Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Naitaki Kensei
Hotaka
Dobrou chuť
Přisedl si Naitaki. Bylo super ,že mají nějakou práci ,ale něco Naitakimu nesedělo.
Zajít jenom pro rostlinu ? Pokud to nenapsal bezmocný důchodce tak v tom určitě bude nějakej problém. A myslíš ,že tu budou mít tréninkovou místnost nebo cvičné pole ?
Naitaki se zakousl do prvního kousku.Přemýšlel. Jídlo nebylo špatné to musel uznat.
Kenzo
tým Kenzo
Hotaka
Nechal se vézt až k hotelu a to přímo do pokoje.
"Pěkný pokoj. Skoro moc velký pro dva lidi. Konečně se oba v klidu vyspíme." řekl mu, když v tu se ve dveřích objevil jakýsi sluha. Kenzo se ze zvyku rychle otočil a sáhl po kunaii. Když spatřil výraz toho mladíka, zase se v klidu narovnal. Naitaki objednal jídlo, za což mu byl Kenzo poměrně vděčný.
"Než přijde s tím jídlem, chci ti povědět, oč jde." řekl a sáhl si do kapsy pro kus papíru. "Jedná se o výlet na nějaký trollí kopec, kde nasbíráme kytky a půjdeme zpět. Nic těžkého, ale zaplatí nám za to." Vyhledal pohodlné místo a tam složil své věci. Poté se posadil na zem a pokračoval.
"Zítra půjdu vyjednat cenu za rádoby misi a zjistím více informací. Ty budeš zatím cvičit tu techniku, Jasný? Kdyby se stalo cokoli, myslím, že v horách se tvé ohnivé techniky budou hodit."
Kenzo přemýšlel. Věděl, že má taktak peníze na vybavení. Nyní se ale bude muset vybavit do hor. V horách nenajde ani jídlo, zvěř, dřevo na otop, nic. Cesta nebude zrovna romantická. Budou muset celou dobu táhnout jídlo na cestu tam i nazpět.
Jeho přemýšlení přerušil mladík, který přinesl jídlo. Kenzo musel uznat, že si mladík hodně pospíšil. Asi z nich měl strach. Zvedl se a zaplatil mu za jídlo. Poté se i s jídlem přesunul ke stolu.
"Dobrou chuť, Naitaki."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka
Práce ? to je supér.
Konečně něco . Pomyslel si Naitaki.
Naitaki se rozešel. Snažil se jít stejnýma uličkama kterýma přicházel ,ale protože všechny vypadali skoro stejně tak bylo celkem těžké najit ty správně. Po deseti minutách cesty už stály před hotelem.
Naitaki otevřel dveře a vešel dovnitř.
Prošli kolem recepční a po schodech vyšli do patra. Našli tam širokou chodbu. Naitaki vytáhl klíč a koukl se na číslo jejich pokoje.
Pokoj číslo 8
Prošli chodbičkou do půlky a spatřili dveře s jejich číslem.
Naitaki odemkl a vešli do pokoje
Na první pohled se zdál celkem velký. Bylo vidět ,že není jeden z těch nejnovějších ,ale jim to vskutku stačilo.
Objednal jsem ho na noc.
V tu chvíli otevřenýma dveřma vletěl obsluhujicí s typicku větou jestli si něco nepřejí.
Dvě večeře prosím.Co nejrychleji.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
"Není třeba se omlouvat. Mezitím jsem nám našel nějakou prácičku." odpověděl Kenzo a otočil se k němu. "Tak nás veď do toho hotelu. je dost pozdě a já si rád odpočinu. Hned zítra zařídím práci pro nás dva a ty budeš mezitím studovat tu novou techniku."
Čekal, jestli se Naitaki rozejde, nebo ne, ale když se dlouho k ničemu neměl, pohlédl na něj a zeptal se: "Povedeš nás k tomu hotelu?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji čekal s očima jako rys. Jen počítal sekundy o výbuchu a pak se ozvaly. Tři jasné výbuchy. Dva přímé zásahy a jeden ne tak úplně dobře provedený. Tihle poskoci měli zatraceně dobrou výdrž a byli nehorázně otravní. A to nebyli ninjové, kdyby jo, Haji i pavoučák už se jim houpou na zádech a táhnou je někam pryč. Ale takhle to neskončí, dokud bude Haji schopen hnout prstem. Po oslnivých explozích si nebyl jistý, jestli dostal třetího poskoka, proto se rozhodl tomuto místu vyhýbat a označit ho jako svůj slepý bod. Jelikož tam dobře neviděl a poskoka taky nezahlédl. Ale po chvíli se snad poslední poskok rozhodl pro podivnou akci. Postavil se doprostřed mýtinky, nebo co to tady vlastně bylo s mečem připraveným a jednou rukou za zády. To se Hajimu opravdu nelíbilo, nevěděl, čeho jsou tihle magoři schopní, třeba byli schopni se odpálit na místě, když už nemůžou vyhrát, tak je minimálně zraní. Ne! Haji na to musel fikaně a držet si odstup, jelikož v boji na blízku se těmhle maníkům nemohl rovnat. Vytáhl z kapsy lanko a shuriken. Všechno co bouchalo už Hajimu došlo, poslední co mu zbylo bylo pár shurikenů a tohle lanko. připevnil k němu shuriken a díky své technice a vodivému kovu byl drát i shuriken pod určitým napětím, což mohlo poskoka pěkně polekat a to byl také účel. Haji se tedy zahnal a hodil po poskokovi shuriken jemným obloučkem, aby se kolem něj shuriken obmotal a tím jej svázal. S nadějí v očích doufal, že to klapne. Protože pokud ne, bude jeho pozice prozrazena a mu nezbude nic jiného, než bojovat pěstí proti pěstem.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka
Naitaki hledal cestu ke knihovně a každej metr kterej prošel si musel zapamatovat ,aby trefili zpátky do hotelu. V myšlenkách o Sharinganu nakonec dorazil před knihovnu bez větších potíží ,ale zjistil ,že je zavřená. Koukl se na cedulku ,ale nenašel nic než různé reklamy na knížky pochvaly knihovny. Nakonec v rohu našel menší cedůlku kde bylo napsán rozvrh. Když se koukl na hodiny které byli na jedné z nedaleké věže tak zjistil ,že knihovna se zavřela už před hodinou a půl. Porozhlédl se okolo a spatřil dlouhou řadu tabulí kolem Knihovny. Když se snažil dohlédnout konec řady tak uviděl v dálce postavu která připomínala Kenza. Naitaki se rezešel směrem k postavě a čim víc se přibližoval tím víc si byl jistej ,že to je Kenzo.
Promiň za zpoždění ,ale nemohl jsem najít uspokojivej hotel.
Kenzo
tým Kenzo
Vesnice Hotaka
Chvíli se bezradně potuloval vesnicí. Napadlo jej, že by se Naitaki mohl poflakovat v jedné z přilehlých putyk. Proto také jednu po druhé prohledal. Jak se zdálo, ani v jedné se nevyskytoval. Pro jistotu se v každé z nich optal, jestli tady takový chlapec nebyl, ale ani zde se nesetkal s úspěchem. Rozhodl se, že tedy na chvíli počká u knihovny a třeba jej Naitaki sám vyhledá.
