Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Nakkasei Aozora
Jashinova vůle - sídlo
Postavil se, opět se uklonil na rozloučenou a vydal se chodbou. Na konci byly dvoje dveře přesně jak Enzo říkal. Na chvilku se zamyslel a řekl si, co tak za těmi dveřmi může být tak tajného, že tam nesmí chodit, ale přecijen, bylo řečeno zatím, a i kdyby to mělo znamenat, že se toho nedočká, nějak ho to netrápilo, ušklíbl se a vkročil do pravých dveří.
Pokoj byl docela prostorný. Nejvíce se Nakkimu zalíbily zasouvací dveře do koupelny, které měli zvláštní styl potisku
Chvíli si Nakki zmiňované dveře prohlížel a nakonec si začal vybalovat své věci a umisťovat je do skříní a příslušních poliček. Měl rád svůj vlastní pořádek, někomu by se to mohlo zdáti dosti chaotické, avšak Nakki pokaždé našel co potřeboval. Na malou širší skříň před postelí umístil rodinný stojan na svou katanu Nuteari
a poté začal očima přeměřovat, zda je vše perfektní. Měl rád, když jsou věci pěkně poskládané, avšak často své uspořádání věcí měnil.
Po zabydlovacích procedurách si oblékl teplejší oblečení, vytáhl jednu z židlí na balkonek, který byl také opatřen zasunovacími dveřmi, avšak prosklenými, usedl na křeslo a začal pozorovat vesnici, na kterou měl díky balkonu krásný výhled.
Enzo Marelo
Jashinova vůle
Sledoval nadšení v Nakkiho očích, což ho velice potěšilo a byl rád, že už od začátku si oba padli do oka a nebude muset nějak vylepšovat vztah mezi nimi. "Ano, počítám s tím, že zde zůstaneš a budu tě moc trénovat v tom, co umí tvá rodina nejlépe, ale na to je ještě dost času." Řekl a znovu přiložil do krbu. "Neznáme se zde všichni navzájem, neboť nás je zde něco přes 100 lidí. Avšak já jakožto něco jako zakladatel vesnice mám od všech záznamy, které mi samy dali. Je to trochu naivní věřit, že jsou pravdivé, ale doposud zde došlo jen ke dvěma sporům, jinak se zde drží mír." Pousmál se, při čemž se pomalu zvedl z křesla a ukázal Nakkimu směrem k jedněm ze dvou dveří. "Jsou zde i normální lidé, kteří nemaj vůbec páru jak používat chakru, ale to tě teď trápit nemusí. Tamhle za dveřmi projdeš chodbou a na konci ní budou další dveře, kde už bude tvůj pokoj, kde je i vlastní koupelna se záchodem. Jsou to ty pravé dveře. Do levých nikdy nechoď, tam zatím nemůžeš." Poukázal na pravé dveře a tím ho pobídl, aby se šel podívat a de facto i rovnou zabydlet.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Nakkasei Aozora
Jashinova vůle
Po vstupu do sídla se mu velice ulevilo, protože mu už nebyla zima. Poté co si sedl sedačku začal naslouchat Enzovi. Celé to tak nějak zapadalo do sebe. "Znamená to tedy, že mohu zůstat tady a zdokonalovat se ?" Byla bez rozmýšlení další otázka. V Nakkiho očích bylo vidět nadšení, nová naděje. "Jaké jsou vlastně vztahy mezi obyvately Jashinovy vůle? Znají se tu všichni, čímž myslím opravdu všichni navzájem, nebo jsou tu i nějací lidé, kteří například netrénují své schopnosti a jen přikládají ruku k dílu jako obchodníci, kováři a podobně ?"
Jiro Kaesho
Sekisuishō
Stáli v krystalové jeskyni několik minut - přesněji řečeno zde čekali o půl hodiny déle než měli, když se najednou v dálce objevila jakási postava. "To bude on." Pronesl Jiro, při čemž pořádně zaostřil a došlo mu, že je to opravdu ta osoba. Jenže v tu chvíli bylo slyšet hlasité pískání, které skoro až trhalo uši. Jirovi to tak ničilo uši, že padl k zemi na kolena a z uší se mu vylila trocha krve. Co to sakra je?! Pomyslel si, když v tom prasklo několik krystalů a rozletěly se do všech stran. Čtyři malé kousky se rozletěli i na mladého Jira. Do Kaeshovi pravé nohy se zaryly tři kousky krystalů a jeden mu jen tak tak prolétl kolem hlavy. Celá jeskyně se rozvibrovala a pomalu se začínala zasypávat. Jiro hned došlo, že ten kdo se s nimi měl setkat je zradil a chce je zde pohřbít zaživa. Osoba, která byla v dálce již dávno zmizela a nezbyl po ní žádný důkaz. Pískání pomalu ustálo a jeskyně se nezasypala celá. Zřejmě osobu, která jim to provedlo něco zaskočilo a musela přerušit své jutsu. Najednou se do otvoru, který zůstal při zasypávání jeskyně, dostal jakýsi černý kouř, který utvořil jakousi kouřovou kouli v otvoru a po chvíli jakoby lehce vybuchla a odhodila kameny pryč, čímž opět obnovila průchod do jeskyně. Prach Jirům znemožnil vidět do dálky, když v tom prachem prošla jakási žena s modrými vlasy a červenými šaty. "Eh?" Vypadlo z Jira, který si vytrhl z nohy krystaly a pokusil se zvednout ze země, při čemž se podíval na mlaďase, aby zkontroloval jeho stav. Žena se před nimi zastavila a chvíli je pozorovala, při čemž se pak usmála a dala se do řeči. "Poslal mě Enzo. Chtěl vám vyřídit, že převzal toho učně, pro kterého jste ho poslal, Mistře Jiro." Následně jen čekala na další Jirova slova. "Dobře, vyřiď mu, že se za ním do týdne zastavíme. A díky za pomoc." Odpověděl ji Jiro a přitom, jak řekl, že se tam zastaví, tak koukl na mladého Jira, čímž myslel, že půjdou spolu. Žena přikývla a následně se proměnila v modrý kouř a odletěla pryč. Jiro přejel pohledem na svého učně a lehce se usmál, při čemž dupl do země a sesypal se z něj písek a vrátila se mu původní tvář i hlas. "Jsi v pohodě?" Optal se a pokračoval ve svém proslovu. "Myslím si, že máme teď oba důvod navštívit tu osobu, která nám zde přichystala takové přivítání, že?" Řekl Jiro a škodolibě se pousmál. Měl v plánu nyní ukázat Jirovi to, co z něj udělalo muže, o kterém si povídá skoro celý svět.
