Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu katany zvedla a z kapsičky na stehně vytáhla malí kapesníček do kterého začala katany utírat. Poté si katany vzala do rukou a vyskočila na jednu z větví stromu, pod kterým ještě před chvílí spala. Najednou přišel ten Naitaki a namířil si to k tomu muži co Karasu vzbudil.
"Už vycházíme?"
Zeptal se muže, při čemž je Karasu koutkem oka pozorovala.
"Ano, vyrazíme za pár chvil. Nemá smysl tu otálet."
Jakmile dořekl, tak si jich Karasu přestala nadále všímat a vyrazila si posbírat svoje vybavení, které předtím ukazovala Naitakimu a nastrkala si ho do pouzder a kapsiček pod pláštěm. Už byla na odchodu, když v tom jí vyrušil nějaký hlas.
"Tu máš v noci jsem ti slíbil jídlo."
Karasu opět vyskočila na větev stromu a otočila se na toho kluka.
"Nic jsem po tobě nechtěla."
Řekla, posadila se na větev a sledovala jak se jejich skupinka připravuje k odchodu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Kenzo poděkoval za hlídku a nabídl Naitakimu chleba.
Jak bylo vidět tak se vůbec nevyspal. Když se podíval
do Kenzových očí tak mu to připomnělo jeho sen.
Naitaki si ulomil čtvrtku a s mlsáním poslouchal
Kenza.
Není normální je to ninja jako my
Šeptal potichu Naitaki a přitom se poohlížel na ostatní.
Má typické ninja vybavení a dokonce má u sebe svitek s nějakou technikou plus se sama přeřekla.Nevím co tady dělá ,ale zkoušela zjistit kdo jsem já. Dokonce se mnou chtěla bojovat naštěstí nemá vůbec energii. Omdlela a já ji musel zachraňovat. A to mi mimochodem připomíná....
Naitaki vstal a ulomil ze svého krajíce chleba značnou část a
přišel k tý holce.
Tu máš v noci jsem ti slíbil jídlo.
Natáhl ruku s chlebem.
Věděl ,že je toho málo a tak se chystal ještě něco ulovit ,když bude mít vólný čas.
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Naitaki na sebe nenechal dlouho čekat. Jeho otázka byla ale poměrně zmatečná. "Ano, vyrazíme za pár chvil. Nemá smysl tu otálet."
Právě pojídal kus chleba se salámem. Rozhodl se sníst chléb co nejdříve, dokud neztvrdne. Podíval se na tu holku, která se před chvílí rozkřikovala kvůli katanám. Nechápal, jak si toho nemohl všimnout už v noci, asi byl už hodně ospalý.
Přešel k Naitakimu a nabídl mu pecen, ať si ukrojí a nají se.
"Díky za hlídku,Naitaki. Příští večer nebude hlídkovat ani jeden z nás, o to se postarám." Při těch slovech přejel káravým pohledem po ostatních. Potom se přitočil k němu tak, aby je nikdo neslyšel a optal se na dívku:
"Ta holka. Spali jste u sebe. Víš o ní něco? Normální děti se v noci neprotloukají lesem s katanama pod pláštěm."
Yuu se objevil za chvíli a vypadal, že je připravený vyrazit, dokonce už seděl na svém hnědákovi a vyčkával výjezdu. Ken už seděl u opratí koně zapřaženého do otěží a čekal, až se Emi, která si uklízela deku od té holky, přisedne a vyrazí.
Hidemara vzbudil halas v tábořišti a rozespale snídal. Jak bylo vidno, neměl v plánu nejbližší čtvrthodinu vyrážet.
Jiro Suzume
Sekisuishō
tým Kaesho
Jestli Jiro něco nenáviděl, bylo to čekání. Čekání jej nudilo a doslova ubíjelo. To však ještě netušil, co přijde. Po půlhodině čekání v tichosti naprosté ticho vystřídal tak protivný zvuk, že Jiro myslel, že ztratí vědomí. Jiro,muž vedle něj, byl očividně stejně zaskočený a potýkal se se stejnými obtížemi. Ani jeden z nich nebyl schopný pohybu, ale to, co viděl Jiro, jej vyděsilo více,než neschopnost pohybu. Krystaly se chvěly a začaly praskat a padat. Jiro si vzpomněl na slova od Jira. Tohle místo je ideální pro mírová jednání, protože jakýkoli útok znamená jistou smrt. To se nyní dělo. Oba tady bídně chcípnou.
Zvuk neúprosně bubnoval na Jirovy bubínky a on věděl, že už dlouho nevydrží. Koutkem oka zahlédl, jak na Jira dopadají první krystaly. Nemohl mu pomoci, ba ani sobě. Sotva se otočil, dostal prvním krystalem ránu přímo na levé rameno. Síla dopadu byla tak zdrcující, že se mu podlomily nohy a padl na zem. Pár dalších krystalů jej pořezalo na nohou, rukou a tváři. Jako zázrakem jej žádný nepropíchl. Poté ten strašný zvuk ustal. Krystalové doupě bylo téměř v troskách, ale ne úplně. Jiro zjistil, že se konečně může hýbat. "AU!" byla první slova, která vydechl. Snažil se zvednout a po pár odvalených krystalech se mu povedlo se posadit. Všude byl prach a Jiro vůbec netušil, co dělat. Bránit se? Zmizet v zemi? A co Kaesho? Přece ho tu nenechá! Tu myšlenku rychle zavrhl. On přece s jeho lidmi zachránil bratrovi život! Musí se s tím poprat oba.
