Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Daisukeho utok aj napriek snahe utekajúceho dopadol dobre a tak Genesisov sip bol len ranou z milosti. Ovela horsie bolo, ze cas potrebny na vlozenie dalsieho sipu stratil kvôli bliziacej sa kopii. Nemal na vyber, bleskovo spravil pecat a v poslednej chvili stihol spravit vymenu. Na nic necakal a z miesta kde bol-vlavo od utocnika-mu bleskovo hodil kamen, ktory prave zdvihol do hlavy. Konecne si spomenul ze by nemal nikto zomriet tak sa to snazil dodrziavat. NA chlapika, co utocil na Daisukeho vystrelil sip, mieriac mu na nekriticke miesta-na tie ktore by ho zranili, ale nezabili. Veril ze dalej to zvladne a bezal s napnutym lukom k banditom ktory boli zasiahnuti prvym utokom. Orol sa konecne dostal ku krcnej tepne, ked im Genesis povedal: ,,Vzdajte sa'' a mieril sipom na hlavu toho na ktorom nebol orol, ktory zatial cakal iba na najmensi pohyb aby mu prekusol tepnu
Hakahori Migi
Kousek od kostela
Byl kousek od nich a přemýšlel o slovech o míru co mu kluk říkal. přišel výbuch a kluk pak začal všechny velmi hlasitě poučovat o hrdinech. Chvilku šel dál a pak se zastavil.
"Vrahové nikdy mír nepřinesou." Zašeptal si pro sebe. Pak se usmál.
"A jenom díky tomu mám práci." Otočil se, a šel zpět. Došel ke klukovi zrovna ve chvíli, když mluvil s týpkem z minulé hádky. Napálil mu jednu, že ani nemohl postřehnout s jakou rychlostí mu přišla.
"Vrahové nikdy nepřinesou mír, lidé k nim cítí až moc velkou nenávist na to aby následovali jejich myšlenky a cíle, to za prvé. Za druhé, jsem hrobník, ne hrdina, nepleť si pojmy z dojmy." Pak se otočil k muži.
"Jestli ho bereš, jdu s váma, kde bude on, budou mrtvoly," ukázal na kluka "a tam kde jsou mrtvoly mám já práci." Oznámil mu a usmál se.
"Pokud ti to teda nebude vadit, jinak prostě odejdu." Stál a čekal až se vyjádří.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Ninjové? Atakkaie to docela překvapilo. Domníval se, že jde jen o nějaké místní otravy bavící se mlácením slabších. To trochu měnilo situaci. Nejspíš to bude muset brát vážně. A to se mu právě teď vůbec nechtělo. Neměl na to vůbec náladu. Ten den byl čím dál tím horší. Ale co, už si musel poradit s horšími.
Doufal, že chlapec vedle něj víc co dělá. Protože pokud ne tak byli celkem v maléru. Nevypadalo to, že by Atakkai měl čas nejen na útočení ale také na obranu svoji i chlapce s talířem. Právě se proti němu totiž rozeběhl ten protivný blonďák. Byl nejspíš něco jako jejich vůdce. A také byl nejspíš ten nejsilnější z trojice, protože šel jeden na jednoho. Zatímco proti talířákovi šli dva. Teď však nebyl čas na přemýšlení. Z tykve vyletěl další písek a Atakkai před sebe natáhl a překřížil ruce. Vytvořil tak v rychlosti stěnu zahnutou do oblouku a použil Jutokuna no jutsu pro její zpevnění. Nejen že se tak ubránil prvnímu možnému útoku ale díky zahnutému tvaru stěny také nepřítelovi zakryl velkou část výhledu. Útvar z písku byl asi dva metry vysoký a dva a půl metru široký. Její hloubka činila něco málo přes dva centimetry, tedy dost na to aby Atakkaie před prvním útokem ochránila.
Odskočil od stěny asi tři metry a opět se postavil do své bojové pozice-natažené, překřížené ruce, mírně pokrčená kolena, pravá noha vepředu a levá vzadu. Poté si obě ruce nechal obtéct pískem a znovu na něj použil techniku Těžkého písku.
Yamako Asaki
Dedina Naryo
Chlapec zobral dievča. Sledoval som, čo ide robiť. Išiel som ho pozorovať. Bolo vidieť, že tí ľudia šli za ním a on jej kopal hrob. Celú dobu som ho sledoval. Bolo vidno, že tí ľudia na mňa nadávali. Bolo mi to jedno, to si vyrieším, až ich všetkých spasím. Po práci prišiel za mnou. Povedal mi, že som niečo stratil.
,,Mohol by som ťa zabiť teraz, ale neurobím to, pretože chcem, aby si videl, prečo som to robil... mier, to je to čo chcem," povedal som mu. Keď ma udrel po pleci, niečo sa mi zdalo divné. Potom za nim prišiel ten chlapec. On ho iba udrel po hlave a odniesol ho k skupine.
,,Hrdina" ironicky som si pošepol. Potom okolo mňa prešiel a všimol som si jeho výrazu. Ihneď som si rukou prešiel po chrbte a zobral som akýsi lístok. Skrčil som ho a odhodil. Ten potom vybuchol.
,,Možno si myslíš, že si hrdina. Možno si všetci myslíte, že je hrdina, ale jediné, čo robí je to, že chce, aby som ja vyzeral ako tyran a vrah! To sú tí vaši hrdinovia! Iba sa snažia zatieniť pravého hrdinu. Rozmýšľajte nad tím!" povedal som skupine, ktorá to i tak nepochopí a bude si chodiť za svojim. Potom som prišiel za mužom, s ktorým som bojoval predtým.
