Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesnice Manjidani Koga
K Naoki náhle přiskočil nějaký kluk. Naoki se na kluka zahleděl a rychle se k němu natočil.
"Nevidíš, že se tu bojuje? Uteč než přijdeš k nějakému úrazu!"
Řekl hlasitěji než chtěl Naoki, když v tom koutkem oka spatřil, jak se muž co ho přepadl napřahuje. Řekl, že za zabití druhého kluka není placený, ale že to aspoň bude sranda. V tu samou chvíli meč vyletěl proti dvěma chlapcům a Naoki nevěděl co dělat. Kdyby zůstal na místě tak by byl zasažen, ale mohl by zachránit toho kluka, kdežto kdyby odskočil tak by byl zasažen kluk. Naokiho by ani ve snu nenapadlo, že ten kluk je ve skutečnosti ninja a tak rychle vytasil katanu a seknul proti meči protivníka. Bohužel neuspěl. Protivníkův meč začal na poslední chvíli jaksi světélkovat a což zabránilo Naokimu v obraně a zároveň si musel zakrýt oči. Naokiho meč v půli prasknul a část vyletěla daleko od obou chlapců. Naoki zbytek katany zahodil a chytil kluka kolem pasu pokoušejíc odskočit. Naneštěstí byl meč rychlejší a oba kluci schytali menší zásah. Naoki musel kluka pustit a sám letěl dál až ho zastavila zeď jednoho z domů, kde si narazil záda. Rána od meče však naštěstí nebyla hluboká a byla jen na pravé straně břicha.
"Jsi v pořádku?"
Zeptal se a zároveň vytáhl z bočního pouzdra pár shurikenů které okamžitě hodil na místo kde před chvílí stál a pokud by byl muž stále v hořlavé mlze, tak by se vyhnout či ubránit mělo být značně obtížnější.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Nakkasei Aozora
Vesnice Manjidani Koga
Nakki pomalu zareagoval, takže mu protivníkův meč trošku řízl do krku, kapky krve které odlétly vypadaly, jako by začaly krystalizovat, ale pak rychle pukly. Nakki nevěděl co za typ meče protivník má, navíc byl částečně oslepený z kouřové clony. Začal promýšlet strategii útoku, za předpokladu, že by zaútočil svou katanou bylo riziko, že se o protivníkův meč přelomí, pokud by protivník jeho útok vykril, museli zaútočit oba najednou. Podíval se na Naokiho "Jak zaútočíme?"
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Když usedli ke stolu, kde jim muž začal něco objasňovat, tak Dai vůbec nedával pozor. Prohlížel si nenápadně Shira a hledal na něm různé známky nějakého vybavení nebo něco, co by mu napovědělo nějakou informaci o jeho schopnostech. Pak se však náhle zvedli a to ho vyrušilo z přemýšlení. Shirova úvaha o tom, že by je neměli zabíjet z ekonomických důvodů se Daisukemu líbila, protože to bylo rozumné. Kort pokud je Shirovi ukradené, jak si žijí v téhle malé vesničce - hlavně když on dostane zaplaceno. Silnější žena stále dorážela na chudáka Gokua, což přišlo Daiovi lehce komické, neboť moc dobře chápal Gokuovu touhu zmizet z vesnice. Jenže pak začal přemýšlet trochu jinak. Nenapadalo ho proč s nimi jde ta tlustá žena, když už od pohledu nevypadá jako nějaký ninja. Rozumově na tom podle něj taky moc dobře nebyla. Co když má být tohle jen test, jak by si nás vyzkoušela ta vesnice, jestli jsme dostatečně loajální a tenhle jakýsi únik je jen vymyšlený a Goku nás má pouze prozkoušet? Jakmile zjistí, že jsme chtěli utéct, tak nás nemilosrdně popraví. Přemýšlel Daisuke a začínaly se mu v hlavě točit možná lehce paranoidní myšlenky. Momentálně měl na výběr to, že buďto se vůbec nepokusí utéct nebo se pokusí utéct a bude doufat, že to není past a nebo začne utíkat a když zjistí, že něco nehraje, tak zaútočí na Gokua s tím smyslem, že po něm jen šel, aby ho chytil. Každopádně tohle vše se mělo odehrát až za chvíli a věděl, že teď stejně nic nevymyslí, takže se bude muset zachovat tak, jak si situace vyžádá.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Goku Genesisovo tiché sdělení zachytil, ale nedal to na sobě vůbec znát. Ti dva by mu ani říkat nemuseli, že s nimi může počítat. Byl si tím jist i tak. Že se jim tu nechce zůstávat na nich bylo jasně znát.
Tentokrát se mu to už ale kruciš musí povést!
„Výborně výborně! Tak pojďte, řeknu vám co a jak!“ přikyvoval úlevně muž jménem Shimbo a mávl na ně, aby ho následovali.
„Ti lumpové se utábořili v údolíčku kus odtud, které je jedinou přístupuvou cestou k naší vesnici. Jinudy sem nikdo nejezdí. Obíraj tam všechny návštěvníky a my tu kvůli tomu trpíme! Musíte s tím něco udělat!“ začal jim posléze u stolu v jedné chatrči líčit jejich situaci, docela zapáleně a nahněvaně. Asi na tom vážně byli bledě, jelikož jim ani nenabídli žádné pohoštění.
„Nebojte se, jdeme na to!“ věnoval mu sebejistý úsměv Shiro a zvedl se, při čemž přísně kývl na čtveřici, aby ho následovali.
„Teď tam zajdem a sejmem ty bandity. Pořádně je vystrašíme a dáme co proto, je to verbeš, ale nezabijem je, jasný?“ přejel po cestě z vesnice do údolíčka banditů čtveřici Shiro pohledem, „jsou to strůjci našich obchodů a služeb. Živí nám budou někdy jindy někde jinde užitečnější,“ pravil a otočil se znovu před sebe.
„Hmpf...“ odfrkl si tiše Goku, ale neprotestoval.
