Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Naitaki Kensei
tým24
To by mně taky zajímalo.
Zdálo se ,že už je to v pohodě . Vylezl z ukrytu a podíval se
na místo odkud se to všechno přivalilo. Nebylo tam nic co by vypadalo na nějakou katastrofu. Už se chtěl otočit a podívat se na místo dopadu těch koulí, když se najednou zatřásla zem. Sníh začal odlétávat do vzduchu a ze sněhu se vyvalilo obrovské monstrum. Opravdu obrovské. Vypadalo to jak nasteroidovaná summoningová gorilla. Naitakimu se pod nohama začala drolit země. Gorila začala zběsile řvát a mávat tlapama. Najednou bouchla do země a ze sněhu se urval obrovský kus ledovce.
Bacha .. odskoč pryč.
Zařval na Karasu a vyndal si wikizashi ,které mu půjčil Kenzo. Sám odskočil do pravoboku.
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Hrozba pominula a ani Naitaki,ani Karasu se nic nestalo. Koule se odkoulely ještě pár metrů a rozbily se o výběžky opodál.
Gritex nyní dostal signál. Vydral se s řevem ven ze sněhové přikrývky dobrých dvacet metrů od skupinky. Ti si mohli poprvé shlédnout monstrum, které horu Kailas obývalo od nepaměti.
Gritex mohutně zachrčel a práskl tlapami do země. Ta se pod takovou silou mírně otřásla. Nevypadal moc přátelsky a ani jeho další gesta se nijak přívětivě vyložit nedala.
Z rozpraskalé země, do které udeřil, sebral veliký kus ledu a obouruč jím mrštil do místa, kde se schovávali Naitaki a Karasu.
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Kaeshovo doupě
Jirovi se do oné techniky moc šťourat nechtělo. Nebyla připravená na odzkoušení, to zaprvé, a navíc jeho techniky patřily jen jemu a jeho rodu. Když se nad tím zamyslel, jeho rodinu, rozsáhlou větev loutkářů, pravděpodobně polkla země společně s celou jeho vesnicí a jediní, kdo zůstali, jsou on a jeho bratr.
"No, je to taková plošná technika, dobrá na obranu, ale i na překvapivý zvrat v boji. Jen její příprava zabere nějaký čas." řekl tak kulantně. Chtěl mu něco říct, ale nic neprozradit, no a to se mu snad i povedlo.
Kaesho jej po chvíli opět udivil svými technikami. Nabral na sebe opět jinou podobu tím, že na sebe nabalil písek. Použitou injekcí si upravil fistuli hlasu a vyrazili na cestu. Jirovi vrtalo hlavou, jaké věci před ním ještě ukáže. Možná i proto chtěl raději jít na pomstu, než dopilovat techniku. Chtěl vidět Kaesha v boji.
Kaesho mu pověděl o jejich cíli. Jiro se proto zamyslel. Už minule, když viděl Kaesha, brát na sebe jinou podobu, přemýšlel, jak ukrýt svůj obličej právě pro tyto případy.
"U nás ve vesnici, vlastně jako ve všech jiných, nosili elitní ninjové masky. V Kurai no Go je nikdo nepoužíval, protože kdo je zahlédl, zemřel." Chvíli s přemýšlením umlkl. On byl teď dost možná jediným z Kurai no Go, kdo přežil. Jinak by jej našli a buď zverbovali, nebo zabili. "Každopádně," navázal tam, kde přestal,"mě napadlo, že bych měl asi nosit masku také. Počkej chvíli."
Zastavil se na místě a složil pár pečetí. Bylo to vlastně stejné, jako když se tvoří loutka, akorát tentokrát nepřidával výbušné směsi. Po pár vteřinách před ním ležela maska. Byla poměrně tenká, ani moc nevážila, proto si ji rovnou zkusil nasadit na obličej.
"No. Jak vypadám?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Hora Kailas
Země se najednou začala celá třást a byly slyšet nějaké zvuky. Skoro jako by se na ně něco valilo, ale Karasu s tímhle moc zkušenosti neměla, protože je v horách poprvé. Najednou se před nimi objevili tři obrovské sněhové koule, které se valily přímo proti mladé dvojici. Naitaki si naštěstí věděl rady a během sekundy zmizel i s Karasu pod útesem. Jelikož tam však bylo málo místa, tak Karasu přitiskl na zeď a sám se na ní přitiskl. Karasu se začala mírně červenat.
"Co to sakra?!"
Začala Karasu, ale najednou se před nimi začala sesypávat spousta sněhu. Naitaki se od Karasu odlepil a vykoukl ven s otázkou co to bylo.
"Spíš bych se zeptala kde se to tu vzalo."
Řekla Karasu a vykoukla ven vedle Naitakiho.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Jiro Kaesho
Kaeshovo doupě
Líbilo se mu, že mladý Jiro na nic nečekal a hned rozhodl o tom, že se jdou pomstít. Zamlouvala se mu cesta, kterou se Jiro ubíral, že ani moc nechtěl vědět o budoucí oběti a rovnou se rozhodl za ním jít. Pomalu dostával mladého Jira, tam kde ho chtěl mít. Konečně se z něj začal stávat jakýsi učeň a s Kaesha se stal sensei, o což mu celou dobu šlo, jelikož věděl, že jednou bude muset mladý Jiro vše po něm převzít. Jiro se přikrčil a dlaněmi sáhl na zem. V ten okamžik se začal všechen písek, prach i hlína drolit a pomalu lezla po jeho prstech až k hlavě a měnila jeho pokožku. Jeho vlasy zčernaly a jeho pokožka jakoby zestárla, což z Jira udělalo jakéhosi starce. Následně si z malé brašny u boku vytáhl jakousi ampulku s injekční stříkačkou, kterou si následně píchl do krku. "Fajn, můžeme vyrazit. Jen mi řekni jakou myslíš techniku, třeba o ní budu vědět a něco ti o ní řeknu." Řekl Jiro úplně jiným hlasem - takovým stařešinským. Pomalu prošli jedním tunelem, při čemž se z druhého, kam nikdy nešli, ozval jakýsi křik. Jiro se jen podíval na mladého Jira a zakroutil hlavou, což mělo dát mladému Jirovi, že nemá cenu se ani ptát, o co jde. Prolezli východem a vylezli na jakési poušti. Krajina se opět změnila. Prošli pouští za několik minut a nacházeli se zrovna mezi jakýmsi skalami a jehličnatým lesem. "Osoba za kterou jdeme je šíleně nebezpečná. Je to snad největší levák, kterého znám, protože jakmile uvidí, že se méně soustředíš a nebo si všimne, že věříš jeho řečem, tak nebude váhat a hned ti prožene kudlu tvým krkem." Jiro však přestal mluvit a podíval se směrem nahoru, kde zrovna zapištěl nějaký pták, který se zrovna probudil. Pak se však znovu podíval na Jira. "Pochází z rodiny Kaido, což je rodina nájemných vrahů, které si často najímají i různé vesnice. Mezi nimi je i mnoho ninjů, kteří se podíleli na útoku na Takigakure." Vysvětlil mu původ muže, za kterým jdou. "Tím ti chci říct, že pokud ho zabijeme a zjistí se, že jsme to byli my, tak budeš mít na světě hodně nepříjemných nepřátel." Řekl Jiro poměrně krutou pravdu.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kesnie
Hora Kailas
Né .. máš pravdu ,jdeme zpět.
