Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Chlapcova slova jej celkem zarazila. Očividně nechápal, že i když jsou partnery, mezi vztahem senseie a žáka se tím nic nezmění.
"Nehodlám ti dělat poslíčka, mladej. A i kdyby, pochyuju, že mě nechají vynést jakoukoli knihu či svitek." Otočil se a odcházel.
"Nečekej na mě, přijdu pozdě." řekl a ledabyle mávl rukou na rozloučenou.
Vydal se do knihovny, kde věděl, že stráví poměrně dost času, jako minule. Na nic nečekal a ihned se pustil do práce.
Když knihovnu opouštěl, nebo spíše byl vyzván k opuštění, konečně našel to jméno, které hledal. Respektive několik jmen. Nyní nebylo nic jednoduššího, než jednoho po druhém zjistit a poznat. Stačí mu jen najít fotku, ty oči pozná. "No, po misi bude času dost", pomyslel si.
Po chvíli došel k hotelu, kde byli ubytováni a posadil se u baru dole. Nechal si donést něco málo k pití a jídlu a v klidu užíval chvilek volna. Zabíjel čas tím, že se porozhlížel po ostatních návštěvnících baru.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
Meyia
Počínání senseie by ho možná ještě před půl rokem překvapilo. Ale za tu dobu si stihl zvyknout víceméně na všechno.
Přesekávání skal samozřejmě bylo něco jiného, to byla novinka, ale jinak už se nedivil ničemu.
Dojedl suchou rýži, dopil čaj, umyl nádobí a pak zakroutil hlavou.
"No, rád bych dnes dokončil toho klona. Stačí to už jenom dotáhnout do konce" řekl, pustil vodu a z tekoucí vody udělal přímo vedle sebe postavu z vody, které chyběla vlastně jen jediná věc. Podoba.
"Co teď s tím? Říkal jste něco o Henge, pokud si dobře pamatuji" podíval se tázavě na senseie.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Haji oslovoval všechny svaté a modlil se, aby jeho tah vyšel, protože jinak bude pěkně v loji a to tak že doslova. V ruce doslova drtil svůj kovový boxer a škvírkou oka sledoval, jak daleko od něj je poskok, aby věděl, kdy se má o něco pokusit, Muselo to být načasované přesně. Ani moc brzo, ani moc pozdě, pokud by to bylo brzo, poskok by se vyhnul, pokud příliš brzo, Haji zemře. Šlo tady o vše. Prosím vyjdi! Modlil se Haji a když si myslel, že přišla ta správná chvíle, poskok od něj byl necelé 3 metry, tak vyšvihl ruku a vší silou, kterou byl schopen získat švihem mrskl boxer ostrou hranou přímo proti poskokovi, mířil na hruď.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Saito Hashu
Hranice Země Země- Meiya
Ranní ledová sprcha Saitovi hodně pomohla na bolavou hlavu, přesto se však bolest úplně neztratila, takže když se vrátil do hlavní místnosti, nejenže ho hlava stále bolela, ale navíc vypadal jako zmoklá slepice.
S poděkováním si vzal od Tenna čaj a kopnul ho do sebe, nehledě na jeho teplotu, pak vzal zbývající vodu a začal si připravovat další dávku. Čaj pomohl o něco více než studená sprcha, takže byl Saito schopen už i uvažovat zpříma. Poté odkudsi z pod baru vytáhl sklenici jakési červené omáčky, kterou dal na rýži, i když mu to nejspíš trochu ujelo, podle toho jak se tvářil.
Ať to bylo jakékoliv, omáčka byla pekelně ostrá a tak i rýže, na kterou jí Saito dal bohatě, byla skoro nestravitelná, ale to mu zjevně nevadilo, jelikož ji všechnu bez mrknutí snědl.
"Tak, co teď? Chceš něco trénovat?" zeptal se Saito poté co dojedl a umyl po sobě nádobí.
Hirotův poskok
Hranice země Ohně a Vody
Poskokovi se po pár vteřinách povedlo postavit na nohy, ale mezitím podivně máchl rukou, jako by z té země sbíral něco, co mu předtím upadlo, co, to nebylo vidět. Jakmile byl na nohách, rychle se rozběhl k Hajimu, s připraveným nožem, vypadalo to, že se ho pokusí probodnout. Nejspíš si ten poskok myslel, že Hajiho postrádat mohou, přeci jen, mutanta už měli a tohohle kluka nepotřebovali, navíc jim nadělal tolik problémů, že by ho nejraději zabil každý z těch poskoků.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka
Já myslel ,že to budem my kdo všechny pozabíjí
Usmál se Naitaki. Po chvíli už byli u hotelu.
Kenzo zdělil ,že půjde do knihovny.
Naitakiho náhle přepadl pocit lítosti ,že nemůže jít s nim.
Nebo vlastně může?
Ne...Naitaki si po cestě promyslel a chtěl tu techniku dokončit ještě dneska. Měl v plánu v hotelu si vyléčit ústa a trochu odpočnout a dat času hojení ran.
Dobře ... a vem mi prosím knížky. Potřebuju je mít.
První má název: Ve stínu rudé záře a ta druhá je:1000 věcí o Uchiha.
Jsou v osmým regálu pod písmenem T. Dal jsem je úplně v levej bok. Předem dík . Teď už musím spěchat.
Naitaki rychle odběh nahoru do hotelu.
Kenzo
tým Kenzo
Hotaka
S noclehem neměl Naitaki problém, to byl Kenzo rád. Teď přišly na řadu dotazy ohledně mise, což samozřejmě byla jen otázka času.
"Abych pravdu řekl, tak vůbec nevím, kdo a kolik lidí bude v té družině. Odměna je však velmi vysoká a proto bych se vůbec nedivil, kdyby se nás někdo z družiny snažil všechny pozabíjet a shrábnout odměnu sám pro sebe. Proto nebudeme používat techniky až do kritického momentu, pokud nějaký přijde. Zítra ráno všechny poznáme."
