Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yamako Asaki
Tím Riku
Dom
Muž sa otočil a usmieval sa.
Čomu sa smeje? To mu nedošlo, že zachvíľu zomrie? spýtal som sa.
,,Čomu sa smeješ, to ti nedošlo, že zomrieš?" opýtal som sa ho, ale on povedal, že je vrhač nožov. Vybral nože a poskladal ich ako karty. Preglgol som. Hodil ich po mňe a ja som sa nestihol diviť, ako mi presekol bundu a nohu, teda iba ma trošku ošuchali.
,,Vieš čo sa stalo poslednému ha*zlovy, ktorý sa mi čo i len dotkol bundy?" spýtal som sa ho a siahol som do vrecka a vytiahol kus prachu, ktorý mohol byť asi rozpadnutý papierik od cukríka. Hodil som ho doňho.
,,Toto je on, môžeš sa s ním porozprávať, ale to bude tvoj posledný rozhovor, pretože práve si ma naj*bal a to dobre neskončí!" zakričal som a vzal som jeden z jeho nožov a blížil som sa k nemu. Vyskočil som a nožom som mu mieril priamo do oka.
Muž
Muž byl připraven se pomalu vydat na cestu z domu, zdálo se mu, že něco zaslechl, ale zakroutil jen hlavou a nevěnoval tomu pozornost. Tudíž si zašel pro svůj kabát. Nebo si alespoň myslel, že to udělá. Když pozvedával ruku, něco prolétlo a jeho ruka byla najednou připevněna ke zdi.
"Co to?!"
Zamračil se a uviděl, jak se v jeho rukávu třpytí kunai. A poté zaslechl i neznámou osobu, která po něm kunai hodila.
"Cože? Varování?"
Optal se opět nechápavě a poté mu vše došlo.
"Ach... Takhle... Hehehe."
Pobaveně se zasmál a druhou rukou vytáhl kunai ze svého rukávu.
"Ať ti slíbili kolik chtěli, nebude to dost..."
Kunai padla k zemi a muž si sáhl na zadek, tedy spíše na nože, připevněné k jeho opasku, které nosil za zády. Mile se usmál a vytasil velké množství nožů, které rozevřel jako vějíř.
"Vsadím se, že ať už tě najal kdokoliv, nezmínil už to, že jsem zdejší vrhač nožů, že? Nic proti tobě nemám, ale napadl jsi mě... A já se tedy musím bránit."
Jeho úsměv se roztáhl od ucha k uchu a druhá ruka bleskurychle hmátla po nožích a čtyři z nich už prolétly kolem Braina. Jeden mu rozřízl triko a udělal letmou ranku na rameni, druhá na boku a třetí proletěl kolem jeho ucha. Čtvrtý lehce pošimral jeho holeň, ale jakoby zázrakem jen způsobil řeznou ránu a proletěl kolem.
"Co že jsi mi to chtěl říct?"
Optal se muž znovu a pobaveně.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Asura Toru
Setkání se Saitem
Pomalým krokem šel dopředu. Téměř vždy šel pomalu, protože zatím nemá kam spěchat. "Potřeboval bych nějakého senseie. Je škoda, že ten poslední nevydržel dlouho. Vypadal, jako celkem schopný chlap, ale jak jsem poznal tak ne dost na to, aby se dokázal ubránit páru Oininů." Zavrtí hlavou, aby tu nepříjemnou myšlenku vyhnal z hlavy. Své okolí skoro nevnímal, protože věděl, že by ho had varoval. Pach se totiž nedá zamaskovat, rozhodně nenašel nikoho kdo by to dokázal. Pomalu by zmizel z oblasti, když najednou se změní směr větru a had, kterého má obtočeného kolem těla najednou se stáhne a lehce zatlačí na spodní část ruky, aby mi naznačil, že někde někdo je a pak spodní část hadího trupu se nahrne na jednu stranu, aby naznačila směr. Díky jeho plášti, by nebylo možné tohle vidět.
Na chvilku se zastavím a začnu se rozhodovat zda tam mám jít a nebo ne, když uslyším zvuk zbraní. "Boj? To by mohlo znamenat to, že byl někdo napaden, pravděpodobně jounin a nejspíš oininy, kdyby je porazil, tak bych měl jistotu, že je dost silný, aby mně něčemu naučil a pokud ne, tak budu putovat dál." Pomalu vyrazím k místu, kde se bojuje. Nespěchá, protože je mu jasné, že boj bude ještě chvilku trvat. Po dvou minutách dorazí na místo odkud se zvuky boje ozývají a Asura si skoro zkroušeně povzdechne, ale nakonec se mu to podaří potlačit a sleduje dvojici, která trénuje šerm, přičemž v obou rukách pro jistotu drží kunaie.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Yamako Asaki
Tím Riku
Dedina--->Dom
Chlap mi povedal, že mám zastrašiť nejakého sviňáka, ktorý mu dlží peniaze. Dal mi 5 tisíc ryo, a povedal, že keď úlohu splním, dá mi ďalších 5 tisíc.