Naitaki seskočil z útesu a už se otáčel ,
když v tom najednou uslyšel zvuk padajicího sněhu.
Snad né lavina ... pomyslel si.
Země se náhle začala drolit a třást.
Když se koukl nahoru tak neviděl nic.
Po chvíli se však objevili tři velké sněhové koule ,které
mířily přímo na ně. Řítily se obrovskou rychlostí a teď začít utíkat
by opravdu nemělo cenu. Rychle se rozhlédl kam by se dalo schovat.
Zdálo se ,že jsou beznadějný. Kouly už byli přímo u nich a Naitaki už přemýšlel jestli nemá použít svoje ohnivé techniky. Nakonec spatřil útes na kterém právě seděl. Byl dost úzký ,ale jiná možnost nebyla. Rychle vzal Karasu a zaplul s ní i pod útes. Bylo tam opravdu málo místa i pro jednoho a tak Karasu naplácl na zeď a sám se přilepil na ni. Hned ve zlomek vteřiny se kolem nich sesypala vlna sněhu a Naitaki jen doufal v to ,že to ten útes vydrží.Když se zdálo být po všem tak se "odlepil" a vykoukl ven.
Co to bylo ?
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Jiro očividně vyrušil Kaesha uprostřed práce. I tak jej Jiro uvítal. Něco předal Kanovi, který se ihned rozběhl do práce. Jiro je poslouchal, tedy spíše Jira, protože Kano nic neřekl a odešel. Jiro si pomyslel, že Kaesho nebude úplně obyčejný smrtelník. Měl prsty v incidentu na Takigakure, nebo minimálně věděl o lidech, kteří to vše spískali, znal a domlouval se s lidmi z Kirigakure, věděl o Kurai no Go. Co před ním ještě tají a kam až sahají jeho nitky?
Kaesho jej přerušil prostou otázkou, nad kterou se Jiro ani dlouho nerozmýšlel.
"Chci jít za tím, kdo nás napadl. Jeho technika byla velmi zajímavá, proto mu chci na oplátku ukázat jednu ze svých novým technik já." Sice byl rázný, ona technika, o které mluvil však byla ještě v plenkách a potřeboval by nějaký čas na otestování, aby nakonec neodpálil sám sebe.
"Bratr je v pořádku," začal z druhého soudku," nic mi neřekl, je na mě naštvaný. Asi na to má právo. Rozhodně bude dobré sednout si ve třech a probrat poslední události."
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Chvíli to trvalo, ale oba dva, Naitaki i Karasu se opět sešli na stejném místě. Malá hra tedy mohla začít.
Gritex se už blížil. Jak, to si ani jeden z nich všimnout nemohl. Protloukal se pod sněhem. Nebyl problém zjistit, jakým směrem má jít, Ay ho naváděla na dálku. Proto se zastavil asi 10 metrů od dvojice, která si povídala.
Na takový okamžik už netrpělivě čekal Ys. Netrvalo mu moc dlouho vytvořit "přírodní nehodu" ve formě válících se sněhových koulí. Ony koule byly tři a za žádných okolností by se neskutálely směrem k Naitakimu a Karasu. Kdyby je Ys neovládal. Namířil si to rovnou na ně a čekal, kdy jeho oběti zaslechnou jeho útok. Sám pak z povzdálí skryté pozorovatelny sledoval, jak si budou počínat.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Hora Kailas
Naitaki vyskočil nahoru a začal prohledávat. Karasu udělala to samé a začala okolo skály . Jelikož to Naitaki prohlédával nahoře, tak nemělo cenu hledat na tom samém místě.
"Hned jsem tu"
Řekla a začala prohledávat okolí, jestli opět neuvidí stopy. Vlastně jí ani nezáleželo na tom, jestli toho blbého kováře najdou, ale aspoň byla trochu zábava. Zima byla stále větší a tak Karasu opravdu ocenila, že nahoru šel právě Naitaki, kterého teď chvíli pozorovala. Přeskakoval z jednoho místa na druhé a prohledávat. Karasu si to celé začala znova promýšlet. Ten kovář měl problémy udržovat tempo a ještě, aby lezl na skály? Nebo to možná taky jen hrál? Otázek bylo mnoho, ale odpovědí opravdu málo. Celé to prostě nedávalo smysl. Jak mohl nepozorovaně a neslyšně zmizet a ještě zrovna on? Karasu se rozhodla už dál nepokládat otázky a být taky trochu užitěčná. Naitaki stál na jednom výběžku a Karasu se pomalým tempem dostala za ním.
"Tak co, našel si nějaké stopy?"
Řekla a přiklonila se k Naitakimu.
"Jestli ne, tak já už dál nehledám, stejně ho nenajdeme a ani za to nestojí."
