Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki čekal na pravou příležitost ,aby nanesl kritický úder.
Ale jakmile se bushin přiblížil ke Kenzovi tak ho Naitaki zrušil.
Před Kenzem se objevil kouř a Naitaki uviděl příležitost.
Vyslal poloskrytého bushina za Kenzem ,ale Kenzo oznámil konec boje.
Naitaki zrušil i toho druhého. Když se Kenzo otočil a šel pryč tak Naitaki kterej právě vylez z úkrytu ho míjel.
Šel se kouknout na Yakumo jak dopadla ,ale když jí přistihl jak zrovna ruší svojí techniku tak jíž neměl obavy.
Seskočil ze skály a začal sbírat kunaie a jehly na další den. Když posbíral tak omluvným pohledem přejel jezero mezi skaliskami a šel k táboru.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Na jeho radost-samozrejme neprejavenu-Dai suhlasil. Genesis si nevedel predstavit, ze by ho odmietol a on sa mu musel doprosovat. To skor by sa naucil pouzivat genjutsu na panakoch nez by sa mu prosil.
ked to vsak schvalil, Genesis sa zacal pripravovat. Bolo to prvykrat, co sa chystal pouzivat genjutsu a nevedel ako to dopadne. Prisiel ku Daisukemu a polozil nanho jeden z papierikov. Cakal, ale nic sa nedialo. Daisuke tam len tak stal a po chvili sa nanho pozrel s ironiou vo vyraze. genesis rozmyslal co ma robit. Znova sa pozrel do knihy a skoro by si vpalil sip do hlavy za takuto chybu. On mu dal papierik ako keby mu daval venovanie alebo co. Zobral dalsi papierik a tentokrat donho vpustil male mnozstvo svojej chakry. Ked ho podal Daisukemu, zacal sa sustredit na chakru. Netrvalo mu to dlho, ved vyssia uroven ako chakru ovlada je uz len vyuzivanie sage. Zavrel oci, spravil pecat na sustredenie a vyslovil nazov techniky. Sustredil sa na chakru, aby tou svojou pozmenil tok chakry v Daisukeho tele. Prilis sa mu to nedarilo, ale na cuknuti Daisukeho videl, ze aspon cosi sa stalo. Spytavo sa nanho pozrel, ale Daisuke len zavrtel hlavou.
Genesis sa rozhodol pre dalsi pokus. Sustredil sa znova a svoju chakru miesal do chakry daisukeho aby mu upravil jej tok a donutil ho vidiet to co chce. ODrazu sa Daisuke zacal smiat. Genesis sa spytavo pozrel a Daisuke mu zacal vysvetlovat: ,,Fakt nebezpecna technika. Chces prinutit supera aby ta zacal lutovat ked prides o koncatiny?´´ a chvilu sa smial.Genesi sa nastval. Ved to bolo iba o tom donutit supera aby videl to, co on chce vidiet. Skusal to stale znova a znova, nakoniec uz ani nepotreboval skladat pecat na sustredenie. Az pri asi siestom pokuse Daisuke zaspatkoval a nahlas povedal: ,,Zblaznil si sa? keby som sa nevyhol, tak ma zastre...´´ a zmlkol. Doslo mu ze to je genjutsu a ze to trenuju. Genesis sa len zaskeril bol na spravnej ceste. Rozhodol sa pre dalsi pokus a sustredil sa na podstatnu vec. To, ze sa zda, ze nanho striela este nie je konecna verzia. Po dalsich dvoch pokusoch sa uz do toho dostaval a znova to zopakoval. Po chvili sa pozrel na Daisukeho: ,,Posobive- takze toto planujes? Svoju iluziu, ktora striela sip ktory naklonuje? Nie zle...´´ Genesis len hladel. Dokazal to. presne toto chcel dosiahnut. Este to parkrat zopakoval, pre velky uspech a chcel vydesit Daisukeho, ale zjavne sa mu to nepodarilo. Ked uz vedel, co nanho caka, nedal sa zaskocit. Odrazu mavol rukou: ,,Stacilo-teraz to uz bolo dobre a realisticke...´´ genesis sa nehadal, bol prilis spokojny, ze to dokazal sam, bez cudzej pomoci. teda okrem pomoci stojaceho figuranta. otocil sa na Senseia a kyvol hlavou, ze uz to zvladol
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Pokrevní mise
Když se vynořil na místě, modlil se, aby tam na nikoho nenarazil. Proto se také nejprve pořádně rozhlédl, než celý vylezl ze země. Byl na správném místě a byl zde sám s Kanem. Po prohlídce prostoru si všiml, že jej někdo sleduje z věže, ale zatím to nevypadalo na nepřítele. Kano jej vybídl, aby za ním šel k dveřím.
Po krátkém rozhovoru Kano vyrazil dveře, i když se Jirovi zdálo, že dosud šlo vše jako po drátkách. "Co se děje?" ptal se Jiro, ale jeho otázka zanikla v tom chaosu co poté nastal.
Po chvíli došli do místnosti, kde na ně naběhly stráže. Kano se o jednoho postaral a druhý jej popadl a zmizel. Před Jirem stál jeden protivník. Ihned zaútočil ohnivou koulí.
"Sakra, zase uživatel Katonu. A zase tahle technika," pomyslel si, když uskakoval ohnivé kouli. Měl štěstí, že protivníkova technika přišla z velké dálky. Zvažoval, jestli jej má zneškodnit rychle, ale hlučně, nebo pomalu a potichu. Je možné, že o útoku už asi všichni vědí, tak nebylo třeba držet se zpátky. Na druhou stranu by to tady vše nechtěl vyhodit do vzduchu.
Rozhodl se zaútočit rychle a silně. Vzdálenost mezi nimi nahrávala Jirovi, a tak začal jednat. Ihned nahromadil chakru a nechal jí proudit do země. Ze zadní kapsy vytáhl tři malé kuličky výbušné směsi. Hodil je na zem a rychle složil pečetě. Před ním se rychle začala formovat hlína do tvaru vlaštovek. Celý proces trval jen pár vteřin, které zakončil suchým konstatováním:"Doton: Fubuki Bakuhatsu." První sérií pohybů roztáhl křídla všem vlaštovkám a ty se vznesly do vzduchu. Další sérií pohybů ptáci začali zkracovat vzdálenost mezi útočníkem a Jirem. Když byli téměř na dosah paže k nepříteli, nechal je všechny vybuchnout. Kolem výbuchů se vznesly menší oblaka prachu, skrze které nebylo vidět, zda-li byl útok úspěšný. Na potvrzení zásahu si bude muset chvilku počkat.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Kenzo byl na dosah kunai, který byl za stěnou vytvořenou Yakumo, když se před ním objevil Naitaki. Napřáhl se katanou, aby nechal čas na rekci chlapci a pak sekl. Naitaki se změnil v obláček prachu. Kenzo se usmál, rozhlédl se kolem sebe. Yakumo už se o sebe postarala a nyní zaujala obranný postoj před jehlou. Z boku se pomalu přibližoval Naitaki.
