Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les > cesta do vesnice
"Nebuď tak naivní a nepodceňuj mě zbytečně." Usmál se a vyrazil. Vyskákal mezi koruny stromů a byl dostatečně odpočatý, aby mohl nasadit o něco vyšší tempo, než kterým běželi včera. Celou tu dobu co běželi nic neříkal, a jen sem tam sledoval menší říčku která se po chvilce objevila ve směru jejich cesty. Díky tomu že vyrazili brzo, docela rychle a bez přestávek, se přiblížili k vesnici o hodně dříve a blíže než čekal. K večeru už byla na dohled první osamělá budova.
"Tak co, jdeme tam?" Zeptal se a tázavě kývl hlavou směrem k domu, pak se sklonil k říčce která stále tekla směrem kterým šli i oni. Napil se a čekal na jejich odpověď.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke sebral banditovi jeho zubatý meč, kterým ho muž právě minul, a ohnal se s ním po lupičově břiše, kam ho také zasáhl a chlap se skácel se skučením a držením se za břicho k zemi.
Poté vytáhl dva kunaie a mrštil je. Jeden po muži, plazícím se ke kuši a druhý po chlapovi co se řítil na Genesise.
Genesis mezitím zaregistroval, že se jeden z banditů zbavil útoku mladíkova orla, a ten se vzdálil aby unikl před ostřím kunaie, kterým se po něm ten bandita oháněl.
Genesis se tím nechal rozptýlit a tak ho poté ten chlap vrženým kunaiem trefil.
To už bylo na Genesise moc a jemu přeplo. Plazícího se banditu, kterého Daisuke akorát trefil kunaiem a zastavil tak jeho postup ke kuši, dorazil šípem, načež se chystal vrhnout po tom raněném muži, co ho trefil shurikenem. To už k němu ale dorazil neozbrojený bandita s kunaiem od Daisukeho v boku a srazil ho narázem ramene k zemi. Muže nůž trefil a on krvácel, ale evidentně mu to bylo teď jedno. Když se s těma dvěma klukama nevypořádaj, tak stejně zemřou.
Bandita s ránou na rameni, co předtím trefil Genesise shurikenem, spatřil, že na něho zatím nikdo neútočí, a proto rychle vyrazil ke kuši, ke které se jeho kolega na zemi nestihl dostat. On to ale stihl, ale teď mě pro změnu problém s jejím natažením, jelikož na to měl jen jednu ruku.
„Nikoho ste nepotkali?“ zeptal se Shiro Gokuho a Butako, když se objevili u něho na cestě, kde ho zbylých 15 banditů napadlo. Ti tam teď seděli potlučení a tu a tam i zranění na zemi, s rukama svázanýma za zády, přivázaní jeden k druhému.
„Ne ne, Shiro-san. O všechny ste se postaral sám~“ pronesla mňoukavě Butako s úsměvem od ucha k uchu. „Jop... Všechno jde hladce jako po másle... Super...“ zabručel Goku a ono super už řekl víceméně sám pro sebe.
„Cožeto?“ naklonil se k němu Shiro s nastraženým uchem, „Nic nic! Řikam, že je to super jaks je tu pošéfil, Shiro,“ zazubil se na něho Goku.
„To bych řekl. A je to Shiro-san. Butako, kde sou ti dva?“ optal se Shiro jejich zakulacené společnice.
„Kousek odtud, nejspíš v kempu těch ničemů... Likvidují tam jejich zbytky...“ rozhlédla se Butako krátce zamyšleně po okolí, načež sdělila muži, kde byli Daisuke s Genesisem a co dělali. Netvářila se při tom moc nadšeně, protože věděla, že se tak nebude tvářit ani Shiro, a také netvářil.
„Jak ‚likvidují‘!? Řek sem, ať nikoho nezabíjej, krucinál! Veď nás!“ zanadával Shiro, načež se vypravili za Butako.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Muž se překvapivě ubránil bez sebemenšího zapocení tím, že uskočil do strany a zmizel v mlze. Karasu musela vymyslet plán, ale to jí překazil ten muž. Už jí začal lézt na nervy, ale to muselo jít stranou, jelikož muž zase útočil. Dokonce si dovolil zakřičet, že jestli chtějí přežít, tak se budou muset více snažit. Něco pravdy na tom bylo, ale ten muž je evidentně podceňoval, což býva největší chyba silnějších. Muž vyskočil do vzduchu a do prostoru mezi Naitakiho a Karasu hodil kunaie. Karasu sice nevěděla co má muž v úmyslu, ale Naitaki nejspíš ano. Ten totiž vystartoval obrovskou rychlostí. Jeden výbušný lístek hodil za Karasu a druhý do dálky. Potom vyskočil a se svým mečem začal rotovat. Karasu se k němu připojila a vytáhla si i druhý meč. Čekala na to kam bude muž uskakovat, aby ho mohla případně dorazit.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesnička Tokoname
Jeho plán nakonec nevyšel. Kunaie se od brnění prostě odrazily a tak mohl muž Naokiho ve vzduchu pohodlně záhnout písečnou rukou, což také udělal. Ruka nakonec s Naokim plácla o zem. Naoki vyprkl trochu krve, ale jelikož měl masku, tak to nebylo znát. Naoki si myslel, že je s ním nejspíš konec, protože ho bolela většina těla a zrovna teď nebyl ve stavu kdy se mohl pohodlně bránit. Muž s pískem se toho rozhodl využít a svou písečnou rukou se rozhodl rozdrtit Naokimu obličej. Najednou se však kolem muže s pískem schromáždil červený kouř, který ho v brnění rozdrtil. Krev dokonce i dolétla na Naokiho. Ten se pomaličku zkusil zvednout, což mu naštěstí vyšlo. Zbyl už jen jeden protivník a tak se musel snažit. Takhle přeci skončit nechtěl. Vyráhl proto z kapsičky 2 kunaie s výbušnými lístky. Jeden hodil směrem přímo před muže a druhý hodil směrem za něj. Zároveň se připravil na obranu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Hrobník tam začal o niečom fantazírovať. Nepočúval som ho. Sledoval som senseiovu reakciu. On skontroloval tekutinu z králika. Povedal, že ju za žiadnu cenu zobrať nemôžem.
,,Kur*a" zanadával som. Tekutinu som odhodil k mrtvému zvieraťu.
,,O.k, ale do toho Sekisuishō chcem ísť. Neže by som chcel tie kryštále predať, chcem ich používať ako zbrane. Mohli by sme ich používať všetci, až na Hrobníka, ten by sa s nimi zabil... vlastne by ich mohol používať aj Hrobník," poslednú časť som povedal naschvál hlasno, aby to Hrobník počul.
Riku Morimoto
Neznámý les
Riku byl rád, že to všichni vyvázli téměř ve zdraví a ještě se nad mrtvým tělem zastavil. Dřepl si nad něj a díval se na podivnou strukturu tkáně.
"Není to nic přirozeného... Vypadá to na nějaký vědecký pokus, který se nepovedl nebo tak něco..."
Smočil prsty v černočervené krvi a přičichl. Páchla prapodivným způsobem, který Riku neuměl popsat.
"No hlavní je, že všichni žijeme a pokud hrobník viděl vesnici, přesuneme se tam... Bude to tam bezpečnější a můžou se vám tam podívat na zranění, pokud nějaká máte."
Objasnil Riku a podíval se na zaječí zbytky.
"Braine... Opovaž se to něco tahat sebou. Za prvé to vzbudí pozornost, protože je to bůh ví co a za druhé nehodlám na sebe tuhle pozornost poutat..."
Pohrozil mu, ještě se tak tahat s touhle mrchou, to by mu tak scházelo.