Pošeptala Naitakimu do ucha a chladně se na něj dívala.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Jiro Kaesho
Kaeshovo doupě
Podle Jirových hodin bylo ráno, kolem osmé hodiny. Seděl v klidu ve své kanceláři nebo jak to nazvat. Sledoval zeď, která byla proti němu. Na ní byla jedna z mnoha map a na ní několik černých linek z provázku, které mířily ke kraji mapy - do zasněženého území. Pomalu se zvedl, při čemž přešel směrem ke zdi, kde se zastavil a za zády zkřížil své ruce. Něco zde nehraje. Pomyslel si a zahleděl se na tři černé linky z provázku. Poté se prudce otočil, rozeběhl ke stolu a začal spát něco na papír. Sotva to dopsal a už slyšel klepání na dveře. Hodil na sebe svůj černý kabát, pohodil svými bílými vlasy a vyšel ze dveří s kusem papíru v ruce. "Eh, právě v čas Jiro." Řekl, při čemž smotal papír do ruličky, zavázal provázkem a rozhlédl se kolem. Zrovna z domu vylezl i samotný Kano, kterého zrovna Jiro hledal. "Kano!" Zvolal a ten se jen nechápajícím a ospalým pohledem rozhlédl. Jakmile si uvědomil, že na něj volá Jiro, tak neváhal a došel k nim. "Potřebuji, aby ses zastavil v Kirigakure za naším oblíbeným Sayarem a pak to vzal přes Jashinovu vůli k Enzovi." Řekl, při čemž mu podal smotaný dopis. Kano ho beze slov vzal a vyrazil na cestu. Poté se již konečně Jiro otočil na mladého Jira a lehce se usmál. "Nuže." Vypadlo z něj a společně s mladým Jirem sešli ze schodů. "Chceš si zatrénovat nebo si dojdeme pro toho, kdo nás takhle napadl?" Zeptal se Jiro a čekal na odpověď, při čemž se následně zeptal. "Bratr je v pořádku? Až bude schopný normálně chůze, tak si sedneme a vše ti vysvětlíme. Určitě ti teď bude říkat, že nejsem zrovna dobrý člověk, tak ti řeknu i svůj pohled a uděláš si obrázek sám."
- Omlouvám se za delší neaktivitu - škola
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Naitaki se rozběhl oproti skále a vyskočil co nejvíc mohl.
Přistál na jeden výběžek vyhlížel okolí.
Ani z vejšky nebylo nic nápadnýho. Jestli chtěli něco najít museli pročmuchat každej metr čtvereční. Naitaki ještě pár krát vyskočil nahoru ,aby se ujistil ,že má pravdu.Všechno se zdálo neporušené. Opravdu museli zkoumat všechno zblízka.Náhle pocítil mrazící vlnu větru. Uvědomil si ,že je dost vysoko a že je tady vítr ještě víc chladnější. Naitaki opravdu nechápal proč se takhle všichni vysilují jen pro nějakýho troubu.
Šak až ho Naitaki najde tak už nikoho zdržovat nebude. Naitaki se ďábelsky pousmál. Myšlenka na kovářovou hlavu oddělenou od těla mu přidala chuť do hledání. Pohledem hledal další výstupky a výběžky ze skály na ,kterých by mohl prozkoumat jejich okolí. Skákal z jednoho na druhej a tam kde to nešlo si nenápadně pomohl chakrou ,aby se přisál na skálu a nesklouzl se. v jeho okolí už to skoro všechno prozkoumal ,ale pořád žádná stopa. Sem tam našel jen neobvykle ulomenej kámen nebo prasklinu na skále ,ale při nereálném pomyšlení jak ten kovář šplhá po skále mu došlo že to nezpůsobil on. Ten sotva vylezl na koně natož ,aby šplhal někde po skálách. Nakonec se zastavil na výběžku nedaleko od cesty a podíval se jak si vede Karasu.
Hora Kailas
"Kuchyiose no jutsu!" šeptla Ay poté, co zkrvavělým prstem bouchla o zemi. Před ní se zjevilo stvoření, které ze všeho nejvíce připomínalo yettiho. Jeho polárně bílá srst krásně zapadala do nekonečně daleko sahající bílé závěje.
"Tiše, Gritexi. Jsme tu tajně a nemáme zájem,aby nás někdo zpozoroval."
Ys se na Ay zamračil a nakvašeně se do ní pustil. "Nemám rád, když tohle děláš. Mluv s ním normálně, ať vás taky slyším."
Ay se otočila od Gritexe na Ys, ale jen se spiklenecky usmála a neřekla vůbec nic. Alespoň nic, co by Ys slyšel.
Gritex se dal na cestu. Věděl kudy, a i kdyby náhodou ztratil směr, Ay jej perfektně navede.
Hora Kailas byla tichá. Tichá a přesto tak hlučná uširvoucím kvílením větru v jejich ohybech. Ať člověk stoupl kam chtěl, nemohl tomu hluku utéci. Kdyby Ay chtěla, mohla onoho větru využít. Tato hora jí nabízela výhodu. Stejnou výhodu, jakou zde měl i Ys a všichni ostatní členové, kteří bedlivě pozorovali počínání zbylých dvou dvojic.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu stále hleděla k zemi a snažila se vyčíst něco ze stop. Bylo to přesně jak říkal Yuu. Stopy zde sice byly, ale jen ty jejich ze včerejška. Karasu se začala ještě ohlížet po stopách okolo, ale stále nic neviděla. Naitaki najednou navrhl, že by se mohli podívat do skal.
"Dobrý nápad."
Řekla a zadívala se do skal. Na první pohled se zdáli prázdné, ale člověk by měl být na pozoru vždy. Karasu se pomalu sklonila k zemi.
"Celé je to divné. Kdyby ho napadlo nějaké zvíře, nebo by se dal na útěk, tak by jsme nejspíš našli nějaké stopy, jenže my nic nenašli. Aspoň né tedy my dva."
Řekla a podívala se na Naitakiho s pohledem, který vypadal jako by chtěla vědět co si o tom myslí on sám.
"Jdeme tedy do těch skal."
Karasu se pomaloučku narovnala a vyšla směrem ke skalám.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Podíval se do očí Karasu ,aby se dozvěděl co si o tom myslí.
Ta se mu podívala taky do očí ,ale názor na jeho poznámku slovně nedostal.
Řekla mu jen ,že ho takhle nikdy nenajdou.Naitaki si jen povzdechl a tím dal najevo jeho souhlas.Znovu se nadechl a rozhlížej se po okolí. Bylo opravdu těžké najít něco v těhle skálách. Snažil se srovnat krajinu dnešním pohledem s včerejším a porovnat jestli se něco nezměnilo. Problém byl ,že když sem přicházeli tak Naitakiho skály vůbec nezajímaly a tak nevěděl jak to tu vypadalo včera. Když se koukl na nejbližší místa ,aby zkontroloval nějaké stopy ,neobvyklé souslosti nebo nějaký důkazy ,že by byl kovář unesen tak neviděl nic co by upoutalo jeho pozornost. Zdálo se ,že sudy kovář nešel. Aspoň né po cestě.