Enzo Marelo
Jashinova vůle
Nakki se zeptal na otázku, kterou Enzo moc dobře čekal. Taková otázka je těžká na zodpovězení po celém světě, neboť každý má na to všechno svůj vlastní pohled. Enzo kývl hlavou a rukou mávl směrem do velkých dveří, které byly přímo za Nakkim. "Promluvíme si v teple." Řekl tiše a otevřel dveře, při čemž vkročili dovnitř. Byla to celkem velká místnost, která byla vybavená takovým starobylým nábytkem, který tomu dával větší elegantnost. Enzo si sedl na jednu z červených sedaček ke krbu, kde se najednou rozhořel oheň. Poukázal rukou na protilehlou sedačku, aby si udělal i Nakki pohodlí. Na stěnách bylo mnoho starých obrazů, na kterých byly různé malby. Zřejmě nejzajímavější, které si Nakki všiml hned při vstupu, neboť to byl obrovský obraz na zdí, která byla hned naproti dveřím. Na obrazu byla namalovaná obrovská černá silueta, připomínající kouř. Silueta postavy měla rudé oči a klečelo před ní mnoho postav. Vypadalo to, jakoby siluetu obrovské postavy prosili o odpuštění.
Nyní se však Enzo chtěl dát do řeči, aby konečně svému mladému učni vysvětlil, kdo vlastně nukeninové jsou. "Co se týče komunity nukenninů. To je strašně složité téma." Řekl a uchopil konvici s čajem, při čemž sobě i Nakkimu nalil do malého černého šálku. "Lidé z vesnic si je představují jako ninji, kteří rádi vraždí a ubližují ostatním. Ninjové z vesnic nás zase vidí jako zbabělce, kteří utekli z vesnic. Vůdci a kage z vesnic nás zase vidí jako geniální zástěrku pro jejich tajné tahy. Pokud jsi třeba slyšel o Takigakure, která byla nedávno srovnána se zemí a celý svět tento akt přisuzuje právě nukenninům, i když to byl jen krok jiných vesnic, kteří považovali Takigakure jako hodně velkou vojenskou i obchodní konkurenci. Proto ji zničili a následně vůdci a kage všude říkají, že za to mohou právě nukenninové." Řekl Enzo a napil se čaje. "Proto existuje Jashinova vůle. Nejde o oficiální vesnici, proto o nás nikdo neví a jsme tak na okraji civilizace, že nás tu skoro nikdo nenajde, neboť v těchto končinách nic podle historek ve světě nežije. Jashinovu vůli jsem vybudoval já se svým mistrem a je to útočiště pro všechny nukenniny, kteří sem zabloudí. Zde všichni trénují a zdokonalují se." Dodal v klidu a pomalu se zvedl ze sedačky, aby přihodil dřevo do krbu, poté se zase v klidu usadil. "Cílem Jashinovi vůle je jednoho dne lidem ukázat, že nukenninové nejsou vždy ti zlí. Sice jim to chceme ukázat později tím, že vybudujeme svojí vlastní velkou vesnici nebo nějakou jinou převezmeme, ale uděláme to v klidu a s co nejménším prolitím krve. Chce ukázat, že nukenniny jsme se stali jen proto, že nám nebylo poskytnuto lepší zacházení v jiných vesnicích a chceme žít všichni v rovnováze a ne pod nějakým kagem, který si v klidu tahá za nitky." Dodal a tím ukázal, že jde o hodně politickou záležitost, která zřejmě bude mít delší kořeny než si kdokoliv dokáže představit.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke letěl vzduchem, až nakonec dopadl na toho chlápka a srazil ho k zemi. Rukama se při dopadu zapřel, ale ucítil tlak a pak palčivou bolest v okolí břicha "dostal mě" řekl si pro sebe, ale musel vytrvat, snažil se zahnat myšlenky na bolest a dál pevně držel toho chlapíka, zatím co ho obaloval do pavučinového kokonu. Jenže to se Haji rozhodl, že ho zastaví, tak najednou ucítil, jak po jeho stisknutí nohy do něj začala proudit elektřina, ale Odoke se nechtěl nechat zastavit, takže pokračoval v obalování a nic jiného ho nezajímalo.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu jen poslouchala jak je tahle skupinka hlučná. Stále jí nechtěli nechat aspoň vydechnout a něco pojíst.
"Proč hledáš ninji na hoře, odkud se nikdo nevrátil? To nedává smysl, pokud bys nevěděla, že tam nahoře jsou ninjové. Co o té hoře víš?"
Když je ta hora tak nebezpečná, tak proč tu chtějí přenocovat? Ptala se sama sebe nechápavě Karasu.
"A kdo řekl, že hledám ninji na hoře? Pokud vím, tak jste to byli vy kdo mně přepadl uprostřed lesa."
Řekla a podívala se při tom na Yuua. Než nechala kohokoliv cokoli říct pokračovala.
"A že se odtamtud ještě nikdo nevrátil? Tak proč tam jdete? Nebo si tu snad jen tak posedáváte?"