,,Tak, pomôžeš mi, alebo som ťa znechutil?" spýtal som sa ho.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Před hospodou ve vesnici Tokoname
Po chvilce se k Naokimu přidal i ten červenovlasý kluk se zvláštní tykví na zádech. Kolem něj se najednou objevil zvláštní obláček písku a kluk řekl, že to pro ty muže nedopadne dobře. Naoki sice nevěděl co bude chtít chlapec vedle něj dělat a ani co je zač ten obláček dýmu, ale jedno věděl a to to, že budou problémy. Muži před nimi totiž nebyli jen tak obyčejní jak se na první pohled zdálo a dokonce uměli používat chakru. Ten blonďatý chlápek si hodil vlasy dozadu a jeho dýka zmodrala právě díky chakre. Oni umějí vést chakru?! Pomyslel si Naoki a postavil se do Taijutsu postoje. Tohle nebude jen tak obyčejný souboj. Budu to muset rychle ukončit než někdo přijde k úrazu. Pomyslel si opět Naoki a sledoval dál blonďatého chlapíka. Ten se rozzeběhl proti červenovlasému klukovi a chtěl ho seknout. Naoki doufal, že si kluk vedle něj poradí, protože on měl teďka i svojí práci. Dva zbylí chlápci předním si totiž vysvlékli tričko a Naokimu se naskytl pohled na jejich zvláštní pečetě na rukou. Najednou se obě ruce mužů začaly obalovat chakrou, což znamenalo, že jestli se Naoki nechá zasáhnout, tak to nebude zrovna nejlepší. Navíc tím zjistil, že muži budou útočit na blízko. Naoki si tedy ze zad vytáhl obě dvě svoje katany a čekal co muži udělají. Ti se rozzeběhli rychlým tempem proti Naokimu. Naoki vyběhl proti nim, ale pomalým tempem, aby měl čas zaraegovat. Když byl blízko u mužů a oni mu zaútočili na hlavu každý z jedné strany, tak se Naoki skrčil co nejvíc to šlo, aby ho netrefili a ani nezasáhla ta chakra na rukou. Mužům teď byl zhruba u kolen a tak seknul po obou stranách mečmi a jelikož běžel proti mužům a oni proti němu, tak hrozilo, že by mohli přez meče projet, jako nůž máslem.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Enzo perfektně viděl na dějiště skrz rozbité dveře, proto mohl v klidu sedět a užívat si pohled na agresivní opilce a na dva mládence, které měl v plánu vzít pod svá křídla. Mezitím Atakkai promluvil na blonďáka, který se jen uchechtl a projel si prsty své vlasy, aby si je hodil dozadu a pořádně viděl. "Ty si jako myslíš, že jsi jediný ninja v téhle vesnici?" Řekl arogantním tónem a dal před sebe svoji stříbrnou dýku. V ten okamžik zazářila modře a z chakry se vytvořila modrá čepel. Na nic nečekal a rozeběhl se na Atakkaie s úmyslem seknout proti němu zespoda nahoru, aby ho přesekl. Při čemž zbylí dva ze sebe strhli tričko a každý si mohl všimnout, že na svých rukou mají jakési velké pečetě, které modře zazářily a jejich ruce se obalily modrou chakrou. V tu chvíli se oba rozeběhli přímo proti Naokimu s úmyslem, že každý udeří jednou rukou z boku a skřípnou jeho hlavu.
Jiro Kaesho
Kurayami¨
Jiro použil poměrně riskantní krok, jelikož věděl, že Zambi nějak používá vzduch a tím by mohl během chvíle odfoukat dým, který vznikl po odhození dýmových bombiček. Ale to se však nestalo. Naopak měl Jiro dost času na to, aby si připravil své jutsu, se kterým ihned zaútočil a uslyšel hlasitý výbuch. Jakmile dým zmizel a opadl i písek, který se kvůli výbuchu vznesl do vzduchu, tak uviděl stojící osobu. Zambi tam v klidu stál, ale neměl na sobě žádný ze svých piercingů. Zambi na něj jen mrkl a v ten okamžik vše kolem Jira zčernalo a on cítil šílenou úzkost. Najednou však stál uprostřed vesnice, kterou moc dobře znal. Byla to stará dobrá Takigakure. Všude chodili lidé a usmívali se. Každý Jira zdravil a lehce na něj sahal. Z každého místa začal slyšet tichý hlasy různých lidí, ale jen jeden byl úplně jasný "My v tebe věřili.". Byl to hlas jeho bratra, který se najednou objevil přímo před ním. Jenže v ten okamžik bratrovi začala téct krev z úst a padl před Jirem na kolena. Zároveň všude začalo hořet a budovy se začaly lámat a padat k zemi. Jiro slyšel jen hlasitý pláč a křik. Všude byli mrtví lidé a Jiro měl spoutané nohy jakýmsi stínem. Vedle něj stál jen muž v černém, kterého si mohl pamatovat z Kurai no Go a tiše s ním přihlížel na tu pohromu. "To vše jsi mohl odvrátit, kdyby jsi byl ve vesnici." Pošeptala mu záhadná osoba.
Mezitím Jiro Kaesho stál v hledišti a pomalu se podíval na Kayla. Chtěl ho udeřit nebo mu něco provést, ale jeho ruce byly spoutané. "Ty hajzle, tohle byl váš plán. Dostal jsi ho do genjutsu už když se tě dotkl." Řekl Jiro naštvaným hlasem, který u něj nebyl moc obvyklý, protože ho moc lidí nikdy nenaštvalo. Kaylo se jen arogantně usmíval a sledoval, jak jde Zambi úplně v klidu k mladému Jirovi s tím, že mu hodlá umístit výbušný lístek na čelo. Zambi byl tak v klidu, že se celou dobu jen díval Kaeshovi do očí a vychutnával si tu chvíli, kdy jde de facto popravit jeho studenta, pokud mladému Jirovi nedojde, že je v genjutsu.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Daisuke se trochu lekl, když kolem něj prolétl šíp, který mířil na muže, na kterého už dávno Daisuke zaútočil. Na malý moment si uvědomil, že mu Genesis asi moc nevěřil, ale to už viděl, jak na Genesise letí oštěp, který nemohl nijak zastavit, jelikož proti němu běžel bandita s podivným mečem. "Nibai Soushuriken no Jutsu" Řekl tiše. V tu chvíli se na Fuuma shurikenu, který byl zabodnutý v banditovi rozsvítila lehce modře pečeť a následní malý dým, ze kterého vylétl druhý fuuma shuriken, který letěl směrem do zad muži s ozubeným mečem, jelikož už byl od Daie dost blízko, aby byl zády k původně prchajícímu banditovi. Daisuke cukl rukou, aby fuuma shuriken zrychlil a doufal, že se zabodne banditovi přímo do zad s tím, že měl ruku připravenou, aby s ní chytil fuuma shuriken, kdyby se bandita vyhl a mohl zároveň s tím shurikenem blokovat banditův meč.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Hakahori Migi
Kostel
Když chtěl položit poslední lístek, objevil se ten kluk s dívkou kterou ošetřil jinde. Pohodil ji jen tak na zem a začal se mu vysmívat. Nadzvedl obočí, přestal s lístky a uložil je zpět i s kunai a došel k dívce. Rozvázal jí ústa a vzal do náruče. Beze slova se otočil a šel k nejbližšímu stromu. Tam dívku položil a vešel zpět do kostela.