Než se vypovídal, byli u hotelu. Den byl však ještě docela dlouhý, a proto se Před vstupem otočil k Naitakimu a řekl:
"Jdi se natáhnout a odpočívej. Já se ještě podívám do té knihovny. Vrátím se navečer."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
„Tohle se děje...“ zabručel tiše Goku a zabodl palec nenápadně za ně, kde kráčela Butako a pořád se na něho přiblble culila.
Goku chtěl ještě něco šeptem oběma mladíkům říct, ale přerušil ho Shiro, který se na ně otočil přes rameno, jelikož kráčel první, a hlasitě je oslovil. „Máme misi vy čtyři! Nedaleká vesnička si nás najala abysme je zbavili banditů, co se usadili v údolí kus od nich, a narušujou jim obchod. Koukejte se pořádně snažit a odvést co nejlepší práci, jasný!? Je to pro naší vesnici důležitý!“ přejel všechny čtyři přísným pohledem.
„Haaaai, Shiro-saaaan,“ pronesla harmonicky Butako a vesele zasalutovala.
„Hmm,“ zabručel Goku a znovu si povzdechl. Chvilku na to opustili vesnici a vykračovali si to údolím ve kterém ležela dál.
„Jděte za mnou, jsou tu ty pasti, pamatujete?“ řekl oběma Goku.
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka
Kenzo nenamítal a hned vyrazili do hotelu.
Zdělil Naitakimu ,že už nemá skoro žádný peníze
a že oběd budu muset zaplatit.
Abych ,řekl pravdu tak jsem počítal i s tím hotelemUsmál se Naitaki. Taky už neměl skoro žádný peníze
Když dobře počítal tak měl na ještě dvě noci. Takže zaplatí tudle noc ,jídlo a něco mu ještě zbyde.
Vše zaplatím já vystačí mi na to.
Naitaki se mu snažil odvděčit za zakoupené přikrývky.
A jakou družinu myslíš ? a kdo ostatní?
Najednou se lekl Naitaki.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
"Tak fajn," začal Kenzo, když se zvedal,"vyražme do hotelu."
Sebral se, sbalil všechny věci na záda a vykročil směrem k hotelu.
"Jo a mimochodem, došly mi peníze. Mám tak maximálně na noc v hotelu, takže jídlo zůstane na tobě." Letmo se podíval na Naitakiho a očekával jeho reakci. Pořád ho zkoušel, i když o penězích nelhal.
Čekal, jestli na to Naitaki něco odpoví, nebo jen v klidu přijme fakt a půjde dál do hotelu. Stát se mohlo cokoli, včetně toho, že po cestě usne, protože po tom tréninku bude ještě dost vysílený.
"Jo a ještě jedna věc. Během zítřejší mise, dokud to nebude opravdu potřeba, nepoužívej žádné techniky na bázi chakry. Nechci, aby ostatní v družině věděli, že jsme shinobi."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka (park)
Jo ,teda myslím že jo a děkuju
Naitaki vůbec nečekal ,že mu Kenzo ty přikrývky koupil.
Otřel si pusu a na obvazech zase spatřil černotu.
Ne,dneska už bohužel trénovat nemůžu
Naitaki teď po těch mdlobách pochopil co udělal a nechce to riskovat znova. Vduchu slyšel slova Teriky ,která ho varoval již ani né před dvouma týdnama přesně na tohle.
Je mi líto ,ale nejde to. Potřebuju hned do hotelu pro mastičku.
Naitaki nasadil lítostnej výraz.
Haji
Hranice země Ohně a Vody
Hajimu se zatím vše podařilo, jak zamýšlel, i když to vypadalo, že poskok je hodně dobře orientovaný na sluch. Ale díky náhodě skočil přesně tam, kde to bylo třeba. Hajimu se chtělo zajásat, ale v tom se stalo něco, co opravdu nečekal. Jeho nepřítel se z lanka nějakým způsobem vymanil a zatáhl za něj vší silou, aby Hajiho rozhodil a on spadl. Bohužel se mu to dost dobře povedlo, Haji měl lanko omotané kolem ruky, takže když poskok zatáhl, Hajimu to odrovnalo rovnováhu a on začal padat k zemi. Nestačil pořádně zareagovat a proto dopadl na zem, udělal několik kotrmelců a poté zůstal ležet na zádech. Haji se rozhodl, že pokud to tak má být, využije toho a i když nepočítal s tím, že ho takhle poskok doběhne, čekal s pootevřenýma očima a boxerem, který trošku přilehl, aby nebyl vidět a tiše doufal, že poskok přijde blíž a on bude mít šanci jej nějak zneškodnit. Bylo to hop nebo trop.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Masamoto Tenno
Hranice země Země - Meiya
Něco mu napovídalo, že kromě hlavy bude senseie bolet i ta ruka. Nevypadala, že by v ní zbylo moc krve.
"Hai" přikývl a odešel k východu. Bylo něco kolem deváté. Docela pozdě na to, v kolik normálně vstávali.
Vrátil se zpět a podle přání dal vařit vodu. Dlouho nevařil, vlastně od té doby, co odešli z kolonie.
Podezíravě se prohlédl. Neviděl žádné známky plísně, natož trčící houbu. To bylo skvělé znamení.
Než se voda začala vařit, stihl se lehce protáhnout, neboť byl ztuhlý, až to nebylo hezké.
Vzpomněl si na senseiovo akrobatické vystoupení. Tedy, dnešní trénink asi nezačnou soubojem.
Tím si byl zhruba na sedmdesát procent jistý. V těch třiceti se počítalo s možností, že sensei použije nějakou sebečistící techniku a bude absolutně bez známky kocoviny.