Řekla Karasu a vzala si deku od Emi.
"Děkuji."
Řekla a zabalila se do deky.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Haji
Někde
Nechtěl dvakrát pokoušet štěstí, proto se rozhodl, že nebude agresivní a už vůbec nebude útočit, dokud to nebude nutné. Jenže pavoučák se tohohle nikdy nedržel, vypadalo to, že to spíš on chce všechny pobít.
"Přestaň!"
Stačil křiknout, ale to už Odokemono skočil po divném muži a světlo problesklo, takže mohl Haji přibližně vidět, kam pavoučák míří a kde je ten divný muž. Uslyšel jen náraz těla na tělo a pak skočil ze skleněného válce a běžel k nim. Bylo mu jedno, kdo je kdo. Byl nabitý raitonem, takže stačilo se jich dotknout a oni dostanou ránu, to by je mohlo trošku zkrotit.
Raději je oba chytil za nohy, protože tam se nemohlo stát, že by chytil jen pavoučákovy nohy, ty měl totiž jenom jedny jako ostatní normální lidé.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kenzo
tým Kenzo
Pod horou Kailas
Kenzo mlčel. Naslouchal všem a všemu, co zde padlo. Sledoval i Naitakiho konfrontaci. Vše mu to bylo ukradené. Ať si ta holka táhne, odkud přišla. Kvůli ní se rozhodně nehodlá přiznat, že on a Naitaki jsou shinobi.
Jak bylo vidno, Yuua ta holka také moc nezajímala. Emi se zastala té přivandrovalkyně a začala se hádat s Hidemarem o něčem, co Kenzo nehodlal poslouchat. Jediný Ken nyní vypadal, že by děvče chtěl dál vyzpovídávat.
"Proč hledáš ninji na hoře, odkud se nikdo nevrátil? To nedává smysl, pokud bys nevěděla, že tam nahoře jsou ninjové. Co o té hoře víš?" Optal se se zájmem. Pokud již zítra mají stanout na cestě k jejímu vrcholku, bylo by příhodné, dozvědět se co nejvíce.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Nakkasei Aozora
Jashinova vůle
Bylo to jako by mrkl, když se mu opět před očima objevilo světlo, stál na kamenné desce v horách. Enzo se dal do pohybu, tudíž se rychle rozpohyboval, aby nebyl pozadu a spíše se krčil za svým průvodcem. Celou cestu byl úplně tiše a naslouchal, když mu něco řekl. Když vyšli až nahoru před sídlo, tak se začal rozhlížet po celé vesničce, byl to neobvyklý pohled, tolik ninjů pohromadě neviděl hodně dlouho. "O nukeninech mi dědeček vyprávěl, znamená to, že je na nás vypsaná odměna nebo že se k nám ninjové z ostatních vesnic budou chovat nepřátelsky?" Zakousl se o rtu a chvíli o tom celém přemýšlel, tázavě koukal na Enza i přesto že pevně věřil, že nic špatného neudělali, přeci je rozdíl mezi nukeninem, který záměrně opustí vesnici a když někdo musí odejít, protože jeho vesnice byla vyvražděna.
Enzo Marelo
Země horkých pramenů
"Hehe, jsi moc zbrklý." Odpověděl s úsměvem Enzo a pohodil hlavou do strany směrem ke dveřím, které byly obalené černým kouřem, který pomalu upadal. "Nejsem zde samy, takže si promluvíme někde jinde." Řekl, při čemž se pootočil ke dveřím, lehce pootevřel ústa a nasál zpět černý kouř. Poté se dotkl mladého chlapce na rameni a v tu chvíli se objevili na jiném místě. Stáli na jakési kamenné desce, která měla uprostřed vytesanou jakousi pečeť, na které stály. Deska byla dlouhá asi jako normální dům a jen tak se vznášela ve vzduchu nad sněžnou oblastí. Od desky vedly jakési kamenné schody, které se také jen tak vznášely. Vedly směrem dolů ke kamenné zdi, kde byl obloukový otvor, u kterého stál jeden muž a měl před sebou kotlík s ohněm. Pomalu k němu došli a Enzo jen přikývl hlavou a muž se pousmál, při čemž jim uvolnil cestu, aby mohli vejít do prostoru za obří kamennou zdí. Nakkimu mohla být poměrně zima neboť byl oblečen do teplých krajin a ne do zasněžených, kam ho vzal Enzo. Před nimi se najednou tyčila jakási zasněžená malá vesnička, která vypadala takhle: http://fc01.deviantart.net/fs23/i/2008/283/2/8/Steampunk_Chinese_Village...
Procházeli skrze zasněženou vesničku a Nakki si mohl všímat, jak na ně hledí lidé a klaní se před nimi. Pomalu mu mohlo dojít, že se zřejmě klaní Enzovi. "Tohle je místo pro všechny uprchlíky a pro lidi, jako jsi ty, kteří hledají, kdo vlastně jsou." Řekl Enzo a usmíval se na lidi. Pomalu došli na jakýsi zmrzlý jezírko, kde bylo hodně dřevěných panáků a hodně ninjů zde bojovalo a různě na sebe útočili. Kolem Enza najednou prolétla hlava draka vytvořená z kouře, která nalétla přímo do jiného malého ninji a následně byl slyšet tleskot staršího muže, který vypadal, jakoby byl sensei těch dvou, kteří spolu právě bojovali. Pomalu došli až na konec malé vesničky, kde byla mohutná kamenná zeď a před ní se tasila obří skála na jejímž vrcholku byly jakési budovy, ke kterým vedly další kamenné schody. http://fc09.deviantart.net/fs71/i/2012/154/6/7/ice_village_by_yogfingers...