"Kde máte lopatu?" Zeptal se a čekal na odpověď. Když mu ji kdosi podal, někdo jej chytil za rameno a soucitně se na něj podíval. Usmál se. Zřejmě ty dva pozorovali.
"Doneste mi prosím šaty a pokud můžete, tak i něco co připomíná aspoň trochu rakev. Také pár věcí na šití a hadr s vodou." Vesničané chvilku nic nedělali a pak se vydali vyplnit jeho rozkazy. Vrátil se a vybral místo. Začal kopat.
"Co čumíš?" Tázavě se na něj koukl.
"Snad si nemyslíš že mi na ní záleželo?" Kopal dál.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
"Pokusím se je zadržet. Až je znehybním, slož je." Ys měl jasno. Prozradil tedy svůj zaručený plán, který většinou vycházel. Ay to přišlo zbytečné, ale přikývla a uskočila vzad. Jejich tým byl složen schválně z nich dvou. Přesně pro tyto přepady.
Mezitím, co Ay koncentrovala chakru, aby mohla lokalizovat ty dva v mlze, Ys se rozeběhl do mlhy. Po pár krocích se jí ztratil z dohledu.
Ys si všiml, jak jeden z nepřátel, ta dívka, hází kunaie do mlhy. Kunaie měly výbušné lístky. Usmál se nad tím. "Chytrá" pomyslel si.
Výbuch rozmetal mlhu stranou kolem obou kunaiů. V husté mlze vznikly dvě slepá místa. Ys by sice mohl díry opět zaplnit, pochyboval však, že by dvě místa bez mlhy na jejich obranu stačila. Vyhnul se těm místům a zpomalil. Nyní se snažil jít tak tiše, jak jen to šlo, aby ho nikdo neslyšel. Dokázal vycítit oba soupeře, jinak by pro něj mlha byla spíše přítěží. vybral si jeden cíl a šel pomalu k němu. Dostal se do zad té dívce. Zdála se mu chytřejší než ten chlapec.
Bez jakéhokoli zvuku vytáhl shurikeny a hodil je do zad Karasu.
Karasu by neměla šanci na únik, jenže Ys se chtěl přesvědčit, co v ní je. Proto se při vrhu shurikenů chtěně prozradil dupnutím nohou do země.
Ay čekala, jak se vše vyvrbí. Nyní cítila přítomnost tří různých lidí v mlze. Mohla vidět, co se na bojišti odehrává. Dle zajetých pravidel však do boje zatím nezasahovala.
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Kurayami
Jiro nevěřil vlastním očím, když sledoval, jak Seirei odletěl vzduchem, jako kdyby byl z hadru. Jirovi začalo docházet, že tohle nebude souboj na pár tahů. Bylo pro něj nezbytně nutné odhalit, jakým způsobem Zambi provádí své techniky. Aby však vyhrál, musel tento boj skončit rychle a Jiro k tomu udělal jen první krok. To stačit rozhodně nebude.
Zambi zatím neútočil. Podle postoje Jirovi přišlo, že se bojem zatím příjemně baví. On však neměl moc na vybranou. Přestože Zambi pochopil, že stojí proti loutkáři, nemusel vidět vše. To mu problesklo hlavou. Následující tah možná odhalí více ze Zambiho schopností.
Jiro si sáhl do brašny na zádech a vytáhl kouřové bomby. Hodil jimi mezi Zambiho a něj tak, aby Zambi nic neviděl. bylo to riskantní a dvojsečné. On však neměl jinou možnost.
Ve chvíli, kdy se před nimi roztáhla clona, Zapamatoval si Jiro, kde Zambi stojí. To bylo nezbytné. Poté se stáhl k zemi, sáhl si do bočních brašen a vytáhl tři hromádky své směsi. Ze dvou pomocí osvojené techniky utvořil vlaštovky z hlíny. Třetí nechal na místě, jen ji překryl hlínou.
Celistvost kouřové clony protrhly dva projektily podobné vlaštovkám. Byly naváděny dle Zambiho poslední polohy, což, jak se ukáže, až zmizí oblak kouře, mohlo být také na úplně špatné místo.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yamako Asaki
Dedina Naryo
Keď som sa tam bavil s chlapíkom, neurvale nás vyrušilo to individuum. Robil nejaké pohyby, hádzal nitky a kunaie. To som využil ja.
Kawarimi no Jutsu! pomyslel som si. Nenápadne, keď ten fracek to nemal ešte hotové, som sa nepozorovatelne vytratil. Skryl som sa za strom. Tam som videl ten dav aj s tou ***. Nepozorovatelne som prišiel k davu a to dievča som uniesol. Zapchal som jej ústa rolkou obväzu. Položil som ju k stromu.
,,Dal som ti život a ty sa mi takto odvďačíš?" krútil som hlavou. Silou mocou sa bránila a chcela utiecť, ale nepustil som ju. ,,Brániš jedinej šanci na mier. Jedinej šanci na mier medzi Konohou a Kiri. Ja ten mier privediem. Ale bude to sakra ťažšie, keď mi to budete komplikovať. Stojíš mi v ceste, a to nemám rád... myslel som, že ty nemusíš zomrieť," pokrútil som hlavou a zabodol jej kunai do hrude. Zobral som ju do náručia a išiel som za tým chlapcom zo zadu.
,,Aké to je vidieť niekoho, koho si sa snažil chrániť mrtvého? Chlapče, teraz si si to urobil horšie," usmial som sa a to dievča som hodil na zem. Ani som si nevšimol, že či tam Kawarimi no Jutsu ešte je.
Hakahori Migi
Kostel
"Hele ty pako, proč bych to asi dělal ty blbče? Jen jsem poslal tu holku se zeptat pozůstalejch jestli budou chtít pomoct s pohřbem, jsem hrobník ty idiote!" Zařval na něj Hakahori. V tom tam vlítnul dav v čele s několika lidmi a mezi nimi se schovávala dívka z hospody. Ten zmetek začal hrát divadýlko a on se jen křivě usmál.