Než se však stihl optat, jak na tom Jiro je, přišla k nim jakási žena. Ticho netrvalo dlouho a dala se do řeči s Kaeshem. JIro jejich rozhovor sledoval, ale nechápal, o čem je řeč. Kromě faktu, že jim zachránila život, tady nedávalo vůbec nic smysl. Pak se ta žena vypařila. Změnila se v dým a byla pryč. To mu trochu připomnělo Torua a celou Kurai no Go.
Kaesho se na něj otočil s otázkou na jeho stav.
"Jo. Vypadá to, že jsme naživu. Akorát mám pochroumaný rameno a pár oděrek. Asi to bude chtít nový oblečení." pokusil se trochu zavtípkovat, když se postavil a viděl potrhané oblečení, ze kterého sem tam tekly stroužky krve.
KDyž mu řekl, že se hodlá sejít s mužem, který jim tak zavařil, probleskla mu hlavou jediná myšlenka. "Proboha, snad ne hned teď?! V tomhle stavu."
"Modlím se, že na příštím setkání se nebude pískat, Kaesho," přitom si promnul uši, ve kterých stále pískalo. "Máš nebezpečné známé. Doufám, že za ním nechceš vyrazit hned. V tomhle stavu bych ti byl spíše na obtíž."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Naitaki seděl na stromě opřenej o deku a vyhlížel krajinu
,když v tom uslyšel nějaké zvuky. Otočil se a zjistil
,že se už v táboře začali probouzet. Když se probudil i Kenzo
tak Naitaki vstal a zbalil si deku do baťohu. Nedaleko od tábora
protékala horská říčka. Naitaki si ji vyhlíd už před pár hodinami
,ale nechtěl opustit svůj post.
Ještě jednou zkontroloval krajinu jestli náhodou nezahlédne nějaké
nebezpečí a seskočil ze stromu. Pak se rozběhl směrem k potůčku.
Běžel rychle a tak ani né do dvou minut tam byl.
Sundal si baťoh a opláchl obličej. Kdyby nebyla studená tak by se ví snad i vykoupal. Pak namířil k táboru. Opět si nastavil svoje tempo.
Když už byl skoro u tábora tak mezi svistem větru uslyšel hlas té dívčiny.
Když doběhl tak si všiml ,že mluví o svejch katanach .
Usmál se a došel ke Kenzovi.
Už vycházíme ?
Enzo Marelo
Jashinova vůle
Jak tak Nakki sledoval vesnici, tak se Enzo zatím podíval na svůj stůl, kde leželo několik papírů. Jeden ho ihned zaujal a popadl ho do svých rukou, při čemž ho pomalu otevřel. "Eh cože? Další?" Řekl si tiše sám pro sebe nechápavě a začetl se do jakéhosi zřejmě důležitého dopisu. Stálo tam něco v tom smyslu, že Nakki nebyl posledním klukem, kterého měl Enzo vyzvednout. Někdo mu zřejmě dával pokyny, co a jak má dělat a zřejmě by Nakkiho nikdy ani nenašel, kdyby mu ten někdo něco neřekl. Každopádně Nakki zatím sledoval vesnici a všímal si různých záblesků, kouře a občas slyšel i jakýsi povyk. Pomalu mu mohlo dojít, že se jedná o jakousi vesničku, kde se furt něco děje, respektive pořád se zde trénuje. Ale proč by se tak urputně muselo trénovat, když je vesnička na kraji ničeho a nikdo o ní neví? Když Nakki prozkoumával pokoj, tak si nevšiml ještě jedněch zásuvných dveří, které vypadaly jen jako zeď, která dělí pokoj od přírody. Jenže pak si všiml rukojeti, za kterou kdyby zatáhl, tak by uviděl, že je pokoj rozdělen na dvě místnosti a v druhé části je stejně velký další pokoj s další postelí. Jakoby s ním v pokoji měl žít ještě někdo další.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Čekal různé odpovědi od svého senseie, ale tohle ho celkem dostalo. Nechápal to ani trochu. Goku mu připadal ve vesnici, takový že už se smířil s tím, že bude muset žít v údolí. Jenže teď mu řekl, že hodlá utéct a vzít je s ním. Všiml si, že Genesis poslouchá, což bylo dobře, protože s tím také počítal a Dai mu to tedy nemusel říkat, čímž by ohrozil to, že by je třeba Shiro slyšel. Jenže Shiro mu nepřipadal jako někdo, kdo by to jen tak hodil za hlavu. Spíše mu připadal, jakoby to byl někdo, kdo vidí v údolí velký potenciál a nehodlá si nechat kadit na hlavu. Daiovi rychle došlo, že Shiro by mohl být při jejich útěku hodně velký problém, takže se začínal smiřovat s tím, že se ho budou muset zbavit, což Genesis udělá velice rád. Podíval se k nebi, kde hledal Genesisova orla, který by jim mohl velice dobře pomoct při útěku, ale zatím ho nikde neviděl. Třeba Genesis nechce, aby věděli, že je jeho. Pomyslel si. Když v tom k nim někdo přišel a na jeho tváři byla vidět radost, že konečně někdo přišel. Jenže byl vůbec jejich záměr zneškodnit bandity nebo jich jen využít k jejich útěku?