"Tohle je moje sídlo, dalo by se říct, že je to sídlo tvé rodiny." Řekl a pomalu vyšlapával po schodech až nahoru. Cesta nahoru trvala několik minu, ale jakmile byly nahoře, tak se Nakkimu naskytl výhled na celou malou vesničku a před něj se postavil Enzo. "Tohle je celé Jashinova vůle, vesnička pro všechny nukeniny. A já jsem její vůdce." Řekl s úsměvem.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kesnei
Pod Horou Kailas
Za malou chvíli přišla a ta holka se svým doprovodem. Sedla si a koukala do ohně. Členové skupiny se na ní vrhli s otázkami ,Naitaki však seděl a jen se pobaveně koukal. Byl na ní i celkem naštvaný ,protože takhle se ze strategického hlediska neposunou nikam.
Když odpověděla tak se Naitaki jenom zasmál ,ale mělo to i něco do sebe.
Ninjové na téhle hoře te který se nikdo nevrátil ? Může to být důvod proč tato hora dostala tuhle přezdívku.Informace ,které nám poskytne o těch ninjích by nám mohli pomoct v případném boji.
Zazubil se na ní Naitaki.
A jistě s radostí nám je řekne.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
"ženu se sem jak blázen kvůli dalšímu dítku, které teď budeme mít na starosti! Tahle výprava je jedna velká chyba, sakra."
Karasu poznámku toho papriky však prostě ignorovala.
Došla až na okraj lesa odkud už bylo v pohodě vidět na tábořiště, ale Yuu za ní už nebyl. Bylo jí u psího zadku kde se zrovna nachází a tak šla dál a vyšla ven z lesa. Sedla si vedle ohně do kterého začala koukat, ale po chvíli pohled odtrhla. Oheň jí totiž připomínal pohled na její vesnici, která se i s obyvateli ztrácela v plamenech.
"Kohopak nám to vedete?"
Optal se jeden z přítomných mužů.
"A kde je Yuu?"
Pokračoval.
"Tady, chvíli jsem se zdržel."
Ozvalo se z lesa z kterého Yuu zrovna vycházel.
"Nuže, kdo jsi a odkud ses tady vzala?"
Začal další muž.
"Notak,notak, pánové"
Zapojila se do toho ta žena.
"Jaké to máte chování, že nenecháte hosta ani ohřát u ohně a ihned se na něj slétnete jako supi? Na, tady máš deku a dejte jí,proboha něco k snědku."
"Nechme té hry"
Začal další. Karasu se u ohně přestalo líbit. Ti lidi byli až moc hluční.
"Je hluboká noc a ona se tu protlouká sama nocí pod horou, ze které se nikdo nedostal živý. To to nikomu nepřijde divné?"
Pokračoval jeden z mužů. Tenhle Karasu připadal asi nejvíce sympatický. Připomínal jí jejího otce, který je už nějaký čas mrtvý.
"Má pravdu, tenhle mladík. Musíme být opatrnější. Řekni nám tedy o sobě něco."
Začal chlápek s kladivem a vedle Karasu se posadil Yuu.
"Ať vám řekne cokoli, stejně bude lhát. Radím vám proto, dejte si pozor na své věci a krky. Ráno půjde hezky po svých zase o dům dál. Že tu ale zůstane, nám do noty moc nehraje. Nemůžeme vymyslet taktiku před někým,komu nedůvěřujeme."
Karasu se od Yuua posunula trochu více doleva. Už to byla nějaká chvíle co neměla společnost.
"Co vám je vůbec do toho kdo jsem? K čemu by vám to bylo? Stejně se zítra rozejdeme a vy zapomenete na všechno co se tu stalo. Potřebuju najít nějaké ninji, to je důvod proč se tu potuluji."
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Masamoto Tenno
Meyia
Bylo potřeba urychleně přemýšlet. Proti senseiovi většinou nezabíralo nic jiného, než nějaký náhlý útok nebo něco nečekaného.
Ruka ho začínala bolet, když se vzpíral proti směru katany. V tomhle ty drápy byly vážně na nic. Nejhorší kořist, jakou kdy našel. Hned to ale odvolal, protože mu už několikrát pomohly a patřily k němu.
Pokusil se tedy o velmi riskantní krok. Co se může stát? Schytá nějakou ránu? To už se stalo tisíckrát.
Poddal se síle katany a ještě mnohonásobně pomohl vlastní energií. Výsledkem toho tedy teoreticky bylo, že se několikrát přetočil dokola a mohl odzbrojit senseie. Ale silně o výsledku pochyboval.
Kenzo
tým Kenzo
Pod horou kailas
To děvče se prostě připojilo k Yuuovi a šlo za ním.
"No výborně," začal se rozčilovat Hidemaru, "ženu se sem jak blázen kvůli dalšímu dítku, které teď budeme mít na starosti! Tahle výprava je jedna velká chyba, sakra." Ve svém monologu pod fousy si brblal celou cestu k táboru.
Naitaki je brzy došel a snažil se rozčílit Yuua. Kdyby jen věděl, kolik lidí se jej za život snažilo urazit a vyprovokovat. On však měl svou neutralitu. Nějaká nejapná slovíčka o jeho věku jej nevykolejí. Více spíše přemýšlel o slovech té dívky. Zabíjet pro zábavu? Ohavné a ostudné, ale on tu není od toho, aby soudil lidi. Jde si pro práci a výplatu. Za výplatu, díky které odjede zpět na svůj kontinent a přečká zimu v Morhenské tvrzi.
Myšlenkami tak zabloudil do svým končin, že si ani nevšiml, že už jsou na hranicích lesa. Jen pár kroků a budou v tábořišti. Zastavil se proto a nechal se předejít ostatními. Chvíli počkal s výmluvou, že si jde ulevit.