"Ták dámy a pánové, tady herečka podala nejlepší výkon dne. Nezapomeň zdrhnout svrabe jeden!" Rozesmál se. V davu dívka cosi šeptala těm okolo a oni se z něj zaměřili na toho kluka.
Dostal se blíže k ní.
"Hej, co tu děláš, máš bejt doma a ne tady lítat, můžeš se ještě víc poranit." Řekl důrazně. Dívka se jen omluvila a hlasitě všem oznámila, že on není ten co v hospodě vraždil, ale naopak že nebýt jej, nejspíš by tu nestála. Chtěla ukázat na kluka, ale ten zmetek mezitím zdrhnul.
"No lidi, až ho najdu, tak se vsaďte že šťastný nebude, těšilo mě a možná se vrátím." Zvedl ruku na pozdrav a vyrazil i s lankem oknem ven. Ten týpek se tam prostě jen vybavoval s mužem z předešlé hádky a nedával pozor. Vyhodil lanko i s kunaiem na konci aby se zabodlo kousek od kluka. Vyskočil a přitlačil na lístek, vykopnul levou nohou a úmyslně minul a přidupnul o metr dál další kunai a lístek a znovu zaútočil na kluka. Hodlal tak pokračovat dokud by nebyl ve čtverci a on mohl lístky odpálit. Pravačkou vyšvihl aby jej přinutil se skrčit nebo uhnout a mezitím znovu hodil drátem s kunaiem k zemi a zbýval mu poslední lístek. Proto útočil bez přestávky a nedával klukovi šanci se hnout jinam než ke drátku. Zabodl třetí kunai a lístek k zemi. Už zbývalo připevnit poslední. Napustil chakrou pravou ruku aby to vypadalo že útočí fakt vážně a rozmáchl se znovu. Pokud teď kluk neuteče, zůstane uvězněn mezi lístky.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
A začalo to. Hozený talíř rozzuřil jakéhosi chlapíka a poté už to šlo raz dva. Strhla se rvačka a zavládl chaos. Všichni se začali mlátit a jeden z opilců prohodil chlapce s talířem dveřmi. Blonďák mezitím ukázal na Atakkaie. Ten pohodil vlasy, sundal si plášť, přivázal si tykev stuhou k zádům a vykročil ke dveřím. Opatrně překročil zbytky dveří. Stoupl si vedle chlapce, který už byl teď zpět na nohách. Chtěl tím naznačit, že se na těch následujících pár vteřin (Atakkai věřil, že přibližně za tu dobu své protivníky vyřídí) spojí a budou spolupracovat.
Kolem chlapce s vlasy růžovočervené barvy létal oblak písku. Nebyl ten typ, který by zaútočil jako první a tak čekal. Upřímně doufal, že chlapec vedle něj nebude ten, kdo zahájí ofensivu. Než však začali Atakkai se chtěl ještě na něco zeptat. Pohlédl na blonďáka. "Proč tohle zkoušíte? Musíte přece vědět, že to s vámi nedopadne dobře..." řekl svým klasicky vysokým, tichým a klidným hlasem. Stáhl s nohama u sebe, překříženýma rukama a čekal na odpověď.
Yamako Asaki
Dedina Naryo
Ležal som pod lavičkou a dúfal, že si ma ten dav nevšimne. V tom som ale počul kroky. Boli to pomalé a isté kroky, ale bol to len jeden človek. V tom sa ku mne niekto priklonil. Bol to ten fracek. Od hnevu som ani poriadne nepočul, čo hovoril. Vyšiel som zpod lavičky.
,,Ty sa odvažuješ niekomu hovoriť "že aký je hrdina", keď ty sám si sa zľakol a zdrhal pre dav?!" hovoril som mu, ale v tom do kostola došiel dav. Nastala moja chvíľa.
,,Hovoril som ti, že ich nezabíjaj! A k tomu si ma tam chcel nechať! Vedel som, že kradnutie a zabíjanie je zlé! Teraz to nedopadne dobre!" falošne som fňukal a pri rozprávaní som sa pozeral na toho zbabelca. Dav bol zmätený a ja som sa pomaly vykradol cez okno z kostola. Chcel som utiecť, ale v tom som si všimol senseia na druhej strane kostola.
,,Ty si to videl, že? No nevadí, mám to pod kontrolou," upokojoval som ho.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Prchající bandita se ohlédl za běhu přes rameno a spatřil velký shuriken, jak se k němu nebezpečně přibližuje, a tak se zafuněním změnil dráhu běhu. To udělal shuriken ale také, a trefil ho přímo do zad. Muž se tak s výkřikem a vyprsknutím krve svalil k zemi, kde zůstal ležet. Chudák to pak ještě schytal do zad hned vedle shurikenu šípem od Genesise, a tak měl svou smrt definitivně pojištěnou.
Kluci si možná ale měli více věřit. Tou střelou ztratil Genesis totiž drahocený čas, a nestihl už vypálit další šíp dřív, než po něm stihl ten bandita s kopím svou zbraň hodit, mířící mu přímo na prsa.
Zatím, co se muž s poraněným ramenem pral s orlem co se na něho vrhnul a sápal se mu po krku, uháněl ten chlap s velkým zubatým mečem dál, přímo proti Genesisovi s Daisukem, řvoucí jako o život, připravený je oba posekat jako kosa trávu, a že mu k tomu chybělo už jenom pár metrů.
Hakahori Migi
Kostel
Když tam dorazil dav a kluk skočil do oken kostela, usmál se. Končíš. Pomyslel si, a skrze věžičku se dostal dovnitř. Ocitl se v malé zamčené místnosti. Zničil zámek a sešel po schůdkách k dalším dveřím. Vyrazil zámek a ocitl se v o něco větší místnosti. Všude byly lavice a malý oltář, ovšemm kluk nikde. Rozhlédl se. Vlevo, nic, vpravo, nikdo, před ním ani za ním taky nikdo. Nahoře jen vzduch. Koukl pod lavice.
"Tak tady jseš skrčku." Usmál se.