„A půjdem pěkně spolu,“ obrátil se na ně ještě krátce Shiro a ušklíbl se, „varuju vás. Zkuste si něco a máte smůlu...“ pronesl chladně.
„Goku-kun je to rád, proč by něco zkoušel!“ zastala se ho Butako a usmála se na Gokua jako sluníčko zpoza mraku.
„Jo jo...“ pokusil se Goku nahodit něco jako úsměv, a obrátil se na kluky.
„Jakmile to pude tak zdrháme! Ale bacha... Shiro se nezdá, ale je fakt silnej... Musíme to udělat tak, aby nás nemohl sledovat...“ prohodil k nim rychle než se po nich Shiro znovu podíval a Goku se znovu nenarovnal a nevěnoval mu zářivý úsměv.
Enzo Marelo
Vesnice Manjidani Koga
Enzo bojoval s jedním z vrahů, co zde byli, zatím co Nakki dopadl k Naokimu a oba stáli proti muži, který měl přes obličej černý šátek a byly vidět jen červené oči a nad jeho pravým okem vytetované číslo 2. Dým, co vypustil Naoki sice pomohl, aby se dostal od muže, ale musel by dým zapálit, aby tím muže zranil, čímž by však mohl zranit i sám sebe nebo nově příchozího Nakkiho. "Nejsem placený, abych zabil i druhého kluka." Řekl muž a vypadalo to, že nehodlá bojovat. "Ale to je jedno, alespoň to bude větší zábava." Zasmál se, při čemž svým mečem z rudého krystalu máchl přímo proti oběma chlapcům. Jakmile byl meč v jejich blízkosti, tak lehce rudě zasvětélkoval, čímž je měl oslepit. Meč letěl zprava na jejich krky.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesnice Manjidani Koga
Naoki vyšplhal na střechu a kochal se měsícem, který se mu zdál noc od noci hezčí a zároveň si házel zapalovačem. Najednou za sebou však uslyšel nějaké zvuky. Bleskurychle se otočil, jenže za sebou nikoho neviděl a tak se zahleděl zpět na oblohu. Netrvalo dlouho a Naoki za sebou uslyšel nějaké kroky. Nechtěl se ukvapovat a tak dál hleděl na měsíc, když v tom uslyšel nějaké volání na které se však nezaměřoval. To už vše končilo a tak Naoki rychle složil pečeť, zhluboka se nadechnul a z úst za sebe vydechnul něco jako hořlavou mlhu, která mu měla pomoci uniknout. Naoki sice mohl protivníka spálit, ale zároveň by zapálil hospodu, což nechtěl a tak se postavil na nohy a vytáhl si z bočních pouzder svoje katany a byl připraven na obranu i na protiútok.
Proč na mě útočíte?
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Nakkasei Aozora
Vesnice Manjidani Koga
Opět to bylo jako mrknutí a stáli na úplně jiném místě. Poté co Enzo vylezl na střechu a hodil Nakkimu lano, Nakki se při vzpomínce na svou zlomenou ruku při tréninku tohoto šplhu trochu ušklíbl a radši použil lano a Enzovi poděkoval. Nakki si všiml nepřítele za osobou se zapalovačem, avšak náhle si všiml, že Enzo si připravuje luk a míří úplně jiným směrem, avšak rychle se ujal vykonání rozkazu. Rozeběhl se směrem k protějšímu domu a zvolal na kluka: "bacha, za tebou", když byl u okraje a chystal se skočit, podsmekla se mu noha a on sjel ze střechy dolů, naštěstí na balkon domu na který se měl dostat, takže se mohl ihned odrazit a vyskočit až na střechu k cíli.
Enzo Marelo
Jashinova vůle -> Vesnice Manjidani Koga
"Neboj se, nepůjde o nic hrozného. Jen zde musíme vyzvednout jednu osobu a zároveň se postarat o jednoho ninju, který jde po osobě, kterou máme vyzvednout." Řekl Enzo, ale to už prošli kolem hlídače kamenné zdi, který zrovna držel svůj dlouhý meč v krbu a hleděl do dálky. "Přichází bouře." Řekl strážný s pohledem na Enza. Bylo vidět, že po Enzovi něco chce, ale neřekl nahlas co. Enzo to však moc dobře pochopil. "Ano, až se přemístíme tak zavři bránu a zapečeť ji. Ty mraky nevypadají přírodně, možná se bude jednat o klan Hurqů." Řekl a strážný jen přikývl, při čemž za nimi začal zavírat obří kamennou bránu, která se pak pokryla černým kouřem. Pomalu vyšli po kamenných schodech až se znovu postavili na svítící pečeť na kamenné desce. "Buď připravený na boj." Řekl Enzo, chytl pravou rukou Nakkiho za rameno a najednou už stáli v temné uličce malé vesničky. Ve vesnici byla ještě tma, takže se přesunuli na hodně vzdálené místo, neboť zde byl i jiný čas - tedy jiné časové pásmo. Enzo popadl jakýsi lísteček s pečetí, který byl nalepený na budově vedle které se objevili a strčil si ho do kapsy. "Musíme nahoru." Řekl, odrazil se od země a dopadl na střechu, při čemž ze střechy shodil lano, které zároveň na jednom konci držel a hodil ho k Nakkimu, aby po něm vylezl, protože nevěděl jestli Nakki umí vylézt po zdi pomocí chakry. Stáli na střeše nějaké budovy a v dálce uviděli sedícího kluka se zapalovačem. Při čemž za ním stál v černém oblečení muž, který v ruce držel podivný meč s rudou čepelí. Čepel nebyla z ocele nebo něčeho podobného, ale za jakéhosi krystalu. "Nakki přeskoč na tu střechu a pomoz tomu chlapci." Řekl Enzo, protože si všiml ještě jednoho chlápka na jiné střeše, jak na chlapce se zapalovačem míří svým lukem. Enzo na nic nečekal a vystřelil šíp na muže s lukem a čekal že se Nakki rozeběhne a skočí na pomoc chlapci se zapalovačem, nebo-li Naokimu.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Nakkasei Aozora
Jashinova vůle