Když se schoval kousek ve křoví, sáhl si na opasek a vytáhl kulatý flakónek. Vyprázdnil jej jedním lokem a čekal jen chvíli. Mírně nepříjemná bolest v žaludku ustoupila, stejně jako se zúžily čočky v jeho očích. Nyní již měly normální tvar proměněnce, obdélníkové zorničky a zelenožlutá duhovka.
"Kohopak nám to vedete?" optal se Kenzo, když viděl, že mají mezi sebou nového člověka.
"A kde je Yuu?"
"Tady, chvíli jsem se zdržel."
Emi a Ken se podívali na děvče. Emi stáhla luk a schovala jej do svých věcí. Ken si dívku prohlížel. Široko daleko nebyla žádná vesnice, kromě té, kterou dnes opustili. Tuto dívku ale nikdy neviděl.
"Nuže, kdo jsi a odkud ses tady vzala?" začal s vyslýcháním Ken.
"Notak,notak, pánové" zaskočila je Emi. ¨
"Jaké to máte chování, že nenecháte hosta ani ohřát u ohně a ihned se na něj slétnete jako supi? Na, tady máš deku a dejte jí,proboha něco k snědku." Emi se zdála být starostlivou. Kenzovi přišla, jako typicky starostlivá matka.
"Nechme té hry" začal Kenzo. "Je hluboká noc a ona se tu protlouká sama nocí pod horou, ze které se nikdo nedostal živý. To to nikomu nepřijde divné?"
Hidemaru, který se ještě stále udýchaný, konečně posadil, přitakal Kenzovi.
"Má pravdu, tenhle mladík. Musíme být opatrnější. Řekni nám tedy o sobě něco."
Yuu, který se mezi rozruchem kolem dívky posadil k ohni, musel skočit ostatním do řeči.
"Ať vám řekne cokoli, stejně bude lhát. Radím vám proto, dejte si pozor na své věci a krky. Ráno půjde hezky po svých zase o dům dál. Že tu ale zůstane, nám do noty moc nehraje. Nemůžeme vymyslet taktiku před někým,komu nedůvěřujeme."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Naitakiho celkem zklamala jak reakce úchyla tak i reakce tý hólky. Myslel ,že jako vždy vyletí a přemnění se v štěkací stroj ,ale ani v jednom případě tomu tak nebylo.
Zašklebil se Naitaki a pokračoval ve směru k jejich táborů.
Myšlenky o vraždě se rozplynuly hned jak ty tři začali jít vedle sebe.
Máš štěstí ,někdy příště Pomyslel si Naitaki a pohledem probodl lovce.
Zrychlil chůzi a dostal se na jejich úroveň.
Ve mně úcty nenajdeš , starče.
Pousmál se Naitaki a vyrazil před ně.
Chůze se změnila v poklus ,chtěl totiž do tábora dorazit první.
Cestu si jakž takž pamatoval .
Když dorazil do tábora tak si zase sednul na svoje místo.
Trochu se vydejchal a naklonil se ke Kenzovi.
Nějaká dívka .. úchyl si vede sem
Řekl celkem hlasitě ,aby to slyšel i zamilovanej páreček.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu se zatím celkem bavila.
"Kdybych tě chtěl zabít,byla by jsi mrtvá."
Řekl a bylo slyšet, jak zasunul svůj meč do pochvy na zádech.
"Nezabíjím bez důvodu."
"To je opravdu škoda, protože já ano."
Řekla, ale s jejím jemným hláskem to znělo opravdu absurdně.
"Stůj,kluku. Sakra! Nemůžu popadnout dech."
Ozvalo se najednou před nimi. A Karasu spatřila nějakého kluka a jakéhosi chlapa s kladivem podobnému tomu kovářskému.
"Kdo to je Yuu?"
Optal se ten chlápek s kladivem. Karasu poznámku toho kluka prostě ignorovala a zaměřila se na Yuua. Konečně viděla svého protivníka na světle.
"Jsem tady. Neříkej mi úchyle, mládě. Měl bys mít trochu úcty před staršími."
"Je tu nějaká holka, žádné riziko, nejspíš. Necháme jí přespat u ohně a ráno půjde zase po svých."
"A mimochodem, na každé pohádce je zrnko pravdy. Dávejte si pozor, aby se nestal vlk z ní."
Dořekl Yuu a rozzešel se směrem k tábořišti s Karasu v patách.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Yuu se ušklíbl na děvče. Její slova ho pobavila.
"Kdybych tě chtěl zabít,byla by jsi mrtvá."
Schoval svůj meč opět do pochvy na zádech.
"Nezabíjím bez důvodu."
"Stůj,kluku. Sakra! Nemůžu popadnout dech." Rozčiloval se Hidemaru, který se sotva držel za Naitakiho zády. Po chvíli jej dohnal, konečně. Před ním stáli i Yuu a nějaká dívka.
"Kdo to je Yuu?" Optal se a přitáhl si blíže kladivo, aby se mohl lépe rozmáchnout při případném útoku.
Yuu se trpce podíval na Naitakiho.
"Jsem tady. Neříkej mi úchyle, mládě. Měl bys mít trochu úcty před staršími." Zpražil mladého chlapce. Poté se otočil na Hidemara.
"Je tu nějaká holka, žádné riziko, nejspíš. Necháme jí přespat u ohně a ráno půjde zase po svých." Potom se otočil a vykročil zpět k tábořišti.
"A mimochodem, na každé pohádce je zrnko pravdy. Dávejte si pozor, aby se nestal vlk z ní."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo varoval Naitakiho před možností pasti.
Naitaki přikývl a vydal se za zvukem ,teda aspoň tam odkud si myslel ,že zvuk vychází.Už ušel celkem daleko a udivoval se jak mohl Yuu něco v téhle tmě najít.Neslyšel nic kromě kroků toho kováře. Aby šel dál potřeboval další náznak. Po chvilce se ozvaly hlasy a Naitaki měl stopu kam se vydat. Když kousek prošel tak hlasy zněli jako by byli těsně před ním.