Rychle začal vzpomínat, co kdysi zvládl. Za chvilku už zbytky saké ve vzduchu nahradila vůně zeleného čaje, který Tenno našel a odhadl, že by mohl být ještě použitelný. Stihl ještě rýži, ale ani za Buddhu nedokázal vymyslet, co k ní. Budou se muset spokojit se suchou.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Než se Naitaki vzbudil, ušlo slunce na nebi polovinu své dráhy. Ačkoli mohl Kenzo vypadat, že vlastně nic nedělá, opak byl pravdou. Celou dobu, co Naitaki spal, sledoval jeho stav, aby odhadl, kolik času mu bude trvat postavit se opět na nohy. Nyní to sice bylo jen ze zvědavosti, z vlastní zkušenosti však věděl, že občas jsou takové informace jediným rozdílem mezi životem a smrtí.
"Tak už ses vyspal?" začal na něj mluvit, ještě než se dostal ke Kenzovi. "Ty přikrývky si nech. V horách ti přijdou vhod. Být tebou, najím se než začneš zase trénovat, nebo sebou zase sekneš."
Chvíli přemýšlel, jestli by mu vlastně neměl nějak pomoci dokončit techniku, po chvíli to však zavrhl. Už je skoro na konci a pokud to dotáhne sám, bude mít daleko větší sebevědomí a morálku. Trochu se obával, jak se Naitaki zachová na misi, přece jen se znali pouhých pár dní a už jde do potenciálního ostrého boje.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Hotaka (park)
Naitaki otevřel oči a uviděl nad sebou korunu stromu.
První co si uvědomil byla silná bolest hlavy. Naitaki ještě chvíli ležel s otevřenýma očima a snažil si urovnat v hlavě co se to stalo.Po chvíli si vzpomněl ,že se vysílil a udělalo se mu mdlo. Pak ho přepadl pocit radosti ,že už má skoro hotovou techniku. Pak se zvednal a opřel se o strom ,všiml si že má na sobě Kenzovy přikrývky. To od něj bylo milé ,že ho přikryl. Pomyslel si Naitaki.A mimochodem kde je ? Prolétlo mu rychle hlavou. Koukl se na strom kde dřív ležel a spatřil ho tam s blažným výrazem ve tváři. Zvedl se a složil přikrývky. Vůbec neměl ponětí o čase a tak vzal přikrývky a vydal se za Kenzem.
Genesis Sabure-tim Goku
Hoci sa sensei tvaril, ze je otvoreny, meno stvrteho sa nedozvedeli. Ale on na to raz pride, dal si to ako taku malicku ulohu- davat pozor ci sa nedozvie o dalsom cudzincovi a ako sa tu dostal. Musi co najviac zistit o fungovani tejto dediny, jej minulosti a tak, lebo stale toho nanho bolo moc a prilis tomu nerozumel.
To uz ale vosli dovnútra a nejaka tetka zacala flirtovat s Gokuom. Mali stastie, ze je zamerana iba nanho lebo keby si vsimla Genesisov vyraz, tak by ho asi zabila do zeme. On sa vsak rychlo spamatal a odpustil si aj nejaku poznamku, lebo nechcel prist o misiu alebo na co sa to vlastne mali vydat. Rovnako sa zachoval aj ku Shirovi aj ked na toho bez zmurknutia pozeral a prepaloval ho ocami. Chcel ho aspon tymto podpichnut, ale viac sa mu nechcelo robit nic.
Co ho vsak azskocilo, bola reakcia Gokua- co mal cakat? O co tu docerta ide? Genesis bol dalej mlcanlivy a kracal za nimi nevediac kam
Saito Hashu
Hranice Země Země- Meiya
Saito po odchodu Tenna ještě dlouhou dobu seděl v místnosti a popíjel. Většinou moc nepil, nebyl na to čas a mimo pár svých skrýší to považoval za skvělý recept na sebevraždu, ale čas od času, když toho měl dost, jako třeba teď, tak si dal. Jak tam tak seděl a hodiny míjely, musel neustále přemýšlet nad tím, co se se světem stalo. On, kdysi nejbezohlednější kapitán samuraiů, který zlikvidoval nespočet banditů a během toho i nejednu vlastní jednotku, sedí ve svém úkrytu, schovává se před nějakým stínem a vedle v místnosti spí jeho student... Někdy po těchto úvahách usnul, ani nevěděl kdy a tak ho Tenno ráno našel, ležícího na pohovce s jednou rukou v podivném úhlu pod tělem a v druhé lahev, téměř prázdnou.
Tennovy kroky místností dělaly lehkou ozvěnu po dřevěné podlaze a ta se odrážela v Saitově hlavě jako zvon, takže se se sténáním převalil na bok a otevřel oči. "Jistil bys prosím kolik je? A dej prosím vařit... vodu..." požádal Saito, zatímco se neuvěřitelně pomalým tempem svalil z pohovky na zem, odkud se postavil a začal vrávorat někam do komplexu, nejspíše do koupelny.
Hirotův poskok
Hranice země Ohně a Vody
Poslední z našich zlounů napjatě čekal na otevřeném prostranství na jakýkoliv náznak Hajiho akce. Ten se dostavil v podobě jemného ševelu rotujícího železa a tak se poskok vrhl stranou, ovšem ke svojí smůle, přímo do drátu, takže ve chvíli kdy dopadl, byl trošku zmatený a prudkými pohyby, jako žába na oleji, se snažil postavit, i když mu nohy v té tmě podklouzávaly. Asi po vteřině se vzpamatoval a rychle se chopil lanka a prudce za něj zatáhl, aby zbavil Hajiho rovnováhy a dostal ho k sobě.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Naitaki se zdál být velmi zarytý pro svůj trénink. Kenzo si všiml, že je za limitem svých schopností a věděl, že to ví i Naitaki. Několikrát málem upadl, ale nepřestával v tréninku. Kenzo by mu měl v tréninku zabránit, to věděl také, ale neudělal to. Naitaki by se sám měl naučit, co se stane, když to přežene. Jestli má bojovat s Kenzem po boku, musí vědět přesně, kdy má dost, kdy má útéci místo toho, aby se skácel na zem. To by znamenalo jistou smrt, možná obou dvou.