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu opět vzbudil nějaký hlas a tak otevřela oči a podívala se před sebe. Stál tam ten muž co před chvílí popídl toho kluka, tedy Naitakiho, aby šel hlídkovat. Karasu nesnášela, když jí někdo budil ze spaní a ještě k tomu opakovaně? Z toho už měla chuť vraždit, ale naneštěstí byla trochu zlenivělá.
"Cesta to Hotaky je den chůzí tímhle směrem."
Řekl a ukázal rukou směr, ale Karasu směr dávno věděla.
"Pro příště se vyvaruj blouděním po lesích v noci, mohla bys přijít k úhoně. Těšilo mě,sbohem."
Karasu se převalila na bok.
"Jo, dobrou!"
Řekla a chtěla dál spát, když v tom si uvědomila, že má stále deku té holky a tak se zvedla a protáhla se. Následně vyrazila za tou holkou a podala jí tu deku.
"Děkuji a nashledanou."
Řekla a odešla si vzít své katany, které obě leželi na zemi.
"Sakra! Mohly se poškrábat!"
Začala pokřikovat na celé okolí.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
tým Kenzo
Hora Kailas
Ráno přišlo snad příliš brzy na to, aby se Kenzo trochu prospal. Když se zvedal z dek, měl ještě zarudlé oči a věděl, že minimálně půlku dne prozívá. Ještě že se v Hotace pořádně prospal, teď mu to přijde vhod.
Jak se zahleděl na ruch, který jej vzbudil, povšiml si, že Ken a Emi jsou vzhůru a své věci, dávno zabalené, skládají na povoz. Hidemaru ještě podřimoval, což bylo evidentní už jen podle zvuků, linoucích se zpod přikrývek, pod kterými nebyl vidět.
Yuu byl také dávno na nohou, avšak kolem tábořiště nebyl. Jediný, kdo zbýval, byl Naitaki, kterého Kenzo ani nehledal. Zahlédl totiž tu dívku.
Zvedl se a protáhl se. Po pár zazíváních přešel kus cesty a stoupl si před ni.
"Cesta to Hotaky je den chůzí tímhle směrem." Ukázal na cestu, odkud včera přijeli. "Pro příště se vyvaruj blouděním po lesích v noci, mohla bys přijít k úhoně. Těšilo mě,sbohem." Otočil se a šel si balit své přikrývky a z batohu vytáhnout něco k snědku, dokud jsou zásoby čerstvé.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
tým 24
Jak tak seděl opřený o strom tak takhle rychle usnul.
Naitakimu se zdál divný sen.
Zdálo se mu ,že někoho hledá.
Hledá už hodně dlouho.
Je v čermočerným lese a málo kdy zahlédne zelené listí.
Všude odstíny šedi a on běží dál.
Náhle před sebou spatří postavu.
Rozběhne se za ní ,ale když se rozhlédne tak už není v lese
ale v úzký konspiračně paraedolný iluzi. Před sebou spatřil
postavu ,kterou hledal. Postava se začala pomalu otáčet směrem k Naitakimu.
Když se jí Naitaki podíval do očí.
Tak ho přepadla úzkost a strach.
Svými jasnými červenými oči propíchl Naitakiho.
S ďábelským úsměvem řekl jeho jméno.
Naitaki se v tu chvíli probudil a nad ním stál Kenzo.
Naitaki. Vstávej. Do svítání je ještě pár hodin. Zařiď zbytek hlídky, prosím tě. Já si chvíli odpočinu.
Naitaki jen zbrkle přikývl a rezdejchával sen.
Ohlédl se, zdále se být všechno v pohodě.
Koukl se na spící Karasu vedle sebe.
Nepamatoval si vlastně ani jak usnul.
Zbalil si baťoh a vzal do ruky deku.
Vyběhl na nejbližší strom odkud se rozhlédl kde by se dalo skrýt a zároveň vidět všechny.
Po té našel ideální strom. Pár dlouhými skoky už byl na něm.
Na strom položil deku o kterou se pak opřel.
Ještě naposledy se zebe vydal těžký vydechnutí ,který mu způsobil ten sen. Rychle se snažil zapomenout. Radši se znova okoukl po okoli krajiny.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Ten kluk se opět usmál.
"To ti řeknu taky až příjde čas. Teď si musíš lehnout a odpočívat ať se ti zpotřeba energie zmenší. Zítra ráno se postarám o jídlo."
Řekl a opřel se o strom o který byla opřená i Karasu. Karasu na chvíli zavřela oči a usnula. Najednou jí však ze spánku vyrušil nějaký hlas.
"Naitaki, Naitaki. Vstávej. Do svítání je ještě pár hodin. Zařiď zbytek hlídky, prosím tě. Já si chvíli odpočinu."
Karasu si pomyslela, že to nejspíš bude ten kluk, ale tenhle hlas byl mnohem hlubší. Otevřela oči a viděla jednohoho z těch mužů co předtím stáli u ohně. Chudák, musí jít hlídkovat. Pomyslela si Karasu. Sice chtěla jít s tím klukem, ale byla příliš vyčerpaná. Takže ten kluk se jmenuje Naitaki jo? Hezké jméno. Pomyslela si a znovu zavřela oči pokoušejíc se usnout.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Kenzo a Yuu spolu strávili několik hodin rozmlouváním. Nebyly to žádné srdceryvné příběhy, spíše vzpomínky na boj, nebo popisování krajů, odkud ten každý byl. Yuu pocházel z krajin, o kterých svět shinobi ani nevěděl, daleko za zemí ohně až za oceánem. Povídal mu o problémech, se kterými se potýkal, o úloze, kterou zastával na cizím kontinentu a o příšerách, které tam žily.