Jó, prachy! zaradoval som sa. Potom som na ďalšie mužové slová prikývol. Peniaze som si dal do vnútorného vrecka bundy. Trielil som k tomu mužovi, poďľa súradníc, ktoré mi dal ten chlapík. Zanedlho som uvidel dom so zelenou strechou.
Zatrašiť, nie zabiť, povedal som si. Vliezol som do domu oknom. Onedlho som uvidel toho chlapa. Hodil som doňho kunai tak, že mu to prišpendlilo rukáv o stenu.
,,Ber to ako výstrahu, ďalší bude presný," povedal som mu a čakal som, čo mi povie.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Někde
Kouř je kompletně obalil a jediné co bylo slyšet bylo, že si je ten muž najde a dovede před soud v Sunagakure. Naoki neměl důvod obávat se, že by byl hledaný, takže šli muži po jednom z nich. Samozřejmě byl více podezřelý kluk s tykví na zádech, který měl na hlavě čelenku Sunagakure. Naoki to však teď nechtěl řešit a tak jen sledoval co se bude dít. Najednou se příjemně teplé počasí změnilo na chlad. Všichni se objevili úplně na jiném místě než stáli před tím. Všude kam se Naoki podíval byl jen sníh a chlad. To pro Naokiho nebylo zrovna dvakrát příjemné počasí, když měl na sobě jen to, co měl na sobě. Jeho oblečení bylo totiž nesmírně tenké, aby se mohl maximálně lehce pohybovat. Před nimi ale také stála obří zeď z jakýchsi černých kamenů a hned vedle brána. U brány stáli dva muži. Doufám, že nebudou další problémy. Pomyslel si Naoki, ale muži se jim místo toho uklonili. Poté přívítali jakéhosi ,,Enza". Neklanili se tedy jim, ale Enzovi. Jak to vypadalo, tak to byl nejspíš ten muž s černou pletí, co je zachránil. Muži otevřeli bránu za kterou spatřil Naoki vesnici. Muž co je zachránil se poté představil jako Enzo, vůdce téhle vesnice a nabídl jim azyl ve vesnici. Kluk s rudými vlasy řekl, že by chtěl zůstat a zlepšit se a zároveň oznámil, že neví kdo byli ti muži ze Sunagakure.
"No já stejně nemám kam jít, takže bych tu mohl nějaký čas zůstat. Hlavně bych teď ocenil nějaké teplejší místo."
Řekl a obejmul se rukama, aby se aspoň trochu zahřál. Věděl sice, že mu to moc nepomůže, ale aspoň něco.
"Mohu se zeptat, proč jste nám vlastně pomáhal?"
Zeptal se podezřívavě, protože neměl stále k muži plnou důvěru. Přeci jen ho ještě pořádně neznal. Věděl jen jméno a pozici vůdce vesnice.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Riku Morimoto
Vesnice
Riku si jen tak pohazoval s jablky od jedné báby, většina lidí už sklízela své stánky a v tom uslyšel něco, co mu vzalo doslova vítr z plachet.
"Jsem slyšela, že 3 vesnice odtud v Myogo se stala nějaká nehoda... Čtyři lidi tam našli v domě, všichni mrtví. Jak kdyby usnuli a už se neprobudili, říkali, že to musela být nějaká nehoda nebo co, protože, aby takhle čtyři lidi umřeli, je strašná náhoda... Šílené, co se to ve světě děje."
Druhá ženská jen lámala ruky a přitakávala.
Riku jen vyvalil oči a přestal si hrát s jablky...
To je ON, všechno to sedí, jeho zabíjení bylo vždycky tak nezjištné. A držel se vždy počtu čtyři. Ten bastard... Musím se toho chytit... Ale nejdřív se musím trochu připravit.
Zahodil jablko zpět tam, kam patřilo a vydal se zpět na pokoj. Měl hodně nad čím přemýšlet a zítra bylo třeba udělat hodně práce.
"Na kraji vesnice, barák se zelenou střechou, žije tam pěkný hajzlík, který mi dluží peníze. Tady máš 5 tisíc Ryo, jakmile se dozvím, že jsi svůj úkol splnil, dalších 5 tisíc budeš mít tady přichystané. Ber to jako půlka před a půlka pro. Vše nechávám na tobě, tohle setkání se nikdy nekonalo a v životě jsem tě neviděl."