Ještě párkrát Naitaki vystřelil a poté se skácel k zemi. Kenzo se usmál. Nyní se Naitaki naučil hned dvě+ věci. Tou první byl jeho limit a tou druhou byla ona technika. Byl s ním spokojený, ale nyní s ním musí něco udělat, aby nebyl při zítřejší misi na obtíž celé družině. Neschopných tam jistě bude i tak dost.
Zvedl se a došel k Naitakimu. Chytil ho za jeden z kotníků a odtáhl do stínu ke stromu, kde měl opřené věci. Vytáhl tam ony přikrývky, které si slíbil, že Naitakimu koupí, a přehodil jednu z nich přes něj. Nechal ho spát. Den je v polovině,tak ať si mládě také trochu odpočine. Přiložil mu k hlavě tornu s vodou, kdyby měl žízeň a zase si lehl na své místo. Moc dobře totiž věděl, že se zase jen tak v klidu nezastaví, natož aby užívali teplého dne, když se chýlí k zimě a ještě k tomu směřují do hor.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki věděl ,že Kenzovi vůbec nevadí ,že se Naitaki loudá- Byl opravdu pěknej dej a Naitaki by se sám dal na do spánku pod stromem ve stínu ,ale cvičil novou techniku a to teprv druhou za celej svůj život.
Ještě jednou si otřel ústa a s výrazem od bolesti řekl
Lehl bych si taky ,ale potřebuju tu techniku dát dohromady.
Naitaki se upravil a srovnal se do výhodné pozice pro pokračování tréningu. Začal provádět pečetě a nadechoval se.
V pravej okamžik vystřelil do vzduchu tři pečlivě vypracované ohnivé koule.
"Dobrá práce" řekl si v duchu Naitaki ,ale pak si vzpomněl ,že jich musí vystřelit víc a ,že musí částečně ovládat jejich traekorii.
Naitaki pocítil bolest v ústech. Toho ale neodradilo a vyzkoušel to znova s šancí jich vystřelit aspoň pět. Zase začal stejným postupem jako dřív ,ale nahromadil víc chakry. Rozdělil jí do pěti částí a vytvaroval.
Poté si myslel ,že vystřelí pět ,ale vystřelil jenom jednu. Ostatní neudržel. Naitakiho zklamání nyní doplňovala už úkrutná ostrá bolest. Naitaki se trochu zakymácel bolestí ,ale hned nato už vytvářel další pečetě. Udělal stejný postup ,ale snažil se udržet chakru. Bohužel bez výsledku. Naitaki si už ,ale uvědomil kde má chybu. Pocit radosti náhle zrušil ještě větší bolesti ,která již prošla celým tělem. Naitakimu se podlomily kolena ,ale s nadějí ,že už techniku dokončí to překonal a zase se narovnal se zkřiveným obličejem. Už věděl kde je chyba. Naitaki začal skládat pečetě a nadechovat se. Shromadil chakru , rozdělil a ztvaroval. Vystřelil první a furt nepřestaval shormažďovat ostatní čtyři kusy které v zápěti po sobě vystřelil. Povedlo se . Naitaki vystřelil pět skoro dokonalých koulí. Hned nato mu zašumělo v uších a zazrnělo před očima. Hlava mu málem pukla bolestí a tělo přestal cítit. Spadnul na zem.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Kenzo, který se poflakoval pod stromem, jen tak letmo pozoroval očkem Naitakiho počínání. Vypadalo to, že je buď náramně vnímavý a šikovný, nebo je ta technika neuvěřitelně jednoduchá. Ať tak a nebo tak, Naitaki si vedl dobře a to bylo v pořádku. Pokud bude v horách jakýkoli problém, s ohnivými technikami budou daleko více variabilní.
"Vypadá to, že jsi na dobré cestě. Klidně si odpočiň, jak dlouho se ti zlíbí." řekl mu. "Pokud máš problém s ústy, šetři se na zítra. Pokud budou tvé problémy přetrvávat, hrozí, že nebudeš schopný své ohnivé techniky používat během naší zítřejší mise. Jo a mimochodem, Vypadá to, že bude o zábavu postaráno."
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Sekisuishō
Jak to vypadalo, celá tahle jeskyně byla plná krystalů a každý jeden uměl něco jiného. Jira ihned napadla spojitost s těmito krystaly a světélkujícími krystaly v Kaeshově doupěti. Už teď mu ale běželo hlavou, že ať se stane cokoli, nesmí zapomenout cestu sem. Takové místo přímo láká k hlubšímu prostudování.
Jiro vysvětlil Jirovi, že se zde setkají s někým očividně velmi mocným. Soudě podle jeho slov to vypadalo, že před ním má respekt i Jiro, nebo ho chtěl minimálně využít ve svůj prospěch.
"Rozumím." řekl suše Jiro. Nevěděl, co jiného říci v tak vypjaté situaci. Netušil, co jej ještě může překvapit v tomto komplexu. Každopádně pamatoval na slova Jira když vcházeli. Pokud kdokoli zaútočí, všichni zde zemřou díky krystalům.