Kenzo mu povídal o místních zvycích a politické situaci. Mluvil o všem, co se dočetl v knihách. Všechny války, boje a nepokoje, nepřirozené schopnosti různých krajin a o obavě, že právě na podobně nebezpečnou krajinu se právě chystají.
Čas značně pokročil, než se Kenzo i Yuu vrátili k tábořišti. Kenzo i chvíli přemýšlel, koho by měl vzbudit jako dalšího na hlídku, ale protože se s nikým nedomluvil, musel vzbudit Naitakiho.
"Naitaki, Naitaki. Vstávej. Do svítání je ještě pár hodin. Zařiď zbytek hlídky, prosím tě. Já si chvíli odpočinu."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Pod horou Kailas
Ten chlap se najednou zvedl.
"Nebudu vás rušit,mláďata"
Řekl a vyšel do lesa.
Karasu se chvíli koukala, jestli opravdu odchází a když zmizel mezi stromy, tak se Karasu otočila zpět na toho kluka.
"Když mi něco dáš tak proti nebudu."
Řekl ten kluk a zašklíbl se.
"Ty jsi shinobi?"
Zeptal se a znělo to jako by Karasu z něčeho podezříval.
"A co mi za to řekneš ty?"
Zeptala se Karasu vyzvídavě.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
To se Naitakimu líbilo.
Pak si všiml ,že Yuu někam odchází.
A opravdu odcházel a rozloučil se s nimi frázou
Nebudu vás rušit,mláďata
Naitaki se na něj podíval chladným pohledem.
Měl by ho sledovat ,ale když má vedle sebe tu dívčinu.
A ktomu Kenzo jej jistě zachytí ,pomyslel si Naitaki.
Dál už si ho nevšímal a věnoval veškerou pozornost dívce.
Když mi něco dáš tak proti nebudu.
Zaškíbl se Naitaki.
Holčina pak začala vytahovat další věci.
Naitaki se divil kam se to všechno vešlo ,ale
když uviděl obsah toho co vyndala tak mu málem upadli oči.
Naitaki si to všechno prohlížel. Plné vybavení ninji.
Dokonce i měla i svitek s technikou.
Ty jsi shinobi ?
Zeptal se podezíravě Naitaki.
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Yuu zahlédl, jak to děvče tahalo ze zad katany. Poměrně působivý kousek. Zůstal však sedět v klidu a čekal na její akce.
Ona se však s úsměvem vrhla na nejmladšího ze skupiny, který ji pozoroval zabalený v dece. Yuu si nevyhnutelně vyslechl pár jejich vět a poté se zvedl.
"Nebudu vás rušit,mláďata" řekl a odešel do lesů.
Pomocí sluchu měl tedy vážně problém zaregistrovat vůbec něco v lese, natož aby vystopoval Kenza sedícího na stromě. Kdyby chtěl, mohl by si dát další dávku "kočky", aby viděl ve tmě, ale nechtěl si navozovat ještě větší nevolnosti. Rozhodl se proto bloudit a potichu procházet lesem ve snaze najít toho,jenž se vydal na první hlídku.
Kenzo seděl dlouho mlčky na stromě a se zavřenými oky naslouchal klidu noci. Byl by možná usnul, kdyby neměl ten divný pocit. Takové mrazení v zádech. Otevřel proto oči a prohlížel si okolí. Chvíli se sice nic nedělo a ani nic neviděl, po pár minutách si ale povšiml nějaké postavy, která se procházela lesem. Rozhodl se vyčkávat a pořádně si postavu odhadnout. Po chvíli se dovtípil, že oním neznámým je Yuu. Proto na něj do ticha noci promluvil:
"Hledáš něco?"
Yuu, který zaslechl slova, se ihned otočil po směru a zahlédl Kenza, jak seskakuje na zem ze stromu.
"Ano. Tebe."
Nečekaně chladná odpověď Kenza trochu znejistěla a proto se připravil nohou do bojového postoje. To však nemohlo uniknout Yuuovi.
"Tak tady mě máš" odpověděl Kenzo.
"Nechci s tebou bojovat. Přišel jsem si promluvit. Ty jako jediný vypadáš jako schopný člověk a soudě podle tvých zvyků asi nebudeš obyčejný poutník." Nepůsobil, že by se snažil si nalhávat do kapsy a tak kenzo, byť s opatrností, opět svůj postoj stáhl zpět.
"O čem tedy chceš mluvit,Yuu?" Kenzo byl od přírody nedůvěřivý a pravda, setkání v lese uprostřed noci a důvěře nepřidá.
Yuu chvíli přemýšlel, ale pak se pustil do hovoru.
"Nakousl jsi strategii. Já ti chtěl říci, jak to se mnou a bojem je, ale ta holka vše tak trochu překazila,nuže... Já bojuji s meči, jsem bojovník na krátkou vzdálenost. Protože jako jediný mám koně, navrhuji, abych cestou zastával post v čele eskorty a ty, protože máš meče dva a jistě mnoho zkušeností, můžeš uzavírat eskortu vzadu, souhlasíš?"
