Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Enzo Marelo
Hospoda ve vesničce Tokoname
V hospodě, do které před chvíli vešel mladý Naoki, seděl i Enzo, který do prostředí vůbec nezapadl, jelikož byl zbarvením trochu černý. Dalo by se říct, že se jednalo o mulata. Jeho žluté oči si ihned všimly příchozího chlapce Naokiho. Na zádech měl přichycené dvě krátké katany skřížené do X. Seděl v rohu místnosti, což byla klasika pro samotáře, jelikož si jich tam nikdo nevšímal. V klidu si tam popíjel svůj nápoj, který měl jasně modrou barvu. Když v tom Naoki dostal jídlo a dal se do něj. Po chvilce si Enzo všiml, jak po Naokim pokukuje nějaká dívka. Měla na sobě bílou sukni a červenou košili. Její dlouhé blonďaté vlasy zavlály ve chvíli, kdy se otočila na podpatku a zamířila přímo k Naokimu. Aniž by mu něco řekla, tak si sedla naproti němu a lehce se pousmála. Na pohled to byla velice pohledná dívka. "Ahoj, já jsem Maya. Ty jsi tu nový? Já tě tu nikdy neviděla." Hned ho zavalila svým jemným hláskem a doufala, že jí Naoki oplatí úsměv a pár odpovědí.
Zambi Kaido
Kurayami
Před Jirem se objevila velká loutka, které se Zambi lehce zhrozil, protože netušil, jaké má Jiro schopnosti a rozhodně nečekal takovou loutku. Jenže to už se loutka rozmáchla přímo proti němu. Na nic nečekal a prudce stiskl prsty, což způsobilo to, že najednou Seirei odletěl směrem k Jirovi. Jakoby ho něco silně odhodilo. Mezitím v hledišti Jiro kroutil hlavou. "Copak Jiro? Vypadá to, že tvůj žák není dostatečně pozorný co?" Řekl Kaylo a škodolibě se zasmál. "Neboj, on si všimne." Dodal s jistotou v hlase Kaesho a lehce se pousmál, při čemž sledoval průběh duelu.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
Tým Kenzo
hora Kailas
Naitaki se rozeběhl a zaútočil na ně. Nebýt toho, že oba očekávali podobný průběh, navíc měli to samé v úmyslu, jistě by je zasáhl. Pohotově odskočili od Naitakiho. První, jenž se vydával za Yuua, zapíchl před sebe meč do země. Složil prsty k sobě v pečeti, která hromadí chakru. Tu si dal ke rtům. Druhou ruku vztáhl k nebesům.
"Kirigakure no jutsu!" řekl, stále vypadajíce jako Yuu.
Na okolí velmi se velmi brzy stáhla hustá mlha.
Druhý soupeř, dosud vypadající jako Kenzo, se při dopadu na zem soustředil na obranu sesílatele jutsu. Odskočil k němu, vytáhl kunai a zaujmul obrannou polohu. Nebylo třeba kolegu dlouho bránit, technika byla dokonána.
Nyní se Yuu i Kenzo pomalu ztráceli v mlze, ve které byla mizivá viditelnost.
________________________________________________________________
Mé první FF:
https://konoha.cz/?q=node/108484
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Hakahori Migi
Kostel
"Za prvé, nejde mi o mrtvé ty nemyslící hroudo svrabu. Jde mi o práci kterou na tím hrobníci mají a ty ji právě teď znehodnocuješ." Zamračil se na idiota před sebou.
"No a za druhé, bejt tebou, moc si nevyskakuju, raději vezmu celý svůj šeredný zjev a vypadnu odsud, protože myslím, že za nedlouho po vás dvou půjde celá vesnice." Odpověděl s vědoucím a provokativním úsměvem. Pak se ta opice bez mozku jala dupat znovu po hrobech. Během chvilky, co útočil na druhého kluka, doběhl k němu a vyskočil mu nad hlavu.
"Řekl jsem, aby jsi přestal, baka!" Namířil mu levou nohou okatě na hlavu ze shora a chtěl jej kopnout druhou ze předu, do toho idiotského rypáku který mu měl useknout už před tím. Síla toho kopu byla posílená chakrou a ve větší dávce než normálně, protože do toho dal Hakahori vše co uměl i neuměl a i když většinou nepřidával chakry moc, nacpal ji do svých nohou co nejvíce mohl. I kdyby jej nezasáhl přímo, minimálně modřiny a podlitiny i po sebemenším doteku s jeho nohou.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
"Já ti dám, že se rozehříváš... Laskavě se nevymlouvej!"
Štěkl po klučinovi Riku a musel se usmát, nad jeho pokusem ho nalákat do pasti. Jednoduše nahromadil chakru do chodidla a stoupnul na nachystanou bombu. Lístek jen syknul a na víc se nezmohl. V tom ale přiletěl kunai odnikud. Reflex Rikuovi pomohl v tom jej vykrýt katanou. Byl to další neznámý klučina, tedy pokud to byl kluk, ta barva vlasů byla poněkud matoucí.
"Heh?"
Otočil na něj hlavu Riku a zmateně se podíval zpátky na svého soupeře.
"To tu máte nějaký sraz nebo co? Co jsi zač barbie?"
Podíval se na nově příchozího trošku nechápavě a vyslechl si, co má krasavec na srdci.
"Mrtví zůstanou mrtví, jestli mají nebo nemají hrob, je jim u prd*le, tak nepruď. Buď vysmahni, nebo počkej, až si to vyřídím s tímhle, pak natrhnu šos i tobě."