Letmým šlehnutím katany si jí celkem účinně očistil od té podivné tělní tekutiny a čepel opět zajela zpět do pochvy.
"Nic, půjdeme. A neskákejte pořád do sebe... Jste jak malí."
Protočil oči Riku.
"Hrobníku... Veď nás, ty jsi tu vesnici viděl. Jdeme tam. Trošku si odpočineme a uvidíme co dál. A hlavně žádné zabíjení!"
Zdůraznil pro všechny, ale všichni věděli, komu tohle varování patřilo.
Haji
Vesnička
Haji nechal pavoučáka po přeměně tak, nijak si ho nedobíral, naopak mu ukázal palec nahoru za vzorové maskování. Bylo mu jedno, jak dlouho tady zůstanou nebo tak. Takže na pavoučákovy připomínky jen přikyvoval a držel se po jeho boku. Vesnička vypadala klidně a mírně, ostatně jako drtivá většina z nich. Pavoučák měl ale hlad, tudíž zapadli do zdejší restaurace a zašili se do rohu.
Haji si objednal nějaký salát s grilovaným masem a sladké kuličky, ty měl moc rád. A musel si taky dokoupit zásobu lízátek, už mu docházely.
"Já ti ani vlastně nevím, co tam je..."
Přiznal pavoučákovi a začal sahat do kapsy pro svitek. Otevřel jej a začal pomalu číst.
"Hmm... Vypadá to, že je to trénink pro bleskovou podstatu, čili pro mě."
Brblal skrze svitek, přes který na něj pavoučák nemohl vidět.
"Takže asi tak. Prostě práce s bleskem."
Zazubil se Haji a schoval svitek zase do kapsy. Nějak ani nechtěl vědět, co tam měl pavoučák, pravděpodobně by tomu asi nerozuměl, jeho techniky byly jeho techniky.
Když konečně přinesli jídlo, tak se Haji spustil do jídla.
"Itadakimatsu!!!"
Zavelel a pustil se do jídla. Někdy vypadal jako opravdové dítě, hlavně když se to týkalo banálních věcí. Ale osud už mu cestu zkřížil a je otázkou, jak z toho Haji bude těžit.
"Budeme mít pak trochu času? Chtěl bych si promluvit o tom, co se nám stálo.. Ty koule a tak... Ale tady je na to asi špatné místo, si teda myslím..."
Vysvětlil Haji.
Bylo vidět, že mu to dost leží v žaludku, ale chuť k jídlu si tím zkazit nenechal.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Začala se nad nimi vytvářet jakási písečná kopule. Atakkai nestačil ani zareagovat a "vězení" už bylo hotové. Vytvořili jej dva z ninjů s tykvemi na zádech. Chlapec si pomyslel že nejspíš nepůjde o žádne začátečníky. Ale co by dělali tady? Byl z vesnice přece vyhozen svou matkou tak proč by se po něj někdo sháněl? Bohužel nebyl čas nad tím dál uvažovat. Ta trocha světla která do kopule vnikala rudovlasému chlapci ukázala že jeho směrem letí písečné jehly. Okamžitě zalehl. Kvůli nedostatku světla se však nedokázal vyhnout všem jehlám a ta co letěla nejníže mu zavadila o rameno. Atakkai ale neztrácel čas. Když se vyhýbal, obalil si obě ruce až po loket pískem a použil na něj techniku Těžkého písku. Jakmile uslyšel že zbytek jehel narazil na stěnu kopule zahájil protiútok. Ve vteřině stál opět na nohou. Napřáhl se a zaútočil pěstí své levé ruky na nepřítele zatímco pravou paží byl připravený vykrýt případný další útok. Nohy měl také připravené. V případě nutnosti byl připravený odskočit na jakoukoliv stranu.
Odokemono Kumo
Malá vesnička
Odoke byl připraven a s Hajime se vydali směrem k vesnici. Pak Haji navrhl plán postupu a Odoke s tím souhlasil, taky už byl docela vyhládlý "ale moc se tu zdržovat nebudeme, maximálně 2 dny, zjistíme kde jsme, nakoupíme zásoby a vydáme se zase jinam, necítím se dobře stále na jednom místě" řekl a šli dál. Do vesničky se dostali bez žádných obtíží, lidi je brali jako další pocestné, tak jim nevěnovali velkou pozornost. Odoke se koukal kolem a když spatřil menší restauraci, tak lehce drcl do Hajiho a vydal se tím směrem. Když se dostali do lokálu, tak si okamžitě vyhlédl stůl v rohu, tam se usadil a počkal až přijde pingl, pak si objednal velký rámen a sushi. Mezi tím co čekal si opět vytáhl svitek co dostal od toho chlápka a otevřel si ho "co je vlastně v tom tvém zeptal se ho a se zájmem si pročítal ten svůj.
Jiro Kaesho
Kurayami > Někde v zasněžené zemi
Mladý Jiro byl pohotový a popadl Kaesha, kterému pomáhal s dobelháním k místu, kam Jiro předtím ukázal. Jirovi se pomalu přivíraly oči, jelikož po něm ve sněhu zůstávala krvavá stopa. Zároveň mu byla i celkem zima, protože neměl tolik krevní koloběh, tak začínal chladnout. Pomalu prošli kolem černé skály, která vypadala, jakoby byla očouděná od nějakého ohně. Což také byla, neboť jakmile kolem ní prošli, tak uviděli velkou kamennou zeď, u které stálo pár mužů, kteří si v klidu kouřili. Jakmile je spatřili, tak vytáhli své zbraně a vedle nich se v tu chvíli rozhořel malý oheň, ze kterého stoupal černý kouř. "Kdo jste?!" Zvolal jeden z nich, který měl černou pásku přes pravé oko. Jiro pomalu pozvedl hlavu a muž sebou cukl dozadu. "Chlapi, pojďte mu pomoct." Zvolali a rychle zhasl jejich oheň a zároveň schovali zbraně. Následně se rozeběhli k Jirům a Kaesha všichni popadli, při čemž ho drželi nad zemí, aby nemusel chodit. Poslední z nich doběhl k mladému Jirovi a ihned mu podal ruku. "Jmenuji se Jon Kemuri." Řekl s úsměvem a ukázal dopředu, kde už Jiro viděl, jak s Kaeshem muži prochází velkou černou bránou, která tam předtím ještě ani nebyla. "Vítej v naší vesnici. O mistra Kaesha bude postaráno, tebe zatím doprovodím za našim vůdcem." Byl až moc přátelský, což mohlo být poněkud děsivé, ale zároveň to mohlo ukázat, jak moc si váží Jira Keasha, že i o jeho společníka mají největší prioritu se starat. Jon vedl Jira vesnici, která vypadala celkem velká. Byla ohraničena skalami a tou velkou kamennou zdí. Kráčeli skrz vesnici, díky čemuž si Jiro mohl všímat, jak všude hoří oheň a u něj stojí vždy pár lidí, kteří ovládají kouř, který pochází z toho ohně. Následně uviděl obří špičatou skálu, na které bylo postavené nějaké obydlí, které vypadalo honosněji než zbylá obydlí ve vesnici. Pomalu vystoupali schody až došli do dané budovy, kam Jon dovedl Jira a nechal ho vkročit do místnosti, která byla celá ze dřeva. Byl zde velký krb a hromada různých obrazů, na kterých byly různé portréty osob. "Za chvíli přijde, všechno ti řekne." Řekl Jon a zavřel za ním dveře, při čemž stál zády k nim a hlídal vstup. V tu chvíli dveřmi prošla mladá žena: http://fc04.deviantart.net/fs71/f/2013/256/2/0/commission___hayley_by_ky... Měla na krku přívěsek s dřevěných znakem kolibříka. "Ahoj, ty budeš asi Jiro, že?" Zeptala se s úsměvem a ukázala rukou na křeslo u krbu, aby si tam sedl, při čemž ona si sedla naproti tomu křeslu.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kurayami
Poslední útočník byl rozdrcen. Bohužel tím na sebe upoutali další pozornost. Nebylo to poprvé, kdy Jiro přemýšlel, jak útočit výbušninami,aniž by na sebe upozornil, zatím jej napadly však jen jedy a ty byly pomalé.