Vysvětlil muž, vložil mu balík peněz do ruky a odešel cestou, kterou znal jen on.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Slyšel jen, jak na ně volá jeden z ninjů ze Suny. "Tohle nejde úplně podle plánu..." pomyslel si. To už je však kompletně obklopil rudý kouř. Najednou na své kůži ucítil chlad. Ve vteřině se ocitli někde úplně jinde. Tohle určitě nebyla ta vesnice, kde byli ještě před malým okamžikem. Veliká zeď a všude okolo sníh. To bylo to jediné, co Atakkai viděl. Neměl svůj plášť, zůstal v hospodě ve vesnici, takže mu byla trochu zima. Naskočila mu husí kůže. Přestože byl z předchozího boje unavený, nevěděl, kde je ani kdo jsou ti dva, kteří se sem s ním přenesli, a tak nepolevoval na pozornosti.
Atakkai si prohrábl vlasy. Dva muži zdvořilým tónem pozdravili člověka, který nejspíš vytvořil onen záchranný kouř a pustili je všechny dovnitř. Zdálo se, že šlo o jakousi vesnici či co. Byly tam všechny generace lidí. Najednou k nim promluvil onen muž s lukem a kouřem.
"Vůdce vesnice hmm?" Chlapec s růžovo-rudýma vlasama podezřívavě přimhouřil oči. Když však začal mluvit o azylu a místu, které je jim k dispozici, začal mu z nějakého neznámého důvodu věřit. "Kdyby tohle celé byl podvod, šlo by o sakra promyšlený podvod." Rozhodl se, že mu prozatím bude věřit. Najednou nevěděl, s čím začít. "Možná čekáte, ze budu vědět, proč se tam objevili ti ninjové z Písečné. Ale nemám tušení. Z vesnice mě před pár měsíci vyhnali, tak nevím proč by mě teď hledali. Děkuji, že tu na nějakou dobu můžu zůstat. Sice jsem dnes ráno vkročil do té vesnice s myšlenkou, že najdu nějakého mistra, u kterého bych se mohl učit, ale alespoň mám teď bezpečné místo, kde se zlepšit. Ještě jednou děkuji." hodil si ofinu na stranu a rozhlédl se. "Asi tu není nějaký Kokumotsu, že?" řekl, aniž by čekal odpověď a pousmál se.
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Atakkai úspěšně protivníka zasáhl do ramene, ale druhým kunaiem už ho nezasáhl, neboť se chlap po zásahu kunaie do ramene rozhodl uskočit do strany, při čemž udělal kotoul do strany a zarazil si kunai ještě více do ramene. To však pro něj bylo lepší než kdyby se nechal Atakkaiem bodnout do zad. Naoki sestřelil vesničana kunaiem, protože to byl obyčejný vidlák, který jen uměl pracovat s bičem, tudíž se nedokázal ani vyhnout. Teď už však všichni tři stáli u sebe a rudý kouř se kolem nich rychle motal až nakonec nic neviděli a jen bylo slyšet. "Nevím kdo jsi, ale najdu vás všechny a dovedu před soud Sunagakure!" Pak už však cítili jen chlad. Objevili se v zasněžené oblasti před mohutnou zdí, která měla tak 4 metry do výšky a 2 metry do šířky. Byla vytvořená z černých kamenů. Hned po pravici byla velká brána, u které stáli dva muži, kteří před sebou měli mísu, ve které hořel oheň a jakmile spatřili Enza, tak se mu uklonili. "Vítejte zpět, pane Enzo." Řekli a otevřeli bránu, za kterou byla vidět jakási větší vesnice, kde pobíhali děti i starší lidé a vzadu dokonce bylo vidět, jak se vznáší černý kouř, který vytvářel různé ornamenty, jakoby tam někdo trénoval s kouřem. Enzo se podíval na ty dva chlapce a lehce se pousmál. "Jsem Enzo Marelo, vůdce této vesnice." Pověděl jim a následně dodal. "Pokud hledáte azyl a tedy místo, kde se schovat a trénovat, tak je vám to tu k dispozici. Jak jsme mohli vidět, tak jsme si dnes asi udělali pár nepřátel ze Suny, která je naštěstí odsud hodně daleko." Řekl a čekal na jejich odpověď.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yamako Asaki
Tím Riku
Krčma
Stál som tam. Bolo tam plno opilcov, keďže už bol večer. Väčšina si rozprávala historky, ale nebolo im nič rozumieť. Už som chcel odísť, ale pred oknom sa mihol nejaký tieň. Pomaly som sa priblížil ku oknu a obzrel som sa. Vyliezol som cez to okno a smeroval som k tieňu. Pre istotu som vzal do ruky kunai.
,,Tak čo?"