Riku se doširoka usmál kunai, který odrazil od růžovovlasého chlapce vzal do ruky a švihl ho plnou rychlostí po svém soupeři. Mířil tak těsně na obličej, že pokud by se mu na obličeji objevil tenounký krvavý šrám, nedivil by se tomu.
"Tak... Už ses rozehřál?"
Optal se provokativně.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Kostel
"Tss, takhle budu muset čekat další den." Mrmlal si Hakahori v jedné z mnoha vesniček, kterými již prošel. Jak jinak, snažil si najít práci jako hrobník a chtěl se poptat v kostele, u kterého byl i malý hřbitůvek, jestli nehledají výpomoc. Unaveně si sedl a opřel se o chladný kámen za sebou. Zakručelo mu v břiše a jeho pohled se stočil na hospodu před ním. Na to že už se sklánělo k večeru, byla nějaká moc tichá. Vešel a zavřel za sebou dveře. Když si to tam chvíli prohlížel, přišlo mu divné, že nějaký muž si jen tak leží v nějaké kaluži pití a otočil jej tváří k sobě.
"Jak jsem si myslel, jsi vážně ztuhlý, tak kdo tě zabil? To mi asi nepovíš, co?" Koukl se dál a našel další mrtvoly.
"Jó lidi, jestli budete mít pohřeb a budu ho zařizovat já, slibuju že bude velkolepej." Koukl se na mrtvé za ním a mířil k toaletám, ze kterých slyšel šramot. Vytáhl kunai a pomalu je otevřel. Našel tam svázanou dívku. Rozvázal ji a po urputném a hysterickém pláči mu řekla co se zde stalo. Poslal ji domů, aby všem pozůstalým řekla, co se stalo a sám se předčasně vydal ke kostelu zeptat se na práci. Když tam došel viděl dva muže, jak spolu bojují. Oba dva seděli na popisy z dívčina vyprávění a ten, který údajně vyvraždil bar, právě lepil na zem výbušný lístek. Hakahori si povzdechl. Vyhodil kunai před muže s blýskájíci se katanou a opřel se o chladnou zeď kostela.
"Vypadněte laskavě z těch čerstvých hrobů, nebo vás do nich osobně pošlu." Zamračil se na ně, a sledoval jak si vesele dupou, ve zřejmě nově založené části hřbitova. Co opravdu nesnášel na lidech, bylo znesvěcování hrobařské práce a to tihle dva právě dělali. Nachystal další kunai, který plánoval hodit do lístku kdyby nepřestali a čekal jak budou reagovat.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Oba dva muži se stále více přibližovali a byli čím dál více podezřelí. Karasu sice nevěděla, jestli je to jen technika přeměny, nebo genjutsu. Navíc i kdyby to byla technika přeměny, tak to mohly být jen klony a pravý uživatel či uživatelé mohli zaútočit z povzdálí. Karasu byla stále více a více ve střehu. Kenzo na Naitakiho lež odpověděl docela zajímavě. Vypadalo to, jako by jim teď nezáleželo na ničem jiném než na Naitakim a Karasu. Karasu však nemohla Kenzovu odpověď soudit, jelikož ho neznala, ale Naitaki vypadal překvapeně.
"Co to?"
Řekla Karasu a sledovala oba muže. Naitaky rychlým pohybem vytáhl svůj meč a rychlým pohybem se dostal až před muže a proti oboum švihnul mečem. Mezitím Karasu odskočila kousek dál připravena na obranu, nebo na případné krytí Naitakiho.
"Kreju tě."
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Bylo to jasný. Jsou falešný. Teď Naitakiho zajímalo jestli je to jenom iluze nebo klon. Nakonec promluvil i lovec.Jeho oči však nebyli stejný.
Naitaki už ani neposlouchal , přemýšlel co s nima udělá.
Nemohl poznat jestli je to klon nebo iluze. Když je oba pozorně změřil tak vypadali celkem dobře. Jako by celou dobu odpočívali...jako by ani necestovali. Může se klon unavit ? Škoda že nedával v akademii pozor.
A stejně kdyby to byli klony tak by museli být kopie těch pravých a pravý zrovna nevypadali tak ladně. Bude to asi iluze pomyslel si Naitaki. Ale jak sme se do ní dostali ? Může snad za to ten tvor ? Nejradši by se osvobodil ,ale ještě ho nikdo nenaučil pečeť Kai. Po čas přemýšlení se pořád pomalu přibližoval ke Kenzovi. Teda falešnýmu Kenzovi. Když už byl blízko nich tak se pootočil na Karasu. Uviděl ji již připravenou k boji ,asi také poznala oč se jedná.
Už cítil že jsou velmi blízko.
Naitaki se nadechl a s co největší rychlostí vynadl Wikizashi ,kterou mu pravej Kenzo propůjčil ,rozběhl se v před (přesně mezi Kenza a lovce) a mrštně před sebou švihnul do oblouku kolem sebe. Doufal že to porazí obě cíle ,ale nedoufal v to že to bude mít nějakej učinek když jsou to jenom iluze. Snad to není past.
genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Veci sa nezacali vyvijat tak ako planoval. Ten co zacal utekat sa stal hned cielom Daisukeho techniky, ale genesis potreboval istotu. Napol luk ako sa najviac dalo a vystrelil za nim sip. Nemieril na hlavu, ako spravny lovec mieril na hrud, na najsirsi bod tela. Ked vypalil, nestracal cas sledovanim, ci zasiahol. Proste vybral dalsi sip a vystrelil po tom, ktory bol najblizsie k Daisukemu. Postavil sa zanho pripraveny kryt ho sipom pred hocikym, kto by sa priblizil. Konecne dal aj pokyn rukou a bez najmensieho selestu sa orol spustil na muza, ktorého zasiahol do ramena. Utocil zozadu aby si ho nevsimil a pazúrmi zautocil na krcnu tepnu
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Kenzo a Yuu se stále přibližovali. Nyní nebyli od Naitakiho a Karasu více, jak dvacet metrů daleko, když Kenzo pokračoval:
"To nevadí, přikrývku vem čert. To bude tak to poslední, na čem právě záleží."