Potajmu přemýšlel, jestli by se dokázal dostatečně rychle schovat pod zem svou technikou. Pravděpodobné však bylo, že jeho technika by byla příliš pomalá, na rozdíl od technik, které pro svůj nouzový únik měli jistě vymyšlené oba dva muži, jež se již brzy setkají.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Setkání dvou "vůdců"
Jiro Kaesho
Čekali v jeskyni už poměrně dlouhou dobu a pořád nikde nikdo. Jiro pomalu přešel k pár krystalům a lehce se jich dotkl, v tu chvíli se řízl a mladý Jiro mohl vidět, že krystal jakoby do sebe vpouští něco modrého. Jednalo se o Jirovu chakru, kterou skrze ránu krystal vstřebával. Jiro se jen pousmál a následně odvrátil pohled na svého žáka. "Jiro, setkáme se s člověkem o kterém jsem slyšel různé příběhy. Není to někdo s kým by bylo radno si nějak zahrávat, takže kdyby řekl něco, co by tě mohlo nějakým způsobem vytočit, tak to v sobě podus a nech to raději být. Je potřeba, aby tenhle člověk souhlasil se spoluprací neboť nás to vynese na výslunní." Řekl Jiro mladému Jirovi a začal vyhlížet z jeskyně ven. Doufal, že jeho očekávaná návštěva už konečně dorazí, jelikož měl ještě další plány, které potřeboval stihnout, co nejdříve, neboť měl několik plánů, které se měli v blízké budoucnosti rozběhnout. Hlavně věděl, že Jiro je zvědavý na svého bráchu a má plnou hlavu otázek, které určitě chtěl zodpovědět, jelikož Kaesho své odpovědi a svůj výklad historie provádí tak, aby to vždy vytvořilo další otázku a neřeklo to o něm úplně vše.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Celé tohle bylo pro Daisukeho jako jeden velký hloupý sen, protože se vše dělo tak moc rychle. Nejdříve jde skoro o to, že je chtěj popravit a najednou pro ně mají makat. Měl hlavu plnou myšlenek, takže to, že Goku údajně flirtuje s tou silnější ženou mu bylo úplně ukradené. Avšak z jeho přemýšlení ho náhle vytrhlo skleslé promluvení jeho senseie, které rozhodně neznělo tak, že by byl nějak moc šťastný, že někam vůbec jdou. Pomalu přešel k senseiovi a podíval se na něj. "Co se děje?" Zeptal se tiše a napjatě čekal na odpověď, o které ani nevěděl zda jí vůbec chce slyšet.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
„Tahle vesnice zatím nemá moc klientů, takže to pro ně plítvání silama ani moc není. Nejspíš doufaj, že tu pak budem chtít bejt na furt, když se nám kšefty jen pohrnou, a zároveň je to pro ně asi lepší, než abysme tu okouněli a přemejšleli nad lumpárnama,“ prohodil Goku ke Genesisovi cestou chodbou ven z doja v pohoří při čemž pokrčil rameny.
„Čtvrtej? No jo, čtvrtej...“ zatvářil se Goku chvilku nechápavě, když tu si vzpomněl a jeho výraz nabyl značné skleslosti a otrávenosti. „Žádnej pohlavár to neni...“ dodal poté mrzutě, když došli až ke dveřím vedoucím ven a prošli jimi.
Tam na ně čekal kabonící se Shiro s rukama založenýma na prsou a poněkud oplácanější žena s úsměvem od ucha k uchu s čelenkou se znakem Vesnice Skryté v údolí na čele.
„Ohayo, Goku-kun! Jak se dneska máš? Hm hm hm?“ usmála se žena na Gokua a zamávala mu radostně pravačkou.
„Hoj Butako... Mam se fajn...“ broukl k černovlásce Goku a na tváři se mu objevil nucený úsměv.
„Nechte si ten flirt na jindy a pojďte!“ svěsil Shiro ruce rázně, znovu trojici propálil pohledem, a svižně si to zamířil k východu z vesnice.
„To je pecka tohleto... Měl sem to čekat...“ plácl se Goku do čela, když se Butako nedívala, a vykročil si to za ní s Shirem jako odsouzenec na popravu.
Naitaki Kensei
Hotaka (park)
Kenzo mu předal další radu ,ale ta jím nebyla vyzkoušená. Naitaki po deseti minutách odpočinku zase vstal a otřel si ústa která ho po následném otření začali náramně bolet. Naitaki už ten pocit znal. Stejné se mu stalo i když cvičil Gōkakyū no Jutsu. Byli poškozeny teplem a častým používaním chakry. Naitakiho to neodradilo od tréningu i když si vzpomněl na slova Teriky ,které ho upozorňovala i na smrt když s tím přežene.
Okej ,skusím to!
Vykřikl Naitaki směrem ke Kenzovi.
Naitaki si vzpomněl na správný tvar úst.
Provedl pečetě ,ale jak byl zabranej tak si zapomněl poslední pečeť přiblížit a výsledek byl stejnej jako předtím.
Zkusil to tedy znova.Nyní na to nezapomněl ,ale nepovedlo se mu to ,protože prsty přiblížil moc blízko a nemohl vystřelit kouli ,protože by sejmul sám sebe. Tak to zkusil ještě jednou. Začal skládat pečetě a nadechovat se. Smísil chakru se vzduchem a přibližoval ruce při před poslední pečetí k ústům.
Poslední pečeť přiblížil k ústůma vypálil rychle za sebou tři pěkné ohnivé koule.
To snad není možný ono to fakt pomáhá. Pomyslel si Naitaki.
Pomáhá to líp kontrolovat chakru při vyvrcholení. Díky. Usmál se mladík na Kenza. Později se to bude muset naučit i bez toho ,ale zatím to Naitakimu stačilo.
Náhle ho probodla ostrá bolet v puse. Naitaki si myslel ,že mu vypadli všechny zuby najednou. Zakymácel se a sedl si pod strom. Sakra měl u sebe ještě tu mastičku od Teriky. Ale tu nechal v baťohu v hotelu.
Potřebuju si trochu odpočinout. Mám problém s ústy už z minulýho tréninku.