Hakahori Migi
Tým Riku
Hakahori si zašel na jídlo. Jako vždy si dal rajskou polévku a když zaplatil, šel do místního obchodu kde si koupil lopatu. Když se vracel, zašel ještě do místního obchodu s vybavením pro ninji, který měl velmi mizerné možnosti nákupu. Naštěstí zde měli to co Hakahori chtěl a tak se spokojeně vrátil na pokoj. Osprchoval se, a ihned využil svůj nákup z obchodu s vybavením. Nakonec si šel lehnout a jako vždy, usnul velmi lehce.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesnice Tokoname
Naokiho útok vyšel a on si mohl konečně vydechnout. Alespoň si to tedy myslel, protože se písečná kopule začala rozpadat. Pár kusů dopadlo nečekaně i vedle Naokiho, kterého to překvapilo a tak nedával pozor, čehož využil vesničan za ním, který ho stáhl bičem na zem. Naoki tedy ležel na zemi a nezvedal se. Zbylé střepy v jeho těle mu totiž celkem bránily v pohybu, což se musel během boje snažit ignorovat. Právě proto jeho posledním útokem bylo jen vržení kunaiů. Naoki stále ležel na zemi a sledoval rozpadající se kopuli. Vypadalo to, jako by byl s tím, že se odtamtud nedostanou smířený, když v tom zaslechl řeč Enza. Ta jako by ho oživila a tak se pomalým pohybem dostal na nohy a doběhl k Enzovi. Nezbývalo teď než mu věřit. Přeci jen jim od začátku boje pomáhal a právě díky němu se z nich nestali mrtvoly. Naoki však stále nevěděl jaké má teď muž s nimi úmysly a tak si dával pozor.
"A co teď?"
Zeptal se Naoki. Najednou tříčlenou skupinku obalil červený kouř, který se začal kolem točit. Z předchozího boje už věděl, že ten červený kouř je toho muže a tak se nemuseli ničeho bát.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Riku Morimoto
Vesnice
"Dost mi to zlehčujete."
Pochválil si Riku a jen lehce zakroutil rameny.
"Když máte tolik práce, necháme to na zítra. Já se zajdu podívat po vesnici a něco zjistit."
Řekl klidně Riku a začal se zvedat z postele a upravovat si své vlasy.
"Tak to do zítřka nějak přežijte a snažte se nikoho nezabít..."
Konstatoval suše a odešel z pokoje, bylo mu celkem jedno, co ti dva budou dělat, hlavně když nepřitáhnou pozornost či tak.
Riku zamířil na druhé nejinformovanější místo a to byly obchody, v téhle vesničce to byl malý trh, kde se proháněly staré babky a podobné existence, rozumu moc neměly, to byl fakt, ale informací, těch věděly spoustu a to se Rikovi hodilo. Pomalu procházel sem a tam, od stánku ke stánku a nenápadně poslouchal cizí rozhovory, dokud se mu něco nezalíbí.
V hospodě, kde byl Brain se zatím nic nedělo, obyčejný lokál, kde se pilo, hlasitě smálo a podobně. Teprve až po půl hodině čekání se za zadním oknem líně mihl stín, jehož tvar připomínal muže, který oslovil Braina. Že by?
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yamako Asaki
Tím Riku
Hotel--->krčma
Riku mi to schválil, a už som sa tam chystal ísť, ale Hrobník začal niečo bľabotať. Ako obyčajne som ho nepočúval, ale potom spomenul to, že budem nemrtvý.
,,To by bolo zaújmavé..." povedal som. Už som mu len venoval prevrátené oči.
,,Budem sa snažiť do teba nerýpať, ale budeš sa musieť snažiť tiež. Mohli by sme začať od znova od začiatku, ale až zajtra, teraz idem," povedal som mu a opustil som izbu. Bol akurát čas na to, aby som tam išiel. Prebehol som tam, kde mi muž povedal a vošiel som do krčmy. Ešte som ho tam nevidel. Došiel som k pultu.
,,Chcem niečo nealkoholické," povedal som barmanovi, ktorý bol dvakrát vyšší než ja, ale IQ mal určite nižšie.
,,Choď za mamkou," rozosmial sa debilným smiechom. Siahal som do kapse so zbraňami, ale potom som si to rozmyslel. Nezabijem ich všetkých za jeden deň. Potom som si išiel sadnúť k voľnému stolu a čakal na muža.
Hakahori Migi
Tým Riku
"Víš, narozdíl od tebe maj mrtví míň trapných a debilních keců než ty." Trošku zamyšleně se po něm koukl.
"Možná že když tě zabiju bude to lepší." Zkoumavě se na něj koukl ale pak ten nápad s odmítavým kýváním hlavy zavrhl.
"Kdybych tě zabil, i po smrti bys byl takovej blbec, že bys zapomněl umřít a nebylo by nic otravnějšího než nemrtvá verze tebe." Usmál se
"Asi se tedy budu muset spokojit s tím, že počkám jestli se tě nepodaří někomu fakt zabít a mezitím, ti polezu na nervy a půjdu po krku kdykoliv, kdy budeš nablízku nebo to nebudeš čekat a kdo ví? Třeba zázrakem fakt umřeš." Usmál se a přešel k oknu kde se tak rozvalil na parapetu.