Kenzo byl překvapený. Yuu jej vyhledal z čistě pragmatických důvodů a ještě řekl naprosto cizímu člověku svůj bojový styl, i když ne moc a určitě ne vše.
"DObrá, souhlasím. Já se svou katanou a wakizashi budu chránit konec eskorty." Přemýšlel, jak by si vyzkoušel Yuuovy znalosti a šibalsky se jej zeptal. "A co ostatní, jak bys zařadil je?"
Yuu chvíli přemýšlel, poté z něj vypadla zajímavá strategie.
"Jak jsem viděl, ta dívka má luk, bylo by tedy vhodné, aby jela na voze, odkud může jak hlídat toho mladíka, tak pokrýt všechny strany, kde bude třeba. Ten kovář by mohl hlídat jednu ze stran vozu a ten tvůj mladík, pokud v něm máš důvěru, může hlídat stranu druhou."
Kenzo musel uznat, že to je dobrý plán. "S tím nezbývá než souhlasit,Yuu. Vypadáš na dobrého stratéga."
Yuu se mírně usmál a pokrčil rameny.
"Zkušenosti získány léty. A neříkej mi Yuu, pro slušné lidi jsem vlk, Bílý vlk."
"Těší mně, vlku, Mně říkají Kenzo." Na to slovo si oba potřásli rukama.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Pod horou Kailas
Ten kluk se ušklíbl a odpověděl.
"Jasně... obzvlášť ty který se ohánějí kunaiema a katanama."
Karasu se usmála a podívala se klukovi do očí. Snažila se vypadat co nejvíce nevinně.
"Myslíš ty hračky pro děti?"
Řekla a namířila svůj pohled do ohně. Opět jí to připomnělo poslední pohled na její rodinu.
"Vypadá to, že bys taky nějaký chtěl."
Řekla a opět si sáhla do rukávu a zajela až pod plášť. Vytáhla pár shurikenů, výbušných lístků a taky svitek na kterém byla zapsaná jedna technika.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
"Máš pravdu, úplně po tobě hladovím."
Naitaki se usmál. Její reakce mu připomněli Teriku.
Trochu se zasnil a vzpomínal na ty chvíle strávený s ní.
Trochu mu to připomnělo i rodinu. To se však stát nemělo
,protože Naitaki si zase vzpomněl na Saikura.
Naitaki se vzpamatoval.
Holkčina mu položila další otázku.
Naitaki se ušklíbl a odpověděl.
Jasně .. obzvlášť ty který se ohánějí kunaiema a katanama.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Karasu si sedla vedle toho kluka a užívala si teplíčka díky dece.
"Už si jdeš pro mně ?"
Řekl ten kluk vedle kterého Karasu seděla.
"Máš pravdu, úplně po tobě hladovím."
Řekla sarkasticky Karasu a mírně se ušklíbla.
Všimla si, že když si k němu sedala a podívala se mu do očí, tak ten kluk svůj pohled odklonil. Karasu věděla co to znamená. Ten kluk jí opravdu pozoruje za což byla Karasu ráda.
"Rád pozoruješ holky?"
Řekla opět sarkasticky a s úsměvem Karasu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensie
Pod horou Kalias
Naitaki jako ostříž sledoval tu holku.
Najednou se Emi zvedla a odešla do stanu kterej pravděpodobně patřil Kenovi.Když se Naitaki podíval na Kena tak stačilo jen málo k tomu ,aby smíchem připoutal pozornost.Ten se nakonec odebral též do stanu.
Před tím ,ale varoval holčinu před krádežemi.
Tu si náhle Naitaki vzpomněl že jí musí sledovat.
Pohlédl na ní a uviděl jak si vytahuje odněkud katanu.
Dokonce dvě.Pak je zapíchla do země a rozhlédla se.
Naitaki rychle sklopil oči.
Což-e? Jak to udělala ? Tohle musí bejt shinobi.
Naitaki byl ní přímo okouzlen.
Když zvedl oči a pohlédl na ní tak spatřil jak směřuje k němu.
Ahoj Karkulko
Pozdravila a schoulila se do deky.
Naitaki nasadil svůj kašparovskej výraz.
Už si jdeš pro mně ?
Řekl sarkasticky Naitaki ,kterému se teď ve hlavě honilo tisíc myšlenek.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Ta holka se naštěstí nijak nevyjádřila k tomu co Karasu provedla a tak se Karasu dál dívala do ohně. Ten kluk jí očividně pozoroval kvůli jejímu předchozímu pohybu což Karasu potěšilo.
"Už tu holku nech,Kene. Pojďme si všichni lehnout, zítra máme dlouhou cestu a možná naposledy spíme na klidném místě." Ken jo? Hezké jméno. Pomyslela si Karasu a podívala se na toho chlapa. Ta holka sebrala svůj batoh a s úsměvem vyrazila do stanu. Ten Ken vypadal trochu zaskočeně.
"Dobrá, tak dobrou noc všem. NO a, ty. Nezapomeň, že tu máme hlídky, tak se nesnaž nic ukrást."
Karasu s úsměvem zasalutovala a dál si ostatních nevšimala. Zvedla se a sáhla si do rukávu. Ruku protáhla až na záda a vytáhla dvě katany které zapíchla vedle sebe do země. Poté se porozhlédla kolem sebe. Vzhůru zůstal už jen ten kluk a ten chlap co jí přepadl v lese. Karasu nechtěla zůstat nadále vedle toho chlapa a tak vytáhla své katany a sedla si vedle Naitakiho.