Nakki následoval Enza a začal přemýšlet o souvislostech. "Takže se vydáme na cestu a nemusí to být zrovna lehký úkol?", zeptal se Enza a hned začal v hlavě počítat všechny věci které má s sebou a jestli by se neměl ještě rychle pro něco vrátit. Jeho první dobrodružství, navíc takhle na rychlo, nedal na sobě znát ani trochu úleku, protože opravdu moc vyděšený nebyl, spíše naopak, spíše si přál, aby byla cesta obtížná, aby si užil trochu cestování, dobrodružství a překážek, když byl malý, bavilo ho lézt na stromy, skály a zdolávat různé překážky, tak byl docela natěšený a sledoval Enza, jestli řekne že je čas vyrazit.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesnice Manjidani Koga
Naoki se probudil ve své posteli a zahleděl se na hodiny. Bylo sice trochu brzo než stával obvykle, ale i tak vztal, protože věděl, že už musí vyrazit na cestu. Pomaličku se zvedl a oblékl se, až na masku samozřejmě. Tu totiž nikdy nesundával z obličeje. Poté se rozzešel ke skříní ze které vyndal svůj batoh a okamžitě začal s balením. Moc věcí neměl, protože nosil jen to nejdůležitější. Nakonec si batoh vzal na záda a vyšel z pokoje. Dveře za sebou jen lehce zabouchl, aby nevzbudil ostatní spící. Rychle seskákal schody a namířil si to rovnou za Akenem. Nebylo těžké ho najít, protože vždy v tenhle čas seděl u stolu a snídal. Naoki ho nechtěl obtěžovat a tak před něj jen položil peníze za pokoj a odešel z domu. Byla ještě tma, takže se Naokimu nikam nechtělo chodit a tak se rozhodl zajít do obchůdku a sehnat si zapalovač, který momentálně potřeboval ke své technice. Obchůdek nebyl daleko, protože vesnice byla velmi malá, ale i tak zde bylo lidí dost. Pomaličku došel až před obchod a vešel.
"Dobrý den. Nenašel by zde nějaký zapalovač?"
Zeptal se slušně Naoki a začal si prohlížet obchůdek.
"Ale ovšem. Bude si pán přát i něco více?"
Odpověděl obchodník, čímž vyrušil Naokiho z pozorování.
"To je vše, děkuji."
Poděkoval Naoki a vyšel z obchodu, na čež se opět šel posadil na střechu hospůdky.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Sakon Poruu
Kaeshovo doupě
Jiro zaklepal na ty správné dveře, protože z nich vylezl bělovlasý starší muž, který si ho letmo prohlédl a pak přikývl hlavou, neboť mu došlo, že půjde asi o ošetření. Beze slov se přesunul ke straně chodby a mávnutím ruky mu dal gesto, že má jít dále. Poté zavřel dveře a kráčel v klidu za Jirem. Jiro si všiml, že stavba domu je podobná jako toho jeho. Chodba byla tmavá a bez obrazů, poté zabočili do místnosti vlevo, která byla také celá černá, ale naopak byla osvětlená zeleným světlem a všude okolo byly různé stroje, lehátka, nože a další vybavení, které vypadalo na první pohled spíše jak pro nějakého vraha než pro doktora. Na konci místnosti byly ještě jedny dveře, ale ty byly zavřené dokonce i na zámek. Sakon konečně promluvil "Sedni si tamhle na to lehátko." Řekl tiše a sáhl na poličku pro jakousi tašku, kterou si následně položil vedle Jira na lehátko a z tašky vytáhl několik nástrojů, které nevypadaly ani trochu nebezpečně. Podíval se na Jirovi rány a lehce se usmál. "Zřejmě rudý krystal, že?" Zeptal se a vzal si jakousi pinzetu, která po jeho doteku začala lehce zeleně světélkovat a pomalu ti ji zabořil do jedné z ran a pocítil jsi poměrně velkou bolest, ale zároveň jsi viděl, jak ti z ran vytahuje malé rudé krystalky, které odkládá na plechovou mističku. "Rudé krystaly mají spoustu schopností. Třeba tu, že pokud se jimi zraníš, tak se rána sama zahojí do pár minut, avšak jakmile se smíchají s krví, tak vyprodukují malé krystalky, které se ti uchytí v mase a pomalu tam rostou, neboť je posiluje právě krev. Proto jsem ti je musel rychle vytáhnout. Rány se ti zahojí samy za pár minut." Řekl a pak jen přikývl hlavou. "Tvého bratra jsem zkontroloval a už je plně při smyslech, takže už se s ním dá normálně bavit." Dodal a znovu přikývl, čímž chtěl říci, že už je ošetřen a může jít za bratrem.
Enzo Marelo
Jashinova vůle
Enzo hleděl na "svoji" malou vesnici a na tváři se mu rýsoval malý úsměv. Na svých zádech měl klasicky toulec se šípy a zároveň i svůj černý luk. Vypadalo to, že je poměrně naštvaný, ale jakmile se ukázal Nakki, tak se objevil na Enzově tváři malý úsměv. "Zdravím Nakki. Máme malý úkol." Řekl a podíval se k obloze, kde se začínaly tvořit černé mraky. "Původně jsem s tebou chtěl trénovat, ale ukázalo se, že se objevila ještě jedna osoba, kterou budeme muset vyzvednout." Dodal a ukázal směrem k východu z vesnice, kde je kamenná deska, která je sem včera přenesla. "Původně jsem myslel, že budeš jediný koho budu učit, ale ukázal se někdo další, kdo potřebuje ochranu Jashinovi vůle."
Řekl Enzo a pomalu spolu kráčeli ke kamenné desce. "Včera jsem ti neřekl úplně vše o tvé rodině, ale na to je ještě dost času. Každopádně pokud máš nějakou krátkou otázku, tak se ptej, protože tam kam jdeme asi nebude moc velký klid."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
Tým Kenzo
Průsmyk
Zatímco si Karasu povídala s Naitkaim, cesta pěkně ubíhala. Tedy, místy pěkně ubíhala. Cesta se po čase změnila na oraniště. Ani ono však nemělo dlouhého trvání a cesta byla u konce.