"Takže buď drž klapačku a nerejpej do mě a můžem spolu vycházet, nebo tě někde zakopu za živa ty otravnej kuse hověze." Pořád se usmíval. Pak Rik spomenul jejich trénink a Hakahori se znovu usmál.
"Jestli mi chceš něco zadat šéfe, zadej mi to hned, nebo počkej na zítřejší večer, jak jsem říkal, na tu dobu co jsme zde mám práci." Usmál se a čekal co Rik řekne.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Riku Morimoto
Vesnice
"Jak chceš, nejsem tvoje matka. Dělej si co chceš, tím míň práce pro mě. Když tak se zabavíme s hrobníkem, i když s lopatou mi to moc nejde. Teda pokud nemáš další zákazníky."
Pousmál se a koukl na hrobníka. Ten vypadal, že je rád, že dorazil.
"Braine klidně tam běž, ale hlídej si zadek. Já si klidně můžu zajít do hospody a trošku se optat na zdejší."
To by bylo zřejmě i nejideálnější, moc netušili, kde jsou a poté, co viděli v lese nedaleko odtud... Bylo to na pováženou.
"Takže záleží na vás."
Oznámil Riku a pomalu se začal vzpamatovávat z vyčerpávajícího spánku.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Ten chlápek byl v taijutsu velice dobrý. I přestože byl Atakkaiův výcvik zaměřený ze sedmdesáti procent právě na boj zblízka, byli si rovni. Rudovlasého chlapce to docela překvapilo. Nepředpokládal, že někdo kdo používá písek, bude dobrý i v taijutsu. Myslel, že on sám je jenom výjimka. Když byl malý, dost často totiž trénoval s Hatuem. Na chvíli se zarazil, když si na něj vzpomněl. Byla to už dost dlouhá doba, ale i tak mu stále chyběl. Najednou se však vrátil zpět na na zem, protože jeho ruka zasáhla cíl. Neradoval se však předčasně. Písek byl dobrý materiál k různým způsobům oklamání nepřítele a tak se nechtěl ukvapit a přijít tak k úhoně. Zavřel oči, aby zesílil svůj sluch. Za mnou.Vyskočil až ke stropu kopule a sáhl do obou váčků připevněných na svých nohách. Z každého pak vytáhl jeden kunai a pevně je v dlaních. Ten pravý ale držel tak, že když si poté obalil ruce opět pískem a nechal jej zvrdnout, nebyl vidět. U levého byla vidět celá čepel. Odrazil se od stropu a rozletěl se plnou rychlosti.
Chtěl dopadnout za záda muže na prvou ruku. Tím nárazem by z ní opadl písek a objevil by se jeho kunai. A zatímco stále obalenou levou rukou by se kryl, zbraň v pravé by nepříteli v kleče vrazil přímo do zad. A kdyby náhodou něco nevyšlo, jeho nohy byly neustále připravené uhnout do jakéhokoliv směru. To byl jeho plán.
Všechno šlo tak, jak chtěl. Až do chvíle kdy bodl. Najednou totiž ten muž s lukem zavolal ať jdou k němu, protože kopule se začala rozpadat. Chlapec se tedy neměl na vybranou. Na svého protivníka zapomněl a velikým obloukem jej oběhl. Nedozvěděl se tedy ani zda ho zasáhl. Jakmile byl u onoho muže s tmavou pletí, objevil se kolem nich červený kouř. Atakkai nepolevoval na pozornosti. Nezbývalo nic jiného než počkat co se stane dál.
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Atakkai se bohužel nevyhnul všem jehlám, neboť se mu jedna zastavila o rameno. To však nebyla taková tragédie, protože s tím dokázal dál v klidu bojovat. Přeci jen jehly byly tenké, takže neudělaly takovou paseku. Nyní proti sobě stál on a jeden ninja z písečné. "Hehe, koukám, že zvládáš posilování písku." Řekl a ušklíbl se. "Proto tě možná hledají." Řekl, ale nedodal, kdo ho má hledat. Přeci jen proč by ho hledala vesnice a proč by na malého kluka posílali tolik ninjů, to nedávalo rozum. Jenže to už se střetli v taijutsu a začali si vyměňovat údery. Vypadalo to, že muž proti němu není v taijutsu tak dobrý, takže byli dobrými soupeři, jelikož se vzájemně vyhýbali svým ranám. Jenže to už se Atakkaiovi povedlo udeřit muže do tváře a jelikož měl posílenou ruku pískem, tak muž sletěl k zemi a vyprskl krev. V ten okamžik se však rozpadl na písek a objevil se přímo za Atakkaie s úmyslem propíchnout mu písečnou dýkou pravé stehno.