"Ahoj Karkulko."
Řekla s úsměvem a zabalila se do deky.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod Horou Kailas
Kenzo byl na hlídce. Když si byl jistý, že nikde nic nehrozí a nikdo jej nesleduje, vyskákal na jeden ze stromů a usedl na jednu z větví.
Ken, který očividně očekával něco víc, než jen poděkování Emi se chtěl pustit do další řeči, ale v tom jej Emi přerušila.
"Už tu holku nech,Kene. Pojďme si všichni lehnout, zítra máme dlouhou cestu a možná naposledy spíme na klidném místě." Sebrala svůj batoh a usmála se na dívku. Poté se sebrala a odešla do stanu, který patřil Kenovi.
Ken se tvářil poněkud zaskočeně, hlavně z toho důvodu, že mu Emi vlezla do stanu. Moc dlouho nepřemýšlel. Vstal.
"Dobrá, tak dobrou noc všem. NO a, ty. Nezapomeň, že tu máme hlídky, tak se nesnaž nic ukrást."
Jak domluvil, sebral se a odešel ke stanu.
U ohně zůstali jen Yuu a ta dívka. Yuu se nijak nenechal rozrušit. V klidu seděl u ohně. Nebyl unavený, byl zvyklý nespat. Nakonec, ani ty bolesti v žaludku po těch jedech, které vypil, byl jej nenechaly spát. A proč to vše? kvůli nějaké malé holce.
Nechal těch úvah a snažil se tvářit, jakože mu nic není, i když občas s tím měl velké problémy.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
Meyia
"Vážně? Nevšiml jsem si. Vždycky to dopadne stejně" zabručel Tenno, když mu ruku sevřela páka ze dvou mečů. Odrazil se druhou a sklouzl se po nějaké plísni nebo mechu co to pod ním bylo. Podařilo se mu tedy uvolnit a několika rychlými pohyby se dostal do "bezpečné" vzdálenosti.
Ruku měl na nějakou dobu nepoužitelnou, protože mu docela slušně luplo v lokti a všechny svaly v ní měl přetažené. Navíc mu z ní tekla krev, protože se při vyprošťování řízl.
"O co vám vlastně jde? Chcete mě jednoduše přesvědčit, že ty drápy jsou úplně na nic?" zeptal se sykavě, protože zranění vážně bolelo.
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Kenzo se vydal na hlídku a lovec začal se svojí omluvou.
Naitaki vše jen tiše sledoval s úsilím neusnout.
Ken pak začal vysvětlovat jejich plán.
Ta žena se pak nabídla s jídlem ,ale reakce tý holky ho zaskočila.
Tohle nemůže být ninja Pomyslel si Naitaki.
Jistě ten kunai někomu ukradla...ale ty reflexy
Naitaki se již teď o spánek nestaral ,protože veškeré své úsilí věnoval pozorování té holky.
Sakra to budu muset říct Kenzovi
Naitaki se právě rozhodl ,že bude tu holku lsedovat.
Odokemono Kumo
Tým Kanura
Odoke se s chlapíkem přetahoval a tomu se podařilo mu přetáhnout jeho ruku do jeho úst, nevěděl co tím chtěl přesně docílit, protože jeho levá část hrudníku byla přilepená k zemi. Odoke tedy přestal s produkcí pavučiny a místo toho si pomohl prostředním párem rukou aby mu dokonaly chytil jeho ruce, takže nyní to bylo 2 ruce na 1 ruku. Pak v klidu zase složil pečetě spodním párem rukou a začal ho dál přilepovat k zemi, nyní začal od ony volné ruky a pro jistotu mu taky zalepil ústa, aby nemohl volat o pomoc, aby mu úplně zabránil v pohybu. Haji ho konečně přestal otravovat s elektrickými šoky, tak měl zase o starost méně, ale stále z něj trčel kunai, kterým občas zavadil o toho chlápka a docela to zabolelo, ale když se dostával nižším částem chlapíkova těla, až byl kompletně přilepen k zemi. Pak se od něj konečně odvalil a mohl se věnovat sobě, protože z rány stále tekla krev. Jako první si vytáhl kunai, což bylo bolestivé, ale nevydal moc velký hluk, pak si na ránu plivl pavučinu a tak ránu zalepil, jako náplastí, ale pak bude potřeba důkladnější ošetření, nyní aspoň nevykrvácí. Pak když se trochu rozkoukal, tak si všiml, že v místnosti je zase ten chlápek, na něj měl taky vztek, ale nyní nebyl v pozici, aby s ním bojoval, přece jen nic neměl a byl raněn. jenže tu stále byla ta věc s tím chlapíkem co ho chytil, takže se zvedl a šouravým krokem si to mířil k němu "chtěli jste mě studovat, jako nějaké zvíře? chtěli jste získat mou moc?" cedil skrze zuby a pomalu šel k tomu chlapíkovi. Když k němu došel, tak Hajiho odhodil pryč, vytáhl kunai a pustil ho na zem. Sklonil se k tomu chlapíkovi a koukal se mu do očí, zatím co jeho ruce mu pěkně chytily hlavu, aby s ni nemohl hýbat a docela šíleně se usmál "tak tedy zkoumejte tohle" řekl, udělal pečeť a v puse se mu nahromadila pavučina, pak mu strhl tu pavučinu z úst, násilím otevřel pusu jeho pusu a hned mu do ni začal vlévat pavučinu, doslova ji do něj pumpoval. Když už bylo jasné, že jeho dýchací cesty a dutiny jsou zalepené od pavučiny, tak se zvedl otřel si pusu a koukl na Amiho "kde jsou moje věci a jak se odtud dostanu" řekl nevrle, nyní mu to bylo jedno, buď zde zemře, nebo se odsud dostane.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Karasu se musela nenápadně usmát, když si všimla, že ten kluk udělal úplně to samé jako ona, tedy se zabalil do deky. Jeden z těch chlápků vyrazil pryč se slovy, že jde na hlídku. Ten chlap co seděl vedle ní se zasmál a podíval se na Karasu, ale ta se otočila na opačnou stranu.