Naitakimu přišlo trapné že už zase zdržuje ,ale když otočil zrak od černých obvazu na ruce kterýma si vytřel pusu ,tak zjistil ,že Kenzovi moc nevadí ,že tu budou o něco dýl.
Yasushi Maeda
Maeda si pozorne vypočul slová jeho novej spoločníčky a na okamih sa od nej zamyslene odvrátil:"Rozumiem. Poznám tieto techniky a som rád, že ovládaš aspoň základné znalosti." pohľadom sa vráti opäť k nej a zamyslene sa jej pozrie do tváre."Nie som z vášho klanu a nemám prístup k vašim technikám, aspoň zatiaľ, avšak rozviniem tvoje schopnosti v rámci taijutsu a ninjutsu tak, ako len budem vedieť a bude už len na tebe, či sa dokážeš odraziť ďalej. Čo sa týka Fuutonu - máš šťastie. Je mojím primárnym elementom, naučím ťa ako ho ovládať a využívať. A tvoj Byakugan bude mať pre mňa široké využitie. Bol by som rád, ak by si so zdokonalovaním ovládania svojej očnej techniky neprestala, ale práve naopak. Pokračovala kým nedosiahneš svoj limit." Na okamih sa odmlčí a opäť sa od nej odvráti. Orlica začala klesať, no po pár sekundách opäť ustálila výšku. Leteli skutočne rýchlo, vietor okolo nich svišťal, no vzduch začal byť aspoň o niekoľko stupňov teplejší, než predtým. Opúšťali hranice zeme Železa.
"Uvedomujem si, že som ti nedal na výber odmietnuť moju ponuku. Vytrhol som ťa z tvojho života, nehľadiac na tvoje plány, či želania. Vyžadujem od teba, aby si sa otočila chrbtom ku všetkým, okrem mňa. Je to tvrdé, je to možno bezcitné, no cítim v tebe potenciál a napriek tomu, že mám zlé skúsenosti s trénovaním niekoho druhého, verím, že v tebe sa ukrýva niečo viac, než v mojom poslednom študentovi. Viem, že sa opakujem. No potrebujem, aby si to pochopila. Vyžadujem rešpekt, oddanosť a úplnu poslušnosť. Ak tieto tri veci budeš schopná dodržať, sľubujem ti, že spravím z teba ženu, pred ktorou tvoj bývalý klan padne na kolená a bude prosiť o milosť. Ja som tvoja nová rodina. Oni, tak isto ako všetci ostatní, ktorí sú mojimi nepriateľmi, sú aj tvojimi nepriateľmi. Či ide o tvoju bývalú rodinu, či ľudí, ktorých si možno mala rada. Ak máš otázky, spýtaj sa na čokoľvek. Teraz máš možnosť."
O . o<-->o . O
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Sledoval, jak naložil s jeho radou. Jak bylo vidět, rád se učil a byl hodně zapálený pro trénink. Kenzo se proto složil pod nejbližší strom, který předtím prostřelil vakuovou kulkou a shodil si bagáž ze zad.
Byl příjemný den a tak chvíli rád strávil poflakováním. Takových dní, kdy si nemusí hlídat záda, moc nebývá. Bylo třeba si jich náležitě užít.
Když se díval na chlapce, jak pilně trénuje, vzpomněl si na svůj svitek s technikou vodního klonu. Věděl, že by měl trénovat, ale den přímo sváděl k odpočívání. Rozhodl se proto, že dnes se na to vše vykašle a bude si užívat volno. Přece jen, zítra už jdou zase na misi. Dnes se bude věnovat maximálně pomoci Naitakimu.
"Zkus tohle," křikl na něj od stromu, aby upoutal jeho pozornost "když doděláváš poslední pečeť, přidrž si ji u úst. Nevím, jestli to bude mít nějaký efekt, ale pamatuju si, že to tak jeden kluk dělával." Vzpomněl si na Akiru. Při těch myšlenkách si poklepal na svou druhou katanu u pasu. Ne nadarmo se jeho katana jmenovala Ribenjisōdo Akira.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Hotaka (park)
Jak tak seděl a přemýšlel tak k němu dorazil Kenzo s obrovským nákladem na zádech. Radči se ani neptal co tam všechno nese ,ale bylo vidět ,že je spokojen. Následně si přečetl svitek a dál pár rad.
Přinejmenším jeden problém se vyřešil.
Tvarování úst to je ono! Pro malé koule je přece jiný tvar úst než pro jednu velkou.
Naitaki rychle vstal složil pečetě a nadechl se. Nyní ztvaroval ústa jak pokládal za vhodné a zkoušel to vystřelit po jednom.
Bohužel první střelu vystřelil ,ale ostatní připravené se již rozplynuly v podobě chakry už v jeho plicích při výstřelu první.
Tak tohle chvíli potrvá ,ale tvar se už podobá kouli víc než předtím.
Zkusil to znovu a zase natvaroval ústa trochu jinak. Teď to ovšem přehnal a koule vypadala spíše jako placka.
To by se člověk divil kolik způsobu a tavrů ust existuje. Pomyslel si Naitaki. Zkoušel to do té doby než nevypiloval tvar tak ,že vypadal jako hladká koule. Naitaki se znovu vyčerpal a toužil po odpočinku. Sedl si pod strom a přemýšlel jak postupovat dál.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Procházel trhem a hledal spoustu věcí. Problém byl v tom, že musel hodně šetřit a smlouvat. Nakonec se však vždy nějak domluvil a nakoupil spoustu věcí. Bohužel, už teď věděl, že mu nezbudou prostředky k přenocování v hotelu.