Mezitím Naokimu pomohl Enzo, který zrovna zabil dalších pár vesničanů. Naoki se postavil na vlastní nohy s následným tahem, že vymrštil dva kunaie s výbušnými lístky, tak aby muž proti němu dostal jistý zásah výbuchem. Jenže tento výbuch otřásl písečnou kopulí, která se začala lehce drolit. Na místě výbuchu ležel roztrhaný muž z písečné. Naokimu útok vyšel, ale kus od něj dopadl obří kus písku a jelikož to Naoki nemohl čekat, tak se jistě lehce lekl a v ten okamžik už ho popadl zezadu za krk jakýsi bič, který ho následně strhl dozadu na zem a až poté ho pustil. Kus od něj stál jeden z vesničanů, který kolem sebe točil bičem. Enzo zatím zabil dalšího muže a zvolal na dva chlapce. "Jestli se odsud chcete dostat, tak rychle ke mně." Řekl a kolem se začal točit rudý kouř.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Vše se vyvinulo strašně rychle a Daisuke začal ztrácet přehled na bojišti. Sám moc dobře věděl, že jeho zásoby zbraní v pečetích rapidně klesly, takže měl možná tak v každé pečeti už jen dva shurikeny. Každopádně neměl čas na starání se o Genesise, jelikož zrovna uslyšel pružení struny, jelikož se jeden z banditů pokoušel natáhnout kuši a jak mu to nešlo, tak se struna stále pohybovala a dělala zvuky, což upozornilo Daisukeho. Popadl meč bandity, kterého jím zabil a rozeběhl se s ním proti banditovi s kuší s úmyslem máchnout zespoda nahoru.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yamako Asaki
Tím Riku
Hotel
Rozprával som sa s Rikom a v tom tam prišiel Hrobník. Začal rozprávať o svojom "vzrušujúcom" živote.
,,Máš tak nudný život, že sa musíš starať o životy... teda ne-životy iných?" povedal som a začal som sa smiať, že jaký som vtipný. Riku potom povedal, že tu je teda živo.
,,To áno, ale Hrobník si to zrejme nevšimol," opäť som sa rozrehotal, ale nie na veľmi dlho, lebo potom sensei spomenul tréning.
,,Tak, tréning budem potrebovať, ale zas by som aj rád zobral tú prácu od toho chlapíka. Takže navrhujem s tréningom začať až zajtra. Bude to výhodnejšie aj pre vás, predsa na to budete mať celý deň, teda ak Hrobník nebude zas očumovať nejaký kosti," dneska som sršal vtipom.
,,Tak ako?" spýtal som sa Rika.
Riku Morimoto
Vesnice
Rik se jen uvelebil na svou postel a byl překvapený tím, že se na Braina někdo obrátil. I když pro něj samotného to nebylo tak zvláštní, čas od času se to stane. Místní vidí v cizích lidech příležitost se nějakým způsobem zbavit problémů. A pro nukeniny to byla ideální prácička. Na nic se neptají, nic jim do toho není, jen udělají co se jim řekne a vezmou si peníze. V tom lepším případě.
"Jestli tam chceš jít, tak běž... Ale počítej i s tím, že se to může zvrtnout..."
To už ale přišel i hrobník a začal líčit své zkušenosti.
"Zvláštní vesnice toto... Nějak moc živo tu je. Ale tak můj problém to není."
Propletl si ruce a lehl si na ně.
"Já jsem zjistil, že zdejší matrace jsou dost pohodlné."
Pobaveně se zasmál...
"Asi bych vám měl zadat nějaký trénink co? Jak jsem vám slíbil..."
Zabrblal a uvažoval, co by s nimi tak udělal... Neměl nejmenší tušení, jak se ti dva budou vyvíjet.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Když došel ke dveřím kam jej nesměroval správce nebo co to bylo, zaklepal a vešel.
"Jsem tu." Bouch dveřma a otočil se na ně.
"Nevím jak vy, ale já měl dnes zajímavej den, možná bys to mohl chtít vědět šéfe." Koukl po Rikovi a Braina ignoroval.
"Mrtvoly které jsem dnes připravoval byly v děsným stavu jak by je někdo rozževejkal, snědl, vypliv a znovu rozžvejkal." Pokrčil znuděně rameny.
"Některý rány byly fakt zajímavý..." Ušklíbl se a poškrábal ve vlasech.
"Co jste zjistili dneska vy?" Koukl na ně a opřel se o stěnu.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Hotel
Išiel okolo mňa nejaký chlapík a povedal mi, že ak chcem prácu, mám prísť po zotmení do lokálnej krčmy. Potom išiel ďalej a ja som vstúpil do izby. Furt mi to vŕtalo v hlave. Riku sa ma spýtal, že čo som si na dedine všimol.
,,Nič moc, obyčajná dedina, ale... nachvíľu som sa zastavil, ,,Zastavil ma nejaký chlapík, že ak chcem prácu mám prísť do miestnej krčmy... a... nie, to už je všetko." chcel som mu povedať pravé meno, ale ešte nieje ten pravý čas.