"Na to jakej jseš hrdina, ti rychle sklaplo když tam ti blbci naklusali. Ta holka byla asi až moc rychlá a rozhlásila to nejen příbuzným." Koukl z okna na rozzuřenej dav.
"Ták a mě fakt zajímá co budeš dělat teď náfuko." Zasmál se a sledoval jak bude reagovat.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Hospoda ve vesnici Tokoname
Naokiho talíř překvapivě minul svůj cíl a mezi muži jen prolétl. Sice přesně neviděl, co se s talířem dělo dál, ale slyšel očekávaný náraz. V hospodě nastal zmatek a všichni po sobě začali něco házet a mlátit se. Naoki vytáhl kunai zabodnutý ve stolu a společně s knihou si jej schoval do kapsičky s vybavením. Tohleto nemám chuť pozorovat. Pomyslel si Naitaki a chtěl odejít, když v tom ho už nějaký nalitý chlap bral a prorazil společně s Naokim dveře. Naokiho dobrý úmysl chránit druhého kluka nakonec skončil rvačkou v hospodě. Teď už to nemělo cenu řešit slovy, protože byli všichni nalitý, ale i přez to někdo musel jednat. Naoki se válel venku na zádech a chvíli nic nedělal, ale najednou z hospody za Naokim vyšli ti tři muži a tak se Naoki rychle zvednul a protáhl se. Bylo jasné, že bude nadcházet rvačka. Naokimu se sice zrovna dvakrát nechtělo nikoho mlátit a už vůbec né takhle po ránu, ale bránit se musel. Vyčkával proto na první tah mužů a připravoval se na obranu či případný protiútok.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Naoki se zachoval, tak jak to Enzo nečekal. Věděl, že zde má najít určitého člověka, který naplní proroctví jeho vesnice. Jenže do hospody vešli dva chlapci a oba byli v podobném věku. Proto netušil, který z nich je ten z legendy, kterou mu vyprávěl otec. Jenže Naoki z ničeho nic chtěl bránit Atakkaie, kterého zřejmě ani neznal. A Atakkai se toho hned chytl, při čemž se zvedl, čímž ukázal, že rozhodně nehodlá stát vzadu a jen přihlížet, jak mu někdo vyhrožuje. Jenže to už do stolu zabodl Naoki kunai a vše to začalo. Talíř prolétl mezi trojicí starších chlapců a zastavil se až v půllitru nějakého staršího chlapa. Nastalo hrobové ticho, které narušil až naštvaný chlap, který svůj půllitr mrsknul po jiném chlapovi a v hospodě zavládl chaos, neboť se všichni chlapi začali mlátit. Najednou Naoki pocítil tlak na boku, jak ho někdo silný popadl a proskočil s ním dveřmi, které se rozlétly na kousky. Chlap, co s ním vyskočil ven hned omdlel, neboť byl dost opilý a rána pro něj nebyla příjemná. Mezitím blonďák prstem ukázal na Atakkaie a zároveň druhou rukou ukázal směrem ven, kam se rozešel i se svýma dvěma kumpány. Stoupli si přímo proti Naokimu a doufali, že k Naokimu přijde i Atakkai, aby se proti sobě postavili a mohli se dát do souboje. Enzo dál seděl v klidném rohu a hleděl do díry, která zbyla po rozbitých dveřích. Který z nich to je? Pomyslel si a čekal, co se bude dál dít.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yamako Asaki
Dedina Naryo
Ten chlapček začal opäť niečo hovoriť. Tentoraz som ho počúval lepšie, pretože mi mal odpovedieť na moju otázku. Povedal mi, že mu mam dať rozumný dôvod. Už-už som mu ho chcel dať, ale v tom som sa ocitol v kúre a k tomu ma skoro trafil shuriken.
Amatér, pomyslel som si. Možno okolo mňa bol kúr, ale to, čo bolo za mnou a predomnou nezmizlo. Rozbehol som sa do predu s kunaiom v ruke, ani som nevedel, že ako dlho bežím a že ako dlho som bol v kúre. Tešil som sa len, že konečne bolestivo ukončím jeho život. Ako som bežal, potkol som sa o kamienok, ale z dosahu kúra som už bol vonku. Nanešťastie, chlapček tam už nebol, ale bolo tam zastupenie nejakých ľudí, zrejme vesničanov.
,,Ninja!" povedal jeden, ten, ktorý bol na čele.
,,Ehm, ľudia, môžme si to vysvetliť, aha tam!" zakričal som a prstom som ukázal na miesto, kde nič nebolo. Ani som si nevšimol, či sa tam pozreli, alebo nie, a skočil som cez okno do kostola. Našťastie, už bolo neskoro večer a kostol bol prázdny. Rýchlo som si ľahol pod jednu lavičku.
Ten záprdok ich musel zavolať, lebo sa zľakol! Až ho chytím... nadával som v mysli a dúfal, že ma nenajdú.
Hakahori Migi
Kostel
Ten usoplenec to zvládl líp než si myslel. V tom se začínal ozývat šramot a dusot nohou. Do háje, tak přece jen přišli. Koukal k místům, kde by se měl objevit za chvíli dav z vesnice, který očekával. Protřel si bradu a koukl se na něj. Chvilku si ho poměřoval. Uvažoval, jakou rakev by mu měl vyrobit.
"Víš co? Umírat se mi nechce, ale stejně tak nechci zdrhnout jako bys to beztak udělal ty, takže se budu muset spokojit jen s tím, že pokud mi nedáš dostatečný důvod proč to neudělat, tak ti namlátím a půjdu dál svou cestou." Koukl se na něj s úsměvem.
"Myslím ale, že jsi jen ztráta času, tak mi uhni z cesty a nic se ti nestane, přinejmenším odsud odejdeš po svých." Usmál se a vytáhl shuriken a zároveň kouřovou bombu tak, že si jí nemohl všimnout. Vyhodil shuriken a za ním bombu. Když se kouř rozprostřel mezi ním a klukem, schoval se do stínu kde byl před tím než s oběma začal mluvit a pomalu lezl nahoru. Měl dostatek času než se kouř vytratí a zaujal místo za jednou z věžiček - nebo spíš chtěl, když v tom tam uviděl muže, kterého chtěl před tím nakopnout.
"Zdravím." Kývl na pozdrav a chystal si zbraně.