Pochybuju ,že by jsme našli něco na cestě. Co kdybysme vyšli na skály?
Hora Kailas
V ohybech skalisek a závějí bylo snadné kohokoli a cokoli přehlédnout. Bohužel, ani ti bystřejší by si nepovšimli dvojice ležící pod bílou kápí v dáli větší než dvou kilometrů. Tito dva však viděli všechno. Měli strategicky výhodnou pozici, ostatně jako z každé skryté pozorovatelny na této hoře.
Naitaki ani Karasu netušili, že za chvíli jim už zima nebude. Naopak.
"Poslali skupinky po dvou. Náš sektor prohledávají zrovna děti. Smutné."
"Nepodceňuj je, Ys. Uvidíme, jak si budou počínat dále."
"Máme za úkol pozorovat, Ay. Nechceš snad porušovat nařízení,že?" podíval se na ni Ys ledovým pohledem. Jak jinak také. Vše co dělal, bylo svým způsobem chladné.
Sekla po něm kyselým výrazem. "Já? Určitě ne. Na ně nemá cenu plýtvat silami. Ale gritexe, toho bychom poslat mohli, ne?"
Ys se usmál.
"Proč ne. Aspoň bude na co koukat." řekl pobaveně.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu se porozhlédla po okolí. Dozvěděla se, že bude hledat s Naitakim za což byla ráda, protože si s ním rozuměla nejvíc ze skupinky. Byla jí celkem zima, jenže ona neměla nic do čeho by se mohla zabalit a tak to musela překousnout. Po chvíli jí konečně již zbalený Naitaki dohnal a tak mohli vyrazit. Jejich oblast hledání se měla točit kolem zpáteční cesty a tak se rozzešli tím směrem. Karasu nasadila celkem rychlé tempo, protože se chtěla aspoň trochu zahřát a tak jen doufala, že se Naitaki přizpůsobí. Naitaki začal najednou s tím, že mu vadí jít hledat kováře a že to navíc nemusí být ani poslední případ. Karasu kývla hlavou na znamení, že s ním souhlasí. Nakonec ještě dodal, že se ho rozhodl zabít. V tu chvíli se mu Karasu zadívala do očí. Vypadal, že to myslí vážně, ikdyž Karasu ani pořádně něvěděla proč ho Naitaki chce zabít. Karasu se začala rozhlížet kolem, ale Hidemara nikde nevyděla.
"Takhle ho nikdy nenajdeme."
Řekla Karasu a zahleděla se na zem, jestli neuvidí nějaké stopy nebo co, ikdyž se vůbec ve stopařině nevyznala.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Hora Kailas
No supér.. pomyslel si Naitaki ,když se dozvěděl ,že se v týhle zimě zdrží kvůli tomu kováři.V tomhle počasí na tomhle místě bez ohně a jídla někoho hledat je sebevražda.Nejradši by zaprotestoval ,ale přece jenom byl nejmladší člen družiny.V obličeji byl značně rozčílený.
Vůbec se mu to nelíbilo.Chtěl zaprotestovat ,ale něco ho napadlo.Sbalil si věci a vyšel. Zabalil se do deky jako do tuniky a vyšel za Karasu.
Když poodešli tak se Naitaki ohlédl a pak se podíval na Karasu.
Ráno bylo studené a vlhké.Vítr foukal silně a přezdívka téhle hory Naitakiho taky neuspokojovala. Co když je "něco" přepadne ? Jak se má bránit když nemůže vyzradit svoje tajemství ? Nakonec zahodil tyhle myšlenky a podíval se do oblohy.
Vůbec mně nezajímá ten vůl. Kvůli němu se všichni zdržujem.A jestli ho najdem tak věřím tomu ,že tohle nebude poslední případ.
Snažil se vyčíst z obličeje Karasu co si o tom myslí. Zdálo se ,že souhlasila. Poté se nadechl a dodal
Rozhodl jsem se ,že ho zabiju.
Haji
Někde
Haji jen nechápavě sledoval chlápka, kterého potkali nedávno ve vesnici a s pozvednutým obočím jen nějak tak uvažoval nad tím, o co mu vlastně jde. Nakonec došel k tomu, že na to asi stejně nepřijde. Takže se nakonec rozešli a on s pavoučákem šli svojí cestou, ještě jim na cestu dal nějaké svitky, které pavoučák prozkoumal a jeden mu hodil. Haji ho chytil a schoval si ho na později, až bude mít čas a náladu, tak se podívá, copak mu chce.
"Jop, dík za přihrávku."
Poděkoval ještě zpětně pavoučákovi, že mu hodil svitek a tak nějak se šourali cestou a mířili nikam. Po delší době se Haji trošku osmělil a prolomil tohle trapné ticho.
"Nechci být nějak vlezlý nebo tak, ale jak dlouho vůbec takhle žiješ? Myslím tohle skrývání se atd...?"
Optal se, jelikož ho to zajímalo, vypadalo to ,že pavoučák toho má za sebou hodně a jestli tohle byl jeho denní program, bylo mu ho celkem líto. Nechal mu čas, jestli se o tom chce bavit a pak jen navrhl, co by mohli dělat dál.
"Myslím, že by bylo dobré, se teď na chvilku někam uklidit, najít nějakou vesnici, pár dní zůstat a pak třeba zase někam vyrazit, zní celkem dobře ne? Bude to lepší, než čekat, až po nás zase někdo skočí z lesa."
Poznamenal Haji, sám si chtěl trošku odpočinout a setřást ze sebe ten stres, který se ho držel z toho, čím si právě prošel.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Někde
Odoke pozorně sledoval toho chlapíka a docela ho zajímalo co tohle všechno mělo znamenat. Nakonec se dozvěděl, že byl využit k něčemu co bylo v tom kufru. Odokemu probleskla myšlenka, že tomu nafoukanci ukáže, že on se nenechává využívat, ale pak přece jen uznal, že by to nedopadlo dobře. Možná se na něj nevrhl, protože svou chuť po pomstě už zahnal. Už se otáčel na odchod, když v tom ten chlapík něco houkl a hodil k nim 2 svitky. Odoke nad tím jen pozvedl obočí, ale přece jen odsud neodejde s prázdnou, takže přešel ke svitkům vzal je, prohlédl si je a jeden hodil Hajimu. Pak se vydal na opačnou stranu a rozdělal svitek, aby zjistil co se v něm nachází.