Kenzo musel uznat, že se jim obrana celkem vedla. Zatáhl katanu zpět do pochvy a narovnal se. "Výborně," začal zeširoka. "Slunce už je celé za obzorem, uspěli jste." Otočil se zády k Yakumo a jehle a pokračoval. "První část trénování máte za sebou. Jak se zdá, zvládáte spolupracovat. Zítra můžeme přejít k pilování vašich technik."
Seskočil ze skály a došel ke svým věcem. Čekal, jestli přijdou děcka a začal připravovat ohniště. Nějaké maso zbylo ještě z minulého dne, takže nemusel jít lovit. Oheň chtěl nechat na nich, ale nakonec jej přece jen založil sám křesadlem. Než se oheň rozhoří, počká na ty dva, aby mohl začít konverzaci.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Odoke se na chvíli zastavil a vstřebával slova, která se k němu donesla od toho ninji a jen se ušklíbl. Odoke věděl moc dobře, že nikam nepatří, ale on nehledal své mraveniště, on si ho hodlal sám vybudovat. Jenže se stále držel svého, pokud o něj projeví zájem, tak si ho najde, ale on musel zmizet, nerad se zdržoval ve vesnici, kde ztropil rozruch a mohlo by se stát, že by ho chytili. Takže se opět v klidu rozešel a přemítal o tom co se dnes událo, pokud budou jeho předpoklady správné, tak si ho ten chlapík najde. Nyní směřoval ulicí ven z vesnice.
Yakumo Hizashi
Země ohně
jakmile Yakumiiny jehly doletěly ke Kenzovi, Kenzo uskočil, čímž se vyhnul hned několika jehlám a potom další odrazil Katanou na Naitakiho. Než se o to ale Yakumo začla zajímat, Kenzo udeřil katanou do skály a část rozbil na kameny, které padaly na Yakumo. Prvnímu i druhému kamenu se vyhnula uskočením. Před sebe hodila kunai a složila pečetě. "Raiton: Kaminari Shibari!" Tři metry od ní se vytvořila zeď z blesku. Jeden docela velký kámen na ní narazil. Zeď nevydržela a rozpadla se, díky nárazu se ale velký kámen rozlámal na několik menších. Několika se vyhnula, ale jeden si to mířil přímo na ní a byl moc rychlý. "Raiton: Hiraishin!" řekne rychle. Do levé ruky jí dojde elektrický náboj. Yakumo natáhne ruku, když se konečky prstů dotkne kamene, udělá se do něho menší díra a odkloní ho ze své dráhy na bok. Kenzo se mezitím rozešel k jehle. Yakumo vyskočila a dopadla před jehlu. Vytáhla kunai a čekala co Kenzo udělá.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Uviděl, že na něm spočinul pohledem i Genesis. Když slyšel, jak těžko se mu říká o pomoc, tak věděl, že bude hodně hrdý a nebude si chtít přiznat, že mu někdo s něčím pomohl, což perfektně sedí k jeho povaze, kterou předvedl již dříve. Dai se pousmál a přikročil blíže. "To je jasné, že ti pomůžu." Řekl a splnil vše, co od něj Genesis chtěl.
Pokrevní mise
Cestoval jsi podzemí dlouho než jsi se konečně vynořil na místě, kde jsi měl stát. Před sebou jsi viděl jakési věže, na který měli stát strážci, kteří tam však nebyli. Jen v jedné stál někdo, kdo koukal přímo na tebe, ale nic nedělal. Došlo ti, že se jedná právě o Kanova bratra Damona. Jak jsi konečně vylezl ze země, tak jsi uslyšel jakési tiché písknutí a došlo ti, že jde o Kana. Uviděl jsi, že stojí u jakýchsi železných dveří jedné budovy, která všude měla mříže. Kano na tebe máchl rukou, abys přišel k němu. Poté Kano zabušil na dveře a otevřelo se jakési malé okénko a v něm se objevila hlava nějakého muže. "Co tu děláš Damone?" Řekl muž Kanovi, jelikož si myslel, že jde o jeho kolegu Damona. "Potřebuji mluvit s jedním vězněm." Pokračoval ve své roli Kano. Muž si ho v okénku chvíli prohlížel a jeho pohled se zastavil na krku Kana, kde měl přívěsek se zuby. V tu chvíli Kanovi došlo, že tohle Damon nenosí. Bylo vidět na muži, že je trochu nervózní. "Dobře, počkej než to otevřu. Ty zámky jsou otravný." Odpověděl mu muž a zavřel okénko. Kano zatnul pěst na pravé ruce a v tu chvíli udeřil do železných dveří, ve kterých udělal díru a na druhé straně chytil za krk muže. Prudce trhl zpět k sobě až bylo slyšet jakési křupnutí a následně, jak zřejmě muž spadl na zem. Hned na to Kano prudce kopl do dveří u zámků a dveře se rychle otevřely a hlasitě bouchly, jak narazili do zdi a přimáčkly tam mrtvé tělo toho muže. "Teď se připrav, mládě." Řekl a ukázal na dveře před nimi. Oba vkročili do místnosti, která sloužila jen jako vchod do vězení, kde právě jen ten muž hlídal, kdo jde a kdo odchází z vězení.