"Přepadením bych to zrovna nenazval, ale za své chování se omlouvám. Příliš dbám na ochranu, proto si raději hlídám záda. No a když jsme u toho... Je pravda, že pokud z ní chceš vytáhnout nějaké informace, měl bys jí nejdřív něco sdělit sám, na oplátku, nemyslíš?"
Řekl jednomu z mužů.
"No, vlastně proč ne. Nejsme přece na žádné tajné misi,že?"
Řekl a znělo to jakoby se pokoušel pobídnout ostatní k podpoře.
"Ehm, no takže. Máme v plánu do tří dnů stanout na hoře Kailas pro pár bylin. Ty tam pečlivě vyjmeme ze země a opět zmizíme do vesnice. Nic víc, nic míň."
Kvůli pár bylinám vyšel celý tým? To musí být lež. Pomyslela si Karasu a pozorovala pozorně oči toho muže. Najednou si k Karasu přisedla ta holka a dala před Karasu svůj batoh.
"Máš hlad? Tady si něco vyber, maličká."
Karasu okamžitě cukla s rukou a z rukávu jí vyletěl kunai, který chytla a přiložila té holce ke krku. Najednou si však uvědomila, co provádí a tak se rychle otočila na tu holku.
"Ehm... Omlouvám se."
Řekla a trapně se usmívala. Podívala se do batohu a vytáhla kus chlebu, který byl namazaný jakousi pomazánkou.
"Děkuji."
Řekla opět s úsměvem, ale pak opět nasadila svůj chladný výraz.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Kenzo téměř ztratil zájem o konverzaci u ohně a když viděl, že Naitaki se chystá do dek, vstal a se slovy, že jde na první hlídku, odešel kousek od skupinky a začal se pomalu procházet po okolí. Přemýšlel. Co tady, sakra, může dělat jedna malá holka. Kde se tady vzala? Celou cestu sem nespatřili ani živáčka. "ÁÁle, čert ji vem. Co je zač ten Yuu..." pomýšlel, když se procházel.
Yuu se podíval na holku a trochu se zasmál.
"Přepadením bych to zrovna nenazval, ale za své chování se omlouvám. Příliš dbám na ochranu, proto si raději hlídám záda. No a když jsme u toho," otočil hlavu směrem ke Kenovi, "je pravda, že pokud z ní chceš vytáhnout nějaké informace, měl bys jí nejdřív něco sdělit sám, na oplátku, nemyslíš?"
Ken se na Yuua nechápavě podíval, chvíli nevěřícně kroutil hlavou a přemýšlel. Poté ze sebe vydral pár vět.
"No, vlastně proč ne. Nejsme přece na žádné tajné misi,že?" Pravděpodobně očekával nějakou souhlasnou reakci od ostatních, ale té se nedočkal. Hidemaru místo přitakání očividně ztratil zájem natolik, že už se odtáhl od ohně a šel spát.
Ken tedy pokračoval dál. "Ehm, no takže. Máme v plánu do tří dnů stanout na hoře Kailas pro pár bylin. Ty tam pečlivě vyjmeme ze země a opět zmizíme do vesnice. Nic víc,noc míň."
Emi, které dívčino poděkování udělalo radost, souhlasně přikývla. Viděla však na děvčeti, že je pořád velmi nedůvěřivá, proto si k ní přisedla s jejím batohem a otevřela jej se slovy:
"Máš hlad? Tady si něco vyber,maličká."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Haji
Někde
Haji nevěděl, která noha komu patří, věděl, že tím ubližuje i pavoučákovi, ale ten vypadal, že ho něco takového nezastaví a stařík se pořád bránil, ale to, že bodl pavoučáka mu Haji nechtěl nechat jen tak projít. Ale staříkovou odpovědi byl slabý kopanec do Hajiho čela, nebo tedy spíše, tam se stařík trefil a výsledkem bylo jen to, že se Haji ještě více naštval.
"Neměl sis začínat!"
Štěkl po něm Haji, nehodlal ho pustit, protože pokud by tak udělal, mohly by se zase stát vězněm a to už nikdy, ale nikdy nechce začít. Celou situaci trochu zklidnil zvuk kunaie, který se klouzal po podlaze až k Hajimu a pavoučákovi.
Nejsi přece vrah Haji! Znělo mu v hlavě... Ale tohle bylo zabij, nebo buď zabit. Haji pustil jednu z nohou, aniž by věděl, či je, chmátl po kunai, pevně jej sevřel a vrazil ho staříkovi do hrudníku. Přibližně do vyšší levé části.
"Těšilo mě!"
Procedil skrze zuby, pustil i druhou nohu a zatlačil na kunai i druhou rukou a celou tíhou své váhy.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Když Naitaki pohlédl na Kenza tak se zdálo ,že ho ta holka vůbec nezajímá.