Kenzo
Tým Kenzo
Kailas
Byť se mu velmi příjemně spalo, probuzení do takového počasí bylo snad za trest. Ještěže si koupil pořádnou výbavu. Zalezlý do velmi teplých dek jej pomyšlení vytáhnout jen sebemenší kousek kůže do takového mrazu nepřicházelo v úvahu. Tedy, nepřicházelo by, kdyby jej nevzbudil povyk o tom, že se Hidemaru ztratil, nebo dezertoval.
Chvíli ještě rozespale sledoval dění hloučku lidí a ani nešpitl. Čekal, jak zareagují ostatní. On osobně neměl o Hidemara zájem, nicméně fakt, že na hoře, ze které se nikdo nikdy nevrátil zmizel jeden člen družiny, to se muselo prověřit.
"Nemyslím si, že je dobrý nápad, abys šla sama na průzkum, Karasu." Podíval se na ni a dlouze zívl. "Naitaki půjde s tebou. Pro jistotu."
Ken byl velmi roztržitý. Nevěděl, co si v této situaci počít. Má družina pokračovat dál, nebo prohledat okolí? Nechtělo se mu vydávat ani příkaz k odchodu, ani k prohledávání okolí. Ať tak a nebo tak, každým z těchto rozhodnutí přesvědčí lidi buď o bezcitnosti, nebo slabosti. Nakonec to za něj rozsekla Emi.
"Rozdělme se všichni do skupin po dvou a prohledejme okolí, jestli něco nenajdeme. Za hodinu se sejdeme zpět a uvidíme." Ačkoli to bylo s podivem, všichni souhlasili. O pár minut později se rozhodlo, kdo půjde s kým. Emi šla s Kenem. Yuu s Kenzem a Naitaki s Karasu.
"Není nač čekat. Vyražme. Já s Kenzem půjdeme napravo. Emi a Ken půjdou nalevo a mladí půjdou zpátky dolů. Pokud šel Hidemaru nahoru, najdeme stopy, až se vydáme zpět na cestu k hoře."
Yuu se projevil poměrně strategicky a nikdo neměl problém jej poslechnout. Proto se skupinky po dvou pomalu rozešly svým směrem.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Noc byla klidná. Karasu spala jako malá a ani si neuvědomila, že se mezitím ostatní domluvili na hlídkách a jedním z těch co měli hlídat byl ten kovář. Vědět to, tak snad ani neusne. Ráno bylo stejné jako večer. Byla zde strašná zima hlavně, když nikdo nerozdělal oheň, ale to snad ani nešlo. Karasu vzbudil povyk který kolem ní byl. Pomaloučku se přesunula z lehu do sedu a pozorovala ostatní. Chvilku takhle zůstala. Po chvilce se zvedla a přišla k ostatním. Dozvěděla se, že se jeden z těch co měli hlídat ztratil a nebyl to nikdo jiný než právě kovář. Karasu se kolem sebe nějakou tu chvíli rozhlížela, ale nikde ho neviděla. Najednou přiběhl Yuu s informací, že zkoumal stopy a nejsou zde jiné než ty, které vedou směrem odkud přišli.
"Možná zakopl a zkutálel se dolů"
Řekla vážně Karasu a vrátila se ke svým věcem. Zbalila si a zašla zase ke skupince.
"Dobře, já se po něm zajdu podívat. Jdete někdo se mnou?"
Zeptala se, ikdyž by nejradši byla šla sama.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Ami Kanura
Někde
"Ano, to já." odpověděl, ale nebyla v tom ani stopa emocí. Nad Odokemonovým vtipem se ani nepousmál, neměl na to náladu, ne před tím hmyzem. Co si vůbec mysleli, že mu kladli otázky...
"Pomohl?" podivil se Ami a konečně se na ty dva ohlédl. "Nepleť si pojmy, nemám potřebu pomáhat takovým nulám jako vy, jen jsem vám využil, stejně jako toho s hlavou na stole. Teď mám vše co jsem chtěl a naše cesty se rozcházejí." S tím se otočil a pomalým krokem vyrazil do lesa. Po pár krocích se však zastavil.
"No jo, vlastně vaše odměna..." prohlásil jako by ho to otravovalo a pak přes rameno hodil dva svitky. "Porvěte se."
Saito Hashu
Meyia
Saito se zarazil na místě dřív než stihl zasadit první ránu. "Vážně? No jo, s katanu tě toho můžu naučit mnohem víc než s těmi drápy, které mi stejně přijdou jako zbytečná zátěž..." přikývl a opět poodstoupil pár kroků zpět do původní pozice. Pak si přehodil katanu v jedné ruce a špičkou dolů ji hodil Tennovi tak, aby ji chytil.
"Fajn, základy:" začal okamžitě, zjevně ho to, že může konečně předat víc ze svých zkušeností, těšilo. "Jsou tři způsoby jak ovládat katanu. První je šerm, pak je něco mezi a třetí je divoké máchání. Většina ninjů používá třetí skupinu a ti co používají první nebo druhou většinou neumí nic moc, ale já tě naučím všechny tři a jak je vhodně kombinovat. sleduj." S tím přechytil katanu tak, že ji držel jednou rukou těsně u záštity a loket měl u těla.
"Tohle je šerm. je rychlý, přesný, ale postrádá sílu." na ukázku předvedl několik krytů a úderů, všechny kryty byla založené na pohybu ramen a loktů a údery byl především bodnutí. Pak opět přechytil katanu tak, že ji držel jednou rukou za úplný konec rukojeti a ruku měl svěšenou podél těla, mírně pokrčenou v lokti.
"Tohle je divoké máchání a švihání. Využíváš pohybu celé paže a útočíš seknutími špičkou, takže páka udělá své. Je to silný styl, ale postrádá obranu." Pro ukázku párkrát švihl a naznačil několik krytů. Zatímco rány hezky svištěly, kryty byly k smíchu.