Kaesho neztrácel čas a rychle se objevil u Jira. Připravil svitek s pečetí a oba na něj stoupli. Jiro nevěděl, co má od svitku očekávat, snad kromě teleportace, kterou zažil den předtím s Kanem a Shiori. O strachu a nejistotě nemohla být řeč, Jiro jej již několikrát vytáhl z bryndy a tak instinktivně naskočil na pečeť ve chvíli, kdy se u kouřících ostatků u brány objevili další nepřátelé.
Měli štěstí. Unikli. Jiro se otočil na Jira a chtěl se optat, jaký vlastně mělo efekt jít přímo do kurayami, když je tam už od počátku hodlali zabít. Otázka se však ztratila v úleku, když si všiml, že Jiro má v sobě kunai. Netrvalo dlouho a skácel se k zemi. JIro jej vylekaně chytil a pomohl mu k zemi.
"Kaesho! Jsi v pořádku? Sakra, ani jsem si toho kunaie nevšiml." Když to řekl takhle nahlas, začal přemýšlet, jestli v sobě kunai neměl Jiro ještě před tím, než seskočil k němu do arény. Na takové otázky však nebyla chvíle.
"Nemám žádné obvazy. Musíš vydržet, než tam dojdeme."
Pokusil se jej chytit pod rukou a zvednout. Nebyl sice nejslabší, ale musel uznat, že Jiro něco málo váží. Snažil se s ním jít tím směrem, který mu on předtím ukázal, zatím však nenarazil na žádný náznak obydlí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Naoki přemýšlel celkem rychle, protože mu nic jiného nezbývalo, nakonec hodil po protivníkovi, který na sobě měl písečné brnění, pár kunaiů. Což však byla celkem blbost, jelikož brnění z písku bylo právě kvůli těmto útokům, proto si z nich nemusel protivník dělat nejmenší starost. Naoki vyskočil, ale ve chvíli kdy byl nad mužem v brnění ho něco popadlo. Byla to ruka muže v brnění, která vzápětí cukla zpět a plácla s Naokim o zem. "Heh, hodíš po mně obyčejný kunai a myslíš si, že mě to zraní?" Řekl muž a rozhodl se udeřit Naokiho písečnou pěstí přímo do obličeje, čímž by ho lehce zabil. Jenže to už se před Naokim objevil červený kouř, o který se ruka zastavil. Kouř najednou obalil muže a v ten okamžik jen Naokiho ohodila krev. Kouř totiž muže v brnění úplně rozmačkal. Před Naokim nyní stál už jen ten druhý muž, který nevěřícně přihlížel a pohledem přejížděl na Enza, který vzadu bojoval s lidmi z vesnice a vracel se k němu ten kouř.
Jiro Kaesho
Kurayami
Mladému Jirovi se útok podařil, jelikož utíkajícího hlídače rychle zneškodnil. Čímž však vznikl hlasitý výbuch, který se kvůli otevřené bráně rozlehl do celého areálu. Kaesho seskočil dolů k mladému Jirovi a sledoval bránu. Za chvíli se z brány začal ozývat dupot několika lidí. Čím déle čekali, tím více lidí slyšeli. Ozývalo se jen "Rychle! Někdo tam je.". "Dobře, je čas odsud vypadnout." Řekl Jiro a vytáhl z brašny malý svitek, který hodil na zem. Svitek se následně rozbalil a na něm byla jakási černá pečeť. "Stoupni na to." Řekl Jiro a dal na svitek nohu. Pokud tak učinil i mladý, tak ucítil jakési mravenčení v nohách a poslední co viděl, bylo to, jak z brány vyběhlo několik lidí a mezi nimi se prodral muž, který vypadal podobně jako Zambi. Poslední, co uviděli bylo to, jak ten muž vymrštil kunai směrem na ně. Jenže to už byly v zasněžené oblasti, kde nikde nic nebylo. "Ehh." Řekl Kaesho tiše a mladý Jiro si mohl všimnou, jak má Kaesho v boku zabodnutý ten kunai. "Jsme u malé vesničky jednoho klanu. Mám tam známého, který mi dluží jednu službu." Řekl a ukázal jedním směrem, při čemž se mu podlomily nohy a padl k zemi, jelikož měl v sobě zabodnutý kunai a krvácel.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Hakahori se poškrábal na místě kam ho Brainu praštil. Rána se mu zdála docela slabá, ani jej nepřinutila se pohnout, aby ne, když byl zvyklý na monstrózní rány napuštěné chakrou od svého strýce.
"Mám pocit, že mě něco polechtalo." Zasmál se na Braina. Pak se mu rozleželo v hlavě co ten kluk říká.
"No, pokud to budeš prodávat, buď té lásky a netahej mě do toho." Ušklíbnul se znechuceně na krev. Kolem to začínalo nepříjemně páchnout.
"Hej, tak jdem, prodat to můžeš v tý vesnici a můžeme začít hledat ty tvý krystaly nebo co to chceš." Zakřenil se na Braina.
"No a já si na nějaký čas můžu najít práci." Zablýsklo se mu nadšeně v očích.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Hrobník za mnou prišiel. Niečo zabľabotal.
,,Ďakovať netre-" v tom ma ale kopol do píšťali.
,,Au, ty malá kur-" začal som, ale potom sa ten králik začal prebúdzať. Spadol som na zem a ruky si dal pred tvár, ale potom nás Riku zachránil.
,,Toto ti len tak neprejde!" zvrieskol som na Hrobníka a vrazil som mu z celej sily. Potom som si všimol tekutiny, ktorá vyšla z králika.
,,Môže byť cenná," povedal som a kývol som plecami a zobral som jednu zo svojich fliaš od vody, ktorá bola prázdna. Nabral som do nej krv.
,,Mohli by sme ju v dedine predať a povedať, že je to pozostatok krvi bijuu. A keď už hovoríme o bijuu, tak poznám jedno miesto, dozvedel som sa o ňom na cestách, na ktoré by som sa chcel ísť pozrieť - Sekisuishō. Neviem presne kde to je a pravdepodobne to bude len na špeciálnych mapách, ale chcem sa tam dostať a pokiaľ to bude možné, vytrhnúť nejaký ten kryštáľ... alebo tie kryštále vidieť a nájsť nejaké podobné a predať ich poriadne draho," povedal som svoj návrh Rikovi. Hrobníka som si nevšímal.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
"Kur*a!" Vykašlal krev a zvedl se ze země. Ten králík ho fakt překvapil.
"Jsem v pohodě, co ty Brainu?" Řekl trochu víc potichu než chtěl. Asi měl naražených pár žeber. Bolelo to jako čert.
"Dík šéfe," trochu potácivě se vydal směrem který dřív ukázal.
"Myslím, že bychom měli vyrazit." řekl a nevěděl jestli má slyšiny, nebo mu prostě bouchá v uších, protože se mu zdálo, že slyší dupot.