,,Čo myslíš, mám tam ísť?" spýtal som sa ho.
Riku Morimoto
Vesnice
Zatímco Riku vyspával hrobník i Brain se činili, ale nakonec stejně zamířil zpět za Rikem, který se pomalu vracel z říše snů a sladkého opojení klidného spánku. Když čekal Brain na chodbě, na jejím opačném konci se objevil starší muž oděný do prostých šatů a cestu měl kolem Braina. Když ho míjel, tiše zašeptal.
"Jestli máš zájem o nějakou prácičku, přijď po setmění ke zdejšímu hospodě, západní strana..."
Zabrblal a odkašlal si, jako by nic neřekl. Bez otočení či zaváhání prošel zbytkem chodby a odešel.
Riku se mezitím jakš takš probral a zaklepání znamenalo, že už ho asi někdo potřebuje. Tudíž vylezl z postele a otevřel.
"Nemusíš čekat, nechal jsem odemknuto... Bohužel tu musíme být všichni."
Konstatoval a pustil Braina dovnitř, hrobník asi ještě měl nějakou tu práci.
"Tak copak jsi zjistil o zdejším okolí?"
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Když se Hakahori procházel po místním hřbitově, měl na tváři spokojený úsměv a lopatu v ruce. Po krátkém rozhovoru s místním farářem totiž získal práci. Hrobníka již zde měli, ovšem měli zde kvůli nějaké nehodě spoustu pohřbů a on sám je nezvládl. Hakahori tedy dostal práci na tu krátkou dobu, co zde měli pobýt. Ihned se dal do práce a připravil první dva hroby na pozdní obřad k večeru. Po té, co si jej o dvě hodiny později vyzvedl místní hrobník, mu pomohl s těly a nachystali je spolu do rakví. Nijak se nevyjadřoval k jejich stavu, ovšem měl v plánu o tom říct Rikovi. O půl hodiny později už šel městem a snažil se zjistit, kde ti dva jsou. Dostal se k jedinému místu, kde mohli být ubytovaní a šel ihned do pokoje.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Dedina
Hrobník išiel zohnať nejakú prácu.
,,Nevrať sa!" zakričal som naňho. S Rikom sme pokračovali. Riku ma varoval, aby som sa správal slušne. Pokračovali sme do jednoho hotela. Riku nás dostal do izby. Povedal, že si mám robiť čo chcem. Išiel som do jedného obchodíka, kúpiť mapu.
,,Prepáčte, nemáte nejakú mapu?" spýtal som sa. Predavač mi ukázal plno máp. Hľadal som nejakú, kde by bolo nejaké okolie, či tu niekde nebolo vyznačené Sekisuishō.
,,Tú najrozsiahlejšiu," povedal som. Chlapík mi podal mapu a povedal cenu. Dal som mu peniaze, ktoré som ukradol v tej krčme.
,,A ešte niečo, keby tu prišiel chlapec, ktorý vyzerá ako ženská a volá sa Hakahori, tak ho prosím pošlite do najbližšieho hotela," povedal som a opustil som obchod. Obzrel som si dedinu a bežal som do hotela. Zaklopal som a čakal som na otvorenie.
Yamako Asaki
Tím Riku
Dedina
Hrobník išiel zohnať nejakú prácu.
,,Nevrať sa!" zakričal som naňho. S Rikom sme pokračovali. Riku ma varoval, aby som sa správal slušne. Pokračovali sme do jednoho hotela. Riku nás dostal do izby. Povedal, že si mám robiť čo chcem. Išiel som do jedného obchodíka, kúpiť mapu.
,,Prepáčte, nemáte nejakú mapu?" spýtal som sa. Predavač mi ukázal plno máp. Hľadal som nejakú, kde by bolo nejaké okolie, či tu niekde nebolo vyznačené Sekisuishō.
,,Tú najrozsiahlejšiu," povedal som. Chlapík mi podal mapu a povedal cenu. Dal som mu peniaze, ktoré som ukradol v tej krčme.
,,A ešte niečo, keby tu prišiel chlapec, ktorý vyzerá ako ženská a volá sa Hakahori, tak ho prosím pošlite do najbližšieho hotela," povedal som a opustil som obchod. Obzrel som si dedinu a bežal som do hotela. Zaklopal som a čakal som na otvorenie.
Saito Hashu
Meyia
Saito musel ocenit to, že i když Tenno držel katanu v ruce asi poprvé, učil se velmi rychle a nebylo to jen tím, že by Saito byl skvělým učitelem.
"Výborně!" prohlásil, když Tenno zaútočil šikmo zespodu. Saito to odrazil prudkou ranou ze strany a udělal krok zpět.