"Cesta končí. Dál musíme po svých." Ken mluvil celkem jasně. "Dobrá zpráva alespoň je, že právě stojíme před horou Kailas. Tak pojďme." Sebral se a začal si připravovat věci pro pěší cestu.
"Pokud budeme dál cestovat bez vozu, musíme změnit strategii posádky." řekl poměrně klidně Kenzo. "Nějaké návrhy?"
Yuu se mírně protáhl v sedle a přidal se do konverzace. "Můžeme cestovat dál bez vozu, tím pádem máme dalšího koně. Další možnosti jsou jednoduché. Na koních pojedeme vpředu a vzadu. Za koňmi půjdou další, kteří jsou schopni bojovat zblízka. Ve středu půjde Ken a Emi. Ken bude hlídán a Emi bude lukem zálohovat obě strany cesty a boky."
Hidemarovi se to jevilo jako dobrý nápad. "Fajn. Jel bych klidně na koni. Nemá sedlo a já sem na to zvyklej."
Zatím nikdo nebyl proti a po všeobecné vřavě si Hidemaru sedl na koně. Rozhodl se, že pokryje zadní chvost. Kenzo se přesunul za koně Yuua a Naitaki s Karasu byli požádáni, aby před Hidemarem kryli konec cesty.
Ken šel s Emi středem. Než však vyrazili, všechny upozornil:
"Nyní cesta začíná být nebezpečná. Buďte velmi opatrní. Tady půjde do tuhého."
Jiro Suzume
Kaeshův úkryt
Kaesho očividně věděl, co se tady stalo, ale vyloženě neměl v plánu nějak hlouběji to rozebírat. Naštěstí pro něj, Kaesho se rozhodl vrátit se zpět. Za to mu poděkovalo nejen Jirovo pochroumané rameno, ale i celé potrhané tělo. Na to, že ani nedošlo k souboji, byl pěkně zhuntovaný.
Pár minut poté, co je téměř pohřbily krystaly, už stáli v kobce. Kaesho mu poradil, že by se měl podívat na ošetřovnu a za bratrem. To také udělal.
Nebyl si přesně jistý, kde má hledat toho muže, jehož jméno mu jaksi vypadlo z paměti. Nicméně podle paměti věděl, kde bydlel Kano a Shiori. Další domky v úkrytu jednoduše obešel a prozkoumal pohledem dovnitř. Nakonec se rozhodl zaklepat právě na ty dveře, u kterých to smrdělo nemocnicí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Průsmyk u hory Kailas
Karasu dál sledovala okolí, když v tom Naitaki odešel za tím Kenzem a cosi si tam začala pošeptávat. Karasu do toho nechtěla strkat nos a tak si dál všímala sebe.
Po chvíli se opět otočila na Naitakiho, který si točil mečem jako mažoretka. Karasu se jen usmála a pozorovala Naitakiho dál.
"Hej mažoretko! Naučíš mě to taky?."
Řekla se s úsměvem a začala se rozhlížet kolem sebe. Je tu nějak moc klidně na to, že se odsud ještě nikdo nevrátil. Pomyslela si a vypadala u toho velice zamyšleně. Mezitím se Naitaki stihl vrátit na svoje místo. Karasu se na něj zahleděla a hned jí bylo líp.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Haji
Někde
Hajimu se ani trochu nelíbilo, to co musel udělat, aby si nějakým způsobem pojistil to, že tenhle chlapík je už znova nezavře do těch skleněných koulí. Teplá krev pomalu začala barvit jeho oblečení a Haji nevěřil tomu, že někoho takhle vážně zranil, pravděpodobně ho tímhle i odsoudil na smrt. Ale z toho ho rychle vymanil pavoučák, který Hajiho odhodil jak hadrovou panenku a začal se chovat jako nějaký maniak.
Haji jen tupě civěl a mračil obočí, protože tyhle kecy a ten jeho psycho šílený pohled a pumpování pavučin kam to jen šlo, mu nějak nešlo do hlavy.
Nechápal, kde se v něm bralo tohle všechno. Ale asi už byl na útěku dlouho a očividně mu to pěkně lezlo na hlavu. Nechtěl vědět, co by byl schopný udělat, kdyby měl nějakou sílu, to by asi dělal lidské sochy na počkání.
"Uklidni se Bože můj... Vždyť už je stejně mrtvý..."
Zakroutil hlavou a pomalu se zvedl ze země.
"Nikdo tady tvojí sílu nechce a jen mezi námi... Ta síla taky nic moc, odpadl jsi jako první."
Vzpomněl si na jeho výkon v lese a musel ho trošku usadit.
"Takže laskavě dýchej a vypadneme odsud, jak nejrychleji to jde..."
Naznačil budoucí dění a pomalu přešel ke dveřím a zkoumal, jestli za nimi něco je. Podle sluchu nebylo, proto se chystal jít dál.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Kenzo souhlasil s Naitakiho prosbou a začal vytahovat wikizashi.
Naitaki si jí prohlédl a zjistil ,že to nebude jen tak nějaký kus oceli.
Byla krásně zdobená jak zlatem tak i stříbrem.
Kenzovi připomínky jen podtvrdily Naitakiho domněnky o vzácném meči.
Vzal si wikizashi od Kenza a poděkoval. Výborně se držela a Naitaki si s ní nemohl odpustit pár vývrtek. Nakonec se do toho zažral tak že začal wikizashi protáčet mezi prsty jak nějaká mažoretka.Když zahlédl pohledy členů družiny tak radši přestal. Vrátil se na svoje místo a wikizashi si dal pod uniformu vedle hrudi.
Nakkasei Aozora
Jashinova vůle
Nakki se probral a všiml si jídla na stole. Přisedl si a začal před sebe skládat mističky, do kterých si připravoval jídlo, všiml si i vzkazu a proto se příliš nezdržoval.