Yuu se k němu přidal.
"Našli jsme stopy po boji u všech ostatních skupin. Měli jsme o vás strach, tak vám běžíme na pomoc."
Narozdíl od Kenza, Yuu běžel celou dobu s mečem v ruce. Bistré oko by však zaznamenalo, že na místě, kde mu včera čněla hruška druhého meče, dnes zela prázdnota. Ani to však nebyl jediný rozdíl. Jeho oči, byly sice žluté, ale zorničky měly obyčejné, nikoli ve tvaru kočičích zornic.
Jiro Suzume
Kurayami
Tým Kaesho
Zambi začal jednat. Jiro očekával rychlý útok, pravděpodobně založený na vysoké frekvenci, jako tehdy. Zambi však místo toho pleskl sám sebe do tváří, čímž způsobil, pro Jira nepochopitelně, útok pískem, který se srocoval sám od sebe do formy kuliček.
"Uživatel písku? Nebo snad také umí manipulaci podstaty na podobném principu, jako já?" zamyslel se. Na přemýšlení však nebyl čas. Pochopil, k čemu se kuličky formují a neměl v plánu se jimi nechat zasáhnout. V nastalém zmatku sáhl hned po jednom ze svitků, upnutých na vestě.
"Kuchyiose no jutsu!" křikl.
Ze svitku před ním se zjevil Seirei. Tak Jiro pojmenoval svého třímetrového patrona tvaru medvěda. Ihned k němu připevnil chakra vlákna a schoval se před první vlnou útoku.
Očekával nárazy a těch bylo opravdu mnoho. V jednu chvíli pochyboval, že je Seirei vůbec všechny zadrží. Nakonec však rány ustaly a Jirovi žádná neublížila. Nyní byl čas na protiútok.
Jiro vyslal Seireie proti Zambimu. Rychlými a trhavými pohyby rychle zkrátil vzdálenost mezi svou loutkou a soupeřem. Pokračoval ve své činnosti, při které vypadal, jako kdyby hrát na imaginární klavír. Jeden každý pohyb plynule navazoval na druhý.
Seirei byl před Zambim. Pomocí Jirových vláken se pokusil rozsápat Zambiho svými železnými drápy. Jiro věděl, že k rozhodnutí boje bude stačit jediný zásah. Drápy Seireie byly napuštěny neurotoxinem. Případná oběť brzy ztratí schopnost ovládat příčně pruhované svaly.
Sám Jiro však pochyboval, že by se Zambi nechal zasáhnout hned prvním útokem, který navíc očekával, proto měl v záloze vymyšlený další plán, který možná vše rozhodne.
__________________________________________________________________
Moje první dílo:
https://konoha.cz/?q=node/108484
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu utíkala celkem pomalu, protože se musela přizpůsobovat tempu Naitakiho, ikdyž běžel před ní. Nechápala však proč nepřidá. Ninjové přece můžou běhat rychleji díky tomu, že mají chakru. Tak proč? Že by nakonec nebyl ninja? Ne, ninja je, už jen podle toho, co udělal když bojovali proti tomu tvorovi. Najednou se před nimi zničehonic objevili Yuu a ten druhý muž. Oba vypadali velice ustrašeně a pomalým krokem se stále více přibližovali ke Karasu a Naitakimu. Něco tu však nesedělo. Byli až příliš ustaraní na to, že předešlou noc ještě chtěli nechat Karasu samotnou napospas v tom lese. Naitaki se otočil ke Karasu a vypadal, jako by se jí snažil dát nějaké znamení. Ta si okamžitě zpodpláště vytáhla obě dvě svoje katany a zaujmula patřičný postoj. Naitaki řekl, že ztratil nějakou deku, kterou mu Kenzo věnoval. Nejspíš má nějaký plán. Pomyslela si Karasu. Byla by už dávno zaútočila, ale musela si ověřit, jestli jsou opravdu falešní a tak hrála s Naitakim jeho hru.
Naoki Yuuto
Hospoda ve vesnici Tokoname
Naoki se probral ve svém pronajatém bytě a prohrábl si vlasy. Vzpomněl si, že po něm dnes bude chtít pán domu zaplatit nájem, ale protože neměl, tak se rozhodl, že se prostě vystěhuje a vydá se hledat někoho, kdo by ho mohl učit. Zabalil si tedy všechny své věci do batohu a vyskočil z okna. Výška to nebyla moc veliká a tak pohodlně dopadl na nohy a vyšel. Rozhodl se, že se ještě staví v nějaké hospodě a nají se. Přecejenom mu trochu peněz ještě zbylo. Vešel proto do jedné z místních hospod a zasedl. Hned se kolem něj začal motat hospodskej s tím, co si mladý pán dá. Naoki si objednal talíř s pár rýžovýma koulema a malými rybičkami. Mezitím co se mu vařilo jídlo, tak si začal číst jednu detektivní knížku. Jakmile mu však hospodský přinesl talíř, tak si do jedné ruky vzal hůlky, kterými jedl a v druhé ruce stále četl knihu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitaki se snažil běžet rychle ,ale nebylo to ani z poloviny jeho rychlosti ,protože se snažil nepoužívat chakru.