Úchyle ? Seš to ty ?
Zavolal trochu sarkasticky. Pak ho uviděl s mečem v ruce a na kraji zorného pole spatřil jak něco vyskočilo ze stromu.
Naitaki toho moc neviděl ,ale poznal ,že jde o nějakou holku.
Nevěděl co s ní hodlá dělat ,ale tímhle byl problém pro Naitakiho uzavřen. Teď nastala otázka jestli se mu naskytne šance zabít toho kováře nebo už ho roztrhala nějaká zvěř.
Naitaki se rozešel k úchylovi a novám přírustkem.
Hele četla jsi pohádku o Karkůlce a vlkovi ? Hádej kdo je kdo
Trochu se pousmál a doufal ,že tím tu holku nějak popíchne.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
"Nevyšiluj. Pojď dolů. Nejspíš budeš mít hlad. Kousek odtud máme tábor. V noci tam přespíš a ráno si jdi po svých."
Karasu se v mysli pěkně ušklíbla. Určitě budou mít spoustu jídla a věcí které by se dali ukrást. Jelikož tam však bude nová, tak si na ní budou dávat mnohem větší pozor. Tudíž to bude mít mnohem složitější než by to měla normálně. Sice nekradla ráda, ale musela se nějak živit a tohle byl nejjednoduší způsob.
"Řekněte mi jednu věc, proč bych měla věřit člověku kterýho jsem v životě neviděla a který se mě pokusil zabít?"
Řekla, ale ze stromu seskočila.
"Každopádně nemám kam jít, takže nabídku přijmám."
Jakmile dořekla, tak se rozzešla směrem k tomu chlápkovy, teda spíše směrem, kterým vycházel jeho hlas.
"Takže kudy?"
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Z lesa se ozval křik nějaké dívky. Na Kenza to zapůsobilo, byl to totiž důkaz, že Yuuovy schopnosti opravdu nehlásily falešný poplach.
Naitaki se sebral s tím, že se jde podívat do lesa.
"Dávej pozor,Naitaki." Řekl mu tónem, který naznačoval, jak se tam má chovat. "Může to být past."
"Sakra, jdu tam taky!" Hidemaru se sebral a vyrazil za zvukem.
Kenzo zůstal sedět, ale začal jímat podezření. Mohla to být léčka od Yuua. Nicméně zůstal sedět.
Yuu se pousmál. Svůj meč však měl stále na pozoru. "Nevyšiluj. Pojď dolů. Nejspíš budeš mít hlad. Kousek odtud máme tábor. V noci tam přespíš a ráno si jdi po svých."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Saito Hashu
Hranice Země Země- Meiya
Saito nechal svůj meč chytit mezi Tennovi drápy, ale sám už podnikal protiútok. Zápěstím pootočil katanu tak, že se vzpříčila mezi drápy a pak prudce strhl katanu směrem na Tennovou koleno, takže zbytek jeho těla následoval a nutil ho udělat něco jako vývrtku. Sám Seto se ještě přikrčil v kolenou, takže rána na jeho rameno šla mimo něj, ale hlavní bylo, že teď v podstatě ovládal Tenna, tedy alespoň jednu jeho paži a tak mohl účinně bránit v Tennových pohybech.
Tým Kanura
Muž na provokace nereagoval, na to byl až příliš profesionální, nebo v něm až příliš vřel chladný hněv vůči těm dvěma. Každopádně, co nečekal bylo, že se najednou rozsvítí celá místnost a tak ho to na vteřinu překvapilo, i když věděl, kde oba hoši jsou, ale pak už se objevil skákající Odokemono. Sice věděl, že existuje něco jako skákající pavouk, ale nikdy netušil, že se ocitne v roli kořisti. Jediné co stihl udělat bylo to, že se otočil čelem ke skokanovi a pokusil se ho bodnout do břicha, to jestli tam bude mít ruce nebo ne nebylo příliš relevantní, jelikož nebylo moc pravděpodobné, že by dokázaly zbrzdit energii celého jeho těla. nakonec oba dva skončili na zemi a jejich stavy se značně změnily, hlavně protože muž již neměl v ruce nůž, zato Odokemono ho měl v sobě a to pěkně hluboko.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Kenzo se naklonil a řekl Naitakimu ,že to vyřeší za něj.
Naitakimu to udělalo radost. Všiml si však ,že ta ženská na ně nějak divně kouká. Naitaki ji pohled oplatil. V tu chvíli se ozval sametový ,ale hlasitý hlásek ,který volal o pomoc. Volání o pomoc bylo dokončeno ,směšnou urážkou. Podle hlasu to vypadalo na nějakou hólčinu jako nějaké stvoření to fakt neznělo. Naitaki chvíli přemýšlel jaké zrůdné bestie komunikují takovým hláskem. Po chvíli mu vletěli do hlavy Syrény. Četl o nich v nějaký knize ,ale že by Syrény šly z dobou a místo zpěvu praktikovali urážky ? Asi blbost. Naitakiho přepadla zvědavost.
Vstal a promluvil.
Přesnej popis Yuua. Jdu se poomrknout.
Otočil se a kráčel směrem odkud hlas vycházel.
Nakkasei Aozora
Země horkých pramenů
Začal poněkud rychle mrkat očima, začali se v něm mísit pocity, nemohl uvěřit, že někdo z jeho rodiny žije. Odpověděl na podání ruky a řekl: "Těší mě, Nakki, jaký byl můj otec? co se stalo?", avšak pak se zakousl do rtu a začal přemýšlet, jestli na tuto otázku není moc brzy, začalo ho trápit, jestli se nechová příliš dětinsky, zbrkle a neurvale, přecejen před ním stojí člověk, který mu právě řekl, že je jeho strýc, někdo, kdo mu může pomoci zjistit, kdo vlastně je.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu sledovala co se bude dít dál. Hodně jí zajímalo jak se k ní vlastně ten muž dokázal tak rychle a bezslyšně a navíc, jak jí vůbec dokázal v té tmě najít? Čekala na reakci muže, ale nemusela čelat dlouho.