Místnost byla celkem velká, takže byla jak dělaná pro jakýsi souboj. V tu chvíli byly slyšet jakési kroky, spíše běh několika mužů a poté hned odemykání dalších železných dveří. Z nich vyběhli dva tři muži. Dva byli docela dost hubení a vypadali, že jim bude tak kolem 30ti let. Pak zde byl jeden, který byl poměrně svalnatý a vysoký, což byl dokonalý soupeř pro Kana. Automaticky se dva rozeběhli proti Kanovi, byl to jeden z těch hubených a poté ten svalnatý. Kano na nic nečekal a hubeného popadl a vyhodil ho ze dveří ven. V tu chvíli ho však popadl ten svalnatý za trup, obejmul ho, hodil si ho na záda a prudce s ním vyběhl ven, kde se měl odehrávat jejich souboj. Proti tobě už stál jeden hubeňour, který tě sledoval svými naštvanými oči. Nyní byla místnost velká přímo pro jeden souboj dvou mužů. Muž začal skládat pečetě a po chvíli si dal prsty k ústům, což ty už jsi znal, že takhle začíná Goukakyuu no Jutsu. "Katon: Goukakyuu no jutsu!" Proti tobě se najednou rozletěla ohnivá koule.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Při napínavém okamžiku které spojovalo Kenza i Naitakiho ,najednou vyletěli jehly které mířili provokatérovi souboje přímo do zad. Když se Kenzo otočil začal odrážet jehly tak pár jích odrazil směrem na Naitakiho. S myšlenkou že tím získá od Naitakiho nějakej čas tak se obrátil a provedl nějakej útok proti Yakumo. Naitaki si toho už nevšímal ,protože když se rovnal z polohy při které se uhnul jehlám tak vytvořil dva bushiny. Jednoho ukryl za okrajem skály a byla mu vidět jenom hlava. Druhej stál přímo proti Kenzovi. Sám seskočil za okraj skály a ukryl se pečlivě a to tak ,že mu nebyl vidět ani vlásek. Poslal ty dva bushiny přímo na Kenzo. Ten co byl přímo proti se rozběhl na něj s jehlou v ruce druhej co šel z levého rohu skály se blížil ke Kenzovi sice trochu pomalejc ,ale za to nebylo poznat ,že je to bushin. Sám Naitaki běžel skrytě z pravé strany skály. Vůbec ho teď nezajímala nějaká spolupráce a nemyslel na Yakumo. Prostě se chtěl předvést.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Navzdory jeho předpokladům, ani jeden ze studentů nehodlal reagovat na jeho apel. Alespoň tak to vypadalo, dokud Yakumo nehodila své jehly na Kenza. Bylo jich poměrně dost. Hbitě uskočil směrem k Naitakimu, čímž se vyhnul několika jehlám. Poslední jehly odrazil svou katanou tak, aby letěly na Naitakiho. Tím na chvíli zabavil chlapce. Otočil se směrem, odkud vyletěly jehly. Nechal prudit chakru do katany a ťal jím do stěny skály. Pár kamenů tím svrhl rovnou na Yakumo.
Nyní, když byli oba studenti zaměstnaní, dovolil si chvilku falešně předváděné nepozornosti a vydal se ke kunaii. Jestli na něj ani tentokrát nezaútočí, dost pravděpodobně jim to pořádně nandá a nechá je uprostřed lesa samotné.
Slunce bylo z poloviny za obzorem. Naitaki i Yakumo měli tedy poslední šanci mu předvést, jestli za něco stojí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Ami Kanura
Hranice země Ohně a Vody
"Ty nejsi žádný pavouk aby sis hrál se svojí obětí! Spíš mravenec, který ztratil svoji kolonii a neví co dál!" zavolal kráčeje pomalu ulicí pryč. Pak se ale zastavil.
"A omluvte moji nezdvořilost, jsem jen znechucená strana občanů této poklidné země." křikl směrem za sebe, pak zvedl ruku nad hlavu v gestu rozloučení a opět se pomalu vydal zpět do hospody.
Tahle kratochvíle nakonec vůbec nebyla zábavná a zůstal mu z těch dvou jen hnusný pocit na špičce jazyka, který plánoval smýt řádnou dávkou silného alkoholu, to kvůli desinfekci.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Yakumo Hizashi
Země ohně
Yakumo si nebyla jistá jak zaútočit a tak se podívala na Naitakiho, který měl stejný výraz. Kenzo to zřejmě pochytil. Katanou zničil svůj bushin a říkal něco o tom že na to nemá celý den a že další rána bude pro jednoho z nich smrtelná. Kenzo odkopl Yakumo, která nestihla zareagovat. Začala padat ze skály. Vytáhla kunai a zabodla ho do skály, takže se její pád spomalil. Když byla asi tak 5 metrů nad zemí spomalila natolik že se zhoupla a s chakrou v nohách doskočila na povrch skály. Vytáhla jehly s paralizujícím jedem a rozeběhla se směrem ke Kenzovi, který se zaměřil na Naitakiho. Hodila na něj jehly když od něho byla tak 20 metrů. Následně vytáhla kunai.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki i Yakumo stáli a ani jeden z nich nevěděl co dělat.
Nakonec Kenzo poromluvil se znuděným výrazem a propíchl svoji kopii.
Pak se rozešel směrem k nim s útočnýma slovama. Naitaki nevěděl co dělat .. podíval se na Yakumo ,ale ta mu opětovala stejnej pohled. Jak se Naitaki otočil tak uslyšel syčení pak ucítil jak napnutí provazu mizí. Když se ohlédl směrem ke zvuku tak viděl jak má Kenzo katanu jíž pod rozseknutým provazem a pak jenom uslyšel kopnutí. Náhle uviděl jak Yakumo letí ze skály. Naitaki by se hned vrhnul za ní kdyby neměl v zorném poli kunai kterej museli chránit za každou cenu.Pak ucítil tlak na bříše a než se vstihl zpamatovat tak odletěl o pár metru dozadu. Až za kunai. Naitaki fascinován jak Kenzo využil příležitosti a s obrovskou rychlostí chytře zaútočil se pomalu zvednul a snažil se sledovat každej pohyb Kenza. Chtěl taky vypudit z hlavy myšlenky na Yakumo. Po dlouhém boji mezi smyslem pro úkol a citem společníka kterej teď padal ze skály zvítězil ukol. Naitaki se narovnal a ostrým pohledem probodnl Kenza. Situace vypadala tak ,že na levém rohu stál Kenzo v pravém Naitaki a mezi nima jehla.
Genesis Sabure
Daisuke na nic necakal a hned sa pustil do prace. genesis sa pozrel smerom, kde sa vybral a uvidel kopu zvitkov. Prieisl teda za Daisukem a vedla neho zacal hladat aj on. Vedel, ako genjutsu funguje, ale nikdy ho neskusal pouzivat. Ako na to? otvoril knihu a zacal citat. Dozvedel sa, ze je viacej sposobov, ako dostat chakru do tela supera. Zvuk vylucil, zrak tiez nie-ved ako by niekoho mohol dostat do genjutsu pohlad na sip? Priamy dotyk tiez nie, nebol to bojovnik na blizko. Zacal uvazovat. Co takto...nepouzit na hrote nadobky so zbranami ale s nejakymi papierikmi? rychlo sa rozhliadol a hladal potrebne veci. Rychlo sa pustil do potrebnych uprav, co mu zabralo asi hodinku casu. Za tu dobu sa mu podarilo vyrobit iba styri sipy. Samotna uprava nebola tazka, ale musel davat pozor, aby ich dokonale vyvazil. nebolo to lahke, mala odchylka mohla sposobit dost problemov. tieto sipy napriek tomu nemali byt nejake presne, tak by bol nerad, keby leti sip uplne inym smerom ako chcel.