V dálce uviděl dvě postavy jak se k němu blížili.
Než stačil zpozorovat kdo to vůbec je tak už slyšel nějaká slova.
Zjistil ,že to je Kenzo a ten lovec. Nebyli moc blízko u tábora , zdálo se že jím běželi naproti. Když už mezi nimi nebyla tak velká vzdálenost tak již znova uslyšel Kenzovi fráze o něco zřetelněji.
Chlápče ? Děvče?? Něco vrtalo hlavou Naitakimu.
Zastavil se. Nebyl sice s Kenzem tak dlouho ,ale ještě nikdy ho Kenzo chlapcem neoslovil.
Když přestal přemýšlet tak si uvědomil že Kenzo ještě mluví.
A tohle bylo už vůbec divné. Tolik otázek tak rozrušeným hlasem nikdy neslyšel. Něco se dělo. Jakoby...
Otočil se na Karasu a podíval se na ní pohledem ,který jí dával na jevo ať dáva pozor. Nevěděl jestli to pochopila ,ale otočil hlavu a ruku strčil ke hrudi za jeho plášť ,kterou pořád tvořila deka kterou mu Kenzo koupil. Musel si něco vyzkoušet.
Asi jsem ztratil tvojí přikrývku kterou jsi mi věnoval.
Řekl trochu udýchaným hlasem a pohlédl na Kenza.
Pomalu se přibližoval k němu.
Musel něco vyz
Zambi Kaido
Kurayami
Sledoval, jak si Jiro dává do uší jakési kuličky. Chytrý chlapec, pamatuje si, co jsem na ně minule použil. Pomyslel si a zakroutil hlavou, díky čemuž pohodil vlasy a Jiro si mohl všimnout, že jeho černé piercingy na tváři se lehce rozechvěly. V tu chvíli se proti Jirovi lehce zvedl vítr, který mu počechral vlasy. Jakoby možná nešlo přímo o ovládání zvuku, ale něčeho jiného. Zambi složil několik pečetí, poté se plácl dlaněmi do tváří a černé piercingy začaly vibrovat ještě silněji, což zvedlo silný vítr před Zambim směrem k Jirovi. Zároveň to zvedlo písek, který se začal formovat do malých kuliček, které rychle vyletěly proti Jirovi do výše dvou metrů a do šířky tak tří metrů. Bylo jasné, že Zambimu bude vyhovovat to, že se bude Jiro držel dál od něj.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Čekal, že se teď pokusí zaútočit Genesis, o kterém by neměli vědět, jelikož byl pořád schovaný a před nimi stál jen Daisuke. Jenže to už popadli zbraně a jeden z nich se dokonce pokusil utéct, což musel Daisuke zastavit. Proto vymrštil svůj Fuuma Shuriken trochu před utíkajícího banditu a následně cuknul prsty, aby změnil dráhu letu, kdyby se pokusil vyhnout a zároveň rukou cukl do strany, čímž chtěl udělat jakýsi oblouk, kterým by z boku zaútočil i na dalšího banditu, který už držel v ruce svoji katanu. "Sōshuriken no Jutsu" Řekl tiše a pozorně sledoval let fuuma shurikenu, jelikož spoléhal na Genesisovi šípy, kterými ho ochrání, pokud se k němu někdo přiblíží.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kenzo
tým kenzo
Hora Kilas
Netrvalo to moc dlouho a proti Naitakimu a Karasu se vyřítili Kenzo a Yuu. Oba dva vypadali ustrašeně a až přehnaně ustaraně.
"Chlapče,děvče! Není vám nic? Už jsme se začali obávat, když jste byli tak dlouho pryč. Co jste to sakra vyváděli? Slyšeli jsme výbuch!"
Z Kenza lítala slova, jako ze samopalu. Na takovou hromadu otázek chtěl vědět odpovědí. Křičel na ně však ještě z podstatné dálky. Tu se snažil i s Yuuem po boku co nejdříve zkrátit.
Nepoužíval při tom chakru, aby si pomohl, což mohlo nasvědčovat mnohému, třeba tomu, že se nechtěl prozradit před Yuuem a Karasu, třeba. Ani Kenzo ani Yuu však na sobě nejevili žádné známky boje, natož vyčerpání. Spíše naopak vypadali, jako by se ihned po rozchodu z tábořiště vrátili zpět a dali si příjemných pár minut spánku navíc.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu stále následovala Naitakiho a přemýšlela o tom co se děje. Vždyť na ně jen zaútočila nějaká příšera, ale tu přece porazili. Co se tedy dělo? Karasu i Naitaki běželi směrem k místu kde jejich skupina přenocovala, když v tom se Naitaki zastavil. Začal vysvětlovat, že ten tvor byl jen přivolán nějakým ninjou a Karasu si vzpomněla na techniku Kuchiyose no jutsu.
"Chápu."
Řekla Karasu a oba dva se opět rozzeběhli. Takže je tu možnost, že toho kováře odnesl ten tvor, nebo dokonce ten ninja co ho přivolal? Nebo by jich dokonce mohlo být víc? Možností bylo mnoho, ale odpověď zatím žádná. Karasu jen doufala, že to Naitaki přežije, protože to byla jediná možnost, jak se naučit další techniky a možná k němu i něco málo cítila. Každopádně stále běžela za ním, ale zároveň byla ve střehu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Naitaki rychle utíkal k místu kde přenocovali.