"Zkus teď trochu šermu, ukaž pár úderů a pak si dáme krátké kolo." řekl Saito a pozorně sledoval každý pohyb Tennovy ruky, aby ho mohl opravit.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Naitaki Kensei
Kola Kailas
Když všichni našli své místo tak nikdo se neobtěžoval najít řešení
jak ohřát jídlo ,nebo jak vůbec rozpálit oheň.
Vždycky se najde něco na podpal když si náhle uvědomil ,že by to ani v tomhle chladu ,vlku a silném poryvu větru nic zapálit nešlo. Bylo docela vtipný umět techniky elementu katton a nechat ostatní bez jídla a o mrazu. V duchu se smál těm ,kteří se klepali zimou a těm ,který byli vyčerpáni a nemohli se ani najíst. Brzy ho smích přešel ,když jejich problémy pocítil také. Musel se s tím smířit a jít na kutě o hladu a mrazu.
Chvíli se ještě řešilo kdo bude hlídat. Naitaki začal mít obavy ,když zjistil ,že nějakou dobu je bude hlídat kovář.Ale i s tím se nakonec smířil. Otočil se ke zdi a v myšlenkách o jídle se snažil usnout. Naštěstí problém jak usnout nebyl tak velkej jak Naitaki očekával ,když den před odjezdem nespal a minulou noc hlídkoval.
Ráno ho probudil nějaký povyk. Když se koukl na oblohu tak mu v hlavě proběhl proč vstávají všichni tak ráno ,jelikož slunce teprv začínalo vycházet. Ohlédl se po skupince ,která působila tak rozespale a bez energie. Ve vzduchu zaslechl fráze ,který se vztahovali k tomu kováři.
Vůbec ho nezajímalo co po něm chtějí ,ale když zjistil že o něj zájem nese celá skupinka tak nastražil uši a poslouchal.
Zdálo se ,že ho volají nebo ho dokonce hledají. Když se ohlédl tak byla pravda ,že ho taky neviděl. Už si zase lehal do peřin ,když si uvědomil co se vlastně děje. Rychle vyskočil a přidal se ke skupince.
Haji
Někde
Poté, co pavoučák vyšel ze dveří, tak jej Haji následoval a postupně tak prozkoumali tenhle divný úkryt. Haji tady z toho neměl moc dobrý pocit, protože to bylo jako nějaká tajná laboratoř, jen tak nikde pro pokusy. Něco takového se mu vážně nelíbilo.
Nad pavoučákovou poznámkou a noži v hlavě jen nakrčil obočí a zakroutil hlavou, neměl k tomu co říct. Ne že by ho pavoučák nějak štval nebo tak, jen mu zatím nerozuměl, ne tak, jak by sám chtěl, a proto ho raději nijak nesoudil. Měl to těžké, hodně lidí to má těžké, ale on musí pykat za to, že je výjimečný. A to bylo jeho břímě. Když si Haji našel i své věci, především své boxery, byl taky připraven k odchodu a došel za pavoučákem. Nad jeho otázkou se trošku pozastavil, ale pak si všiml muže, kterého už viděli a došlo mu, že otázka nepatřila jemu..
"O co vám jako sakra jde? A proč nám pomáháte?"
Optal se divným tónem hlasu, který nasvědčoval tomu, že nechápe, o co tomu chlápkovi jde a také nechápe, jak to mohl udělat.
"No... Vypadá to, že se asi nějako dobu nudit nebudeme."
Odfrkl si Haji a pomalu vyrazil od téhle díry.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kenzo
Tým Kenzo
Kailas
Kenzo byl rád, že si mohl odpočinout. Byl strhaný a velmi unavený. Poslední dva dny se staral o bezpečí ostatních při spánku a dnes hodlal spát on. Proto to také všem dal najevo.
"Rád bych Vás upozornil, že dnes hlídkovat nebudu. Myslím, že dvě noci po sobě stačily. Kdo se o to postará dnes?"
První se ozvala Emi. "Já budu hlídat do půlnoci. Kdo dál?"
"Další budu já" ozval se Hidemaru. "Bude to stačit do tří ráno?"
"Do tří to stačit bude. Potom mě vzbuď a já budu držet stráž do rána. Pak vyrazíme."
Všichni souhlasně přikyvovali a dali se do nezajímavé diskuse. Jen Yuu se k nikomu nepřidal. Posadil se na své věci, které shodil ze sedla, vytáhl kus sušeného masa a v poklidu přežvykoval.
Nastala noc. Sotva padla desátá hodina, většina lidí usnula. Spánek nebylo žádné peříčko, protože nikdo nerozdělal oheň. Nebylo ani čím přikládat. Pouze hlídky se střídaly.
Velmi třeskuté ráno vzbudilo jako první Emi. Ta se rozespale rozhlédla a všimla si, že Ken spí. "Pěkně hlídáš, Kene, jen co je pravda." začala hned zostra na Kena. Ten se sotva vyhrabal z přikrývek a ihned odvětil:
"Já bych rád hlídal, ale Hidemaru mě nevzbudil. Hidemaru, ty jsi usnul? Hidemaru? Kde je Hidemaru?"
Tou otázkou probudil většinu ospalců, kromě Kenza, který si užíval nerušeného spánku.
Po pár minutách byli všichni na nohou a zjišťovali, co se vlastně děje. Kde je Hidemaru? Kam zmizel? Rozhodně nebyl k nalezení. Jako další zneklidňující zprávu přinesl Yuu.
"Sledoval jsem stopy v okolí. Nikde nejsou jiné stopy než naše ze včera z místa odkud jsme přišli. Pokud Hidemaru odešel, musel jít z hory dolů a pryč. Rozhodně ne nahoru, to by tu někde byly stopy."
Jiro Suzume
Kaeshovo doupě
Dveře se otevřely a v nich se objevil bělovlasý mužík. Aniž by Jiro stihl cokoli říci, popohnal jej gestem dovnitř. Prošel tedy dovnitř se sovy: "Děkuji."
Sakon jej provedl domem až do místnosti, která vypadala jako léčebna. Sakon jej vyzval, aby si lehl na lehátko. Jiro si pomyslel, jestli Sakon pochopil dle jeho ran, nebo se s ním Kaesho nějak spojil. Na rozjímání však nebylo mnoho času. Sakon se jej optal na původ zranění, ikdyž věděl přesně.