Spravit pecate na vybuch nebol az taky problem. Poobzeral sa okolo seba a natrhal papierik ktory videl na niekolko malych kuskov. Potom dal dostatocne daleko do seba pecat a nadobku a nechal to vybuchnut. papieriky sa dost posobivo rozprskli do vsetkych stran. Plocha efektu sa teda zdala byt v pohode, musel pristupit na to tazsie. Lenze ako? Potreboval nejakeho figuranta. Preto sa pozrel na Daisukeho a videl, ze ten sa prave pozera nanho. genesis najskor uhol pohladom a potom sa zdvihol so sipom v ruke. ,,p...´´odmlcal sa. nevedel prosit. Ale musi sa premoct, inak to nedokaze. ,,pro....prosim ta, pomohol by si mi? Staci ked sa len dotknes tohto papierika a ja skusim upravit tvoju chakru. Uvidime ako mi to pojde, ale snaz sa nebranit proti genjutsu, kedze vies ze je to genjutsu. Co ty na to?´´ prvu cast vety zo seba doslova vypluvol, ale zvysok uz povedal normalne a napto cakal.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji si užíval to rýpání, ne že by neměl strach, to nějakým podivným způsobem měl, ale nějak se mu to i líbilo, že se nemusel dneska pořád schovávat a trošku se i ukázat. Pavoučí muž se však k akci příliš neměl, ale za to se objevil nějaký další "týpek", který tady začal dělat ramena, kecy a kdo ví co všechno. Pavoučák ho jednoduše odpálkoval a Haji na něj nechápavě koukal.
"A ty jsi jako kdo? Hodný strejda zabiják? Učitel zabíjení na potkání pro začátečníky? Nebo nějaký nevím co?"
Popovytáhl na něj obočí a strčil si do pusy další červené lízátko a začal si ho vychutnávat s rakama založenýma na hrudi. Nějak moc se to tady zvrhávalo, kde se tu bralo tolik zvláštních lidí najednou?
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Jiro Suzume
Tým Kaesho
kdesi v poušti
Mise měla začít. Kano se rozešel a zanedlouho došli k jakémusi poklopu. Když se dostali nahoru, byli v poušti. Jiro zůstal nechápavě stát s otevřenou pusou. Když šli to skrýše, museli projít hlubokým lesem a po chvíli bloudění našli kryt. To však bylo v lese, tady jsou v poušti. Je snad ten podzemní komplex tak rozsáhlý ? Hlavou se mu honilo mnoho otázek, které vyvolával Jiro a jeho tajná skrýš.
Všechny jeho otázky přerušila Shiori svým svolávacím jutsu. Než stihl jakkoli zareagovat, mírně se prolétl, protože obří summon ve tvaru supa rozoral zemi přímo pod nimi. Kdyby nebylo Kanovy rychlosti a mrštnosti, padl by na zemi místo toho, aby jej hodil na krk toho tvora. Shiori mu pověděla jméno toho tvora a vysvětlila mu,jak je možné, že ikdyž neovládá chakru, summony vyvolávat může. Ten na to tedy jen přikývl, protože byl ještě trochu zmatený.
Cestovali letmo poměrně dost dlouho, ale když na jejich tváře padly první paprsky ranního slunce, Maku dopadl na zemi a ihned zmizel. Kano k němu přišel a šel rovnou k věci. Vzal ho kousek od Shiori a seskočil dolů. Díky křídlům dopadl hladce. Jiro pustil chakru do nohou a přilepil se tak ke skále. Pomalu sešel až ke Kanovi. Shiori se jej optala, jestli je připravený hned, jakmile se dostali k cestě. "Ano, jsem", odpověděl. "Jdu se přemístit na místo určení. Snad tam bude prázdno." Podíval se na oba dva a popřál jim hodně štěstí. Poté se začal soustředit na vedení chakry do nohou a vypouštění jí do podloži pod sebou. Jednou základní technikou si pomáhal s koncentrováním chakry. Netrvalo dlouho a země se začala hýbat. Jiro se pomalu nechal pohlcovat zemí. Vypadalo to, jakoby stál v pohyblivém písku. Po chvíli se pod ním země zavřela a vypadala na kamínek přesně, jako před příchodem Jira.
Nyní Jiro putoval pod zemí. Jeho technika nebyla příliš vypilovaná, nevěděl, kam míří, ani se neměl jak podívat, kde vlastně je. Od nyní musel důvěřovat tomu, co mu sdělil Kano a dodržovat správnou vzdálenost. Za pár minut se dostane na své místo a modlí se, aby tam již bylo čisto, jak slíbil Kano.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Stál a čekal na reakci od Naitakiho. "Notak, děcka. Nemám celý den na čekání útoku od vás." Sáhl si pro katanu a vytáhl ji pravou rukou. Jedním švihem přeťal svůj vlastní bunshin a druhým přeťal provaz, který poutal Naitakiho a Yakumo k sobě.
"Další máchnutí mým Dai san no kiba hachibi bude pro jednoho z vás smrtelným, jestli nezačnete hned něco dělat, jasný?"
Přiskočil mezi Naitakiho a Yakumo a odkopl Yakumo kopem do břicha ze skály dolů. Druhým kopem se opřel o Naitakiho.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Pokrevní mise
Kano se lehce pousmál a pak se pomalu rozešel k místu kudy tehdy přišel s Jirem. Shiori zkontrolovala na Togim brašny jestli v nich je to, co tam má být a pak ho plácla na zádech a on se rozeběhl přímo za Kanem. Kano mu z kapsy dal do pusy kus nějakého masa a bylo vidět, že s Kanem má dobrý vztah. Shiori se pousmála a kráčela vedle Jira. Došli beze slova až k žebříku po kterém začal Kano lézt nahoru až bylo nakonec bylo slyšet jakési skřípání otevírajícího se poklopu. Togi zůstal nechápavě sedět pod žebříkem a smutně na něj koukal. Shiori se k němu sklonila a ukázala dlaní do druhého otvoru, který byl vedle vchodu, kterým jste vyšli a kterým jste předtím s Kanem vešli do podzemního komplexu. Togi na nic nečekal a rozeběhl se do temnoty, kde po chvíli zmizel. Po chvíli už všichni stáli opět na jakési poušti a Kano v klidu zavřel poklop, který se zase sám nechal zasypat pískem, aby nebyl vidět. Na nebi bylo mnoho hvězd a měsíc krásně svítil na cestu. Shiori se najednou kousla do svého prstu a pak plácla do země. Písek ihned začal vstřebávat její krev a po chvíli se jí kolem ruky udělalo na písku několik černých linek z pečetí. "Kuchiyose no jutsu!" Řekla Shiori a v tu chvíli jsi ucítil jakýsi tlak pod svými nohami a v tu chvíli pod tebou ze země vylétl obří sup. Jira ten tlak odhodil k zemi a než se stihl zvednout, tak ho popadla za ruku Kanova ruka a vymrštil tě nahoru k nim na krk obřího supa. "Tohle je Maku." Řekla Shiori a pokynula hlavou směrem k hlavě supa, na kterém jste momentálně seděli a prolétal noční oblohou klidným tempem. "Sice neovládám chakru, ale summoni původně patřili k mému kmeni, a proto mám povolení s nimi uzavírat smlouvy." Řekla Shiori Jirovi a usmála se na něj.