Když se do syta najedl, začal se oblékat. Zvažoval co si vzít na sebe, avšak nakonec opět vyhrál obvyklý "Dark-Style", neboli celý komplet ladil do temných barev, hlavně černé. Nakonec nasadil i svůj oblíbený plášť.
Ihned po otevření dveří zjistil, že sice není taková zima, ale nakonec se ještě vrátil pro trochu teplejšího oblečení, kvůli absenci dlouhých rukávů, by mu byla hrozná zima.
Opustil sídlo a sestoupil dolů pod skálu, kde už čekal Enzo.
Jiro Kaesho
Sekisuishō
Když Jiro viděl výraz v očích svého učně, tak mu došlo, že asi nyní nebude schopný nějakého boje, takže usoudil, že bude lepší, když se odeberou zpět do skrýše, kde bude mít prostor na to, aby se konečně mohl chvíli bavit se svým bratrem. Zapomínám, že tenhle chlapec není jako já nebo jako je Enzo. Na něj musím pomaleji. Enzo měl kdysi větší motivaci. Pomyslel si Jiro při vzpomínce na svého dřívějšího studenta. Poté přikývl na Jira a potvrdil mu, že tedy až později. Pomalu vyšli z jeskyně a Jiro chtěl odejít, když v tom na zemi uviděl něco třpytivého. Sáhl pro to a z písku vytáhl jakýsi úlomek kunaie. Na úlomku byly vyryté jakési linky. "Hehe, tady nešlo o naší původní schůzku. Přišel sem někdo jiný a já vím přesně kdo. Vrátíme se do skrýše a najdeme si ho později a řádné mu vysvětlíme, kdo jsme." Řekl s úsměvem Jiro a hodil kousek kunaie zpět do písku.
Kráčeli v klidu dál a dál až došli do jakéhosi temného lesa, kde opět Jiro v klidu otevřel poklop a slezli dolů do skrýše. Okolí bylo vždy jiné, ale poklop, kterým lezli zpět do skrýše byl vždy stejný. Prošli pravým tunelem a z levého opět jen lehce foukal chladný větřík. Jakmile došli do centra skrýše, tak bylo jasné, že zde nikdo kromě nich není, protože zřejmě šli na nějakou svoji misi. Jiro se zastavil a podíval se na svého učně. "Dojdi za svým bratrem a promluv si s ním. Pak si skoč za Sakonem, on ti dá něco na ty rány. Nebo obrácený postup, jak chceš ty." Řekl mu a poté pomalu odešel do svého domku.
Enzo Marelo
Jashinova vůle
Už se na nebi vystřídalo slunce s měsícem a nastala temná noc, která v těchto končinách byla hodně nebezpečná, protože venku spadla teplota o několik stupňů pod nulu. Avšak ve vesnici bylo nad nulou neboť zde všude hořel oheň ve stojanech. Noc byla klidná a Enzovi i Nakkimu se spalo dobře.
Nakkiho najednou probudil sluneční paprsek, který mu přes balkón svítil přímo do očí. Bylo kolem 10 hodiny a Nakkimu došlo, že je asi dobrý čas vstávat. Jak se rozhlédl, tak na stole před sebou uviděl hromadu jídla a pití. Enzo zde byl zřejmě zatím co Nakki v klidu spal a dal mu sem nějaké jídlo na snídani. U jídla byl jakýsi papírek, na kterém bylo napsáno "Až se najíš, tak se obleč a doraž dolů pod skálu."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
Tým Kenzo
Průsmyk u hory Kailas
Cesta ubíhala klidně a nebyl důvod se vůbec něčím zneklidňovat. Pokud přijde nebezpečí, pravděpodobně přijde v noci, nebo daleko hlouběji v horách.
Naitaki se pomalu potácel až k němu, a spustil na něj poměrně logickou úvahu. Kenzo očekával spíše dohru toho, co mu řekl o cizích lidí a jejich společné cestě. V tom se však Naitaki již nevrtal a Kenzovi to přišlo vhodné.
"Hmm, máš pravdu. Nerad bych prosekl naši pravou sílu. Tady," Chvíli se přehraboval ve svých svršcích, až narazil na své hračky. Vytáhl wakizashi, krásnou, zdobenou. Jen její stříbrná záštita a černou páskou omotaná rukojeť nesla stroužky vsáklé a uschlé krve.
"Tohle je Ribenjisōdo Akira. Jedna z mých zbraní, ke kterým mám citové pouto. Zmizíš s tím a zabiju tě právě jím, možná pak dostane další přídomek, Ribenjisōdo Akira no Naitaki." Chvíli si prohlížel ostří a předal mu wakizashi do ruky. "Chci tím říct, že je mi milejší,než tůj život, tak na ní dávej pozor."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Nakkasei Aozora
Jashinova vůle
Nakki v klidu sledoval dění ve vesnici. Nakonec mu však začala být trochu zima a přecejen se začalo připozdívat. Chtěl si jít lehnout, ale opět si všiml rukojeti na zdi. Přemýšlel zda se má podívat co je za dveřmi, Enzo mu nezakázal tuto místnost, tak otevřel a podíval se dovnitř. Pokoje byly stejně veliké, avšak tento byl úplně jinak poskládaný, avšak Nakki si uvědomil, že svůj trošku přestavoval, tudíž takhle to i mohlo vypadat, avšak zrcadlově. I dveře na toaletu byly jiné, byly stejné odsouvací, ale potisk byl zlato-červený, né bílo-červený. V pokoji nikdo ani nic nebylo, tak Nakki dveře opět zavřel a šel si lehnout.
Masamoto Tenno
Meyia
"Tak..." stačil říct, než se na něj sensei vyřítil. Katanu vyblokoval zdravou rukou a druhé jednoduše uletěl. Využil totiž kinetické energie, aby použil dwit chagi.
To tentokrát nemělo za úkol odhodit soupeře, ale jeho samotného.