"Nepleť se do toho prosím, ty jsi už od tama odešel." Nečekal jestli si muž vůbec vyslechne co mu chce říct, ani jestli zůstane na místě tak dlouho aby ho slyšel. Připravil si na lanko zkrácené na zhruba 4 metry, 4 lístky na kunaích na metr, 3 už předem nachystané a 4. si připevnil teď a tím lanko rozdělil na čtyři části. Pak shora sledoval co bude dělat kluk v kouři.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Dedina Naryo
Ono to začalo znovu hovoriť. Keď To hovorilo, počul som iba blá-blá. Vyhlo sa to môjmu kunaiu, skočilo ku mne a snažilo sa ma to bodnúť do krku. Inštinktívne som urobil salto do zadu a počas salta som mu kopol do brady. Nemal šancu vykryť to iným útokom, pretože to bolo prirýchle a k tomu som mu kopol do brady. Odskočil som trochu ďalej.
,,To je toho, pár mrtvých ľudí, ktorí i tak len okrádajú ľudí a nalievajú ich alkoholom. Myslím, že som mal zabiť aj ju," znechutene som povedal. Potom som sa upokojil a začal sa prechádzať sem a tam.
,,Obaja vieme, ako to skončí, ja vyhrám a ty budeš mrtvý. Dávam ti na výber. Môžeš utiecť, alebo zomrieť. Vyber si!" pokojne som mu povedal. Rukou som už siahal na púzdro s kunaimi, keby si náhodou vybral možnosť "zomrieť".
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Stejně jako ranní probuzení to neproběhlo tak, jak si to představoval. Doufal, že ho obslouží nějaký chlapec. Pohledný při nejlepším. Místo toho k němu přišla jakási dívka, jež ještě před chvílí stála u vedlejší stolu. Nejspíš tu obsluhuje. Pozdravila. "Ahoj.." odpověděl Atakkai svým tichým vysokým hláskem bez sebemenšího zájmu. Pohodil vlasy a chtěl požádat o sklenici vody, ale čekalo ho další nemilé překvapení. K jeho stolu si to arogantním krokem vykračovala skupinka tři chlapíků. Najednou na něj jeden z nich zavolal. Atakkai to bral jako lichotku do doby, než muž surově odstrčil dívku. Mladý Kokumotsu o dívky sice zájem neměl ale nesnesl když se k nim někdo choval tímto způsobem. Klidným pohybem ruky položil dlaň na tykev a jedna ze tří zátek se uvolnila. Pomalu vyletěla část písku, která se v tykvi nacházela. "Právě jsem si zkoušel objednat.." odpověděl blonďákovi stále stejně klidným hlasem. Tak trochu to působilo jako by Atakkaiovi nedošlo, jak to muž myslel. Do toho se vložila další osoba. Chlapec u stolu, u kterého ještě před chvílí stála dívka. Hodil po skupince talíř a poté zabodl kunai do stolu. "Má pravdu. Proč ničit tohle krásné místo? Vyřešíme to venku." zareagoval na chlapce, prohrábl si vlasy, nasadil svůj sexy výraz a vstal.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Hospoda
Naoki pozorně sledoval každou reakci dívky, ale postupně kunai snižoval níž a níž. Tahle dívka by ho nemohla zranit ani kdyby chtěla. Najednou do hospody vešel nějaký kluk. Naoki ho jen rychle přejel pohledem a chtěl si zase dále číst, jenže ho na klukovi něco zaujalo. Byla to ta podivná věc co měl chlapec na zádech. Naoki na něj však nechtěl zírat a tak si radši opět hleděl svého. Najednou se však dívka zvedla od stolu a namířila si to za nově příchozým chlapcem a hned za ní si to nakráčeli tři muži. Naoki si všimnul, že jeden z nich nenápadně za zády tasil dýku. Chtějí snad problémy? Muži si zničehonic začali vyskakovat na chlapce a vyhrožovat mu. Naoki si strčil do pusy poslední sousto z talíře, který poté vzal a stejně jako se hází shuriken i on vrhnul talíř proti muži s dýkou.
"Jestli máte chuť na problémy, tak budiž, ale nechte si to na ven."
Řekl Naitaki a kunai, který držel v ruce zabodl do stolu před sebou.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Dívka hleděla na Naokiho a lehce se usmívala. Když z Naokiho vypadla podezřívavá otázka, tak se dívka ještě více usmála, protože jí to celkem přitahovala a opřela se lokty o stůl, jenže v ten okamžik do hospody přišel někdo nový s velkou tykví na zádech. Byl to mladý Atakkai, který byl na pohled pro dívku opravdu atraktivní. Chvíli na něj hleděla a pak beze slov došla k jeho stolu, kde se lokty opřela o hranu stolu stejně jako před chvílí u Naokiho. "Ahoj." Vypadlo z ní. Mezitím Enzo dopil svůj podivně zbarvený nápoj v rohu místnosti a hleděl svými žlutými oči na pohyb rukou Naokiho, který držel pod stolem připravenou zbraň. Lehce se pousmál. V ten okamžik, co dívka přešla k Atakkaiovi, se od stolu, který byl přímo naproti Naokiho, zvedla skupinka tří vysokých chlapců - byli to spíše už muži, protože jim mohlo být dvacet let a Enzo si již od začátku všiml, jak dívku pobídli, aby si šla pokecat s jedním z chlapců, protože podle výrazů v obličejích vyhledávali nějaký spor. Naoki si mohl všimnou, jak muži přechází k Atakkaiovýmu stolu a dokonce si jeden z nich vytáhl zpoza zad malou dýku. Mohlo mu klidně dojít, že to právě on nebýt Atakkaie mohl být králíčkem, kterého si trojce kluků vychutná. "Hej, ty hezounku!" Zvolal muž s dýkou v ruce a odstrčili dívku, při čemž si sedli ke stolu Atakkaie a jeden z nich si stoupl přímo za něj. "Co to tu zkoušíš?" Zeptal se ten s dýkou a blonďatými vlasy, který seděl přímo proti Atakkaiovi. Dívka se mezitím s úsměvem posadila ke stolu, kde seděla ta trojice a užívala si pohled na Atakkaie, který aniž by něco udělal, měl brzy dostat lekci od tří znuděných hajzlů této malé vesničky. Enzo dál jen seděl a pozoroval nynější situaci.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Hakahori Migi
Kostel
"Ale prosím tě, víš zadní část tvého těla asi občas závidí tvým ústům, co z nich vycházejí za-" nedořekl, protože ten kluk pořád mlel.