Za to Ken ,jak vypadalo, chtěl udělat důležitýho a dál se jí vyptával.
Emi se zatím hádala s kovářem a mezitím podala přírustku deku.
Naitaki trochu zažárlil ,ale pak si vzpomněl ,že Kenzo mu deku dokonce koupil. Na jeho tváři se vyjasnil úsměv. Vzal si svůj batoh a deku vyndal.
Zabalil se do ní a sledoval oheň.
Naitakimu se začali zavírat oči ,protože už dva dny nespal.
Genesis Sabure-tim Goku
ti co sa skryvaju v udoli
Kracal dalej a na nic nereagoval. Velmi pozorne vsak pocuval vsetko co sa dialo a pritom sa obzeral naokolo aby si zapamatal cestu. Bol znechuteny z tej tetky, co pokukovala po Gokuovi a uprimne ho aj lutoval.
Co ho vsak zaujalo bol rozhovor Gokua s Daisukem...Tkaze odist..ked chces odist, tak bud s nami alebo vobec. ZAbudni na to, ze by si nas tu nechal-behalo mu v hlave. Ale ked sa nad tym zamyslel, tak si uvedomil, ze tato misia je ovela viac ako obycajna misia. Zeby sa prave vdaka nej dostali z tejto dediny? Pozrel nenapadne na Shira. Prenasledoval by ich dalej? Alebo- budu musiet zlikvidovat aj ich? Bol zvedavy, co vymyslia.
To uz ale boli na mieste. Drzal sa v uzadi a pritom zbieral informacie ktore by mohol vyuzit. Spravil par krokov dopredu aby sa dostal tak aby videl a ked presiel okolo Gokua, ledva pocutelne zamrmlal: ,,Ratajte s nami´´ a ani nespomalil a siel dalej
Tým Kanura
Muž, ač též zasažen proudem, se také nehodlal jen tak vzdát a tak se zjevným vypětím sil začal přetlačovat Odokeho ruku až se mu povedlo nacpat tu svoji do Odokemonovi chlebárny.
"Zadus se, procedil skrz zuby." Mezitím si na něm Hajiho technika vybírala své a náhodné záškuby svalů byly čím dál častější, což nebylo dobré ani pro muže, ani pro Odokemona. Nakonec se zmohl aspoň na vykopnutí nohou proti Hajiho obličeji, ale bylo to dosti patetické.
Celá tato scéna byla však najednou přerušena táhlým zvukem kovu škrábajícího o kamenou podlahu. Kunai, který klouzal celou cestu do dveří až ke dvojici na zemi se s otočkou zastavil na dosah do Odokemonovi a Hajiho ruky.
"Tak už ho tam přestaňte zneužívat chudáka a skončete to!" zavolal vzdáleně povědomý hlas Amiho opírajícího se o dveře.
Saito Hashu
Meiya
Saito jednoduše povolil stisk na kataně a ta se mu začala protáčet v ruce, dokud nebyl spokojený s Tennovou pozicí, pak totiž opět katanu stiskl a vší silou zatlačil směrem k zemi. Hlavní bylo, že si vybral právě chvíly, kdy byla Tennova ruka nad jeho tělem, takže nyní tlačil celé jeho tělo k zemi. Když s ním takto praštil, otočil druhou katanu a přiložil mu ji na loket, přičemž zároveň první katanu opět vzpříčil mezi drápy a přitáhl si ji k sobě, aby Tennovi natáhl ruku, takže právě teď Tenno ležel na zemi s rukou v páce tvořenou dvěma katanami.
"Ale no tak, vždyť to umíš lépe!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Goku rozptýlení v podobě Daisukeho otázky milerád využil a rychle se k němu přiblížil, než stihla Butako zase něco začít mlít.
„Vlastně stejně jako vy, kluci...“ odvětil Daisukemu Goku a při čemž se roztržitě pousmál a poškrábal za hlavou, „ale to je úplně fuk! Důležitý je jak se vocaď dostanu! Teda, dostaneme,“ opáčil Goku důrazně, opravil se, a koukl přimhouřeným pohledem po Butako, která se po něm zcela vyjímečně zrovna neohlížela a neculila.
To už se ale dostali až ke vstupu do vesničky, která si vyžádala jejich pomoc. Byla to prostá, malá vesnička, uprostřed menšího údolíčka, které po chvíli chůze přecházelo ve větší a mnohem zalesněnější. Přesně tato cesta vypadala mnohem zanedbaněji než ta, po které pětice přišla.
„Chovejte se uctivě a slušně, nebo si mě nepřejte!“ napomenul je ještě Shiro, než definitivně vstoupili, a on na tváři vykouzlil podstatně přívětivější výraz, než ten kterým Gokua, Daisukeho a Genesise častoval.
„Konečně jste tu!“ přispěchal k pětici po chvilce šedivější muž s huňatým knírem a lehce delšími neupravenými vlasy, poněkud vyhublejší a nikterak vysoké postavy.
„Ničeho se nebojte Shimbo-san, o váš problém s banditama se postaráme rychle a efektivně,“ založil si Shiro ruce v bok a namísto pozdravu se na staříka sebejistě usmál. Butako se na Gokua pořád culila jako andělíček a ten se tvářil pořád stejně otráveně, i když se opravdu snažil alespoň nějaký ten úsměv.