Přišel k již zavřené knihovně a chvíli seděl na studené zemi. Měl štěstí. Bylo sice zataženo, déšť se však zatím z mračen nevalil.
Trpělivost však nepatřila mezi Kenzovy ctnosti, a proto po chvíli začal netrpělivě přecházet malé náměstíčko z jedné strany na druhou.
Ač se jeho počínání zdálo zbytečné, zdaleka tomu tak nebylo. I ono přecházení totiž začalo Kenza nudit a tak se začal zajímat o vývěsní tabule kolem knihovny. Byly zde různé informace, od křtin a pohřbů až k vyhlášení nových zákonů. Na jedné tabuli našel dokonce zmínku o epidemii, která se vesnicí nedávno přehnala.
Jeho oči však nakonec spočinuly na vývěsce :
"! Práce pro odvážné lidi !
Hledá se hrdina, který bude ochotný jít do hor za městem Hotaka. Zde se nachází speciální bylinka s modrými okvětními lístky, která je potřebná k léčení. Bylinka se nachází na trollím vršku.
Kdo má o práci zájem, ať se dostaví k alchymistovi Alkorovi."
Kenzo si to celé přečetl ještě jednou a musel uznat, že tohle znělo opravdu velmi nevinně. Strhl onen kus papíru z tabule a strčil si ho do kapes. Hned měl lepší náladu, protože věděl, že zítra už budou mít co dělat. "Vylézt na horu a přinést blbou kytku? Za co ti lidi dnes nezaplatí." Zašklebil se Kenzo nad jednoduchostí požadavku.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka
Naitaki velmi pečlivě a pozorně pročítal o Dojustu zvaném Sharingan. Naitaki byl přímo fascinován jeho schopnostmi a nechal si ním plně zaslepit oči. Najednou už na jeho stolku za kterým seděl nebyli knihy o genjutsu ,ale nacházeli se tam knihy s titulem : Uchiha a Sahringan.
Již vyhynulý klan omámil hlavu mladého shinobi tak ,že se cítíl beznadějným případem bez tohoto dojutsu. Slyšel o něm už hodně krát ,ale nevěnoval mu téměř žádnou pozornost. Když zrovna četl svazek o členech Uchiha tak z hlubokého čtení ho vyrušila rána která se rozléhala v skoro ničim nerušeném tichu. To způsobilo ,že se Naitaki na chvíli ocitl v reálnosti a podíval se kolik je hodin. Byl už skoro večer. Naitaki si uvědomil ,že nemají kde spát.Rychle položil rozečtenou knihu na zvolené místo ,aby si pamatoval kde ji nechal když zítra zase příjde. Když se vrátil za Kenzem tak uviděl jak hluboce vyhledáva v nějakým velkým tlustým svazku. Naitaki ho nechal být. Věděl jaký to je když vás někdo vyruší tak jako Naitakiho před tím ta rána. Rychle proběhl regálama k východu ,aby si ho nevšim ten knihonvík. Bohužel již stál na svým obvyklým místě a divně si měřil Naitakiho od hlavy až k patě. Naitaki radči rychle vypadl. Když vyšel tak si snažil vzpomenout kde přesně ,že chtěl Kenzo spát. Když si nemohl vzpomenout tak si uvědomil ,že o ničem takovým nemluvil. Bloudil vesničkou a hledal nějaký nenápadný ,skromný hotel. Když skoro po tři čtvrtě hodiny našel zamlouvající se hotel. Tak si přepočítal finance. Neměl toho hodně ,ale zatím pokoj pro dva lidi na noc nebyl problém. Když bude potřeba tak Kenzo snad pobyt prodlouží. Naitaki vešel dovnitř.
Dobrý večer ,mladý pane máte nějaký přání ?
Naitakimu se zdal rozhodně příjemnější než byl ten knihovník.
Ano ,potřeboval bych pokoj pro dva na jednu noc.
Moment ... á ano máme tady jeden takový pokoj v prvním patře. Vaše jméno ?
Naitaki se zhroutil. Trochu nedomyslel ,že budou potřebovat jméno jak to je obvyklé.
Éhmm Tokune. Jmenuju se Tokune
Recepční se celkem udivil ,že malík nadiktoval jenom jméno a nikoliv příjmení. Když pohlédl na jeho tvář plnou obav tak už ho nechtěl trápit a natáhl se pro klíče. Položil na stůl klíč s číslem a šek za pokoj.
Naitaki vytáhl potřebnou částku a podepsal šek.
Děkuju
Znělo za Naitakim když vzal klíč a namířil pryč z hotelu.
Naitaki vyšel a marně začal hledat cestu zpět do knihovny.
Kenzo
Tým Kenzo
knihovna vesnice Hotaka
Naitaki odešel hledat informace jemu blízké a tak se mohl v klidu začít věnovat tomu, co hledal. Věděl, že toto hledání nebude snadné, protože takových lidí mohlo být mnoho. Navíc, věděl jen jeho jméno a seznamy se psaly podle příjmení. Pokud bude hledat abecedně, bude mu to k ničemu.
Alespoň věděl, do jaké doby má hledat. Nebýt té kobky, ze které se sotva dostal, nevěděl by, v jaké době by měl hledat svou odpověď.
Pravda, najít zmínky o Orochimarovi a jeho pokusech, to samo o sobě zabralo celý, dlouhý rok. Ten rok ale nepřišel v niveč. Jen díky němu věděl, že svou odpověď najde právě ve čtvrté shinobi válce.
Hledání však nebylo nejjednodušší. Musel projíždět jedno jméno po druhém a hledat, kde se to jméno objeví. Trvalo to celé hodiny, než projel celý nekrolog. Na svém svitku si zatím poznačil pouhých pět lidí s tím jménem. Tři z nich však byli z jiné vesnice a ti zbylí dva nebyli ani shinobi. Jeho pátrání selhalo, opět.
Naštvaný ztrátou tolika hodin zbytečné práce mrštil knihou od sebe. Silná kniha padla na zem a udělala hlučné "Buch". Všichni v knihovně se otočili směrem ke zdroji hluku a pohoršeně se tvářili na Kenza.
"Všímejte si svého!" okřikl je se zamračeným výrazem.
Jako na potvoru se u něj ihned objevil ten knihovník a začal reptat něco o nevychovanosti cizinců. Když knihu uložil zpět, otočil se na Kenza a optal se ho, jak se mu pátrání vydařilo.
"Našel jste, co jste hledal?" optal se s nadějí, že cizince brzy vypadne.
"Ne. Ani zmínka o tom muži, kterého hledám tam nebyla." odsekl Kenzo
"No, možná," začal knihovník a rovnou se otočil k svazkům a přejížděl po nich prstem, dokud nenarazil na tu, kterou hledal."Možná Vám pomůže tahle." Vytáhl obsáhlou knihu a podal mu ji ke stolu. "Je to seznam všech shinobi z vesnice ukryté v listí, kteří zemřeli při obraně vesnice nebo plnění mise."