"To víš, ne každý musí vypadat jako buranskej křupan jako ty, navíc vypadat jako žena je občas výhoda, zvlášť když se potřebuješ maskovat." Drze se ušklíbl.
"A po tom co jsem v tý hospodě viděl, o tvý inteligenci hodně pochybuju a o síle zrovna tak. Jo a o tu holku jsem jsem se osobně postaral, ošetřil jsem jí jakž takž zranění co si díky tobě přivodila a pak ji poslal k pozůstalým od lidí, co jsi zabil." Mile se na něj usmál.
"Podle mě jsi jen kus vola co umí vraždit a zastrašovat jen civilisty, baka. Kdybys byl inteligentní v životě neuděláš takovou kravinu a chováš se víc nenápadně." Pak mu kolem hlavy proletěl lístek. Prostě se jen usmál a skočil směrem ke klukovi. Tím že k odrazu použil chakru doskočil kousek od něj, v letu už pravačkou vytahoval kunai a zbytek vzdálenosti prostě došel k němu. Naklonil se k jeho uchu a řekl jedinou větu.
"Právě, jsis sedl hrobníkovi na lopatu." A vyšvihl kunaiem z pravé strany směrem k jeho boku. Čekal že to vykryje, nebo v to spíše doufal a připravil se na úder levačkou, kterou posílil o chakru. Doufal že alespoň bude mít šanci mu dát přes tlamu, než si jich všimnou vesničané a půjdou toho kluka zlynčovat.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Dedina Naryo
"TO" mi začalo nadávať. Za celý ten čas som sa iba priblblo usmieval a prikyvoval. Potom to do mňa hodilo kunai. Ja som iba odklonil hlavu a kunai ma trochu škriabol do ucha.
,,Počúvaj, ak si myslíš, že si silnejšia než ja, tak sa mýliš! Ja som lepší, inteligentnejší a čo viac, ľudia si ma nemýlia s ženamy! Vieš, pripomínaš mi jednu dievčinu s takým povolaním, ktorú som nedávno zamkol na ha*zľoch jednej krčmi," zaškeril som sa.
,,Ak nechceš skončiť ako ona, mala by si odísť!" zakričal som a hodil som do toho kunai s výbušným lístkom.
Sakra, zbrane mi dochádzajú, pomyslel som si.
Hakahori Migi
Kostel
Když jej chlapík hodil na kluka, prostě natáhl ruce a přemetem se dostal za jeho záda. Chakra v jeho nohou udělala menší díry v zemi. Když se na něj pak kluk obořil, drze se usmál, vytáhl kunai a namířil mu na hlavu.
"Být tebou, odejdu odsud, nebo ti naplácám jako královna." Řekl přitepleným hlasem a zamilovaným úsměvem. Rozesmál se nad ním.
"To že mám růžové vlasy, neznamená že ti nenakopu p***l smrade." Pak jeho rysy ztvrdly.
"Tak drž tlamu pitomče a vypadni odsud, jestli jsi chtěl za senseie jeho, tak sis dělal moc velký naděje, tenhle ninja je o hodně vyšší level než ty kámo, nedokážeš bejt ve vesnici a nedělat bordel, a že by ses choval slušně k holkám, to se taky říct nedá. Bejt tebou, zalezu někam do díry a radši v klidu chcípnu dřív, než se zahanbím ještě víc. Pokud to teda ještě jde." Znechuceně se na něj koukl.
"A jestli nechceš dát pokoj, tak ti do hrobu pomůžu sám, koneckonců, jsem přece hrobník." Usmál se a vyhodil kunai tak aby mu mířil přímo do otravného obličeje. Lidé jako on jej iritovali a on jen chtěl co nejdříve najít svou sestru a obnovit podnik. Pro něj byla tohle jen ztráta času.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Zem Vody-Dedina Naryo
Objavil sa tam nejaký tvor o ktorom pohlaví som si nebol istý. Vyháňal nás z hrobov. Chlapík sa s ním pustil do hádky. Bolo vidieť, že chlapík sa snaží toho tvora ignorovať, ale plietol sa mu do cesty. Ja som sa nad tým iba smial. No potom som si všimol, že chlapík tam už nieje.
,,Ďakujem ti veľmi pekne, dievčatko, odohnalo si mi senseia!" provokatívne a zároveň naštvane som zakričal.
,,Toto je mužská záležitosť, choď si maľovať izbu na rúžovo, alebo tak niečo!" arogatne a povýšenecky som zamával rukou. Snažil som sa ho/ju vyprovokovať k boju.
Atakkai Kokumotsu
Vesnice Tokoname
Tým Enzo
"Možná by bylo lepší zůstat ve vesnici a nechat se zabít.." Atakkai už jako včera, předevčírem, jako snad každý den za posledních několik měsíců procházel krajinou aniž by mířil na nějaké konkrétní místo. Slunce začalo zapadat a chlapec musel najít co nejdříve úkryt, aby nějakou místní chásku nenapadlo ho přepadnout a okrást. Trvalo mu skoro hodinu než takové místo našel. Byla tam hromada kamení, za kterou se mohl na dnešní noc schovat. Je sice pravda, že od té doby co ho vyhnali, se musel poprat s hodně otravy, ale to neznamenalo, že by takové situace vyhledával. Pokud to tedy bylo možné, radši se skryl.
Sundal si plášť, přehodil jej přes jeden z kamenů, který tvořil hromadu a ulehl na tvrdou zem. Za necelých dvacet minut spal. Někdy o půl jedné ráno jej něco probudilo. Byla tma takže Atakkai skoro nic neviděl. Něco však slyšel. Zaposlouchal se do toho zvuku a v rychlosti se otočil k hromadě kamení, k níž byl doposud otočený zády. Najednou ze stínu někdo vyběhl s chlapcovým pláštěm v ruce. V tu samou chvíli na něj skočil někdo další. Chlapec ho odhodil na stranu a poté použil písek, aby jej odhodil ještě dál. Otočil se za postavou, která uháněla pryč spolu s jeho pláštěm. Nebyl tak daleko, aby na něj Atakkaiův písek nedosáhl. Poslal ho tedy zlodějovým směrem a přitáhl si ho za nohu zpět. Prohrábl si vlasy a povzdechl. Zvedl ze země plášť a muži hlavou naznačil ať vezme nohy na ramena. Měl k tomu plášti jakési citové pouto. Sice nebylo nijak silné, ale i tak o něj nehodlal přijít.