"Jo, dobře, není problém. Předpokládám, že mě budete učit s katanou, že jo?" mluvil rychle, než se sensei rozhodne použít další útok.
"Ty drápy mám jenom na památku a používal jsem je, abych se ubránil, nic extra s nimi neumím" dodal ještě.
Naitaki Kensei
Pod horou
Naitaki šel i s Karasu na levý bok vozu.
Zdálo se Kenzo má odněkud rozmyšlenou taktiku.
Asi to včera řešil s Yuuem.
Problém byl ,že kdyby hrozilo nějaké nebezpečí
tak Naitaki nemůže použít ani kunaie.
Nejlepší by bylo kdyby mu ta holka
půjčila katanu. Vůz se pomalu rozjel a družstvo vyšlo.
Šli o hodně pomaleji než si Naitaki představoval.
Po chvíli cestování se Karasu zeptala Naitakiho
proč se jí zastal.
Protože Karkůlka bez vlka není Karkůlka
Odpověděl a zasmál se.
Vtom si všiml horského průsmyku. Rychle zpomalil až se dostal na urověň Kenza který hlídkoval za vozem.
Když nás něco napdane ,jak mám bránit vůz ? mám jenom kunaie a pár jehel. A techniky.
Řekl potiše a čekal na odpověď.
Tým Kanura
Kunai, který vrazil Haji do muže, zajel poměrně hladce dovnitř a muž sebou jen párkrát prudce škubl, než jeho odpor ochabl. Proč mu pak dával pavoučák svůj polibek, to bylo Amimu záhadou, ale přišlo mu to dost nechutné a zvrácené. Když pak pavoučák zvedl pohled a začal hulákat přes celou místnost, Ami už tam nebyl, nepotřeboval vědět, co bude dál, bylo mu to jasné, on měl svoje peníze a ti dva dostali svoji lekci.
Pak vyběhl na poslední schody a otevřel dveře ven. Venku byla noc osvětlená jen půlkou měsíce a hvězdami. "Takže, copak jim udělám teď?" pomyslel si a sám se pro sebe ušklíbl...
Kdyby ti dva prohledali celé místo, moc by toho nenašli, ale jejich věci byly naházeny v jedné kovové skříňce asi o dvě místnosti dál. Vypadalo to tam jako malá zbrojnice a hned vedle byla sprcha. V první místnosti mezi sálem, kde právě byli a zbrojnicí byla spousta neznámých přístrojů a lahví plných odporných věcí, které plavaly v nálevu, nic co by se dalo nějak využít, alespoň pro ty dva.
Druhá místnost byla něco jako kancelář. Všude okolo stěn malé místnosti byly přihrádky na papíry a uprostřed byl malý stůl pokrytý papíry s čísly, daty a tabulkami, nic pro naše dva hrdiny, ale na židli seděl Hiroto. Už od pohledu byl mrtvý, dalo se to poznat jednak podle kaluže krve na stole a druhak podle nože, který mu procházel hlavou a stolem. Podle polohy bylo jasné, že rána přišla zezadu a Hiroto se ani neohlédl.
Pak už v úkrytu byly jen malá ložnice, ve které bylo osm postelí a u každé postele byl noční stoleček. Ty obsahovaly různé osobní předměty, ale nic zajímavého.
Saito Hashu
Meyia
"Ale ano, umíš." řekl a udělal také pár kroků nazpět. Byli opět na začátku. "No, bylo by pěkné, kdyby se mi to povedlo, ale znám sílu lidského sentimentu a tak si nedávám moc naděje." odpověděl mu Saito a postavil se do bojového postoje. "Tak znovu!" vykřikl a vyrazil přímo na Tenna. Jeho první rána směřovala uhlopříčně právě na Tennovu zraněnou ruku, protože to bylo přesně to, co by udělal každý jiný nepřítel a nemělo smysl v tomhle nějak Tenna šetřit, protože když se to nenaučí teď, příště by mohlo být pozdě. Jakmile se Tenno vypořádal s první ranou, okamžitě následovala druhá, horizontální, rána z Tennovi zdravé strany, aby ho přinutil se pořádně otáčet.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu si vyslechla od Naitakiho, že skupince velí Ken a tak se rozzešli za ním. Ken nevypadal zrovna šťastně a protestoval proti tomu, jenže Emi se Karasu zastala a tak nakonec souhlasil i Ken. Karasu však nechápala co má znamenat, že Ken řekl ať nečeká žádnou odměnu. Proč by měla čekat odměnu a za co vůbec? Karasu se porozhlédla po členech skupinky. Nikdo ze skupinky kromě Emi a Naitakiho nevypadal zrovna šťastně, ale to Karasu nějak nevadilo, protože si užívala cesty. Najednóu před Naitakiho přikráčel ten muž a cosi mu pošeptal. Naitaki nevypadal zrovna šťastně, ale hned se zvedl a přišel za Karasu s tím, že má hlídkovat na levém boku a Karasu že má jít s ním. Karasu z toho nebyla zrovna nadšená, ale nechtěla odporovat. Přece jen tu byla nevítána a tohle by jí mohlo poškodit ještě více. Karasu tedy vyskočila z vozu ven a postavila se vedle vozu. Po chvilce se vůz konečně rozjel a s ním se dala do pohybu i ta jejich skupinka společně s Karasu. Ta se rozzešla hned vedle vozu jak jí bylo nakázáno a začala vzpomínat, proč tu vlastně takhle skupina je. Vzpomněla si, že ten Ken něco říkal včerejší noc u ohně a tak si Karasu snažila vybavit o co šlo. No jo vlastně, léčivé byliny, proto tu jsou. Vzpomněla si Karasu a hned se jí šlo líp, když věděla důvod této cesty. Cesta ubíhala celkem rychle, ikdyž Karasu vlastně ani nevěděla kam přesně míří. Tušila jen, že to bude někde na téhle hoře. Karasu se porozhlédla po levé straně, protože věděla, že má hlídat levý bok, jenže nikoho nezahlédla. Asi každou minutu Karasu kontrolovala stranu, ale nikoho nezahlédla. Jak to vypadá, tak se nikdo neobjeví. Pomyslela si Karasu a tak se zaměřila na toho kluka. Vypadal jako by byl do Karasu zamilovanej, ale ta si to nechtěla připustit. Proč by se mu měla líbit někdo jako je ona? Říkala si v mysli sama pro sebe stále dokola. Po pár hodinách se cesta po které šli začala trochu měnit a před Karasu se začal rýsovat průsmyk. Karasu se pořádně porozhlédla po okolí a zhluboka se nadechla. Bylo tu opravdu krásně a tak by se Karasu nejradši na všechno vykašlala a odpočívala, ale momentálně měla jinou práci. Když se po dlouhé době koukla na povoz, tak si všimla, že už v něm ten muž s kladivem nesedí, ale ta holka tam byla furt, jenže tentokrát měla v ruce připravený luk a rozhlížela se po okolí. Vypadalo to, jako by očekávali nepřátele, ale Karasu stále nikoho neviděla. Že by to bylo tou jejich historkou o tom, že se z téhle hory ještě nikdo nevrátil? Karasu tomu však nevěřila a brala to jen jako povídačky. Já se přece vrátit hodlám. Řekla si sama pro sebe a pohleděla na Naitakiho.