"Hej, zdá se mi to, nebo tu někde stepuje obří králík?" Protřepal si ucho ale dunění v hlavě mu neustávalo. Čekal až se dají na cestu taky a potřepával hlavou aby se toho otravného zvuku zbavil.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Riku Morimoto
Neznámý les
Všechno se seběhlo strašně rychle. Hrobník začal nějak podivně s útokem a skončil na jeho zádech. Nevěděl jak, ale nějakým způsobem se mu podařilo ho částečně ovládat a toho využil Brain, který králíka zpacifikoval. Začali po sobě opět řvát a to byla největší chyba, králík sice padl na zem s prořízlým hrdlem, ale z rány mu začala téci jakási podivná černá tekutina a ta mu ránu ucpala. Králík pak začal nabírat dech a měl chuť se mstít. Než si ti dva stihli všimnout, že tak úplně neumřel, už byl na nohách a vrazil plnou silou do hrobníka, takže se dost možná rozplácne o strom a Brain zase mohl schytat další krvavý šrám.
"Bacha vy idioti! Copak nevidíte, že to není normální zvíře?!"
Nasupeně zařval a s vytaženou katanou po boku běžel k těm dvoum, než ho stačil králík zaregistrovat, byl už Rik ve vzduchu a jeho čepel projela králíkem pěkně skrz, takže tady měli dvě části zajdy. Z jeho těla začala trýštit podivná tmavě červená až černá krev.
"Jak jste na tom?"
Optal se, když si byl jistý, že už to králík nerozdýchá.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Když se Brainu i s jeho věcmi dal na útěk a nakonec skončil s poraněním na ruce, začal mluvit. Když domluvil, Hakahori se ušklíbl.
"Tak tady slečinka myslí." Hakahori se zvedl z králíka a rychlostí blesku byl u něj. Vzal ho za límec a bolestivě mu stiskl poraněnou ruku.
"Tak hele ty šmejde, co sis jako myslel že děláš, ty jedno hovado nebeský! Nevím jestli ti to nedošlo, ale říkal jsem žádný podrazy." Docela nebezpečně na něj řval a vrčel. Pak se usmál a vší silou ho kopl do holeně.
"A je to rajská polívka, ne ramen ty ignorante." Pak si vzal své věci.
"Buď tak laskav a příště nech svý chmatácký pracky pryč od mých věcí pokud mi je nechceš vrátit, dohoda sice zněla že se nemáme pozabíjet, ale o velmi bolestivém mrzačení nebyla ani zmínka." Pak se otočil k Rikovi.
"Šéfe, nevím jak ty, ale zatím co se mnou ten králík skákal, viděl jsem kus odtud vesnici, mohli bychom jít tím směrem a tak za den možná den a půl tam jsme." Ukázal směr a čekal co mu řekne.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Les[b]
Hrobník sa zobudil.
Začínal som si to užívať... povedal som si. Hrobník tam začal niečo kecať, ale ja som iba napodobňoval mačku a rukou som napodobňoval jeho ústa, až dokým nezačalo praskanie.
,,[b]Mal by si prestať jesť ten pikantný rámen," povedal som a sám som sa na tom zasmial, že aký som vtipný. Ale potom spadol strom.
,,Čo to..." začal som, ale potom som si všimol obrovského králika. Hrobník na ňom začal jazdiť. Neudržal som smiech a slzy. No potom som si všimol, že Hrobníkové veci sú na zemi. Išiel som po nich.
,,Užij si vlastný hrob, Hrobník!" zasmial som sa a s jeho vecami som bežal preč. No potom som si všimol, že králik uteká za mňou.
,,Bež do ..." zvrieskol som naňho a hodil som po ňom jednu Hrobníkovú zbraň. Potom som si všimol úbohého Hrobníka jazdiaceho na králikovi.
,,Za toto mi budeš vďačný!" zakričal som a do každej ruky som zobral kunai. Vyskočil som na králika a ako profesionálny zabijak som mu podrezal hrdlo. Králik spadol na zem, ale ešte pred tým ma stihol porezať zubami. Spadol som na zem so zranenou rukou.
,,Myslím ,že by sme mali nájsť nejaké bezpečné útočisko," povedal som Hrobníkovi. Chlapíka som ešte nevidel.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Když zaznamenal že se k nim valí strom, zvědavě se koukl co to způsobilo. Byl to králík. Obří, namakanej, krvelačnej, prostě králíček duracell po napojení na jadernou elektrárnu. S naprosto zřejmým zájmem si je dát jako zákusek, se vrhnul směrem k nim. Narozdíl od něj, si to mířil spíše na Braina než na něj.
"Hej, ty jeden přebytečnej hlodavče! Koukni odtud vypadnout, nebo si tě dám k večeři! Normálně mám zvířata rád, ale ty tady děláš problémy!" Králík se dál blížil k Brainovi a nakonec vyskočil. Hakahori se rozběhl a chtěl odklonit dráhu jeho skoku, jenže králík letěl rychleji než si myslel a z ničeho nic se ocitl na zádech té potvory. Což o to, Braina nechal být, zato Hakahori měl docela problém. Jakmile králík zaregistrival že mu někdo sedí na zádech, okamžitě začal skákat sem a tam a snažil se Hakahoriho shodit.
"P-Počkéééj! Bwuááá, neházej sebou tak, ty předložko před krb!" Řval na králíka a snažil se udržet. Králík se pustil do sestavy divokých skoků, obratů a kliček a Hakahori na něm byl jako hadrová panenka.
"Bwuááá, no tááák, nečumte a udělejte něcoooooo!" Řval na ty dva, protože jeho taštička se zbraněmi už dávno ležela někde na zemi od toho, jak sebou králík házel. Králík se na chvilku zastavil a Hakahori už doufal, že se unavil, ale králík prostě z ničeho nic sebou mrsknul prudčeji než dřív a hnal se zase po Brainovi. Když to Hakahori zaregistroval, natáhl se a chytil králíka za uši a zatáhl směrem doleva, a ten změnil směr.
"Hahahah, to není zas tak špatný!" Začal se smát, ovšem králík neměl zrovna v úmyslu být tak v pohodě jako on. Prostě vyrazil směrem k lesu a začal skákat mezi stromy. Hakahori schytal od větví pořádných pár facek, ale i tak, se ho snažil nasměrovat zpět k ruinám a tak ho zatáhl za uši, a doopravdy, králík změnil směr. Horko těžko se zas dostal na místo kde to vše začalo, a králík sebou zase začal házet jako šílený.
"Hoďte mi někdo kunááii!" křičel jako najatý a už jen čekal, kdy z té obludy spadne.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Riku Morimoto
Neznámý les
Riku po nějaké době konečně usnul. Kolem se nic zvláštního nedělo, tedy až na to, že se probudil hrobník. Neznámý vetřelec ale kolem tohoto místa kroužil už pěknou řádku minut. Čekal na správnou chvíli. Z ničeho nic se u jednoho ze stromů ozval podivný zvuk, znělo to jako skřípání spojené s krátkým jeknutím. Poté bylo slyšet šustění trávy a podivné mručení. Než stihli něco udělat, ozvalo se několik hlasitých ran a zvuk praskajícího dřeva. Strom byl doslova rozerván a začal padat směrem k ohništi. Naštěstí nebyl tak vysoký ale jeho špička dopadla dobrých 5 metrů od ohniště a vzniklá vzduchová vlna a rámus probudili Rika.
"Co se tu do haj*lu děje?!"
Otevřel oči a snažil se zaostřit. Což bylo poněkud obtížné, jeho tělo ještě chtělo spát.
"Co tu vy dva zas děláte?!"
Podíval se na ně, když zjistil, že před nimi leží strom. Přesně na tuhle šanci ale útočník čekal. Malá chvíle nepozornosti. A z temnoty se najednou vynořilo velké monstrum, dlouhé asi 2 metry. Byl to obří králík, který ale nebyl úplně typický. Neuvěřitelnou rychlostí běžel na všech čtyřech po skupince nukeninů, kteří zdě tábořili. Byla to totiž velká chyba se tady zastavovat.