Alespoň že má všechny tyhle věcičky. Měl u sebe křesadlo, troud, další nádoby na vodu, louč, lano, velmi silné deky na spaní ve velkém mrazu a to hned dvakrát, i pro Naitakiho. To vše měl zabalené v novém, velikém vaku na zádech, ve kterém, i když jen taktak, bylo nakoupeno spousty jídla na cestu. Sušené maso, konzervy se vším možným a další jídla, která nepodléhají rychle zkáze. S tím vším na zádech se rozhodl, že vyhledá Naitakiho, a tak se rozhodl optat se na cestu na nějaké cvičiště.
Netrvalo moc dlouho a našel ho. Právě zkoušel tu svou novou techniku, ale od rána očividně nikam nepokročil.
Než se k němu Kenzo dovalil, Naitaki se posadil a přemýšlel, asi nad technikou.
"Ukaž mi ten svitek, podívám se." řekl mu Kenzo, když byl pár kroků od něj. Přečetl si svitek a popřemýšlel.
"Vlastně to vypadá podobně jako moje vakuové kulky. O ohnivých technikách vím jen to, že svou chakru musíš soustředit do plic, kde ji smícháš se vzduchem a poté vypustíš útok redukovaný pečetěmi a tvarováním úst."
"Když já dělám své vakuové kulky, soustředím se na každou kulku samostatně." Udělal rychle pár pečetí a vystřelil jednu vakuovou kulku po druhé do nedalekého stromu, kterým projely jak horký nůž máslem.
"Zkus každý projektil vystřelit zvlášt, potom to třeba natrénuješ dohromady."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Hotaka (park)
Naitakimu zabralo půl hodiny než to všechno přečetl a pochopil.
Je to stejná technika kteru umím ,akorát plamen musím víc ztvarovat a rozdělit ho.Skládala se z šesti pečetí.
Naitaki je ihned začal trénovat.
Krysa → Tiger → Pes → Ox → Králík → Tiger
Naitaki to ještě pětkrát opakoval než si to plně zapamatoval.
Poté se rozhlédl kam má techniku použít. Byl to nádhernej park a jistě by se Kenzovi nelíbilo kdyby ho Naitaki "omylem" zničil. Jediná možnost byla střílet do vzduchu. To se Nsitakimu moc nezamlouvalo ,ale jinou možnost neviděl.
Tak tedy.První pokus.
Naitaki rychle provedl pečetě, počas provádění pečetí se zhluboka nadechl a již připravoval chakru k zapálení. Vyslal jí pryč z úst a podpálil pak jí rozdělil na tři části.
Katon: Hōsenka no Jutsu
Vystřelil do vzduchu tři tvarem podivné předměty. Nevypadalo to jako koule ,vlastně nevypadalo to ani jako žádný tvar. A bylo to moc velký.
Naitaki následně provedl pečetě a udělal stejný postup jako dřív ,ale vložil do toho moc málo chakry ,když se snažil ty "koule" udělat menšíma.To bylo příčinou toho ,že to neudrželo svůj tvar.
Naitakimu nešlo najít to správny procento chakry ,takže bude muset zatím jenom pracovat na zdokonalení tvaru s třema obrovskýma koulema. Jediný co mohl udělat jak zmenšit rozměr koulí ,aniž by to nebyl žádný problém bylo zvětšit počet koulí. Naitakimu ,ale zatím stačili jenom tři. Skusil to tedy znova.
Složil pečetě ,nadechl se, připravil chakru , rozdělil ,zapálil vystřelil. Bez výsledku. Skoušel to tedy znova a znova. Čim víc to zkoušel tím víc se unavoval a tvary jeho ohně již nebyli podobný ani koulím. Naitaki se rozhodl ,že si zatím odpočne a rozmyslí co a jak dál.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Když se vzbudil, paprsky slunce mu naznačovaly, že se blíží poledne. Posadil se ve svých přikrývkách a protáhl se. Takhle dobře a hlavně dlouho se už nevyspal, ani nepamatoval. Ale otálení už bylo dost. Proto se oblékl a vyrazil dolů do hotelu.
Objednal si dobré jídlo a v klidu "posnídal". Takový by byl ten den příjemný. Zaplatil a ještě se optal recepčního, kde by sehnal alchymistu Alkora. Ten mu velmi ochotně nastavil ruku a když do ní Kenzo s velkou nelibostí nasypal pár ryu, velmi laskavě mu cestu popsal.
Kenzo se cestou trochu vyvztekal, ale po chvíli vychladl. Musel toho ještě hodně zařídit a peněz mu už moc nezbývalo. Krása vesnice mu však záhy učarovala a on přišel na jiné myšlenky. Když vcházeli den předtím do vesnice, ani si nevšiml, že leží na řece. Když došel k místnímu trhu, kde měl hledat zaměstnavatele, nevěřil svým očím.
Chvíli zůstal jen stát a sledoval ruch trhu, načež se nakonec sebral a šel hledat toho alchymistu.
Trh byl veliký a než se v něm vyznal, několikrát zabloudil a musel se ptát na cestu. Tentokrát jej však nikdo nepřipravil o peníze. Když dorazil ke krámku, ve kterém měl být onen alchymista, ined vstoupil dovnitř.
Krám byl plný velmi zvláštních předmětů a celý vypadal jako menší laboratoř, ale velmi nuzná. Prodejce se na Kenza ihned vrhl, jako sup na mršinu.
"Dobrý den, vážený muži. Čím Vám můžu posloužit? SOudě podle Vašeho zevnějšku soudím, že budete schopný bojovník, a právě pro takové muže činu tu mám speciální lektvar síly. Vaše paže po nich zesílí tak, že uzvednete cokoli. Nebo tady," vytáhl malý flakónek rudé barvy,"to je lektvar, po kterém se Vám zbystří smysly. Uslyšíte třikrát lépe, Vaše oči uvidí daleko víc do dálky."
"Dobrý den. Děkuji, nepřišel jsem nakupovat. Přišel jsem si pro práci." Vytáhl z kapsy pergamen s nabídkou práce a hodil mu jej na stůl. "Potřebuju informace."