Snažil se přemýšlet proč se děje to co se děje ,když v tom zaslechl hlas Karasu. Otočil se a počkal až ho doběhne.
Je to přivolávací tvor a to znamená že je tady někdo to zvíře přivolal.
Bude to nejspíš nějaký shinobi. Musíme to rychle oznámit ostatním.
Nečekal na její odpověď a rychle se rozběhl.
Přemýšlel proč by tady byli nějaký shinobi.
Určitě to nebude jen ranní procházka. Buď to jsou nějací uprchlíci kteří
takhle chtějí okrást cestovatelé ,nebo to může být nějaká jednotka skryté vesnice plnící tu svojí misi.
Nebo že by ho vystopovala Konoha ?
S hlavou v obavách se při běhu otočil dozádu ,aby zjistil jestli jej Karasu následuje.
Yamako Asaki
Zem Vody-Dedina Naryo
Ten chlapík shuriken bez problémov vykryl. Ja som zatiaľ vymýšľal plán.
,,Iba sa zahrievam," odvetil som na jeho poznámku. V tom ma ale upútala jeho katana. Začali sa okolo nej motať elektrické výboje a chlap sa ku mne potom rozbehol. Rýchlo som položil na zem výbušný lístok a odskočil som tak, aby som bol oproti lístku. Až ten chlap dôjde k lístku, ten vybuchne.
Dúfam, že to výjde...
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Kluci si počkali, až pětice lupičů osyří, a dali se do akce. Jejich tanec započal Daisuke.
Napřáhl se, vyvolal si z pečetí na svých zápěstí čtveřici kunaiů, a mrštil je na bandity.
„Hele nežer to libový maso všechno!“ natáhl se akorát jeden z banditů po kýtě v rukách druhého, aby mu ji sebral. „Smůla! Kdo dřív příde, ten dřív žere!“ zašklebil se na svého kolegu žrout a odstrčil ho volnou rukou pryč, čímž ho shodil ze špalku na kterém muž seděl.
Díky tomu se kunaie zabodli do nohou jen tomu nenažranci, a jeho kolega, válející se po zemi, to schytal jen jedním do ramene. Oba to samozřejmě nenechali bez zvukového doprovodu.
„Co to-!?“ vyskočil spolu se zbylými dvěma bandity na nohy ten třetí, popadl svou zbraň, kterou bylo takové sešlé kopí, a začal se rozhlížet kolem sebe.
„Támhle!“ vřískl čtvrtý a zabodl prst proti klukům v křoví, kteří už nebyli bohužel moc neviditelní, a natáhl se pro svou zbraň, kterou byl velký zubatý meč.
Pátý odtušil a vzal nohy na ramena za patnáctičlenou skupinkou jejich kumpánů, co se šla postarat o Shira.
Riku Moromoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Tiše sledoval chlapce, který jeho výzvu přijal a ihned začal jednat. Prachsprostě po něm hodil kunai a držel si odstup. Riku jen pohladil svou katanu a letmým máchnutím kunai odrazil.
"Neurážej mě tímhle slabým pokusem. Pokud něco chceš, musíš si za tím jít i přes překážky, které ti život bude plést pod nohy."
Riku se otočil klukovým směrem a pobaveně se pousmál.
"pokud si myslíš, že to se mnu budeš mít tak jednoduché, tak jsi na omylu. Je něco jiného zabít bezbranné vesničany a ninju, který se umí a bude bránit! A víš co moc rád tvrdím? Útok je nejlepší obrana!!!"
Ďábelsky se usmál a natáhl před sebe svou katanu. Tu začaly oblizovat lehké elektrické výboje.
"Jdu si pro tebe nulo!"
Riku se rozběhl, vypadal jak šílenec, za kterým vlálo jeho kimono. S katanou, která zářila v ruce skrze elektrické výboje Riku běžel vstříc klučinovi.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Kurayami
Ihned, jakmile podal ruku Kaylovi a viděl jeho zlý úsměv, mohl tušit, že se něco stane. Něco, s čím nepočítal ani Kaesho.
Kaylo jej přemístil na pískovou arénu ve které stál Zambi. Když se podíval kolem sebe, zjistil, že na ochoze sedí Kaylo s Jirem a vysvětluje mu pravidla jeho hry. Jiro se proklel. Kdyby na něj byl alespoň trochu milý, možná by bylo vše jinak.
Zambi se na něj pousmál a vysvětlil mu, že o čajový dýchánek zde jistě nepůjde. Jiro začal trochu panikařit a měl zděšený výraz. Díky bohu, nebylo mu vidět do tváře přes masku. Nyní ale nebyl na paniku čas. Musel přemýšlet, rychle.
"Tenhle týpek bojuje zvukem, takže útočí na jakoukoli vzdálenost. Musím si něčím ucpat uši, snad to pomůže.
Také o mě nic neví, nikdo z nich mě neviděl bojovat. Toho musím využít, vsadím vše na poslední útok." Popřemýšlel chvatně Jiro a dal se do práce.
Stáhl ruce až k zemi v podřepu a rychle, pomocí chakry, zformoval ze země malé kuličky jílu. Rychle si je vsadil do uší. Poté vytáhl kunai a čekal, s čím se na něj vrhne Zambi. Jen se modlil, aby jej jeho zvučná technika neskolila hned prvním útokem.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yamako Asaki
Zem Vody-Dedina Naryo
Čakal som tam trošku dlhšie, než som si myslel. Obzeral som sa po ľuďoch a prechádzal som sa tam a späť až dokým ten chlapík nedorazil. Tentoraz vyzeral temnejšie a o dosť nebezpečnejšie. Súhlasil, že ma zobere so sebou, ak ho dokážem čo i len škriabnút a ak súhlasim s jeho podmienkamy.