Cesta trvala asi hodinu až konečně sup přistál na určeném místě, kde vás sesadil a následně zmizel. Na zem stále ještě dopadaly paprsky svitu měsíce, který pomalu mizel a bude brzy nahrazen sluncem. Maku vás vysadil na jedné z mnoha hor, takže první co jsi uviděl byla Shiori, která stála na kraji jakési skály hleděla na horu, kterou musí Jiro podlézt, Kano přeletět a ona se musí postarat o mnoho pastí. Maku vás vysadil na jedné z mnoha hor, takže první co jsi uviděl byla Shiori, která stála na kraji jakési skály hleděla na horu, kterou musí Jiro podlézt, Kano přeletět a ona se musí postarat o mnoho pastí. Kano kolem tebe prošel a lehce do tebe drkl. "Tak pojď, mládě." Pak se hlasitě pousmál a proběhl kolem Shiori, při čemž se odrazil a seskočil ze skály. Vypadalo to jako sebevražedný skok, ale v tu chvíli se znovu objevil před oči svých společníků a uvrhl na ně stín svých dřevěných křídel díky kterým přeletěl na vrcholek druhé hory, odkud na vás hleděl. Poté se Shiori lehce otočila a kývla hlavou směrem dolů. Pak pomalu z boku začala slézat skálu, na které stála a dopadla na jakousi cestu z kamenů, která byla pod tou skálou. Po téhle cestě již bylo lehké sejít až dolů mezi dvě hory. Počkala až přijdeš i ty a pak se v tichosti zeptala. "Jsi připravený?" A pokud jsi byl, tak jen pokynula rukou směrem k zemi, aby ses dal do práce a ona sama začala stoupat po hoře a hledala pastě.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Stál na místě, kde se zanedlouho všichni sešli. Nejprve si všiml Shiori, která šla i se svým několikasetkilovým domácím mazlíčkem. On sám dobře věděl, že jeho vlídné a hravé chování se snadno změní v chladnokrevné trhání kusů masa na jediný povel jeho majitelky. Nad takovou silou souladu zvířete a člověka jen žasl.
"Ahoj, snad ano. Doufám, že nebudu na obtíž," řekl Jiro truchu nervózně. Nebyl moc ve své kůži, když věděl, že zanedlouho bude riskovat nejen svůj, ale rovnou bratrův a nyní i Shiorin a Kanův život najednou.
Za jeho zády se objevil Kano s velmi zvláštním zavazadlem. Nedal na sebe moc dlouho čekat a všem vysvětlil jeho využití. "Hezké. Nevěděl jsem, že nepoužíváš chakru, Kano." Jiro to řekl nenuceným tónem, ale v duchu se mu rozezvonil zvon paniky. Jde na téměř sebevražednou misi se dvěma členy a on, nejmladší a nejméně zkušený jedinec jako jediný ovládá chakru?
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Dostal pokyny ke svému novému jutsu, což se mu celkem dost zamlouvalo. Dostal i informaci, že je zde pár svitků, které se týkají pečetění na základní úrovni. Na nic nečekal a vyrazil k místu, kde viděl mnoho svitků. Pozorně si jeden za druhým prohlížel než konečně uviděl svitek s názvem "Zapečeťování pro začátečníky". Ten název svitku mu přišel trochu komický, avšak byla to pravda - byl začátečníkem. Sedl si v klidu pod část zdi, na které byly pověšený fuuma shurikeny a rozvinul před sebou na zemi svitek, který si pomalu začal pročítat. Uplynulo několik minut, okolo 40 minut a konečně svitek dočetl. Četl ho raději dvakrát, jelikož si chtěl být jistý, že vše provede tak jak má. Tak mě napadá, co kdybych na tenhle způsob vytvořil více technik. Však každého vždy dostane útok, který je naprosto nečekaný a když se něco objeví během vteřiny z ničeho nic, tak to člověk nečeká a k tomu tyhle pečetě jsou úplně geniální. Pomyslel si, ale pak rychle zakroutil hlavou. Ale nejdříve musím dokončit tuhle techniku než se vůbec vrhnu na jiné. Začal se soustředit na to, co má dělat a ne na to, co je momentálně bezpředmětné.
Na zem položil dva fuuma shurikeny. Podle svitku soustředil chakru do ukazováčku a následně ukazováčkem přejel po čepeli jednoho fuuma shurikenu a vytvořil na něm černou značku. Poté udělal značku i na druhém, jen byla menší a trochu jiná. Pak se znovu podíval do svitku a přejel ho rychle očima, aby si vzpomněl jaké pečetě k tomu jsou potřeba. Před očima se mu objevily pečetě a on je následně udělal. Prsty se mu proplétaly celkem dost rychle a pak už jen položil obě dlaně na oba fuuma shurikeny a přes místnost se rozvinula světle modrá záře a následně už před jeho očima ležel pouze jeden fuuma shuriken s velkou značkou na jedné čepeli. Dai se prudce zvedl a nadšeně lehce poskočil. Pak si všiml, že ho sleduje sensei a trochu se začervenal, jelikož mu tahle situace přišla docela trapná. Ale on měl takovou radost, že se mu zapečetění povedlo hned na poprvé, že prostě tu radost musel trochu ventilovat. Bylo mu jasné, že tohle pečetění bylo to nejjednodušší, které může být a zvládl by ho hned každý, ale stejně byl nadšený.
Když si všiml, že na něj sensei kouká, tak pochopil, že asi trochu očekává, co mu předvede. Smotal svitek, navázal na fuuma shuriken lanko a pak se pomalu zvedl. Vrátil svitek na své místo a vzal si další do kapsy. Byl to svitek, který byl určený pro pokročilejší pečetění, což by se mu mohlo později dost hodit. Následně přešel před dvě figuríny, jelikož nechtěl tuhle techniku trénovat přímo proti Genesisovi, jelikož je to smrtelná technika, pokud protivník včas nezareaguje. Prudkým pohybem rukou dolů rozvinul fuuma shuriken. Poté se postavil do pozice, ze které se mu dobře házelo, což bylo posunutí pravé nohy dopředu, jelikož házel pravou rukou a tak chtěl použít k hodu i boky. Poté se napřáhl a vymrštil fuuma shuriken na figurínu. Když byl kousek před ní, tak v druhé ruce pohnul prostředníčkem a ukazováčkem dolů, čímž aktivovat pečeť a najednou z jednoho fuuma shurikenu vystřelil druhý větší rychlostí a rozsekl jednu figurínu. Jak její půlka padala, tak ji ještě rozsekl původní fuuma shuriken. Poté Dai cukl pravačkou do strany, čímž změnil dráhu letu obou fuuma shurikenů. Původní se jakoby zpomalil a ten druhý prudce změnil dráhu letu a zasekl se zezadu do jedné figuríny a jak se zasekl, tak stáhl i původní fuuma shuriken, který se zasekl do figuríny zepředu. Povedlo se to Daiovi přesně tak jak chtěl. Pomalu přešel k figuríně a znovu použil pečetící pečetě a dotkl se fuuma shurikenů, při čemž se náhle znovu objevila modrá záře a pak už jen Dai v ruce držel složený fuuma shuriken. "Uff." Oddychl se a s úsměvem se podíval na senseie a pohledem poté přejel na Genesise, jelikož věděl, že s jeho technikou by mu mohl při výcviku posloužit jako dobrý terč, protože dřevěné figuríny do genjutsu asi nedostane.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Odoke sledoval toho kluka a pomalu se přibližoval, ale po jeho posledních slovech se zastavil. Nukenin, ač si to nechtěl připustit, tak o byla pravda, i když on byl vyhnán, tak měl na svědomí vraždy a útěk před spravedlností, ale tuhle spravedlnost on nepřipouštěl, to ti kdo zničili jeho život by měli pikat. Ve sledu událostí se do jejich debaty přidala další postava, šlo z ni vycítit, že je dosti silnější a jít s ním do sporu je zbytečné. Prohodil pár řečí o nemilosrdnosti a Odoke se jen ušklíbl "pavouk si se svou obětí první hraje, pak ji zamotá do sítě a vysaje co z ní zbude" řekl otočil se a vydal se svým směrem. Sice hledal schopného učitele co by dokončil jeho trénink, ale nikdy by se nesnížil k tomu dožadovat se nějakého sapiena o pomoc.