"Ano, krystaly. Vy o nich... TSsssss." Zasyčel Jiro, když mu Sakon zabořil lžičku do ran. Bolest byla velmi nepříjemná, ale Jiro na ni byl zvyklý. Nekřičel. Neměl rád projevy bolesti. Raději skřípal zuby a klepal nohami, aby bolest přetrpěl. Sakon, nepolevujíc v práci, se pustil do rozboru vlastností rudého krystalu. Škoda jen, že to tolik bolelo, jinak by to byla zajímavá a užitečná návštěva.
"Hmm, velmi zajímavý krystal. Mohlu si jich pár vzít?"
Sakon ale pokračoval dál a vysvětlil mu, že jeho bratr, Ichiro, je již v pořádku.
"Děkuji za ošetření. Půjdu se podívat za bratrem."
Když vstoupil do Kaeshem přiděleného domu, tedy do svého domu, hledal bratra. Našel ho ležet na posteli, do které jej přetím sám dal s Kanem.
"Buď zdráv, bratře!" rozkřikl se Jiro a přišel k Ichirovi k posteli. "Jak se ti daří. Nepotřebuješ něco?"
"Ahoj. Díky za pomoc. Myslím, že si budeme muset popovídat. Jestli si dobře pamatuji, umřel jsi během výbuchu našeho domu. Máš mi co vysvětlovat. Vyhodit sídlo klanu do povětří a zmizet. Přidat se k takovým, jako je Jiro. Tvůj otec by se styděl, kdyby se toho dožil."
Jiro nečekal tak negativní přivítání. Očekával spíše projev díků za záchranu života. Byl z toho rozladěný.
"Nic nevíš, bratře. Mé zmizení bylo nutné, avšak nebyl jsem od začátku u Jira Kaesha. Byl jsem v Takigakure nadále, avšak neviděn. Málem jsem zemřel při pádu naší vesnice a lidé od Jira mě zachránili před smrtí v hlubokých lesích. Ale abych se nebránil jen já, odkud znáš Kaesha ty? Dá se mu věřit?"
Ichiro měl mnoho doplňujících otázek, na něž nepřišla řada. Proto alespoň odpověděl na jeho poslední otázku.
"Jsem unavený. Ty jsi celý od krve a potrhaný. Rány však nikde nevidím. Odpočiňme si a pokračujme v debatě někdy jindy."
"Dobrou noc, bratře."
Jiro neměl moc dobrou náladu. Zato byl velmi vyčerpaný. Posledních několik dní byl prakticky každý den vystaven smrtelnému nebezpečí. Nikdy by nepomyslel na fakt, že se mu jednou bude stýskat po drillu v Kurai no Go. Myslel, že nic horšího není. Nyní žije jako nukenin, s lidmi, které nezná a skoro každý den jej něco ohrožuje na zdraví.
Z těch myšlenek raději usnul ihned poté, co se omyl a zalez do postele.
Ráno se probudil ve špatné náladě. Možná to bylo i faktem, že ve skrýši není denní světlo a tak se těžko určoval, jestli je den, noc nebo který konkrétní den. V tomto ohledu to bylo vše stejné jako u Kurai no GO.
Neměl náladu se setkat s bratrem. Proto se oblékl a vybavil na cesty. Sebral rychle něco k snědku a vyskočil oknem ven. Poté došel ke dveřím, o kterých věděl, že patří právě Kaeshovi a třikrát silně zabouchal. Doufal, že Jiro ještě nevyrazil na odvetnou misi sám. Měl celkem zájem o techniku, které se stali objetí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Odokemono Kumo
Někde
Odoke měl docela šílený výraz a ačkoli jim to připadalo nelogické jeho záměr byl jasný "mrtvý nebo živý to je mi fuk, odkaz co jim tu nechám jim snad znechutí další pokusy o to mě chytit a věř mi. Jsou lidi kteří stojí o to mít moc jakou mám já, jinak bych nemusel být na útěku" řekl a pomalu se začal uklidňovat. Zvedl se utřel si pusu od pavučin a otočil se na Hajiho "bez svých věcí nikam nejdu, klidně si jdi, ale musím najít svůj batoh" řekl a vydal se tichým krokem pryč z místnosti. Jako první narazil na nějakou kancelář, byl velice tichý, ale po chvíli zjistil, že tiché plížení je zde zbytečné, za psacím stolem byl jeden z těch lovců a měl pěkný pearcing v hlavě "máma říkala, že bych si měl věci nechat projít hlavou, on to vzal dosti doslova" řekl a vydal se dál. V další místnosti narazil na zbrojnici a tak si řekl, že se porozhlédne tady a po chvilce hledání nakonec našel co hledal, takže si vzal své oblečení a taky doplnil své zásoby o zbraně, co zde byly. Pak se koukl na Hajiho "ok myslím, že můžeme vypadnout" řekl a na nic jiného už nemyslel a šinul si to ke dveřím odkud vycházel svěží vánek a slabé světlo. Když vyšel ven, tak se hluboce nadechl, ale jeho pohled utkvěl na tom chlapíkovi. Chvíli nevěděl co si myslet, tak ukázal palcem za sebe do dveří "to ty jsi mu prohnal ten nůž hlavou?" zeptal se a dost nelibě se ušklíbl "asi bude mít nějakou dobu problém s žitím" řekl a uchechtl se.
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Všichni potichu cestovali cestou ,kterou bylo čim dál
tím obtížněji překonat. Vítr stále foukal a na síle jeho
poryvu přibývala i síla mrazu.
Naitaki oblečen jen v lehkém oblečku ,který rozhodně nepasoval do zimy
si musel na sebe vzít deku. Vůbec nevěděl co by dělal kdyby mu jí Kenzo
nepořídil. Vděčným pohledem se podíval na Kenza ,za kterým se rýsovala silueta zapadajícího slunce. Nebýt toho kováře tak by asi nenastalo pár ,pro Naitakiho, hodně potřebných přestávek.
Sice nebyli zrovna nejdelší a né zrovna tak uspokojující jak Naitaki čekal
,ale v tom silným poryvu větru studeného tak ,že by se dal přirovnat k ledový studený rose po ránu , tak to docela pomohlo.
Když zapadlo slunce tak ke štěstí našli místo kde by se dalo přespat.