"Neprovedla, ale možná jsi chtěla."
"Neslyším žádné další pohyby, asi tu budeš sama. Kam máš namířeno, jestli to smím vědět?"
Zeptal se Karasu muž. Chápu. Takže takhle mě našel, ale co to je za člověka, když mě dokázal najít jen pomocí sluchu na tak velkou vzdálenost? Karasu se hlavně divila, jak jí dokázal v té tmě položit meč na rameno. Vždyť by jí neměl vůbec vidět, tak jak to? Nejspíš to bude jen nějaký lovec, ale určitě hodně silný a zkušený.
Karasu co nejrychleji mohla vyskočila na větev která byla pár metrů od ní.
"Promiňte, jen si chci držet odstup."
Řekla Karasu se svým typickým chladným výrazem v tváři a rozhlédla se po okolí. Široko daleko nic, ale ten chlap se tu nemohl jen tak procházet během noci. Takže jsou asi ukrytí. Pomyslela si Karasu. No, mohla bych je zkusit vylákat.
"Pomóóóóóóc! Úchyl!"
Zakřičela Karasu na celé okolí.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Zatímco u ohně všichni napjatě očekávali, co se z lesa vynoří, Kenzo se rychle podíval na Naitakiho a sklonil se k němu.
"Ohledně schopností mlč. Mluvení nech na mě."
Když se odkláněl, ani si nevšiml, že je sledovala Emi velmi záhadným způsobem.
Yuu stáhl meč z ramene té osoby. Dle hlasu to tipoval na dívku, ale zdání často klame. Ucouvl kousek stranou a meč držel připravený k protiútoku. Znamení pozvolna uvolnil.
"Neprovedla, ale možná jsi chtěla." Chvíli se zaposlouchal.
"Neslyším žádné další pohyby, asi tu budeš sama. Kam máš namířeno, jestli to smím vědět?"
Svůj meč spustil trochu níže, aby nepůsobil tak agresivně a čekal, co se z tohoto setkání vyvrbí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke přimhouřeným okem sledoval co se v místnosti děje a jak bylo vidět, tak ten chlapík z vesnice, se chystal něco udělat, přešel k nějakým pákám a chytl je. Odoke pochopil, že tím se asi dá dostat na svobodu. Šlo vidět, že ten chlapík chce za ty páky zatáhnout, ale nakonec to neudělal, vypadalo to jako by si hrál, což Odokeho dopálilo, ale asi by zatím bylo divné je vypustit, i když věřil, že by se probojoval ven. nakonec něco řekl těm co se hádali a pak všichni odešli, s posledními paprsky světla se snažil si zapamatovat rozpoložení místnosti dokud nenastala tma. Ani nevděl kolik času uběhlo, bylo to docela otravné, ale musel vytrvat. Šlo vidět, že ten kluk co ho s ním chytli se snaží vyprostit, ale Odoke věděl, že to je marné. Ale pak se něco začalo dít, dveře se otevřely a někdo vešel do místnosti. Najednou Odoke ucítil, jak se vypouští voda a na konec se otevřely dveře a on spadl na zem. pak ucítil svištění kolem jeho hlavy a maska na dýchání odpadla a následně i pouta. Odoke byl velmi dopálený, hlavně když zjistil, že to je ten chlapík co je chytil, věděl, že ten muž zemře, ale nyní bylo jasné, že byl ve výhodě, i když byli 2 na jednoho. Jenže pak Haji udělal něco, co Odokemu velice vyhovovalo, začal vyvádět a dělat hluk. Takže nyní využil tmy Odoke, napustil své dlaně a chodidla chakrou a vyskočil na strop. Tam se Odoke pohyboval jako pavouk a pěkně neslyšitelně si to namířil k místu kde měly být dveře. Haji docela vyváděl, ale pak řekl něco, co Odokeho naprosto zastavilo a rozhodilo "nechte ho být" oslovení pavoučák se mu nelíbilo, ale přece jen řekl "nechte ho být". Na světě existovala jen jediná osoba, která se ho kdy takhle zastávala a to byla jeho matka, najednou se mu hlava zaplnila vzpomínkami na matku a slovy "nechte ho být". Byla to jen chvilka, ale v jeho hlavě se toho hodně odehrálo, ale nyní se vrátil do reality a musel rychle dokončit co začal. Takže trochu zrychlil a po stropu se pohyboval mrštně a rychle, pak šel po stěně dveří a kousičkem prstů nahmatal vypínač a jen se usmál. Chvilku počkal a pak najednou rozsvítil a místnost se najednou pěkěn osvětlila a jakmile Odoke zmerčil toho chlapíka, tak po něm skočil a snažil se ho ztrhnout na zem. Vrchním párem rukou se mu snažil znehybnit ruce, prostředníma se snažil mu dát několik pěstí a spodním párem skládal pečetě na jutsu Kumo Mayu a chtěl toho chlápka pěkně uvěznit v zámotku.