Kenzo se podíval na obrovskou knihu a povzdechl si. Věděl, že to bude trvat hodně dlouho, než se přes tuhle bichli dostane.
"Díky" odvětil suše a otevřel knihu. Posadil se a začal s prací nanovo.
Kniha byla poměrně chytře rozdělena do několika sekcí. Dělily se podle přelomových situací. První,druhá,třetí,čtvrtá válka shinobi, to byly čtyři sekce. Mohl si tedy oddychnout. Jednu čtvrtinu této knihy měl pročtenou z minulého pokusu hledání.
Pustil se do toho hezky od začátku a opět vypisoval jména na svitek.
Nedostal se ani do poloviny, když jej knihovník upozornil, že knihovna zavírá a ať prý přijde třeba zítra. Kenzo si na svitek udělal poznámku,kde skončil a jen velmi neochotně odešel. Knihu nechal na stole a když odcházel, slyšel knihovníka, jak nespokojeně brblá o nevychovanosti.
Kenzo tedy konečně vylezl ven z knihovny a uvědomil si, že je v cizím městě, nemá pronajatý nocleh, celý den nejedl a ještě k tomu někde nechal Naitakiho. Zakroutil hlavou nad ztrátou celého dne. Když se rozmýšlel, kudy kam, sáhl si pro peníze, aby přehodnotil své možnosti. Peněz měl však tak pomálu, že bude rád, když mu zbude na jednu noc, jídlo a nákup vybavení pro další cesty. Zítra musí najít nějakou práci za odměnu, nebo to bude pěkně nahnuté. S těmito myšlenkami se rozešel do města.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki neměl tušení co je to za knihovnu ,když Kenzo řekl ,že v takových lze strávit klidně celé dny. Když ,ale došli k cíli tak Naitaki pochopil ,že to nebude malá budova s pár knížkama. Když vešli dovnitř tak Naitaki ani nevstihl prozkoumat okolí a hned k ním přišla dotěrná obsluha. Na otázku co si přejeme tak Kenzo něco pošeptal do ucha. Naitakiho přepadla obvyklá zvědavost. Došli k regálům o čtvrté válce. Když obsluha úmorném proslovu odešla tak Kenzo začal hledat. Naitaki sledoval pozorně co vytáhne za knížku.Když nakonec Kenzo knížku našel tak Naitaki spatřil jenom slovo Nekrolog. A to mu stačilo.
Copak chce ovládat Edo Tensei ? Nebo to má jinej účel ?
Asi se půjdu dozvědět něco o genjutsu
Řekl Naitaki ,aby nebyla nápadná jeho zvědavost. Po nedlouhém čase stráveném hledáním regálu našel ten svůj o Genjutsu. Nechtěl pomoc od obsluhy ,protože už ho nechtěl nikdy v životě vidět. O genjutsu si toho již hodně ,četl v Konoze ,ale tady je poměrné víc knih pomyslel si Naitaki. A o hodně zajímavějších dodal když otevřel knihu s názvem Techniky klanu Uchiha
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Sekisuishō
Jak bylo znát, Jiro Kaesho měl manipulaci lidí v krvi. Bedlivě poslouchal jeho minulost, z čehož usoudil, že jeho sestra, Dia, je již mrtvá. Pokud byla mrtvá, kdo by chtěl Ichira uvěznit a riskovat tak potíže?
Jiro však šel dál, až k velmi zvláštní jeskyni. Všude byly velmi podivné, rudé krystaly. Nemusel ani dlouho čekat a dozvěděl se, proč jsou právě tady.
Jiro Kaesho jej poprosil o chvíli klidu a po oné minutce se změnil k nepoznání. Jiro jen zůstal stát s otevřenou pusou. Jeho techniky jej doslova ohromovaly. Nebyl si jistý, jestli je Jiro dobrý, nebo zlý, každopádně byl obestřen tolika tajemstvími a zvláštnostmi, že by byla škoda si takového člověka znepřátelit.
Když Jiro řekl, že nikdo nezná pravou podobu Jira Kaesha, musel JIro uznat, že že je obezřetný. Není moudré všude chodit s jedním a tím samým obličejem. Až bude mít prostor pro seberealizaci, něco s tím udělá. Další věc, která jej zajímala, byla, jestli on viděl pravou tvář Jira Kaesha, než se transformoval, nebo jen jednu z jeho masek.
Tak jako tak ani nepípl a následoval Jira do nitra jeskyně.
Kenzo
tým Kenzo
Vesnice Hotaka
"Aby jsi se nedivil," řekl Kenzo, když vykročil směrem ke knihovně, "V takových knihovnách než něco najdeš, můžeš zabít pěkných pár hodin i dní."
Cesta ubíhala klidně, proč by také ne, vždyť byli ve vesničce. Kenza by ani nenapadlo, že by na ně někdo útočil. Do knihovny to bylo už jen pár kroků.
Knihovna byla široká budova s dvoukřídlými dveřmi z černého dřeva. Kenzo na nic nečekal. Vešel dovnitř a ihned jej udeřil ten odér starých knih a pergamenů se svitky. Sotva se stihl rozhlédnout po regálech, kterých bylo požehnaně, a už u něj stál jakýsi muž oblečený v modrém kimonu.
"Dobrý den, vítám Vás v knihovně vesnice Hotaka. Naše knihovna je ta největší v celé zemi ohně, ne-li z celého světa. Vidím, že jste na cestách. Co pro vás mohu udělat? Je libo nějakou dobrodrzžnou beletrii, nebo snad..."
Kenzo zvednutím ruky ztlumil dotěrného knihovníka a hned nato mu vyložil karty na stůl. "Hledám jakékoli doklumenty o čtvrté světové válce shinobi. Konkrétně se zajímám o osobu, která se jmenuje..." Přešel pár kroků v místnosti ke knihovníkovi a pošeptal mu cosi do ucha. Knihovník byl jeho požadavkem mírně zaražen, ale proti gustu... "Prosím, pojďte za mnou. Na toto téma tu máme celou jednu stěnu. Od počátků velkého Naruta, až po ukončení čtvrté světové války. Toto téma je velmi obsáhlé, ale jestli vám můžu doporučit, vybral bych si..."¨
Kenzo jen vykoulel oči k nebi. Ukecané lidi přímo nesnášel. Už se nemohl dočkat, až se ho zbaví. Nechápal, proč mu nabízí jakési knihy o ničem, když mu dal konkrétní požadavek, ale budiž.
Když už konečně došli tam, kde byla ona stěna a knihovník se vykecal a vypadl, Kenzo začal hledat v knihách. Aniž by odtrhl pohled od názvu svazků, promluvil k Naitakimu.