Rikův zrak se už díky bohu vzpamatoval a on si všiml jasně bílé potvory, která běžela k nim. Rudě rozpálené oči nevěstily nic dobrého a jakmile zaregistroval ty obří drápy, bylo rozhodnuto.
"Zdrhejte! Schovejte se někde!"
Do obou žduchl, aby se hnuli z místa, on sám udělal kotrmelec a rozběhl se směrem pryč, aby toho králíka nalákal. Opak byla ale pravdou, protože králíka nezajímalo staré a tuhé maso Rika, šel po něčem měkčím a lahodnějším. Jeho cílem byl hrobník a Brain!
Haji
Les
Cesta se neskutečně táhla, ale když člověk není sám, není to tak hrozné, jak by se zdálo. Ač s pavoučákem moc nemluvili, dělali jeden druhému společnost. Díky bohu měl mapu, ale ta byla stejně na nic, jak sám řekl, protože se neměli čeho chytnout.
"Tak prostě nějak půjdeme."
Řekl Haji a následoval svého společníka. Nemohl se dočkat,až si konečně lehne do normální postele a nají se. V dáli už bylo konečně vidět město, ale pavoučák se musel ještě připravit. Haji se trošku zarazil, když se pavoučák zastavil a začal se obmotávat a prapodivně připravovat. Byl rád, že ničím takovým si procházet nemusí a stačí mu normálně přijít. Ale měl to vychytané, to nemohl popřít.
"Fajn, jdeme."
Přitakal, když byl jeho kolega připraven. Oba tedy vyrazili vstříc vesnici, která por ně ještě neměla jméno. Vypadalo to na klidnou zemědělskou vesnici s pár náznaky městských prvků.
"Asi zaplujeme nějak na jídlo a pak si najdeme něco na nocleh ne?"
Optal se Haji. Ve vzduchu pocítil známou a velmi lákavou vůni pečených nudlí. Byl div, že mu netekly sliny.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Tým Kenzo
Karasu na nic nečekala a zaútočila na nepřítele.
Naitaki nepochopil jak ho uviděla ,ale když se opravdu začal
snažit pořádně prohledávat tak uviděl nejistý stín.
Karasu začala tím že hodila svoje kunaie na nepřítele
a pak se mu snažila ukopnout hlavu.
Nepřítel jednoduše uskočil a pronesl pár slov.
Pak vyskočil a hodil pár kunaiu. Ty dopadli mezi Karasu a Nitakiho.
Vypadal jako kdyby ty kunaie tam chtěl hodit...přímo jako kdyby se o to snažil. Vypadalo to jako kdyby chtěl Karasu a Naitakiho rozdělit.
Nepřítel dopadl přímo před Karasu a Naitaki byl o kousek za Karasu.
Naitaki si připravil svoji wikizashi a zkoncentroval chakru. Zdálo se že ji stejně jednou bude muset použít. Levou rukou si vyndal tři zápalný lístky a připravoval si je k použití. Připravil se a vystartoval tou největší rychlostí jakou mohl shinobi v vyvinout. Před tímhle momentem na týhle misi se již nikdy tak rychle nepohyboval. Naitaki si uvědomil že tohle je souboj shinobi a on ho nemůže vyhrát bez pomocí chakry.
Nyní mu šlo o život a nehodlal právě zemřít.
Niní už jako opravdový ninja běžel k Karasu. V bezpečný vzdálenosti
za ní vyhodil jeden lístek. Když už byl na její úrovni tak hodil daleko za nepřítele. Nakonec se silně odrazil a ve vzduchu se roztočil. Vypadal teď jako cirkulárka. Střed kotouče byl Naitaki a ostré koncovky byla jeho wikizashi. Naitaki se myslel že by nepřítel neměl šanci se uhnout. V běsivé rychlosti ve vzduchu letěl k nepříteli a ohrožoval ho svou katanou. Naitaki však svůj hlavní koncentraci směřoval na svoji levou ruku. Pevně svírala třetí výbušný lístek a čekala na moment kdy vystřelí jako kobra a udělá svou práci. Naitaki už cítil že je těsně vedle nepřítele a tak už jí držel na pozoru. Vyčakal si na správný moment a svoji ruku vysunul v před s dlaní na které byl lístek.Síla setrvačnosti lístek odlepila od dlaně a směřovala přímo nepříteli na ba břicho.
Jiro Suzume
Kurayami
Genjutsu pominulo. Než si však Jiro stihl všimnout,co se stalo, narazil do něj Zambi a nabodl se na svůj vlastní kunai. Jiro jej jen přichytil a sledoval, jak se z něj řine krev. Po chvíli skonal.
Nechápavě se podíval na arénu, kde si povšiml, že Kayla jeho nečekané probrání vůbec nepotěšilo. Chystal se jej zabít. K jeho velkému překvapení jej však místo útoku na Jira čekala smrtící rána od, nyní již odpoutaného Jira Kaesha.
Nyní začaly věci nabírat rychlý spád. Kaesho zabil dalšího hlídače, který utíkal a nařídil jemu, aby se postaral o toho dalšího. Jiro se ohlédl, kudy se snaží nepřítel zmizet. Věděl, že je od něj příliš daleko a jediný možnost, která právě přichází v úvahu, byly výbušné vlaštovky.
Rychle si sáhl do kapes a vytáhl výbušnou směs, hodil ji na zem a za pár vteřin se vznesly do výšky tří metrů dvě vlaštovky, Jirovo maximum. Když vystoupaly ještě o pár metrů výše, nechal je Jiro letět střemhlavým pádem přímo na hlavu a ramena posledního nepřítele. Když zbývalo necelého půl metru, nechal je obě vybuchnout.
Hora Kailas
Tým Kenzo
Prozradil se a to se mu vymstilo. Oba soupeři tedy byli mírně sehraní a zkušení v boji. Další šanci jim tedy nedá. Nyní se však musel bránit. Proti němu letěly dva kunaie, následovány útokem na hlavu té dívky. Ys se usmál. Rychle odskočil doleva a zmizel v mlze. Oba útoky tak hravě odrazil, že se u toho ani nezapotil.
Nyní od nich byl dobrých deset metrů. Vzal si své kunaie se speciálními lístky a rozeběhl se na ně.
"Budete se muset víc snažit, jestli chcete vyváznout živí!"
Vyskočil do vzduchu a hodil dva kunaie mezi Naitakiho a Karasu. Zdálo se, že byl se svým hodem spokojený, ačkoli se nic nedělo a ani jednoho z nich nezasáhl.
Dopadl přímo před Karasu, narovnal se a čekal, jaké překvapení si pro něj připraví tato dvojice.