Takhle si tedy probuzení rozhodně nepředstavoval. Nijak ho však nepřekvapilo, už se mu to totiž stalo nejméně sedmkrát. Nechtělo se mu znovu usínat a tak vyrazil. K jeho překvapení zjistil, že necelou půl hodinu chůze odtud byla malá vesnička. Trochu ho to naštvalo. Kdyby včera popošel ještě o kousek dál nemusel spát na tvrdém povrchu. Našel si hospodu, aby se nasnídal. Moc lidí tam nebylo. Sundal si ze zad tykev a posadil se k jednomu ze stolů. "Obslouží mě někdo?" pomyslel si, pohodil vlasama a rozhlédl se kolem sebe.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu jen sledovala, jak bleskově ty dva odskočili a konečně se prozradili. Záhadou však zůstalo, proč byli pořád přeměněný na ty dva muže. Možná nechtěli, aby o nich Karasu s Naitakim něco zjistili. Možná měli i jiný důvod. Otázek bylo mnoho, ale na odpovědi nebyl ten správná čas. Napodobenina Yuua složila pečeť. Karasu okamžitě poznala oč se jednalo, ale než stihla zaraegovat, už se kolem nich začala tvořit mlha. Sakra, Kirigakure no jutsu! Zanadávala si v duchu Karasu a pohledem hledala ty dva muže. Nebylo však vidět nic. Naitaki najednou přiskočil ke Karasu a řekl jí, že je Shinobi a že by měla vědět co dělat.
"Musíme se dostat z mlhy, takhle nemůžeme bojovat."
Řekla Karasu, ale pak si uvědomila, že ta mlha bude asi hodně rozsáhlá. Proto před sebe hodila 2 kunaie s výbušným lístkem a doufala, že by ten výbuch mohl s tou mlhou něco udělat. Mezitím sama s Naitakim uskočila kousek dozadu a byla připravená na obranu.
Naoki Yuuto
Tým Kenzo
Hospoda ve vesnici Tokoname
Naoki měl chvíli pocit, jako by ho někdo pozoroval. Proto knížku nenápadně dal trochu níž, aby se mohl přesvědčit, ale z pozorování ho vyrušila nějaká blonďatá dívka. Dívka se zeptala, jestli je zde Naoki nový. Nakonec dodala ještě milý úsměv a čekala na odpověď. Naoki položil knížku, kterou četl na stůl před sebe a dívku si přejel pohledem. Vypadala mile a nevinně, ale i takoví lidé člověku dokáží bodnout kudlu do zad. Naoki proto chtěl zjistit co od něj vlastně dívka chce.
"Možná. Přišla si zamnou, ikdyž mě neznáš. Z jakého důvodu?"
Zeptal se klidně, ale přitom si pod stolem nenápadně vytáhl z pouzdra na pravé noze kunai. V dnešní době si na takovémhle místě nemohl být člověk ničím jistý. Naoki o sobě věděl, že ho od té doby co utekl ze sirotčince všichni nejspíš považují za mrtvého. Že by se jim ho podařilo vypátrat? Ne, to je nepravděpodobné. Naoki se proto místo uvažování rozhodl vyslechnout dívku a tak se na ní usmál a čekal co odpoví. Zároveň si ale v ruce připravoval kunai.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kesnsei
Hora Kailas
Otočil se na patě a zastavil se tak aby jím koukal do čela. Čekal jestli se před ním vyplyne obláček kouře nebo meč tělem projede jako máslem.
Nestalo se však ani jedno z toho. Když se na ně podíval tak viděl že jsou od něj celkem daleko ? Uhly se ?
Zatím co Naitaki přemýšlel co se děje tak jeden z nich začal vyvolávat nějakou techniku.Vypadalo že druhej ho začal chránit.
Iluze to nejsou .. kloni nejspíš taky ne. Žeby to bylo Henge no Jutsu? Ale když jsem je odhalil tak proč jí nezruší ? stydějí se za to jak vypadají ?
Zatím co Naitaki přemýšlel tak to dva už dokončili svojí techniku.
Neslyšel její název ve svých myšlenkách ,ale všiml si že se nějak zatáhlo.
Vítr slábl a jasné světlo vystřídalo šero. Něco se dělo. Najednou se kolem nich začínala objevovat mlha. Naitaki rychle odskošil ke Karasu.
Když se podíval zpět na místo kde stáli ty dva tak už nic neviděl. Okolí bylo celé pokryté mlhou. Naitaki nemohl nic dělat ,ale už věděl že bez ninjutsu se neobejde. Poslední šanci se ještě snažil najít v Karasu.
Víš co s tím? Jsi shinobi né ?
Podíval se na ní a doufal že odpověď bude pozitivní.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Riku se snažil barbie moc nevšímat, ale to nešlo, když se mu pletl do cesty. Něco na něj brblal, tomu moc nevěnoval pozornost, ale poté se mu připletl do cesty a pokusil se ho nakopnout.
Riku jen nechápavě pozvedl obočí a jednoduše se sehnul a nechal klučinu promáchnout, tím že vyskočil, aby jej nakopnul si trochu i uškodil, Riku ho jen poté chytil za jednu nohu, nebo spíše sevřel a s jednou otočkou jako holubička ho nasměroval na druhého klučinu a pustil, takže jestli neuhne, srazí se oba.
"Cítil jsem dobře chakru? Tady barbie něco umí, jo?"
Ušklíbl se a jeho meč přestal zářit skrze lehké výboje blesků.
"No nic, mějte se fajn. Mějte se krásně, skládejte básně a já padám, nepotřebuji tady další popularitu. Stačí, že tady ten maňas vraždí na potkání."
Mrknul na ně, mávnul rukou a jako šmouha zmizel z místního kostela. Ve skutečnosti se objevil za věžičkou kostela a sledoval, jak na sebe ti dva hošani zareagují.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~