"Velmi dobrá volba počátečního útoku, ale špatná strana! Sleduj!" řekl Saito a prudce vyrazil tak, aby se obloukem dostal k Tennovi z levé strany, tedy ze strany, na které neměl katanu. Jakmile by se Tenno otočil čelem k Saitovi, tak by se Saito opět přesunul k Tennově levé straně, nutíc ho pořád se otáčet.
"Ze strany, kde nemáš katanu se ti bude jen velmi těžko blokovat a budeš kvůli tomu muset dělat krkolomné pohyby. To je výhoda, která se násobí, pokud tvůj soupeř nemá jedno oko, což není zase až tak podivné mezi ninji. Pokud na někoho takového zaútočíš, vždy z jeho slepé strany!" Saito mluvil během toho, co kroužil okolo Tenna. Pak se zastavil, aby měl Tenno čas se chytit.
"Obrana je snadná, dělej to samé." prohlásil a opět vyrazil k Tennově levici. Okamžik na to zaútočil shora dolů horizontálním seknutím.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Riku Morimoto
Vesnice
Vypadalo to, že se hrobník odebral svou vlastní cestou, pravděpodobně šel hledat někoho, koho pohřbít nebo co.
"Zajímavé zaměstnání, no mě by ho teda neužilo."
Trošku zkřivil obličej a pokračoval v cestě dál do pravděpodobného centra vesničky.
"Ohayo... Ohayo..."
Zdravil zvědavé vesničany, kteří koukali na něj a na Braina.
"Snaž se tvářit přátelsky, vím, že to možná bude bolet, ale tak to už tak někdy je."
Pousmál se Rikku a pomalu šel vesnicí, až uviděl nějakou noclehárnu.
"Zdravím... Šlo by u vás pár nocí přespat?"
Optal se neutrálním tónem a prošedivělý chlap si ho prohlídnul.
"Nechceme tady žádné problémy... Pokud to budete schopni dodržet, zůstaňte jak dlouho chcete..."
Odsekl nepříjemně muž.
"Fajn, zůstaneme na 3 noci... Tady jsou peníze..."
Položil muži před obličej několik bankovek a muž mu na oplátku vysvětlil, jak se dostanou do svých pokojů.
"Fajn, to by bylo... Teď si dělej co chceš, já se asi půjdu na chvíli natáhnout nebo tak něco... Zkuste se večer nějak sejít, probereme naší situaci."
Informoval Braina a šel si lehnout do pokoje, který měli bohužel všichni tři dohromady. No co, peněz nebylo moc a jestli budou ti dva dělat kravál, tak je vykope ven. Jednoduché.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Vesnice
"Fajn šéfe, tak jdem, já se zkusím poptat po něčem k práci na tu chvilku co tu budem, a vy zkuste najít něco na spaní a tak." Usmál se a vydal se cestou k menší bráně před vesnicí. Když jí prošel naskytl se mu výhled na vcelku běžnou vesnici v těchto končinách. Ani nevzkvétala ani neskomírala, prostě běžný průměr. Sebevědomě si to mířil městem, rovnou směrem k hřbitovu, u kterého byla malá kaplička, před kterou nějaký muž obdělával malé políčko. Hakahori se tedy vydal k němu.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Les--->Budova
Hrobník nás začal viesť. Bolo to celkom rýchle, to som nečakal. Čakal by som, že Hrobník bude lenivé prasco, tak na mňa pôsobil. Sledoval som ho a rozmýšľal som nad taktikamy, keby sa ma pokúsil zabiť. Obzeral som si stromy, či sa neobjaví nejaký príbuzný toho králika. Potom sme došli pred nejakú budovu. Riku nas varoval, aby sme nerobili de*iliny. Chcel som mať blbú poznámku na Hrobníkov účet, ale zahryzol som si do jazyka.
,,Tak ideme, nie?" spýtal som sa.
Riku Morimoto
Cesta do vesnice
Nad pošťuchováním těch dvou se mohl uhryzat. Nic nebylo jistější, jakože ten jeden půjde po tom druhém. Ani Slunce s takovou jistotou nevyjde druhý den. Už to Rikovi začínalo lézt na nervy.
"Tak se zase zklidníme děti a půjdeme. Hrobníku, ty veď a my jdeme za tebou."
Ujistil ho a pak se vydali na cestu, čím dříve opustí tenhle les, tím dříve budou v bezpečí, nebo alespoň se mu přiblíží. Cestovali rychle, bez přestávek a Rikovi to tak vyhovovalo, ani se nestihli pošťuchovat, jak spěchali k vesnici.
Před začátkem vesnice, kterou značila první budova, se pozastavili.
"Takže, chovat se jako lidi, ne jako ho*ada a zkuste nic nevymňouknout, dneska se ubytujeme, přespíme a zítra se pokusím vás něco přiučit. Ale předem říkám, že tu budeme nanejvýš 3 dny, pak to tu balíme a jdeme o dům dál."
Vyjasnil Riku a vyrazil vstříc vesnici.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~