,,O.k, takže..." prikývol som. Ten muž mi naznačil, aby som naňho zaútočil. Hodil som do jeho ruky kunai a odskočil som ďalej, aby som mu bol trošku od ruky.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Poté co Riku vysmahl ze zablešené ulice se vychrápal ve svém pronajatém pelechu a probudil se až pozdě večer, mohlo být kolem deseti hodin večer. Akorát čas se připravit na odchod z vesnice, proto pobalil vše, co jen mohl, ještě se pořádně najedl, nevěděl, jak dlouhá bude cesta a taky nevěděl, zda bude sám. Jelikož ať už chtěl nebo ne, tak se mu v hlavě pořád ozývala slova toho kluka, mohl by mi dost pomoct... On sám mě chce jen využít a pak odkopnout, proč mu neudělat to samé? Snažil se na to nijak nemyslet, ale pořád to měl nějak na paměti.
Každopádně se vydal na cestu, bylo tak akorát, aby se střetl s tím malým organizátorem u kostela. Zdálo se, že tam už někdo byl a nebylo žádné překvapení, že to byl právě ten klučina.
Riku se tedy objevil za jednou ze stěn kostela a pomalu se vynořil ze stínů.
"Tak tě tady vítám, nyní už jsem v lepší kondici, takže to budeme brát vážně. Žádné šaškování kolem atd..."
Podíval se na klučinu a palcem hladil svou katanu, kterou měl u pasu.
"Slíbil jsem ti, že ti dám šanci a to také dodržím, jelikož držím své slovo. Tvůj cíl je jasný... Pokud mě dokážeš byď jen škrábnout a přijmeš mé podmínky, beru tě sebou, jinak jsi mi volný a pokud mě budeš sledovat, přijdeš o nohy. Aby to bylo fér, nebudu používat žádá jutsu... Jdi do toho."
Vybídl chlapce a prsty mu naznačil, aby na něj zaútočil.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Saito Hashu
Meyia
Saito ležérním pohybem ramena a lokte srazil Tennův výpad stranou a okamžitě navázal vodorovným sekem.
"Nikdy nezačínej bodnutím, nechává to příliš mnoho prostoru k protiútoku. Bodej až poté, co odstavíš soupeřovu obranu!" poučoval Saito Tenna během souboje a zároveň dával pozor, zda se jeho výpadu Tenno vyhne, jelikož se svým útokem dostal do nezáviděníhodné situace. Kdyby však opravdu hrozilo nebezpečí, Saito by prostě katanu otočil a udeřil ho tupou stranou.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Když mu Genesis řekl o tom zákazu zabíjení, tak jen přikývl hlavou, ale v hlavě se mu motalo něco jiného. Nehodlal riskovat svůj život tak, že někoho nechá žít jen, aby z toho měl Shiro peníze. Nepamatuje si na život v Takigakure no Sato, ale podvědomě cítil, že by se dříve neřídil tím, že má někoho jen zajmout, ale rovnou by ho zabil. Když Genesis položil otázku o připravenosti, tak Daisuke kývl hlavou a pomalu se zvedl, při čemž si vyhrnul rukávy a na jeho zápěstí byly černé pečetě. Byli před ním tři bandité a rozhodně nechtěl čekat na to až si ho všimnou, proto pečetě lehce zfialověly a on se napřáhl. V tu chvíli na první dva bandity zezadu letěly čtyři kunaie. Na každého dva a směrem na jejich nohy směrem k patám, aby se zařízly tam a znemožnily jim chůzi. Pokud mu to vyšlo, tak očekával, že se zranění ozvou a zbylí tři bandité se otočí s úmyslem útoku, proto už do ruky ze zad popadl svůj Fuuma shuriken, jehož lanko si následně chytil do dlaně.
Jiro Kaesho
Kurayami
Jakmile se Kayla dotkl mladý Jiro, tak se Kaylo jen usmál a v ten okamžik se v Kaeshově tváři objevilo lehké zděšení, jenže to už oba pocítili jakýsi vítr a najednou se mladý Jiro ocitl na písečné ploše. Byla to velká aréna, která měla písečný povrch a kolem byly rozmístěné různé metrové kamenné zdi. Aréna byla ohraničená velkou zdí, které zářila modře, což znamenalo, že je pod elektrickým proudem, zřejmě z chakry. Nad zdí bylo hlediště, kde však nikdo nebyl, jen na jednom místě, kde stál Kaylo, Jiro seděl hned před ním a měl ruce v jakýchsi červených průhledných provazech, vedle nich pak stály další tři osoby, které mladý Jiro nikdy neviděl. Kaesho kroutil hlavou a snažil se roztrhnout červené provazy, ale nešlo to. Mladému Jirovi pomalu mohlo dojít, že dostanou šanci se pomstít, ale Kaylo nedělá nic, tak jak by lidé čekali, ba naopak vždy se to snaží nějak zpestřit. "Dostaneš možnost si to se Zambim vyřídit, ale jen ty. Buďto přežiješ ty nebo Zambi." Zvolal Kaylo a lehce se pousmál, při čemž si hladil svůj přívěsek na krku, který přesně značil jeho povahu. Jenže to už z hlediště seskočila jedna z těch tři osob. Osoba na sobě měla bílý hábit, tudíž Jiro neviděl o koho jde, do té doby než osoba hábit shodila a před Jirem se tyčil Zambi.