"Jestli tě něco zajímá, měl by sis to tady najít. Už jsi přemýšlel, jak se bojově zaměříš? Máš mnoho možností, Ninjutsu, taijutsu, genjutsu, ninpo, fuujintsu, zaměření na zbraně a tak dále. Být tebou ,něco si tu o tom počtu. Asi tady strávíme celý zbytek dne. "
Na nic nečekal. Vytáhl svazek, který se mu zdál nadějný. Kdyby se Naitaki snažil, mohl by zahlédnout název, Nekrolog vesnice ukryté v listí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka
Vyrazili. Naitaki běžel za svým senseiem a dával pozor jestli je nikdo nesleduje. Po dlouhé a náročné cestě a né moc pohodlným spánkem byl Naitaki velmi unavený ,ale snažil se držet těsně za Kenzem. Po půldenním cestováním se nakonec les začínal řídnout. Naitaki již vysílený trochu trochu zpomalil tempo a tak když se Kenzo na konci lesa zastavil tak Naitakimu trochu trvalo než ho doběhl. Na běhání nikdy moc nebyl. Seskočil ke Kenzovi a opřel se o kolena.
Nenápadná
Odpověděl jedním slovem na otázku Kenzy která byla rčena když Naitaki ,čekal až ho doběhnou jeho plíce. Poté se rozešli k vesničce. Byla to celkem pěkná osada ,která se rozložila mezi dvěmi celkem vysokými skálami.Když procházeli kolem brány tak vstup hlídala stráž. Naitaki se koukl na Kenza ,ale ten zachoval klidnou hlavu ikdž si jich všim taky. Vesnice asi nebyla moc zvyklá na turisty ,protože Kenzo se musel vyptávat místních jelikož nebyl žádné značky. Naitaki usoudil ,že bude lepší když se bude ptát jen Kenzo,tak mlčel. Když konečně zjistily cestu tak se Kenzo zeptal.
Naitaki by si rád odpočnul ,ale nová technika ho vábila. Taky se chtěl podívat do knihovny. Rozhodnutí učinila myšlenka ,že by se neměly rozdělovat.
Asi teda půjdu s tebou za tu dobu bych toho stejně moc nevsihl.
Kaeshovo doupě
Jiro Kaesho
Mám mu říct o Die nebo ne? Přemýšlel za chůze, když se ho Jiro začal vyptávat, ale to už došli opět k tomu poklopu. Oba vylezli a jakmile se dostali nahoru, tak kolem byl samý sníh a padal i na ně z nebe, ale nebyl vůbec chladný, sotva ho cítili. "Takhle, Dia byla můj nepřítel už od mládí, když jsme zjistil, že se mnou celou dobu manipulovala." Řekl s úsměvem na tváři a pomalu kráčeli dál a dál. Trvalo to několik minut a najednou vyšli ze zasněžené oblasti a pomalu vcházeli mezi jakési temné skály. "Byl jsem v její organizaci, když jsem zjistil, že využila dalšího kluka, jako jsem byl kdysi já. Toho kluka jsem si oblíbil jelikož mi byl hodně podobný, proto ho využila a chtěla ho přede mnou zabít, aby mi tím ukázala, že to on zde má převahu a že ona je ta, kdo je v sedle. Jenže nebyl hloupý a bodl do ní jed, při čemž ho ona podřízla a oba padli k zemi." Řekl Jiro a zakroutil hlavou. Bylo vidět, že se mu o tom těžko mluví. "Oba tam zemřeli a já se rozhodl opustit organizaci a jít si za vlastním cílem." Cesta utíkala poměrně dost rychle díky tomu, že Jiro dost vyprávěl a poodhaloval mladšímu Jirovi části své historie, která byla však tak dlouhá, že mu řekl sotva pár procent z toho všeho. "Během svých cest jsem si začal všímat toho, že v každé společnosti je někdo, kdo ostatním rozkazuje a manipuluje s nimi. Proto je mým cílem..." Řekl, ale na chvíli se odmlčel, jelikož uslyšel podivný zvuk. Nic to však nebylo a oni mohli pokračovat dál v cestě. Prošli už celým skalnatým průsmykem a objevili se v jakési kamenné oblasti. "Mám cílem je sesadit všechny kage a všechny vůdce menších vesnic, aby lidé měli skutečnou možnost rozhodovat o svých životech a pochopili co je to svoboda. Že to není to, když tupě poslouchaj rozkazy někoho, koho si ani nezvolili. Kage není hlavou vesnice. Hlavou vesnice je skupinka starších, kteří si kageho vyberou a následně mu dávají rozkazy či návrhy, které jsou ku prospěchu jim a je jim jedno zda budou kvůli tomu trpět lidé." Jiro se podíval na mladšího Jira, jelikož chtěl vidět jeho výraz ve tváři, protože to s čím Jiro přišel bylo dost velké a hodně riskantní. "Podívej se na to. Zničili vesnici Takigakure a ani jeden z těch velkých kage neví, kdo za to mohl. Protože sedí ve vesnici a posílají jiné týmy, které to mají zjistit a přitom umírají." Dodal k tomu všemu a ukázal na jakousi jeskyni v dálce. Lehce se třpytila. "To je Sekisuishō. Je tam spousta rudých krystalů, které jsou mnohdy pevnější než nějaké zbraně a jsou velice ostré. Proto je to výborné místo na schůzku, jelikož tam nejde provést skoro žádný souboj, jelikož by to bylo naprosto sebevražedné." vysvětlil a pomalu spolu kráčeli. Když Jiro uviděl jakýsi kámen, tak k němu došel a zastavil se zde. Ze své brašny u boku vytáhl injekční stříkačku a píchl si ji do krku. "Musím se připravit." Jak tohle řekl, tak sis všiml, že jeho hlas najednou trochu zhruběl a zněl jinak než normálně. Poté udělal Jiro pár pečetí a dotkl se oběma rukama kamene, při čemž řekl tiše "Ninpou: Masuku no Teki." Najednou se začal kámen kolem dlaní drolit a lezl pod jeho černou košili a pomalu se začínal lepit na Jirovu kůži. Netrvalo to dlouho a najednou byl Jiro úplně jiný. Měl tlustší tváře, na pravé tváři měl jizvu, měl hustší obočí a větší pusu. Jeho bílé vlasy zhnědly a celé jeho tělo bylo trochu mohutnější než předtím. "V pořádku, můžeme jít." Řekl Jiro už jiným hlasem a s úplně jiným vzhledem. "Nejsem jako ti ostatní nukenini." Pousmál se. "Každý s kým jsem se na své nukeninské cestě setkal, viděl úplně jinou tvář, proto si každý představuje Jira Kaesha úplně jinak." Dokončil svou větu.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
tým Kenzo
země ohně
"Ten kluk mi snad čte myšlenky", zarazil se nad myšlenkovými pochody toho kluka. Nad jeho slovy jen nevěřícně zakroutil hlavou.
Fakt, že se sám nehodlal nasnídat, aby urychlil cestu do vesnice, to Kenza velmi potěšilo. Vypadalo to, že se spolu nakonec snad i sžijí, to ale předbíhal dobu.