Ay je sledovala, ačkoli sledování nebylo to správné slovo. Cítila jejich chakru. Neměl však v plánu útočit zblízka. Ona si počká na tu správnou chvíli, kdy jim ukáže kousek ze svých schopností.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesnice Tokoname
Jak Naoki doufal, tak mu technik vyšla a všechny ruce, které na něj letěly se do jedné přeměnily na sklo. Sklo poté popraskalo a po malých kousíčkách se rozzletělo směrem na Naokiho a i na muže s pískem. Ti však před sebou utvořili silnou zeď z písku, takže je sklo nezranilo. Naopak Naoki se neměl za co schovat a tolik kousků by vyblokovat nešlo, tudíž byl zasažen. Stihl si však rukama zakrýt hlavu, takže měl kousíčky skla zabodané všude krom hlavy. I tak však svého rozhodnutí proto co udělal nelitoval. Než se Naoki stihl vzpamatovat, tak už byla celá oblast kde bojovali zakrytá pískem, který se nahromadil kolem a znemožňoval komukoliv utéct. Místy však byly drobné díry na průchod světla. Situace se čím dál více zhoršovala. Naoki si začal rychle vytahovat sklo z těla a sledoval co se bude dít. Jak očekával, tak přišla další vlna útoku. Každý teď měl svého soupeře. Před Naokim však stáli rovnou dva. Jeden z nich si sundal ze zad to podivnou nádobu a přeměnil jí na písek, kterým se obalil a vytvaroval si jakési brnění. Naoki věděl, že to pro něj znamená, že nebude moct používat své zbraně a ani Taijutsu, protože by to soupeře prostě nezranilo. Zároveň však když bude uhýbat, tak ho sejme ten druhý chlap. Naokiho napadli dvě možnosti. První byla použít opět ohnivou techniku a proměnit brnění na chlápkovi ve sklo. Druhá byla, že by se dostal přez prvního s brněním a zaútočil na druhého. Ale ti chlápci už techniku Naokiho znali, takže by se mohli ubránit a pro Naokiho by bylo zle a tak se rozhodl pro druhou možnost. Vytáhl si proto dva shurikeny, které hodil proti chlápkovi s brněním, aby mu zabránil Naokiho zadržet. Poté ho přeskočil a za běhu si vytáhl jednu katanu, kterou se pokusil seknout zhruba doprostřed hrudi druhého chlápka.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Oba dva kunaie úspěšně doletěli na určené místo a výbuch rozmetal mlhu okolo, ale pouze kousek v blízkosti kunaiů. Momentálně to bylo nejspíš jediné místo kde by měli šanci na přežití a tak se tam chtěla rozzeběhnout. Vyrušilo jí však křupnutí větvičky, které se za ní ozvalo a podle vzdálenosti to nebyl Naitaki. Všimla si několika shurikenů co jí mířily do zad, ale Naitaki je všechny pohodlně zlikvidoval. Obrana tedy zafungovala dobře. Najednou se však po Naokiho meči spustil malý proud krve. Nejspíš vše nešlo až tak dobře. Pomyslela si, ale musela jednat. Furt tam stál ten muž a musel následovat protiútok. Karasu vytáhla schválně dva kunaie a rozzeběhla se rychlým tempem proti muži. Furt však neběžela na plný plyn, aby měla čas zaraegovat kdyby se něco stalo. Když byla skoro u muže tak hodila oba dva kunaie do nohou muže tak, aby letěl do každé nohy jeden. Mířila při tom na úroveň stehen, kde mohla nejvíce omezit pohyb. Sama přitom vyskočila na úroveň mužovi hlavy. Poté silně kopla proti muži zhruba na úroveň krku, což by bylo smrtící.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Naoki vše použil dobře. Výbuch a vzplanutí dýmu proměnilo písek v částečky skla. Jakmile proběhl výbuch, tak se ruce rozdělily na dvě části. Každá z částí se proměnila ve sklo, které následně popraskalo a rozlétlo se směrem na Naokiho a zároveň další část rukou se rozletěla směrem k ninjům z písečné, kteří před sebou udělali tlustou písečnou zeď. V zápětí se dva z těch pěti ninjů z písečné odpojili a prudce bouchli po stranách do země. V ten okamžik se zaklepala země a kolem celé bojové oblastí se pomalu ze země vyrojil písek, který vytvořil nad bojištěm písečnou kopuli, která měla pár malých otvorů, které umožnily průnik světla do kupole. Nyní se všichni ninjové z písečné, Enzo, Naoki, Atakkai a pár ninjů z vesnice nacházelo v jakési písečné hale, kterou udržovali ti dva ninjové z písečné. Jeden proběhl kolem Naokiho v dostatečném odstupu a proskočil kolem Enza, při čemž rukou máchl směrem na Atakkaie, proti kterému se následně rozletělo pět písečných jehel, které se lehce v letu motaly, aby měl Atakkai menší šanci na únik. Mezitím se skupinka tří vesnických ninjů rozeběhla na Enza. A zároveň poslední dva ninjové z písečné stály přímo proti Naokimu. Jeden si sundal svoji tykev ze zad a Naoki jen viděl, jak se tykev rozlomila a proměnila v písek, který se rychle začal točit kolem jednoho ninji a následně se na něm přichytil a utvořil mu po celém těle oranžové brnění. Na rukou měl z písku udělaný dva bodáky a s tímhle brněním se rozeběhl přímo proti Naokimu.
Jiro Kaesho
Kurayami
Zambi se přibližoval a Jiro Kaesho na tribuně nervně hýbal rameny, aby se dostal z těch pout. Chtěl mladému Jirovi pomoct, když viděl jeho bezmoc. Bál se, že přijde o dalšího potencionálního žáka. Hleděl, jak se Zambi natahuje s kunaiem přímo proti Jirovi. Jenže v ten okamžik Jiro v genjutsu skočil po stínu a tím, jak skočil, tak skočil i v realitě. Překvapil Zambiho natolik, že nestihl zareagovat a jak ho Jiro popadl, tak mu hnul s rukou, která následně zajela pod Zambiho žebra. Jiro se probral z genjutsu zrovna ve chvíli, kdy v náručí držel pomalu umírajícího Zambiho. na jeho rukou byla Zambiho krev, která tekla z boku i z jeho úst. Zambi mu chtěl něco říct, ale měl plnou pusu krve, a proto se beze slov sesunul k zemi. Jiro Kaesho se na tribuně lehce pousmál, protože byl pyšný. Jenže v ten okamžik Se Kaylo hlasitě zasmál a namířil na mladého Jira ruku, kolem které v tu chvíli začal probíjet blesk, který pomalu obaloval ruku a bylo vidět, že Kaylo má v úmyslu mladého Jira zabít. "Víš Kaylo, někdy předstíráme bolest, abychom mohli bolest předat někomu jinému." Řekl Jiro a v ten okamžik přetrhl červené pásky kolem jeho rukou. Prudce se zvedl a zarazil svojí jehlu do Kaylova krku a jehla projela skrz, při čemž blesk z jeho ruky zmizel a Kaylo se pomalu skutálel po lavičkách dolů do arény k mladému Jirovi. Mezitím však další dva, co hlídali Kaesha běželi pryč, každý jiným směrem. Jeden skočil do arény a běžel k mřížím, které se pomalu začaly zvedat. "Jiro! Nesmí se dostat z arény." Zvolal Kaesho a v ten okamžik se otočil k druhému, který přebíhal přes lavičky a vymrštil proti němu kunai, který ho však jen škrtl. Kunai udělal běžícímu muži jen jakýsi škrábanec na rameni, ale po dalších pár krocích bylo vidět, jak muž zpomaluje až se nakonec úplně zastaví a stejně jako Kaylo se skutálí z tribuny.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kurayami
V nejbližších vteřinách očekával reakci Zambiho tak, jak si ji naplánoval. Čekal, že se Zambi pokusí útok odvrátit, přerušit, nebo se mu vyhnout. Ani jedno z toho však neudělal. Místo toho se usmál na Jira, mrkl a Jirovi se zatemnělo.
Objevil se ve Takigakure. Z ničeho nic procházel ulicemi, které jsou dnes pohřbené v troskách. Jiro byl zmatený. Nemohl se však vynadívat. Každý metr, každá dlaždice na zemi, to vše bylo tak živé. Věděl, že je to nesmysl. Jeho vesnice neexistuje. Rychle se vzpamatoval. Rozhlížel se kolem a hledal Zambiho. Nikde jej neviděl.
"Zatraceně! Genjutsu?" Tázal se sám sebe. Jednou se už v genjutsu ocitl. Bylo to v oné osudné jeskyní plné hadů. Kombinace jejich jedů a protilátky způsobila stejnou reakci.
