z mýtiny. Ve skutečnosti se vrátili do korun stromů a vyčkávali až se objeví jakákoliv známka toho, Hajiho.
Naše druhá skvadra útočníků si vedla o dost líp, možná protože jejich nepřítel jim čelil přímo a nepoužíval žádných úskoků. Když Odokemono zatočil zbraněmi, všichni nadskočili jako jeden muž. Poté co udělal svůj kotoul vzad se jeden z nich, ten co byl původně za ním, vrhl dopředu a zablokoval obě zbraně přesně ve chvíli, kdy s křížily, takže mu k tomu stačil jen jeho nůž, který držel oběma rukama, jednou za jílec, druhou za špici. Druzí dva, naprosto sehraně, vyrazili nohama vpřed a nasměřovali je Odokemonovi přímo na obličej asi ve chvíli, kdy jejich druh blokoval jeho zbraně, takže nehrozilo nebezpečí, že jim ty nohy usekne. Poslední útočník vyskočil nahoru tak aby dopadl někam za Odokemona. Ve skutečnosti mířil tak, aby pokud dostane Odokemono kopance do obličeje, spadne dozadu a on se mu trefí kolenem přímo do břicha, což by byl jistý knock out.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^