Konečně tedy vyrazili. Cesta byla dlouhá, ale naštěstí nenarazili na žádný odpor. Cesta jako v bavlnce.
Po téměř půldenním běhu v rychlém tempu konečně vyběhli z lesa a přímo před nimi se objevil horizont s vesnici Hotaka.
Kenzo se usmál a počkal, až jej doběhne Naitaki, protože Kenzo běžel před ním. Byl rád, že chlapec něco vydrží. Počkal, než přijde a pak řekl:
"Tak jsme tady. Pěkná vesnice, nemyslíš?"
Na nic nečekal a ihned vyrazil k branám.
U brány vesnice stály dvě stráže, ale nevypadaly, že by měly problém s tím někoho vpustit dovnitř. Proto bez problému vklouzli dovnitř.
Netrvalo dlouho a došli k nádvoří. Kenzo ihned vyhlížel nějaké rozcestníky, ale nikde nic nebylo. Nakonec nezbylo nic jiného, než se optat na cestu kolemjdoucích. Po pár pokusech jej už nějaký dobrák nasměroval tam, kam měl Kenzo namířeno, do knihovny. Otočil se na Naitakiho
"Jdu do té knihovny. Můžeš jít se mnou, nebo zkusit někde cvičit tu novou techniku, co říkáš?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Zeme Ohně
Naitaki se velice podivil ,když Kenzo jídlo odmítl.Na Kenzovu toázku odpověděl slovy:
Lidé můžou být velmi klamný, nemůžeš vědět jestli mně někdo neposlal tě zabít.Koho by to napadlo. Kluk ,který umí jednu techniku se bude snažit zabít zkušeného nukenina. Dobije tvou přízeň a potom udeří.. Není to nejsnadnější ,ale nejúčinnější stoprocentně.
Naitaki rači přestal ,protože kdyby pokračoval tak by mohl Kenza přesvědčit ,že ho che opravdu zabít.¨
Nebudu teda zdržovat můžeme hned vyrazit.
Naitaki se sbalil a provedl poslední úpravy. Za pět minut už stál vedle Kenzy zcela připraven.
Kenzo
Tým Kenzo
země ohně
Kenzo se podíval na chlapce.
"Proč by jsi mě trávil? Dalo ti dost práce mě přesvědčit o svých kvalitách." Když mu podával batoh, řekl jen, že nechce.
"Tak se rychle najez, ať můžeme vyrazit."
Očekával, že se co nevidět pohnou z místa a po pravdě, už byl myšlenkami ve vesnici. V místní knihovně na něj dost možná čekají velké objevy, nebo zklamání a čím dřív se dozví, co z toho to bude, tím lépe.
Nakonec musel popřemýšlet nad slovy Naitakiho. Je vidět, že mu pořád moc nedůvěřuje, což je celkem dobře. Člověk nikdy neví, na koho narazí. Každopádně, kdyby chtěl někdy Naitakiho zabít, určitě by to nedělal tak složitě, jako třeba trávením jídla. Na druhou stranu, pokud by chtěl někdo jako Naitaki zabít někoho, jako je Kenzo, otrávené jídlo, nebo voda by byly ideální. Rozhodl se proto, že dokud chlapce pořádně nepozná, bude se jeho jídla zdržovat. Snad nebylo příliš pozdě, vzhledem k tomu, že včera vypil jeho džus.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Byla to zajímavá technika ,avšak Naitaki jí nemohl věnovat moc pozornosti protože mu tom bránily vzpomínky které se přímo drali v jeho hlavu a taky už ho bolelo oči. Celý den víděl jen rozmazanou krajinu a když se utábořily tak před hlídkou se celou dobu díval do ohně. Oheň ho velmi fascinoval. Byla mu trochu zima to musel uznat ,ale jeho hnědá mikina vcelku stačila ,aby neumrz.
Probudily ho slova Kenzy. Vstal zívl a promnul si unaveně oči.Naitaki si všiml ,že má Kenzo hlad.Ale než se pořádně protáhl a urovnal všechny okolnosti co se stalya než se dohrabal ke svým zásobám tak Kenzo již měl zbaleno a čekal na Naitakiho.
Vem si jídlo ,neboj není otrávený. Před cestou se musíme posílit.
Podal batoh Kenzovi a napil se trocha vody z kotlíku.
Kenzo
Země ohně
Tým Kenzo
Naitaki ulehl a Kenzo se mohl soustředit na to jediné, co jej teď zajímalo, svůj cíl. Propátral už mnoho vesnic v zemi ohně, marně hledaje informace o tom muži. Mnoho lidí mu radilo a on se už ukázal na mnoha místech. Všechna však vedla do slepé uličky. Teď tu byla další, vesnice Hotaka. Bude i tahle slepou ulicí, nebude? To se již brzy dozví.
Seděl na té větvi a přemítal. Občas seskočil dolů a přiložil do ohně, aby ten kluk neumrzl. Neměl ani přikrývky. Až budou ve vesnici, za poslední peníze koupí tomu chlapci nějaké deky a další nutné vybavení. Počasí se již pomalu chýlí k podzimu a noci již nyní nejsou moc teplé.
Vyskočil na větev, kterou vybral Naitaki na první hlídce. Zdálo se, že se v okolí nic neděje. To měl Kenzo rád, Chvíle klidu.
Ta chvíle trvala až do svítání. Ještě pár hodin po něm nechal Kenzo Naitakiho spát, aby nabyl sil na další cestu. Vesnice bude půl dne před nimi, teprve tam si v klidu odpočinou.
Uběhly další hodiny a ráno už ohlašovaly zvuky lesní zvěře. Kenzo seskočil dolů k Naitakimu a k ohni, který po zbytek noci udržoval.
"Vstávej. Najíme se a vyrážíme na cestu. za pár hodin budeme u cíle."
Kenzo jej nechal, ať se budí po svém a přemýšlel, co asi teď dělá Yakumo. Moc dlouho mu to přemýšlení nevydrželo, protože měl hlad a jeho batoh zel prázdnotou. Přemýšlel, že by něco ulovil, ale té práce a času...
Rozhodl se, že počká chvíli na Naitakiho a poté vyrazí na lačno. V uplynulém mezičase aspoň nalil vodu z kotlíku do jejich lahví a ještě trochu zbylo. Něco málo upil a zbytek ponechal Naitakimu.