"Jak jsem se z něj tehdy dostal?" Pamatoval si, že se probudil velmi zničený. Mohl jej snad z genjutsu uvolnit jeho sensei? To těžko. Musel to být on sám.
Jeho mozek nyní pracoval na sto procent, když...
"Ten hlas!" Poznával ho. Aniž se stačil pořádně rozhlédnout, stál před ním Ichiro, jeho bratr. Najednou začal krvácet a podlomily se mu nohy. Padl před Jirem a celá Takigakure umírala v plamenech. Jiro nebyl schopný roumně uvažovat, ačkoli věděl, že je lapen v genjutsu. Padl na kolena k bratrovi a se slzami v očích sledoval, jak jeho vesnice mizí v troskách, opět.
Všiml si, že má svázané ruce jakýmsi stínem. Sledoval ten stín až k temné postavě. "Toru?" Střelil svůj tip.
"To vše jsi mohl odvrátit, kdyby jsi byl ve vesnici." Pošeptala mu záhadná osoba.
V tu chvíli se v Jirovi něco zlomilo. Prozřel. Jeho soupeř proti němu využívá vlastních pochyb a vzpomínek. Tady ovšem překročil práh vědomostí. Jiro ve vesnici byl! To jej vrátilo zpět na nohy. Postavil se a zařval. Pousta s praskotem roztrhl a vrhl se na stín. Ten se rozplynul. Jiro nevěděl, co si počít, jak se z genjutsu vypořádat, tak zkusil to jediné, co mohl, začal hromadit chakru v celém těle. Byl sice lapený ve vlasním vědomí, rozhodl se ale, že celé tohle místo roztrhá na kusy, i kdyby to měo být to poslední, nač se vzmůže.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
Meyia
Když byl, jako už tolikrát vyveden blokem na úplně jinou stranu, než očekával, nebylo zapotřebí útok vidět, Tenno prostě věděl, že přijde a že se mu musí vyhnout, jinak to bude přinejmenším bolet.
Proto se vrhl kotoulem dál, otočil se a zaujal bojový postoj.
"Dobře, takže nezačínat bodáním, chápu" kývl, jakože rozumí, i když věděl, že tu chybu ještě několikrát udělá.
Udělal dva kroky a jeden přísun k Saitovi a sekl úhlopříčně zdola nahoru. Při tom všem sledoval senseiovu katanu, i když věděl, že jakmile bude chtít, tak ta katana bude prostě neviditelná.
Odokemono Kumo
Les
Odoke se nakonec uklidnil a pokračovali dál v cestě, přece jen se mu nikdo nemohl divit, že byl tak podezřívavý, prostě si musel dávat větší pozor. Když tak kráčeli lesní pěšinou, tak se občas koukl na Hajiho, jak zabíjí čas, Odoke neměl potřebu se nějak zabavovat, prostě jen šel. Pak Haji přivedl řeč na to kde asi jsou a že by se hodila mapa "s mapou není problém, tu mám, problém je vtom určit naši polohu a to se nám bez nalezení nějaké vesnice nepodaří, takže hold budeme muset jít tak dlouho dokud na nějakou nenarazíme, ale z toho strach nemám v zemi ohně je dost vesniček" řekl a dál pokračoval v cestě. Cesta trvala docela dlouho, ale nakonec se dostali na pořádnou cestu a z dálky už šlo vidět město. Ale ještě asi tak kilometr od města se Odoke zastavil a šel mezi stromy "musím si svázat ruce a namaskovat to, abych nebudil pozornost" řekl a z batohu si vytáhl širší obvazy a omotal si jimi spodní 2 páry rukou, takže po nasazení trika vypadal jako normální kluk s větším břichem, pak si nasadil batoh a ještě provedl Henge, na obyčejného kluka jeho věku "tak jo můžeme" řekl a vyrazil směrem do vesnice.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Když spal, začalo jej rušit škrábání pak jako třešničkou na dortu buzení Braina. Otočil se a doufal, že bude konečně ticho, bohužel se jeho přání nevyplnilo. Nakonec otevřel do široka oči. Žádné jemné probuzení, mžourání na svět očima, prostě strašidelné otevření očí. Nezvedal se, ale byl připraven kdykoliv vyrazit proti případnému útoku z Brainovy strany. Ačkoliv spolu teď cestovali, prostě mu nevěřil. Pak se B. otázal zda se někdo nenachází v jejich okruhu.
"Jasně, klidně se zeptej jestli tam nikdo není, případný vrah tě třeba pozve na večeři za to milé optání." Ušklíbl se a posadil se naproti Brainovi.
"Příště až se budete střídat, zkuste dělat menší kravál." znovu se ušklíbl a přiložil do ohně. Zásoby dřeva byly už malé a tak se rozhodl zajít pro další. Zvedl se a oprášil.
"Jdu pro další dřevo, nenačůrej si tu mezi tím do kalhot a buď té lásky kdyby něco zaútočilo, nezvi to na rande, ale buď se o to postarej, nebo si zařvi o pomoc." otočil se a odešel kousek dál do lesa. Chtělo se mu na záchod a tak šel ke stromu, kde vykonal svou potřebu. Náhodou skončil stromu, na kterém byly škrábance které viděl už Riku a usmál se. Rozhodnutí zakopat mrtvého jelena dál od nich byl dobrý nápad, alespoň se to, co udělalo ty šrámy, nedostalo hned k nim. Teď by to mohlo být najezené a nepůjde hned po nich. Nasbíral dřevo okolo a vrátil se.
"Kterým směrem odtud jsi zakopal toho jelena? Páč bych řekl, že už si na něm něco smlslo, ale asi je to plné, páč si to jen obrousilo drápky a zase šlo jinam a nás to zatím nechalo napokoji." Zakřenil se a ukázal směrem kde byl ten strom. Přiložil do ohně a koukl se po nádobách ve kterých by měla být voda. Samozřejmě že ji nedoplnili. Povzdechl si.
"Asi se ti nechce zajít pro vodu, že?"
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Tým Kenzo
Karasu hodila do mlhy výbušné kunaie.
Výbuch mlhu rozmetal a tak vzniklo místo kde by se
procento na přežití o něco zvětšilo. Věděl že to nebude stačit
,ale lepší než nic.
Skvělé pojď .. musíme se tam dostat.
Naitakiho slova přerušila silné ticho a nekonečnou úzkost.
Překvapilo ho to. To jako nebudou útočit ? Pomyslel si když
opravdu nic neslyšel.Není tohle vůbec Genjutsu?
Snažil se přemýšlet když ho v tom narušilo jemné křupnutí.
Prudce se otočil ,ale nic neviděl. Chvíli koukal do mlhy odkud uslyšel křupnutí když ho zarazili letící kunaie. Byli již velmi blízko nich protože v mlze jsou skoro neviditelný.Všechny byli mířeny do zad Karasu Na přemýšlení jak se jim vyhnout nebyl čas. Rychle vytáhl wikizashi kterou mu dal Kenzo a snažil se všechny kunaie odrazit čepelí pomoci umělého švihu. Protože nebylo moc času tak pokus odrazit všechny kunaie nebyl vynikajicí. Pár jich odrazil úplně a u některých změnil jejich traektorii letu. Jedna však zasáhla rukojeť ,přímo tam kde Naitaki držel katanu. Kunai se zapíchl přímo mezi prsty a jeho hrany prořízli kůži okolo.Naitakiho prostředníček a prsteníček krvácel.
Naitaki pocítil prudkou bolest ,ale nedal to najevo. Vytáhl kunai a položil si ho do kapsy. Třeba to nebude jen obyčejný kunai. Musí ji ho ještě prohlédnout...jestli přežijou.