Jakmile pozvedl hlavu, tak si rukou projel vlasy, aby si je hodil do strany a pořádně se mohl podívat na svého protivníka. "Hehe, to jsi ty, ten co byl v té krystalové skále, že?" Zasmál se provokativně, ale nečekal na odpověď. "Tentokrát už to nepřežiješ." Řekl s klidem v hlase, jakoby to byla pravda - jakoby neměl Jiro na vybranou.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kurayami
Byl rád, že Kaylo akceptoval jeho důvody zdrženlivosti. Když se Kaylo usmál a řekl, co řekl, trochu se zamyslel, co tím vlastně chtěl říct. On přece nic pro jejich rodinu neudělal. Možná to ale patřilo spíše druhému Jirovi. Důležité bylo, že je konečně hodlal provézt k muži, se kterým mají resty. A to přímo do arény.
Poté Kaylo nastavil ruce a čekal, až jej oba Jirové uchopí. Jiro Kaesho na nic nečekal a pobídl i druhého Jira k též činnosti. Jirovi se moc nezamlouvalo, podávat ruku Kaylovi, ale Kaeshovi důvěřoval. Přece jen je zatím niky nezklamal.
Natáhl proto ruku a s mírnou obezřetností se chytil Kaylovy ruky.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
Meyia
Nebyl si jistý. Jenom ho jednoduše štvalo to, jak mu to nešlo. To, že se takové osudové chyby prostě dělat nemají, si uvědomil jakmile uviděl Saitoův pohled. Ten úsměv se mu nelíbil. Ale vůbec ne. A ty oči. Špatné, špatné.
Připravil se. Rozhodl se zaútočit jako první. Bodl proti jeho hrudníku. Výhodou všech jejich tréninků byl fakt, že se Tenno nemusel ani v nejmenším omezovat, neboť nehrozilo, že by svého senseie byť jen zranil.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Rozmyslal nad Daisukeho planmi a pritom pozorne sledoval pohyb a pocet nepriatelov. Bolo ich vela, prilis vela na to aby ich porazili sami. ,,Problem je, ze nevieme, ci su to obycajni banditi alebo ninjovia. Banditov by sme zvladnut mali...'' uvazoval dalej a tak rychlo a potichu povedal svoj plan: ,,Ok, pockame dokial sa tych 15 vytrati a zautocime. Postup bude viacmenej na tebe. Musis sa k nim nenapadne dostat a znicit ich postupne. Mame zakazane zabijat, takze minimum strat. Ti co odisli nas nesmu pocut. Budem ta istit lukom. Ked to bude nevyhnutne, budeme musiet zabijat. Vidis vsetkych?'' sam sa pozrel na oblohu a sledoval postavenie orla. Nikde naokolo by ziadne hliadky byt nemali a utok zo zalohy by teda hrozit nemal: ,, Musíme to spravit rychlo a ponahlat sa za tym zvyskom. Ked sa nebudu drzat pokope, odtrhnutych clenov stada musíme pacifikovat. ked ich Shiro zvladne sam..nemame sancu na utek, ked ho zabiju...to by aj slo..'' zacal zas uvazovat, ale spamatal sa a nasadil sip do tetivy a zamieril. ,,Pripraveny?''
Yamako Asiaki
Zem Vody-Dedina Naryo
Ten chlapík povedal, že ide o pomstu.
,,Nejde mi o pomstu... teda možno to je pomsta, ale ja niesom taký typický pomstiteľ... som vlastne relatívne dobrý človek," hovoril som, ale tomu chlapíkovi to bolo zjavne u prd*le. Povedal, že mám byť večer pri kostole, že mi dá šancu. Potom odišiel.
Kostol a ja? Ak ma donúti doň vojsť, ten kostol sa zborí! hovoril som si v mysli. Na svete neexistoval snáď nikto tak bezbožný ako ja. Ale človek nikdy nevie. Do večera som mal ešte čas. Išiel som si zdriemnúť do tej krčmy, ktorú som pred chvíľou vyvraždil. Zastavil ma akýsi chlap.
,,Je zatvorené, nevidíte? A nieste trochu mladý?" spýtal sa ma ten chlap, starček.
,,Drž hubu, som spolumajiteľ," zaklamal som a vošiel som do krčmy. Išiel som skontrolovať to dievča. Furt bola v kabínke. Ľahol som si na stôl. Bola to jedna z najlepších postelí za posledné dni.
Moc som si nepospal. Zjedol som nejaké to jedlo, ktoré bolo v krčme a už by aj bol čas ísť ku kostolu. Vybral som sa tam a čakal na chlapíka.
Haji
Les
Hajiho trošku zaskočilo, že se pavoučák jen tak rozešel a mlčel, ale šel tiše za ním. Až po chvíli ho nějak oslovila odpověď na jeho otázku mu trošku vyrazila dech.
"Aha... Tak to už je hodně dlouho..."
Zarazil se a pokusil se představit si sám sebe v pavoučákově situaci, musí už být asi hodně frustrovaný z toho, že po něm každý jde. A proto se choval, jak se choval. A pak se pavoučák optal i na něco o něm, proč vlastně není doma.
"Heh... To máš těžké..."
Poškrábal se na zátylku a přiblble se zasmál.
"Já se jaksi nemám kam vrátit... Původem jsem ze skryté vodopádové vesnice, ale viděl jsem na vlastní oči, jak z ní ninjové udělali jen sutiny s vesničany uvnitř, takže... Se jaksi nemám kam vrátit."