"Proč si se mě vlastně vůbec zastal?"
Řekla, ale pokračovala dál.
"Vždyť jsem pro tebe nic neudělala, tak za co jsem si to zasloužila? V čem jsem vyjímečná?"
Pokračovala s otázkami Karasu a vyšlapovala si to dál.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki ( v zastoupení )
"Ken! Ken tu velí!" téměř vykřikl radostně. Byl nadšený, že ona sdílela stejný zájem o setrvání v týmu, jako on. Otočil se s úsměvem na Kenza a ten mu věnoval jeden ze svých kyselých pohledů. Už teď mohlo být Naitakimu jasné, že tohle si ještě vyslechne.
"Pojďme za Kenem."
Naitaki Přešel za Kenem a seznámil jej se situací. Ken byl očividně hodně zaskočen takovým zvratem událostí, ale mlčel, dokud si je oba nevyslechl.
Naitaki mluvil o tom, jak se další člen hodí, protože každá katana navíc je dobrá v místech, o kterých netušil nikdo, co se tam vlastně děje. Ken však vzdoroval jeho nátlaku. Byl odhodlaný odmítnout jakoukoli nabídku. Jakoukoli,kromě...
"Nech ji jít s námi," řekla Emi, která se zájmem poslouchala celou dobu rozhovor, ikdyž ani neslezla z povozu. "Další dívka naší společnost jen rozjasní a já si budu mít s kým povídat."
Ken nevěděl, co na to má říci, zmohl se na jediné.
"Dobrá. Ať tedy jde dále s námi. Odměnu však nečekej." obořil se na dívku. "A ty za ní budeš odpovídat, Emi, když se jí zastáváš. Jestli se jí něco stane, je jde to na tvůj hrb."
Naitaki, očividně zářící blahem přejel pohledem přes Kenza, který zrovna blahem nezářil. Přišel k Naitakimu a šeptl mu tak,aby to slyšel jen on. "Jak chceš,mladej. Dělej další takové chyby a brzy se probudíš s kunaiem v zádech. Ne ode mě, od lidí, kterým věříš po jedné noci. Necestujeme spolu moc dlouho a jestli budeš dělat takové přešlapy, zanedlouho půjdeme opět každý svou cestou. Teď jdi, hlídkuješ na levém boku vozu. Ji vem s sebou."
Naitaki, byť trochu zaražený, chtěl něco říct na obranu, ale nechal to být. Později se k tomu možná vrátí
Došel za Karasu a byl rád, že můžou jít spolu.
"Pojď se mnou. Budeme hlídat levý bok konvoje."
Cesta
Po několika dalších minutách se vůz rozjel. Kenzo přišel k Yuuovi a domluvili se, kdo řekne komu co. Proto je Yuu za Emi a vysvětlil jí jejich plán. Emi souhlasila a vytáhla si luk. Kenzo šel k Hidemarovi a vysvětlil mu jeho pozici na pravé straně vozu. Ten sice prskal, že se nemůže vozit, ale souhlasil. Vůz vyrazil kupředu.
Cestování šlo dobře, nikdo je nestavěl, cesta byla bez šrámů a nikoho nepotkali. Po pár hodinách však začala cesta mírně zarůstat, ale pořád byla klidně průjezdná. Netrvalo dlouho a dostali se do horského průsmyku.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu sledovala jejich reakci.
"Dojemné divadélko, ale nikdo tě na cestu nezval, drahá. Seber si kunai a vypadni, než si ublížíš."
Karasu kunai vytáhla ze země a schovala si ho do pouzdra na pravé noze.
"Moment, ať rozhodne ten, kdo celé akci velí. My přece nemáme právo jí ubírat možnost cestovat s námi."
"Jestli chceš, půjdu za nimi s tebou."
Ten kluk vážně chce, abych šla s nimi. Pomyslela si Karasu.
"Dobrá tedy. A kdo tu vlastně velí?"
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou
Karasu udělala dojemné gesto. Vyhodila kunai do vzduchu,ať prý rozhodne osud. Jako by nevěděla, že kunaie jsou vepředu těžší,než vzadu, tudíž ani nemohl padnout jinak,než hrotem do země. Jeden fakt tím ale na sebe prozradila, to že je, nebo chce být shinobi, mu už došlo včera. Teď viděl, že je buď hodně trénovaná v hodu kunaiem,nebo má alespoň základní vědomosti o fyzice. Takoví lidé, ve spojení s jinjutsu,nebo taijutsu bývají nejhorší.
"Dojemné divadélko, ale nikdo tě na cestu nezval, drahá. Seber si kunai a vypadni, než si ublížíš."