Naitaki si vybral místo přímo u skály a hned si ustlal.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Karasu se musela usmát nad tím co Naitaki řekl. Musela si však taky povzdychnout, protože se zdálo, jako by cesta uplývala čím dál pomaleji. Karasu začali celkem bolet nohy, jelikož nebyla zvyklá, ale nedávala to na sobě nijak extra znát. Věděla, že kvůkli tomu kovářovi bude nejspíš brzo nějaká další přeztávka, kde si odpočine. Už šli několik hodin a nohy bolely čím dál více. Jak čekala tak si ten kovář vyžádal několik přestávek bez kterých by to nepřežil. Čím víš stoupali, tím víc Karasu byla zima. Nebyla totiž zvyklá na takovou zimu, jelikož totiž bylo ve vesnici ze které pocházela věčinou teplo. Slunce pomalu zapadlo a skupina hledala místo kde by mohli přečkat noc. Naštěstí našli závětrnou stěnu, což bylo dobré znamení a tak se skupinka rozprchla a každý si začal hledat své místo na spaní. Karasu to v podstatě bylo jedno, ale hlavně nechtěla spát vedle toho kováře. Nechtěla mít totiž z toho jeho chrápání noční můry. Když si všichni našli místo tak se začalo přemýšlet jak ohřát jídlo.
"Třeba si ho strčte do podpaží."
Řekla klidně a s trochou drzosti v hlase Karasu a posadila se na své místo pozorujíc co ti géniové vymyslí.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Chlapika pocuval len jednym uchom. Skor sa snazil hodnotit situaciu okolo seba. Tvaril sa pri tom ale tak, ako by si nic nevsimal. Len si upravoval vyzbroj- posunul si luk tak, aby sa dal lahko vytiahnut, rovnako ako sipy. MAl co robit, aby neskusil aj vystrelovacie noze, pred Shirom taketo zbrane ukazovat nesmie, nikdy nemohol vediet, ci prave oni nerozhodnu o ich preziti.
ked vsak chlapik povedal, co sa deje a Shiro, ze ich nemaju zbaijat, Genesis povedal chladnym hlasom: ,,No, nikomu z nich nemozem nic zarucit, kazdy musi ratat s vedlajsimi dosledkami'' dufal, ze to hlavne jeho tim pochopi ako narazku nie na banditov, ale aj na Shira. Ta zenska tam zjavne bola navyse a tak ju ani moc nebral do svojich uvah. Ked sa im vsak Shiro zacal vyhrazat, tak Genesis k nemu pootocil hlavu: ,,Si otravnejsi ako..no to je jedno. Aspon si priznaj, ze chces aby sme zdrhli aby si nas mohol zabit a nehratj sa na nejakého ochrancu..bohvie coho. Sme spolu na misii, tak musíme spolupracovat. A tu svoju tupu paranoju si strc dakam'' a vykrocil po ceste. NA Gokuove upozornenie nereagoval, vedel, ze Shiro bude klucom k tomu ako ujst. ZAvrel oci a snazil sa vycitit pritomnost svojho orla. Po chvili ich otvoril..vsetko bolo ako malo...
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Cesta uplývala pomalu. Pořádný výšlap na horu si bral svou daň a všichni cestovatelé byli po pár hodinách vyčerpáni. Hidemaru si vyžvanil několik zastávek na oddych, nicméně byly tak krátké, že si nikdo moc neodpočinul.
Čím výše se šplhali k hřebenům, tím více naráželi na závěje, které jim způsobovaly problém v průchodu. Přituhlo, a tak byli ti, kteří nebyli dostatečně oděni, podráždění z prochladnutí a každému již začalo docházet, že dnes večer si u ohniště neposedí, není totiž čím topit.
Úmorná cesta skončila ve chvíli, kdy zapadlo slunce. Nyní bylo třeba najít to správné místo, kam složí hlavu. Naštěstí se velmi záhy našla i závětrná stěna, která poskytovala onen komfort bezvětří. Když se rozhodlo, že se skupina utáboří, každý si našel své místečko a ihned si připravoval místo pro nocleh. Ihned poté všichni popřemýšleli, jak si ohřát jídlo. Nikdo se neměl k tomu, promluvit o tom, kdo vlastně bude dnes na hlídce.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Pod horou Kailas
Naitaki nemohl spustit pohled z toho moče.
Jak si ním tak točil tak začínál být ním pomalu hypnotizován.
Vyrušili ho slova Karasu.
To jsou léta dřiny v mažoretčím táboře
Usmál se Naitaki.
Najedou si všiml ,že se vyvolal rozruch kolem cesty.
Poněvadž trasa jakou měli jít se změnila
tak byla vymyšlená nová strategie.
Naitakimu se moc nelíbilo ,že mu měl krýt záda ten kovář.
Vždyť když bude hrozit nějaké nebezpečí tak nevstihne ani slézt z koně.
Však neprotestoval a poslušně se zařadil na své místo.
Enzo Marelo
Vesnice Manjidani Koga
Enzo se krčil za vysokým komínem a zpoza něj pálil jeden šíp za druhým na muže, který stál proti němu v dálce a také se pokoušel o palbu šípů. Enzo se však konečně trefil a to přímo do pravého ramene, což pro druhého lučištníka nebylo zrovna moc příjemné. Enzo sledoval dva chlapce jak si vedou proti druhému nepříteli a zrovna uviděl, jak je oba zasáhl svým podivným mečem. Na nic nečekal a chtěl po něm vypálit šíp, jenže to už se před ním objevil ten postřelený lučištník a začali si to vyříkávat z blízka.
Mezitím muž s krystalovým mečem stál v jakési slabé mlze, takže nepostřehl, že na něj letí shurikeny. Letělo jich poměrně dost, ale to u něj nehrálo roli, neboť ho zasáhli jen dva do pravé nohy. Lépe řečeno do stehna, což pro něj nebylo tak hrozné a byl si jistý, že ještě chvíli bojovat dokáže. Chlapci byli teď u sebe, takže nezbývalo nic jiného než, aby šel muž za nimi. Na nic nečekal a vyběhl z lehké mlhy, při čemž spatřil ty dva. Na nic nečekal a napřáhl se svým mečem, při čemž s ním ve vzduchu jakoby zakroužil a vy jste uviděli, že při máchnutí z dálky směrem k vám, meč popraskal a kousky krystalů se rozletěly přímo vaším směrem. To však nebylo jediné. Ty co minuly, tak se po nějaké době dokonce i začaly vzduchem vracet zpět k meči, takže po prvním útoku následoval druhý, ale zezadu a o něco pomalejší.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.