Alkor se podíval na svitek a pousmál se. "Ten list je už týden starý. Malou družinku už mám. Děkuji za Váš čas."
Už se pomalu obracel od pultu s tím, že je vše vyřčeno, když na něj Kenzo pomluvil opět.
"Posíláte družinu, aby Vám utrhla kytku? Na to je tady potřeba družinka? Rozpusťte družinu, já to zvládnu sám!" Na důraz praštil do pultu, až se z něj rozkutálela těžítka s hmyzem v pryskyřici.
Alkor se otočil zpět a usmál se na muže před ním.
"Jste cizinec. Nevíte, o čem mluvíte. Trollí vrch se nejmenuje trollí jen tak. Dříve jsme si chodili pro bylinky bez problémů. To bylo ale, když já byl ještě mladý. Od té doby se z toho vršku nevrátila nikdy žádná skupina. Všichni na tu bylinku zapomněli, protože nás stála hodně mužů. Kdyby nebyla tak potřeba, nikdy bych tam nikoho neposlal. Nikdo neví, co se tam děje." zamračil se ustaraně.
Kenzo byl překvapený, ale příjemně. Na takových větách se dalo dobře stavět.
"Pokud se nikdy nikdo nevrátil, musíte sestavit dobrou družinu, aby se vrátila. Pokud je cesta tak nebezpečná, dva lidé navíc nebudou na obtíž."
Alkor se usmál a zachechtal. "Líbíte se mi, mladíku. Máte odvahu." Poté se odmlčel a prohrabával se ve vousech. Očividně zvažoval další slova.
"Dobrá. Máte to mít. Přijďte zítra přesně v osm ráno sem. Vyrazíte s ostatními z družiny."
Kenzo se usmál. V přesvědčování lidí byl zkrátka dobrý. Jeden detail mu ale unikl.
"A jaká bude odměna?" zeptal se, než odešel.
Stařík se pousmál.
"Jste navíc. Celá družinka z toho nebude mít radost. Po splnění mise si všichni rozdělí 5000 ryu. Teď přijdou o další peníze."
Kenzo jen nechápavě otevřel ústa. Tolik peněz za bylinky? Celá mise se zdála jako zlatý důl.
"Tak tedy zítra v osm." řekl a sotva zatajoval své nadšení, když vycházel z krámku.
Procházel se pořádnou dobu, než se vzpamatoval ze štěstí, které jej potkalo. Tolik peněz, po takové práci bude moci dlouho jen cestovat a pátrat po svých věcech. Práce jej mine velikým obloukem.
Poté se musel pokárat. Myslel příliš dopředu a přitom se mu v kapse tísní posledních pár ryu. Rozhodl se, že půjde opět na tržiště a vybere si vhodnou výbavu pro cestu, která je čeká.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Hotaka
Naitaki se najedl a též šel spát. Divil se ,že Kenzo si ustlal na zemi když tu měl postel. Když si sedl na tu svojí tak litoval Kenza o co přišel. Byla velká měká a pohodlná. Aspoň se mu tak zdálo po nocích spánku na čisté zemi. Probudil se velmi ráno.Teda ho spíš probudil hroznej zvuk. Když se rozhlédl po místnosti tak už věděl odkud se ten zvuk ozývá. Usmál se pak se protáhl a koukl ven. Bylo pěkné sluneční ráno.Vytáhl baťoh a vzal si jeden desert. Potichu se připravil. Chtěl si vyčistit zuby ,ale zjistil ,že nemá ani pastu ani kartáček. Pak si vzpomněl ,že už je skoro týden bez hygieny. Už věděl co si jako první za peníze. Vzal si svitek a převlékl se do svého ninja oděvu. Klíč nechal na stole a potichu vyšel ven. Vůbec neměl tušení kde bude trénovat tak se šel zeptat prvního kolemjdoucího. Myslel si ,že zase bude muset optat hodně lidí ,aby zjistil kde se něco nachází ,ale pro svoje překvapení mladá slečna odpověděla a to rychle. Podle její chováni zjistil Naitaki ,že tu asi fakt moc shinobi není. Zjistil ,že tu není žádné cvičiště ,ale ,že tu mají jeden park nedaleko odsuď.
Naitaki se vydal tím směrem kam ukázala a opravdu netrvalo dlouho a dorazil do parku. Nebylo tu moc lidí tak nebylo problém si najít pohodlný a vyhovujicí místo. Po chvílce rozhlídnutí tuž šel na zvolé sebou místo. Opřel se o strom a vyndal svitek.
Nejdřív si to musím ještě jednou pozorně přečíst.
Kenzo
Tým Kenzo
Hotaka
Naitaki se u jídla rozmluvil. Kenzo si ho vyslechl a byl rád, že celou misi nepodceňuje. On sám to sice viděl stejně, nemyslel by, že by někdo zaplatil jen za trhaní kytek.
"Až tam zítra dojdu, budu vědět víc. Zatím si s tím nelámej hlavu."
Dojedl a utřel si ústa od drobků.
"Ohledně cvičného pole si nejsem moc jistý. Na první pohled jsem tu žádného shinobi nezahlédl a jsme na samotném okraji ohnivé země a písečné země. Těžko říci, jestli tady vůbec někdo cvičí" řekl mu, ale myslel si, že by byla hloupost v tak vyhrocené době nehlídat hranice se zemí, která je ve válce.
"Budeš si to tu muset projít sám." dodal a pak se protáhl a zívl si. "No, byl to náročný den a já si rád odpočinu. Zítra vstanu, až se vyspím, takže na mě nečekej a hlavně mě nebuď." řekl mu a pomalu se odsunul ke svým dekám.
Měli zde sice hotelové prostírání a matrace, Kenzo si však už zvykl na tvrdou zem a proto se odstrojil a lehl si do přikrývek na zemi.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484