Poté se sbalil do batohu a čekal na mladého.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo mu bez problémů svolil hlídku. Naitaki měl pocit ,že je úplně naobtíž. Přišel k tomu snadno ,představil si na místo Kenzy sebe. Teď dostal pocit ,že aspoň k něčemu je. Kenzo dojedl zbytek masa a ulehl. Naitaki dojedl rámen ,ale na dně ho trochu nechal jelikož mu moc nechutnal. Znovu se napil ,tentokrát čisté vody. Ukousl si trochu ruletu a vyrazil hlídkovat. Vyskočil na tu nejvyšší větev a uvelebil se tam dost pohodlně ,aby viděl na všechny strany ,když bude potřebovat. Nejdřív pozorně prozkoumal okolí a snažil si ho vrýt do paměti. Když si myslel ,že už to má tak se zapozoroval do kopcí. Ve tmě vypadali jako černé bouřící se vlny. Obloha byla jasná a hvězdy z ní vyzařovaly jako kdyby každou chvíli měly spadnout na Naitakiho. Zvuky nočních dravců se tiše ale plynule rozléhali okolím. Přemýšlel co všechno musí udělat. Musí opravdu hodně trénovat. Pak bude muset najít tajné informace které doufal ,že vstihne aspoň jejich část nashromáždit po boku Kenzy. Potom bude muset cestovat a vyhledat správné lidi do jeho organizace. Ještě toho tolik má před sebou. Naitaki znovu zkontroloval okolí a vzpomínal. Nyní les obepínalo úzké ticho. Ze vzpomínek ho vyrušil křik Kenzy. Naitaki se strachem podíva a vidí jak se Kenzo obrací.
Genjutsu ? Bylo první co napadlo Naitakiho. Někdo se nepozorně dostal na blízkou vzdálenost a použil genjutsu ,aby Naitakiho nalákal ? Ne to je kravina,pomyslel si. Přece neměl kontakt s očima a neslyšel žádné zvuky.
Seskočil na nížní větev. Kenzo se probudil. Bylo to noční můry. Naitaki to dobře znal. V dětství po "TOM" incidentu ho pronásledovali každej den. Když se Kenzo úplně probral a otřepal tak vyskočil za Naitakim.
Nic vzláštního
Rychle odpověděl a seskočil z větve. Věděl ,že ho viděl Kenzo jak se na něj dívá když měl můru. Naitaki dobře věděl jak je člověku po takovém snu a rači se na nic neptal. Lehl si na holou zem. Nenosil s sebou žádne prostěradla a podobý věci. Vzal si svitek a vdrobným světle keterj vylučoval již malej plamínek si začal číst svojí novou techniku.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
Kenzo se musel pousmát nad horlivostí svého studenta. Nehodlal být ani v náznaku ničím méně, než jeho rovnocenným partnerem. Povzdechl si nad mírnou tvrdohlavostí chlapce, ale nic nenamítal.
"Včera jsem sice nehlídkoval celou noc, ale fajn. Když chceš, drž první hlídku. V noci tě vystřídám."
Jakmile dožvýkal maso, které už tak nebylo nic moc a ještě k tomu už mírně smrdělo, vzal své přikrývky a přitáhl si je blíže k ohništi. Po pár chvílích usnul.
Zdál se mu opět ten sen. Bojuje proti tomu muži svými technikami seč může, na jeho ohnivé techniky však nestačí. Jeden útok přechází v druhý a Kenzo ví, že nátlak útoků už dlouho neustojí. Poslední útok mu sežehne pravou paži. Křičí a zmítá se v agónii bolesti, když v tu vidí, jak nad ním stojí on. Ty oči, ty prokleté oči s hnědou čárou směrem k ústům. do zorného pole však vchází další muž, který ohlašuje jemu již tak dobře známou větu. Tu jedinou větu, která znamená vodítko k jeho minulosti.
Kenzo se trhnutím probudil a chytil se za paži. Byl to instinkt, dělal to pokaždé, jakoby cítil tu bolest, byť si na ni nepamatuje.
Porozhlédl se, jestli uvidí Naitakiho a vyrazil za ním.
"Střídám tě. Běž si odpočinout. Zítra dorazíme do vesnice." řekl mu během poplácání na rameno ve smyslu dobře odvedené práce.
"Nějaká aktivita? "
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Zeme Ohně
Kenzo odmítl jídlo. Asi se bojí ,přece se známe teprv dva dny. Když odložil už skoro vařící se vodu tak Naitaki rozdělal rámen. Zalil ho horkou vodo kterou vzal z kotlíku a čekal ač se rámen nasákne. Mezitím přemýšlel o své technice a zaseknutě koukal do prázdna. Přesně jeho poled propíchl maso které Kenzo natáčel nad ohněm. Když se vzpamatoval tak ucítil již vůni hotového rámenu. Vyndal si tyčinky které byli v balení a s chutí se pustil do jídla. Nebyl to ten pravej rámen jakej měl rád se své oblíbené restaurace. Ale mohl se rovnat tomu z Ichiraku bistru kam občas zašel také jelikož to měl vždy čistou náhodou po cestě k cíli kam Naitaki směřoval.Kenzo oznámil ,že půjdou trénovat jak to bude možné a poté se ohlédl. Naitaki uviděl v jeho várazu starost. Zřejmě se mu něco nezdálo. Pak řekl ,že půjde hlídkovat.Naitaki hned zaprotestoval.
Vždyť si minulou noc skoro nespal a jestli nemáš v plánu spát i dneska tak ti to překazím. Potřebujem na zítřek být odpočatí. Dneska budu hlídat já.
Navrhl se Naitaki.
Kenzo
Země ohně
Tým Kenzo
"Díky, vezmu si zbytky svého jídla", řekl a vyštrachal nějaké maso ze včerejška. Voda už pomalu vařila, tak ji sundal a nechal vychladnout. Napíchl si maso na jednu z tyček z trojnožky a začal ohřívat.
"S trénováním začneme co nejdříve, stejně tak zapracujeme na té tvé nové technice."
Podíval se na nebe, které se už dávno zatáhlo tmou. Svítily hvězdy a byla dobrá viditelnost. Dnes snad nebude žádný problém, ale Kenzo měl jakousi zlou předtuchu.
"Dnes budu chvíli na stráži. Jen pro jistotu, kdyby nás sledovala Yakumo nebo kdokoli jiný. Ty si zatím odpočiň, zítra dorazíme do vesnice."
Než se však postaví na stráž, rozhodně se nají. Proto čekal, dokud se mu maso neopeče a pak se do něj pustil.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo vylíčil ,že je nebezpečné trénovat v noci.
Naitaki se zamyslel a došel k názoru ,že by tady ani nebylo místo. Poté souhlasil kývnutím hlavy.
Pak Kenzo začal mluvit o kombinacích. Naitaki nastražil uši a všechno vnímal. Líbilo se mu ,že Kenzo už myslí na todle a při představě jak bojují po boku druhému Naitakimu naskočila husí kůže.
Líbilo se mu co Kenzo vymyslel a zároveň ho trochu zamrzelo ,že umí jenom jednu techniku.
Jo ale budeme muset mít spolu nějaké zkušenosti ,musíme bejt dobře sehraní.
Jelikož měl velkej hlad tak se rozhodl ,že si svitek přečte později nebo před spaním. Vzal baťoh a položil ho pře sebe.
Vyndal a rozložil velký množství jídla.
Vem si co chceš , máme toho dost.
Usmál se přívětivě Naitaki.
Kenzo
Tým Kenzo
Země ohně
"Díky", řekl Naitakimu, když i od něj bral džus. Velmi rád se napil a poté mu vrátil lahev. Oheň se pomalu rozhoříval a tak Kenzo vytáhl kotlík, do kterého nalil veškerou vodu. Sebral se a hledal vhodné větve, kterými by vytvořil trojnožku pro kotlík. Netrvalo dlouho a voda se nahřívala nad ohněm.