Naitaki ( v zastoupení )
Tým Kenzo
Pod horou
Naitaki poslouchal s nadějí, co řekne. Když vyhodila kunai, mírně sebou škubl. Léta praxe v boji se někdy zkrátka nedala ukočírovat. Brzy pochopil, že nebezpečí nehrozí. Poté se jen modlil, aby kunai padl hrotem do země. PADL !
Měl z toho radost, kterou stěží ovládal. Jediné dvě věty od Kenza jej však zase zpražily.
"Zatracenej chlap. Nenechá toho, dokud ji nevyžene. Rychle musím na něco přijít, sakra. Dělej,Dělej! Mám to!" Naitakiho myšlenky se rozeběhly tak rychle, až ho to samotného překvapilo.
"Moment," začal, když se otáček od Karasu směrem ke Kenzovi. "At rozhodne ten, kdo celé akci velí. My přece nemáme právo jí ubírat možnost cestovat s námi."
Otočil se zpět ke Karasu a pronesl. "Jestli chceš, půjdu za nimi s tebou."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu si chvíli čistila katany, když v tom uslyšela jak na ní zase někdo mluví. Bože, to nebudu mít chvílí klid? Pomyslela si Karasu a začala poslouchat.
"To by stačilo. Naitaki, jestli nemáš hlad, neplýtvej mými zásobami na cizí lidi a ty... Ohmataný chleba si už klidně nech. Propíchnutý katanou by se stejně jen drolil do ostatního jídla."
"Naitaki, nemáme čas se vybavovat s cizími."
Karasu se ušklíbla a už něco chtěla říct, když v tom jí do toho skočil ten kluk.
"Ona není cizí, je jako... "Chci říct, mohla by nám být k užitku, myslím. Má katany a tak. Další člověk se do boje hodí, nemyslíš?"
Karasu byla nad míru překvapená. To bylo poprvé, co se jí někdo zastal a byl to příjemný pocit. Chtěla znovu něco říct, ale opět jí do toho skočili.
"Ona míří do vesnice za ninjama. Nemá v plánu s námi trávit čas, ikdyby o ní někdo stál v družině. Jakože nestojí,dle mého skromného názoru. Ptal ses jí vůbec, jestli má zájem?"
Karasu se musela ušklíbnout, jak se ti dva hádali.
"Něco zkusíme, aspoň bude sranda."
Řekla Karasu a z rukávu jí vypadl kunai který chytla a vyhodila do vzduchu.
"Když dopadne hrotem na zem, tak půjdu s vamí, ale když né, tak se s vámi rozloučím."
Jakmile domluvila, tak sledovala jak kunai dopadne, ale Karasu přesně věděla jak kunai dopadne a proto předem vztala z větve a podívala se na zem. Kunai dopadl zabodnutým hrotem a tak Karasu seskočila ze stromu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou Kailas
Chvíli sledoval počínání těch dvou. Neměl v plánu se ještě bavit s tou holkou, konec konců,už se s ní rozloučil. Dnes vážně neměl náladu na vtípky.
"To by stačilo. Naitaki, jestli nemáš hlad, neplýtvej mými zásobami na cizí lidi a ty," otočil se na holku, "Ohmataný chleba si už klidně nech. Propíchnutý katanou by se stejně jen drolil do ostatního jídla."
"Naitaki, nemáme čas se vybavovat s cizími."
Naitaki ( v zastoupení )
Tým KEnzo
Pod horou
Vyslechl si, co mu Kenzo říkal, ale nesouhlasil. "Ona není cizí, je jako..." zasekl se včas, když zahlédl mrazivý pohled, který na něj Kenzo uvrhl. "Chci říct, mohla by nám být k užitku, myslím. Má katany a tak. Další člověk se do boje hodí, nemyslíš?"
Kenzo
Tým Kenzo
Pod horou
Nevěřil svým uším. Ten kluk, právě ten, který se ho snažil zabít před pár týdny, en který se pokusil zabít Yakumo a ten, který slíbil, že Yuua zabije jako prvního, potom celou skupinu, přesně ten se nyní zastal člověka. Jak je možné, že ji nechce zabít stejně jako všechny ostatní na celém světě? Věděl snad něco, co Kenzovi ušlo? TO bylo v podstatě jedno. On tu na takové myšlenky nemá čas.
"Ona míří do vesnice za ninjama. Nemá v plánu s námi trávit čas, ikdyby o ní někdo stál v družině. Jakože nestojí,dle mého skromného názoru. Ptal ses jí vůbec, jestli má zájem?"
Naitaki ( v zastoupení )
Tým Kenzo
Pod horou
Naitaki neřekl ani slovo. Přemýšlel o slovech Kenza a napadla ho celá tisícovka argumentů, které by mohl přednést. Ani jeden by však neobměkčil jeho srdce, to o něm Naitaki věděl. Ta dívka byla nebezpečná, možná proto se Naitakimu líbila. Byla shinobi, jako on a to byl také nezanedbatelný fakt. Naitaki se beze slova otočil na Karasu a zvedl obočí v očekávání, co ona sama poví. Kdo ví, třeba by s nimi šla ráda.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu seděla na větvi a pozorovala, když v tom na ní letěl kus chleba. Karasu okamžitě zaraegovala a chleba zachytila napíchnutím na katanu.
"Nestyď se před ostatníma."
Karasu svůj pohled zaměřila na Naitakiho.
"Tak to si asi moc jídla nevážíš, když s ním jen tak házíš."
Řekla naštvaně Karasu a chleba si z katany sundala. Neměla momentálně chuť a tak si chleba schovala do kapsičky na stehně.
"Skvělé, to abych si zase čistila Katanu."
Řekla a opět si vyndala kapesníček se kterým katanu očistila. Ach ty lidi! Zanadávala si v duchu sama pro sebe.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Naitakiho její odpověď zarazila ,ale nedala to znát.
Hodil ji ten krajíc chleba a usmál se.
Nestyď se před ostatníma
Otočil se a sledoval jak probíhá příprava na cestu.