Saito Hashu
Země Železa
"To by nemělo cenu, zapomínáš kdo tě učil s mečem, nemáš mě čím překvapit." odpověděl Saito s úsměvem. Bylo dosti možné, že by ho Maeda porazil, ale ne pomocí meče, takže jakýkoliv boj s ním ztrácel veškerý smysl. Pak přišel Kintaro. saito k tomu neměl co dodat, jen snad to, že se z nich, dvou profesionálních bojovníků stali dva profesionální holky na hlídání dětí.
"Kaitou? To je ten 'wannabe' profesionální bandita? Čekal bych, že na muže jeho kalibru už bude dávno pod drnem od nějakýho břídila..." odpověděl, ale něco přece jen něco v hlase toho kluka Saita zaujalo a nebyl to kašel. "Nesnažíš se tu náhodou naznačit, že víš něco o té osobě kterou hledám, že ne?" Zatímco Saito mluvil, jeho hlas, postoj i aura, kterou okolo sebe šířil se změnila, už to nebyla taková ta nenápadná věc okolo, ale právě teď dolehla na Kintara celou svojí silou a téměř doslova mu vytlačovala vzduch z plic. "No?"
Ami Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Jelikož se Ami nudil, považoval za poměrně dobrou kratochvíli sledovat toho šestirukého hošana a, jak během svého sledování zjistil, i druhého ninju, který ho sledoval nejspíš z podobného důvodu. Když se oba zastavili, Ami zůstal na rohu ulice, kde nebyl vidět ani ze střechy ani z ulice a přesto mohl slyšet každé šustnutí, které ti dva vydali. Přesto s každým slovem, které ti dva pronesli při svém hovoru uprostřed ulice, více a více litoval, že je sledoval. To opravdu úroveň dnešních shinobi tolik upadla, ptal se sám sebe a poslouchal dál, až to nemohl vydržet.
Ami vyrazil rychlým krokem k těm dvěma a zastavil se tak, aby na oba měl dobrý výhled, zvláště na všech jejich osm rukou.
"Ale chlapci, tohle má být provokace? Kdo vás tyhle sr**ky učil? Musíte být víc osobnější, pokud se chcete vyprovokovat, navíc, co to je za úroveň si takhle vylézt zpoza roku a začít si nadávat, když shinobi chce něco od druhého shinobiho, tak zlomit tomu druhému ruku je slušnost! Kdyby na mě takhle někdo vylezl, zabil bych ho už jen pro jeho drzost, že se mě nejdřív nepokusil zabít nebo aspoň zmrzačit!" S tím se Ami otočil a vyrazil pomalým krokem zpět do hospody s mumláním ve smyslu, že dnešní generace jsou fakt ztracené.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Šibalsky se usmál a koukal na toho mutanta.
"Mě se tady dost líbí, to ty vypadáš, že máš na spěch... Copak? Prozrazení? Nebo jsou jinde holky pro tebe?"
Rýpal, jelikož věděl, že mu nesmí ukázat sebemenší náznak strachu, mohlo by mu totiž dost dobře dojít, že by to mohl brát jako záminku k nějakému útoku.
"Předpokládám, že jsi taky nukenin, který nikam nepatří a cestuje na vlastní pěst, ty vlastně na vlastní pěsti."
Ušklíbl se, viděl, že když ví o jeho rukách, má nějakou munici, která ho asi dost dráždí.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Odoke byl už odhodlán si kluka nevšímat a co nejdříve se vypařit, ale oslovení hmyzáku ho dosti uráželo, protože nebylo až tak přesné. Odoke se zarazil a opět se podíval na toho kluka a v očích mu plál hněv, ale zatím ho dokázal ovládat "očividně se ti na světě tolik nelíbí, ale neboj na požádání tě ho mohu zbavit" řekl a pomalu si to mířil k tomu klukovi.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Sapiene?! Hajimu blesklo v hlavě, že je to věděcké označení toho, jakým člověkem jsme nyní. Homo sapiens sapiens. Trochu to nepobral a rozhodl se opětovat palbu.
"Nebo co hmyzáku? Umlátíš mě svým vysokým počtem rukou? To musíš stíhat víc práce než ostatní, no ne?"
Rýpnul do něj Haji a pomalu začal kousat lízátko, jelikož nevěděl, co od toho čekat a své nervy si vždy vylíval na nevinném lízátku, které nikdy nechybělo v jeho puse.
"Co si o sobě vůbec myslíš?"
Přejel ho nevěřícným a odměřeným pohledem, protože s někým a něčím takovým se setkal poprvé za svůj život.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Odoke se pomalu prodrával davem lidí na ulici a snažil se co nejrychleji dostat z vesnice. Jenže pak promluvil nějaký kluk a bylo jasné, že to myslí na něj. Odoke se na něj podíval docela chladným pohledem, nechtěl ho zastrašit, jen takhle se na lidi díval od doby co jeho matka zemřela. Odoke si ho chvíli přeměřoval a pak jen suše odvětil "jdi mi z cesty sapiene" řekl a vydal se dál na svou cestu z vesnice.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji byl tak dopálený z chování jako bylo tohle a nemohl ho vystát, zároveň mu hlavou pořád prolétávalo, kde mohl přijít k takovému sebevědomí a hlavně, byl to vůbec člověk? Proto se rozhodl ho chvíli sledovat, aby zjistil, zdali to vůbec je lidská bytost nebo nějaký namyšlený blbeček. Držel se trošku vzadu a když viděl, že klučina provádí henge, které mu bohužel neschovalo ruce, rozhodl se, že bude čelit konfrontaci. Ale v tom mu došlo, že měl nějak moc rukou. Co byl zač?! Byl to nějaký netvor?! Strčil do pusy jasně modré lízátko a skočil o pár střech dále. Párkrát se zhluboka nadechl, seskočil na ulici a vykoukl z rohu, jakoby tam na něj čekal nějakou tu dobu.