"Nevím, co je to za techniku, ale zní to zajímavě. Dnes si zatím v klidu čti a raději nic nezkoušej, ať na sebe v noci nepřilákáme pozornost. Jsme pár mil od Hotaky, tam můžeš cvičit, než pro nás najdu vhodnou prácičku, souhlasíš?"
Očekával, že to Naitaki pochopí. Sám Naitaki se musel nějakou dobu protloukat světem sám, takže jistě věděl, že noci jsou pro spaní mimo vesnice životu nebezpečné, zvláště v tuto dobu.
"Měli bychom se lépe synchronizovat. Už jsem nad tím přemýšlel a napadly mě dvě kombinace našich technik, které by byly vhodné. Je nutné,aby sis je zapamatoval, protože my budeme vědět, co se stane, ale soupeř ne." Sledoval, jestli Naitaki dává pozor. Tahle informace byla důležitá.
"Nazval jsem to pracovně akce 1. Jde o obrannou techniku. Ty zaútočíš svou ohnivou koulí a já vodní vlnou. Ve vzniklé páře zmizíme a případně se přeskupíme."
"Druhá, akce 2, je útočná. Jde o stejný princip z tvé strany. Zaútočíš svou ohnivou koulí a já do ní přidám větrnou techniku. Tak získáme převahu."
"Techniky jsou to poměrně jednoduché, ale synchronizaci budeme muset někdy nacvičit."
Domluvil a sáhl do vody v kotlíku, byla ještě vlažná. Proto si sedl zpět a pohlédl na mladíka. Byl zvědavý, co se odehrává v jeho hlavě.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Když Kenzo dorazil a seskočil společně dolů tak pochválil Naitakův přístřešek. Poté vykopal díru a oznámil Naitakimu ,že musí udržovat oheň v rovnováze ,aby je tu náhodou někdo nespatřil. Naitaki očima změřil jámu a vytáhl si jeden z mála kunaiu které teď u sebe měl.
Jáma je moc malá. Já bych jí zvětšil objem tím ,že bych jí vykopal trochu víc do hloubky ,aby oheň nebyl nápadný a trochu bych jí zširšil ,aby docházelo víc tepla.
Při proslovu již zvedal listí a a vyhluboval díru. Po té ji trochu zširšil. Díra nyní byla hluboká o trochu víc než metr a poloměr nyní dosahoval tří čtvrtin metrů. Poté naházel listí a z okolí jej musel ještě trochu přidat. Po té kunai očistil od hlíny a vyndal si další o který ten kunai doslova brousil. Trvalo pár minut než se oheň rozhořel naplno. Poté vzal batoh a vyndal všechno jídlo. Na konci vyndal láhev džusu a trochu se napil. Po té ji podal Kenzovi. Snad Kenzovi stačilo to ,že se Naitaki napil ,aby si nemyslel ,že je otrávená.
Na určitě máš žízeň a co se týče svitku
Naitaki si povzdechl
Ještě jsem se do něj nekoukal ,ale hned to spravím.
Usmál se a vyndal svitek. Pomalu ho otevíral a hned mu drklo do očí
Katon: Hōsenka no Jutsu
Jiro Suzume
Kaeshovo doupě
Tým Kaesho
Jiro poslouchal vše, co mu Jiro říkal. Někdy vyvaloval oči, jindy se mu nedostávalo slov. Po celou dobu ale nepřerušoval Jira v jeho proslovu. Když skončil, nevěděl, na co se má opata dříve.
"Pokud je tvá sestra odpovědná za zničení Takigakure, pak je můj nepřítel. Pokud ji budu usilovat o život, nebudu tvým nepřítelem?"
Zeptal se se svraštělým čelem, když následoval Jira. Věděl, že pokud mluví Jiro pravdu, očividně pochopí jeho záměr. Konečně, sám mu pomáhal právě k tomuto poznatku dojít záchranou Ichira.
"Tvá sestra je členkou té organizace, ve které byl vězněm můj bratr,viď? Je očividné, že máte každý jiné cíle. Nemám pravdu? A pokud mám, nebudu mít problém se k vaší skupině přidat. Konec konců, jsem vám zavázán záchranou života Ichira. Pokud tedy můžeš, sdělíš mi další informace o vaší organizaci? "
Jiro věděl, že chce po Jirovi mnoho najednou a že on může sotva důvěřovat někomu, kdo se u nich ještě neohřál ani tři dny, přesto na něj naléhal, protože se mu Jiro i jeho organizace zdála zastřená mnoha tajemstvími. Krystaly, doupě, časoprostorová technika, organizace, která je schopna zničit celou vesnici... Nevěděl proč, ale byl si jistý, že mu Jiro schválně neříká vše a že se s ním snaží manipulovat. Ten pocit jej za poslední dva dny nepřešel. Bude si na něj i jeho slova dávat velký pozor, to mu bylo jasné. Kdo ví, kde je vlastně pravda.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Kaeshovo doupě
Jiro Kaesho
Mladý Jiro odnesl svého bratra do svého domu. Jiro Kaesho ho pochopitelně následoval, jelikož podle výrazu mladého Jira moc dobře věděl, že bude mít spoustu otázek a rozhodně bude chtít znát odpovědi. K rozhovoru došlo hned poté, co Jiro uložil svého bratra do postele a postavil se do vedlejší místnosti, kde zdvořile poděkoval a hned vychrlil svoji první otázku. "To že jsme si tě vybral jako svého budoucího následovníka nebo lépe řečeno společníka nebylo jen náhodné hození kostek. Všechno co dělám má své důvody a vždy to něco vyvolá." Řekl Jiro a pousmál se. "Tvého bratra jsem poznal náhodou. Má sestra Dia se s ním kdysi setkala a padli si do oka. Tvůj bratr často tvrdil, že jde na misi, ale místo toho se tajně scházel s mojí sestrou. Tady jsem ho také poznal. Jenže má sestra byla hnusná manipulátorka a udržovala s ním vztah jen kvůli tomu, že chtěla informace o tvojí vesnici. To jsem zjistil a došel hned za tvým bratrem, kterému jsem musel vyhrožovat, že ho zabiju pokud se znovu bude chtít shledat s mojí sestrou. To nefungovalo, proto jsem mu řekl, že zabiju tebe, což už fungovalo a úplně odřízl mojí sestru. Kdybych neudělal tenhle krok, tak by Takigakure padla ještě dříve než ve skutečnosti padla, jelikož má sestra byla jako nějaký červ, který prolézá vesnice a pomalu je požírá. Bylo jí jedno, že si pohrává s lidskými city, nezáleželo na tom. Chtěla jen docílit toho svého." Řekl zkráceně takovou malou historii a pokračoval ve svém proslovu. "Poznal jsem, že tvůj bratr by pro rodinu udělal cokoliv a to se začalo projevovat i u tebe, proto jsem tě hned po zničení vesnice vyhledal a snažím se o tebe starat, protože to dlužím jak tvému bratrovi za to vyhrožování, tak i tvojí vesnici, jelikož právě má sestra stojí částečně za jejím zničením." Řekl a pak se pousmál. Máchl rukou a rozhlédl se po místnosti. "Ale to je teď jedno. Sice jsi teď přišel, ale musíme zase pryč. Tentokrát půjdeš přímo se mnou. Máme schůzku s někým dost důležitým. Odhalím ti trochu ze svých plánů." Řekl a dal se na odchod, ale pak se zastavil a ohlédl. "Během cesty se budeš moct na cokoliv zeptat, avšak neručím za to, že ti na vše odpovím."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kaeshovo Doupě
Tým Kaesho
Na jeho otázky nikdo nereagoval. z povzdálí k nim přicházel Jiro s gratulací. Misi splnili. Bylo to sice o fous, ale nakonec to vyšlo. Rozeslal lidi buď domů,nebo k Sakonovi a sám "postavil" Ichira na nohy nějakou tekutinou v injekci.