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
V následujících chvílích se toho stalo nějak moc. Všude se začaly hemžik pro Atakkaie neznámé postavy. Ne zrovna přátelske jak to tak vypadalo. Chlapec se nehodlal zapojovat. Byl ještě stále naštvaný na týpka s lukem. Jeho hrdost tím utrpěla velikou ránu a on jakož to velice pyšný kluk to nehodlal jen tak nechat být. Onen "zachránce" si nejspíš myslel bůhví jak to od něj bylo šlechetné a hrdinské, ale Atakkai měl na věc velice rozdílný názor. Od té dob co odešel si navykl dělat věci sám a byl rád když někomu mohl ukázat, co dovede. Myslel si, že je lepší se nechat zranit a vyhrát bez něčí pomoci než zůstat bez šrámů s nápomocí někoho jiného. Pro ostatní teď musel působit dost arogantně, ale to on si prostě neuvědomoval.
Zaslechl jméno Kokumotsu a tak zbystřil. Zahlédl skupinku ninjů ze svého klanu. Přemýšlel o tom, že by se proměnil na jednoho z vesničanů, které za posledním pár měsíců potkal. Okolo však bylo dost lidí a někdo by si toho určitě všiml. Skupina zaútočila na chlapce s talířem. Ten použil jakousi ohnivou techniku a jejich písek se brzy proměnil na sklo. Bylo by nemilé dostat se s ním do křížku.. Pomyslel si rudovlasý hoch a chvíli na něj hleděl. Stále se nehodlal přihlásit ke svému původu. Atakkai muže, kteří zaútočili na talířáka dobře znal, protože je jako menší dost často potkával. Pravdou bylo, že ani jeden z nich nebyl žádný velký myslitel a tak jej nijak zvlášť nepřekvapil fakt, že si doposud nevšimli, že stejně jako oni, i Atakkai má na zádech tykev.
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Po nejakej dobe som zaspal. Ani som nevedel, ako dlho som spal a už ma niekto budil. Už som nebol ani unavený, ani vyčerpaný. Bol to chlapík, so slovami, že mám prevziať hliadku. Vstal som a posadil sa ku ohňu. Pohrával som sa s kunaiom a skúmal všetko, na čo mi oči dovideli. Keď som sa obzeral, zrak som uprel na Hrobníka.
Mohol by som ho v momente zabiť... ale dám mu šancu... pomyslel som si, ale stále som z neho nespúšťal zrak. Potom som sa pozrel na oheň. Oheň pomaly zhasínal a už z neho skoro nič neostalo. Našťastie, na blízku bolo drevo. Vstal som a išiel som poň nespúšťajúc oči z kempu. Vzal som drevo, ale v tom za mňou niečo zašušťalo.
,,Je tu niekto?" spýtal som sa, ale potom mi došlo, že je to somarina. Ako keby som čakal, že mi protivník odpovie ´´áno, opékam... chceš rybu?´´. Pomaly som vytiahol kunai a blížil som sa späť ku kempu.
Asi len nejaké zviera, pomyslel som si a neriešil som to. Potom som sa pozrel na oblohu. Bola už noc. Obloha bola plná hviezd. Okolo kempu furt niečo šušťalo, ale ja som to prehliadal. Obzeral som sa po starých stromoch a cestičkách a snažil som sa postrehnúť, či nezačujem zvuk potoku. Furt ma rušilo to šušťanie.
Možno by som to mal ísť skontrolovať... pomyslel som si. Potom som si to rozmyslel a udržiaval hliadku. Nikam som nešiel a nikoho som nebudil.
Riku Morimoto
Neznámý les
Riku se uvelebil u kamene a sledoval, jak ti dva komedianti pomalu usínali. Zatím se cítil v pohodě, nepadaly u víčka ani nic takového, takže se na hlídku hodil. Pravdou ale bylo, že by si také rád odpočinul. Vytáhl ze záhybů kimona velmi pěkně zdobené pouzdro. Otevřel ho a vytáhl z něj fajfku. Nebylo nic lepšího, než posezení u ohně a troška dýmu vycházejícího jak z úst tak z nosu. Zapálil si a ničím nerušen koukal do pomalu vyhasínajícího ohně, který se snažil udržovat alespoň na minimu a hvězdnou oblohu, kterou bylo alespoň drobet vidět skrze bujaré koruny stromů.
Na mysli toho měl víc. Nevěděl, kam se vydají, asi půjdou za nosem a kam dojdou, tam dojdou. Taky nevěděl, co s nimi bude pořádně dělat. Jeden chtěl zakopávat, druhý vraždit, doplňovat by se doplňovali, ale to by jeden nesměl chtít pohřbít toho druhého a naopak. Život byl jedna velká fraška.
Z hloubání vytrhl Rika prapodivný zvu, který se ozýval nedaleko jejich kempu. Okamžitě našpicloval uši a začal zírat do temnoty lesa. Znělo to jako podivné škrábání nebo něco takového. Vyskočil na nohy a jeho ruka automaticky začala objímat jílec jeho katany, která trošičku povyskočila z pochvy. Neviděl tam nic, ale ten zvuk muselo něco způsobit. Ohlídl se kolem a neviděl nikoho, rozhodl se tady ty dva nechat a podívat se, co to bylo. Ne že by měl nahnáno, ale radost z toho taky dvakrát neměl. Pomalu přicházel k místu, odkud šramot přicházel. Připadalo mu, že i ty přiblblé větve ho sledují. Zastavil se a díval se kolem, nikde nic... Až poté se začal dívat na strom a uviděl v kůře asi centimetr hluboké škrábance.
"Do pr*ele!"
Zaklel si, když viděl tyhle stopy. Ale nemohl si být jistý, že to něco udělal teprve nyní, třeba to tu bylo a něco se mu jen zdálo. Okamžitě zamířil rychlým krokem zpět k ohništi a posadil se zpět. Jeho oči následující hodiny byly snad na úrovni Byakuganu. Nepřestával těkat pohledem ze stromu na strom a mžoural do temnoty, zdali tam něco neuvidí. Ale nepodařilo se, po podivném zvuku už se nic neobjevilo jeho samotného začala zmáhat únava. Bylo totiž na čase vystřídat hlídky. Poklepal na rameno Brainovi a vysvětlil mu, že je na řadě s hlídkou.
"Kdyby se něco stalo, něco šustlo nebo jsi něco viděl, okamžitě nás oba vzbuď!"
Řekl pěkně zostra, spíš jakoby mu vyhrožoval. Sám se pak schoulil ke kameni s katanou v ruce.
"A udržuj oheň."
Špitl ještě předtím, než zavřel oči a přemohla ho dřímota.
Haji
Les
Haji byl rád, že ho pavoučák nebral za hrozbu. Sám nevěděl, jak by se charakterizoval, prostě to byl poutník, který něco hledal, jen zatím nevěděl co.
"Máš pravdu, něco najdeme a v klidu si odpočineme, za ten masakr a tu divnou laboratoř si to zasloužíme."
Hned jak to dopověděl, mu hlavou probleskl záblesk starce, kterému z očí utíkal život hned poté, co mu Haji vrazil kunai do hrudníku. Ihned zakroutil hlavou a dělal, že se to nestalo.
Dlouhou chvíli při cestě lesem si krátil tím, že sbíral trávu a dělal z ní kohoutky. Byla to opravdu dětská zábava, ale co měl dělat.
"Myslíš, že je tu něco poblíž? Asi bychom si měli obstarat mapu nebo tak."
Vyblekotal ze sebe Haji, ale hned jak to dořekl, tak mu hlavou prolétlo, zdali nemá mapu pavoučák. Přinejhorším bude za blbce. Po tom, co prožil je tohle opravdová blbost.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~