Vysvětlil a pak už radši mlčel, kdo ví, na co by se zeptal dál.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Riku se na chlapce podíval s tím nejznechucenějším pohledem, jakým mohl v tomhle stavu.
"Jsi jen malé pískle, které si myslí, že bude orlem..."
Plácl se do hlavy a šel dál.
"Jsi jen zaslepený mocí, pomstou a všemi těmihle s**čk*mi... A mě je to fakt úplně jedno... Když umíš tak pěkně plánovat, vůbec mě nepotřebuješ, svět ovládneš klidně i beze mě."
Trošku se mu vracela pachuť pití a potřeboval to zapít něčím normálním.
"Ale jestli jsi tak odhodlaný... Fajn... Dneska v noci u kostela téhle vesnice, buď tam nebo nebuď, tam ti dám šanci. Buď tě vezmu sebou nebo tě zabiji, je to na tobě, jestli tam budeš. Tak jako tak pro mě nemáš žádnou cenu."
Pověděl chladně Riku, ale v hlavě už si to pěkně rýsoval, ale do té doby musel trochu vystřízlivět. Zmizel tedy za rohem budovy a dopajdal až na místo, kde se ubytoval. Potřeboval se pořádně prospat a pokud možno nerušeně.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Jiro Kaesho
Kurayami
Líbila se mu reakce mladého Jira, jak ve chvíli, kdy mu chtěl strhnout masku, tak i v tu chvíli, kdy pohotově odpověděl. Kaylo se začal usmívat, jakoby ho něco napadlo. "Fajn, budu ctít tvé jméno, protože jsi pro naši rodinu udělal opravdu mnoho a dám ti možnost se se Zambim vypořádat tak, jak sám uznáš za vhodné." Jiro pod tím neviděl nic špatného, co jim Kaylo řekl, jen ho furt zaráželo, jak stále sledoval mladého Jira. Každopádně Kaylo v těchto věcech často držel slovo, akorát trochu po svém. "Zambi je momentálně v aréně, budete mít možnost se s ním vypořádat." Řekl, při čemž nastavil své dlaně dopředu, aby ho Jirové chytli za ruku a on je mohl přenést do arény. "Jdeme na to Jiro." Řekl Kaesho a chytl Kayla za ruku, při čemž všichni čekali až tak také učiní mladý Jiro.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Poslouchal Genesise a byl fascinován jeho orlem. Líbilo se mu to, jak zvíře dokáže spolupracovat se svým pánem a dávat mu informace. Mít takové zvíře by nebylo na škodu. Pomyslel si. Jenže to už se připlížili k banditům a on si všiml, že jich jde kolem tří čtvrtin na Shira a zbytek zde zůstává. Nabídla se další alternativa. "Co když se vypořádáme s těmihle pěti a zbytek necháme na Shira? Nemůže být tak silný, abych jich sám patnáct tak rychle sundal. A my zase tak slabí, abychom jich nezvládli pět. Jsou to jen bandité." Šeptal Genesisovi a čekal, jak na to bude reagovat.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke s Genesisem začali spekulovat, o co tu vlastně jde, a jak by se měli nejlépe zachovat, aby si zachránili krk, ba možná se odtud i úspěšně vytratili. Jak se ukázalo, Genesisův orel neměl zrovna ptačí mozeček, a projevil se jako docela praktický spojenec.
Zatímco si to Shiro stále ještě vykračoval po cestě, vyčkávaje, až na něho někdo zaútočí, a Goku si zoufal mnohem dál od cesty s Butako, která měla ve tváři pořád ten svůj sluníčkovský vševědoucí úsměv, se Daisuke s Genesisem plížili k místu, kde měl být podle orla tábor lupičů.
„Ten sup na nebi je špatný znamení...“ prohlásil jeden z banditů, když si stínil rukou, a sledoval dravce kroužícího nad jejich táborem.
„Co to meleš? To je orel ty blboune!“ pleskl ho po hlavě jeden z jeho kolegů, a po krátké výměně nadávek se Genesisovu společníku na nebi přestali bandité věnovat.
„Ňákej šoumen si to jde po cestě, kluci! Voberem ho ne? A uděláme si z něj dobrej den! Hehe!“ přispěchal do tábora zvěd a nahlásil ostatním banditům, co vyzvěděl, načež se ti s jásotem shodli, že to je dobrý nápad, a měli se k odchodu.
Přesně tohle se dělo, akorát když se k táboru připlížila dvojice mladých shinobi.
Banditů mohli v táboře napočítat 20, z čehož se jich 15 včetně zvěda právě pomalu chystalo k tomu si došlápnout na Shira.
„Nějakej klid, nemyslíš, Butako? Až moc velkej, na to, že má Shira-san někdo každou chvilku přepadnout... Co když mají kluci problém...? Co když zdrhli...!?“ promluvil na Butako, jdoucí před ním, Goku. Během toho stupňoval svá „co když“ jak nějaký školák, co nechce do školy, ale Butako to evidentně moc netrápilo a ona se i nadále usmívala jako měsíček na hnoji.
„Žádný strach, Goku-kun~ Všichni jsou v pořádku a naši páni lupiči dostanou už brzo na frak. Takže se brzo vrátíme do vesnice a ty mě budeš konečně za tvé vydělané peníze pozvat na rande, nyá~“ zpomalila širší dáma, aby se mohla Gokua chytnout za paži, z čehož byl muž asi tolik nadšený, jako z prohlídky tělesných dutin.