Jeho bratr, očividně zmatený, zahlédl Jira a aniž by dbal na okolnosti setkání, bylo na něm vidět, že jej nezajímá nic jiného, než rozhovor s bratrem. Než však stihl on něco odpovědět, Jiro mu odpověděl, že ono sérum má jen krátkodobý účinek. To mu nepřipadalo tak divné. Zdaleka ne tak divné, jako rozhovor, který se právě odehrál mezi Jirem a Ichirem. Než se však stihl nadechnout a optat, odkud se znají, jeho bratr opět omdlel.
Jiro jen nechápavě koukal na vůdce doupěte. Na jeho otázku o přenosu kývl souhlasně hlavou a vzal bratra pod ramenem a zvedl jej na nohy.
když bratra uložili u něj doma, kývl Jiro na Jira ve smyslu, aby odešli vedle do místnosti. tam se postavil a čekal na Jira. Když došel za ním, začal se vyptávat. "Prvně bych ti chtěl poděkovat, zachránil jsi život mého bratra. Nechápu ale, jak to, že se znáš s mým bratrem?"
Kenzo
Tým Kenzo
Cestou ze země ohně
Kenzo se rozeběhl hledat vodu. najít vodu nakonec nebylo tak jednoduché ,jak by se zdálo, protože se blížili k místu, kde lesy přecházejí v pouště. Většina vody je proto hluboko v zemi. Měl ale štěstí a našel malou tůňku. Bohužel, voda v ní byla stojatá a pravděpodobně nepitelná. Obával se, že nic jiného nenajde, a proto jí nabral do všech nádob, co u sebe měl a vyrazil zpět.
Vzhledem ke tmě, která už les obklopovala, nebylo snadné najít Naitakiho a kdyby nevěděl, odkud přišel a kdyby jej Naitaki neočekával na vršku stromů, možná by to přeběhl.
Seskočil s Naitakim k táboru a shlédl situaci. Nevybral špatné místo.
"Dobré místo. Protože to tady ale moc neznám, budeme muset být opatrnější". vybral zajímavé místečko a kunaiem s větrnou chakrou "vyřezal" díru o půlmetrovém průměru. Po chvíli zde byla díra, do které po chvíli naházel větve a poprosil Naitakiho, aby rozdělal oheň. "Oheň nesmí být moc veliký, aby nebyl vidět. Pamatuj na to, když budeš přikládat. Tady je voda, ale musíme jí převařit. Zdejší příroda není moc hojná." Poodešel vybrat si vhodné místečko na spací deky a připravil si spaní. Poté vyhledal nějaké to maso z předešlého dne a uvědomil si, že na zítra bude muset ve městě doplnit zásoby, nebo něco ulovit. Vytáhl tedy zbytky jídla a šel zpět k ohništi.
"Pokud si pamatuju, jeden svitek jsi si taky přinesl,už jsi si ho přečetl?" zeptal se Kenzo, který už byl celý natěšený na ohřátí jídla.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Nozomu Hyuuga
Země Železa
Jakmile začali nabírat výšku, vzduch byl stále chladnější a chladnější. Nozomu se začaly zimou trošku třepat ruce. Jakmile letěli nad mraky, přestali stoupat. Maeda se otočil a podal jí jeho plášť. Nozomu kývla a plášť si od něj vzala. Jakmile si ho oblékla, zima začala pomaličku ustupovat. Díky silnému větru bylo stále mrazivo, ale plášť to vybalancoval aspoň tak, že se to dalo snést. Nozomu se dívala na mraky pod nimi, z kterých jen vzácně vykoukla krajina. Urovnávala si v hlavě vzpomínky a věci, aby mohla Maedovi říct něco o svých schopnostech a životě. "Vyrůstala jsem prakticky jen uvnitř klanu, kde se o mě starali rodiče. Do města jsem se dostala jen tehdy, když jsem byla na misích. V klanu jsem se učila používat své kekei genkai a také nějaké klanové techniky. Konkrétně mě naučili Hakke Sanjūni Shō, Hakkeshō Kaiten a Mizu Hari. Jsou to techniky založené na jemné pěsti. První útok zasahuje 32 tenketsu bodů na protivníkově těle a tím způsobuje zranění. Druhá technika slouží k obraně. Vytvořím z chakry a taky díky rotaci velice ryhcle rotující chakrový štít. Poslední technika slouží k ničení malých zvířat nebo hmyzu. Můj element je fuuton, což vím, ale nenaučili mě s ním pracovat. Byakuganem dokážu vidět a hledat předměty, včetně rozeznání chakry na vzdálenost 50 metrů." doufala že si vzpoměla na všechno z jejich schopností. "Pokud jde o plány nebo myšlenky. První jsem měla z svého klanu respekt. To bylo předtím než jsem zjistila to o vedlejší větvi a nepokojích mezi nimi. Znelíbil se mi můj vlastní klan." dopověděla a potom čekala na co se bude ptát Sensei dál.
Yaoi rules the world!! =3
Masamoto Tenno
Hranice Země Země, Meiya
"Pravda že tady by to asi šlo. A o tohle se bát nemusíte, já jsem abstinent" usmál se Tenno a odešel do svého pokoje. Trénovat nepřipadalo v úvahu, měl toho taky dost, změna klimatu mu nedělala moc dobře a bude se tu muset alespoň jednou vyspat, aby si zvykl na vzduch, co tu je.
Otřel drápy, nechal vysušit věci, převlékl se, zalehl a koukal do stropu. Jestli byla tahle cesta alespoň k něčemu užitečná, tak k tomu, aby se jejich tým zbavil toho spratka Mikomiho, nebo jak se jmenoval. Okolnosti jejich setkání nebyly o nic milejší než jejich následující soužití v týmu.
Usnul. A když znovu otevřel oči, začal řešit zásadní dilema. Jak má sakra poznat, kolik je hodin, jestli už je vůbec druhý den. Trochu se protáhl a pak pomalu a především potichu proklouzl dveřmi a prošel do místnosti s barem.