"Kam se chystáš? Ty jeden násilníku. Baví tě vrážet do lidí?"
Provrtával ho pohledem a přehodil si lízátko z jedné strany pusy na druhou.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Krev a plameny, tyle vzpomínky zaplavili Odokeho mysl, když se snažil uklidnit a pak ji najednou uviděl. Jeho matka. Usmívala se. Chlácholila ho a zpívala uklidňující píseň. Tahle vzpomínka Odokeho úplně uklidnila a pak se podíval na nebe "neboj mami, svého cíle dosáhnu a donutím je pikat" řekl si a pak si pro sebe dodal "je všechny". Když se Odoke uklidnil, tak si uvědomil, že bohužel musí opustit vesnici, takže se bude muset uskromnit, jelikož jeho zásoby se za poslední cestu ztenčily, ale je to lepší než se nechat chytit. Vstal tedy, oprášil se a koukl se na své tričko "škoda ho" řekl si jen tak pro sebe a spodní 2 páry rukou si schoval zpátky pod tričko a vrchním párem udělal pečeť "Henge" řekl a proměnil se na kluka jeho věku co kdysi viděl, bohužel měl tu smůlu, že henge u něj mělo jednu vadu a to, že neskrylo ruce, ty při henge nezmizí. Pak si nasadil batoh a vydal se klidným krokem po ulici směrem k východu z vesnice.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Goku přímo ukázkově chytal lelky a v duchu si promítal krásnou louku plnou kytiček, uprostřed které stál on, s rádiovkou na hlavě, nasazenou šikmo, s kusem kamene před sebou, a on tvořil. Přetvářel ten němý nerost v umění, které promluví do duše každého, který na něho pohlédne, když tu ho z jeho snění probrala dvojice mladíků.
„Eh...“ hlesl Goku trochu rozpačitě, jelikož vůbec nedával pozor na to, co mu ti dva říkali, „jo jo, to zní fajn chlapče, zkus to!“ zazubil se na Daisukeho se zvednutým palcen, jakoby ho poslouchal, a poté se s nepatrným tikem v oku obrátil na Genesise. „Nó... Já sice vim jak na tó...“ zalhal promakaně, „ale neřeknu ti to! Zkus na to přijít sám, a kdyžtak ti poradím, ok? Když to zvládneš sám, tak z toho budeš mít větší radost!“ zopakoval svůj úsměv s palcem nahoru i podruhé.
Genesis Sabure
Nastastie Goku nechcel dalsie zbytocne suboje, ale zadal im nieco ine. Ale za 20 minut vymyslieet novu techniku? A dokopy z nicoho? Tomu Gokuovi muselo prepnut. NAhlas vsak nic nehovoril a zacal rozmyslat. Avsak v myslienkach sa po case zacal zase starcat a premyslal aj nad poslednymi dnami. Vedel, ze ako lukostrelec ma nevyhodu proti velmi rychlym ludom, ako napriklad Daisuke. Staci minut a na dalsi zasah uz nemusi dostat sancu. Potrebuje teda bud super rychly alebo plosny utok. Nic mu vsak neschadzalo na rozum a tak sa zdvihol a podobne ako Daisuke sa zacal prechadzat po mieste. Uvidel par tercov a ta k vytiaho luk a zacal strielat. Casto ho lukostrelba ukludnovala a triedila mu myslienky. Strielal sip za sipom a pritom rozmyslal. Nic ho vsak nenapadalo. Ani neregistroval ako vytahoval sipy z tulca, ked tu jeden zalozil do tetivy a skoro bez pozerania na terc vystrelil. Ako sa sip zabodol do terca, tak sa z nicoho nic zlomil a na okolo sa rozletelo par triesok zo zlomeneho sipu. Genesis to nechapal a tak sa vybral to pozriet. Ako vytahoval sipy z terca, tak ten co sa zlomil bol iny. Ako keby na nom hrot az tak pevne nedrzal a zostal zabodnuty v terci. genesis sa pozeral na sip bez hrotu a zacal uvazovat. Keby mal viacero sipov s roznymi hrotmi, bolo by to dost variabilne. prisiel za senseiom a zacal rozpravat: ,,Sensei, cosi ma napadlo. Co keby som pouzil nejak upravene sipy, ktore by mali miesto hrotu nejaku nadobku alebo cosi, ktora by sa po nejakom spusteni roztvorila a z nej vyletel jej obsah-neviem, senbony alebo nejake ine zbrane. Keby sa mi to podarilo skombinovat s tym, ze by som z jedneho sipu spravil viacej, malo by to vrazedny dosah a tazko by sa tomu vyhybalo. Malo by to vsak tu nevyhodu, ze by to mohlo zasiahnut aj mna. Keby zas niektore zbrane boli falosne, super by mohol mat stastie a nezasiahlo by ho to. nenapada vas daco?´´ skor nez stihol cosi povedat, zacal genesis rozmyslat dalej. Ako zasiahnut supera a pritom nezranit seba? keby vie nejak ovladat to kam poletia, nemusel by byt v ohrozeni. Ale to sa mu nepodari. Co takto nejaky chytak-stacilo by, aby si super myslel, ze nema sancu sa uhnut a pritom by ho zasiahol skutocnym sipom. Obycajne klonovanie by nestacilo. Co takto-genjutsu? ,,Sensei? Je tazke naucit sa genjutsu? A ako sa da preboha nejake spravit pomocou sipu?´´ spytal sa mierne nastvane, lebo tusil, ze techniku uplne nedomyslel.
Yasushi Maeda
Zem Železa
Vypočul si Saita a keď stíchol, pousmial sa, zastanúc."Tomu neverím, kľudne ti nakopem zadok, kedy len budeš chcieť."potom sa však zamyslel."Meno mi niečo hovorí, no nič konkrétne. Rozpošlem echo a uvidím, čo zistím..."vtom začul Kintarov hlas. Znechutene sa otočil a prebodol ho prenikavým pohľadom. Nemal rád, keď ho niekto vyrušoval."To radšej nechci vedieť." zamračil sa nad jeho kašlom."Pre mňa za mňa tu pobehuj aj holý, no odporučil by som ti zohnať si niečo na seba. Ak ochorieš, zostávaš..."Pohľadom hľadajúcim pochopenie sa otočil ku Saitovi - ak by sa nespoliehal na využite Kaita, zamordoval by Kintara pri prvej príležitosti, keď otvoril ústa.