Enzo Marelo
Země horkých pramenů
Enzo sledoval svými oči mládence, který se mu dokonce i uklonil. Není jako jeho otec. Pomyslel si a stále ho beze slov sledoval. Poté se ho mládenec zeptal na otázku, kterou Enzo moc dobře čekal a věděl, že přijde hned, co se objeví. Avšak nečekal takovou odvahu. Přeci jen Enzovi bylo již kolem 30 let a už jen to, že se z ničeho nic objevil poukazovalo na jeho sílu a schopnosti. "Ty o svém otci skoro nic nevíš, že? Ani o svém klanu, že?" Dodal s úsměvem a přešel trochu blíže. Uviděl, že se pomalu otvírají dveře do místnosti, což nechtěl. Prudce vytáhl luk a šíp, natáhl a během vteřiny vystřelil do dveří, při čemž dveře obalil černý dým a zpoza dveří byl slyšet řev nějakého muže. Následně Enzo zase schoval luk za záda a dal se znovu do řeči. "Byl jsem za tvým dědou a ten mi řekl, že jsi se vydal tímto směrem. Tvůj otec mi kdysi řekl, že jednoho dne budeš hledat pravdu a proto jsem zde já." Řekl a lehce se na tebe pousmál, při čemž ti podal ruku na seznámení. "Jmenuji se Enzo Marelo." Chvíli se odmlčel a hleděl mu do očí. "A jsem tvůj strýc."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Nakkasei Aozora
Země horkých pramenů
Nakkasei na sobě nedal znát překvapení z náhlého návštěvníka, pomalu se otočil za hlasem aby zjistil, s kým vlastně jedná. V hlavě se mu hned začaly přeskupovat myšlenky, nevěděl jestli má reagovat nebo jestli má návštěvníka pouze ignorovat, nebyl zvyklý, že by si ho lidé všímali, strávil hodně času na samotě s dědou, moc lidí tam nepotkával a ti, kteří se náhodou propletli kolem něho, když jel do blízké vesnice nakoupit zásoby, dělali jako by neexistoval, jakoby byl méně cenný než oni. Ještě jednou si prohlédne muže stojícího před ním a nakonec sebere dostatek odvahy, ukloní se na pozdrav a odpoví: "Můj otec? Kdo jsi a jak jsi mě našel?"
Enzo Marelo
Země horkých pramenů
Tiše foukal teplý vítr, který hýbal s větvemi starých stromů. Pohrával si s vlasy mladých dívek běhajících za kluky, kteří jim házely klacíky do vlasů a snažili se je provokovat. Vítr v této zemi nijak ojedinělý, ba naopak, byl součástí jejich života. Sem tam vítr přinesl do vesnice nějaké smetí z okolí, ale dnes přinesl něco zvláštního. Větrem poletoval tmavě červený kouř, který se držel v
Pohyboval se pomalu a s ladností, kterou by mu záviděl kdejaký pták. Někteří lidé si toho všimli, avšak nijak na to nereagovali, poněvadž měli za to, že se jedná pouze o jakýsi výpary z blízkých lázní. Jenže nikdo už si neuvědomil, že kouř prolétá směrem k lázním a ne od nich.Kouř se pomalu protáhl lázeňským komínem a dostal se do budovy, kde právě v klidu odpočíval Nakkasei, který neměl nejmenší tušení, co se na něj chystá. Kouř pomalu zalétl až za odpočívajícího Nakkaseie, při čemž se za ním zformoval středně vysoký černoch s krátkými vlasy a dobře vypracovanou postavou. Měl na sobě černé dlouhé tričko a černé kalhoty, při čemž na zádech měl připevněnou krátkou katanu, luk a několik šípu v pochvě. Stál přímo za mladým chlapcem a hleděl na jeho záda. "Zdravím tě, Nakkaseii." Řekl tiše a očekával, že se mládenec lekne, protože není obvyklé, aby na něj někdo v lázních z ničeho nic promluvil. Sledoval ho svými žlutými oči a čekal na jeho reakci. "Nemusíš se mě bát. Znal jsem tvého otce." Dodal svým chraplavým hlasem, který měl snad každý kuřák, kterého na cestách Nakkasei mohl potkat.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Zamyšleně kráčel po cestě dál, při čemž si ani nevšiml kouře v dálce, kde měl být jejich cíl. Nevnímal ani to, jak se baculatá žena začala zase motat kolem senseie. Bylo mu tohle všechno vlastně jedno, jelikož se mu v hlavě motalo tolik otázek, na které se snažil nalézt odpovědi, že byl docela zaneprázdněný. Každopádně z přemýšlení ho vyvedl Goku, který ho zřejmě chtěl použít jako zástěrku, aby se nemusel bavit s tou ženou. Dai to moc dobře pochopil, takže se lehce pousmál a začal hrát malé divadélko s ním. "No, větry to nejsou, ale problém trochu mám. Potřebuji radu, ale chci trochu soukromí." Řekl a omluvným pohledem koukat na baculatou ženu, při čemž znovu přejel pohledem na senseie, který se k němu zřejmě přiblížil. "Když už jste tu, tak by mě tak trochu zajímalo, jak jste se do téhle vesnice dostal vy sensei?" Dodal tiše, jelikož ho napadlo, že by se Shirovi nemuselo líbit, že se takhle Daisuke ptá svého senseie.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Na poznámku Hidemara se usmál. Protože nechtěl vyvolat rozruch tak tiše řekl
Že to říkáš zrovna ty .
Záleželo jak je ten kovář se sluchem jestli to uslyšel ,nebo ne ,ale Naitaki si přál z celého srdce ,aby mu to v uších zaznělo co nejvíc.
Pak se konečně dostali k seskupení a aspoň mizivé spolupráci.
To bohužel vedlo k vyzrazení schopností. Ale Naitakiho stejně napadlo ,že nikdo neřekne pravdu. Kromě toho kováře samozřejmě.
Naitaki však měl problém i s výmyslem. Neměl u sebe žádnou zbraň kroě kunaiu a jehel.
Koukl na Kenza tázavým okem. V ten moment se však Yuu zvedl s tím ,že někoho slyší. Všichni to přešli s poznámkou ,že se nikde nic neděje. Ani Naitaki nic neslyšel ani necítil. Muselo to být pořádně daleko a jestli tam něco opravdu je tak Yuu si podtvrdí svoje schopnosti.