O . o<-->o . O
Ami Kanura
Hranice země Ohně a Vody
Nejdříve incidentu v baru nevěnoval pozornost, považoval to za obyčejný spor, kterých je každý den po hospodách mraky, nic čím by se měl zabývat. Ovšem neměl stejně moc co na práci a tak pozoroval scénu, která se před ním odehrávala. Jeho pohled se však změnil ve chvíli, kdy zpozoroval druhý a třetí pár rukou, to nebylo obvyklé, aby se baroví rváči rozháněli po lokále šesti rukama a pak zatarasili dveře pavučinou. Ten kluk, pokud se tomu vůbec dalo říkat člověk, Amiho zaujal dost na to, aby položil na stůl pár mincí, jestli dost, to ho nezajímalo a pomalým tempem vyrazil za onou osobou. Nikam nespěchal, protože měl čas a ten kluk, to stvoření vyběhlo z hospody naštvaný, což znamenalo, že se za chvíli uklidní a někde se zastaví aby se vydýchal, což bude přesně ta chvíle, kdy ho Ami dožene a zjistí, co je to zač.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Sledoval svého nového senseie a přemýšlel, co bude dál. Konečně uslyšel něco, co ho dost potěšilo a to, že se budou učit něco nového. Jenže hned poté ho radost rychle přešla, jelikož si měli vymyslet něco svého během dvaceti minut. Dalo by se říct, že Daisuke nikdy nepřemýšlel o svém stylu boje nebo o tom, jak vlastně chce bojovat a porážet své nepřátele. Nevěděl jak má techniku vymyslet a tak prostě chodil dokola kolem zdi a pozoroval veškeré zbraně. Věděl, že má už od začátku své ninjovské kariéry jakýsi vztah k jednotlivým zbraním. Díval se na zeď, kde byly různé druhy kunaiů, různé velkiksoti shurikenů a nakonec se zastavil u svých oblíbených Fuuma Shurikenů. Sledoval zeď a jak byl blízko, tak si prohlížel ostří shurikenů a pozoroval jak se lesknou. Přejel si po jednom prsty a střel z něj prach, při čemž na něm nechal jakousi skvrnu, která vznikla setřením prachu. Asi sem moc lidí nechodí. Pomyslel si a udělal pár kroků dozadu, protože nechtěl, aby hned sensei zjistil, že vlastně nad technikou ani trochu nepřemýšlí. Jak poodstoupil pár kroků dozadu, tak najednou dokázal vidět tři shurikeny místo jednoho. V tu chvíli mu to celé začalo dávat trochu smysl. Proč by měl vymýšlet něco úplně nového, když vlastně může jen vylepšit svojí techniku a udělat z ní smrtelnější. Začal se mu v hlavě rýsovat jakýsi plánek toho, jak by to mělo vypadat. Líbila se mu ta představa, že viděl jeden a najednou jich viděl víc a to mu dalo představu o jutstu, které nebude brát moc chakry a bude jen na obratnost jeho rukou při ovládání lanek, což už umí díky první technice a tak by mu nemělo dělat takový problém, aby zvládl ovládnout více Fuuma Shurikenů. Začal se nechtěně usmívat jako nějaký idiot a otočil se směrem na senseie. Když mu došlo, že se furt divně usmívá, tak zaklepal hlavou a došel pomalu za senseiem vedle kterého se v klidu posadil a řekl mu svůj nápad.
Kaeshovo doupě
Jiro odešel spát a to samé i Shiori. Ráno se Shiori probudila a pomalu sešla z pokoje. V jejím obýváku, kde ještě před několika hodinami probírala taktiku s Jirem a Kanem, seděl samotný Kaesho a pokynul jí hlavou, aby si k němu přisedla a nalil ji šálek čaje. "Takže?" Pobídl jí a ona ihned pochopila, na co vlastně čeká. "Vyrážíme ve 4 hodiny a Jiro je do toho hodně zapálený." Kaesho se pousmál a sám se napil čaje. Chvíli mlčel a pak znovu promluvil. "Myslíš tedy, že je ten pravý? Že by mohl pochopit moje plány a pomoct s nimi?" Položil otázky, které byly Shiori hned jasné a pohotově odpověděla. "Ten kluk v sobě rozhodně něco má. Jenže vůbec neví, jaký svět je. Podle mě o všem moc přemýšlí a ve všem vidí nějakou složitost." Řekla Shiori svůj osobní pohled na Jira. Kaesho se pousmál a jen přikyvoval hlavou. "Ano. všiml jsme si toho už když jsem s ním mluvil ve své kanceláři. Řekl bych, že pochybuje dost i o mně a aniž by mě znal, tak si v hlavě zřejmě říkal něco o tom, zda mi může vůbec věřit." Pochlubil se Jiro se svými pocity a dolil si trochu čaje. Shiori přikyvovala hlavou a dál mlčela, protože poznala na Jirovi, že ještě něco hodlá říct. "Shiori je životně důležité, aby jste jeho bratra dostali z toho vězení ven živého. Kdyby se něco pokazilo, tak mi hned dej vědět a já někoho pošlu. Jiro vše pochopí hned, co si bude moct v klidu promluvit se svým bratrem, jelikož si myslím, že si nepamatuje, co přesně se stalo v takigakure. Buď se setkal s únosci jeho bratra, kteří se postarali o to, aby si nic nepamatoval a nebo to jen vytěsnil. Ten chlapec bude v budoucnu hodně užitečný a důležitý." Řekl Jiro a dopil svůj čaj, při čemž se pomalu zvedl. Zvedla se i Shiori a s úsměvem ho objala. Jiro Kaesho objímání neměl moc v lásce, jelikož nebyl na takové projevování emocí, ale Shiori ho brala skoro jako svého otce a tak to chtěla víc ventilovat. Jiro pomalu odešel z jejího domu a ona se začala připravovat na jejich misi.
Uběhlo několik hodin a přišla hodina, kdy měli všichni vyrazit na misi. Jiro zde byl jako první. Pomalu z domu vyšla i Shiori a hned na ní její tygr Togi skočil a oblíznul jí obličej. "Ah, Togi!" Shodila ho ze sebe a usmála se na Jira. "Jsi připravený?" Zeptala se a v tu chvíli dorazil i Kano. Kano měl na zádech nějakou dřevěnou konstrukci, která vypadala jako podivný batoh. Když viděl pohledy Jira a Shiori, tak mu došlo, že je asi zajímá, co to má na zádech, tak se jen pousmál a zatáhl za jakýsi provázek. V tu chvíli se mu konstrukce otevřela a na jeho zádech byly jakési dřevěné křídla. Chvíli je ukazoval a pak je zase nechal zastrčit. "Bratr mě informoval, že bránou nebudu moct projít, takže budu muset přes skálu přeletět. Jelikož nepoužívám chakru, tak se tam mohu dostat jen takto." Mohlo to vypadat dost zvláštně a nebezpečně, ale vyráběl to Sakon a ten většinou věděl, co dělá.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.